Není třeba speciálně vykládat o významu tohoto kroku právě v dnešní mezinárodní situaci. Sám můj výklad prostý historických událostí ukazuje, že tu nešlo jen o úzký problém našich obapolných vztahů; jde tu o problémy celé evropské politiky (Výborně!) a tvořící se nové politické konstelace, o poměr Francie k Rusku a Malé dohody k Francii a k Rusku, o politiku Balkánské dohody, Malé dohody a celé její situace ve střední a jihovýchodní Evropě, jakož i o další politiku Sovětského svazu ke všem problémům střední Evropy, Balkánu a Společnosti národů. Připustit, aby náš stát se dostal do nebezpečí, že by neupravením svých vztahů k sovětskému Rusku byl z jednání těchto vyloučen nebo ve svých vážných zájmech dotčen, bylo by prostě neodpustitelným. (Výborně! Potlesk.) Podotýkám, že jihoslovanská vláda vyhradila si okamžik, kdy záhřebské usnesení uvede v praksi. Nic jiného její dnešní postup neznamená a s celou touto politikou plně souhlasí.

Nechci za této situace vykládat zatím nic o naší slovanské politice a polemisovat o této otázce. Bude k tomu příležitost jindy. Až se bude moci jednou s dokumenty v ruce zkoumat naše zahraniční politika za posledních 15 let k Jugoslavii, Polsku, Bulharsku i Rusku, uvidí se, že dobrou a rozumnou slovanskou politiku náš stát vždycky prováděl. (Výborně! Potlesk.) Dnes zatím jen tvrdím, že to, co se nyní připravuje, může býti opravdu základem našeho budoucího přátelského poměru k největšímu národu slovanskému, jehož dnešní politika, v souhlase s naším oddaným přítelem - Francií - obhajuje ve svých důsledcích někde přímo, jinde nepřímo řadu vitálních našich zájmů ve střední Evropě a v Evropě vůbec, a především chce mír, stejně tak jako my. (Výborně! Potlesk.) Pokládal bych tudíž opravdu za zbytečné, kdybych po všem tom, co jsem o mezinárodní situaci řekl, měl ještě jen jediným slovem obhajovati upravení našich vzájemných styků se Sovětským svazem. (Výborně! Potlesk.)

Rozumí se, že ani v této politice přehánět nebudeme. Budeme postupovat k sovětskému Rusku loyálně a přátelsky, ale také věcně a vývojově, chtějíce celý svůj poměr k němu postupně, krok za krokem, solidně a rozumně vybudovávat. Nikomu v žádném oboru žádné zázraky neslibujeme, věříme však ve zdárnou budoucnost těchto vztahů. (Výborně!)

Přál bych si jen, aby to nebylo už mezi námi předmětem polemik. Rád také konstatuji, že tento krok, provedený společně s Rumunskem, položil pro budoucnost dobré základy také pro vztah Rumunska k jeho velkému sousedu a že linie politiky obou našich států k sovětskému Rusku, stejně tak jako Jugoslavie, budou v budoucnosti jednotné. Je to pro budoucí společnou politiku našich tří států věc veliká. I to nás bude spojovat a navzájem nám pomáhat, a i Rusku to bude ku prospěchu.

Z vyloženého je patrno, jaký význam máme dávat zmíněnému východnímu paktu. Vláda československá už oficielně sdělila interesovaným státům, že je ochotna jednání o východním paktu se účastnit a že je rozhodnuta politiku východního paktu k zajištění evropského míru důsledně provádět.

Chtěl bych však k tomu připojit několik poznámek, aby bylo o této věci naprosto jasno.

Politika východního paktu není a nemá býti politikou bloků mezi sebou rivalisujících, stejně tak jako uzavření smluv locarnských nebylo politikou blokových rivalit, nýbrž snahou o vytvoření rovnováhy v západní Evropě. Nejde ani o vytvoření bloku proti Rusku, ani bloku proti Německu. Jde o postavení všech navzájem na roveň a vytvoření konečné rovnováhy v Evropě vůbec. Nejde tudíž také o vytvoření vojenské aliance jedněch proti druhým. Jde o zajištění rovnosti, spravedlnosti a bezpečnosti všech ve stejné míře, v duchu Společnosti národů, za stejných podmínek a v plné loyalitě jedněch ke druhým. Jde o vytvoření rovnováhy mezi velmocemi a bloky malých států a vylikvidování dnešních, ne zcela normálních situací dvou evropských velmocí: Německa a sovětského Ruska. V tom je veliký pokrok a v tom byla by také veliká zásluha o mír těch, kteří by tuto novou rovnováhu a tím klidnější situaci v Evropě vybudovali.

A jestliže se automatickým vývojem evropských poměrů, vyšlých z obav před konflikty na Dálném východě a v Evropě, vytvořil jakýsi druh nové konstelace, Francie, Malá dohoda, dohoda Balkánská a sovětský Svaz, jež se pro tyto nové garancie vyslovují a vytvářejí tak velmi imposantní frontu bojovníků o zachování míru v Evropě stůj co stůj, neznamená to, že chceme vytvářeti nějaké bloky proti blokům jiným, tak jak se to tu a tam naznačovalo po schůzce v Benátkách mezi kancléřem Hitlerem a min. předsedou Mussolinim. Jde právě o to, zabrániti vytvoření takovýchto bloků spoluprací s Německem, Polskem a sovětským Svazem, a za souhlasu Anglie a Italie. Naopak jsem přesvědčen, že by se tyto bloky automaticky vytvořily, kdyby k podobné spolupráci v brzké době v Evropě nedošlo.

Při tom se však nesmí zapomínati na to, že Francie sama má vedle toho také své úzké vztahy a své životní zájmy, jež ji vážou jednak k Anglii, jednak k Italii. To samo ukládá Francii určitý postup. Jde jí především o zajištění rovnováhy a klidu ve východní Evropě, tak aby mohla klidně dále spolupracovat v intimním přátelství s Anglií jako dosud a eventuálně vzhledem k možnostem obtíží na východě v Pacifickém oceánu ještě je upevnit. Stejně tak jí jde o další rozvinutí nových přátelských vztahů k Italii, které v poslední době soustavně se zdokonalují a kterých v zájmu sblížení Malé dohody s Italií ve věcech středoevropských i nyní si také my co nejvřeleji přejeme. Ale je jasno, že ve chvíli, kdy sovětské Rusko vstupuje do spolupráce evropské, nemůže Francie, stejně tak jako Malá dohoda, věc tu přecházeti a nesnažit se vstoupiti s ním do nejužší spolupráce. (Výborně!)

Bylo by tudíž vážným omylem se domnívati, že plánem východního paktu má se vybudovati nějaký nový alianční blok francouzský. Francie i po eventuálním uzavření východního paktu svou intimní spolupráci se západními velmocemi v ničem nezmění, spíše ještě zdokonalí. Francie ovšem svá přátelství ve střední a východní Evropě také neopustí (Výborně. Potlesk.), stejně tak jako neopustí Francii její středoevropští přátelé. (Výborně! Potlesk.)

A podaří-li se vybudovati tento nový, veliký diplomatický instrument míru, bude to znamenati veliké přispění k zabezpečení klidu a k odvrácení možnosti nového evropského konfliktu. A ve chvíli, kdy by se východní pakt stal faktem, vrátili bychom se přirozeně hned zpět do Ženevy na odzbrojovací konferenci a začali znovu hledati na základě této nově situace nový podklad pro konvenci odzbrojovací a pro definitivní dohodu s Německem. A závěr z toho všeho by byl - větší zajištění míru na dlouhou dobu. (Výborně!)

Snad mi, vážené dámy a pánové, řeknete, že tento optimistický závěr - krásný závěr bude těžko uskutečnitelný.

Vím velmi dobře, že cesta k uskutečnění těchto cílů je a bude obtížná a že překážky jsou velmi četné. Na některých místech se viděly na př. překážky také v posledním jednání benátském obou šéfů vlád, německé a italské. Není pochybnosti, že na schůzce té otázky ty byly předmětem výměny názorů, ale nechtěl bych ve výměně té vidět jen stanovisko negativní. Benátská schůzka jistě poněkud sblížila Italii a Německo, neboť beze sporu znamená nové, byť i částečné a dočasné uklidnění ve věci "Anschlussu"; znamená také, že ve věcech odzbrojovacích Italie trvá na svém, německému hledisku blízkém názoru. Neznamená to však, že Italie chce vytvořiti blok s Německem, nebo Německo s Italií, jak by to mohlo vyplývati z nedávno projeveného názoru p. ministerského předsedy Gömböse, neboť stejně jako Francie i tyto oba státy nemají zájmu definitivně se isolovat v jedné skupině od velmocí ostatních a připravovat tak rozdělení Evropy na dva trvale rivalisující bloky, jež by se pak nutně v dané situaci srazily. Máť Italie na jedné straně, stejně tak jako Německo na straně druhé, opravdový zájem se o sporných otázkách definitivně s Francií dohodnouti. Soudím tudíž, že pokud by byly dnes jisté reservy u obou těchto velmocí, t. j. u Italie a u Německa, k východnímu paktu, daly by se dalším jednáním vysvětlit a urovnat.

