Pánovia, už skončím. Dobre je, že táto osnova znemožňuje tak rečené zrôdy a nemravnosti, takým surovým spôsobom pokračujúcu žurnalistiku, ktorá robila senzácie z činov sadistických a z najväčších zločinov, prestupkov a neviem akých iných slabostí.

Poneváč však je to málo voči tomu, čo nebezpečného nachádzam v tomto návrhu, hľa, ja s mojou stranou ho odpieram a neodhlasujem.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Kopecký. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Kopecký: Místo formálního úvodu chtěl bych uvésti toto: Několika dělníkům položil jsem otázku, jak soudí o předložených výjimečných zákonech. A odpověděli mně takto: [ ]. Tak usuzují dělníci a všichni proletáři o předložených zákonech a jich úsudek nesporně jasně osvětluje povahu předložených výjimečných zákonů ze všech stran.

Je nesporné, že tímto zákonem se dorážejí poslední iluse o republice a o demokracii v Československu. Vždycky se tvrdilo, že tato republika je zbudována na právech lidu. Avšak vládnoucí strany každým krokem nyní dokazují, že tomu tak není, že tato republika není zbudována na právech lidu, nýbrž na útlaku lidu, na útlaku pracujících, v zájmu malé hrstky kapitalistických vlastníků výrobních prostředků. Práva a svobody lidu se stále berou, a z lidu, o němž se v ústavě praví, že je zdrojem veškeré moci, se činí objekt reakčního útlaku a reakčního násilí. Je faktem, ať se používá jakéhokoli podvodu k zakrytí skutečné povahy výjimečných zákonů, je přes to přese všechno každému jasné, že vládnoucí strany postupně provádějí převrat ve státním zřízení a že nahrazují demokratické formy vládní formami polofašistickými, formami fašistickými, [ ]. Proti tomu, jak nastolili diktaturu Hitler nebo Dollfuss, Mussolini a Pilsudský, je rozdíl v Československé republice ten, že odstranění demokracie se zde provádí bez efektních pučů, bez okázalých pochodů, bez zapalování parlamentu, provádí se legální cestou za opory parlamentních stran a že provádění fašistické diktatury se opírá hlavně o zfašisovaný státní aparát, zfašisovanou byrokracii, justici, policii, četnictvo [ ].

U nás v Československu má vládnoucí třída dva hlavní nástroje legálního uplatnění diktátorských a násilnických method: zmocňovací zákon a zákon na ochranu republiky. Zmocňovacím zákonem je odstaven parlament a je nastolen režim nouzových nařízení. Jsou nesporně marné všechny snahy, aby byla zastřena skutečnost, že parlament v Československu je v rozhodujících otázkách vyřaděn z rozhodování a kontroly a že jeho postavení je čím dále žalostnější. Projev p. předsedy vlády Malypetra a jeho výroky o důstojnosti parlamentu byly nejlepším dokladem, že československý parlament sdílí osud říšského sněmu, sdílí osud polského sejmu a rakouské Národní rady. Hitler odsoudil říšský sněm k nejubožejšímu statování a k lízání důtek hitlerovských úderníků, Pilsudský nenazývá polský sněm jinak než smrdutou konírnou a Dollfuss se vytahuje na rakouskou Národní radu, pokud mu to jeho velikost dovoluje. [ ]. Pan předseda vlády Malypetr odkazuje parlament již jen na to, že má možnost debatovati. Ano, parlament může ještě debatovat, ale nemůže rozhodovat. Nemůže již rozhodovat v hlavních ožehavých otázkách, otázkách hospodářských, otázkách sociálních. Může nanejvýš schvalovat to, co vláda provádí nouzovým nařízením, jako tomu je právě nyní při zhoršení nemocenského pojištění.

