Masaryk tam praví (čte): "Proto mínění t. zv. veřejné v nové době dosáhlo tak veliké důležitosti; svoboda veřejného mínění je svobodou politickou, jistě její podmínkou, protože parlament nezasedá stále, svobodné veřejné mínění, prakticky žurnalistika a zvláště tisk denní, jsou pokračováním a náhradou parlamentární kontroly".

Podle presidenta republiky má býti tisk pokračováním parlamentu, má býti pokračováním a náhradou parlamentní kontroly; a na druhé straně přináší se sem zákonná osnova, která podle §u 18 nedovoluje, aby se do tisku dalo něco z toho, co se připravuje a co ještě nenabylo všeobecné publicity.

Ale máme zase druhou část §u 18 a), když někdo se dohaduje, jak ta nebo ona věc ve vládě vypadá, a když o ní je nesprávně informován, tu je zase trestán podle druhého čísla §u 18 a), poněvadž napsal zprávu o nějakém opatření, ačkoliv se ukázalo, že toto opatření není skutkem, že jeho zpráva zcela nebo z části jest nesprávná. Myslím, že tyto ukázky stačí, abychom si učinili pojem o důsledcích, které by mohla míti projednávaná osnova.

Velmi lituji, že při projednávání této osnovy velmi mnoho se mluvilo o povznesení mravnosti a morálky. Mluvilo se, že se učiní opatření proti pornografii a proti všemu možnému, ale první věc, která se z této osnovy vyškrtla, byla věc pornografických nadpisů, ale nechal se tam přece jen § 18 b), kde nás zejména zajímá, že bude trestné, uveřejní-li někdo v periodickém tiskopise zprávu nebo článek, který se týká určitého trestného činu proti majetku, podtrhuji, proti majetku. Je to věc neobyčejně zajímavá. Této věci mohlo by býti zneužíváno k tomu, aby určité podezření pro majetkové delikty bylo chráněno před kritikou tisku. Dejme tomu, že žurnalista uveřejní zprávu, že některý politický činitel nesprávným způsobem nabyl zbytkový statek, ukáže se, že tato zpráva je nepravdivá, že tento zbytkový statek nenabyl tento politik, nýbrž jeho syn. Tedy to už je nesprávná věc, je to věc, kde jde o majetek, a dotčený žurnalista bude podle §u 18 b) trestán. Zde vidíte, jak znemožňujete každou kritiku, jak chráníte dokonce věci, které nejsou správné, a jak tímto způsobem docílíte sice toho, že snad bude perioda této vlády pohodlná, ale že na druhé straně zanikne veškeré veřejné mínění a každý jeho hlas úplně před veřejností.

Budu zde citovati jednu věc, a ta ukáže celému parlamentu, jak se změnily názory na tisk v této slavné sněmovně. Myslím, že již velká část členů této sněmovny se ani nebude pamatovat na tuto věc. R. 1921 předložila vláda Československé republiky sněmovně novelu zákona o tisku, a když odůvodňovala potřebu tohoto moderního zákona tiskového, tedy výslovně řekla; cituji (čte): "že je nemožno, aby ve státě, v němž chce demokracie pracovati pro svobodný vývoj všech občanů a všech státních příslušníků, byl ponechán v platnosti zákon, který" - a to praví výslovně důvodová zpráva - "je ovládán duchem policejním a rdousí každý volný vývoj tisku". Vláda svobodné Československé republiky r. 1921 chtěla reformovati zákon tiskový, základní tiskový zákon, a odůvodňovala to tím, že tento zákon je ovládán duchem policejním a že rdousí každý volný vývoj tisku. To bylo r. 1921. Ale r. 1934 nejen že tento zákon, který podle Československé vlády z r. 1921 je ovládán duchem policejním a rdousí každý volný vývoj tisku, není nahrazen moderním zákonem, nýbrž přichází se s dalším zhoršováním tohoto zákona, s ještě policejnějším a ještě horším ovládáním, než bylo v minulém zákoně.

Vím, že jistě byly chyby. Řada žurnálů jistě nezaslouží názvu žurnál. Vím, že máme tisk špatný, ale také tisk dobrý. A mám takový dojem, že v této slavné sněmovně, ve které sedí jistě velká část žurnalistů, velká část lidí, kteří píší do novin a kteří i redigují jednotlivé žurnály, najednou začíná převládat názor, že žurnalistika je něco, co se musí briskovat a na co se musí každý dívat s neobyčejné výšky. Srovnejme jen výroky našich předních mužů! Havlíček napsal: "Vláda, která tisk pronásleduje, projevuje vždy nekonstituční libovolné choutky. Ukazuje, že nechce býti veřejně posuzována, že tedy má nějakou příčinu tajiti se s něčím před národem". Rieger r. 1862 řekl: "Svoboda tisku je pro nás nejdůležitější ze všech svobod, neboť ona jest svobodou pokračujícího vývinu lidského". Havlíček ve "Slovanu" z r. 1850 napsal: "Svoboda tisku znamená tolik, aby mohl každý to, co smýšlí, veřejně tiskem vydati a spoluobčanům svým oznámiti a aby se mu pod nižádnými záminkami zamezovati nesmělo toto svobodné ohlášení jeho myšlenek. Také jako všichni lidé proto svázáni choditi nemají, proto že někteří ke krádeži rukou svých zneužívají, tak se nesmí svoboda tisku zameziti proto, že jí někteří zneužívají. Ale censura je každý prostředek, kterým se někomu hned napřed nemožné činí a zamezuje, aby své myšlenky spoluobčanům ohlásil, ať pak se nástroj k tomu zamezení jmenuje censor nebo pošta nebo tiskař nebo obleženík, to všechno jest jenom obejití, vyhnutí se slovům ústavy, ale přece zavedení censury, totiž zamezení svobody tisku."

Srovnáme-li tyto výroky dejme tomu s takovým článkem kol. Stivína, jak odpovídá svým organisacím novinářským, Syndikátu, všem sdružením organisačním, s jakou povýšeností, s jakým despektem mluví vůči žurnalistice on, který je žurnalistou, pak musíme říci, že jsme sice velmi mnoho o demokracii mluvili, ale pokud se týče demokracie, že bohužel proti naší vůli, proti vůli všech opravdových přátel demokracie tato se u nás stále více a více utlouká, stále více a více ubíjí, a jedním z hřebů do této demokracie je právě také projednávaná osnova.

Aby nebylo žádného omylu, prohlašuji, že jsme ochotni jistě udělati vše, aby byly chráněny určité věci. Říkám přímo, že musí býti chráněna čest a pravda, ale jakým způsobem? Myslím, že nejlepší způsob na ochranu cti a pravdy byl by ten, aby, kdo je postižen, měl možnost, - prosím, aby snad někdo předčasně nevykřikl, že to již je, provedu ještě další výklad - dáti žurnalistickou opravu a žurnál resp. redaktor by měl na vůli tuto opravu uveřejniti čili nic. Když ji uveřejní, je věc odbyta, neuveřejní-li ji, pak přichází ten spor před příslušný soud, a kdyby tento rozhodl, že má býti tato oprava uveřejněna, tedy by musila býti uveřejněna. Pro to bychom byli, ale ne pro tyto věci. Když někdo pošle opravu, tu žurnalista musí tuto opravu, byť byla i nepravdivá, uveřejniti. Když žurnalista chce se uchrániti oplétání a hrozby zastavení listu, musí opravu uveřejniti za každou cenu. Tím se tyto opravy úplně, řekl bych, bagatelisují, jejich význam tak snižuje, že dnes nemají téměř vůbec žádného významu.

Na druhé straně snad by mohl někdo říci, že já, který jsem tolik bojoval v této sněmovně a psal, aby stát československý byl silným národním státem, stavím se proti opatřením, která event. by mohla nějakým způsobem autoritu žádaného silného státu podepříti. Konstatuji, slavná sněmovno, že vláda má podle nynějších platných zákonů, kdyby chtěla býti vládou silnou, takové možnosti a takovou rozsáhlou plnou moc, že by mohla býti opravdu silnou vládou vůči všem opravdovým nepřátelům tohoto státu. Vláda má možnost rozpustiti stranu, má možnost zastaviti činnost politické strany. Kol. Beneš na mne zde, když poslanci ze strany komunistické při jedné věci souhlasili se mnou, zvolal, že jsou to divní spojenci. Prohlašuji zde a říkám to před komunisty, řekl jsem to v imunitním výboru a píši o tom, je to můj známý názor, že stojím na stanovisku, že strana komunistická jako strana protistátní má býti rozpuštěna. To je docela otevřené stanovisko, proti kterému lze míti jiný názor, toto stanovisko hájím a vláda má možnost to udělati. Rovněž jsme žádali, aby stejným způsobem postupovala vůči hakenkrajclerům. Proto jsme vedli boj, aby se šlo proti hakenkrajclerům, aby se tato strana rozpustila. (Posl. Jos. Svoboda: Na fašisty nic?) Vláda má možnost jíti proti každé straně, která jde proti státu a je státu nebezpečná. Vláda o té věci může jednat a může usilovat, aby tento stát byl skutečně silným vůči svým opravdovým nepřátelům. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Ježek (pokračuje): Vidím, že jsou zde různá měřítka. Nechci nijak kritisovat, ale jenom si dovoluji upozorniti, že včera komunista Kopecký zde mluvil bez napomenutí pět čtvrtí hodiny. Ale mne pan předseda napomenul. Zdá se, že je snaha, aby tato řeč byla co nejdříve skoncována. Budu se proto snažiti, abych se dostal spíše ke konci.

Konstatuji: Kdyby vláda chtěla postupovat skutečně ostře proti opravdovým nepřátelům státu, tedy má k tomu dostatečné prostředky. Ale vidíme, že tento zákon má býti jen proti některým stranám, aspoň vidíme úkazy, že vláda je v posledních dnech neobyčejně pozorná vůči našemu orgánu "Národním listům".

"Národní listy" byly v posledních dvou dnech konfiskovány a já slavné sněmovně přečtu ukázku, aby si učinila pojem, proč byly "Národní listy" zkonfiskovány. (Místopředseda. Špatný zvoní.) Upozorním tedy na to, abyste viděli, jaké opravdu maličkosti se skutečně konfiskují:

"Národní listy" ze dne 26. června 1934 píší (čte): "Vláda zneužívá státní moci. Tiskovým zákonem znásilnění veřejnosti. Zájem lidu má býti obětován místním zájmům vládních stran. Tiskový zákon, proti němuž se postavila svorně celá naše veřejnost, bude patrně již dnes schválen poslaneckou sněmovnou. Vláda ignoruje mínění naší veřejnosti a ve své slepé touze uchvátiti a zabezpečiti si co nejširší moc ve státě volí prostředky, které nejen ubíjejí základy demokracie před zraky celé veřejnosti, ale které jsou přímým zneužitím státní moci k naplnění sobeckých cílů vládních stran. Vláda, která licoměrně předstoupila před parlament s návrhem na zvýšenou ochranu demokracie, ubijí tak záměrně demokracii a nastoluje nemravný režim libovůle vládních stran, kterému má býti dovoleno vše.

Vláda má v rukou státní moc. V demokracii je však užívání této státní moci vládou omezeno podmínkou, že se tak děje k prospěchu celku a v souhlase s míněním většiny. Parlamentní projednávání zákona nezaručuje ještě demokracii, jak mylně chtěl namluviti veřejnosti předseda vlády, a zákon sám neznamená ještě uplatnění práva. Parlamentní cestou může býti také suspendována demokracie a nastolena diktatura, jak se právě u nás o to vláda nezastřeně pokouší, zákonem může býti občanu způsobeno svrchované bezpráví, jak to vidíme na př. na zákoně tiskovém.

Nejde přece jen o to, že noviny nebudou míti možnost psáti o tom, co chystá vláda, nýbrž především o to, že noviny nebudou míti možnost upozorniti veřejné zaměstnance, bude-li vláda připravovati nové snížení jejich platů, výrobce, obchodníky a živnostníky, bude-li vláda chystati nové daně atd. V přítmí ministerských salonů bude pleten bič na veřejnost a lid se o něm doví teprve ve chvíli, kdy bič bude již upleten a vláda jím bude práskati nad jeho zády. O to jde především, v tom je největší nemravnost navrženého vládního opatření. Zde zneužila vláda státní moci ke svým sobeckým cílům, zde pošlapala bezohledně demokracii, zde ukázala svou pravou diktátorskou tvář."

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji po druhé p. řečníka, že překročil svou řečnickou lhůtu.

Posl. Ježek (pokračuje): Jelikož mne pan předseda upozornil, že má řečnická lhůta skončila, skončím prozatím svou řeč a budu pokračovati ve své řeči později.

Místopředseda Špatný (zvoní): Slovo si vyžádal p. ministr dr Dérer. (Výkřiky posl. Vávry.)

Napomínám p. posl. Vávru. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. demokratické a čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Ministr dr Dérer: Slávna snemovňa! Nech mi je dovolené, aby som niekoľkými slovy reflektoval na vývody odznelé z úst niektorých p. rečníkov priebehom tejto debaty. Osnova, ktorú predkladá vláda (Výkřiky posl. Jurana. - Místopředseda Špatný zvoní.), obsahuje len v niektorých ustanoveniach úpravu novú, odchylnú od dosavádneho nášho tiskového práva, a zavádza len v niektorých ohľadoch nové právné normy. V celku osnova v podstate buduje na platnom už našom práve tiskovom. (Výkřiky posl. Vallo.) A preto, keď tá časť ctenej opozície v tejto snemovni kritizuje určité ustanovenia osnovy, ktoré majú svoj základ v dosavádnom našom práve, v dosavádnom znení nášho zákona na ochranu republiky a nášho tiskového zákona, tak myslím, že táto kritika nemá dosť morálneho oprávnenia preto, lebo však táto časť ctenej opozície zúčastnila sa vlády Československej republiky vtedy, keď tieto ustanovenia boly v našom štáte praktikované, ba keď tieto ustanovenia boly už hlasom tejto časti ctenej opozície v tomto parlamente prijaté. (Výkřiky posl. Ostrého.) Keď sa, prosím, kritizuje ustanovenie konfiskačné, keď sa kritizuje popudzovací paragraf, keď sa kritizuje zákaz kolportáže a všetko, čo s tým súvisí, tak dovoľujem si upozorniť, že všetky tieto ustanovenia majú svoj základ v dosávadnom právnom riade, budovanom tiež hlasmi a tiež podporou tejto časti ctenej opozície.

Vážení pánovia, osnova táto dľa môjho najhlbšieho presvedčenia nijakým spôsobom netanguje tiskovú slobodu a neohrožuje ju. Tisková sloboda všade, i v tých najdemokratickejších štátoch, i v tých štátoch s najstaršími parlamentárnymi a demokratickými tradíciami je všade regulovaná, a každá regulácia tiskovej slobody znamená v určitej miere (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Ježka. - Místopředseda Špatný zvoní.) jej omedzenie. Ja nehovorím, vážený pán kolega, o diktatúrach, ja hovorím o starých demokratických parlamentárnych štátoch a v ďalších svojich vývodoch budem tak smelý, aby som sa odvolával na určité ustanovenia tiskového práva vo Francii a Anglii, ktoré idú ďaleko, ďaleko nad tú ochranu, ako ju poskytuje v určitom smere tento zákon.

Tiež myslím, že je ťažko dnes, vážení pánovia, operovať a odvolávať sa na tie výroky, ktoré vo veci tiskovej slobody (Výkřiky posl. Klimenta. - Místopředseda Špatný zvoní.) a demokratických práv boly učinené svojho času Havlíčkom a inými velikánmi nášho národa. (Posl. Ježek: Presidentem Masarykem!) Nijakým spôsobom sa táto osnova netýka tých veľkých zásad, ale, vážení pánovia, ráčte preca len posúdiť, aké pomery boly vtedy, keď oni propagovali svoje veľké myšlienky, a ako vyzerá tisk dnes, aký je ohromný rozdiel medzi tiskovými pomery, ktoré boly vtedy, a aké sú pomery v tisku (Výkřiky posl. Vallo. - Místopředseda Špatný zvoní) nielen u nás, ale všade, v každom štáte, v každej spoločnosti dnes. (Výkřiky posl. Najmana.) A nemôže byť žiadneho sporu o tom, že táto veľká zmena v pomeroch, táto komplikovanosť všetkých životných pomerov civilizovanej spoločnosti prirodzene si vynútila inú úpravu, iné regulovanie tiskovej slobody a tiskového práva ako vtedy, keď to bolo ešte v dobe klasického a ideálneho ponímania všetkého politického a verejného.

Vážení pánovia! Tisková sloboda nikdy nemôže ísť tak ďaleko, aby ona znamenala, že pomocou tisku môžu byť páchané trestné činy. Žiadna sloboda nemôže ísť tak ďaleko a niet nikde žiadna theoria, žiadny učenec, žiadny filozof, ktorý hlásal slobody ľudské, ktoré neboly omedzené aspoň v tom smere, že ich pomocou nesmú byť páchané trestné činy. (Potlesk.) A každá sloboda ako každé ustanovenie ľudskej spoločnosti je tej povahy... (Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Vallo k pořádku.

Min. dr Dérer (pokračuje): ... že sa môže zneužívať, to je už v prirodzenosti každej slobody a prirodzene tiež v prirodzenosti tiskovej slobody. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Osnova táto nečiní nič iného, ako reguluje tiskovú slobodu v tom prípade, jestli ňou činia sa pokusy resp. prevádzajú sa trestné činy, trestné delikty. Určiť, že čo je delikt, to je svrchované právo zákonodarnej moci v každom štáte a to nemôže byť ináč stanovené len zákonom.

Predovšetkým by som poukázal na § 14a). (Výkřiky posl. Vallo.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Vallo po druhé k pořádku.

Min. dr Dérer (pokračuje): ... proti ktorému odznely veľmi kritické slová i z úst pána kol. Ježka, i z úst pána kol. Gažíka. Pán kol. Gažík dokonca tvrdil, že je to právnické absurdum chrániť skupiny obyvateľstva, chrániť jednotlivcov preto, že majú určité politické presvedčenie o tom, akým spôsobom má byť zariadený náš štát.

Vážení pánovia! Tento § 14 a) doplňuje len medzeru, ktorá je v našom zákone na ochranu republiky. Není to v podstate nič nového. Náš zákon - na ochranu republiky - chrání štát, chrání jeho demokratické zariadenie (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), chrání rôzné statky politické a mravné. Tento zákon chrání tiež skupiny obyvateľstva a jednotlivcov, ovšem chrání ich len preto, že sú určitej národnosti, určitej rasy, určitého vierovyznania, alebo preto, že nepatria k žiadnemu vierovyznaniu. Tedy nič nového tento pojem v našom dosavádnom právnom riade neznamená. I dosavádny náš právny riad háji skupiny obyvateľov a háji jednotlivcov. Vážení pánovia, ale dosavádny právny riad neháji ich preto, že sú oni zastanci, prívrženci demokraticko-republikánskej štátnej formy nášho štátu: Náš zákon na ochranu republiky háji abstraktne republiku, háji demokratický riad, ale nehájil zastanca tohoto demokratického riadu, nehájil skupiny, nehájil osoby. To bola medzera v našom zákone na ochranu republiky a túto medzeru vyplňuje tento zákon.

Padla tu námietka, že § 14 a) má nechrániť skupiny nejaké abstraktné, ale že má chrániť predovšetkým vládné strany, vládnu koalíciu. Táto námietka je úplne bezpodstatná, a to preto, že prívržencami republikánskej štátnej formy a demokratického poriadku v Československej republike sú chvála bohu nielen prívrženci vládnych strán tejto republiky, ale aj prívrženci iných strán a tiež prívrženci strán opozičných. Ubezpečujem pánov z opozície, že tento paragraf chrání ich práve tak, ako chráni všetky ostatné strany, ktoré sú prívržencami republikánskej štátnej formy a demokratického poriadku v našom štáte. (Výborně!)

P. kol. Gažík dnes s tohoto miesta vyhlasoval, že politické systémy a ich rozšírenie nezastavia sa u štátnych hraníc, ale že tieto aksi prirodzenou silou, váhou a nutnosťou svojou zachvátia aj ostatné štáty, a vyhrážal sa indirektným spôsobom, že by politické systémy, ktoré sú okolo nás, mohly sa zahniezdiť u nás, že by tí, ktorí nie sú prívrženci republikánsko-demokratickej štátnej formy (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), mohli i u nás pomocou cudzej ideologie uchopiť sa vládnej moci a učiniť si v tomto štáte poriadok tak, ak si to oni predstavujú. Z reči a z tohoto výroku býv. ministra dr Gažíka je najlepšie dokázané, že je tu nutnosť určitej ochrany, že sa musíme chrániť včas a že nemôžeme čakať, až by sa stalo nebezpečie akutným. (Výborně!) Obava, že by tento paragraf zneužívaný mohol byť proti opozícii tohoto parlamentu, ktorej politické presvedčenie a účinkovanie stojí na základoch republikánskych a demokratických, je podľa môjho názoru bezpodstatná už aj z toho dôvôdu, lebo tento paragraf nebude používaný a aplikovaný v živote vládou a administratívnymi úrady, lež tento paragraf budú v živote aplikovať neodvislé súdy našej Československej republiky. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) A vážení pánovia, myslím, že tí páni, ktorí tu prehovorili, môžu byť ubezpečení, že naše súdy aj tento paragraf prevádzať budú do života objektívne a takým spôsobom, ako to zodpovie intenciám tohoto zákona. (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Vážená snemovňa! Tiež ustanovenie o opravách a o nútenom otiskovaní prejavov niektorých vládnych činiteľov bolo v debate veľmi kritizovane. Čo sa týka opráv a čo sa týka privilegovanej opravy, ktorú táto osnova poskytuje členom vlády, ráčte odpustiť, toto privilegium je veľmi malého rozsahu. Už dosiaľ každý úrad v republike, počínajúc od najvyššieho k tomu najnižšiemu, mal právo opravy, a toto právo bolo v dosavádnom tiskovom zákone regulované. Obsah tejto opravy, ako aj rozsah tejto opravy bol v dosavádnom tiskovom zákone upravovaný. Ani čo do rozsahu, ani čo do obsahu neznamená to plus, ktoré dáva osnova prezidentovi republiky a členom vlády, nič podstatného voči tomu, čo má dnes každý úrad v republike. Každý úrad v republike má dneska právo poslať opravu do periodického tiskopisu v takom rozsahu, že táto oprava môže mať rozsah aspoň trojnásobne veľký, ako bola pôvodná zpráva. Toto právo ponechávame prirodzene aj naďalej a prirodzene, že keď to má každý úrad v republike, musí to mať aj prezident republiky a členovia vlády. Čo je plus, čo my dávame ohľadne rozsahu členom vlády a prezidentovi republiky, je, že stanovíme určité minimum, že on má právo aspoň na pol tiskového stlpca opraviť tvrdenie časopisu, proti ktorému sa obracia. (Posl. Najman: Který jiný stát to má?)

