To je pokud se týče vývodů pana ministra. Zakončil bych tuto část, kde mluvím o projevu pana ministra dr Dérera, že bych se ztotožnil s tím, že vlastní praksi budou provádět soudy, kde tedy právní předpisy se budou aplikovat na skutečnost, a mohu říci, že máme plnou víru v naše soudnictví, v jeho juristickou schopnost, jeho objektivitu a tak věřím pevně, že budou vykládat skutečně tyto předpisy objektivně a spravedlivě. A jenom bych prosil a přál si, aby do objektivního postupu soudu nebylo žádným způsobem zasahováno, aby naše soudy byly opravdu neodvislou institucí, jak tomu má býti skutečně v každém právním státě. (Posl. Ostrý: Soudy to nebudou, to budou špiclové a provokatéři dělat a udávat! - Místopředseda Taub zvoní.)

Musím říci: jestliže máme určité obavy, které se také vyskytují zde v těch výkřicích, jak se další politické poměry u nás budou vyvíjet, máme k tomu skutečně velmi podstatné důvody, a to proto, poněvadž ačkoliv stojíme na půdě demokratické, ačkoliv bychom chtěli, aby naše demokracie byla lepší nežli je, jsme přes to stále a stále svědky, jak to v dnešním politickém režimu neklape, jak dnešní politický režim stále a stále zklamává. A i ta episoda, která zde byla před chvílí, kdy se musilo přerušiti jednání proto, že zde nebylo 30 poslanců, ukazuje jasně, jak se věci vyvíjejí.

A nemohu si pomoci, musím se i při této příležitosti opětně vrátiti k myšlenkám, které již po řadu měsíců hájím a ke kterým, myslím, na konec se dostaneme, slavná sněmovno, všichni. Totiž k tomu, že musíme, chceme-li naši demokracii zachrániti, uvažovati o celkové reformě našeho parlamentního života, o celkové reformě volebního práva a dnešního politického režimu. (Výborně!)

Slavná sněmovno! To nejsou nějaké choutky po nějakém fašismu. Mohl bych citovat soc. demokrata dr Macka, který psal o těchto věcech a zejména o tom velkopanském odbývání, že každá taková snaha je touhou po fašismu a pod. Nás vede v našem politickém snažení jen úsilí, aby principy demokratické byly zachovány. Neboť jestliže budou přijímány takovéto předlohy, jako se přijímají, jestliže sněmovna sama bude jeviti o nejdůležitější věci naprostý nezájem, jestliže poslanci nebudou se snažiti, aby byli skutečnými politickými individualitami, nýbrž jakýmisi manekýny, pak slavná sněmovno přes všechny zákony a přes všechno naše snažení demokracie zklame a bude to pak neštěstí pro nás všechny bez rozdílu. (Výborně!)

Slavná sněmovno! V této velmi vážné době, za této situace přece jen volám ke všem stranám, které dnes tvoří koaliční vládu, aby dobře uvážily, co odhlasovávají, aby dobře uvážily, co dneska mohou používat proti jiným a co zítra může býti používáno třebas i proti některým členům této koalice, aby si rozmyslily všecky důsledky tohoto zákona a všech těch zákonů, které se v poslední době dělají v tomto parlamentě proti naší demokracii.

Mohl bych, slavná sněmovno, zde říci určitá slova, která, až je řeknu, budete pokládati za velmi ostrou kritiku tohoto zákona a za velmi ostrou kritiku dnešního režimu. Já budu čísti tento výrok a bude vás velmi zajímat (čte):

"Na výkřik tisku proti korupci, která zamořuje a podkopává v této zemi veškerý politický život a veškerý život hospodářský, na boj proti této morové hlíze na hospodářském těle, odpovídá se činem proti volnému slovu, proti svobodnému tisku, proti tomuto" - račte dávati pozor, slavná sněmovno - "základnímu pilíři občanské svobody. A to všechno se děje pod heslem zápolení o morální obrození veřejného života, pod bojovným heslem proti skandalisování a proti tisku revolverovému, pod vlajkou boje proti zneužívání tisku."

Slavná sněmovno! Když tato slova řeknu, každý řekne: zde se charakterisuje nynější stav, zde se charakterisuje to, že se na jedné straně ubírá svoboda tisku a na druhé straně, řekl bych, zlepšuje se to nebo omlouvá řečmi o morálním obrození veřejného života, o tisku revolverovém, o boji proti zneužívání tisku a pod. Slavná sněmovno! Já konstatuji, že ten výrok, jejž jsem zde přečetl, neučinil jsem já, nýbrž že jsem ho pouze přečetl. Tento výrok pronesl v této sněmovně ministr této koaliční vlády dr Czech 15. března 1924. Tedy vidíte, slavná sněmovno, jak se časy mění. Na jedné straně ministr Czech bude podpisovati tento zákon a bude ho vydávat, jeho vážení klubovní kolegové budou pro něj hlasovat, ale když přečtete to, co říkal při opatřeních, která vůbec nesnesou porovnání s opatřeními nynějšími, tedy vidíte, jaký je rozdíl v tom, že tenkráte němečtí soc. demokraté seděli v oposici, kdežto dnes sedí ve vládě. Příště může to být obráceně.

Ukazuje to prostě na možnost, kterou jsem zde zdůraznil několikráte, totiž o kole osudovém, které se točí a které jednou dává přednosti a výsady jedné politické straně, v budoucnosti jiné politické straně, a proto, jestliže slavné sněmovně záleží na opravdové demokracii, nesmí posuzovati navržené osnovy podle svých stranických zájmů a chutí, nýbrž podle skutečně objektivních názorů na demokracii.

Končím své dvě řeči, které jsem měl, jedním citátem, a to citátem, který pronesl r. 1927 v této sněmovně příslušník strany soc. demokratické, člen dnešního kabinetu dr Meissner. Nic nebude lepšího, nežli když celý tento doslovný citát na konci své řeči uvedu. Dr Meissner r. 1927 s této tribuny, obrácen ke koalici, řekl: "Mohu končiti svoji řeč slovy, která pronesl k francouzskému králi Františku I president Gullyard, háje práva šlechticů proti absolutistické moci královské: Nepochybujeme o vaší absolutní moci, avšak i když můžete vše, co chcete, nesmíte přece chtíti vše, co můžete." (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Návrh posl. Kopeckého, Hadka, Steinera, Töröka, Hodinové-Spurné, Śliwky a soudr.:

Navrhujeme, aby se přes 1. odstavec 338. schůze posl. sněmovny Národního shromáždění republiky Československé přešlo k pořadu.

2. Pozměňovací návrh posl. Richtra, dr Suchého, dr Markoviče, dr Daňka, Hackenberga, Zierhuta a druhů:

Podepsaní navrhují, aby v §u 18 a) byl odst. 1, a 2 nahrazen novým odstavcem tohoto znění:

"zprávu o určité věci z jednání vlády nebo sboru členů vlády ustanoveného k projednání vládních věcí nebo obsah spisu, který byl nebo má býti předmětem jejich jednání, jestliže vláda (sbor) se výslovně usnesla, že taková zpráva nebo obsah takového spisu nemají býti z důležitého zájmu státního uveřejněny, a původce zprávy o takovém usnesení věděl,".

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno, vážení pánové a dámy! Pan ministr spravedlnosti dr Dérer svým parátním projevem reagoval už na vývody, námitky a kritiku, kterou zde pronesli řečníci, kteří vesměs mluvili proti této osnově. Tím mě zbavil z největší části povinnosti, abych sám na některé vývody těchto pánů řečníků reagoval. Já jsem už ve svém referátě, kterým jsem uváděl tuto osnovu slavnému plenu posl. sněmovny, uvedl hlavní myšlenky a zásady, které jsou v ní obsaženy, i motivy, které vládu, event. výbor ústavně-právní vedly, aby v této formě osnovu doporučil slavné posl. sněmovně. Fakt je, a myslím, že to řekl správně sám jeden řečník z oposice, resp. řečník, který mluvil "proti", pan dr Bacher, když upozornil, že stanovisko některých stran k osnově a vůbec k osnovám, které projednáváme, je diktováno ne tak ohledy věcnými a věcným zkoumáním, jako spíše tím, zdali jsou či nejsou v koalici, jsou-li mimo koaliční vládu.

Již zde bylo také řečeno, a já to znovu zdůrazňuji, že tyto zákony, které právě projednáváme, nejsou v podstatě ničím jiným než doplněním a zdokonalením, v některých případech i nutným zostřením dosavadního zákona a že principiálně se nic na ničem nezměnilo. Kritisuje se a srovnává se tato osnova a vůbec legislativní zásahy vládní majority také s toho hlediska, co kde dělají nynější hodně po Evropě rozšířené systémy autoritativní. Mám za to, že by bylo správné srovnávati tyto naše zásahy legislativní s tím, co demokracie, které již v sousedství našem neexistují, v době své existence nedělaly, a myslím, že z toho si máme bráti poučení, jak se zachovati, abychom demokratický řád u nás platný udrželi. Proto myslím, že naše demokracie je zde, trvá a bude trvati z toho důvodu, že dovedla včas zakročiti proti rozvratným elementům a proudům, proti všemu, co demokracii v jejích základech ohrožovalo. Je také podstatným omylem domnívati se, že by snad s těmito zásahy široké vrstvy našeho lidu nesouhlasily. Náš lid myslí celkem prostě a říká: Jsou-li určité zásahy potřebné a uzákoňujete-li je, pak hlavní věcí je, abyste jich používali. A řeknu vám, že široké vrstvy lidu s větší částí těchto opatření, která dnes děláme na potírání rozvratného tisku, budou upřímně souhlasiti, přejíce si ovšem, aby také vláda vyvodila z těchto zákonných ustanovení nutné a přirozené důsledky.

K vývodům p. dr Bachera bych poznamenal, že § 17 a), který mluví o loyalitě, nerozlišuje, jak se tisk chová k vládě. O loyalitě nerozhoduje poměr k vládním činitelům, nýbrž poměr k pravdě a čtenářstvu. V §u 17 a) žádáme od tisku, aby uveřejňoval projevy státních činitelů a tím seznamoval kruhy čtenářů, které se to jinak nikdy nedovědí, s tím, co se ve státě a vládě děje, co je také obsaženo v projevech státních činitelů. Tito čtenáři mají na to nárok, bohužel však byli toho dosud zbavováni.

Upokojuji p. dr Bachera na jeho apel prohlášením, že podle osnovy zákona je zamýšleno a bylo také vládou slíbeno, že nejenom výtahy z projevů vládních a ústavních činitelů, nýbrž také překlady budou oficielně jednotlivým listům dodávány.

K §u 18 a) dovoluji si upozorniti znovu p. dr Bachera, že všechny tyto trestné činy jsou rázu dolosního. Uznáváme-li dvě formy viny trestní, dolus a kulpu, u všech těchto trestních činů je nutno prokázati dolus, vědomí o všech náležitostech skutkových podstat těchto činů trestních.

Pokud jde o vývody p. posl. Kopeckého, to jest ovšem zásadní zamítání celé osnovy a vůbec jakéhokoliv legislativního činu, s jejich stanoviska jistě jenom logické a pochopitelné. Reagoval bych pouze na jednu věc: zeptal bych se ho, co rozumí t. zv. proletářskou demokracií, pro kterou zde na tribuně plaidoval, zejména rozumí-li jí rovné právo všech, kteří pracují na udržování společnosti svou prací, rovné právo těchto všech, bez rozdílu smýšlení, na vliv na veřejné věci. Víme, že t. zv. proletářská demokracie, pro kterou plaiduje, není demokracií a že dělí dělníky podle toho, jakého jsou názoru, a dovede z vlivu na státní věci oddalovati a odstraňovati stejně sice pracující, náhodou však jinak smýšlející dělníky. Tato demokracie nemůže býti pro nás nijak ideálem.

Pokud se týče vývodů pana dr Gažíka, dovoluji si, bera si od vás dovolení, prohlásiti jednu věc. Pan dr Gažík zde mluvil o přednáškách, které byly proneseny v klubu "Přítomnost" ve věci slovenské autonomie, a při tom prohlásil, že dr Stránský zaujal k těmto vývodům, které byly promluveny o autonomii, kladné stanovisko. Mohu prohlásiti, že nic takového se nestalo a že dr Stránský takové stanovisko zaujmouti nemohl a nezaujal, poněvadž politika naší strany, kterou také dr Stránský hájí, je protiautonomistická, neboť autonomie je pro nás ústavně nemožná a nepřípustná.

Na tyto věci jsem chtěl upozorniti dodatkem k tomu, co tu již řekl p. ministr spravedlnosti dr Dérer. Ještě upozorňuji, že není správné tvrzení, že byly veškeré návrhy oposice zamítány. Věcné, rozumné návrhy byly přijaty, třeba ne formálně, ale alespoň věcně byly pojaty do pozměňovacích návrhů, které byly předloženy koalicí. Byl to zejména apel dr Bachera, aby byly dodávány oficielní překlady a výtahy z projevů vládních činitelů.

Kol. Ostrý plaidoval proti třetímu odstavci §u 18 b) a uváděl, že by tiskař neprávem byl trestán. Konstatuji, že i k jeho návrhu bylo přihlíženo a že tento odst. 3 byl škrtnut.

Nyní si dovoluji upozorniti na pozměňovací návrh, který byl podán koaličními stranami k §u 18 a) předložené osnovy zákona, který si dovolím ještě jednou přečísti.

Je to pozměňovací návrh posl. Richtra, dr Suchého, dr Markoviče, dr Daňka, Hackenberga, Zierhuta a druhů:

Podepsaní navrhují, aby v §u 18 a) byl odst. 1, al. 2 nahrazen novým odstavcem tohoto znění:

"zprávu o určité věci z jednání vlády nebo sboru členů vlády ustanoveného k projednání vládních věcí nebo obsah spisu, který byl nebo má býti předmětem jejich jednání, jestliže vláda (sbor) se výslovně usnesla, že taková zpráva nebo obsah takového spisu nemají býti z důležitého zájmu státního uveřejněny, a původce zprávy o takovém usnesení věděl,".

To je zase další změna v tomto paragrafu, která snižuje vázanost tisku a novinářů při uveřejňování zpráv z jednání veřejných sboru. Z tohoto odstavce §u 18 zmizely centrální úřady, t. j. veškerá ministerstva i nejvyšší účetní a kontrolní úřad, a povinnost zachovávati tajemství se omezuje pouze na vládní jednání a spisy, které jsou ve vládě projednávány, event. na spisy, které jsou projednávány v komitétech, tedy ve sborech touto vládou zřízených. Je to komitét hospodářský, politický, personální a také nejvyšší rada obrany státu. To jsou sbory, které jsou doposud vládou k projednávání vládních věcí ustaveny.

Dále upozorňuji, že je třeba k trestnému činu jako znak naprosto objektivní, aby se vláda výslovně usnesla, že taková zpráva nebo obsah takového spisu nemají býti uveřejněny.

Žádá se, aby se toto usnesení týkalo určitých, konkretních věcí a konkretních spisů. Je tedy znemožněno jakékoliv generelní řešení této otázky tajnosti. Mimo to se v tomto paragrafu důrazně žádá od vlády, aby přikročovala k tomuto usnášení se o důvěrnosti a tajnosti pouze tehdy, když toho skutečně vyžaduje důležitý zájem státní. Je ovšem pravda, že rozhodovati o tom přísluší pouze vládě a že tato otázka nemůže býti zkoumána soudem v případě, že by se věc dostala k řízení trestnímu, ale je to jistě ustanovení velmi důležité a jistě se tím omezuje možnost, aby určitá jednání vládní byla prohlašována za tajná a aby eventuálně zprávy o nich byly stíhány předpisy trestními. To je asi všechno, co jsem chtěl říci v doslovu.

K vývodům kol. Ježka bych si ještě dovolil prohlásiti toto: Kol. Ježek zde apeloval na nutnost změny našich parlamentárních řádů, snad i na změnu ústavy a pod., domnívaje se, že jen v tom případě je možno vyvésti naši republiku a náš stát z obtíží, ve kterých je. Musím konstatovati, že kdo spravedlivě posuzuje poměry u nás ve státě, v naší veřejnosti, zejména kdo je srovnává s poměry kolem nás, musí prohlásiti, je-li loyální a objektivní, že u nás se poměry vyvíjejí celkem slušně a uspokojivě a že jsme už takřka nejtěžší obtíže této těžké vnitřní i mezinárodní krise překonali. A překonali-li jsme je, je to zásluhou naši demokracie, že se dovedla vždycky bránit, že nenechala běžet věci, jak jsou, a že čelila a dovedla čelit všem nebezpečím.

Přiznáváme upřímně, že mnoho věcí se dá ještě kritisovati, že mnoho nebylo provedeno úplně a snad ne úplně správně. Ale fakt je, že jsou-li u nás poměry podstatně odchylné než v jiných zemích, je-li u nás demokracie zachována, je to také důsledek toho, že velké strany v této republice dbaly velkých zájmů státu, dbaly povinností, které demokracie ukládá všem stranám ke státu, v těžké době stály při sobě a těžko zvládnutelné kormidlo státní lodi dovedly udržeti.

Jistě přiznáváme každému dobrý úmysl, ale musíme říci, že kdyby se u nás věci politické řešily prostě takovým způsobem, že by pro jeden nebo druhý případ odcházela z vlády jedna strana za druhou, že by nastoupila nejen krise vládní, nýbrž snad i státní.

Uzavíraje tento svůj proslov prohlašuji, že vládní koalice, která zde je, která má na zřeteli velké zájmy státu, vnitřní i zahraniční, má také skutečnou zásluhu o to, že se poměry u nás vyvíjejí daleko příznivěji a klidněji než jinde, při naprostém zachování demokracie.

Dovoluji si proto slavné sněmovně navrhnouti, aby osnovu zákona přijala v tom znění, jak prošlo a bylo schváleno ústavně-právním výborem posl. sněmovny, se změnou, kterou koalované strany navrhly v §u 18 a kterou jsem právě přečetl. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji schůzi na 30 minut. Budeme pokračovati ve 2 hod. 5 min. odpol.

(Schůze přerušena v 1 hod. 35 min. odpol. opět zahájena ve 2 hod. 20 min. odpol.)