Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, Vávra.

183 poslanců podle presenční listiny.

Člen vlády ministr Bradáč.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 59 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. dr Noskovi, Pikovi, Bazalovi; na dnešní, případně zítřejší den posl. Onderčovi.

nemocí posl. dr Mareš.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Roscher.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 20. června 1934, č. 44.280/34-7, že na místo zemřelého posl. Jelinka povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny náhradníka Ludwiga Wokurka, ředitele Dělnické úrazové pojišťovny ve výslužbě, v Brně.

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 19. června 1934, k tisku 1305/III sen. 1934, že senát projednal ve 267. schůzi dne 19. června 1934 a přijal osnovu zákona, kterým se mění a doplňují předpisy o soudnictví úrazového pojištění dělnického.

Dotazy posl. Neumeistera ministru financí:

o zadání trafiky v Praze-III (č. D 1309-III),

o prodejně tabáku v Týnské ulici v Praze-I (č. D 1310-III).

Odpovědi:

min. vnitra na dotazy:

posl. Chalupníka o postupu okr. úřadu v Č. Těšíně při uplatňování petičního práva občanstva v Horních Domaslovicích (č. D 1253-III),

posl. dr Daňka, Bezděka a druhů o chystaných osobních změnách u ředitelství mor. hypoteční a zemědělské banky (č. D 1269-III);

min. školství a nár. osvěty na dotaz posl. Navrátila a druhů o odkladu stavby budovy pro menšinovou školu měšťanskou v Chornicích u Mor. Třebové (č. D 319-III);

min. školství a nár. osvěty a min. veř. prací na dotaz posl. Sladkého o desolátních poměrech a o stavebních poměrech v botanickém ústavu Karlovy university v Praze (č. D 696-III);

min. financí na dotazy:

posl. Šmejcové v záležitosti tabákové prodejny paní Zdenky Blechové v Sázavě-Budě (č. D 1251-III),

posl. Neumeistera ve věci trafiky v Radošíně (č. D 1248-III);

min. veř. prací na dotaz posl. Štětky a soudr. o úpravě hornických provisí podle požadavků Svazu pensistů, pensistek a vdov se sídlem v Mostě, oddělení hornictví (č. D 1288-III);

předsedy vlády na dotaz posl. Richtra o stavbě menšinové školy v Chornicích na Moravě (č. D 1086-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2663 až 2666, 2673 a 2674.

Zápisy o 329. a 330. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

přikázán počátkem schůze rozdaný tisk 2671.

Kraj. soud v Praze přípisem ze dne 19. června 1934, č. j. Tk XIX 3/34, odvolal žádost ze dne 2. března 1934, č. Nt XIX 3/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Kremsera pro přečin proti bezpečnosti cti (č. J 600-III, pres. sděl. 322. schůze).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.

Nebude-li námitek, budeme projednávati nejprve odst. 10 pořadu schůze. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání odst. 10 pořadu, jímž jest:

10. Zpráva výborů branného a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 2667) zákona o úpravě rozpočtu vojenské správy (tisk 2674) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor branný p. posl. Vičánek, za výbor rozpočtový p. posl. dr inž. Brdlík.

Dávám slovo prvému zpravodaji - za výbor branný - p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno! Po skončení důležitých porad Malé dohody, které se konaly právě v těchto dnech v hlavním městě Rumunska Bukurešti, bylo vydáno velmi krátké a střízlivé úřední komuniké, které dal novinářům k disposici ministr pro zahraničí království Rumunského pan Titulescu. Nás velmi zajímá v daném případě úvod tohoto komuniké, v němž se praví (čte):"Ministři zahraničních věcí států Malé dohody nezatajovali si, že všeobecná politická situace obsahuje jisté znepokojivé příznaky, které všem vládám, jímž záleží na zachování míru, ukládají ostražitost a opatrnost."

Slavná sněmovno! Nikdo jistě nebude popírati, že politický útvar Malé dohody jest útvarem vybudovaným jediné a pouze pro zachování a upevnění míru v celé střední Evropě a pokud možno ke spoluúčasti na budování míru v Evropě vůbec. Malá dohoda se nikdy netajila, že nechce a nebude nikdy sledovati jiné myšlenky než zachování a upevnění míru. Na druhé straně ovšem tatáž konference zahraničních ministrů Malé dohody musila konstatovati, že přece jenom přes všechny ty mírové snahy nejsou tu dány podmínky pro klidné a střízlivé posuzování všeobecné politické situace, že jsou zde stále ještě státy, které úsilovnou propagací revisionistické politiky a různými jinými prostředky stále a stále znepokojují politickou hladinu evropskou a že počínání těchto států musí opravdu nabádati odpovědné politiky, aby všemi po ruce jsoucími prostředky pečovali o zabezpečení svých států, o zabezpečení míru, hranic a státní svrchovanosti. Pro nás jistě povzbuzujícím a snad také velmi poučným je prohlášení rumunského ministra zahraničí Titulescu, který právě na těchto poradách velmi ostře odmítl všechny revisní snahy určitým prohlášením, že než by připustilo Rumunsko zkomolení hranic a ponižující okleštění státní svrchovanosti jednotlivých států, raději by se rozhodlo pro brannou obranu svého státu, pro válku tak, jak již několikráte bylo rozhodnuto a prohlášeno.

Slavná sněmovno! Jsem přesvědčen, že ani nás národ, ani náš stát nesmí v této politicky nejasné situaci pouštěti se zřetele všechny prostředky, které slouží právě k tomu, aby naše státní svrchovanost, nedotknutelnost našich hranic mírovými smlouvami nám zajištěná a státní neodvislost našeho národa nebyla nikým a ničím dotčena. Všechny snahy Společnosti národů se potkávají stále s čím dále tím většími neúspěchy, odzbrojovací porady v Ženevě, kde byla s bídou nalezena formule pro možnost dalšího sejití se odzbrojovací konference, vykazují nepatrný výsledek, všechno to nutí nás, abychom nepouštěli se zřetele uhájení vlastní samostatnosti, svých hranic vlastními silami a prostředky. Přes všechno to, že naše armáda - a jistě nebude o tom nikdo pochybovati - má výlučně ráz obranný, nemůžeme opomenouti, abychom této naší obranné armádě dali všechny prostředky k disposici, aby svůj úkol obrany státu a jeho hranic mohla v daném případě a v daném nebezpečí úspěšně a dobře plniti.

Rozpočet ministerstva nár. obrany byl v posledních letech stále a stále restringován a škrtán a zejména na opatření technická a na opatření všech těch věcí, které armáda k plnění svých úkolů potřebuje, bylo žalostně málo pamatováno (Tak jest!), takže v branném výboru bylo možno konstatovati, že jsme po celých 10 až 15 let přípravu naší armády opravdu zanedbali a že jsme dnes v situaci, kdy stále a stále politické nebe je zachmuřeno a kdy nemůžeme s klidným svědomím říci, že jsme dali armádě všechno, aby své veliké a těžké úkoly v případě nebezpečí našemu státu hrozícím splnila. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Z těchto důvodů bylo nutno již v předchozích letech, a to r. 1926 zříditi Fond pro věcné potřeby národní obrany, dotovaný roční částkou 315 mil. Kč. Uvážíme-li ovšem ohromné nedostatky ve výzbroji a v technických zařízeních naší armády, která po řadu let stále a stále vznikala, uvážíme-li úžasný rozvoj techniky a zejména letectví nejen civilního, nýbrž hlavně vojenského, které v případě nebezpečí by hrálo první a největší úlohu, uvážíme-li drahotu veškerých těchto zařízení, musíme se tázati, zda těch 315 mil. Kč ročně na veškerá technická a zbrojní zařízení naší obranné armády jsou prostředky dostačitelnými a zda, ponecháváme-li pouze tuto částku, plníme svou povinnost, kterou všichni máme, a zda učiníme tím také zadost své odpovědnosti, kterou bezpodmínečně všichni máme za osudy, bezpečnost a udržení tohoto státu.

Je proto třeba, aby prostředky k doplnění nutných zařízení armádních byly jaksi volnější a aby mohlo býti to, co se armádě věnuje, vynakládáno v těch dobách, kdy jest to nezbytně potřeba, a aby zase jindy, kdy jsou potřeby menší, nebo kdy zařízení již jsou hotova, mohlo se od toho upustiti. K tomu účelu bylo právě voleno fondové hospodaření zákonem č. 240 Sb. z. a n. z r. 1926, o jehož prodloužení na dalších 10 let se jedná právě v této době. Tedy tímto zákonem č. 240 z r. 1926 Sb. z. a n., byl zřízen fond pro věcné potřeby nár. obrany na opatření nejnutnějšího vojenského materiálu a na vybudování nutných vojenských staveb. Pro účely tohoto fondu měla býti po dobu 11 let r. 1927 počínajíc zařaďována do státního rozpočtu všeobecné pokladní správy každým rokem částka 315 mil. Kč. Navrženou osnovou má býti účinnost tohoto zákona prodloužena na dalších 10 let, a to tak, že se má i na dobu dalších 10 let počínajíc r. 1938 zařaďovati do státního rozpočtu stejná částka, jaká se zařazuje podle zákona č. 240 z r. 1926. Nejde tedy nikterak o nějaké zvýšení položek na zbrojení, nejde nikterak o nová další vydání, nýbrž jde prostě o prodloužení nynějšího zákona o dalších 10 let a tím o zajištění do budoucnosti, že vojenská správa bude míti prostředky, aby armáda byla k obraně státu, k obraně celistvosti a suverenity naprosto zabezpečena a zajištěna.

Děje se to proto, že s dosavadními dotacemi fondu nemůže vojenská správa uskutečniti program týkající se doplnění, moderního vybavení a udržení pohotovosti armády a vybudování potřebných vojenských staveb, jak s hlediska obrany státu se jeví nezbytným. Při tom třeba postarati se též, aby bylo možno prostředků fondu použíti časově co nejúčelněji, a to tak, aby mohly býti prostředky k plnění programu sestaveného ministrem nár. obrany v dohodě s ministrem financí uvolněny podle potřeby již před tím, než se fondu dostane příslušné roční dotace ze státního rozpočtu.

Branný výbor došel ve schůzi konané dne 19. června 1934 k závěru, že navržené opatření je velmi účelné a že osnova zákona je nutná, má-li fond pro věcné potřeby nár. obrany plniti účel, pro který byl zřízen. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) Nejde tu o nějaké zvyšování vojenského rozpočtu, nýbrž o prodloužení zákona č. 240 se stejnými modalitami, jaké platí dosud. Jen pokud se týče časového použití fondu (Výkřiky posl. Jos. Svobody. - Místopředseda Špatný zvoní.), má navržený zákon ustanovení, které v dosavadním zákoně nebylo.

Je těžko reagovati na pokřikování pánů kolegů se strany komunistické. (Posl. Jos. Svoboda: Jaké máte pro to argumenty?)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Jos. Svobodu ke klidu.

Zpravodaj posl. Vičánek (pokračuje): Ty naše argumenty, které jménem branného výboru kladu si za čest přednášeti, jsou právě tytéž jako argumenty sovětské vlády, která rovněž, jsem o tom přesvědčen, pro bezpečnost Sovětského svazu vydává nepoměrně větší částky na přípravu a výzbroj armády, než se to dělo doposud v naší republice. Mohu docela kategoricky prohlásiti - a každý člověk dobré vůle, a pouze těm adresuji své prohlášení... (Výkřiky posl. Jos. Svobody.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Jos. Svobodu po druhé ke klidu.

Zpravodaj posl. Vičánek (pokračuje): ..... musí tomu uvěřiti, že naší armády nebude nikdy použito k výbojům, že jí nebude nikdy použito k účelům ofensivním, nýbrž my jediné a pouze pečujeme, staráme se a musíme se starati o její dokonalé vybavení proto, aby uchránila náš stát, na kterém nám záleží mnohem více než pánům ze strany komunistické.

Z toho důvodu dovoluji si jménem výboru branného navrhovati, aby slavná sněmovna předloženou osnovu přijala ve znění, jak se na ní usnesl branný výbor. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu posl. dr inž. Brdlíkovi.

Zpravodaj posl. dr inž. Brdlík: Slavná sněmovno! Nemůže býti mým úkolem jako zpravodaje rozpočtového výboru, abych se zabýval otázkami vojenskými, a proto omezím se jen na stručné poznámky rázu finančního, zejména rozpočtového.

Předložená osnova zákona navazuje na zákon přijatý v prosinci 1926. Teprve tehdy vlastně byl zaveden nový systém do vydání a do sestavení rozpočtu národní obrany. Musíme rozlišovati vlastně dvě skupiny těchto vydání. Jedna skupina náleží na opatření materiálií pro normální život armády v době mírového života a výcviku armády. Druhá skupina vydání náleží do přípravy pro dobu války, aby opatřeny byly mobilisační zásoby, aby bylo postaráno o první fáze války, dříve než zase bude zajištěna válečná výroba materiálu. (Výkřiky posl. Bílka. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Vážené shromáždění! V prvním údobí Československé republiky výdaje na národní obranu vztahovaly se vlastně na tu první skupinu. Račte uvážiti, že v té době vlastně neměli jsme žádného stejnorodého materiálu obranného kromě různorodého materiálu zbrojového, který přinesly naše legie. Co bylo v Rakousku, bylo umístěno podél front a malá část, která byla na území československém, byla včas odvezena, takže vlastně neměli jsme zde nic. Také ty částečné neúspěchy, které jsme měli r. 1919 na Slovensku, spočívají právě na tomto nedostatku výzbroje a na tom, že jsme neměli dostatek odvahy, abychom se hned dali do řádné výroby zbrojového materiálu.

A tak, slavná sněmovno, první roky od r. 1919 byly věnovány jen tomu základnímu vyzbrojení armády pro mírový život. Vidíte, že r. 1919 činil rozpočet 1 3/4 miliardy Kč, r. 1921 stoupl na 3 1/2 miliardy Kč, r. 1922 klesl na 3 miliardy Kč, ale r. 1923 začíná značný pokles, rozpočet dává jen 2 1/2 miliardy Kč. Největší pokles však začíná roku 1927, kdy redukován byl rozpočet na 1 3/4 miliardy Kč.

Slavná sněmovno, bývá velmi často pronášena námitka, že se národní obrana ve svých požadavcích nepřizpůsobuje tempu hospodářského života, zejména ne poklesu cenovému. Proto jsem se pokusil srovnati vývoj vydání národní obrany na jedné straně a vývoj indexu velkoobchodních cen na druhé straně, jak je uveřejňován od r. 1922 Státním úřadem statistickým. Pouhé uvádění cifer nemohlo by přesvědčiti, protože by nemohlo proniknouti podstatu této otázky, a proto jsem použil obvyklého způsobu diagramu, abych ukázal, jak se vyvíjely rozpočty národní obrany a jak se vyvíjel index velkoobchodních cen jako indikátora tempa národohospodářského života. Zde jsou znázorněny (ukazuje na diagramu) od r. 1919 výdaje na národní obranu, které z 1 3/4 miliardy stouply r. 1921 na 3 1/2 miliardy, aby klesly r. 1922 na 3 miliardy a snížily se až na tuto cifru, ani ne 1 3/4 miliardy. (Posl. Kopecký: Vaše diagramy jsou proslulé!) Ano, jsou proslulé, a to svou průkazností a přehledností.

Považujeme-li tento index za rovný 100 a stejně tak tato vydání, pak vidíme, že výdaje nár. obrany přizpůsobily se stoupnutí kupní síly koruny čili poklesu indexu velkoobchodních cen r. 1922 a 1923 a to docela úměrně, klesaly tedy stejným tempem, jako klesal index velkoobchodních cen, jak jest udáváno Státním úřadem statistickým. V dalších letech vidíte, že tento index zachovával vysokou tendenci ještě v době, kdy byly škrtány výdaje na nár. obranu pronikavým způsobem, jak je viděti zde (ukazuje na diagramu), a teprve r. 1933 zase se schází tento index velkoobchodních cen se skutečným vydáním na nár. obranu. Největší přiškrcení potřeb nár. obrany stalo se r. 1927 na základě zákona z r. 1926, kdy bylo stanoveno, že má býti ještě dodatečně škrtnuto v rozpočtu nár. obrany 360 mil. tak, aby tento rozpočet se pohyboval okolo 1.400 mil., a zákon zároveň stanovil, že tato cifra 1.400 mil. nemá býti do budoucna překročena běžnými potřebami armády. Náhradou za to se zřídil zvláštní fond, o kterém dnes jednáme, s tím ustanovením, že počínajíc od r. 1927 po dobu 11 let až do r. 1938 má býti tento fond dotován z řádného rozpočtu částkou 315 mil. Kč ročně. To je tento fond nahoře (ukazuje na diagramu) a to je ta velká redukce, která nastala v prvé části výdajových položek na běžné udržování armády.

Ale od r. 1926 velmi mnoho se změnilo. Račte uvážiti, že pokrok techniky výzbrojové neustále pokračuje a zároveň vyžaduje, abychom se mu přizpůsobovali s hlediska obranného, neboť je viděti, že na př. náklady na jednotlivé částky tohoto výzbrojného materiálu pronikavě stouply. Kdežto r. 1926 byla cena stíhacího draka 156.000 Kč, stoupla do poslední doby na 400.000 Kč. Výkonnost motoru byla tehdy 120 HP, ale stoupla do dnešní doby na 500 až 800 HP, čili náklad stoupl ze 140.000 Kč na 400.000 Kč. Od června 1932 do června tohoto roku stoupla cena mědi o 20%, cena olova o 20 % a cínu o 100%, aniž toto stoupnutí cen dovážených kovů bylo vyrovnáno na druhé straně zásahem vlády do kartelových cen surovin, které tvoří také základnu pro výrobu materiálu válečného.

Ve včerejší schůzi rozpočtového výboru bylo jedním z pánů řečníků apelováno na pana ministra nár. obrany, aby laskavě působil ve vládě, aby vláda použila svého zmocnění k zásahu do cen kartelových, zejména u těch surovin, které tvoří základnu pro vyzbrojení materiálu válečného. Od té doby se změnily jednak předpoklady cenové, jednak technický pokrok, ale proti tomu na obloze politiky mezinárodní se také mnoho změnilo a ukazují se různé mráčky přes všechny konference odzbrojovací a různé slavnostní mírumilovné projevy, takže zůstalo povinností vlády nezůstati netečnou k těmto zjevům na poli politiky mezinárodní a postarati se o obranu státu a o zabezpečení obyvatelstva, zejména proti útokům leteckým.

A tak, slavná sněmovno, přistoupila vláda s návrhem zákona, který stanoví v §u 1 (Výkřiky posl. Bílka. - Místopředseda Špatný zvoní.), aby dotování fondu, které by skončilo částkou 315 milionů r. 1938, bylo prodlouženo o dalších 10 let, čili aby od dnešního dne trvalo ještě po 15 let. A když bez diskontu tyto splátky v dnešní hodnotě znásobíme 15, dalo by to okrouhle částku 4 3/4 miliardy Kč.

Nebylo by potřebí již dnes prodlužovati tento zákon, fondaci tohoto základního fondu, když ve skutečnosti tato povinnost trvá do r. 1938. Ale § 2 dává ministru financí možnost, aby opatřil úvěrovými operacemi, po případě z jiných zdrojů pokladních prostředky dopředu tak, aby jaksi anticipando bylo možno provésti určitá opatření přiměřená tomu tempu, jak se ukazuje vývoj zbraní v zahraničí, tedy s hlediska tempa nezbytné obrany tohoto státu a bezpečnosti jeho obyvatelstva.

Vážené shromáždění, můžeme oceniti tento zákon ještě také s hlediska hospodářského. Je samozřejmé, že značné investice, které by se provedly v této době a za to zůstal by potom určitý oddech v dobách pozdějších, přispějí jako injekce k oživení hospodářského života, opatří větší zaměstnanost, tedy tento zákon bude působiti nejen hospodářsky, nýbrž na konec také sociálně. Vítáme tuto osnovu zákona i s hlediska hospodářského i s hlediska sociálního, protože pracuje proti nezaměstnanosti.

Ale, vážené shromáždění, jsme si vědomi, že nestačí jenom technické prostředky, aby byla zabezpečena síla armády. Vedle technických předpokladů, které tímto zákonem zde kladete, je také na nás, abychom se starali o ducha armády, neboť teprve tehdy bude armáda silná, když bude vyzbrojena nejen materiálem, nýbrž také duchem, a to duchem odolnosti, duchem obětavosti (Výborně!) a duchem nadšení vlasteneckého, projeveného v idei státní (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) A starati se o tohoto ducha armády není a nemůže býti úkolem jenom ministra nár. obrany, nýbrž je a musí býti také úkolem ministra školství a nár. osvěty. (Tak jest! - Výkřiky komunistických poslanců.) Podle toho, jak budeme vychovávati mládež, podle toho, jaké čítánky jim budeme dávati, podle toho duch bude na našich školách a podle toho bude také duch v armádě. (Výkřiky posl. Kopeckého.)

Slavná sněmovno, končím. Rozpočtový výbor v uvážení okolností, že tato osnova nezatěžuje nikterak rozpočet, a v uvážení, že na druhé straně se naopak dostane jemu ulehčení zmenšením břemene příspěvku na nezaměstnané, doporučuje posl. sněmovně tuto osnovu k přijetí ve smyslu, jak bylo referováno panem zpravodajem výboru branného. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. Bílek, Špaček, Bródy.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. Bílkovi.

Posl. Bílek: Dámy a pánové! Je velmi charakteristické, že vláda přichází s touto osnovou zákona právě teď, kdy na jedné straně jedná se o zhoršení sociálního a nemocenského pojištění, kdy se mluví, že je nutno šetřiti a že je nutno počítati s každou Kč, avšak na druhé straně béře a šetří se ve skutečnosti na těch, kdož toho nejvíce potřebují. Je velmi charakteristické, že pan zpravodaj tak lehce bez uzardění, pouhým mávnutím ruky mluví o několika stech milionech v době, kdy desítitisíce a statisíce zemědělců v zoufalství bloudí okolo svých žárem zničených polí a v zoufalství uvažují, co bude zítra. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) My budeme velce vděční, až budou předloženy návrhy na pomoc těmto zoufalým zemědělcům. Co budou tito pánové potom dělati, zda také potom tak lehce pouhým mávnutím ruky odhlasují návrhy, které budou směřovati k tomu, aby těmto ubožákům tím nebo oním způsobem bylo pomoženo?

Nač ještě třeba zvláště poukázati? Bylo zde mluveno, že prý československá vláda nedělá nic jiného než tutéž mírovou politiku, jakou prý provádí Sovětský svaz. Může tu býti větší demagogie, nežli je takovéto tvrzení právě s tohoto místa? 17 let sovětská vláda celému světu několikráte nabízela na mezinárodním foru v Ženevě úplné odzbrojení. A čeho se jí dostalo? Výsměšku, odmítnutí, a ani zástupci tohoto státu tento návrh neakceptovali. A když klub komunistických poslanců před týdnem zde podal návrh, aby o mírových návrzích Sovětského svazu byla provedena debata, byl tento návrh zamítnut. Už z těchto několika málo ukázek je vidno, je-li zde se strany kteréhokoliv státu a vlády aspoň sebemenší snaha, aby skutečně vážně myšlenka odzbrojení byla prováděna. Ani jedna vláda na světě, ani jeden stát, ani československá vláda nemá zde vůbec poctivých snah, aby její politika a její činnost směřovaly k odzbrojení. Pod rouškou různých diskusí v Ženevě provádí se ve skutečnosti politika ne odzbrojovací, nýbrž politika ozbrojovací. Tam zástupci jednotlivých států se radí, jakým vhodnějším způsobem ozbrojiti své armády, aby byly v každém případě a v každém momentě hotové vrhnouti se na jiný stát.

Je třeba připomenouti s tohoto místa, že tuto politiku nevedou snad jen zástupci tak zvaných kapitalistických stran, nýbrž že tuto politiku, politiku imperialistickou a militaristickou provádějí spolu se zástupci kapitalistických stran zástupci stran socialistických. (Potlesk komunistických poslanců.) Podívejte se do Ženevy. Před měsícem tam Litvinov pronášel svou řeč o odzbrojení. Kdo se postavil proti těmto návrhům? Byl to tak zvaný zástupce socialistů, Henderson, předseda mírové a odzbrojovací konference, člověk, který mezi dělníky tvrdil o sobě, že je socialista, že je antimilitarista, a tam první se postavil proti odzbrojovacím návrhům zástupce Sovětského svazu, který jistě důsledně a poctivě hájí politiku odzbrojovací, politiku míru.

Jestliže dnes, pánové, Sovětský svaz sklízí úspěchy, jestliže dnes k Sovětskému svazu upírány jsou oči různých kapitalistických dravců, různých kapitalistických států, není to proto, že svou politiku změnil Sovětský svaz, nýbrž proto, že různé státy necítí se už s dostatek bezpečnými a hledají záštitu u Sovětského svazu. Taková je ve skutečnosti pravda. Ne, že Sovětský svaz dělá politiku Francie nebo politiku některého jiného státu, ale ta Francie dnes se sama cítí tak nedostatečnou, slabou, cítí a vidí růsti moc Sovětského svazu a proto se utíká k Sovětskému svazu o pomoc, proto by se ráda přikryla pod jeho křídla; proto to rychlé uznání Sovětského svazu Amerikou v předešlém roce, proto ten rychlý vzrůst vlivu a sympatie k Sovětskému svazu. Taková je ve skutečnosti situace. Ale po straně pod tou pokličkou ti imperialisté, kdyby jim to jejich rozpory dovolovaly, jistě by se hleděli především dohodnouti mezi sebou proti Sovětskému svazu. Takovou politiku vedou imperialistické státy a tuto politiku taktéž plně podporují sociálfašisté všech evropských i mimoevropských států.

S této tribuny bylo taktéž mluveno, že naše armáda není prý tak technicky vyzbrojena, jak by bylo potřebí, a že té armádě musí prý býti dáno všechno, co potřebuje. Konec konců tyhle řeči i ve starém Rakousku byly pronášeny, ale protože to staré Rakousko staralo se o vybudování armády a nestaralo se o to, aby upokojilo potřeby občanstva, aby upokojilo potřeby dělnictva, malorolníků a maloživnostníků, proto to Rakousko zkrachovalo a zkrachuje také každý stát, který buduje jenom na armádě.