Vážení pánovia, pan kol. Najman sa pýta, ktorý štát to má. Pánu kol. Najmanovi odpovedám: Francia to má, demokratická republika Francúzská. Tiskový zákon francúzský z r. 1878 stanoví ako minimum nielen pre členov vlády, nielen pre úrad, ale pre každého občana tejto republiky 50 riadkov tiskových. (Posl. Najman: To je oprava! Račte si přečíst, za jakých okolností mohou opravovat!) Vážení pánovia! Pan kol. Najman hovorí o niečom inom než ja. Ja hovorím o tiskovej oprave a pán kol. Najman o prejavoch ústavných činiteľov. (Výkřiky posl. Najmana.) Ja konštatujem, že táto osnova dáva právo členovi vlády, aby najmenej na pol tiskového stĺpca opravil tvrdenie, ktoré v dotčenom periodickom tiskopise bolo proti nemu uvedené. Konštatujem, že v demokratickej Francii má právo každý občan, aj tiež člen vlády, aby jeho oprava obsahovala aspoň 50 riadkov. Tam je to obmedzenie, ako vy to menujete, tiskovej slobody väčšie ako podľa osnovy, ktorú vláda predkladá snemovni.

Ale, vážení pánovia, ani čo do obsahu nedávame členovi vlády nič viac podstatného, čo by nemal každý občan a každý úrad v republike. Dosiaľ sa mohla oprava obmedzovať len na formálne opravenie, na vyvrátenie alebo popieranie tvrdenej skutočnosti. Dnes podľa predloženej osnovy bude mať právo minister republiky a prezident republiky, aby obsahove upravil svoju opravu tak, že by obsahovala tiež iné tvrdenia, nielen tie, ktoré má vyvrátiť, ktoré má opraviť a poprieť, ale aj iné tvrdenia, ktoré s pôvodným článkom, proti ktorému je oprava namieraná, súvisia a ktoré slúžia k vysvetleniu celej veci. (Posl. Najman: To dělalo Rakousko!) Pán kol. Najman sa odvoláva na staré Rakúsko, ja sa odvolávam na demokratickejšie štáty, na Angliu a Franciu. I Francia má právo opravné a dáva sa tam opravovateľovi o veľa širšie právo opravy než v tejto osnove, lebo vôbec neobmedzuje obsahove opravu. Jediné obmedzenie tej opravy je, že sa nesmie protiviť dobrým mravom, čo je i podľa nášho tiskového zákona, že sa nesmie dotýkať záujmov tretích osôb, neuvedených v pôvodnom článku, a že nesmie uraziť česť žurnalistu, ale ináč je oprava francúzska voľná a nemá obmedzenia, ktoré má náš tiskový zákon a ktoré uvádza tiež táto osnova. A podobne je to v anglickom práve, kde rovnako je možnosť o veľa širšej opravy, než je to u nás, poneváč anglické právo dáva jediné obmedzenie opravy, a to je, aby oprava bola "reasonable", aby bola, ako to vysvetľuje tamojšia praks, objektívna a slušná. Keď my ministrom a prezidentovi, tým ministrom, ktorí majú dnes zvýšenú trestnú zodpovednosť v Československej republike, ako žiadny minister a žiadny člen vlády iných štátov, dávame toto malé plus.... (Posl. Najman: Také ministr má jako každý jiný člověk právo použíti tiskové opravy!) Však o tom hovorím, pane kolega, celú polhodinu. Tedy jestli toto malé plus dávame nielen politicky, ale i trestneprávne najzodpovednejším činiteľom a funkcionárom štátnym v tejto osnove, nemožno v tom videť nejaké obmedzovanie tiskovej slobody.

Nové ustanovenie je v našom tiskovom práve, čo zavádza osnova ohľadom povinného otiskovania prejavov niektorých vládnych činiteľov. V tomto ctená opozícia vidí veľké znebezpečenie tiskovej slobody. Už pán min. predseda v ústavno-právnom výbore uviedol, že ustanovenie toto slúži jedine k tomu účelu, aby verejnosť bola správne informovaná. Vydávanie politických tiskopisov periodických nie je len určitým privilegiom, právom tých, ktorí tie noviny vydávajú, ale tiež povinnosťou. K tejto povinnosti patrí v každej slušnej spoločnosti (Posl. Sladký: To "slušné" podtrhnout!), aby všetko to, čo sa týka dôležitých záujmov štátnych, bolo registrované v takom tisku. Nie je správne aplikovanie tiskovej slobody, jestliže sa jednostranne zamlčujú určité význačné prejavy štátnych funkcionárov. To nie je žiadna tisková sloboda, to je podľa môjho názoru skôr zneužívanie tiskovej slobody. (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Vážení pánovia! Keď rôzné periodické tiskopisy obchodnými smluvami sa zaväzujú voči rôznym agentúram, že budú uverejňovať týmito agentúrami im dodávané zprávy všeobecného, politického alebo obchodného rázu (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.), keď vojdú v takýto súkromoprávny záväzok, tak nemožno nič vytýkať, jestliže tento zákon chce kodifikovať tiež mravný záväzok každej sporiadanej tlače, aby priniesla zprávy o najdôležitejšich prejavoch štátnych činiteľov. V tomto nemožno videť ani v najmenšom nejaké omedzovanie tiskovej slobody.

O žiadnom "gleichšaltungu" nemôže byť ani reči. Povinné otiskovanie vládnych prejavov omedzuje sa čo do rozsahu na určitý počet slov a omedzuje sa tiež na určitý počet osôb, omedzuje sa len na najdôležitejších funkcionárov štátnych, na prezidenta republiky, na predsedu vlády a na člena vlády len vtedy, jestli hovorí menom vlády. Tedy už v tomto malom rozsahu tohoto oprávnenia je značná záruka pre to, aby tohoto práva členovia vlády nemohli zneužívať proti slobode tisku. Ale o žiadnom "gleichšaltungu" nemôže byť, vážení pánovia, ani reči preto, lebo "gleichšaltung" znamená také vplývanie na tisk, aby tomuto tisku bol nanútený iný politický alebo iného rázu smer, než aký on považuje za nutné v tom tisku zastupovať. Týmto opatrením nič takého sa nestáva. I dosiaľ, vážení pánovia, môžeme konštatovať najväčšia časť nášho tisku prinášala dobrovoľne prejavy, o ktorých sa jedná v tejto osnove.

Vážení pánovia! Jestli sa stanoví v tomto zákone povinnosť otiskovať v tejto omedzenej miere prejavy, tým sa nevplýva na smer tisku, poneváč tisk môže svoj smer zastupovať ďalej, i v tom samom čísle, kde bude prejav uverejnený, môže s týmto prejavom úplne voľne polemizovať, učiniť k nemu svoje (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) poznámky a zastupovať voči tomuto prejavu to stanovisko, ktoré ten tisk zastupoval i pred núteným uverejnením tohoto prejavu. (Hlasy: Pokud to censura dovolí!) Ovšem že v rámci zákona, prirodzene. Tedy, vážení pánovia, o nejakom "gleichšaltungu" z toho dôvodu nemôže byť žiadna reč. Ale ani toto ustanovenie nebude sa vzťahovať na tie periodické tiskopisy, ktoré už predtým, než prejav bol im cieľom uverejnenia dodaný, priniesly prejav dotyčného vládneho a ústavného činiteľa vo všetkých podstatných jeho čiastkach.

Vážení pánovia! Najviac kritizovanou časťou osnovy je § 18 a), ktorý zakazuje uverejnenie niektorých zpráv dôverných. Proti tomu, aby uverejnené boly zprávy, ktoré sú zákonom označené ako dôverné alebo tajné, nebolo vôbec prednesené žiadnych námietok, ani proti tomu, aby jednania pred súdy, ktoré boly vyhlásené ako dôverné, nemohly byť v dennej tlači uverejňované. Je to samozrejmé, keď zákon určitú vec chráni, aby ona do verejnosti sa nedostala, že vtedy o nej v tisku a verejnosti nemožno písať. A tiež je prirodzené, jestliže zákonodarné sbory a ich výbory podľa dosiaľ platných zákonov a jednacích riadov sa usnesú, že určité jednanie má byť dôverné, je logické a prirodzené, že táto dôvernosť nesmie byť narušená tým, že by sa o tom písalo v tisku. (Posl. dr Hodáč: Ale vy jste zmocnovacím zákonem odnali projednávání věcí parlamentu a v této souvislosti je to hrozné podcenění, neboť tam jsou zákony, které podle ústavy patří parlamentu!)