Vím dále, že jsou obtíže proti těmto plánům i jinde. Plán tento by znamenal uklidnění Evropy. Není však pochybnosti o tom, že uklidnění takové hatí plány těch, kteří v Evropě doufají docíliti pro své země výhody nebo zvláštní mocenskou posici jen v době neklidu, nesnází, sporů a bojů, někdy i za cenu války. Za takovýchto okolností mocenská síla a cena těchto států stoupá. Tak na př. snahy revissionistické vůbec, snahy o restauraci habsburskou, těžkosti středoevropské a těžkosti, jež by mohlo míti v budoucnosti Polsko, byly by beze sporu posunuty hodně stranou, kdyby východní pakt byl uzavřen. (Výborně!)

V každém případě pokládám několik příštích měsíců - až do konce tohoto roku a patrně ještě příští měsíce jarní - za rozhodující pro vývoj těchto událostí. To, co se nyní připravuje, je opravdu úporný boj o definitivní vývoj dnešní Evropy buď směrem k míru, nebo směrem ke konfliktům válečným. Jsem dalek toho soudit, kdyby pakt byl uzavřen, že se stane nějaký zázrak, že nastane v Evropě už plný klid, že sovětské Rusko bude v plném normálním vztahu k západní Evropě a že jeho spolupráce s Evropou bude bez nesnází, že vztahy Německa k ostatním státům i jeho vnitřní situace bude také hned zcela normální a že konečně bude klid se všemi obtížemi ve střední Evropě. Tvrdím jen, že všecky tyto obtíže byly by probojovány s menším rozčilením, s menším napětím a hlavně ve větší jistotě, že nebude z toho všeho války. A tím také likvidace poválečných těžkých poměrů byla by rychlejší.

Proto také zůstaneme klidni, jestli obtíže se ukáží takovými, že nebude lze je překonat. Československo se postavilo docela otevřeně a rozhodně od prvního okamžiku tohoto jednání do fronty evropského míru a boje proti válce. (Výbor! Potlesk.) Bude v ní státi neochvějně i nadále. (Výborně! Potlesk.) Ví, že nepodaří-li se tento pokus, bude nutně myšlenka ta oživena brzo v nové formě; neboť Francie, východní a střední Evropa - a také my sami - od chvíle, kdy sovětské Rusko aktivně v ní chce spolupracovat, bude tím usilovněji společně s ním a se západními mocnostmi, s Anglií bojovat o zajištění míru a o mírovou spolupráci vůbec.

Proto postupujeme tak, abychom byli všestranně připraveni na další vývoj, kdyby k uskutečnění plánu toho v brzké době nedošlo a musilo se postupovat jinak. Pracujeme mimo to totiž se svými přáteli na vlastním svém zajištění, vlastními svými silami, t. j. pracujeme doma uvnitř na své vlastní obraně.

Po této stránce zejména v poslední době byla vykonána u nás opatření významná a v politice té bude se i dále bez ohledu na cokoliv pokračovat. Vláda československá bude patrně nucena žádat od našeho lidu souhlas s dalším postupem v tomto směru, zejména co se týče prodloužení vojenské služby. (Potlesk.) Československo musí býti pro dobu příští náležitě připraveno administrativně, vnitřně politicky, hospodářsky, vojensky a zejména také morálně. Vidíte, že i takové státy, jako Anglie dávají své věci do pořádku. Je tudíž povinností nás všech, všech našich politických stran a všech odpovědných činitelů ve státě chápat dnešní situaci, v níž se snad rozhoduje na dlouho o další naší budoucnosti. (Výborně! - Potlesk.) Je třeba, abychom všichni bez rozdílu stran a národností stáli za naší demokracií a svobodou a byli připraveni hájiti ji jednosvorně za všech okolností a všemi prostředky. (Výborně! - Potlesk.)

To je a zůstane hlavní garancií našeho konečného úspěchu, ať se děje kolem nás nebo snad proti nám cokoliv. (Posl. Zápotocký: Resultát celé té mírové řeči je: připravujeme válku!)

Z výkladu o všeobecné evropské a světové situaci je patrno, jaká je naše mezinárodní situace ve vztahu k velikým evropským problémům a ve spleti velikých zájmů velmocenských. Chci tento referát doplnit krátkým nastíněním individuálních našich vztahů k jednotlivým státům, nás zvláště interesujícím.

Malá dohoda je dnes po své téměř čtrnáctileté intensivní práci v mezinárodním světě uznávána všemi vážnými činiteli mezinárodní politiky za rozhodujícího faktora v politice střední Evropy a jednoho z důležitých faktorů evropské politiky vůbec. (Výborně! - Potlesk.) Od podepsání Organisačního paktu, jenž učinil z ní mezinárodní organism právně pevně vymezený a politicky sjednocený, význam její ještě stoupl. Ponecháváme klidnému vývoji a svému systematickému úsilí příštích let, abychom její místo jako mezinárodního organismu mohli i právně mezi evropskými státy ještě přesněji vymezit a upevnit.

Ve střední Evropě má Malá dohoda tři pevně dohodnuté a stanovené cíle, v nichž je a zůstane neoblomná, nesmlouvavá a neústupná: je proti územní revisi (Výborně! - Potlesk.), je proti Anschlussu (Tak je!), je proti habsburské restauraci v jakékoli její formě. (Výborně! - Potlesk.) Je třeba, aby to bylo jednou pro vždy vzato na vědomí a aby se přestalo v kterékoli z těchto otázek o jejím stanovisku pochybovat nebo intrikovat. (Správně!) Jsme v této věci jednotní, upřímní a jasní, soudíce, že je prostě věcí loyality na všecky strany to rozhodně a jasně povědět, poněvadž pak i přátelé, i odpůrci vědí, na čem jsou, a mohou se pak s námi dobře o všech ostatních otázkách dohodnouti. (Výborně!)

V evropské politice pokládáme za svůj úkol vykonat důležité poslání mezinárodní a mírové ve dvou věcech: Chceme za prvé v zájmu míru a klidu definitivně probojovat a udržet zásadu, že střední Evropa a Balkán mají býti velmocemi respektovány jako ona část Evropy, v níž národové již politicky vyspěly, stojí na svých vlastních nohách a jejichž území nemůže už býti předmětem rivalit velmocí. (Potlesk.) Jde tu o jednu z velkých zásad, jež světová válka uvedla v život a o jejíž uplatnění Malá dohoda a nyní dohoda Balkánská vedou úporný boj. Je to zároveň boj o vybojování si náležitého místa ve světě pro menší a střední národy vůbec. (Výborně!)

Po této stránce čtrnáctiletá historie Malé dohody je snad jedinečným příkladem úspěšné politiky. Uvažte, dámy a pánové, kde by každý z nás dnes byl, kdybychom nebyli v poválečném chaosu šli všichni tři vždy společně! Naše posice ve Společnosti národů, náš boj proti revisionismu, o reparace, proti restauraci Habsburků, o řadu denních otázek mezinárodně politických, o odzbrojení, o mezinárodní dluhy, o minoritní otázky, atd. atd. - to vše je přímo frapantním dokladem naší úspěšné spolupráce. Je třeba znáti každodenní naši praksi v těchto věcech, abychom to vše dovedli náležitě ocenit.

My chápeme, že některým státům to vadí. Jsme však přes to přesvědčeni, že to byla a je veliká práce konsolidační ve střední Evropě a mírová a že Malá dohoda prokázala evropskému míru veliké služby. (Výborně!) A je pochopitelné, že ohromná většina obyvatelstva těchto tří států to dnes chápe, za touto politikou stojí a bude za ní stát i nadále. (Potlesk.) Že se činí a budou se stále a stále činit pokusy jednotu tu rozrazit, je samozřejmé. Je však také samozřejmé, že se to nepodaří, neboť trvání Malé dohody je vitálním zájmem všech tří malodohodových států, a to

ve stejné míře pro všechny. (Potlesk.) Poslední schůze Stálé rady Malé dohody, jejíž komuniké samo mluví o její práci a o němž není tudíž třeba dalších výkladů, znova to ukázalo, tyto naše cíle potvrdilo a naši plnou jednotu znovu manifestovalo.

Za druhé plní Malá dohoda ve střední Evropě poslání určitého činitele středoevropské rovnováhy, nahražujíc tak dřívější říši habsburskou. To už by ostatní Evropa po našem soudu měla také pochopit. V sousedství tří velmocí, Italie, Německa a sovětského Ruska je to úkol veliký, čestný a vlastně všem těmto třem velmocem prospěšný jako ostatně celé západní Evropě. Podobný úkol připadá a připadne i Balkánské dohodě a proto politika obou těchto skupin, v nichž obou jsou ostatně Rumunsko a Jugoslavie členy zároveň, bude se v budoucnosti stále sbližovat.

K Francii má Československo poměr, který byl vyjádřen poslední cestou francouzského zahraničního ministra Louise Barthoua (Sláva mu! - Potlesk.) a jejž on sám při odchodu charakterisoval nikoli jako přátelství, nýbrž jako bratrství. (Výborně! - Potlesk.) Přijímám plně toto určení našeho poměru. Aliance nebo přátelství mohlo by býti diktováno jen okamžitými zájmy proti tomu nebo onomu státu. Bratrství je trvalé; znamená, že je založeno na trvalých podmínkách života obou národů a států a že v něm není nic, co by bylo obráceno proti státu a národu jinému, že v něm není zejména žádné stopy po nepřátelství nebo nenávisti k národům ostatním. O politických zájmech, jež nás k sobě pojí, nemusím tu znovu mluviti, jsou známy nám všem i celé mezinárodní veřejnosti.

Barthouova cesta do Prahy, Bukurešti a Bělehradu, která byla v historii těchto států a národů také první oficielní cestou zahraničního ministra francouzského do těchto zemí, byla nejen krásnou manifestací citů vzájemného přátelství a oddanosti, nýbrž i projevem společné politiky míru a plné jednoty mezi Francií a Malou dohodou. (Potlesk.) To pro nás především znamená, že Francie stojí plně za politickým programem, úsilím a posláním Malé dohody, jak jsem je právě naznačil. A je dobře, že právě dnes tato jednota je před celou Evropou manifestována. Rozptyluje to všechny pochybnosti uvnitř těchto čtyř států, i všechny pochybnosti v ostatní Evropě. A bude to poučné i pro Francii samu: Francie, její vláda, její politické kruhy, její veřejné mínění jasně uvidí, že tři státy Malé dohody představují sílu a hodnotu, politickou a mravní, hospodářskou i vojenskou, mírovou a konstruktivní, která jde za týmiž ideály míru a práce v Evropě jako Francie. Bude nyní na všech třech státech Malé dohody, aby svou vnitřní politikou, svou mravní silou, svou politickou konsolidací i Francii v jejím evropském poslání co nejvíce přispěly a její důvěru svou důvěrou jí splácely. (Potlesk.)

Náš poměr k Polsku nevytvářel se v poslední době tak, jak bychom si byli přáli. (Výkřiky posl. Zeminové.) Bylo by však, po mém soudu, podstatným omylem se domnívati, že tento stav pochází z nějakých přímých těžkostí, sporů a nedorozumění jen mezi námi dvěma samými, jen mezi Polskem a Československem. Po této stránce se nesmí poslední projevy rozporů mezi našimi oběma státy přeceňovat. Ostatně v jednáních mezi oběma vládami bylo - navzájem i representantům států jiných - konstatováno, že tu jde o lokální spory a nikoli o nějaký politický konflikt mezi oběma státy. (Výkřiky posl. Špačka.) Také tiskové kampaně s jedné nebo s druhé strany dlužno pokládati spíše za symptom situace nežli za nějaký skutečný politický spor nebo boj obou veřejných mínění nebo vlád. Přes to apeluji na náš tisk, bez ohledu na to, co učiní tisk polský, aby zůstal k Polsku objektivní, klidný a loyální. (Výborně! - Potlesk.) Přeji si, aby se našemu postupu vůči Polsku nedalo v budoucnu nic vytýkat, aby nezůstal tu žádný stín. Rád konstatuji, že v posledních lokálních sporech náš tisk, až na malé výjimky, choval se slušně a se zřejmým úmyslem a cílem náš poměr k Polsku nepoškodit. (Posl. Špaček: My jsme udělali všecko!)

V celku tím vším chci říci, že dohoda o všech otázkách, jen obou našich zemí se týkajících, by byla patrně celkem snadná, neboť přímé sporné otázky mezi námi mají tak omezený dosah, že nelze vůbec věřiti, že by je dva národy, sobě tak blízké a mající společné zájmy tak do očí bijící, nedovedly při dobré vůli a vzájemné upřímnosti hravě odstraniti se světa. (Výkřiky posl. Špačka.)

Skutečnou obtíží při definitivní úpravě našeho poměru s Polskem, jak jsem to měl na mysli, když jsem ve svém minulém exposé v plenu sněmovny ze dne 25. dubna 1933 mluvil o polsko-československém paktu věčného přátelství, je, po mém soudu, ten prostý fakt, že dnešní názory obou vlád na některé podstatné otázky evropské politiky nejsou totožné, což je ostatně jednak všeobecně známo, jednak dost přirozeno u států přece jen v některých věcech dosti odlišných, různé velikosti, různé politické a sociální struktury a různého geografického položení. Uvedu jen malý příklad: pokud vím, názory obou vlád na př. o Malé dohodě a otázkách středoevropských - to znamená o našich nejživotnějších otázkách - nejsou, jak se zdá, totožné a navzájem zharmonisované. A příklad ten nevyčerpává různosti všechny. Z toho pak nutně vyplývá různý postup v jejich politice. Bylo by chybou, kdybychom neměli odvahy si to upřímně říci. Vyhneme se tím snad zbytečným sporům a polemikám, zvláště však vzájemným zklamáním.

Činit však komukoli proto výtky nebo snad kritisovati, to bylo by, po mém soudu, prosté nesprávné. Jsou to fakta, a jako fakta je musím brát. Otázky tyto musí prostě vyzrát. U nás je dnes v názorech na náš poměr k Polsku úplná jednota ve všech kruzích politických, ve všech vládních a některých oposičních stranách a u všech vládních činitelů. Také všechna rozhodnutí a všecka jednání, týkající se našeho poměru k Polsku, byla v posledních letech činěna vždy kolektivně za účasti všech rozhodujících činitelů. Dá se vyjádřiti tím, co jsem o vztahu našem k Polsku řekl ve svém posledním exposé v plenu sněmovny ze dne 25. dubna 1933. Na tom my i dnes setrváváme. Zatím je třeba prostě vyčkat a zachovat v dalším svém postupu svou státní a národní důstojnost, objektivnost, klid a loyalitu. (Potlesk.)

Události samy ukáží brzo, zdali, v jaké formě a kdy se naše názorové různosti dají ztotožnit a zharmonisovat. Možnost taková, jak pevně věřím, existuje, neboť rozdíly ty pocházejí především z různého posuzování momentální mezinárodní situace, zatím co skutečné a trvalé zájmy obou států a národů jsou, po mém soudu, v míře až překvapující totožné.

Náš poměr k Německu se v poslední době upravil, neboť některé otázky, jež vyvolávaly mezi námi obtíže, (na př. otázka vlajek, tisku atd.), byly v nedávné době dosti dobře vyřízeny. A to, co zbývá, budeme se snažit vylikvidovat v dalším postupu ke spokojenosti obou stran. Jinak zůstávají vztahy obou vlád a států dobré a korektní, neboť přímých sporů mezi oběma státy není, a doufám, nebude; a přál bych si, aby dalším vývojem vztahy ty se ještě zlepšily. Na náš vztah působí rušivě vlastně jen všeobecné poměry mezinárodní. Přáli bychom si uzavření východního paktu také proto, že by to beze sporu dalo vážný a solidní podklad našemu budoucímu trvalému poměru k Německu a to ve formě jistě pro oba státy velmi žádoucí.

Toto naše hledisko se nemění v ničem vnitřními událostmi posledních 3 dnů v Německu. Výklad svůj jsem si připravil již před těmito událostmi a nemám příčiny cokoliv na něm měniti.

Pokud se události ty týkají jen věcí vnitřních, je naší povinností, býti tu prostě objektivními a obezřetnými pozorovateli.

Pokud se týče jejich důsledků mezinárodních, je nutno zatím vyčkati s úsudkem. Ale už dnes musí býti každému jasno, že jsou to události vnitřně i mezinárodně velmi důležité, ukazující dosti zřetelně na další vývojové tendence celého režimu.

Také k Rakousku náš poměr je dobrý, jednání o úpravu obchodní smlouvy zdárně pokračuje a doufám, že bude brzo k obapolné spokojenosti skončeno.

Apeluji i v těchto obou případech na náš tisk, aby si ukládal reservu v kritice vnitřních poměrů obou našich sousedů. Jeho odpovědnost je často větší, než si uvědomuje. Abnormální poměry v Evropě ukládají nám všem větší povinnosti, nežli je tomu v době klidu a v poměrech normálních.

S Maďarskem zůstávají naše vztahy, čím byly. Jednání o částečnou dohodu hospodářskou se celkem zdařilo. Byli bychom si přáli, aby smlouva byla rozsáhlejší a trvalejší, tak jako je tomu se státy jinými. Se strany druhé nebylo k tomu tentokrát mnoho ochoty, patrně pro letošní stav úrody a pro nedokončené jednání o dohodách římských. Snad k tomu dojde až na podzim. Vláda československá bude k uzavření takové smlouvy ochotna stejně, jako projevila k tomu ochotu i při jednání nynějším. Před nedávnem jsme navrhovali vládě maďarské, abychom se dohodli o klidnějším a věcnějším způsobu kritiky a polemiky v tisku s jedné a druhé strany. Se strany maďarské bylo zatím odpověděno, že to z různých důvodů nejde. (Slyšte! - Veselost. - Předseda zvoní.)

Poslední projevy p. ministerského předsedy Gömböse o vzájemných hospodářských jednáních Maďarska se státy malodohodovými mají značnou cenu pro nás i ostatní Evropu: prohlašuje se tu, že se Maďarsko nepustí s Malou dohodou do žádného jednání, jež by mělo vytvořiti nějaké společenství středoevropské a mělo tudíž politický podklad, leč za cenu revise. (Různé výkřiky.) Na výtku v komuniké Stálé rady Malé dohody, že se tím znemožňuje hospodářská spolupráce ve střední Evropě, bylo oficielně dáno vysvětlení, že projev p. ministerského předsedy Gömböse nevylučuje eventuální dohody o prostých obchodních smlouvách mezi Maďarskem a jeho sousedy.

Rádi toto vysvětlení bereme na vědomí. Československu samému plně stačí obchodní jednání bilaterální, event. na basi římských dohod vedené, jak už jsme dříve zdůraznili. A je dobře, že tato veřejná prohlášení, jež nám ostatně byla potvrzena i diplomatickou cestou, jednou pro vždy západní Evropě ukazují, jak se věci mají, že totiž překážkou k vytvoření jednotné base hospodářské ve střední Evropě není Malá dohoda. (Potlesk.); neboť pro ni přirozeně musí platiti totéž, co se tak často prohlašuje se strany druhé: že se totiž teritoriem za hospodářské ústupky platit nedá. (Výborně! - Potlesk.) Je dobře, že je v této věci na obou stranách definitivní shoda a že tudíž pro budoucnost není už třeba kontroversi tuto obnovovat (Velmi správně!)

Poměr náš k Anglii je trvale dobrý, spolupráce naše, zejména v Ženevě, je soustavná a přátelská.

Poměr mezi Italií a Československem se už od minulého roku soustavně zlepšuje. Už vícekrát jsem konstatoval, že přímých rozporů mezi námi a Italií není, že city našeho národa k talii byly vždy vřelé a jsou jimi i dnes, a že vždy budeme vzpomínati na to, čím Italie za války přispěla k naší samostatnosti. (Výborně! - Potlesk.) Zájmy Italie ve Střední Evropě by se daly smířit se zájmy našimi. Ve věci Anschlussu i řadě otázek jiných máme zájmy úplně totožné. Postupné sbližování Francie a Italie přispělo také k odstranění napětí mezi Malou dohodou a Italií ve věcech středoevropských.

Neříkám, že v těchto věcech jsme už na stejné lini, ale nepochybuji, že bychom na stejnou linii v hlavních věcech mohli dojíti. My aspoň se o to budeme přičiňovati a dojde-li k definitivnímu sblížení a řešení sporných otázek s Francií, bude i všeobecná spolupráce všech interesovaných států s Italií ve střední Evropě definitivně a přátelsky upravena. Víme, že to nebude snadné, ale chápeme se každé příležitosti, abychom vývoji tomu pomáhali. (Výborně!)

Dovolte mi, vážené dámy a pánové, abych skončil svůj dnešní výklad několika všeobecnými úvahami.

Žijeme v době, která je charakterisována rozháraností, myšlenkovou a mravní desorientací, všeobecným neklidem a nejistotou. Celý svět je ve varu a zejména Evropa nemůže stále nalézti svou novou rovnováhu. Hospodářská autarkie a politický nacionalism, hnaný v některých státech až do paroxysmu, zesiluje aneb aspoň udržuje rozpory mezi státy stále ve stejné míře. Boj o zvrácení dnešního právního stavu mezinárodního vede se dále. Hospodářské dosavadní systémy nahrazovány jsou novými antiliberalistickými pokusy, korporativistickými, etatistickými a jinými, jež sice v některých věcech odpovídají tendencím doby, jež však také hospodářské krise neřeší. Sociální boje vyvolávají veliké třídní přesuny a vývoj nivelisační pokračuje, při čemž je zajímavo, že více tam, kde je uplatněn systém vlády autoritativní, nežli v demokraciích. Politický boj o diktatury a demokracie vede se dále a různost politických režimů, zejména v Evropě, zesiluje bezesporně mezinárodní napětí a těžkosti.

Náš stát za těchto okolností a v politickém a geografickém prostředí, v němž se nalézá, má úkoly a povinnosti ohromné. K jeho přirozeným problémům, plynoucím z celkové mezinárodní politiky evropské a z jeho poměru k jednotlivým státům, jak jsem jej právě zde vylíčil, přistupují mu také tyto starosti, jež musí překonávat. Jsem si vědom, že tato situace, diktovaná převraty poválečnými, bude trvati ještě řadu let a že v dobách příštích zažijeme v některých státech opět vážné změny vnitropolitické, vážné změny sociální, hospodářské a finanční, které by se mohly dotýkat i našich zájmů a působit i na náš stát.

Byl jsem optimistou v minulých patnácti letech a zůstávám jím i dnes. Zažili jsme už tolik bojů, překonali tolik těžkostí a odolali tolika krisím, stejně vážným jako dnes, že by klesání na mysli bylo největším hříchem, jakého bychom se mohli dopustiti. Bylo nám oznamováno tolikrát, že na nás přijdou takové a onaké pohromy, a dnes jsme silnější nežli dříve a vnitřně konsolidovanější nežli všichni ti, kdo nás kdy ohrožovali. Očekávala se buď zkáza nebo zázrak ze změny režimů, a dnes každý vidí, že změna režimu politického nerozřeší vůbec podstaty dnešních těžkostí, že diktatury nejsou o nic méně zastiženy obtížemi nežli demokracie (Výborně!), že také politické režimy nejkrajnější se dost rychle vyžívají a jsou nuceny se postupně přizpůsobovat a podléhat dost rychlému vývoji a že vůbec kterýkoliv politický režim se drží či nedrží podle toho, zda-li všeobecné podmínky morální, politické, hospodářské, kulturní a jiné v příslušném státě jeho vznik a udržení umožňují. Tyto pravdy, jasnější dnes nežli denní světlo, bijí každému do očí, a doufám, že zejména u nás jsou už duševním majetkem všech.

Náš stát za této situace má před sebou svou vývojovou linii jasně nastíněnu. V otázkách politiky zahraniční musí postupovati cestou, již jsem právě ve svém výkladu naznačil. Nemá, co by měnil na své dosavadní linii. A vývoj událostí, jak jsem je právě vylíčil, jest beze sporu našim zájmům a naší politice proti situaci doby nedávné příznivý. Půjdeme tudíž pevně se svými malodohodovými přáteli a s Francií, budeme podporovat všemožně, stejně jako dosud, vytvoření nové spolupráce středoevropské a evropské ve smyslu paktu východního a spolupráce se sovětským Ruskem v jeho evropské politice, budeme státi neochvějně na dosavadní politice Společnosti Národů a budeme vždy ochotni k hospodářské spolupráci ve střední Evropě se svými jižními sousedy, s Italií a Německem.

Ale musíme býti k tomu všemu podpořeni linií politiky vnitřní. Zůstane navždy v naší poválečné historii naší hrdostí, že naše vnitřní poměry vyvíjely se bez přelomu, bez násilí, bez převratů. (Výborně! - Potlesk.) Zůstane navždy dokladem naší zralosti politické, že v době, kdy jinde lámaly se násilím rámce politických stran a ústav, my jsme dovedli udržeti veliké celonárodní a celostátní koalice stran levých a pravých ve svorné, byť i velmi obtížné spolupráci v zájmu celého státu a národa a v duchu naší demokratické ústavy. Bude to pro naši generaci právem na uznání, že ve všeobecné závrati evropské, v níž řada demokracií nebyla s to, aby se udržela na výši, demokracie naše probíjí se s úspěchem, byť i s velikými obtížemi, těžkostmi doby a usvědčuje tak všechny pochybovače o tom, že pro náš stát je to jediný režim, jediný způsob vládnutí a jediný podklad pro zdárný vývoj našeho státu uvnitř a pro solidní, pevnou, rozhodnou a všemi schvalovanou politiku vnější. (Výborně! - Potlesk.)

Abychom z dnešních těžkostí mezinárodních vyšli, je tudíž třeba po stránce mezinárodní zachovat si ta spojenectví a ty linie politiky, jez jsme měli dosud. Abychom tuto politiku mohli provádět s úspěchem s důrazem na venek, je nutno, aby v politice vnitřní byla ještě na dlouho zachována dosavadní spolupráce politických stran a je-li možno, ještě rozšířena, aby byla zachována dnešní spolupráce všech národností v republice jako dosud, aby bylo zejména dbáno pro příští léta všech potřeb národní obrany (Potlesk.) a udržováno na výši mravní vědomí, síla, přesvědčení a pochopení, oč v dnešní době jde, stejně tak jako pevná víra, že za těchto okolností nikdo z nás se nemusí báti, že se cokoli našemu státu stane. Jsme pořád stát a národ zdravější, konsolidovanější, uspořádanější nežli mnozí z těch, s nimiž naše zájmy se křižují. Nesmíme prostě povolit, musíme se držet houževnatě dnešní své všeobecné linie, být na vše připraveni a vydržet! (Výborně! - Potlesk.)

A proto zůstávám optimistou. Věřím ve zdar republiky, věřím v naši demokracii a v spravedlivé demokratické soužití všech politických stran a národností a jsem přesvědčen, že i ve chvíli, kdy vstupujeme do boje o novou fási evropské rovnováhy, skončí naše vláda a naše zahraniční politika pro republiku boj tento se zdarem a vítězstvím. (Výborně! - Potlesk.)