Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o báňské inspekci (tisk 2693).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Lanc, za výbor techn.-dopravní p. posl. Chalupník, za výbor rozpočtový p. posl. dr Patejdl.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Lanc: Není jich.

Zpravodaj posl. Chalupník: Nejsou.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Nemám žádných.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato jest přijata.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

2. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 2672) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1288 a 1305), kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického (tisk 2680).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Tayerle, za výbor rozpočtový p. posl. Chalupa.

Uděluji slovo prvému zpravodaji - za výbor soc.-politický - jímž je pan posl. Tayerle.

Zpravodaj posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Předložené usnesení senátu odpovídá opětovnému volání, kterým bylo již dlouho žádáno, aby bylo upraveno úrazové soudnictví. Jaký jest stav našeho úrazového soudnictví? Charakterisován je zejména tou okolností, že od r. 1912 nebyli ani voleni, ani jmenováni soudci, kteří jako občanští přísedící zasedají u soudů.

Úrazové soudy mají jistě důležitý význam, který je zřejmý již z počtu žalob, jež se u nich vyřizují. V Praze u rozhodčího soudu podáno bylo r. 1931 6664 žalob, r. 1932 7440 a r. 1933 7548 žalob. Vyřízeno bylo v těchže letech postupně 5386, 5955 a 5283 žalob. Z toho bylo zamítnuto žalob r. 1931 3458, r. 1932 4003 a r. 1933 3225. Jistě zaráží vysoká číslice žalob zamítnutých. Snad možno do jisté míry tvrditi, že tato vysoká číslice zamítnutých žalob vzniká také ze způsobu, jakým jsou žaloby u úrazových soudů projednávány. Rozhodčí soudy a jich řízení bylo upraveno v historických zemích §em 38 úrazového zákona z r. 1887, na Slovensku a Podkarpatské Rusi pak §§ 156 a 157 zák. čl. XIX z r. 1907. Podrobnější předpisy byly vydány pro historické země nařízením ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti ze dne 10. ledna 1889 č. 47, na Slovensku a Podkarpatské Rusi pak nařízením ministerstva obchodu ze dne 4. června 1908 č. 47.915. Tím je již dána odpověď, jak staré jsou tyto předpisy a jak nezbytně vyžadují reformy. Kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi obsahuje nařízení, které bylo o úrazovém soudnictví vydáno, 386 paragrafů, z nichž valná část jedná právě o řízení před soudy rozhodčími, v historických zemích rozhodčí soudy nejsou vázány na žádné určité řízení, vyjma některých formálních předpisů. A proto také rozhodčí řízení provádí se u nás ve formě t. zv. sumárního řízení. Zavolá se na stejnou hodinu 20 až 25 žalobců, hodinu před ústním jednáním prohlédnou je lékaři, sepíší posudky, které jsou pak opět hromadně čteny. Podle známé prakse u těchto soudů, sedí žalobci ve značné vzdálenosti a neslyší často ani posudek, nemají-li právního zástupce, který je blíž u soudce. Také výběr znalců není možný, neboť jde stále o stejné znalce. Žalobce totiž nemůže jako u obyčejného soudu vykonávati na volbu znalce vliv, neboť brzdu tvoří zde § 23 min. nařízení z r. 1889, který stanoví, že rozhodčí soud rozhoduje o náhradě nákladů. Poněvadž pak žalobce má obavu (Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.), aby nemusil hraditi znalečné, ustoupí obyčejně od návrhu na znalce a spokojí se znalcem stálým.

Jak jinak je tomu už podle pensijního zákona, podle něhož žalobci nelze účtovati útraty takového znalce. Bylo by tedy velmi záhodno, kdyby řízení u rozhodčích soudů úrazových pojišťoven bylo sjednoceno a upraveno tak, jak je tomu u ostatních sociálně-pojišťovacích soudů.

Když se přečtou posudky, které vydávají znalci, vyvolávají se hromadně opět žalobci, aby předložili potvrzení o výdělku. Pak konstatuje předseda soudu, co který žalobce žádal a jak o tom bylo rozhodnuto. Následuje porada senátu, načež předseda vyhlásí nálezy o 20 až 25 žalobách najednou.

Jaký pocit, vážená sněmovno, může vyvolati toto řízení soudu v žalobci? Jistě musí míti pravidelně dojem, že se mu stala křivda, i když třeba soudce uvážil sebe svědomitěji jeho věc. Při tom nezapomínejme, že jde u rozhodčích soudů úrazových pojišťoven také o vážné a těžké úrazy, že tu jde často o existenci žalobcovu, která se opírá o eventuálně přiznaný důchod.

Po hříchu předložená osnova zákona nezjednává ještě nápravu v tomto řízení. Ale poněvadž podle §u 38, odst. 3 zákona úrazového je ministru soc. péče v dohodě se zúčastněnými ministry možno upraviti nařízením sestavení rozhodčího soudu i jednání před ním, proto také resoluce výboru vyslovuje přání, aby ministerstvo soc. péče zjednalo tu nápravu. Je jí třeba také již proto, poněvadž máme po hříchu stále dvojí předpisy, jiné v historických zemích a jiné na Slovensku, jak jsem již v úvodu ukázal.

Jinak osnova v podstatě zavádí tyto změny: umožňuje odvolání, jestliže řízení před rozhodčím soudem bylo neúplné nebo jinak vadné, nebo byly nálezem rozhodčího soudu porušeny zákony nebo skutkový stav posouzen nesprávně.

Toto uvolnění nebo umožnění odvolání je velmi důležité právě se zřetelem k způsobu, jakým se řízení provádí. Dále zavádí se povinnost doručiti nález rozhodčího soudu písemně. Umožňuje se jmenování nových občanských soudců, zejména pak je důležitou novota, že odvolání nositele pojištění, tedy úrazové pojišťovny nemá odkládacího účinku. O odvolání bude rozhodovati napříště vrchní pojišťovací soud ve zvláštním senátě.

Bylo právem žádáno, aby úrazové soudnictví bylo upraveno podle stejných zásad, jaké platí pro ostatní soudnictví sociálně-pojišťovací. Úpravou, kterou přináší toto usnesení senátu, jež také výbor soc.-politický doporučuje, tato zásada přijata aspoň pro druhou stolici, neboť senát, který bude zřízen u vrchního pojišťovacího soudu pro spory úrazové, bude složen obdobně podle §u 228 zákona ze dne 9. října 1924. Ustanovení, jímž rozhodčí soud je povinen dodati stranám vždy svůj nález písemně, přispěje také ke zvýšení důvěry v rozhodčí soudy, neboť nejen strana bude řádně informována o výsledku své žaloby, nýbrž také soud bude nucen k náležité úvaze důvodů, jež rozhodovaly při nálezu.

Posléze umožňuje usnesení senátu jmenování nových členů soudu, občanských soudců. Toto ustanovení přispěje nejvíce k činnosti rozhodčích soudů, neboť, jak jsem již uvedl, dosavadní soudcové občanští byli voleni r. 1912. Od té doby mnozí zemřeli, zestárli, či z jiných důvodů stali se neschopnými k vykonávání své funkce. V Brně na př. zůstal jediný soudce, kterému je přes 70 let. Tím ovšem trpěli pojištěnci, resp. důchodci, kteří se nemohli dovolati svého práva. Mimo to také tento nedostatek soudců občanských působil k hromadnému vyřizování sporů, které nedávalo rozhodně vždy záruky právní jistoty. Předložená osnova předpisuje, že ministerstvo soc. péče má jmenovati občanské soudce z kruhů zaměstnavatelských i zaměstnaneckých po slyšení příslušných ústředen organisačních. Bylo by správnější, kdyby bylo užito téže zásady, jaká byla užita při pracovních soudech, a jmenování dálo se po návrhu příslušných organisací. Volby podle dosavadního volebního řádu úrazových pojišťoven nemohou býti prováděny. Musí býti totiž změněn nejdříve volební řád. Náprava u soudů rozhodčích však nemůže a nesmí býti z tohoto důvodu odkládána. Proto navrhovaná úprava vyhovuje rychlé potřebě, jaká se tu jeví.

V soc.-politickém výboru byly vysloveny také určité pochybnosti, zdali je možno dáti přednost jmenování před volbami. Uvážíme-li však, oč jde při rozhodování rozhodčích soudů, máme za to, že odpovědnost soudců se zvyšuje, jsou-li jmenováni po návrhu příslušných organisací, které zajisté také nesou s sebou spoluodpovědnost za výběr navržených osob. U rozhodčího soudu úrazových pojišťoven se rozhoduje často o existenci důchodce. Nerozhoduje tu jen lékař nebo právník, nýbrž i dobrý znalec skutečného života, pracovních i výdělkových poměrů v jednotlivých oborech práce. Znalci úrazového soudnictví potvrdí, co znamená na př. úraz na prstě u textilníka, skláře, nebo v jiném oboru, kde velmi často právě na tom záleží, jaký úraz utrpěl, ano na kterém prstě jej utrpěl. Nechci zacházeti do detailů, upozorňuji na tyto momenty, které také vyžadují, aby byla provedena náležitá reforma úrazového soudnictví. Neboť jen tehdy může občanský člen rozhodčího soudu vykonati plně svůj úkol, doplňuje-li případně vyrovnávání činitele, kteří hájí finanční zájmy ústavů proti sociálním potřebám důchodce.

Usnesení senátu, které je dnes předloženo k rozhodnutí posl. sněmovně, nesplňuje sice úplně požadavky, které jsou kladeny na reformu úrazového soudnictví, avšak přece jen podstatně zlepšuje dosavadní stav a umožňuje, aby rozhodčí soudy úrazových pojišťoven mohly plniti svůj úkol. Proto také sociálně-politický výbor, maje na zřeteli i jiné nedostatky zákona úrazového, vystavil současně přání stejně jako senát, aby připravena byla reforma úrazového pojišťování vůbec a v ní aby respektovány byly požadavky, které jsou nejnaléhavější. Upozorňuji zde na př. také na § 6 úrazového zákona, který přiznává pro důchod nejvyšší výdělek roční 12.000 Kč. Také žádáme rozšíření úrazového pojištění na všechny kategorie pracovní, jež jsou vydány nebezpečí úrazu.

Doporučuji toto usnesení senátu ke schválení a doporučuji také resoluce, jež soc.-politický výbor připojuje. Jsem přesvědčen, když posl. sněmovna schválí tuto osnovu, že přispěje k dobrému dílu. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Slovo má dále zpravodaj za výbor rozpočtový, p. posl. Chalupa.

Zpravodaj posl. Chalupa: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova o soudnictví úrazového pojištění dělnického odstraňuje jednu z velmi bolestných mezer našeho sociálně-pojišťovacího soudnictví. Nedostatek je tím bolestnější, čím více jde o nešťastníky, kteří ztratili svůj jediný statek, totiž pracovní sílu. Jest tedy tuto osnovu vítati, neboť poskytuje možnost odvolati se k nejvyššímu pojistnému soudu a tím do jisté míry opraviti chyby vadného řízení. Tato osnova má další výhodu, že sjednocuje naše zákonodárství v historických zemích, na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Je-li čeho litovati jest to, že osnova řeší jen nepatrný úsek úrazového pojištění, které by zasluhovalo ovšem revise daleko důkladnější a pronikavější. Tento nedostatek je všeobecně pociťován a jest zdůrazněn ve dvou resolucích, jednak v resoluci senátu a jednak v resoluci soc.-politického výboru posl. sněmovny.

Rozpočtový výbor přirozeně zabýval se předlohou ovšem jen po stránce finanční, po stránce materiální a formální byla předloha posouzena v soc.-politickém výboru. Zřízení senátu u nejvyššího pojišťovacího soudu vyžádá si ovšem nákladu na náhradu přísedících. Rozhodování v tomto směru bylo v rozpočtovém výboru značně znesnadněno a to z těchto dvou příčin. Především jde o věc spravedlivou a naléhavou, jejíž provedení nemůže se žádným způsobem zastaviti před nějakými finančními náklady, za druhé jde o náklad velmi nepatrný, jak byl odhadnut v senátě, o 10.000 Kč, které mají býti zařazeny do rozpočtu ministerstva spravedlnosti do titulu 3, v pol. 7 až 14. Z uvedených důvodů připojuje se rozpočtový výbor k usnesení soc.-politického výboru a dovoluje si Národnímu shromáždění osnovu zákona zároveň s oběma resolucemi senátu a soc.-politického výboru doporučiti ke schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Žádám o přečtení podaných pozměňovacích návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Štětky, Tylla, Čižinské, Hadka, Śliwky a soudr.:

Zákon znějž:

"Zákon o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, č. 1 ř. z. z r. 1888, ve znění zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 207 Sb. z. a n., jakož i nálezu rozhodčího soudu, zřízeného podle zákona čís. XIX z r. 1907 ve znění vládního nařízení ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n., budiž změněn a doplněn takto:

Čl. I. Zřízení rozhodčích soudů.

Pro každou pojišťovnu, zřízenou podle zákona úrazového, zřídí se v jejím sídle rozhodčí soud, který rozhoduje o nárocích na odškodné proti pojišťovně vznesených, jí však neuznávaných.

(1) Rozhodčí soud sestává z předsedy a místopředsedy a 6 členů přísedících, jakož ze stejného počtu náhradníků.

(2) Předsedu a místopředsedu, jakož i přísedící a náhradníky zvolí všeobecná konference pojištěnců ze svého středu prostou většinou na dobu jednoho roku.

(3) Člen rozhodčího soudu nesmí náležeti představenstvu ani revisní komisi úrazové pojišťovny, ani nesmí býti v jejích službách.

(4) Členové rozhodčího soudu mohou býti konferencí pojištěnců kdykoliv odvoláni.

(5) Členové rozhodčích soudů mají nároky na náhradu hotových výloh a ušlého výdělku, kterou jim poskytne příslušná úrazová pojišťovna.

Čl. II. Rozhodování rozhodčích soudů úrazové pojišťovny.

(1) Rozhodčí soudy zasedají ve veřejném sezení a ke každému sezení je třeba, aby byli přítomni předseda, místopředseda a 6 přísedících, anebo je zastupující náhradníci.

(2) Nároky pojištěnců na odškodnění proti pojišťovně mohou býti vzneseny kdykoliv se strany pojištěnce a předseda je povinen učiniti podání před rozhodčí soud, který musí rozhodnout o každém podání nejdéle do 14 dnů.

(3) Předsedající má právo a povinnost předvolati svědky na návrh pojištěnce.

(1) Nálezy rozhodčích soudů musí obsahovati jména všech členů, kteří při vynesení nálezu spolupůsobili.

(2) Ke každému nálezu jest připojiti rozhodující důvody, které musí obsahovati přesné vylíčení věci.

(3) Vyhlášení nálezu stane se veřejně a ústně bezprostředně po skončení sezení. Nález jest doručiti v písemném vyhotovení do 24 hodin z úřední povinnosti stranám na sporu zúčastněným.

(4) Náklady se zřízením a správou rozhodčích soudů spojené zapravuje pojišťovna a uvaluje je na všechny zaměstnavatele.

(5) Předvolaným pojištěncům a svědkům z řad pojištěnců musí se dostat plné náhrady výloh a ušlého výdělku úrazovou pojišťovnou.

(1) Ustanovení zákona o úrazovém pojištění, upravující stejný předmět, jako tento zákon, která jsou v odporu s jeho předpisy, pozbývají platnosti dnem vyhlášení tohoto zákona.

(2) Tento zákon nabude účinnosti prvním dnem po vyhlášení a provedou jej ministři soc. péče a spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry."

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbor soc.-politický, p. posl. Tayerlemu, aby se vyslovil o podaných pozměňovacích návrzích.

Zpravodaj posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Se zřetelem k doporučení soc.-politického výboru, které jsem přednesl, vyslovuji se proti návrhu, který byl přečten, a doporučuji schváliti usnesení soc.-politického výboru. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Chalupovi, aby se o návrhu vyslovil.

Zpravodaj posl. Chalupa: Připojuji se k návrhu zpravodaje soc.-politického výboru.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Došly pozměňovací návrhy a dám tedy hlasovati o osnově v tomto pořadí:

Nejprve budeme hlasovati o celé osnově v úpravě, jak ji navrhují posl. Štětka, Tyll, Čižinská, Hadek, Śliwka a soudr.

Nebude-li přijata, budeme hlasovati o celé osnově podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu hlasování? (Námitky nebyly.)

Není jich.

Budeme tedy hlasovati podle něho.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou v úpravě návrhu posl. Štětky, Tylla, Čižinské, Hadka, Śliwky a soudr., nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Tím je návrh zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Předsednictvo usneslo se podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému:

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického (tisk 2680).

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Tayerle, za výbor rozpočtový p. posl. Chalupa.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Tayerle: Nikoliv.

Zpravodaj posl. Chalupa: Nejsou.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Zbývá ještě hlasovati o resolucích otištěných ve zprávě výborové.

Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto jsou přijaty.

Tím jest vyřízen 2. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání 3. odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výborů ústavně-právního a techn.-dopravního o usnesení senátu (tisk 2675) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1311 a 1320) o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 2678).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. Richter, za výbor techn.-dopravní p. posl. inž. Záhorský.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor úst.-právní - p. posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Zákonem ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., jsme recipovali pro náš právní řád některá pravidla, která byla obsažena v Mezinárodní úmluvě ze dne 24. dubna 1926 a která ovšem podle úmluvy měla závaznost pouze mezistátní, nikoliv účinnost vnitroprávní. Tehdejší zákon, celkem krátký, byl terminován časově, poněvadž se očekávalo, že vláda přijde s celkovým návrhem, jímž se upravuje celý komplex otázek souvisících s provozem motorových vozidel. Také řada sněmovních resolucí volala po úpravě této materie, ale pro různé příčiny k této úpravě nedošlo v době tehdy žádané a bylo nutno 20. prosince 1933 zákon znovu prodlužovati.

Nyní přicházíme ke druhému prodloužení téhož zákona, ovšem již za poměrů podstatně lepších, poněvadž současně s osnovou tohoto krátkého zákona byla předložena v senátě Národního shromáždění vládní předloha, kterou se mají soustavně a definitivně upraviti veškeré otázky souvisící s provozem motorovými vozidly. Tento zákon, poměrně obsáhlý, nelze ovšem provésti ani usnésti v krátké době a proto přichází vláda s návrhem na prodloužení dosavadních pravidel do posledního prosince 1934.

Mimo to obsahuje tato osnova ještě další ustanovení, týkající se cizineckého ruchu.

Vláda se zmocňuje, aby vládním nařízením poskytla určité úlevy řidičům, pokud se týče formálních jejich průkazů, ovšem řidičům pocházejícím z ciziny a přivážejícím sem cizí motorová vozidla. Mimo to mohou býti také vládním nařízením stanoveny úlevy z dosavadních předpisů vnitrostátních, pokud jde o průkazy způsobilosti vyžadované pro řízení motorových vozidel pro řidiče z ciziny a pro jízdy motorovými vozidly z ciziny.

Osnova byla senátem Národního shromáždění odhlasována a já navrhuji posl. sněmovně, aby ji také ústavně schválila, a to s nadpisem a uvozovací formulí, jak se na tom usnesl senát Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor techn. dopravní - p. posl. inž. Záhorskému.

Zpravodaj posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, dámy a pánové! Vláda předložila senátu Národního shromáždění návrh zákona (tisk 1311) o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly.

Podle návrhu (tisk 1320) techn.-dopravního výboru a ústavně-právního výboru senátu přijal senát Národního shromáždění ve 268. schůzi dne 21. června t. r. osnovu zákona ve znění navrženém vládou. Technicko-dopravní výbor posl. sněmovny zabýval se osnovou zákona a usnesením senátu k tomuto návrhu se vztahujícím ve schůzi konané dne 21. minulého měsíce a zjistil, že jde opětovně o pouhé další prodloužení účinnosti platného zákona.

První zákon ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., měl pozbýti účinnosti dnem 31. prosince 1932. Zákonem ze dne 23. prosince 1932, č. 208 Sb. z. a n., byla prodloužena jeho platnost do konce r. 1933, a zákonem ze dne 20. prosince 1933, č. 245 Sb. z. a n., nanovo prodloužena do 30. června 1934.

Právě projednávaná osnova zákona a k němu se vztahující usnesení senátu prodlužuje platnost původního zákona nejdéle do konce r. 1934 za předpokladu, že budou projednány do té doby Národním shromážděním všeobecné zákonné úpravy jízdy motorovými vozidly.

Pouze v novém §u 2 zmocňuje se vláda, aby nařízením stanovila, kdy a za jakých podmínek lze poskytnouti určité úlevy v předpisech platných pro motorová vozidla a jich řidiče z cizích států.

Tímto zmocněním má se poskytnouti vládě příležitost, aby vhodnými dočasnými opatřeními mohla podporovati cizinecký ruch v našem státě.

Vzhledem k tomu, že vláda již předložila senátu Národního shromáždění návrh zákona o jízdě motorovými vozidly (tisk 1310), jímž se sjednocují dosavadní různé předpisy a zákony, platné pro země historické, Slovensko a Podkarpatskou Rus, a jenž se přidržuje zároveň předpisů Mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926, lze očekávati, že navrhované prodloužení platnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., do konce r. 1934 je poslední.

Technicko-dopravní výbor, uváživ důvody prodloužení platného zatímného zákona, navrhuje, aby posl. sněmovna přijala osnovu zákona tisk 2678 v doslovném znění navrženém vládou a přijatém také senátem Národního shromáždění. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava tedy odpadá. Pozměňovací návrhy podány nebyly.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova zákona má tři paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími třemi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému:

Ad 3. Druhé čtení osnovy zákona o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 2678).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. Richter, za výbor techn.-dopravní p. posl. inž. Záhorský.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Richter: Nejsou.

Zpravodaj posl. inž. Záhorský: Není jich.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: