Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pana řečníka, aby mluvil k věci, která je na pořadu schůze.

Posl. Bródy (pokračuje): To je k pořadu.

Místopředseda Stivín (zvoní): Neračte se mnou polemisovati, já dobře rozumím, co říkáte.

Posl. Bródy (pokračuje): Pánové, za takových okolností nelze od nás očekávati, abychom vážně brali činnou účast na ochraně našeho státu. Vždyť karpatoruské obyvatelstvo chce se účastniti této sebeobrany, ale politické úřady nám to nedovolují. Jak máme brániti svůj stát, když se nám již nedovoluje říci rusky slovo. My Rusové nemůžeme již promluviti jeden s druhým. Naše práva zajištěná mírovou smlouvou a ústavní listinou nejen nejsou provedena, nýbrž není ani slova slyšeti, že budou provedena. My na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku nemáme dnes již ani tolik práva, kolik práva mají národní menšiny. Pánové, chcete-li, abychom chránili naši zem, naši autonomní Podkarpatskou Rus, musíte nám dáti naše práva, naše území do našich rukou a my budeme chrániti svou zem a republiku.

Ale dokud nedostaneme do svých rukou těchto práv, nemůžeme, jsme zbaveni možnosti míti činnou účast v nutné záchranné práci. Právě dnes neměla by si vláda dělati z občanů nepřátele, nýbrž přátele. Z karpatoruského lidu lze si udělati přátele jen tehdy, poskytnou-li se tomuto lidu jeho práva. To jsem nucen zdůrazniti při rozpravě o předloženém návrhu zákona s tím, že k ochraně státu já se své strany tento návrh zákona také přijímám a schvaluji.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. David.

Posl. David: Slavná sněmovno! Pokládám za svou povinnost jako předseda branného výboru učiniti k projednávané předloze toto stručné prohlášení:

Ve schůzi branného výboru zaujali zástupci všech koalovaných stran jednomyslně kladné stanovisko k návrhu zákona o úpravě rozpočtu vojenské správy, uznávajíce potřebu zajistiti všechny nutné obranné možnosti státu.

Mohli tak učiniti tím spíše, poněvadž politika Československé republiky od památného 28. října 1918 byla vždy politikou míru a takovou chce zůstati i v budoucnosti. Armádu nemáme pro výboj, nechceme ani píď cizí půdy, ale jedině k obraně republiky.

Jsme povinováni před příští generací učiniti všechno, aby v přítomné těžké době armáda byla odborně zdatná a připravená hájiti stát. To není militarismus, to je naše povinnost!.

Jen člověk bezcharakterní se nebrání, když je naň veden útok (Výborně!), jen stát, jemuž je lhostejnou jeho budoucnost, zůstává klidným, když jiní chtějí ohroziti jeho existenci.

V branném výboru prohlásil pan ministr nár. obrany Bradáč, že vedle přísné kontroly fondu, prováděné ministerstvem financí, nejvyšším kontrolním úřadem a úspornou komisí, bude také předsednictvo branného výboru i jeho plenum informováno vždy řádně o použití fondu.

Jsouce si vědomi veliké odpovědnosti, kterou máme před budoucností, abychom udrželi Československou republiku v jejích dnešních hranicích, budeme hlasovati pro projednávanou předlohu, poněvadž tím dáváme armádě a státu, čeho potřebují. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Sděluji, že pp. posl. Bílek a soudr. podali jakožto návrh pozměňovací k vládnímu návrhu zákona, který právě projednáváme, návrh zákona o poskytnutí náhrad a podpor postiženým domkářům, drobným zemědělcům, nezaměstnaným a na sanaci nemocenského pojištění na účet rozpočtu ministerstva nár. obrany a fondu pro věcné potřeby národní obrany.

Poněvadž tento návrh se zabývá látkou, která věcně nesouvisí s projednávaným předmětem pořadu, a disponuje prostředky, které dosud nebyly Národním shromážděním povoleny, nevyhovuje jednacímu řádu a nemohu jej tudíž učiniti předmětem jednání.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru branného, p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno! Projednávaná osnova zákona vzbudila jakousi odezvu v řadách pánů kolegů se strany komunistické, kteří si vzali jaksi za svůj životní účel potírati všechno, co slouží ke zdraví, upevnění bezpečnosti a trvalosti, a, řekněme, i budoucnosti celého našeho státu.

Přirozeně, že především jest jim solí v očích naše armáda, přes všechno to, jak jsem prohlásil, že pouze člověk zlé vůle může tvrditi, že máme armádu k něčemu jinému, k nějakému jinému úkolu, než čistě jen k obraně našeho státu a jeho suverenity.

S námitkami, které tu přednesl pan posl. Bílek ve své nástupní řeči, je ovšem těžko vážně polemisovati a nebylo by ani účelné je vyvraceti. Musím se jenom ohraditi proti tvrzení, že prý právě naše republika, celá Malá dohoda, s námi spřátelená Francie svými počiny plní anebo něčeho jiného chce dosáhnouti než právě sovětské Rusko, jež jsme v těchto dnech uznali. Prohlašuji to, co je konec konců každému známo, že Malá dohoda je útvarem vybudovaným právě za tím účelem, aby mír ve střední Evropě byl udržen a uhájen, a nikdo se nemůže tomu diviti, připadá-li jednotlivým státníkům Malé dohody a tudíž i československým povinnost prohlásiti, že samostatnost a územní celistvost každého státu Malé dohody, tudíž i naší republiky, budou hájiti případně i zbraní, poněvadž je to přirozená i svatá jejich povinnost. (Výborně!)

Bylo zde řečeno, že pouze zbabělci by snesli poddanství, anebo by snesli, aby vůbec někdo sáhl na naše hranice. Je tomu skutečně tak a jsem přesvědčen, že národ československý ve své obrovské většině není a nebude nikdy zbabělcem a že bude vždycky ochoten chrániti a brániti celistvost své republiky, její samostatnost a svobodu. (Potlesk.) Právě z toho důvodu musí vedoucí a odpovědní činitelé dáti armádě všecko, čeho k obraně státu potřebuje. Nemůžeme býti zločinci, abychom měli armádu a očekávali od ní plnění úkolů a neumožnili jí toto plnění úkolů, nevyzbrojili ji všemi prostředky, kterých k obraně státu potřebuje, nedali jí ochrany její vlastní bezpečnosti života, konec konců života celého našeho státu a veškerého jeho obyvatelstva, abychom z nějakých podivných a snad přemrštěných anebo vůbec nepochopených mírumilovných snah odmítali vyzbrojiti a připraviti si armádu tak, aby plnila to, co od ní chceme a co od ní očekáváme. Naopak je naší povinností zdůrazniti to, co zde také bylo řečeno panem posl. Špačkem, že nejlepší obranou míru v této době a v situaci, jak se dnes mezinárodně utváří, není nic jiného než silná a dobře připravená armáda, která vzbuzuje respekt a úctu u všech, kteří se připravují k našemu napadení. Nepomůže nám plakati a naříkati, nemůžeme se doprošovati nějakého mírumilovnějšího jednání u odpůrců našeho státu a naší samostatnosti, kteří po řadu let ukládají o celistvost naší republiky. Na válečné přípravy našich nepřátel je pouze jediná odpověď, příprava naší armády k obraně státu! Toho chceme docíliti právě projednávanou osnovou zákona, nic více a nic méně, a znovu mohou všichni lidé dobré vůle, ke kterým ovšem pány z řad komunistických nepočítám (Výkřiky komunistických poslanců.), vzíti na vědomí, že nebude opravdu této armády užito k ničemu jinému, než k zabezpečení celistvosti tohoto státu, než k zabezpečení plodné, mírumilovné, konstruktivní práce, poněvadž, chceme-li stát náš dostati do lepších poměrů, chceme-li s lepším úspěchem řešiti těžkou hospodářskou krisi, jakou dnes máme u nás, tak jako v celé Evropě, potřebujeme k tomu nezbytně klidu, potřebujeme toho, abychom se nemusili stále a stále obávati. Ten klid, když nám ho nezjedná odzbrojovací konference, když nám ho nezjedná Společnost národů - a obě dvě instituce prostě za dnešních poměrů to učiniti nemohou - zjednáme si sami svou dobře připravenou, dobře ukázněnou a dobrým duchem oddanosti a lásky k vlasti prodchnutou armádou. (Potlesk.)

Musím s povděkem kvitovati také, co zde bylo řečeno, že nejenom armáda sama, nýbrž i celý národ musí býti proniknut duchem brannosti. To není militarisace, to není vojáčkování, právě naopak, je nutno, aby bylo velmi dobře dáváno všude pozor, aby duch protistátní a protinárodní, škodící a rozvracející duše dětské v našich školách agitací, kterou zanášejí na mnohé obecné i střední školy komunisté, byl všemi prostředky a důrazně potírán, poněvadž nemůžeme trpěti, aby v našich školách, vydržovaných státními penězi a penězi loyálních občanů, kteří chtějí míti klid a pokoj ve státě, byl rozvracen duch těchto škol a byli vychováváni nepřátelé a odpůrcové tohoto státu.

Pan posl. Bílek byl v Rusku, ale velmi brzy odtamtud odešel. Jestli se mu tam tak líbilo, měl možnost zůstati tam a měl také možnost úspěšného působení. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Jsem přesvědčen, že zde vám, pánové z řad komunistických, pšenice nepokvete, poněvadž přece jenom obyvatelstva státu věrného, oddaného, schopného a ochotného dáti státu a jeho obranné armádě všechno, čeho k životu potřebuje, je nepoměrně více, než těch, kteří si vzali za úkol stát podrývati a jemu škoditi. A proto prosím, aby slavná posl. sněmovna přijala osnovu zákona tak, jak se na ní usnesly výbory branný a rozpočtový. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu druhému zpravodaji, p. posl. dr inž. Brdlíkovi.

Zpravodaj posl. dr inž. Brdlík: Slavná sněmovno! Připojuji se k vývodům pana zpravodaje výboru branného a navrhuji, aby ve stejném smyslu přijata byla osnova tak, jak byla připravena ve výboru rozpočtovém. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Přistoupíme k hlasování.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému: