R. 1909 jsem byl advok. koncipientem ve Slezské Ostravě, a měl jsem dvakráte případ, že přišli slezští lidé se žádostí, abychom podali žalobu na toho onoho pro urážku na cti. A když jsem se ptal, co jim udělal, řekli, že je urazil tím, že jim řekl "že jsou Poláky". Nemluvím nijakou nepravdu. V tomto lidu byla taková nechuť a odpor proti tomu, aby byl označován za Poláky, že to dokonce pokládal za urážku na cti. A tito lidé nechtěli pochopiti, že nechci podati žalobu, a že to urážka není, ačkoliv jednou to soudem bylo za urážku uznáno vzhledem k tendenci, která byla urážlivá. Ale vůdci dnešní polské kampaně chtějí dnes, aby rakouská statistika platila za základ "urovnání", a když nesouhlasíme, když naše lidi Matice osvěty lidové proti polonisaci brání, když zakládá v těchto bývalých "ryze polských" obcích místní odbory, když se staráme, aby tam ti, kteří se přiznali k našemu národu, měli školy, a i když pak nemůžeme dosíci - jste tu svědky soc. demokraté, nár. socialisté, republikáni, posl. Vencl, Sladký, Chalupník atd. - aby v těchto obcích, buď většinou nebo ze značnější části českých, česká škola dostala za 16 let trvání republiky slušnou budovu, aby nebyla, jako je tomu v Karpentné a jiných obcích, umístěna v bývalé chalupě, stodole nebo hospod. budově, a i když máme takové nedostatky v našem českém školství, ale nepostavíme všude, kde se uzdá nějakému polskému šovinistovi, ihned nádhernou budovu polské školy, jako jsme to učinili v řadě případů - jděte se podívati na nádherné budovy polské školy v D. Bludovicích, v Karvinné, Třinci a jinde - když to neuděláme honem, je to "nedostatek dobré vůle, hřích na slovanskosti a protipolská zaujatost"!