Zákonodárná činnost parlamentu se dnes redukuje skutečně na to, že parlament prohlašuje za zákon vládní nařízení. Poměr mezi mocí výkonnou a zákonodárnou se základně obrátil. Dříve byla vláda pouze orgánem, který měl prováděti zákony usnesené parlamentem. Dnes je tomu obráceně. Dnes je parlament orgánem, který dává štempl zákona tomu, co vláda bez ohledu na parlament diktátorsky nařizuje. Skutečným režisérem státní politiky stala se výhradně vláda. Parlament je odstaven na vedlejší kolej a obstarává při režii státní politiky nanejvýš jenom zvukové efekty ve formě zbytečných debat. [ ]. Jedna věc je jasná, že okresní hejtmani, kteří dirigují četnictvo, kteří dirigují byrokracii a policii, jsou dnes v očích pana předsedy vlády daleko důležitější činitel než všech těch 500 zástupců lidu v Národním shromáždění. K tomuto názoru ostatně již před panem Malypetrem došel Hitler a Dollfuss. Dělníci soc. demokratičtí a nár. socialističtí se mohou nyní velmi jasně přesvědčiti, jak máme pravdu my komunisté, když tvrdíme, že politická reakce, která se uplatňuje u nás v Československu, není namířena jenom proti nám, nýbrž že směřuje k potlačení demokratických práv pro všechny. Oklešťování a potlačování práv parlamentu, oklešťování a potlačování práv parlamentních zástupců celkem postihuje i soc. demokratické, nár. socialistické a ostatní t. zv. zástupce lidu. Rozdíl je ovšem jenom ten, že vy, pánové, s tím oklešťováním práv parlamentu souhlasíte, že je sami inspirujete, že fašism přímo podporujete, kdežto my se za demokratická práva dělnická bijeme a bijeme se i za práva parlamentních zástupců proletariátu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): [ ] Ale všecko jinak snesete, snesete odbourání celé té demokratické dekorace, jejíž hlavní ozdobou jste vy byli, snesete to, poněvadž máte jedinou zásadu: ať se odbourává všecko demokratické, jen když zůstávají demokratické příjmy. (Potlesk komunistických poslanců.)

Vaše bezmocné, žalostné postavení vám ovšem nebude bránit, abyste, až budou volby, šli opět před lid a dokazovali, jakou máte moc, jaké důstojnosti se těšíte, jakým suverénem je parlament v demokratické republice.

Je proto směšné, když každého dne a stále opakujete, že jste demokraty, když mluvíte o demokratičnosti, když mluvíte, že všechny tyto zákony jsou obranou demokracie, jako kdybyste předpokládali, že fakticky všichni lidé jsou slepí, hluší, aby necítili na svém vlastním postavení, na tom, jak se nemohou scházeti, shromažďovati, jak nemohou demonstrovati a vydávati tisk, jak se stávají úplnými poddanými diktátorsky vládnoucích obecních správ, absolutisticky vládnoucích správ nemocenských pokladen, aby na každém kroku necítili, že jejich skutečná práva potlačujete, svobodu berete, aby tito lidé vám věřili, když dokazujete, že jste demokraté.

Je naprosto směšné, když stavíte poměry v Československu proti poměrům v Německu, v Rakousku a dokazujete, jak prý se demokracie u nás drží, zatím co fašistické diktatury prý již krachují. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Máte si nesporně s Hitlerem a druhými čím dále méně co vyčítat. Bankrot fašismu v Německu, Italii, Rakousku není žádné zadostiučinění pro vás, nýbrž je bankrotem i vašich snah, vašeho režimu, který je veden stejně protidemokratickými, fašistickými intencemi, jako režimy v nejbližším sousedství.

Předložený zákon vás usvědčuje, že zatím co mluvíte o bankrotu fašistických režimů v Německu a Rakousku, jdete dále cestou těchto vzorů, cestou fašismu. Demokracii měníte v despocii, v absolutistickou despocii vládnoucích politických stran.

Zostření zákona na ochranu republiky má pouze takový smysl a význam. Ve fašisaci demokracie v Československu jdete prostě již tak daleko, že jako Hitler odstraňuje odpůrce svého režimu do kriminálu a do koncentračních táborů, tak i vy začínáte hroziti kriminálem každému, kdo proti vaší politice, proti vašemu režimu bídy, hladu a útlaku se staví na odpor. Hrozíte mu už také kriminálem, poněvadž se nemůžete spoléhat již na zbraně ideologického vlivu, nemůžete klamem a podvodem potlačit hněv lidu, poněvadž víte, že nejste schopni své odpůrce umlčet, saháte k policejní a trestní dresuře proti svým odpůrcům. Pod sankce ochrany republiky stavíte již politické strany, činovníky, funkcionáře a aparát svých stran. [ ].

Co je to? Zavádění demokracie z boží milosti, je to zavádění patentované demokracie, je to zavádění demokratické vrchnosti, zavádění absolutismu pod úředně chráněnou firmou stoupenců demokratického řádu.

Říkáte, že je to obrana demokracie. Nikoli! Je to obrana těch, kteří demokracii odbourávají a kteří si u nás usurpují diktátorskou moc. Je to obrana Malypetrů, Bechyňů, Hamplů, Czechů, Klofáčů, Šrámků. [ ].

Místopředseda Taub (zvoní): Volám p. řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): Je to pohřbení demokracie, poněvadž rušíte rovnost před zákonem, proklamujete dělení občanů na demokraty a nedemokraty, při čemž ovšem o tom, co je demokracie, budete rozhodovati vy, páni Meissner, Bechyně, Klofáč, Šrámek a Malypetr. Každý, kdo nebude chtíti akceptovati takový výklad demokracie, jaký vy dáváte, nebude demokratem, nebude chráněn, nýbrž bude u nás v Československu vydán na pospas politické proskripci. §em 14 zavádíte systém politické proskripce. Říkáte jím velmi jasně, že proti těm, kdož nejsou stoupenci demokracie nebo kdo by neakceptovali výklad demokracie, jak vy jej podáváte, se dovoluje beze všeho štvaní a násilnické a nepřátelské vystupování. Je třeba si ovšem uvědomiti, že v jádře je to všechno děláno v zájmu kapitalistů a v zájmu udržení vykořisťovatelského řádu, poněvadž demokracie se v Československu čím dále tím více ztotožňuje s nejvypjatější diktaturou velkokapitalistických magnátů, monopolů, kartelů, trustů a syndikátů. O tom nemůže býti pochyby. Jasným dokladem toho je rozsudek nad prof. Krohou.

Nejvyšší soud už několikráte rozhodl, že útočiti na kapitalistický společenský pořádek u nás a propagovati socialistický společenský pořádek znamená útočiti na demokraticko-republikánskou státní formu a ohrožovati republiku. V případě prof. Krohy to vyslovil nejvyšší soud s neklamnou otevřeností a jasností. Vznikl z toho veliký poprask a odpor ve všech kruzích, které upřímně a opravdově demokraticky smýšlejí. Poukazuje se, že nejvyšší soud zakazuje u nás odmítání kapitalismu, kapitalistického společenského řádu a vyhlašuje trestání lidí, kteří provádějí socialistickou propagandu, neboli že jsme v Československu už tak daleko, kde je dnes Německo, Rakousko a Italie, [ ].

Každý si teprve musí uvědomiti, čím bude v takovémto smyslu § 14, kde se mluví o stoupencích demokratického řádu a demokratické státní formy, co to bude znamenati, když každý zde jasně vidí, že demokratická státní forma a demokratický řád se ztotožňuje s panujícím kapitalistickým, třídním, společenským a výrobním pořádkem. Každý si dovede představiti, jak v takovém smyslu bude možná persekuce, která se obrátí proti soc. demokratům i proti nár. socialistům, prostě proti všem, kdož formálně mají se socialismem co činiti. A tu je třeba říci, že zostřením zákona na ochranu republiky a novelou tiskového zákona pletou vládnoucí socialistické strany fašistický bič na své vlastní stoupence. Vzpomeňme si, že pro zákon na ochranu republiky byla již sta a sta dělníků soc. demokratických a nár. socialistických odsouzena, poněvadž na podkladě tohoto zákona je možno odsouditi každého, kdo vede protiklerikální boj; za útoky proti Šrámkovi, proti klerikálům, proti papeži se dostávají soc. demokratičtí a nár. socialističtí dělníci už dnes do kriminálu, neboť již dnes je sta a sta dělníků, soc. demokratů i nár. socialistů, trestáno. Představme si, jak to bude vypadati, když boj proti agrárníkům a klerikálům bude také trestný, poněvadž oni přes to, že se solidarisují s Hitlerem a Dollfussem, přes to, že klerikálové drží palec Dollfussovi, schvalovali jeho krvavé masakrování, přes to, že agrárníci antisemitsky štvou a napodobují surové hitlerovské protidělnické štvanice, přes to si říkají stoupenci demokratického řádu a budou tudíž spadati pod ochranu §u 14. Každý, kdo bude chtíti vystoupiti proti agrárníkům a klerikálům, Malypetrovi, Staškovi a Spinovi a hlásati otevřeně stavovský program, půjde u nás do kriminálu.

Velmi jasně se ukazuje, že § 14 v tomto zostřeném znění znamená snahu o znemožnění jakékoliv protivládní propagandy, jakéhokoliv politického boje proti vládnoucím stranám a že znamená nesporně úplné podvázání politického života. Stav, který se tím vytvoří, bude takový, že i se u nás rozbují udavačství, špiclování, denuncování, slídění, zastrašování, jaké bylo na počátku války a jakým se vyznačovala atmosféra po nastolení Hitlerovy diktatury. Šplhavci, štrébři, podlízavci, udavači budou se chtíti zavděčiti tím, že budou ze msty udávati nepohodlné lidi, protože se špatně vyjádřili o nějakém soc. demokratickém předákovi. Pan Stivín, který byl tak rozčilen nad tím, jak neuctivě se v hostincích a kavárnách mluví o předácích vládních stran, bude spokojen s tímto zákonem, který má zavříti ústa všem lidem, kteří nejsou spokojeni s vládou. Můžeme se těšiti, že se bohatě rozhojní případy, jaké jsme zažili za války a o jakých píše Hašek, případy Palivcova a Švejkova putování do kriminálu. Ovšem je otázka, budou-li čsl. žaláře stačiti, když se bude § 14 prováděti. Myslím, že je naprosto na místě otázka, jak daleko jsme od toho, aby i v Československu byly zřízeny koncentrační lágry, které by mohly pojmouti všechny politické odpůrce panujícího politického režimu.

Myslím, že dělnictvo musí poznati nebezpečí - ono ho ostatně již chápe - ale nejen dělnictvo, nýbrž i všichni pokrokově smýšlející lidé. Dokazuje to nesporně všeobecný odpor a pobouření nad tiskovou novelou. Nic nemůže tak dokumentovati rostoucí strach vládnoucího režimu jako to, že se musí ještě ostřeji a brutálněji potlačovati tisk a umlčovati veřejné mínění.

Tisková novela je nejdalekosáhlejším potlačením tiskové svobody. Opět by bylo na místě, aby v zemi Havlíčkově byly vyvěšeny smuteční prapory, poněvadž se tisková svoboda pohřbívá. Konce tiskové svobody jsou u nás vskutku smutné. Tisková svoboda u nás začala Havlíčkem a končí panem Richtrem a panem Stivínem, který ve funkci místo syndika novinářské organisace schvaluje zákon, který i podle mínění vládních žurnalistů učiní poslání tisku jako tlumočníka veřejného mínění jako orgán veřejné kritiky a kontroly naprosto ilusorním. Protesty novinářských organisací jsou nejpádnějším usvědčením z klamu a podvodu všech, kdož by si troufali i tiskovou novelu vydávati za obranu demokracie a její posílení. Všechna ustanovení tiskové novely mluví jasně, že úmyslem vlády je pouze tisk škrtiti, poutati, poručníkovati, komandovati a diktovati mu, aby sloužil vládnoucí diktatuře agrárníků a sociálfašistů. Doposud vláda při oklešťování tiskové svobody šla hlavně jedním směrem: potlačiti dělnický třídní tisk pomocí zastavování. Tyto snahy vláda nyní dovršuje. Původně se mohl časopis zastaviti na jeden měsíc, pak na tři a podle předloženého zákona to bude možné až na dobu šesti měsíců. V tom smyslu je tento zákon "lex Rudé právo".

Vláda jde však v potlačování tiskové svobody nyní dále a rozšiřuje frontu i proti druhému tisku. Napodobuje vůči tisku známé glajchšaltovací metody Hitlerovy a Dollfussovy. Nucené otiskování projevů ústavních činitelů spolu s možností zvláštních oprav pro presidenta, předsedu vlády, členy vlády je pokusem o to, diktovati tisku, aby sloužil panujícímu režimu, vládě a vládnoucím stranám, aby vnucoval lidu přesvědčení vládnoucí kamarily. Lid velmi dobře vystihuje, že se tu v daleko horší formě opakuje, co dělala starorakouská vláda oproti českému tisku za války. Tehdy psali články pro český tisk pánové z Křikavova a Kunzova policejního ředitelství, dr Slavíček a dr Klíma. České oposiční noviny je musily otiskovati a dělaly to rády za oportunistického vedení českých stran, avšak český pracující lid byl na nejvyšší stupeň rozhořčen. A dnes to bude tak, že první strany politických časopisů budou vyplňovati dodané projevy kabinetní kanceláře, presidia ministerské rady, ministerských kanceláří atd. V tisku svých nejzásadnějších třídních odpůrců si bude moci vláda dělati agitaci pro inflaci, pro snižování platů státních zaměstnanců, pro obilní monopol, pro militaristické zbrojení [ ], pro útlak nacionální, pro reakční, klerikální, agrárnický, sociál-fašistický svůj program. C. k. "Pražské Noviny" blahé paměti budou vzkříšeny ve své slávě jako vzor vzhledu a obsahu novin v demokratické Československé republice. [ ] demokratičtí občané budou míti příležitost obdivovati se moudrosti představitelů vlády a z jejich projevů čerpati za hladu a bídy posílení svého loyálního smýšlení.

Věru, kdepak by si byl Msgr Šrámek pomyslil, když za Rakouska poníženě holdoval císaři pánu, že v samostatném československém státě bude moci husitskému českému národu vtloukat i v novinách bezvěrců z vládní moci do hlavy své černé, římské, klerikální názory. Ano, tak to vypadá u nás s československou demokracií. Všechno je zapřeno, čím český národ se v historii proslavoval jako bojovník za svobodu přesvědčení. Všechno je zapřeno od Husitů až po Havlíčka a české liberály a lid českých zemí je opět duševně i materielně zotročován a podrobován poslušnosti vůči absolutistické vrchnosti, sloužící kapitalistické reakci.

Musíme se nesporně styděti, že Československo se stává zemí, která zpátečnictvím a potlačováním svobod a práv se přibližuje k řadě států, do kterých patří barbarské Německo a Rakousko. A je třeba před tváří všeho lidu a pro pamět dějin říci, že toto znásilňování svobody přesvědčení, toto duševní porobení, toto násilné vnucování názorů vládnoucích tříd nejen spolu provádějí, nýbrž inspirují strany, které si říkají socialistické, které kdysi hájily svobodu přesvědčení jako nutnou podmínku uvědomění pracujících mas k pochopení socialistických cílů a k jejich konečnému vybojování. [ ].

To dělá sociální demokracie, strana, která kdysi byla stranou dělnickou, třídní, revoluční. Památku zakladatelů a někdejších poctivých vůdců soc. demokracie Pecky, Steinera, Pravoslava Veselého, Brůhy, Hybeše hanobíte. Ze soc. demokracie, ze strany dělnické a revoluční učinili Hamplové, Meissnerové, Bechyňové stranu, která lokajsky slouží velkokapitálu, stranu protidělnickou, protidemokratickou, kontrarevoluční. Ale je třeba říci, že nejenom vláda bude míti možnost na podkladě zákona otiskovati své projevy v tisku a své opravy, ale že se zároveň tiskovou novelou vláda postarala, aby nemohla býti její činnost kritisována, kontrolována a potírána.

Formulace §u 18 a) zůstává přes všechny rafinované, ať již jsou jakkoliv maskované, korektury takovou, že jasně vyniká její účel: znemožniti tisku, aby mohl předem upozorniti pracující lid, co vláda proti němu chystá, aby potlačováním takových zpráv byla ztížena obrana proti zbidačovacím útokům vlády, neboli, aby vláda mohla za nuceného mlčení tisku a naprosté nejistoty překvapiti svými opatřeními a útoky a tak je snadněji prováděti. Boj proti programu a proti činnosti vlády má býti zbaven veřejné tribuny, legality a je tlačen do illegality. Tak jako Göbbels dnes potlačuje zprávy, tak to bude i u nás, až vláda si vzpomene, že ta či ona zpráva ohrožuje veřejný zájem. Je to vlastně legalisování praxe, která se už zaváděla. Už dosud byla praxe, že státní zástupce v nejpříkřejším rozporu se zákony a ústavou nařizoval telefonicky redakcím, o čem se nesmí v tisku psáti pod hrozbou zastavení. Teď bude tento postup legalisován. Jsou to ovšem hrozné poměry, nejhorší náhubek pro tisk. O tiskové svobodě nelze již mluviti, lze mluviti jen o neomezené volnosti vlády dělati si bez kontroly a bez kritiky co chce. Právě v těchto dnech prohlásil Göbbels, že v Německu mají právo na kritiku jen hakenkrajcleři. U nás v Československu budou míti právo na kritiku jen soc. demokraté, agrárníci a klerikálové. Jakékoliv úsilí o výklad programu vlády, jakékoliv úsilí o výklad snah vlády s hlediska oposičního, o vyvrácení vládních argumentů, o svržení vlády přesvědčováním občanů o škodlivosti její činnosti bude marné, všecka oposice bude prostě zatlačena do illegality. Velmi jasně vidíme, jak se mění charakter vládního systému u nás, jak vláda přestává býti vládou parlamentní, jak se mění ve vládu kabinetní, jak se mění ve všemocný oligarchický orgán, před jehož mocí ustupují všecka práva a svobody občanů. Občané se fakticky stávají poddanými vlády, nesmí se hnouti, nic kritisovati, nic dělati, co vláda nedovolí, co není vládě vhod nebo co směřuje proti vládě.

Při tom je zároveň potřeba si uvědomiti, jak se změnil systém politických stran, že totiž lidé, kteří diktují ve vládě, diktují zároveň ve stranách. Kdo by se odvážil nějaké rebelie proti Hamplovi, Beranovi nebo Frankemu v jejich stranách, pocítí sílu jejich moci. Pohrozí se mu zničením existence, ztrátou chleba i kriminálem. Soc. demokratický a agrární tisk již dávno nesmí psáti tak, jak smýšlejí soc. demokratičtí a agrární stranníci, a nesmí psáti ani tak, jak smýšlejí poslanci soc. demokratičtí nebo agrární, nýbrž musí psáti tak, jak to přikazuje Bechyně a Beran. Ve vládních stranách byl prostě tisk už dávno glajchšaltován v duchu vládní diktatury. Nyní se to má státi všeobecným, i pokud jde o oposiční tisk. Glajchšaltung, který vyčítali Hitlerovi a Dollfussovi, zavádějí teď u nás demokraté a socialisté. Ovšem pro dělnický tisk vláda již svobody vůbec uznati nechce. Dělníci již podle názorů pánů demokratů a socialistů práva na tisk vůbec nemají. Svědčí o tom nejen to, že se může tisk zastavovati na 6 měsíců, při čemž jsou zároveň zkráceny lhůty námitek, nýbrž svědčí o tom zároveň zákaz prodeje tisku v trafikách a nádražních prodejnách, pro které, což je zajímavé, se nyní vlastně sjednává zákonný podklad, a svědčí o tom i další rafinované opatření, jako je zákaz kolportáže, odepření sazebních a dopravních výhod. Jasně vidíme, jak vláda sleduje linii dělání rozdílu mezi občany. Již dělá rozdíly, komu má erární aparát sloužiti a komu nemá, komu mají erární podniky sloužiti a komu nemají. Erární podniky, pošta a železnice, mají plně sloužiti agrárníkům a soc. demokratům, nemají však sloužiti komunistům, nemají sloužiti těm, kteří jsou odpůrci panujícího režimu. [ ] My ovšem říkáme, že si svobodu svého tisku vzíti nedáme za žádnou cenu. A aby bylo jasno: často se mluví, že naše volání po demokratických svobodách, právech a tiskové svobodě je v nějakém zásadním rozporu s naším programem, s hlásáním diktatury proletariátu. Když se dožadujeme tiskové svobody, dožadujeme se jí pro dělnictvo a pracující lid, pro jejich boj, pro jejich hnutí, organisace a jejich tisk. Naší zásadou je a zůstane: Všechna práva a svobody těm, kteří pracují a kteří lidskou společnost svojí prací udržují, ale žádná práva a žádné svobody kapitalistickým vykořisťovatelům, náhončím a lokajům kapitalistických vykořisťovatelů. Na této linii hájíme práva pracujících a potíráme onu demokracii, která dává svobodu nepřátelům lidu, která dává svobodu fašistům, klerikálům, militaristům, šovinistům a všem zpátečníkům, zatím co dělnictvo a pracující lid utlačuje. Bojujeme za zvrácení takovéto demokracie; my bojujeme za demokracii proletářskou, jejímž podkladem bude vláda dělnictva, která dá všechna práva a všechny svobody pracujícím, zatím co měšťácká demokracie a tím více zfašisovaná měšťácká demokracie může pouze práva a svobody dělnictvu a pracujícím lidem omezovati, poněvadž spočívá na podkladě kapitalistického společenského pořádku, na podkladě hospodářské nadvlády vlastníků výrobních prostředků, kteří nikdy nemohou, jestliže vykořisťují dělníka, tomuto dělníkovi dáti plné právo a kteří, jestliže vyssávají rolníka, nemohou nikdy plného práva dáti rolníkovi. Třídní demokracie, bude-li vládnouti se svými třídními zájmy, nebude se zájmy druhých pracujících tříd v naprosto žádném rozporu, naopak, ona má zájem, aby se pracující masy mohly v největší svobodě plně vyvíjeti až k tomu, aby mohly společně s proletariátem organisovati, budovati a státi se nositeli nového kolektivního socialistického společenského hospodářství.

A s tohoto zásadního a třídního stanoviska odmítáme ovšem demagogii, kterou dělá Národní liga a nár. demokracie. U příležitosti projednávání této tiskové novely nemůže jim naprosto jíti o svobody a práva lidu; jim může jíti jenom o to, aby nejhorší nepřátelé lidu měli větší volnost a svobodu, jim jde o plnou svobodu a volnost fašistické, nacionalistické propagandy a hlásání programu, jehož uskutečnění má býti jen jinou a ještě surovější formou fašistického útlaku, než jaký se uskutečňuje v nynějším režimu.

Pan posl. Stříbrný ostatně v závěru své řeči velmi jasně potvrdil, že není proti těmto zákonům, nýbrž že je pouze pro to, aby sám mohl těchto zákonů použíti k útlaku pracujícího lidu; nebo-li mezi vámi a Stříbrným je pouze hádka o to, kdo koho má zglajchšaltovat. Stříbrný se těšil, že bude glajchšaltovat vás, ale politická konstelace je jiná a vy glajchšaltujete Stříbrného. To jsou pouze frakční spory, ale jeden jako druhý tábor zásadně akceptuje nutnost útlaku, zostřeného odbouráním lidských práv a svobod. My můžeme jenom těm, kdož pod praporem pana Stříbrného jdou, říci, jestli si přejí plnou svobodu...

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Kopecký (pokračuje): ... aby se spojili s námi, s dělníky, proletáři a pracujícím lidem, poněvadž jenom bojem proti fašismu, bojem za svobodu socialismu můžeme zároveň my na vždy a bezpečně zajistiti i národní svobodu československého pracujícího lidu a pracujícího lidu druhých národností.

Ku konci bych chtěl ještě říci, že pan ministr dr Dérer se domníval, že uplatnil kdoví jak obratný argument, když v ústavněprávním výboru pravil, že komunistická strana prý není oprávněna se dovolávati demokratických práv, poněvadž prý chce té míry organisační a agitační politické svobody využíti, aby provedla revoluci a aby zvrátila panující moc. Jak my na to odpovídáme? Je velmi zajímavé, pánové - a my vám to připomínáme - co jste vždycky říkávali o demokracii před válkou a ještě po válce. Vždycky jste říkávali, že demokratické svobody a práva mají sloužiti k tomu, aby se dělnická třída mohla semknouti, mohla se uvědomiti, mohla se organisovati, aby se dělnická třída mohla vyzbrojiti k poslední bitvě, k revolučnímu zvrácení kapitalismu a nastolení socialismu. To jste vy vždycky říkávali a my nechceme nic jiného. Demokratická práva hájíme jen za tím účelem, aby se dělnická třída mohla vyzbrojiti ke své poslední bitvě, k svržení kapitalismu a k nastolení socialismu. Vy to nazýváte zločinem, nebo-li zločinem nazýváte to, co jste sami hlásali. Prostě demokracie nemá sloužiti k tomu, aby dělnictvo mohlo vyspěti, aby zvrátilo kapitalistický pořádek. Je velmi zajímavé, že k boji za demokracii uzavíráte cestu vy, kteří jste byli hlasateli demokratického socialismu, že jste přestali býti socialisty, vyznavači třídních sociálních snah a že jste přestali býti i dnes demokraty, poněvadž chápete, že demokracie a využití demokratických práv je pro panující dosavadní kapitalistický pořádek nebezpečné. Ovšem jestliže se dáte na tuto cestu, nemůže to skončiti jinde než v témž bankrotu, jako skončil soc. demokracie v Německu, Rakousku a v řadě jiných evropských států, tím spíše že v Československu tento program nepřímého potlačování demokracie a nepřímého uplatňování fašistických metod vy provádíte.

V této souvislosti chtěl bych jednu věc říci. Na stolech sněmovny leží zpráva imunitního výboru. V této zprávě se sněmovna vyzývá, aby souhlasila s návrhem imunitního výboru, jímž se dává souhlas k žádosti pražského trest. soudu o vydání čtyř komunistických poslanců k trest. stíhání pro zločin podle §u 2 zákona na ochranu republiky. Tento zločin měl býti spáchán letákem "Ne Masaryk, ale Lenin". Pokládám za nutné pranýřovati tu jednu věc. I v imunitní zprávě se praví, že prý v klubovních místnostech komunistické parlamentní frakce byl při prohlídce nalezen leták "Ne Masaryk, ale Lenin". Konstatuji, že je to lež, nepravda, že jsme již v imunitním výboru dokázali, že imunitní výbor i národně-socialistický zpravodaj dr Moudrý stali se nástrojem [ ]. Pánové nás odkazovali na soudní vyšetřování. My již jsme vyšetřováni byli a vyšetřující soudce se neodvážil tvrdit, že v komunistickém parlamentním klubu byl nalezen leták "Ne Masaryk, ale Lenin". Bylo tam nalezeno pouze prohlášení klubu, které bylo určeno k vyjádření stanoviska komunistické parlamentní frakce u příležitosti voleb presidenta republiky. [ ]. Ve zprávě imunitního výboru pro parlament se toto opakuje a my jsme nebyli s to dovolati se v imunitním výboru práva a spravedlnosti, konstatování pravdy, že tam ten leták nebyl nalezen, že tam bylo nalezeno pouze prohlášení určené k presidentským volbám. Pranýřuji to, aby bylo viděti, jak vládnoucí strany slouží za nástroj provokace, která se inscenuje proti komunistické straně.