Pánové, vám nepomůže ani militarisace škol. Vy už dnes do těch útlých dětských duší snažíte se vnésti ducha militarismu, ducha vojenštiny. Ale otázkou bude, proti komu se obrátí hlavně pušek, proti komu se obrátí ti, které se snažíte ve vojenském duchu vychovati. Do těchto věcí má co mluviti dělnická třída a ta dnes vidí, zda je v tomto státě zabezpečena. Vidí, že není zabezpečena, že není rovnoprávným činitelem, vidí, že hladoví, že je utiskována, že jsou jí brána poslední práva, že je šetřeno, kde se to jenom dá provésti, kdežto na druhé straně pouhým mávnutím ruky, vlasteneckým gestem hází se tu do chřtánu militarismu přes 1 miliardu Kč, zatím co lidé skutečně hlady zmírají. Taková je situace a za těch okolností velmi těžko se dá ten vojenský duch dresírovat do těch vojáků a tím hůře do těch dětí, které ve škole skutečně padají podvýživou a hlady. Bude to špatná armáda a my uvidíme ještě, jakým duchem a jakým směrem se ponese. Taková je situace a z toho důvodu také proti tomuto návrhu, proti této novele budeme hlasovati a podáváme svůj vlastní návrh, který zní (čte):

"Zákon ze dne...... 1934 o poskytnutí náhrad a podpor postiženým domkářům, drobným zemědělcům, nezaměstnaným a na sanaci nemocenského pojištění na účet rozpočtu ministerstva nár. obrany a fondu pro věcné potřeby nár. obrany.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1. Fond pro věcné potřeby ministerstva nár. obrany, založený podle zákona ze dne 17. prosince 1926, č. 240 Sb. z. a n., se zrušuje a ministerstvu financí se ukládá, aby ustanovené obnosy tímto zákonem 315 milionů Kč ročně, zařazované do i státního rozpočtu až do r. 1948 v úhrnné částce 4.095,000.000 Kč, použilo takto:" (Výkřiky.) Vy též poslouchejte, vy, kteří chcete pomoci drobným lidem.

"1. 300 mil. Kč budiž použito na poskytnutí jednorázové výpomoci domkářům a drobným zemědělcům, a to Kč 1.000 na rodinu a to všem, jejichž roční důchod nepřesahuje Kč 16.000.

2. 1.000 mil. Kč budiž použito na sanaci nemocenského pojištění dělnického a nemocenské pojištění nezaměstnaných a na rozšíření a zdokonalení léčebné péče všech pracujících.

3. 2795 mil. Kč budiž použito na podporu nezaměstnaných a na zaopatření práce pro nezaměstnané stavbou silnic, regulací potoků a řek, stavbou škol, nemocnic, ozdravoven, rodinných domků a obytných domů pro nebydlící a nezaměstnané.

§ 2. Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, provedou jej ministr financí a všichni zúčastnění ministři. V Praze dne 21. června 1934."

To je náš návrh. Jistě jej budou akceptovati všechny pracující masy, ať malozemědělci, ať živnostníci, ať rolníci. Právě na těchto věcech ukazujeme pracujícím masám, jací vlastně jsou ti t. zv. zástupcové lidu, ti tak zvaní socialisti. Tento týden snad nebo po neděli má býti projednáváno zhoršení sociálního pojištění. Není nejmenšího sporu, že pro to budou hlasovati všichni, jako není sporu, že dnes proti tomuto našemu návrhu budou hlasovati titíž lidé, kteří zvednou ruku pro zhoršení nemocenského pojištění. Taková je ve skutečnosti situace a my proto s této tribuny odhalujeme tento švindl před pracujícími masami, aby viděly, kdo je jejich skutečným zástupcem a kdo pracuje v jejich prospěch. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Špaček. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Špaček: Vážené dámy a pánové! "Skvělá" nástupní řeč pana posl. Bílka mne opravdu svádí, abych se pustil na pole polemiky. Poněvadž však každá taková polemika nemá, jak víme z mnohaleté zkušenosti, naprosto žádných důsledků pro zlepšení názorů pánů na jejich úkoly v tomto Nár. Shromáždění, upustím od ní a řeknu jen jedno: Myslím, že by měli míti právě pánové z krajní levice této sněmovny radost, že takovýmito návrhy, jaký právě projednáváme, posiluje se - po uznání sovětského Ruska naší vládou posice státu, který chce býti ve velmi přátelských stycích s těmi, od nichž oni dostávají dosud rozum i peníze. Měli by míti radost, že také v zájmu zachování územní državy sovětské Rusi, dnes velmi podstatně ohrožené útoky připravovanými Japonskem, dělá Československo obrannou zahraniční politiku proti možnosti tohoto útoku právě s representantem sovětské vlády, továryšem Litvinovem, komisařem zahraničních věcí a jestliže zde p. posl. Bílek tak emfaticky říká, že není jediného státu, který by se ozval proti nemožným způsobům, kterými se znehodnocuje idea odzbrojení v Ženevě, dává velmi špatné vysvědčení soudruhu Litvinovovi, který ho za to asi velmi energicky pokáře. Litvinov sice vítal všechny názory a myšlenky, které do nedávna zastupoval velmi energicky náš zahraniční ministr, a které i dnes jsou dojista osou jednání odzbrojovací konference, ale velmi rozumně staví se skepticky k možnosti odzbrojení. Právě proto hledá spojence i ve střední Evropě, tedy i v nás proti těm, kdož chtějí ohroziti mír Evropy i světa. A tož myslím, že nemůže býti vděčen takovýmto názorům komunistické strany v Československu, jež jsou s jeho nynější politikou v naprostém rozporu. Tolik bych řekl k protivné demagogii, které se tu pánové dopouštějí.

Nyní dovolte, abych jako formální kolega této oposice s radost mohl prohlásiti, že ovšem pro projednávaný návrh zákona my, národní demokraté, budeme hlasovat, a to právě proto, poněvadž jsme si - i při všech snahách, kterými se chce udržeti mír ve světě - nicméně vědomi toho, že opravdu právě v dnešní době pro umožnění míru ve světě platí zase správná stará zásada, po tisíciletí aplikovaná všemi národy světa, totiž: chceš-li mír, připravuj válku! Víme, jak tato zásada nepřestala býti vždy a všude okolo nás živou a jak jmenovitě od počátku existence sovětského Ruska tvořila základní kámen veškeré jeho vnitřní politiky. Byla tam strašlivá bída, kterou jsme tu nikdy nezažili a, doufám, nezažijeme, byly tam naprosté nedostatky kulturní, bylo tam úplné zničení i primitivních základů evropské civilisace, ale pro vojsko a pro dobrou přípravu vojska měly sověty vždy porozumění a miliardy rublů pohromadě. Budeme musiti samozřejmě i my, třeba pozdě, následovati těchto příkladů. Jest, bohužel, velice smutným úkazem, že přichází velmi mnoho členů této sněmovny k správnému ocenění konkretních politických zjevů v mezinárodním životě Evropy a celého světa teprve nyní, že po zklamání, které jsme zažili ve slepém opojení Briandovými dobrými myšlenkami, které byly opravdu jen fantasiemi, přicházíme zase k poznání konkretní základny existence národů a tedy také našeho národa a uvědomujeme si, že nárok na mír a pokoj od ostatních má ve světě, mezi jednotlivci i národy jen ten, kdo učiní všechno, aby se proti útoku jiných mohl ubrániti vlastními silami! A svobodný národ musí to učiniti nejen proto, aby měl dobré svědomí, nýbrž také z toho důvodu, aby si tak zasloužil plně mravní nárok na to, aby byl považován za dobrého spojence a mohl jako takový apelovati v případě potřeby na spolupomoc a spolupráci v obraně těch, s nimiž jest ve spojeneckém svazku. To jest veliká, důležitá věc, na kterou nesmíme zapomínati. My jsme se domnívali po převratu, po znovuzřízení našeho státu, že k tomu, abychom byli ve světě jako samostatný národ živi, k naplnění našich ideálů národních na cestě kulturního a sociálního povznesení stačí nám naše vlastní dobrá vůle a že stejně dobrou vůli k naprosto pokojnému žití mezi národy a státy budou míti také ti, kdož světovou válku vyvolali a byli v ní proti svému očekávání poraženi. Bohužel - zapomněli jsme, že duch národů se za desetiletí nemění, že naopak po staletí zůstává týž; a vidíme teprve dnes, po velmi krátké lhůtě od skončení světové války - co je to 16 let proti staletím a tisíciletím dějinného vývoje? - že duch poražených národů zůstává, jak byl před válkou, že se plně obnovil - na ohrožení veškerých našich nadějí na pokojný vývoj Evropy a světa v sousedním Německu, Rakousku, Maďarsku, Italii a leckde jinde, způsobem, který některé z nás vyrušil velmi trpce z libého snění o pokojném, bezstarostném žití, bez dostatečných opatření proti příp. útoku. Když však jsme už probuzeni, je nutno dohnati zameškané a připravovati obranu energicky. Je rozumné, že raději dáváme miliardy peněz nato, aby nepřišla nová světová válka a ohrožení našeho národa, než abychom daleko větší miliardy národního jmění a desetitisíce a statisíce lidských životů obětovali novému pokusu Německa a Maďarska o opětovnou nadvládu nad světem. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) jak jsme jej viděli před 20 lety.

V návrhu zákona, který projednáváme, je nám jmenovitě velmi sympatické ustanovení § 2, které umožňuje ministerstvu nár. obrany a vládě, aby kreditů tímto způsobem ústavní cestou získaných mohlo se použíti podle naléhavosti času a potřeby. Není možno v této věci setrvati na linii, která byla začata zákonem, který prodlužujeme, totiž že může každoročně býti dáno na rychlejší opatření naší armády technickými prostředky zbrojními jenom akorát těch 315 milionů Kč, které jsou v rozpočtu toho roku. Vážené dámy a pánové, kdybychom byli bývali po celých 15 let ročně dávali na technické vybavení své armády mimořádný obnos 315 mil. Kč, nemusili bychom míti dnes druhé ustanovení v §u 2 tohoto návrhu zákona, poněvadž bychom právě dnešních těžkých nesnází technické pohotovosti naší armády neměli. Jestliže jsme toho dříve neudělali, musíme to nahraditi a dohnati nyní oprávněním ministra národní obrany, aby podle plánu předem vypracovaného použil těchto úvěrů i dříve, - bude-li toho potřeba - než budou formálně a hotově k disposici na základě schválení a realisování rozpočtů, ve kterých dílčí obnosy po 315 mil. Kč na příštích 10 let mají býti zařazeny.

Je potřeba, abychom všechny tyto věci dělali v uvážení, že mír bude zajištěn jenom, když budou ti, kteří se připravují k útoku na nás, přesvědčeni, že tento útok ztroskotá.

Vidíme zrovna, co dělá Německo, vidíme, jakým nákladným způsobem zřizuje, při nedostatku peněz pro vnitřní, kulturní a sociální účely, strategické předpoklady svého úspěchu v příští možné válce. Vidíme, jakými obnosy při jeho pasivním hospodářství státním opatřovány jsou nádherné autostrády pro umožnění rychlého přesunu německé ozbrojené moci na hranice německého státu, vidíme, že Německo dělá dnes v silnicích tutéž politiku, kterou dělalo před válkami r. 1866 a 1870 a před světovou válkou, totiž že připravuje nyní v silniční síti dokonalé předpoklady svého úspěchu, tak jak to dělalo v železnictví od 60. let předešlého století až do světové války. Může to vidět každý, kdo chodí častěji po hranicích a soukromě získává informace o tom, co se připravuje na druhé straně. Vidíme, jak na mnohých a mnohých místech jsou vybudovány nejen pěchotní kryty, jako na př. na pruské straně Krkonoš a v Podkrkonoší, v pruských Jeseníkách, nebo za Šumavou, nýbrž dokonce i hluboké, železobetonové kryty pro těžká děla a celé moderní pevnosti, které mají býti stejnou základnou německého útoku jako forty, které zřizuje pro své obranné disposice na svých východních hranicích Belgie a Francie. Víme a vidíme, že veškerá organisace branné síly Německa, Maďarska a v poslední době i Rakouska pohybuje se na nových cestách, které mají býti přizpůsobeny strategickému položení, zeměpisnému útvaru a hmotné mocenské posici těchto zemí, se kterými musíme počítati jako s pravděpodobnými nepřáteli v případě světové konflagrace. Víme, že podle těchto hledisek provádí se reorganisace německé, maďarské i rakouské branné moci, víme, že se u nich klade hlavní váha na vybudování menších formací s samostatných takticky a vybavených nejen obrannými, nýbrž i útočnými zbraněmi nejmodernějších vynálezů. Víme, že se seskupují na hranicích rychle pohyblivé formace útočné v početné síle asi jedné pěší brigády, vybavené však všemi druhy zbraní, tedy vlastním dělostřelectvem, vlastním výzvědným jezdectvem, vlastními leteckými formacemi a také vlastními technickými a ženijními jednotkami. Víme také, jak se připravuje Německo již dnes úsilovnou výrobou zbraní v továrnách ve Westfálsku, v Sasku a všude jinde, aby mělo včas připraveno ohromné množství střeliva, kterého je v moderní válce tolik potřebí hned na počátku, jak ukazují zkušenosti světové války. Vždyť právě proto, že nedbali těchto příprav včas, musili to těžkými obětmi zaplatiti spojenci Dohody Francouzi, Italové a Angličané.

Nikomu z nás nemůže býti tajno, že v těchto věcech jsme nepřipraveni. Stačí, abyste se šli podívati na naši stranu Krkonoš, Šumavy a Krušných hor, abyste si uvědomili jak nemožně jsou vystavena pohodlnému útoku, řekl bych přímo dohozením bomby rukou od hranic německých, naše veledůležitá centra průmyslové výroby a obrany, jako je Ostrava. Není tam žádných připravených formací, žádných krytů nebo dělostřeleckých baterií nebo středisek pro plynovou obranu. Jsme prozatím vydáni možnosti rychlého překvapení nepřítelem, které v příští válce bude samozřejmým a jediným způsobem vypovězení války. Přece není snad mezi námi ani jediného naivního člověka, který by se domníval, že příští světová válka bude vypovídána čtvrtletním termínem, jako se to dělá při výpovědi z bytu, nebo na 24 hodin. Jenom způsobem, kterým začali Japonci r. 1904 při překvapení ruského loďstva v Port-Arturu, bude vypovězena každá příští válka!

To znamená, že těžká odpovědnost leží na bedrech našich ministrů národní obrany, že je sice nejčestnější, ale také nejodpovědnější funkcí dnešní doby, býti ministrem národní obrany a ručiti tak za to, že bude vykonáno včas, co vykonáno býti musí, aby naše svoboda, obnovený náš stát nevzal za své, nepřipraven proti útoku, který se na něho nesporně ze všech téměř stran chystá. Vždyť vidíte, bohužel, že nesmyslností politiky jediného našeho přijatelného, dokonce slovanského souseda, nemáme ani na polské hranici bezpečno, že i Poláci se domnívají, že si mohou vůči nám dovolovati věci, které samostatný národ trpěti nesmí. Víte všichni, jakým způsobem si počíná představitel této nové slovanské velmoci u nás v Ostravě, pán s příjmením, které opravdu charakterisuje jeho činnost, pan konsul Malhomme. Slovanskou vzájemnost a pomoc, kterou jsme ochotni Polsku poskytnouti proti společnému nepříteli, ruší zlý člověk.

Voláme ministerstvo vnitra a ministerstvo zahraničí k zakročení, poněvadž musí uznati i nejfanatičtější stoupenci velmocenských snah polských, že bude-li kdy účtováno ve světě o naší a polské samostatnosti, že to bude vždycky současně a proti jednomu a témuž nepříteli. A tak ti, kdož nařizují či schvalují skutky a činnost p. Malhommea, prohřešují se těžce nejen na nás a na slovanské vzájemnosti, nýbrž i na budoucnosti svého vlastního, t. j. polského státu. (Tak jest!)

Chceme-li býti vůbec slušně vojensky připraveni, musíme připraviti daleko důkladněji technickou stránku naší branné pohotovosti, jmenovitě dělostřeleckou, ženijní a hlavně leteckou a plynovou. (Tak jest!) Po této stránce máme hotovo buď málo anebo vůbec nic. Nemohu a nechci říci všecko, ale vážené dámy a pánové, demokracie znamená také závazek, odpovědnost, a my všichni si to musíme uvědomovati. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Pamatujíce na svoji těžkou zeměpisnou polohu, na konfiguraci našich hranic a celého útvaru našeho státního území na naše sousedy, musíme býti v stálé ostražitosti, aby bylo vykonáno všecko, co může býti vykonáno našimi vlastními silami. Myslím, že by bylo důležito, aby náš hlavní štáb přikročil rychle k reorganisaci naší vojenské organisace, jmenovitě podstatným přebudováním hraničářských praporů (Souhlas), náležitým zvýšením počtu jejich stavů a jejich přezbrojením tak, jak to udělala na př. Belgie. Tam jsou tyto hraniční formace vybaveny válečným stavem mužstva, aby mohly býti v každou chvíli pohotově k odražení útoku.

Musíme opatřiti nutná opevnění na nejbolavějších místech našich hranic, jako je na př. ostravská šíje, Hlučínsko, jižní hranice moravská, předmostí Bratislavy, hranice u Šah, Lučence, Košic a Berehova atd., kde můžeme býti velmi lehko překvapeni nepřátelským útokem. Musíme zde včas připraviti opevnění většího i menšího významu, kryty pro odpor formací pěších, tvrze pro posílení širší pěší obrany a pro zdržení nepřátelského útoku, který nebude, jak jsem řekl, ohlašován předem. Musíme se u nás postarati o důkladnou a včasnou přípravu průmyslové výroby válečné, která dnes přes všecky válečné rady a poradní sbory není tam, kde by měla býti. Je těžko říci, jak těžké pochybnosti má člověk o tom stavu a jak to vypadá docela jinak, než mnozí z vás předpokládáte. Je tu pořád mnoho lethargie a mnoho trestuhodného optimismu. Je nezbytně nutno, aby nejdůležitější, největší továrny, které budou významným činitelem naší obrany, zvláště v pohraničí umístěné, měly ve svém úřednictvu, které bude povoláno, aby v době války jejich výrobu přizpůsobilo potřebám armády, naprosto spolehlivé a státu oddané vedoucí i jiné úředníky. Jde tu na př. o chemické továrny v Ústí, v Hrušově, Bohumíně atd., o Poldinu huť" Röhrse ve Vítkovicích atd. Dosavadní poměry nejsou tu uspokojivé a českých úředníků je tam opravdu nepoměrně málo a i to jen na místech podřízených.

Samozřejmo, že chceme-li v národě ducha brannosti, jak bylo správně řečeno p. zpravodajem, musíme se starati, aby se neobjevoval jen jako příležitostná vějička na "dnech brannosti" pořádaných. Jsou to sice krásné státní slavnosti, ale duch brannosti musí přejíti celému národu do srdce, musí býti vnášen, jak správně řekl pan zpravodaj dr Brdlík, již od počátku školního vzdělání v duše těch, kteří přijdou po nás a pro něž musíme tento stát udržeti.

Energická branná výchova musí vymýtiti ze škol ducha defaitismu a cizích nezdravých národu tendencí, naší demokracii nepřátelských, musí výchovu dáti do rukou spolehlivých československých občanů. Péče o to musí tvořiti rovněž jeden z úkolů ministra nár. obrany. Tento duch musí býti posílen i včasným uspořádáním spravedlivých nároků členů vojenské moci. Musí se najíti cesta, kterou bude čsl. důstojník a voják i ve svých sociálních snahách slušně vybaven a opatřen, aby se mohl věnovati těžkým úkolům svého povolání a náležité přípravě své účasti v zápase, který nás každou chvíli může potkati. Neboť vojenství není již dnes jen metier, řemeslo, kterému se lze přiučiti za 14 až 18 měsíců, vojenství je čím dále tím více vědou a uměním. Předpokládá velké studium, ohromné přípravné vzdělání odborné i všeobecné, nabytí zkušeností prostřednictvím manévrů, kterých nemáme již dlouho z důvodů úsporných, předpokládá stálé sledování vývoje a pokroku v jiných armádách, předpokládá i talent, se kterým se musí dobrý vojevůdce naroditi a vzdělávati jej pilnou prací. Právě proto musí býti zabezpečeno jeho sociální postavení co nejspravedlivěji, aby nebyl nedostatkem svým a své rodiny od snažení odborného, od vzdělávání se a pěstování svých vloh vojenských zdržován. Tento duch brannosti musí býti posílen konečným započtením doby ztrávené ve vojenské službě pro všechny, kteří byli tím, že sloužili v nejčestnějším a nejnesnadnějším oboru státní služby, handikapováni. Podlamuje kořeny demokracie skutečnost, že jsme kolikrát všichni - kromě zásadních odpůrců státu - přesvědčeni o vhodnosti určitých opatření, a nemůžeme přece najíti cesty, aby se rozumná věc stala skutkem přes jakési neviditelné a nepochopitelné překážky! Tyto věci musíme v nejbližší době vyříditi, nemá-li býti naše veřejnost oslabována defaitismem a zbabělostí, které by na konec v případě těžké zkoušky všechny přípravy jakéhokoliv druhu učinily zbytečnými. Uděláme-li všechno, co dělá Německo, Maďarsko a Italie, i všechno, co dělá také tolik optimisticky naladěná, mírumilovná Francie a malá, menší než my, Belgie, přestaneme-li si myslit, že se o nás starají druzí, budeme-li se starat o sebe sami, uděláme-li všechno, co žádá zákon života, národní kolektivum bytostí žijících, vyplníme čestně své místo a úkol československé demokracie a nebudeme se stydět, že jsme byli v těchto slavných, ale obtížných dobách prvních let republiky jejími representanty. Musíme býti žádoucím spojencem, to jest spojencem vypraveným technicky, odborně, ale i mravními ctnostmi, tak abychom, když tímto způsobem budeme dokumentovati ochotu obětovati všechno nejlepšími silami pro svoji záchranu, našli pro tuto snahu ubrániti svůj samostatný život spojence tam, kde je očekáváme a kteří nedávno v nejtěžších dobách našeho života byli po našem boku.

My, národní demokraté, budeme ovšem, třeba jsme v oposici, pro tuto rozumnou, krásnou osnovu zákona, která má sloužiti nejen nám, nýbrž i těm, kteří přijdou po nás, k zabezpečení možnosti svobodného života, kulturního pokroku a sociálního zajištění, hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Každému je známo, že odzbrojovací konference skončila fiaskem, následkem čehož, aby se dosáhlo míru, zahájilo se v každém státě ozbrojování a přípravy k válce vedou se s velkou rychlostí, neboť není pochybnosti, že i na konferenci každý stát má takovou váhu, kolik za ním stojí ozbrojené síly. Diplomatická obratnost má sice i dnes první úlohu v politických bojích, ale i skvělá diplomacie nemůže přinésti výsledků, když za touto diplomacií nestojí surová fysická síla. Proto já, ačkoliv jsem antimilitaristou, považuji za nutné, aby byla učiněna všechna opatření k záchraně státu, ku přípravě našeho vojska, aby ono v každém případě, za všech okolností mohlo rozhodně zachránit klid obyvatelstva a hranice území republiky.

Proto i já souhlasím s tímto návrhem zákona. Avšak nemohu neobrátiti vaši váženou pozornost na to, že vláda na Podkarpatské Rusi a na Prešovsku dosud k ochraně hranic, k ochraně území východního Slovenska a Podkarpatské Rusi skoro nic neudělala. Stavba velmi důležité strategické železnice z Prešova přes Košice a Užhorod do Chustu odkládala se z roku na rok a ani do dneška nebyla provedena, ačkoliv několik let byla na to ve státním rozpočtu určena značná částka.

Ovšem, mluví-li se, že nutno chrániti stát, pak tato povinnost doléhá nejen na vládu, nýbrž i na každého občana republiky. A když mluvíme o technické přípravě našeho vojska, musím zároveň ukázati i na nutnost duševní přípravy nejen vojska, nýbrž i celého obyvatelstva, každého občana republiky. Musím konstatovati, že vojenský úřad dělá vše možné, aby zajistil dobrou tělesnou a duševní kondici svých vojínů. Pořádáním vyučování v rozličných kursech, divadelních představení, zábav atp. zvláště u nás na Podkarpatské Rusi bylo mnoho vykonáno. Ale právě v zájmu státu bylo by užitečné - čeho ostatně i žádáme - aby vojenské oddíly na Podkarpatské Rusi projevovaly také karpatoruského národního ducha, aby se jako velící jazyk zavedl jazyk ruský. Zástupci vojenských oddílů na Podkarpatské Rusi na př. při každé příležitosti usilují o to, aby měli s civilní veřejností co nejlepší styky. Ale politický úřad právě naopak činí vše možné, aby se duševní nespokojenost obyvatelstva tím více rozdražďovala. A to pro nepatrné politické stranické zájmy.

S velkým politováním musím konstatovati a prohlásiti - což jsem ostatně řekl v Užhorodě i panu ministru dr Benešovi - že na Podkarpatské Rusi duševní nespokojenost obyvatelstva den ze dne vzrůstá a že tato nespokojenost plodí potom hněv a nenávist. Tento hněv a nenávist směřuje ovšem proti zpolitisovaným úřadům. Neboť na Podkarpatské Rusi všechny úřady počínaje zemským úřadem až k poslednímu notariátu jsou zpolitisovány. Úředníci jsou pod terorem tajemníků vládních politických stran a člověk, který se obrací na úřad, musí především ukázati svou stranickou legitimaci. Přirozeně jeden úřad jest pod duševním terorem agrární strany, druhý úřad jest ve službách jiné strany, a tak člověk po každé, když se musí obrátiti k úřadům, musí míti od každé strany legitimaci, aby se v úřadě domohl nějakého výsledku.

Mezi obyvatelstvem, které vládní politikou bylo uvedeno do hospodářské zkázy, den ze dne roste nespokojenost a tato nespokojenost ubíjí tvůrčí státní myšlenku v duši každého člověka. Tento stav se musí změniti, nespokojenost se musí odstraniti. (Posl. Bílek [rusky]: To je těžko odstraniti, dokud obyvatelstvo nemá chleba!) To se musí odstraniti pro ochranu republiky, neboť chrániti republiku mohou jen šťastní a spokojení občané.

Poměry, které se vytvářejí a jsou na Podkarpatské Rusi, nemohou uspokojiti obyvatelstvo. Co se tam dělá, přesahuje již všechny meze. Dovolím si vám uvésti aspoň několik příkladů:

Dne 11. února na př. jsem nebyl doma. Pomocnice v domácnosti čistila a utírala okno a přišel k ní pod okno strážník a tázal se, kdo zde bydlí. Ona řekla, kdo. Strážník praví: "Je doma pan poslanec?" "Není." "Kdo je doma?" "Já sama." Potom přišel do mého bytu ke služce, proč, nevím. Pak jsem přišel já domů a tázal jsem se strážníka, jak si troufá vejíti do mého bytu, když je ve službě. Poté začal na mne křičet: "Co jste zač?" Když jsem mu ukázal svou poslaneckou legitimaci, řekl, to že je málo a žádal ode mne mé osobní papíry a když mu je neukáži, že "on mne přivede k rozumu". Tento případ jsem ohlásil užhorodskému policejnímu ředitelství a dosud jsem odtamtud nedostal odpovědi. A naopak, co udělali na policii? Strážník byl vyslechnut a vypověděl, že služka něco vysypávala z okna a proto tedy šel s ní o tom promluviti a za to potrestali služku a nikoliv strážníka pokutou 5 Kč. Úředník řekl služce: "Vy přijdete desetkrát na policii, jestli nepřijmete pokutu. Raději zaplaťte 5 Kč a bude všechno v pořádku." A to všechno proto, aby kryl sebe a kryl strážníka, že v mé domácnosti udělal nevítanou návštěvu.

Druhý případ se stal ve Volosiance, kde lid hladoví a kde jej almužnami živí Červený kříž. Tam členové autonomního zemědělského svazu po 20 až 50 hal. sbírali na prapor, koupili prapor a ohlásili okresnímu úřadu, že jej chtějí vysvětiti. Myslil jsem, když tito lidé ohlásí slavnostní schůzi, na které se bude světiti jejich prapor, že se okresní náčelník i sám dostaví a uvítá, že se lid organisuje a že to tak důstojně oslavuje. Naopak, okresní úřad ve Velké Berezné odmítl toto oznámení s tím, že občané, kteří oznámení o slavnostní schůzi podali, neprokázali svého občanství.

Šel jsem ovšem k presidentu Rozsypalovi a řekl jsem mu:"Pane presidente! Vyžaduje-li se k ohlášení schůze od těchto sedláků dokladů o občanství, nikdy ani jedna strana nemůže konati schůzi, ježto ani jeden člověk nemá listin o státním občanství, neboť dostati takovou listinu stojí nejméně 200 Kč." President slíbil, že se to již nestane. Občané ohlásili schůzi po druhé a okresní úřad ji po druhé nepovolil.

Na východním Slovensku již dvakrát bylo zamítnuto ohlášení schůzí. Nebylo vzato na vědomí ohlášení schůzí v Hostovicích a Stakčíně. Tak, pánové, ruské obyvatelstvo nemůže se svým poslancem na východním Slovensku promluviti otevřeně, veřejně pod kontrolou okresního úřadu. Vy, pánové Češi, za rakouské vlády měli jste právo kamkoliv do české obce, mezi český lid se dostaviti a konati tam schůze, ale nám ve svobodné republice, v demokratické republice není možno stýkati se s naším obyvatelstvem. Kde jest zde tedy úcta k ústavní listině? (Posl. Bílek [rusky]: To všechno ukazuje, jaká to je demokracie!) Demokracie jest dobrá, ale ti, kteří se na demokracii odvolávají, ji kazí a ničí. Co jest to demokracie? Demokracie znamená vůli lidu. Nemůže-li se projeviti vůle lidu, probouzí se tím nepřátelský pocit v duši lidu k této demokracii, na níž ostatně jest založena republika a která jest jedinou silou naší republiky.

Pánové, takových příkladů je mnoho. Zmínil jsem se zde jen o několika z nich, poněvadž je seberu a předložím s podrobnostmi ministerstvu vnitra. Vždyť jest to již úžasné, co se u nás děje. Na příklad 4 sedláci, kteří ve Volosiance sebrali od členů strany po 20 až 50 hal. na prapor své strany, byli potrestáni pokutou po 30 až 40 Kč. Sebrali na prapor 60 Kč a pokuty zaplatili 120 Kč. V Hostovicích já s dvěma tajemníky a s jedním důvěrníkem navštívil jsem svého druha učitele. Hospodář hned nás začal hostiti zákusky. Potom přišel do pokoje nadporučík Divoký se 2 četníky s nasazeným bodlem a začal se vyptávati hospodáře, jak se odvážil pustiti nás do svého domu, co tam děláme atd. Žádal od každého legitimaci, i ode mne, a mému tajemníkovi sebral program strany a potom počal nám vyhrožovati, jestli ještě jednou se odvážíme ukázati se tam bez předchozí ohlášky, že nás zatkne.