Pán minister zahraničných vecí poukázal na nútnosť regionálnych paktov. Isteže i on, i každý človek, ktorý si praje mier, ľutuje, že poválečný svet musí sa utiekať k starým prostriedkom diplomatickým, ktoré pred válkou boly jedinou záštitou mieru, to je k principu rovnováhy a garančným paktom. Po válke verili sme alebo aspoň dúfali sme, že Spoločnosť národov bude mocným a úplne bezpečným ručiteľom svetového mieru. My síce veríme, že k tejto mete ľudstvo raz dojde, ale ako sa veci dnes majú, keď veľká časť národov nechce si bezvýhradne osvojiť veľkú myšlienku Wilsonovu o Spoločnosti národov, musíme sa uspokojovať s prostredkami z núdze, so sjednávaním mocenskej rovnováhy a garančných paktov. Pri garančných paktoch musíme si však uvedomiť jedno nebezpečie, aby totiž účastník takého paktu príliš nespoliehal sa vo svojom štátnom a národnom živote na takúto garanciu. A preto s tohoto hľadiska musíme byť vždy pripravení - ak to kol. dr Slávik povedal - na všetky eventuality a musíme mať svoje vnútorné veci i obranné prostriedky v naprostom poriadku. (Výborně!) V tomto úsilí strana, ku ktorej mám česť patriť, chce sa postaviť k úplnej dispozícii štátu a národu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, p. posl. Liškovi. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Liška: Slávna snemovňa! Pre náš parlament je to vždy mimoriadnou udalosťou, keď počujeme z úst povolaného činiteľa výklad o situácii na medzinárodnom fóre a sme informovaní tiež o tom, akú pozíciu v nej zaujíma naša Československá republika. Je to konečne smerodajná informácia pre verejnosť, ktorá je po dlhú dobu odkázaná na medzinárodnú tlač, ktorá, ako vieme, pristrihuje svoje zprávy po dľa svojich tendencií a záujmov vlastného štátu. Kde niet prístupu k tejto zahraničnej tlači, a to je u väčšiny národa, tam sa žije v tmách, v ktorých nie je isté, či to, čo blýska v domácich zprávach, je svetielko alebo bludička, či sa má veriť tlači, alebo ústnemu podaniu, často fantastickému. To nie je len zvedavosť, ale požiadavok, ktorý posiľuje vedomie bezpečnosti v ľude práve tak, ako oslabuje bojazlivosť, keď významné události nie sú prejednávané na tribúne parlamentnej. Uvážme, čo sa prežilo od prevratu v Rakúsku, aká hra diplomacie sa rozvíjala medzi veľmocami svetovými a aký vliv vykonávala na politiku malých štátov a národov. Národ chce znať každú chvíľu, v ktorej sa tieto události dotýkajú naších záujmov, chce znať spôsob, akými sa z nedostatku úradných zpráv tvoria vlastné kombinácie.

Problém odzbrojenia resp. ako je teraz definovaný, problém zaručenia bezpečnosti, je nielen otázkou medzinárodnou, ale má bezprostredný vzťah k opatreniam, aké sa prevádzajú vo vnútornej politike. Musíme tedy byť opatrní a musíme urobiť všetky prípravy, aby sme bezpečnosť štátu v každom ohľade vedeli uchrániť. (Výborně!) Fakt, že došlo k novej orientácii Sovietského sväzu pod tlakom udalostí na východe, ospravedlňuje i naše sblíženie so sovietskym Ruskom. Toto sblíženie však nevylučuje nebezpečie, ktoré je ukryté v tomto kroku, ktorý posiľuje politiku komunistov, lebo táto je namierená proti základom štátu. Z toho je patrné, aká je vážna medzinárodná situácia, keď sa odvažuje prevziať riziko, ktoré je obsažené v uznaní Sovietského sväzu, pre vnútorné pomery, a ktoré nie je malé. Prial by som si zo srdca, aby toto riziko pre náš štát bolo čo najmenšie a aby toto sblíženie umožnilo upevniť základy europského mieru.

Zatiaľ možno hovoriť o jedinom jasnom bode v medzinár. politike, a to je konferencia v Bukurešti, ktorej záver vnáša trochu jasnosti a optimizmu a nezbavujúc starostí preca dovoľuje vydýchnuť po dlhom čase, vyplnenom obavami, ktorými boly nesené útoky na záväznosť mierových smlúv. Všade pocíti sa uľahčenie, ktoré prináša reč pána ministra zahraničných vecí, ale najviac na Slovensku a Podkarpatskej Rusi. Avšak trvalý a plynulý kontakt s parlamentom vo veciach zahraničných je naliehavou požiadavkou vnútorne-politickou, nakoľko postup ministerstva zahraničných vecí nedeje sa len pod zorným úhlom českých zemí, ale musí rešpektovať tiež potreby Slovenska a Podkarpatskej Rusi; a do všetkých týchto vecí majú tieto zeme právo hovoriť, tým viac, keď ide o ich žitie a bytie v rámci slobodnej vlasti československej, a preto nedopustíme, aby Slovensko bolo kompenzačným územím niektorých diplomácií, ktoré by rady videly spoločné hranice Poľska a Maďarska vedené po tele Slovenska. (Výborne!)

Za týchto okolností by bolo chybou, ktorú by nebolo možno ľahko odčiniť, keby neboly skúmané príčiny nespokojnosti na Slovensku, budiace ilúzie v súsedných štátoch a tendencie, ktoré musia rozhodne oslabovať snahy našej zahraničnej politiky. Ak má byť jednanie zahraničného ministra plne podepreté súhlasom všetkých občanov tohoto štátu, je jeho politika determinovaná definitivnou a uspokojujúcou úpravou otázok slovenských. Teším sa, že pán minister zahraničných vecí pri svojej návšteve na Slovensku povedal otvorené a mužné slová o veciach slovenských, a verím, že otázkam slovenským, hospodárskeho rázu, bude sa v budúcnosti venovať väčšia pozornosť so strany vlády, ako sme toho doteraz boli svedkami. Slováci nemôžu pokojne pozerať na to, ako hynie celý hospodársky život na Slovensku, ako jeho základné problémy hospodárske sů odsunované na vedľajšiu koľaj, a nie je možné mať za zlé roztrpčenie jeho zástupcov, najmä tam, kde vyhovenie jeho požiadavkám je odvislé len od dobrej vôle vlády, kde neukladá žiadne finančné obete štátu.

Nemôže byť bez účinku na myseľ národa, keď vidí, ako jeho samostatný priemysel zaniká. Nie je nám ľahostajné, keď čítame v "Budapesti Hirlape" komentáre k študiu dr Karvaša o priemyslových podnikoch na Slovensku, vykazujúce, že od prevratu zaniklo na Slovensku 215 priemyslových podnikov. Posuďte nezaujate naše pocity, keď náš slabý obchodný a živnostenský život musí znášať účinky na príklad vládneho nariadenia o zatváracej a otváracej hodine v obchodoch, ktoré bolo lonského roku vydané a ktorým je Slovensko ochudzované každým dňom, ktoré straty nepozná obchodník a živnostník v českých zemiach. Je preto nutné, aby zákony boly unifikované tak, aby platily rovnakou mierou pre všetky oblasti republiky, aby týmto spôsobom bola daná spoločná a stejná základna vývojová pre všetky zeme Československej republiky. (Výborně!)

Mal som povinnosť predviesť pánu ministerskému predsedovi delegáciu živnostníkov a obchodníkov slovenských a predložiť mu memorandum o stiažnostiach, z ktorých by bolo možné celý rad vybaviť v 48 hodinách, i prv, keď povážime, v akej krátkej dobe boly vyhlásené zákony o veľa väčšieho významu a hlbšieho dosahu, než sú tieto požiadavky živnostníctva. Keď mohol byť vyhlásený zákon o moratoriu a o iných uľahčeniach na ochranu roľníctva a delníctva, myslím, že by vláda mohla pristúpiť k opatreniu na ochranu hospodárskych záujmov v živnostiach tiež mimoriadnou cestou. (Výborně!) Otvorené slová štátnika svetového významu pána Barthoua v Ženeve a v Bukurešti, tak otvorené, že prekvapily celú diplomaciu starého raženia, ktorá žije v konvencii a neúprimnosti, musia byť vzorem, aby sa hovorilo na každom fóre, kde je zastúpený ľud. Nemôžeme preto odkládať, aby sme pozreli skutečnosti do očí.

Vo svete diplomacie a žurnalistiky obracia sa stále pozornosť na Slovensko. Je preto treba dokázovať, že otázky slovenské nie sú len vecou vnútropolitickou, ale aj záujmom medzinárodneho charaktera neodlučiteľného od úkolov zahraničnej politiky. Preto trvám, aby v debate o zahraničnej politike nebol prehliadnutý list žalôb Slovenska. Uplatňujúc túto spravodlivú požiadavku, činím tak v tom dobrom úmysle, aby sa tieto veci vyriešily a tým aby sme vzali raz na vždy z rúk argumenty, ktorými tromfujú zahraniční hráči v partii medzinárodnej diplomacie.

Z výkladu pána ministra zahraničia môžeme s uspokojením konštatovať, že politika nášho štátu, v rámci politiky Malej dohody, je politikou mieru; mier je požiadavkou národa nie len nášho, ale každého, lebo len spokojená atmosféra mieru je priaznivá pre vývoj a úspech hospodárskeho podnikania a je základom blahobytu ľudu.

Súhlasíme s touto politikou a tešíme sa tomu, že viedla k takej pozícii Malej dohody, ktorá sa stala velmocenským článkom v reťazi síl, spájajúcich útočné zámery, ktoré pripravovaly nové utrpenie ľudstvu a ešte hlbšie zbiedačenie.

Národy chcú mier, nie však vždy osoby, vedúce ich politiku. Preto snahy o mier, vyvíjané pôldruhého desaťročia v Ženeve a ovlivňované politickými záujmami o zvrátenie stavu, aký vyšiel zo svetovej vojny, boly vytrvale kritizované, krížované, len aby ku kolektívnej dohode, ktorá by zabezpečovala mier, nemohlo dojsť. Je preto politickou udalosťou mimoriadneho významu, že sa podarilo zorganisovať štáty rozhodnej vôle k paktu, ktorý by garantoval pomoc proti útočníkovi. A slúži ku cti nášmu štátu a nášmu ministrovi zahraničia, že sme úspešne prispeli k tomuto dielu, ktoré znamená vybudovanie mierových pevností od Paríža až k Ankare. (Výborně!) Rozumná hlava nebije do múra. Dúfam, že múr opevnený smluvami v Ženeve a Bukarešti, paktom balkánskym a konečne východným, bude poučením, že každý pokus o rozbitie mierových smlúv znamená rozbijať hlavy o tieto múry. (Výborně!)

Na prehlásenie Gömbösove v poslednej schôdzi pešťského parlamentu, že si Maďarsko nepraje sblíženia s Malou dohodou, lebo sa nechce vzdať svojich územných nárokov, že by dokonca Maďarsko prijalo hospodársku dohodu len vtedy, keby sa mu sľúbila revízia, odpovídal jasne p. Barthou, že štáty spojené novými smluvami nemôžu pripustiť ani len myšlienku, aby bol dotknutý majetok ich zemí, a tento princip je práve tým tajemstvom priateľstva a aliancie a činom, ktorý toto rozhodnutie zdôrazňuje, je uzavretie smlúv, garantujúcich bezpečnosť.

Nemôžeme veriť, že by za takýchto okolnosti sotrvalo Maďarsko na svojom stanovisku, ktoré mu donáša značné straty hospodárske. Vedúci politikovia Maďarska by mali uvážiť, že by maďarskému ľudu doniesli o mnoho väčší osoh, keby upustili od boja za nenavratiteľné územia a nastúpili cestu hospodárskej dohody.

My si našich Maďarov a Nemcov vážime ako občanov štátu, a prajame si, aby sa im nikdy nezavdalo príležitosti k sťažnostiam.

Politika spolupráce by byla dobrodiním nielen pre maďarský ľud, ale i pre kultúrny vývoj celého sveta. Sme pre dohodu so všetkými štátmi, s ktorými nás púta záujem súsedský, sme pre dobré nažívanie aj s Maďarskom, ovšem nie za cenu revízie mierových smlúv. (Souhlas.)

Nemôžeme preto schvaľovať politiku, ktorá usiľuje o vytvorenie nového útvaru ako protiváhy Malej dohody. Snaha o sblíženie Maďarska, Rakúska podľa plánov Mussoliniho nemôže vytvoriť takú atmosféru, ktorá by zabezpečila želateľný mier vo strednej Europe. Problém dunajský, tak ako si ho predstavuje Mussolini a ako o ňom jednal talianský minister Suvich s rakúskym kanclerom a v Budapešti, nemôže byť pre Československo prijateľný. (Posl. Slavíček: Tam do toho bude hovořiti také Rusko!) Rusko má eminentný záujem, aby do toho hovorilo.

Problém dunajský musí byť vyhradený všetkým podunajským štátom, ale nesmie sa v ňom uplatňovať žiadne úsilie o hegemoniu v dunajskej doline, o akú usilujú Maďari. Chceme spolupracovať na zabezpečení pokojných stykov a vyrovnaných pomerov v strednej Europe, čo znamená koniec koncov vyriešenie podunajského problému.

Konštatujúc, že v ohľade politickom je Malá dohoda zrejme činiteľom rozhodujúcim, prejavujem tak len mienku väčšej časti europskej verejnosti politickej, ako sa vytvára v dennej tlači. Jednako však na poliach hospodárskych nezodpovie predstavám tvorcov Malej dohody a núti, aby sa hospodárska základna vytvorila priaznivejšie pre pokojný vývoj strednej Europy.

Na každý pád však znamená veľký úspech malodohodovej politiky v tom smere, že jej koncepcia bola príkladom pre sdružovanie štátov na Balkáne a že jej politika docielila tak rozšírenie jej akčného rádiusa o súčinnosť s balkánskymi národmi, ktoré sa snažia zabezpečiť trvalé a priateľské spolunažívanie, ako je toho výrazom práve balkánsky pakt.

Balkánsky pakt môže byť opäť dôkazom konsolidácie poválečných pomerov. Jeho účinky vidíme v Turecku, ktoré opustilo definitívne revizionistickú frontu. Touto istou cestou kráča aj politika bulharská, kde po provedenom prevrate zjavne nastupuje cesta dohody s Juhosláviou a nepochybne postaví sa tiež medzi členov balkánskeho paktu.

S vrelou účasťou prečítal som v "Manchester Guardian" v polovici mája rozhovor kráľa Alexandra so zpravodajom listu, v ktorom srdečne pozýval Bulharsko k trvalému smieru a súžitiu obidvoch vetví slovanských.

Nepochybujeme, že Bulharsko príde k poznaniu, že politika dohody v rámci balkánského paktu bude pre Bulharsko väčším dobrodením a užitkom, ako by bolo tvrdohlavé trvanie na vyložene stratených nádejach revizných. Československo má tu príležitosť, aby bolo prostredníkom a rád by som mal istotu, že sa nič nezmešká, keď by sa mohlo získať Bulharsko ako spriatelený člen pre balkánsky pakt a pre súčinnosť so štátmi Malej dohody. (Výborne!) Niet pochybnosti o tom, že privodenie vyrovnania hospodárskeho v strednej Europe a tým do značnej miery v celej Europe, je odvislé od riešenia podunajského problému. Súhlasím tu úplne s článkom "Zagrebských novosti" zo dňa 22. júna, v ktorom sa hovorí, že stredoeuropský problém bude možno rozriešiť, akonáhle sa odstránia cudzie vlivy, až i Maďarsko a Rakúsko uznajú, že im cudzie poručníctvo len škodí a že cudzí poručníci len znemožňujú, aby sa stredná Europa oslobodila zo smutnej situácie. Riešenia stredoeuropského problému sa nemožu zúčastniť cudzie vlivy, lebo týmto nejde o hospodárske, ale o politické ciele. Maďarsko a Rakúsko prídu raz k poznaniu, že pod vlivom veľmocenskej politiky majú len obmedzenú možnosť, aby sa uplatnily a previedly svoje želania. Ale v súčinnosti so štátmi, ktoré si mocensky odpovedajú, môžu najsť plné uplatnenie a rozvinutie svojich schopností politických tak i hospodárskych k prospechu svojich národov. Takýto úkol štátu je dôstojnejšie poslanie, ako byť satelitom v politike veľmocí. Keď sa toto pozná a pochopí, bude otvorená cesta k riešeniu dunajského problému.

Nemôžem konečne prejsť obavu a znepokojenie, s ktorým sledujeme cesty poľského pomeru. Musím sa pýtať, či je dosiaľ v platnosti vojenská smluva Poľska s Franciou a v prípade, že áno, márne hľadám mravné oprávnenie uzavretia paktu s Nemeckom. Je ovšem možno robiť politiku od prípadu k prípadu, ale to je nie politika, na ktorú by bolo možno stavať v prípadoch nebezpečia. Ani veľmoc nemôže postrádať pevných a verných sväzkov priateľských, ktoré môžu byť založené len na viere v spoľahlivosť podpisov. Historia vytvárala veľmoci, ale prekvapujúcim spôsobom ich vedela zase rozbiť. Máme veľký záujem na tom, aby sme s bratským slovanským národom poľským nažívali v tej najlepšej shode ako bratia a preto musíme vynaložiť všetko úsilie, aby sa to bratstvo a spolunažívanie oboch slovanských a k tomu súsedských národov stalo trvalým. (Potlesk. - Výborně!) Nemci si zabezpečili prímerie s Poľskom a to pravdepodobne s úmyslom, aby sa mohli nerušene vrhnúť na Rakúsko a tak získať desaťročnú dobu pre upevnenie pomerov v Rakúsku a potom uskutočniť svoj dávny ideál pod heslom "Drang nach Osten". Tento pakt poľsko-nemecký môže byť ešte nášmu bratskému poľskému národu osudný. (Výborně!)

Vo všeobecnosti by sme mohli súdiť, že medzinárodné pomery sa vyjasňujú a že myšlienka zaistenia mieru je zjednaná aj sila k jeho udrženiu. Priali by sme si len, aby pod účinkom tejto situácie tiež snahy revizné vymizly z hláv europských politikov a diplomatov a aby Europa mohla pokojne sledovať hospodársky a kultúrny vývoj pre blaho človečenstva. (Výborně!)

Slávna snemovňa! Kým náš pomer k zahraničnej politike je kladný, zatiaľ tento pomer nemôžeme aplikovať na vnútornú politiku nášho štátu (Výborně!), menovite v politike hospodárskej, kde sa uplatňujú jednostranné záujmy, nemôžeme s politikou vlády súhlasiť. (Výborně!) Pán minister zahraničia v svojom výklade povedal, že pre zabezpečenie mieru musíme urobiť si najsamprv poriadok vo vnútri štátu; musíme sa snažiť, aby sme všetky složky národa spojili v jedon celok proti zahraničnému nepriateľovi. K tejto složke patrí tiež najpodstatnejšia složka hospodárskeho života: živnostníctvo (Tak jest! Výborně!), ktorému dosiaľ nebolo dopriaté akej takej pomoci. Preto volám, aby sa záujmom živnostenským venovala so strany vlády všestranná pozornosť, poneváč táto složka hynie, jej potencia je oslabovaná zo dňa na deň a je obava, že tá politika, ktorú dnešná vláda prevádza voči živnostníctvu, môže priviesť skazu tomuto stavu. Preto som si dovolil tieto slová, aby naša vláda prišla k tomu poznaniu, že živnostenská složka je zdravým základom každého štátu a že túto složku treba v každom ohľade podporovať. Ja sa neuzavieram tomu, aby živnostenská strana tiež spoluvládla, ale za dnešných pomerov, keď človek dostáva so dňa na deň slzami pokropené listy od živnostníkov, písané slovami: Ratujte nás, lebo nám berú to posledné, čo máme - za týchto okolností nemožno politiku vlády v jej politických snaženiach podporovať. (Výborně!) My ju budeme podporovať, až sa prikročí k riešeniu živnostenských otázok, tak ako to záujmy živnostenské a záujmy Československej republiky vyžadujú. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živn. obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je posl. Dvořák.

Posl. Dvořák: Ve včerejším exposé byl veden pan ministr zahraničí dr Beneš především snahou vyzvednouti podstatu t. zv. mírové zahraniční politiky Československa, zastříti do soustavných diplomatických frází pravý stav mezinárodní situace a zamlčeti, co by měl pracující lid v Československu vědět. Pan dr Beneš jako diplomat imperialistického Československa měl, má a bude míti vždycky toto poslání. Jeho řeč uměle sestavená jako každého kapitalistického diplomata byla vysílána rozhlasem, ovšem ne bez zvláštního cíle, který sledovala česká buržoasie. Cíl tkvěl v tom, že pracující lid Československa nemá znáti skutečný stav mezinárodní situace, že nemá viděti rostoucí rozpory mezi jednotlivými kapitalistickými státy, kapitalistickými skupinami, že pracující lid má býti odveden od toho, aby viděl svou vlastní situaci uvnitř samého Československa. [ ].

Pan ministr ve svém exposé vítá, že vláda, jejímž je členem, v době, kdy se pracujícímu lidu v Československu béře od úst poslední sousto, kdy statisíce dělnických rodin hladovějí, dává do chřtánu militaristickému molochu 3.150 mil. Kč. Pan ministr je pro to, aby Československo mělo silnou armádu, aby bylo dobře vyzbrojeno. Pan ministr, příslušník politického táboru nár. socialistů, šel ve svých námětech v exposé tak daleko, že říká, že je nutno připraviti v Československu lid na to, aby ještě více obětoval, aby si ještě více utáhl pásek, aby se mohlo ještě více v Československu zbrojiti. [ ]. (Výkřiky posl. Slavíčka.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. řečníka k pořádku.

Posl. Dvořák (pokračuje): Jste pro obranu vlasti kapitalistů, ne pro ochranu dělníků. (Posl. Slavíček: Jsme pro ochranu státu, kamaráde! - Výkřiky komunistických poslanců.) V tomto okamžiku vy všichni přítelíčkové pracujícího lidu mluvíte o obraně demokracie, o silné demokracii, ale nastolujete fašismus; křičíte o míru, říkáte, co všechno jste pro mír udělali, ale připravujete válku. (Posl. Slavíček: Ale vždyť hrajete komedii! S Ruskem uzavíráme smlouvu a vy tu hrajete takovou komedii!) Vy si asi nejste dobře vědom, co říkáte. Pravděpodobně tomu nerozumíte. Jste tu jen od toho, abyste vašemu vůdci kýval. (Výkřiky posl. Slavíčka.)

Pracující lid Československa musí si uvědomiti skutečnou situaci v mezinárodních poměrech, Charakterisoval-li někdo správně celkovou mezinárodní situaci, byla-li zde konstatována nová evropská konstelace, bylo to 13. plenum exekutivy komunistické internacionály, která po velmi bedlivém uvážení řekla úplně jasně, že kapitalistický svět stojí před novým kolem revolucí a válek. (Posl. Vičánek: Ta není směrodatná ani pro sověty!) Vy té politice sovětské asi velmi málo rozumíte. (Veselost.) Pan ministr dr Beneš, ministr zahraničních věcí imperialistického Československa, pochopitelně nemá zájem na tom, aby vykládal o těch bezprostředních úkazech revolučních sil. Ale pracující lid v Československu musí viděti, jak situace skutečně vypadá. A jenom slepý člověk, jenom zaujatý nepřítel může neviděti události, které denně probíhají v jednotlivých kapitalistických státech. Stačí se podívati na události ve střední a západní Evropě, stačí se podívati na události v Asii, v Indii, na události v Severoamerických státech. (Posl. Slavíček: Není to trochu daleko?) Ne, není to daleko pro toho, kdo to chce viděti. Myslím, že je zde úplně jasně viděti, jaká je situace. Pochopitelně, že revoluční síly se kumulují a počínají převažovati síly kapitalismu. Je to především nezadržitelný hospodářský krach kapitalistického systému ve všech kapitalistických státech. To je první a základní podmínka. Druhou věcí jsou události v Německu. (Posl. Slavíček: Vy jste tu revoluci ukázali!) Podívejte se na Sovětský svaz, vy smíšku, dnes se k němu modlíte, tam vidíte, jak se dělá socialistická politika. Je samozřejmá věc, že v Německu dávají proletáři za pravdu tomu, co komunisté již konstatovali před přijitím Hitlera k moci. Události v Německu ukazují, že Hitler ztratil oporu v masách pracujícího lidu. Jeho jedinou oporou je císařská armáda, jeho jedinou oporou je Blomberg, na kterého je odkázaný a od kterého závisí, jak dlouho ještě bude státi. Fakt zůstává faktem a to nevyvrátíte žádným smíchem, že vítězství pracující třídy Německa nebylo ještě nikdy tak blízké, jako je právě v těchto dnech. (Posl. Slavíček: To jste tomu dal! Když jste měli celé Německo v ruce, nedovedli jste nic udělat!) Myslím, že neumíte vůbec číst. Kdybyste četl a sledoval věci, tak takovouto hloupost nemůžete říci. To máte adresovati do tábora koaličních kolegů. (Posl. Slavíček: Co jste dělali v Německu? Bojovali jste proti dělnické třídě a druhé dělnické straně a zničili jste sebe a druhou stranu. Tak to děláte i zde a také tak jste pracovali pro Hitlera! Kdyby se vám to podařilo zde, tak to bude totéž.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Dvořák (pokračuje): Je nutno se podívati na události v Rakousku. Hrdinný boj rakouských dělníků ukazuje velmi jasně, že vývoj událostí v Rakousku otřásá základy fašistické diktatury. Stačí se podívati na generální stávku a barikádové boje v Paříži, v té Paříži a v té Francii, o které zde pan ministr dr Beneš řekl, že je to nejsolidnější stát, že je nejkonsolidovanější země. Tento obraz ukazuje pravou situaci, jak je ve skutečnosti ve Francii. A můžete tisíckrát, pánové, zde vykládati o návštěvách ministra zahraničí Francie Barthoua, můžete se s ním tisíckrát zdravit a líbat, na faktu nic nezměníte. Stačí se podívati, kdo chce ovšem viděti, na revoluční boje, znak to občanské války ve Španělsku. Stačí se podívati na obrovské statisícové stávky spojené s bojem se státním aparátem v Severoamerických státech. Stačí se podívati na partizánské boje, které se odehrávají každý den v Mandžusku. Stačí viděti nezdolnost čínské rudé armády, stačí viděti existenci sovětské Číny, a konečně, pánové, stačí viděti rostoucí sílu Svazu sovětských socialistických republik. Je nutno rozuměti důsledné mírové politice Sovětského svazu, abychom viděli, jak obrovské a veliké v této situaci jsou síly revoluce. Tento stav to je pravá a skutečná síla, která určuje mezinárodní zahraniční politiku, a která žene imperialisty všech kapitalistických států k šílenému zbrojení. V této situaci právě, o které mluvil ministr zahraničních věcí dr Beneš, nejagresivnějšími organisátory války jsou na východě Japonsko, ve střední Evropě Německo a v západní Evropě Anglie. Tak stojí, pánové, situace. Na východě Japonsko začalo již dávno s dělením Číny. A snaží se ovšem zmírniti odpor rivala, Severoamerických států, ujišťováním, že tvoří nástupnické území proti Sovětskému svazu. Ve střední Evropě Německo chce znovu přikročiti k předělení střední Evropy a svého rivala, kterým je v tomto okamžiku Francie, chlácholí tím, že prý míří všechny jeho přípravy proti Sovětskému svazu. Za těmito dvěma stojí jako dirigent Anglie, která celou frontu proti Sovětskému svazu usměrňuje. Tak stojí v tomto okamžiku situace.

Jaký je základní úmysl tohoto bloku, jaký je úmysl tohoto 3členného rivala? Je jasný: napadnouti Sovětský svaz z východu i ze západu a přikročiti k dělení, ovšem na účet Sovětského svazu. Taková je snaha těchto 3 zúčastněných [ ]. (Posl. Slavíček: Dejme tomu, že to tak je; čím se to Rusko bude brániti, pěstí či zbraní?) Přihlížíme-li ovšem k imperialistickým protikladům, musíme konstatovati, že tyto protiklady jsou tak veliké, že je neobyčejně těžké mezi nimi docíliti shody, když mají všichni 3 stejné zájmy. (Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.) Mezi Anglií a Německem je obrovský rozpor. V čem je tento rozpor, i když Anglie uznale podporuje Německo a jeho agresivní a expansivní politiku? Především je to obava Anglie před nesmírným zbrojením Německa ve vzduchu a pak je to zálusk Německa, které jej nekrytě dává najevo, na kolonie, které Anglie vlastní. Potom je to také rozpor mezi Anglií a Japonskem, které se dosud nemohou shodnouti, jak by měly rozděliti území Číny; ovšem mezi sebou.

A když se podíváme, pánové, na protiklady imperialistů v Evropě, vidíme, že jsou ještě ostřejší. Stačí se podívati, jaký je poměr mezi Francií a Německem, dále mezi Francií a Italií a mezi Italií a Německem. V čem spočívá francouzsko-italský rozpor? Především v zájmu o nadvládu nad koloniemi v Africe a v Malé Asii a pak snaha obou těchto imperialistických rivalů získati nadvládu nad Středozemním mořem. To jsou ty pravé podstatné rozpory, které jsou mezi těmito dvěma rivaly. Jaký je společný zájem Francie a Italie ve střední Evropě, jaký je společný zájem Francie a Italie na Balkáně? Jenom ten, aby se tam v těchto úsecích neusadilo Německo. To je jediný styčný bod, který tyto dva rivaly dává dohromady. Jaké jsou společné zájmy Italie a Německa? Společné zájmy Italie a Německa jsou všude tam, kde mohou svým politickým i svým agresivním výstupem oslabiti francouzského rivala. Takové jsou to zájmy. Ovšem hlavní rozpor a hlavní protiklad spočívá mezi Francií a Německem. Nasycená Francie ztrácí půdu pod nohama proto, poněvadž hladové a dravé Německo dere se kupředu. Připravuje tím situaci, která Francii staví před fakt, že ztratí ono hegemonní postavení ve střední Evropě.

Jak vypadá Německo? Německo stojí před hospodářským krachem. Sám dr Beneš musel konstatovat s tohoto místa, když přijel ze Ženevy před 1 1/2 rokem, že Německo zastavilo placení reparací. I kdyby je bylo nezastavilo, žádný národ by je byl neplatil, poněvadž prostě na to nebylo. Nedávné prohlášení Německa znamená, že Německo zastavilo svým zahraničním věřitelům vůbec své splátky na zahraniční dluhy, pochopitelně na prospěch vnitřního zesílení zbrojení. Expanse německá pochopitelně je velmi veliká a dravá jenom proto, poněvadž kdyby toto nebylo prováděno, musí se Německo hospodářsky každou chvíli zhroutiti. Expanse Německa při jeho rozpínavosti pochopitelně naráží na každém úseku na imperialistické zájmy Francie. To jsou ti bezprostřední dva rivalové. Německo samozřejmě v této době potřebuje ještě mnoho, aby mohlo ozbrojeně, válkou, pustiti se do boje s Francií, nemajíc ještě dostatečného vyzbrojeného vojska a potřebných sil, aby oslabilo Francii politicky. Německo dnes šíleně zbrojí. To zůstává faktem. Pánové z druhého imperialistického tábora o tom ví, ale jim stačí, že Hitler je utěšuje, že je to namířeno proti Sovětskému svazu. Tím on mírní všecky tyto hroty. Je zajímavá věc, že Francie naprosto nic nenamítá, jestliže Hitler provádí takovou politiku, kde napadá zájmy Sovětského svazu, Francii je to úplně lhostejné, nic jí do toho není. Stačí se podívati, jaká ta situace je, a bylo-li zde včera tvrzeno v exposé, že je před sjednáním t. zv. východoevropského paktu, pak to nevyjadřuje žádný přátelský poměr Francie k Sovětskému svazu, a pochopitelně také ne Československa jako nerozlučného spojence Francie. Stačí jen, pánové, připomenouti Ramsínův proces před 3 lety v Moskvě, kde Francie byla zúčastněna na průrvech a sabotážnictví, kdy byla její imperialistická snaha, vpadnouti násilně do Sovětského svazu, úplně odhalena. Stačí, pánové, si připomenouti, co dělala francouzská policie s Gorgulovem, který zavraždil francouzského presidenta, jak ona vedla štvanice proti Sovětskému svazu. A z toho, pánové, byste chtěli dnes vykonstruovati přátelství Francie vůči Svazu sovětů? Jste k smíchu, pánové! Ale řeknu vám něco, čeho se Francie v tomto okamžiku bojí, proč ona změnila svoji zahraniční politiku. Poněvadž Francie ví, že na konec i pro německé imperialisty to chtění děliti Sovětský svaz bude jenom fantasií, ona nevěří, že by se podařilo tomuto náporu zdolati dnešní silně vybavený Sovětský svaz. A v tom spočívá, pánové, francouzská mírumilovnost, v tom spočívá československé přátelství vůči Svazu sovětských socialistických republik. Tam, kde Německo ohrožuje zájem sovětů, to jsem řekl, Francie úplně nic neříká, je jí to lhostejno. Stačí se podívati, že Německo pod pláštíkem a krytím Anglie provádí svoji vlastní politiku v nástupnických státech, v Lotyšsku, Estonsku, v Litvě, všude tam nikdo nic nevidí. Jako by se nic nestalo! To ovšem Francii nevadí, poněvadž to nikterak nekříží její vlastní zájmy, poněvadž se to dotýká a je to namířeno jen proti sovětům.