Proto bylo nutno s tohoto místa jednou osvětliti skutečnosti, jak opravdu vypadají a co způsobilo, že poměr našeho státu k Polsku, jak o tom mluvil dr Beneš, není takový, jaký by mohl býti. Dnes, bohužel, - a to je hlavní příčina těchto neladů - se postavila na tyto nemožné, přirozeným poměrům, správné statistice našeho Státního úřadu statistického, správnému sčítání lidu a hlavně vlastní vůli sčítaných odporující skutečnosti, polská vláda, polské veřejné mínění a jejich representanti na Těšínsku, na př. polský konsul pan Malhomme způsobem, který nemohu dosti důrazně odmítnouti, nechtěje při tom užíti slov, která by měla býti užita. Tento pan konsul Malhomme se dnes dělá ve svých projevech představitelem výtek naší prý teroristické a násilnické akci, mluví otevřeně, že bude celou silou Rzeczypospolité polské jako prý velmoci podporovati zápas našich státních příslušníků polských proti "počešťovací" politice našich úřadů a organisací. Řekl to za přítomnosti šéfredaktora "Moravsko-slezského denníku", pro který ovšem p. Buzek a Chobot mají slova největšího rozhořčení, protože tyto výtky a skutky nechce uznati za správné. V Horní Lomné prohlásil p. Malhomme, že ví, že byli naši Poláci, nyní příslušníci našeho státu, před válkou násilím poněmčováni a teď že jsou násilím počešťováni, že on bude proti této počešťovací politice naše Poláky hájiti, že jim slibuje podporu Rzeczypospolité, velmoci, jejíž je autoritativním představitelem, zkrátka pan Malhomme vystupuje způsobem, který je nesrovnatelný s postavením konsulárního úředníka, nemajícího ani práva diplomatické exteritoriality, a který by tedy mohl býti prostě nařízením administrativních úřadů vypověděn z naší republiky! Pan konsul Malhomme vystupuje do popředí zvláště dnes při zápise dětí československých příslušníků, do našich polských škol, jeho paní shromažďuje z prostředků, o kterých víme odkud jsou, velké dary, které rozdává na Těšínsku školním dětem, našim příslušníkům, aby tak návštěva polských škol byla rozmnožena. Na cestách doprovází p. Malhomma úředníci Československé republiky polské národnosti, zvláště p. inspektor Wójcik, placený tedy z našich státních peněz, zjednávaje mu přístup do veřejných škol. Dějí se tu věci, které by byly všude jinde a zvláště v Polsku naprosto nemožné. Představte si, vážené dámy a pánové, že by náš konsul ze Lvova zajel do českých obcí na Volyni, kde je přece i podle posledního polského úřed. sčítání asi 28.000 Čechů a kde jsme za války, pokud jsme tam byli, viděli krásně zřízené české školy, povolené cárskými úřady, kde se však nyní učí polsky, anebo češtině jen jako předmětu vyučovacímu, kde mnozí učitelé neumějí vůbec česky, kde neučí, jako je tomu opačně u nás na školách polských, čeští učitelé, aprobovaní u nás a dokonce snad příslušníci českoslovenští. Postátňujeme za nynějších státních finančních obtíží polské gymnasium v Orlové, které nechtěli dáti dříve Poláci postátniti proto, aby je mohli říditi v duchu iredenty, dnes kdy je nouze o peníze i v Polsku, žádali, aby bylo postátněno a vláda naše hned vyhověla. Dává na to asi 350.000 Kč dnes, kdy nemáme pro své děti dostatek místa na českých středních školách, poněvadž se nepovoluje z důvodů úsporných tvořiti tolik paralelek, kolik by bylo potřebí, aby všechny děti, které udělaly přijímací zkoušku, byly přijaty. Dnes, kdy nemůžeme v Karpentné a jinde postaviti řádnou budovu české školy, postátňujeme polské gymnasium a Poláci za to nedovolují české vyučování v českých obcích na Volyňsku, které Polsku připadly od Ruska, neumožňují české zachování jazykové a kulturní našich kolonistů, kteří tam žijí více než 80 roků, nedávají jim ani žádné podpory na soukromě zřízené a soukromě udržované školy a teprve loni poskytly na vydržování těchto skoro úplně popolštěných českých škol na české Volyni - slyšte všichni - částku 1.500 zlotých!! U nás na polské školství, na polské paralelky při učitelském ústavu, polské gymnasium, na 7 zemědělských lidových škol, na četné pokračovací školy, 10 měšťanských a 90 obecných škol, na 62 mateřské školky veřejné anebo Macierzy szkolnej polské i na polské školy na Moravě nezapomínejme, že i na Moravě je 5 škol polských! - poskytuje stát, země a obce několik milionů Kč, a naši i zahraniční Poláci si stěžují na útlak!

Vylíčil jsem, myslím, dostatečně, jak tento "útlak" polské menšiny na Těšínsku vypadá a jaká je tedy základna "nedorozumění", o kterém mluvil p. ministr dr Beneš.

Pokládal jsem za svou povinnost vylíčiti to obšírněji. Řekl bych nakonec toto: Naprosto souhlasím s tím, co řekl povšechně pan kol. Rázus ve svém posudku o našem poměru k Polsku. I kdyby byly poměry ještě horší, my nepřestaneme býti "slovanskými Prušáky", jak nám říkají Poláci, v tom smyslu, že neztratíme hlavy. My víme, kdyby běsnění Poláků proti nám bylo ještě horší, než je, že přijde pak v historii i doba, kdy budou chtíti, abychom na toto běsnění zapomněli, a kdy budou apelovati na naši slovanskost. Jestli si myslí, že "peredyška", jak říkají Rusové, oddech, který založili na paktu s Hitlerem, jim dal možnost, aby proti nám, jedinému spolehlivému sousedu, i přes opravdové a trvalé své vztahy k Německu, Rusku a Litvě mohli užívati prostředků, jež jsem uvedl a citoval, pak se zatraceně mýlí. Náš i jejich osud, bude-li kdy znovu řešen, bude řešen opět společně, jako tomu bylo r. 1918. Nechceme prohlubovati propast mezi námi a Poláky žádným svým násilím a také jsme se nedopustili žádných násilností. Budeme pamatovat na věci, které mohou přijíti a které přijdou, poněvadž, jak jsem již řekl jednou, duch národů se, vážené dámy a pánové, nemění, zvláště ne německého.

My víme, co je okolo nás, a víme také, čeho se máme báti, a proto s radostí slyšíme slova pana ministra Beneše, že je třeba, abychom otevřeně přistoupili k důsledkům mezinárodní situace, jmenovitě pokud běží o úpravu našich obranných prostředků, příp. o zvyšování vojenské presenční služby, neboť na této cestě může býti naše budoucnost nejlépe zabezpečena, i v tom případě, že bude obnoven pokus, který ztroskotal r. 1914 až 1918. Tak bude zabezpečena současně s naší svobodou i svoboda Polska.

Řeknu nakonec ještě jedno: Podle říšskoněmecké statistiky zůstalo v Německé říši přes 1,200.000 Poláků, ve Slezsku, zvláště v horním Slezsku a v jižní části východního Pruska, v t. zv. Mazursku. Pro tento 1,200.000 Poláků nemají polské kruhy z Varšavy a jinde dostatek porozumění. Podle jejich statistiky, kterou citoval také pan dr Buzek a která byla uveřejněna v novinách, chodí tam do polských škol 2.100 dětí, zatím co podle "zločinné" statistiky, kterou nám vytýkal pan dr Buzek, chodilo u nás r. 1930 do polských škol 12.556 dětí z 81.000 napočítaných polských obyvatel naší republiky. 12.556 dětí má k disposici více než 160 - stošedesát - škol všech typů. Z 1,200.000 Poláků podle německé statistiky má k disposici polských škol jenom 2.100 dětí. A vidíte: polské oficielní kruhy našly s tímto hitlerovským Německem, které tak "skvěle" zaopatřuje kulturní potřeby polského národa v Německé říši, cestu k dohodě! Za to vůči nám jsou takové projevy "bratrskosti", jaké jsem vám zde citoval z letáku "Legionu mlodých", a z řeči pana dr Vladislava Michejdy. Podotýkám, že tato řeč byla proslovena v Pol. Těšíně před památníkem, položeným několik kroků od polsko-československé hranice, před památníkem, na němž stojí ozbrojená postava, ukazující mečem do Československa a vzdáleným jen asi 3 hodiny cesty od jiného památníku, ve Skočově, postaveného na památku mrtvých v bojích z r. 1919 u Skočova. Na tomto památníku ve Skočově je znázorněn polský legionář, ubíjející kyjem dvouocasého českého lva!! Hledejte u nás co podobného! Tak vypadá jejich "dobrá" vůle! Jak vypadá naše, o tom jsem už dosti mluvil. My jsme chtěli při příležitosti smrti polských letců Zwirka a Wigóry zamazat všechny špatné vzpomínky. Všechen skvělý aparát, který má k disposici v armádě a v představitelích veřejné správy naše vláda, byl dán k disposici, aby tito letci, zahynuvší náhodou v tom symbolickém Těrlicku, byli převezeni do Polska se vší slávou, kterou může Československá republika poskytnouti svým nejlepším synům. Chtěli jsme tehdy i při každé jiné příležitosti - viděli jste to při loňské návštěvě veteránů z polské války r. 1863 - dáti najevo bratrské city, které máme vůči Polákům - a takhle se nám na to všechno odpovídá!

A tož vznáším na pana ministra zahraničních věcí i na právě přišedšího pana ministra vnitra důraznou žádost, aby se postarali, aby lidé, kteří si počínají v naší republice způsobem, který je nemožný kdekoliv jinde a zvláště v Polsku, aby takoví, jako je pan konsul Malhomme, nebyli dále trpěni na našem území. Představte si, pánové, že by všichni konsulové říše Německé, Rakouska a Maďarska jednali v našich německých a maďarských menšinách tak, jako jedná pan konsul Malhomme v menšině polské na Těšínsku! Jak by vypadala důstojnost a autorita našeho státu, kdyby začali tito konsulové chodit a říkat našim Němcům a Maďarům: Pánové, vy jste tady počešťováni, vám se děje násilí, vy jste zde vydáni teroru, já vám zabezpečuji velmocenskou pomoc Německa nebo pomoc Rakouska nebo Maďarska atd. Je to možné? A panu konsulu Malhommovi se to trpí!

To uráží všecky naše lidi na Těšínsku, kteří obětovali, jak jsem se o tom zmínil, své životy, své jmění, dlouholeté výsledky své práce, aby mohli býti s územím, které jim patří po dědech a pradědech, doma v naší Československé republice, kteří chtěli, aby patřili k tomuto státu, když běželo o to, kam má býti Těšínsko státoprávně připojeno, zdali k nám nebo k Polsku. Všichni jsou uraženi a stěžují si, že o tom nemluvíme. A my jsme o tom úmyslně nemluvili, řeknu to zas přímo, protože jsme nechtěli přilévati sami do ohně nový zápalný olej. Domnívali jsme se, že se podaří - bez naší ingerence - našim úřadům, administrativě a ministerstvu zahraničí způsobiti, aby lidem, kteří způsobem naprosto nemožným ruší klid uvnitř státu a podpalují iredentistické záchvaty nepatrné menšiny polské, bylo to překaženo. Ale nestalo se tak. Užil jsem proto dnešní příležitosti a žádám pana ministra Beneše, aby, když si přejeme i my všichni, aby náš poměr k Polsku byl co možná nejbratrštější, nejpřátelštější a slušný, a když každý ví, že na překážku tomu jsou místní spory, uvědomil si, že tyto spory byly vyvolány se strany Poláků, nota bene lidmi, kteří nejsou našimi státními příslušníky, a že musí žádati on i pan ministr vnitra energicky po svých zmocněncích ve Varšavě, resp. po svých místních úřednících, aby podvratným snahám polské iredenty, placené z polských státních peněz, byl konečně učiněn konec.

O to naši vládu žádám, v tomto smyslu chtěl jsem míti doplněno vyjádření pana ministra Beneše o našem poměru k Polsku, a jestliže naše vláda učiní příslušné kroky, ať už tím nebo oním resortem, jestliže budou tyto věci napraveny, bude pokoj a bude možno náš poměr k Polsku upraviti co nejlépe a normálním způsobem. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Nestane-li se to - a tím končím - bude pořád možno, aby tyto věci byly rozdmychávány ještě dál a dál ve veřejnosti polské, která má opačné stanovisko. Já zde mám na př. nový "Kurjer Poznaňski", list strany a města, ve kterém, právě že bylo vzdáleno od těchto sporů, není již sympatie pro československý národ. A v tomto listě, který mně byl zaslán odtamtud, řekl jsem na důvěrné schůzi - tak jsme odpověděli na polskou provokaci pana starosty Polského Těšína dr Michejdy, že jsme si svolali důvěrnou schůzi ve svém Českém Těšíně, resp. bylo nám řečeno, abychom ji udělali důvěrnou - že neuznáme nikdy stanovisko pana dr Michejdy, podle kterého je naše Těšínsko zemí čistě polskou, že ani jedinou českou duši nenecháme násilím popolštit. A z toho udělaly polské noviny, že jsem prý řekl, že "na českém Těšínsku nemá místa ani jediný Polák" a nazvali tuto moji řeč "dalsza prowokacja czeskich szowinistów, bezczelna mowa posła Szpaczka".

Tedy všecko se překroutí, lež, násilí, nepravda - a těmito prostředky má se vybudovat možnost slušného našeho vzájemného poměru? Když bude zakročeno proti zlé vůli, která je hlavně v konsulovi Malhommovi, když bude naše republika, vědoma své důstojnosti, žádat, aby byl odvolán, bude na Těšínsku pokoj a pan ministr Beneš může pak dělat rozumnou politiku dobrého poměru našeho k Polsku, jakou si všichni, dobře vědomi si svých slovanských povinností a společných nebezpečí, v budoucnosti přejeme a žádáme! (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce a přistoupíme k projednávání odstavce dalšího, jímž jest: