Každému je u nás nápadno, že to má býti u nás podobně jako v Německu, že prohlídky klubu a vydání poslanců jsou opakování Torglerova případu v Německu, že se také inscenují provokace proti komunistickému klubu, že se také opakují fráze o připravovaném komunistickém puči, tak jako to dělal Göring a Hitler, aby se mohl zahájiti útok na komunisty, na sociální demokraty, [ ]. To neznamená, pánové, že bychom zapírali své cíle, naprosto ne. Své revoluční cíle nezapíráme, náš revoluční cíl znamená změnu společenského řádu, měnu státního pořádku a nahrazení kapitalistického státu státem proletářské diktatury. To jsou, pánové, cíle, které má dělnická třída na svém štítu od počátku své existence, to jsou cíle, které měla na svém štítu I. Internacionála a II. Internacionála, to jsou cíle, které měla na svém štítu před válkou soc. demokracie, dokud se neodcizila třídně revolučním cílům dělnické třídy.

My neustaneme také bojovati za tyto cíle, i kdybyste nás sebe více persekvovali. My budeme odmítat a na každém kroku potírat jakýkoliv pokus provokace proletářských vrstev, jako prováděl Goering v Německu, provokace, které mají naše revoluční snahy, snahy o to, abychom získali většinu dělníků, většinu pracujících lidí pro myšlenku změny společenského řádu, zkresliti, aby nás pak mohli vylíčiti jako pučisty, teroristy, hazardéry, aby nás mohli v očích dělnictva zoškliviti. Proti všem těmto provokačním metodám krok za krokem budeme bojovati, jako to dělal Lenin, který každým krokem odmítal pomluvy menševiků a kadetů, poněvadž mu záleželo na tom, aby pracující masy pochopili, že naší snahou proletářské revoluce není nic jiného než dovršení všeho toho boje, který každého dne vedeme tím, že se ujímáme mezd dělníků, že se ujímáme existence dělníků, že se rveme za každý kus chleba a za každý kousek práva.

Ale, pánové, my vám říkáme, že tyto provokace u nás na celé čáře zkrachují. Vaše situace jest jiná, než byla situace Goeringova, když nastoupil se svými provokacemi proti komunistům. Vy se opíráte jen o policii, četnictvo a o státní aparát, pracující lid a dělnictvo nenávidí policejní režim.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka po druhé, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Kopecký (pokračuje): [ ].

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): Lenin vedl pracující proletariát k vítězství. My jsme přesvědčeni, že skuteční proletáři a pracující lidé budou souhlasiti a musí býti rozhodně pro Lenina, který je programem naším a stane se i programem většiny dělnické třídy, všeho pracujícího lidu. Pánové, kdybyste dělali, co chtěli, německý proletariát svou hrdinností nám dává vzor a zejména je to případ Dimitrova a Thällmanna, kteří hodně trpěli, a říkám vám, že je ctižádostí každého komunisty, každého revolučního bojovníka, prokázati takovou odvahu a heroismus, jako prokázal Dimitrov a Thällmann. Německý fašismus děsně krvavě terorisoval, moc krve teklo, myslili jste, že komunismus utopíte v krvi, ale co je dnes v Německu, komu se chvějí ruce? Režimu krve a Hitlerovy diktatury.

Místopředseda Taub (zvoní): Vyzývám p. řečníka po třetí, aby skončil.

(Řečník pokračuje v řeči, která dále nebyla podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu již těsnopisecky zaznamenávána.)

Místopředseda Taub (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Pekárkovi.

Posl. Pekárek: Slavná sněmovno! Loňského roku v měsíci červnu projednávali jsme v tomto domě osnovu zákona, kterým se doplňovaly zákony tiskové, kterážto osnova byla přímým důsledkem a pokračováním ve změnách jednacího řádu, které měly omeziti svobodu projevu i členů této posl. sněmovny. Měl jsem tehdy čest jménem své strany projeviti stanovisko k této osnově a neváhal jsem jako příslušník národní a státotvorné strany prohlásiti docela jasně a otevřeně, že mám plné pochopení pro každé státní opatření v mimořádných těžkých dobách, jež má zabezpečiti ve státě klid a pořádek. Vyložil jsem loňského roku, proč my jako strana oposiční bychom projevili souhlas s každým obranným opatřením vlády, jež by mělo směřovati k ochraně státu proti podvratným snahám, pro každé opatření, jez by bylo zárukou, že by skutečně mohlo zjednati nápravu. Ale varoval jsem, slavná sněmovno, před každým zneužitím politické moci k omezování projevu lidových zástupců a také projevu československého tisku. Proč slyšíme v této sněmovně i dnes varovné hlasy před opatřením, které má býti dalším omezením skutečného působení tisku, informátora to veřejnosti, svědomí vedoucích činitelů tohoto státu? Proč? Poněvadž nikdy od té doby, co jsme vstoupili na půdu demokratického parlamentu, demokratické Československé republiky, nebylo tak patrno, jak se duch ústavy Československé republiky, demokratický duch ústavy liší od toho, jak ti, kdož vedou stát, kdož odpovídají za vývoj poměrů v něm, se k této demokracii stavějí a jak demokratický řád praktikují.

Vážení pánové, je-li někdo dobrým a spolehlivým učitelem zákonodárců, je to jistě historie, a jen trochu pečlivé studium parlamentárních dějin Anglie, Francie, Německa musí každého vésti ke konstatování fakta, že prvním činem každé reakce - a to, co připravujete, není ničím pokrokovým, je to reakční čin (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) - v dějinách bylo potlačení svobodného slova a svobodného tisku. Byla-li tato cesta v kterémkoliv konstitučním státě nastoupena, byla v brzku provázena útokem dalším, útokem na svobodná práva poslanců, útokem na poslaneckou imunitu, a já proto dnes poznovu varuji sněmovnu, aby kráčela po této cestě dále, poněvadž nutně by přišel den, kdy by byla ohrožena nedotknutelnost členů tohoto domu.

Cesta, po které jdeme, je cestou diktatury, která se neodvratně blíží. Podle dnes předloženého zákona je to diktatura stran, ale jednoho dne se tato diktatura může změniti v diktaturu osob.

Říkám vám otevřeně, čeho chcete dosáhnouti dosavadním škrcením čsl. novinářství. Ta bílá místa v listech, o jejichž nacionálním a státotvorném smýšlení nemůže býti sporu, ukazují nejlépe, kam směřujete. Opakuje se prostě to, o co se v devadesátých letech ve zpátečnickém Rakousku pokoušel český místodržitel Thun, o co se pokoušela Taaffeova vláda, o co se potom pokoušela vláda koaličního rakouského ministerstva. Pokoušely se o to, když se v rakouském parlamentě našla řada českých lidí, kteří dovedli o tehdejších poměrech v Rakousku svým způsobem pronésti své mínění, aby to, co bylo řečeno v rakouském parlamentě, nebylo slyšeno u nás doma v Čechách. A vy chcete tímto zákonem docíliti, aby to, co uvědomělý a počestný zástupce lidu pronese o vašich hospodářských a sociálních metodách nebo co napíše neodvislý tisk o prostředcích, kterými chcete dosáhnouti hospodářské a sociální nápravy, se nedověděli lidé v Československé republice, poněvadž kdyby se to dovídali v takové formě, v jaké jedině je to správné, musili by viděti, že všechna opatření, o nichž se za zavřenými dveřmi dohodujete, nejsou způsobilá zjednati nápravu v československém státě.

Vážení pánové, co podnikáte na záchranu hospodářského života našeho národa? Co podnikáte k tomu, abyste trvale mohli opatřit prostředky na všechna ta zařízení, jimiž jste vyzdobili československý stát, ne vždy pro jeho dobro, ale pro dobro určitých tříd, určitých jedinců, pro slávu svého politického stranictví? Vybudovali jste přepychovou státní administrativu, která stojí miliardy. Administrativu, o které sám president Československé republiky prohlásil, že je příliš nádherná a příliš nákladná pro náš stát. Ale, jak se staráte, abyste si opatřili prostředky na její udržování? Nijak! Vaše hospodářská politika směřuje k tomu, že každá podnikatelská iniciativa musí zaniknouti, že lidé přestávají míti chuť k podnikání, že utíkají ze svých závodů, že se střílejí pro nezměrná břemena, která na ně uvalujete.

Vy jste si vybudovali přepychová sociální zařízení, jež mají sloužiti prospěchu dělnictva. Zapomněli jste, že tato zařízení stojí veliké peníze, a zase se nestaráte, aby ti, kdož pracují a z jichž práce resp. výtěžku mají býti tato zařízení udržena, měli skutečně práci a mohli je udržet, ať již jsou to samostatní podnikatelé anebo vaši voliči, dělníci, pracovníci rukou.

Za celá dlouhá léta, co jste se zmocnili po r. 1929 vlády, nevidíme nic jiného nežli katastrofální pokles výroby u nás, katastrofální pokles vývozu, katastrofální vzrůst nezaměstnanosti. To, co vy dnes v oficiosním tisku uvádíte jako známku nějakého zlepšení, že se snížil poněkud počet nezaměstnaných, to je házení písku do očí pracujícímu lidu, poněvadž je to docela přirozený následek dočasné sezony, poněvadž je to následek toho, že jsme se konečně v našem státě probudili a uvědomili si, že také může přijíti den, kdy náš stát budeme musiti brániti a kdy konečně jste se odhodlali, že také pro naši armádu se musí něco vykonati, že také se musí něco poříditi, a proto náš průmysl je trochu zaměstnán. To je celý ten zázrak, který jste způsobili, ale zázrak, který nemůže míti dlouhého trvání, poněvadž jednoho krásného dne dojdou prostředky na tato opatření, nezjednáte-li přirozený a jedině zdravý pramen příjmů.

Vážení pánové! Uvědomme si, co ve světě kolem nás se děje. Měl jsem čest býti v minulých dnech na konferenci Malé tiskové dohody v Bukurešti. Měl jsem čest vyslechnout také, co velcí tohoto světa soudí o poměrech, jak se vyvíjejí. A řeknu nepokrytě, že to, co jsme slyšeli, nebylo ničím radostným, to nebylo předzvěstí žádného lepšího příští, to naopak bylo známkou, že evropský a vůbec světový obzor se začíná zakalovat a že není daleka doba, kdy může ve světě dojíti k takovým událostem, k nimž my bychom se nemohli stavěti lhostejně, že může přijíti a vrátiti se doba, jaká byla roku 1914, ve zhoršeném vydání, že může přijíti doba, kdy budeme nuceni bojovati za neodvislost svého státu. Řekněte mi: když lid ve státě nemá práce, nemá výdělku, když vidí, že naděje, které upíral ke svým zástupcům, nejsou provázeny positivními úspěchy, má snad větší odvahu hájiti zájem svého státu, hranice svého státu, nežli člověk, který je spokojen, který vidí, že ti, jež pověřil svojí důvěrou, vykonali v nejlepším vědomí a svědomí všechno, co je v jeho zájmu?

Vážení pánové, od let jsem v rozpočtovém výboru i v plenu této sněmovny poukazoval, že hospodářské politika, kterou jsme zahájili, nemůže prospěti tomuto státu, zejména že nemůže zjednati ty příjmové prameny, kterých potřebujeme, a řekl jsem, že dříve nedojdeme k nápravě, dokud ve všech hlavách se neujasní, že jsme nejen státem zemědělským, nýbrž také státem průmyslovým a že musíme dělati takovou politiku, která umožní, aby skutečné výsledky práce našich lidí dostaly se tam, kam patří, totiž na zahraniční trhy, když doma nemáme dostatek prostředků, abychom je samy zkonsumovali. V tom všem je příčina našich neúspěchů, že k tomuto názoru jsme se propracovali toliko v projevech, nejvýše v tisku vládních orgánů, ale v praksi, v činech jsme se k nim dosud nedostali.

Provedli jste operaci měnovou. Řekli jste, že ta operace je nutná, aby byl povznesen náš vývoz. Prosím, uplynulo od té doby velmi mnoho času, uteklo velmi mnoho vody, a co mělo to opatření za následek? Vidíme nějaký zvláštní vzrůst našeho exportu? Naopak, podle zprávy z minulého měsíce, pánové, nevidíme nic. Vidíme jedno, o čem jsem mluvil - a doznávají to sami socialisté - že se blíží najednou nebezpečí, že by ceny potřeb, kterých potřebujeme pro svůj denní život, mohly dostoupiti takové výše, že bychom je prostě nemohli zaplatiti. To je výsledek celé vaší hospodářské politiky.

Nesmíme zapomenouti, že v těchto věcech je lid neobyčejně citlivý. Taková je už doba. Materielní věci se dnes člověka hodně těžko dotýkají a když vidí, že den ode dne poměry, místo aby se lepšily, se horší, ptá se, co je toho příčinou. A řekne si: Teď tady předložili nový zákon, který nedovoluje, aby se svobodně psalo o tom, co se děje ve vládě, co se děje ve sněmovně, ve výborech; za tím musí něco býti. A víte, co si řekne ten člověk? Ten docela otevřeně sám k sobě prohlásí: Tam se jistě něco děje, co nesnese denního světla. A možná, že státní zaměstnanec si řekne: Pravděpodobně se jedná zase o nové snížení platů státních zaměstnanců. Tedy tím, co děláte, nepodněcujete důvěru lidu. Všecko je založeno na důvěře lidu. Národ snese těžké doby, nedostatek, nebezpečí, ale musí důvěřovati těm, kdož ho vedou. A není to žádná demagogie a žádná fráse, pravím-li, že většina čsl. lidu nedůvěřuje dnes režimu, který většina této sněmovny obhajuje. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Ten člověk srovnává na příklad, že cizina znemožňuje zaměstnání našim státním občanům, cizina naše státní příslušníky vypovídá, a najednou vidí náš český člověk, který volá po zaměstnání a práci, náš nezaměstnaný intelektuál, jehož se všechny možné strany v této sněmovně ujímají, i živnostník, který úpí pod veřejnými břemeny, že se během jednoho měsíce uděluje 1521 cizákům právo k provozování živností v tomto státě. Vážení pánové, jaký musí býti vnitřní pocit tohoto člověka, když si takovéto srovnání učiní, jaké musí býti jeho cítění, když vidí, co páše finanční správa na nejmenších lidech tohoto státu, aby sehnala nejpotřebnější peníze na nejnutnější úhrady, jichž se jí ke každému měsíčnímu ultimu tak nedostává? Měli jsme příležitost, abychom v našem tisku otiskli obraz podstavce, na nějž uvědomělý, národně založený občan si postavil sochu našeho presidenta, a musíme konstatovati, že státní orgán tento podstavec, na němž je socha presidentova, neváhal zabaviti a sebrati na úhradu dlužných daní...

Vážení pánové, v rozpočtovém výboru jsem nesčíslněkráte předkládal návrhy, jak oživiti náš export, a poukazoval jsem, jak nedostatečným způsobem je vybavena naše plavba, jenom na př. říční dunajská plavba. Dnes po dlouhých letech začínáte studovati tuto otázku a zkoumáte, jak dalece správně svoji funkci koná Dunajská plavební společnost, která stála stát veliké desítky milionů Kč. Potřebovali jste k tomu 10 roků, abyste se přesvědčili, že celá tato společnost, kde stát má více než polovinu svého kapitálu, je vlastně v rukou cizích lidí, kromě těch několika nejvyšších hlav, a že výkonné orgány její nejsou příslušníky našeho státu. Prosím, opatřil jsem si ze zpravodajských míst seznam zaměstnanců největších našich lodí, kterých je 9. Mají 6 kapitánů, kteří jsou příslušníky cizích i států, a to Maďarska a Rakouska, 2 kapitáni jsou čsl. příslušníky, ale národnosti německé, a místo jednoho kapitána není obsazeno. Mám zde seznam dalších 50 zaměstnanců tohoto podniku. Ani jediný z nich není československým státním příslušníkem. A tak rozumíte podporování hospodářské činnosti našeho státu. Tak rozumíte povzbuzování vývozu čsl. výrobků. (Posl. Bazala: To už není novinka!) Pane kolego, já jsem měl možnost poslouchati již řeči starších členů tohoto parlamentu, než jsem sám, ale musím vám říci (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.), že zřídka jsem slyšel věci naprosto nové, ale vy jste tak natvrdlí, že je vám zapotřebí opakovati věci pořád a pořád, a vy jim pořád nerozumíte.

Panem referentem bylo zde zdůrazněno, že předložený zákon má posíliti autoritu státu. My jsme byli jistě vždy pro udržení státní autority a zejména jsme byli pro plnění zákonů. Ale řekněme si otevřeně: Jde skutečně o udržení autority státní? Podívejte se, většina řečníků, kteří mluvili přede mnou, zmiňovala se o Italii, o Německu, o Rakousku, o státech, kde je autoritativní režim. Zdá se mi, že se úmyslně pletou pojmy, co je to autorita státu a co je to autoritativní stát. V daném případě nejde o udržení autority státu, v daném případě jde o to, aby udržena byla autorita vlády, která je zástupcem politických stran, které v tomto parlamentě provozují nadvládu a za každou cenu si chtějí udržeti svoje panství. (Potlesk poslanců čsl. živn. obchodnické strany středostavovské.) Takovou vládou je také vláda německá, ta je také autoritativní, takovou vládou je také vláda italská a takovou vládou je vláda rakouská, autoritativní. Takové zákony, které hoví vládě, a ne, které hoví státu, zde chcete míti. (Potlesk poslanců čsl. živn. obchodnické strany středostavovské.)

A položme si otázku: V demokratickém státě, jako je náš, má rozhodovati vůle většiny občanstva tohoto státu. Je dnešní vládní většina skutečně representantem většiny národa? Už jsem řekl, že neznáte lid, poněvadž se bojíte jíti před tento lid, už jsem vám řekl loni, že vy málo chodíte mezi lid a proto neznáte jeho nálady. Nejste již jako většina representantem většiny národa, vy jste representantem menšiny, a to nepatrné menšiny v tomto státě, která chce své politické moci použíti k tomu, aby udržela své hospodářské posice. Myslím, že o tom mluvil můj předchůdce, s jehož názory se ovšem nemohu vždycky ztotožniti, když mluvil o tom glajchšaltování. To je účelem celého tohoto opatření, glajchšaltovat tisk, aby neměl svého vlastního názoru, aby prostě vychovával lid v těch myšlenkách, které jsou v hlavách dnešní vlády a jejích pomocníků.

Tisk nemá prý podle návrhu zákona hověti nízkým pudům. Říkám otevřeně, že s tímto opatřením bychom se naprosto ztotožňovali. My už jsme příliš dlouho mlčeli, že se nízkých pudů lidí používá, aby určitý druh tisku u nás se mohl odbývat ve velikém počtu výtisků. Kdejaká vražda, kdejaká nemravnost paraduje vždycky na první straně. Tedy opatření, které by toto znemožnilo, bychom vítali. Ale, nemýlím-li se, tedy po této stránce jste udělali v zákoně novou velikou výjimku. Vraždy se nezdají vám vaditi a pravděpodobně je propustíte. Vám vadí víc to, co má býti utajeno z jednání vlády, z jednání plena, z jednání výborů, subkomisí atd. To vám vadí. Ale uvažme, což není v zájmu demokracie, aby svobodné mínění občana bylo slyšeno, aby svobodné mínění občana mohlo eventuálně zabrániti důsledkům nedomyšlených a ze stranicko-politických zřetelů vydaných opatření?

Mluvíte ustavičně o demokracii, ale co děláte, co se snažíte vnutiti čsl. lidu, to nemá s demokracií nic společného. Pánové, řekněme si jedno: tisk, aspoň ve své většině, je veden vynalézavými lidmi. Vy můžete tisk nevím jak sešněrovat, on, když půjde o to, aby projevil své mínění - bude-li to tisk neodvislý, najde prostředky, aby je projevil. Vzpomínám na r. 1914, kdy čáslavská "Pravda" přinesla článek "Anglie a Irsko", paličský článek proti Anglii a ve prospěch Irska. Ten, kdo znal poněkud poměry Anglie a Irska, musil na první pohled viděti, že to není v pořádku, že to doopravdy tak není; když však na místo Anglie dal Rakousko a místo Irska dal Čechy, tak najednou se mu celý obsah článku objevil v naprosté jasnosti. Takové cesty najde čsl. tisk poznovu, kdybyste mu chtěli brániti ve svobodě jeho projevů.

A když o této věci mluvím, musím i jako funkcionář Syndikátu čsl. tisku pronésti své slovo. Co zdůrazňuji zejména: Že všechny novinářské organisace vznesly protest proti tomu, co chcete spáchati zase na československém novinářství. Ale co musím také vyzdvihnouti, to je to, že sdružení poslanců novinářů v této sněmovně, sdružení, jehož jsem se dovolával již loňského roku, neuznalo doposud za vhodné, aby proneslo své slovo. Proč se tedy toto sdružení ustavilo? Aby spalo, aby mlčelo, když je český novinář ve svém právu omezován a celý stav rdoušen? Volám k svědomí všech poslanců, kteří ve svém povolání jsou novináři, aby se vzpamatovali a aby si řekli: my přec nemůžeme připustiti, aby náš vlastní stav do té míry byl umlčován, aby se stával děvečkou omezeného počtu jedinců v tomto státě (Potlesk.), aby se stal hlasatelem jejich mínění. Prosím, nikdy v tomto státě jsme neslyšeli tolikrát jména Havlíčkova, jako v poslední době. Kde kdo se ho dovolával, našeho velikána, našeho geniálního žurnalisty, našeho bojovníka za svobodu, za svobodu přesvědčení, za svobodu tisku; a dovolávají se ho i ti, kteří docela nestoudně dovedou čsl. tisk rdousiti. (Potlesk.)

Cituji z rukopisu své brožurky o Havlíčkovi (čte): "Havlíček jasně a odhodlaně mluvil k národu jako žurnalista, jako novinář. Havlíček byl skutečným fenomenem, byl prvním českým skutečným a velikým žurnalistou a jako takový se stal opravdovým, strhujícím a milovaným politickým učitelem a vůdcem národa. A to vystihuje nikdo menší, než náš president Masaryk, když přirovnávaje Havlíčka k Palackému, praví, že Palacký se stal otcem a učitelem národa, ale Havlíček je svého národa synem a politickým buditelem." A tento Havlíček, jehož se dovolávají všichni, kdož potlačují také tisk, neváhal prohlásiti o svobodě přesvědčení a o nutnosti mluviti lidu pravdu toto (čte): "Jsou okolnosti v životě" - a to napsal r. 1849 - "kdežto žádá opatrnost mlčeti a nepovědět celou pravdu najednou". - Vy sice také žádáte, aby se mlčelo a nepověděla pravda, ale proč? "Jsou však i doby takové, kde svědomí zavazuje každého poctivého člověka ouplnou pravdu říci a nesmlčet své mínění, a byť i meč katanů nad hlavou byl napřažen". A nejsou takové doby dnes, kdy jde o hospodářské bytí národa a kdy si uvědomujeme, že hospodářská základna národa je nejspolehlivější základnou jeho politické neodvislosti? A v dnešní době nemá mít český žurnalista právo, aby otevřeně a jasně pronesl své mínění, jak soudí o poměrech a jak by si přál, aby poměry u nás vypadaly?

Je zapotřebí si uvědomiti, co znamená úpadek tisku. Úpadek tisku neznamená jenom snad hmotnou stránku těch, kdož jsou na něm zúčastněni, úpadek tisku znamená úpadek celé kultury, znamená úpadek vzdělanosti. Jak to vypadá s Německem, které je nuceno mysliti jednou jedinou linií, kde není zápolení ducha, kde všechno zůstává usměrněno na jedné linii, kde tichá hladina veřejného mínění znemožňuje, aby jedna jediná nová, osvobozující myšlenka konečně zase přesvědčila Němce, že cesta, po které jdou, nemůže na svém konci znamenati velikost a vítězství Německa? Úpadek vzdělanosti. Co je to pálení všemožných knih, které zavedlo Německo? To je přece úpadek kultury, úpadek kulturního cítění, to je cesta k úpadku vzdělanosti.

A vrátím se zase k našemu Havlíčkovi, co napsal o vzdělanosti a co bychom si při této příležitosti měli velmi dobře uvědomiti (čte): "Vzdělanost národa a vůli, touhu po svobodě musíme uvažovati jako předpoklad svobody; žádný nevzdělaný národ, kdyby potoky krve vycedil za svobodu, nedosáhne jí nebo ji neudrží, není-li národem vzdělaným. Právě vzdělanost národa vzbuzuje touhu po svobodě; u vzdělaného národa z této touhy roste vůle domoci se svobody a vůle pak se vtěluje v čin." Jedině tato logická souvislost mezi vzdělaností, touhou po svobodě a činem, kterým bychom dosáhli svobody, byla mravní přípravou českého národa, aby v příhodné době se domáhal svobody jakožto důsledku celého svého duchovního připravování na to příští československé svobody. (Potlesk.)

Vážení pánové, chci skončiti. Snažím-li se vystihnouti účel dnes projednávané tiskové novely, jak se bude jeviti každému občanu, sledujícímu vývoj mocenskopolitických poměrů u nás, nutně docházím k závěru, že se u nás odehrává úporný boj o udržení politické moci těch činitelů, jichž názor na hospodářské a sociální uspořádání věcí v našem státě je dnes v rozporu s názorem většiny obyvatelstva tohoto státu, zejména té části obyvatelstva, která základem své existence učinila práci, ať již práci rukou nebo mozku. Občané, živnostníci, obchodníci, dělníci i nezaměstnaná školská inteligence chtějí práci a zjednání podmínek pro tuto práci.

Dosavadní váš režim vztahuje svoji péči toliko na určité složky národa (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.), početně velmi slabé. Všichni cítíme, že jde o přerod společnosti. To si nikdy nezapíráme, ale mluvíme-li o přerodu společnosti, musíme si uvědomiti, jakých metod je třeba, aby se přerod děl bezbolestně a aby skutečně byl s prospěchem pro stát. Vy čeští soc. demokraté jste vydali právě v těchto dnech knížku "Úvod do politiky" od profesora londýnské university Laskiho, a co čteme v jedné pasáži této knížky? (Čte): "A rovněž se nemůžeme ujistiti, že přerod se provede v klidu a míru. Lidé se příliš drží svých představ o spravedlnosti a nebývá pravidlem, že by se dobrovolně zříkali moci." Vy se jí také dobrovolně zříci nechcete. "Klid a mír bývá důsledkem kontinuitního vývoje plného ústupků, jež směřují k tomu, aby se nalezl soulad mezi autoritou zákona a politickou mocí. Tam, kde nelze tohoto souladu dosáhnouti uvnitř rámce platné ústavy, nový řád prosazuje svoji vůli silou. Taková změna mohla by ovšem býti katastrofální, neboť moderní civilisace je založena na tak složitém a jemném mechanismu, jaký by sotva odolal značnějšímu násilí, které by na ni dolehlo, a proto rozum velí, abychom volili cestu neustálé reformy. Ale člověk není bytost pouze rozumová a nic nám neposkytuje záruky, že to vždycky vyhraje právě jen rozum."

Vážení pánové! My jsme si vědomi, že nastává přerod, ale chceme takový přerod, který by prospěl všem složkám národa, který by byl výrazem staletého vývoje a rozvrstvení našeho národa. Přerod, který vy chcete provésti, nebo režim, který chcete udržeti, není v duchu tohoto vývoje a tohoto složení národa, a proto dnes nanovo k vám voláme, že bychom si přáli, aby zvítězil v československém státě konečně jednou opravdický rozum, rozum neglajchšaltovaný stranicko-politickými zájmy, rozum, který by skutečně všem vrstvám obyvatelstva mohl přinésti dobro, aby historik, až bude jednou souditi o jednání československého parlamentu, naši dobu, naši generaci nenazval skutečně manekýny, jako to již učinil předseda vlády tohoto státu. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce jakož i pořadu této schůze.

Výboru ústavně-právnímu přikázáno bylo počátkem schůze rozdané usnesení senátu tisk 2687.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu obdržel na dnešní den posl. Nový.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznána dodatečná omluva posl. Staška na včerejší den.

Klub poslanců čsl. strany nár. socialistické vyslal do výboru kulturního posl. Hynka za posl. Pechmanovou; do výboru soc.-politického posl. Hatinu za posl. Lance.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru zemědělského posl. Petroviče za posl. Teplanského.

Klub poslanců Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei vyslal do výboru soc.-politického posl. Dietla za posl. Schäfera.

posl. dr Matouška a druhů předsedovi vlády ve věci radošovických lesů (č. D 1316-III).

Místopředseda Taub sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze konala se zítra ve čtvrtek dne 28. června t. r. v 10 hod. dopol. s

1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2646) zákona, kterým se mění a doplňují zákon na ochranu republiky a zákony tiskové (tisk 2686).

2. Zpráva výborů soc. politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2690) zákona, kterým se propůjčuje vládnímu nařízení ze dne 15. června 1934, č. 112 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, platnost zákona [podle §u 35 jedn. řádu].

3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 2672) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1288 a 1305), kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického (tisk 2680) [podle §u 35 jedn. řádu].

4. Zpráva výborů ústavně-právního a technicko-dopravního o usnesení senátu (tisk 2675) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1311 a 1320) o dalším prodloužení účinnosti zákona ze dne 16. července 1931, č. 124 Sb. z. a n., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 2678).

5. Zpráva výborů soc. politického, techn. dopravního a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 2688) zákona o báňské inspekci (tisk 2693) [podle §u 35 jedn. řádu].

6. Zpráva výborů živn.-obchodního, zdravotnického a soc. politického o návrhu posl. Skopala Procházky, Kleina, Tučného, Sedláčka, Kirpalové, Zierhuta a druhů (tisk 2390) na změnu a doplnění zákona o zubním lékařství a zubní technice (tisk 2501).

7. Zpráva výborů zdravotnického a soc. politického k usnesení senátu (tisk 2387) o vládním návrhu zákona (tisky sen. 1109 a 1128), kterým se mění a doplňuje zákon o lékařských komorách (tisk 2446).

8. Zpráva výborů zemědělského a rozpočtového o iniciativních návrzích poslanců (tisky 1320 až 2592) na poskytnutí veřejné podpory zemědělcům poškozeným živelními pohromami (tisk 2679).

9. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvalují noty, jimiž se prodlužuje dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 6. října 1933, vyměněné v Praze dne 30. listopadu 1933 a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. prosince 1933, č. 216 Sb. z. a n. (tisk 2468).

10. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se schvaluje obchodní a plavební úmluva mezi republikou Československou a republikou Polskou, podepsaná v Praze dne 10. února 1934 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. února 1934, č. 40 Sb. z. a n. (tisk 2527).

11. až 15. Druhá čtení schvalovacích usnesení, kterými se schvalují ujednání, jimiž se dále prodlužuje dohoda o úpravě obchodních styků mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 6. října 1933, sjednaná v Praze ad 11. dne 13. prosince 1933, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 14. prosince 1933, č. 228 Sb. z. a n. (tisk 2534),

ad 12. dne 13. ledna 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. ledna 1934, č. 5 Sb. z. a n. (tisk 2535),

ad 13. dne 27. ledna 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 31. ledna 1934, č. 14 Sb. z. a n. (tisk 2536),

ad 14. dne 10. února 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 14. února 1934, č. 20 Sb. z. a n. (tisk 2537),

ad 15. dne 26. února 1934, uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 27. února 1934, č. 35 Sb. z. a n. (tisk 2538).

16. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Praze v trest. věci posl. Stivína (tisk 2615).

17. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v N. Jičíně v trest. věci posl. dr Schollicha (tisk 2628).

18. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Petrovického (tisk 2648).

19. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Chebu v trest. věci posl. inž. Kalliny (tisk 2652).

20. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě v trest. věci posl. Bečko (tisk 2653).

21. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Gottwalda, Krosnáře, Štětky a Kopeckého (tisk 2691).

Schůze skončena v 7 hod. 25 min. večer.