Chtěl jsem jen charakterisovati, jakým způsobem postupuje se již teď proti našim třídním, rudým odborovým organisacím a že zmocňovacím zákonem a trestní sankcí má býti dána možnost, aby se proti našim rudým odborovým organisacím, zvláště proti Svazu dělnictva kovoprůmyslu postupovalo ještě ostřeji.

Když zde bylo tolik mluveno o demokracii, dodám ještě, že vedle těch deputací a demonstrací venku byla vyslána také deputace na ministerstvo soc. péče. Tato deputace byla p. ministrem odmítnuta, pan ministr protiústavně prohlásil, že s komunisty jednati nebude a že komunisty nepřijme. Ale za to přijímali se v ministerstvu sociální péče páni podnikatelé, kteří dostávali z titulu tak zv. produktivní práce těžké miliony. Musím říci, že se na ministerstvu podepisovaly do zásoby tyto poukázky na příspěvky na produktivní práci a že ministerstvu sociální péče jsou velmi dobře známy případy ze Šumavy, že ministerstvo vyplatilo peníze na určité práce, které pak nebyly ani zahájeny, ani provedeny.

Pan ministr nechce přijmouti komunisty, protože je si vědom své viny. Vždyť on přece ví, jak ty věci jsou, poněvadž číslice, které jsme tam podali a o kterých jsem mluvil, byly několikrát kontrolovány ministerstvem soc. péče a také nejvyšším kontrolním úřadem. Je proto při nejmenším nesprávné, mám-li se tak vyjádřiti, jestliže ministerstvo, když ty věci zná, obviňuje Svaz, že použil peněz, které patří na státní příplatek při vyplácení organisační podpory.

A tento stav samozřejmě má býti zmocňovacím zákonem ještě dalekosáhle zhoršen. Mizerná sociální a nemocenská péče má býti ještě zhoršena. Bída, hlad a celá ta Kalvarie, ve které žijí horníci, má býti ještě dalekosáhle zhoršena. Myslíte, že trestní sankce mohou zabrániti, aby proti tomuto dalekosáhlému zhoršení nebyl zorganisován boj a odpor? Ne, ne! Kdyby trestní sankce a opatření byly sebe drakoničtější, nepomohou, dělnická třída vede a povede svůj boj dále.

Jak jste krátkozrací, o tom mluví řada příkladů. Mluvíte, že bráníte demokracii, ale lid vám nevěří. Víte, že vaše demokracie, když už tomu tak říkáte, dělá dnes to, co dělá Hitler. Hitler vládne pomocí nouzového zákona, vy také. Hitler snížil podpory v nezaměstnání, vy také. Hitler zavádí nouzové pracovní kolony a tábory, vy je zavádíte také. Hitler zfašisoval školy a vy je teď fašisujete také. Profesory vyhazujete, říkáte, to je soudní rozsudek, atd., ale pana Domina necháte dělat na universitě, co chce. Děláte totéž, co se dělá tam. Na jaký rozdíl v tom chcete ukazovati? Hitler zhoršil nemocenské pojištění a vy se teď připravujete, abyste je nouzovým nařízením zhoršili také. Hitler zglajchšaltoval odborové organisace a vy se teď připravujete to provésti také. Dnes ráno obsadila četa policie rudé odbory, jejich kanceláře a skoro celý den znemožnili tam pracovati. Takový je začátek. Na to se připravujete. Proto s tohoto místa proti tomu nezákonnému postupu policejního ředitelství a policie, která obsazuje a vniká do našich kanceláří a znemožňuje naši práci, protestujeme. My právě s tohoto místa dnes voláme dělníky k pohotovosti, aby bránili svoji organisaci. Proto vy jenom ze strachu před hněvem lidu, který, jak víte, přímo kypí a vaří, abyste se chránili, zavádíte, prodlužujete a zostřujete tento zmocňovací zákon, který ovšem není nic jiného než fašistická diktatura. Fašistického teroru, fašistických method má býti použito, aby přinutily pracující lid Československa, aby v poslušnosti, klidu a bázni snášel celou tu vaši protilidovou politiku. Ale to všechno vám nepomůže. To ukazuje boj komunistů a komunistických stran ve všech zemích, a ukazují vám to obzvláštní případy, které máte stále na očích, Německa a Rakouska. Hitler se svými pomocníky, s krvavými katy Göringem, Hessem atd. zničil v Německu leccos, ale musí přiznati, že komunistickou stranu jako vůdkyni německého proletariátu nezničil a nezničí zrovna tak jako pan Dollfuss v Rakousku. Třídní boj jde dále a komunisté povedou boj až k vítěznému konci dělnické třídy v Československu, i kdybyste použili prostředků, kterých používá Hitler, Göring a Dollfuss. Bude to jenom znamenati urychlení vašeho pádu. (Potlesk komunistických poslanců.) A proto čsl. pracující lid půjde do boje proti vašemu zmocňovacímu zákonu, půjde a musí jíti, poněvadž jinak by nemohl žíti. Nemůže a nedá se také umořiti hladem, bude bojovati proti všem vašim fašistickým útokům, proti vaší fašistické diktatuře, proti útokům na zhoršení nemocenského sociálního a hornického pojištění, bude bojovati proti zfašisování a zmilitarisování nezaměstnaných převedením jich do pluků práce, bude bojovati proti fašistickým táborům mládeže, které zavádíte a chcete zavádět. A dráha Červená skála-Margecany nejlépe ukazuje sociální poslání vašich táborů a pospolitostí.

Dělnická třída bude bojovati proti vašim válečným šovinistickým parádám, proti znemožňování třídních odborových organisací a proti zglajchšaltování odborových organisací vůbec. Přes všechna tato vaše opatření roste a sílí jednotná revoluční fronta. Dělníci vidí váš fašism a poznávají proto nutnost brániti se protifašistickými prostředky. Velká fronta proti fašismu a válce roste a blíží se chvíle, kdy ona vstoupí na politickou arenu. Tato fronta je zde, ona dnes sbírá síly a přijde velmi brzo, aby spolu s komunisty žádala účet z vaší činnosti, z toho, jak jste proti lidu vládli, kolik zla jste pracujícímu lidu připravili, jak jste dělníky hnali léta cestou Kalvarie bídy a hladu, jak jste nejlepší a nejpoctivější z proletářských důvěrníků kriminalisovali. Připomene vám a bude žádati účty z toho, jak jste mluvili o "demokracii dětem" a při tom jste nechali desetitisíce a statisíce dělnických dětí hladověti, připomene vám, že jste proti nám použili zmocňovacího zákona (Místopředseda Roudnický zvoní.), abyste ty malinké kousíčky chleba, které dnes dělnické děti mají, jim vyrvali z úst. Jednotná protifašistická a protiválečná fronta přijde a bude žádati, abyste složili účty, abyste odpovídali; jednotná protifašistická fronta je zde, aby zasedla v nejbližší době za stůl a provedla soud tak, jak je to v sloce "Rudého praporu", že přijde den a potom budeme souditi my. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Jaksch. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Jaksch (německy): Slavná sněmovno! Projednávaný návrh zákona o prodloužení a rozšíření zmocňovacího zákona má svůj původ v neobyčejně obtížné situaci tohoto státu a jeho obyvatelstva. Má umožniti vládě, aby neprodleně provedla důležitá hospodářská a finančně politická opatření, která jsou nutna v souvislosti s potíráním krise. Přesvědčeni, že odvrácení hospodářských a politických pohrom jest v nejvyšším zájmu německého pracujícího obyvatelstva této země, ba nejen v zájmu našeho pracujícího obyvatelstva, nýbrž v zájmu demokracie a socialismu ve střední Evropě, ponecháváme stranou velmi vážné formální pochybnosti a zaujímáme k tomuto návrhu kladné stanovisko. (Výkřiky posl. Hadka, Babela, Heegera, Katze a Kirpalové.)

Při tomto stanovisku nedáme se zviklati ani mnohomluvnou kritikou komunistů. Od té doby, co byly opět zahájeny diplomatické styky se sovětským Ruskem,... (Výkřiky - Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Jaksch (pokračuje): ... od té doby, co byly vytvořeny úzké přátelské poměry mezi Československem a Sovětským svazem, musili by komunisté sami míti zájem, aby tento nový, velmi cenný spojenec sovětského Ruska nebyl oslabován vnitřními otřesy. Ochrana demokratické stability tohoto státu znamená také zesílení obranné fronty Sovětského svazu a vítám s dostiučiněním, že komunističtí řečníci tentokráte velmi moudře upustili od líčení zmocňovacího zákona jako prostředku k přípravě imperialistického polního tažení proti Sovětskému svazu. (Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Žádám, aby pan řečník nebyl vyrušován.

Posl. Jaksch (pokračuje): Ani při nejlepší vůli nemůžeme bráti komunisty vážně, hrají-li si dnes na této tribuně na obhájce sociálně-politických vymožeností dělnictva. Po léta vyprávěli komunisté dělníkům, že sociálně-politické zákony jsou sociálně-fašistický podvod. Najednou však odhalili revoluční význam sociální politiky. Dovolte mi jen poznamenati, že, kdyby záleželo na komunistické straně, neměli by dělníci tohoto státu starobního a invalidního pojištění vůbec. (Výkřiky posl. Hadka, Katze a Dietla. - Místopředseda Roudnický zvoní.)

K věci samé. Pokud jde o provádění plných mocí, které se udělují tímto zákonem vládě, musíme přednésti velmi podstatná a velmi naléhavá přání. Zde v této sněmovně a na tomto řečništi cítíme se tlumočníky bezmezné nouze, která zachvátila naše německá průmyslová a pohraniční území. Musím upozorniti, že tamější poměry stále ještě působí obavy. Úleva v průmyslu, která nastala deflační politikou, nepostačuje a nepřinesla podstatné úlevy sociálního napětí. Stále ještě stojíme před trvalou hromadnou nezaměstnaností... (Hluk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Jaksch (pokračuje): ... před trvalou nezaměstnaností, která postihuje lidi již po tři, čtyři a pět let. Ale stojíme také před vyčerpáním pomocných zdrojů a před vzrůstajícím zbídačením postižených lidí. Prostředky sociální péče nelze již trvale čeliti problému nouzového stavu v našich průmyslových krajích. Jest třeba hlubokých a pronikavých sociálních řešení krise, jak je rok co rok přednášel bývalý ministr sociální péče dr Czech ve svých výkladech v rozpočtových výborech Národního shromáždění a jak je vždy parlamentu a obyvatelstvu uváděl jako nejnaléhavější úkoly.

Z této hromadné nezaměstnanosti se nedostaneme, jestliže konečně nezavedeme pětidenní týden, neupravíme-li soustavně pracovní trh, neprovedeme-li pronikavou reorganisaci průmyslu. Tato reorganisace může dosíci svého účelu jen tehdy, je-li spojena se zavedením zvýšeného spolurozhodovacího práva dělníků a zaměstnanců ve výrobě. V posledních letech vidíme, jak zaniká sta podniků. Ale odvažuji se tvrditi, že jen část jich zanikla pro následky světové hospodářské krise, že však velká část podniků zašla nezpůsobilostí svého vedení, neschopností podnikatelů přizpůsobiti se novým poměrům po válce.

Stále se mluví o přestárnutí v politice, o přestárnutí v parlamentě. Musíme si však konečně jednou kriticky posvítiti na přestárnutí našeho hospodářského vedení, jak pokud jde o osoby, tak také o metody, upozorniti na zjevy přestárnutí v průmyslu a obchodu, způsobené tím, že důležité národohospodářské funkce jsou v nezpůsobilých rukách, zatím co zástupy nevyužité inteligence vedle nich zahálejí. Stát musí dostati větší právo zasahovati do průmyslové politiky, pokud jde o soustřeďování a zavírání závodů. Prohlašuji zde, že ustanovení posledního nařízení o zastavování podniků nepostačují, že musí býti také rozšířena na možnost sekvestrace a nucené syndikalisace svévolně zničených továren a průmyslových podniků. Přejeme si také, aby vláda využila plných mocí tohoto zmocňovacího zákona k lepší organisaci našeho vývozu. Evropa úpí dnes pod japonskou soutěží. Ale japonská soutěž nečerpá své průbojnosti pouze z žebráckých mezd japonských dělníků, nýbrž i z lepší organisace japonského vývozu. Proti tomuto organisačnímu předskoku musíme rovněž postaviti soustavu promyšleného podporování průmyslu a vývozní organisace, již proto, abychom zabránili, aby dané, omezené možnosti vývozu nebyly zničeny jednotlivými domácími firmami, soutěžícími za směšné ceny.

Shrnuji a prohlašuji tedy k této kapitole, že žádáme, aby se plných mocí udělených zde vládě použilo k vybudování hospodářské demokracie, sestavení a provedení velkolepého průmyslového plánu, který by uchránil naši průmyslovou kapacitu před dalším úpadkem.

Nové znění zmocňovacího zákona obsahuje také další zmocnění vlády v otázkách úvěru. Zde má vláda splniti ještě velký úkol. Pokud jde o opatření úvěru, octli jsme se nyní na mrtvém bodě potírání krise. Stavební činnost odpočívá, poněvadž nelze opatřiti úvěrů pro oživení stavebního ruchu. Máme nesčetné případy, kdy jen s velikou námahou byly opatřeny veřejné subvence na stavby silnic a ostatní nouzové stavby, ale kde se s těmito stavbami nemohlo začíti, poněvadž jest vyloučeno, aby příslušná obec nebo okres opatřila zápůjčku na jejich provedení. Naděje samosprávných sborů kladené v půjčku práce splnily se rovněž jen z nepatrné části a tak stojíme před skutečností, že produktivní péče o nezaměstnané hrozí se rozbíti o nerozřešenou otázku úvěru. Proto jest nezbytně nutno, aby se urychleně sáhlo k opatřením na ozdravění samosprávných financí.

V téže souvislosti bude třeba řešiti také otázku přeměny zemědělských dluhů, při čemž dnes již kategoricky prohlašujeme, že pomocných opatření, souvisících s touto otázkou, musí se také dostati domkářům a nezaměstnaným drobným baráčníkům. V téže souvislosti jest také nutno zajistiti a poskytnouti vydatné průmyslové úvěry, aby se již nestávalo, aby zahraniční objednávky nemohly býti přijímány pro nedostatek volných provozních peněz. Při této příležitosti rádi bychom se vsím důrazem upozornili, že jest třeba ještě také řešiti úkol rozproudění vnitřního hospodářství, sáhnouti ke všem účelným prostředkům k oživení vnitřního trhu a opatřiti další příležitost k práci.

Právě vývojem v posledním týdnu octli jsme se před novým nebezpečím. Pro trvající sucho, které ohrožuje žně širokých lánů, třeba se obávati, že již v nejbližších měsících k dosavadní nouzi hospodářské dostaneme ještě také vyloženou nouzi a hlad. Následky sucha ukazují se všude v zemi. Z různých krajů hlásí se již nedostatek krmiva. Dnes dostali jsme zprávu od našich malozemědělských důvěrníků, že na Žatecku dochází již k překotným prodejům dobytka ze strachu, při čemž se hovězí dobytek musí prodávati za směšnou cenu 160 až 400 Kč. Jak se věci mají, musíme, bohužel, tohoto roku počítati se špatnými žněmi a z těchto špatných žní hrozí nebezpečí drahoty potravin a nedostatek osevu a krmiva. Dále hrozí nebezpečí, že k armádě hladovějících nezaměstnaných připojí se ještě také armáda zničených malodomkářských existencí. Plán zemědělského monopolu, sestavený ministrem zemědělství dr Hodžou v souvislosti s potíráním krise, dostal pro toto sucho, pro toto nebezpečí špatných zní docela jiné předpoklady. Nyní jde o zajištění žní v opačném smyslu, totiž o to, aby masy obyvatelstva dostaly nutné zemědělské výrobky za dostupné ceny. Stavíme se kladně k zemědělským opatřením po dobu krise, jsme ochotni zahájiti diskusi o předložených záměrech ministra dr Hodži, ovšem s předpokladem, že ústřední hospodaření s potravinami a krmivem bude se díti s hledisk sociálních. K tomu jest především nutno zajistiti potřebu potravin pro oběti krise, za druhé zajistiti potřebu krmiva pro drobné baráčníky, za třetí bezplatně poskytnouti osev pro nouzové kraje, nejhůře postižené, a za čtvrté odvrátiti spekulační zdražení.

Kdyby se ukázalo, že naše domácí zásoby nepostačí k vyrovnání následků těchto špatných žní - a tak tomu, bohužel, asi bude pak jest samozřejmé, že musí býti poskytnuty úlevy v dovozu jak k zásobení obyvatelstva potravinami, tak také k zajištění potřeby krmiva pro drobné rolníky. V této souvislosti třeba prohlásiti, že také zemědělci mají plný a odůvodněný nárok na přiměřenou pracovní mzdu, že tento nárok uznáváme, že jsme ochotni jej splniti, ale předpokladem jest dostatečná kupní síla obyvatelstva a nelze tedy samostatně řešiti otázku zemědělských cen bez otázky kupní síly průmyslového obyvatelstva. Pokud jde o tyto otázky, jsme ochotni k užší spolupráci s rolnickými stranami.

V dnešní rozpravě přednesl kol. Böhm několik požadavků. Poukázal rovněž na následky sucha a hrozící špatné žně a vyvodil z toho řadu požadavků. Vítám s dostiučiněním, že pan kol. Böhm neučinil zdolání hospodářské nouze a zmírnění agrární krise závislým výhradně na zavedení stavovského řádu, jak se to bohužel venku děje na schůzích naší německé agrární strany. Kol. Böhm zabýval se vyskytnuvšími se problémy mládeže, žádal práci pro mládež a zahájení vnitřní kolonisace. Kvitujeme to s uznáním, ale zdůrazňujeme, že zde nezbytně jde o otázku sociálního stanoviska a o otázku demokratické pohotovosti. Hlásíme se k povinnosti demokracie pomoci mládeži, ale zdůrazňujeme také povinnost demokratických vládních stran, varovati mládež před hlasy sirén, které k nám zaléhají z fašistického sousedství a které již otrávily myšlení velké části naší mládeže. Přáli bychom si jen, aby se právě německá agrární strana konečně přece vzchopila a učinila jasnou čáru mezi svými demokratickými a svými fašistickými živly. Jsme ochotni jednati o oprávněných rolnických požadavcích, ale také rolnické strany musí zaujmouti jasné stanovisko k sociálním požadavkům dělníků, které jsme dosud musili hájiti sami.

Hospodářská řešení v demokratickém smyslu mohou se prováděti jen na podkladě vzájemného dorozumění a na podkladě vzájemné vůle ke spolupráci. Nyní při této příležitosti kladu mluvčím zemědělského stavu přímou otázku: Chcete demokratické řešení krise spoluprací dělníků a rolníků, či chcete pomáhati při protimarxistické obkličovací politice Henleinově a stavovsko-fašistické dobrodružné politice vlastenecké fronty? Jest třeba, aby tento bod byl objasněn. Vážná situace, kterou prožíváme, žádá otevřené přiznání k demokracii. Krise diktatur, která se kolem nás odehrává, dokazuje, že jsme na správné cestě. Divy nemůže dělat nikdo. To nejlépe ukázal výsledek jednoleté hospodářské politiky pana Hitlera a výsledek desítileté diktatury pana Mussoliniho. Krisi lze čeliti jen poctivou, namáhavou, tvůrčí prací a pro to pokládáme demokracii za nejzpůsobilejší půdu.

Přejeme si, aby se tohoto zmocňovacího zákona používalo na ochranu a k udržení demokracie. Ale zdůrazňujeme, že jen protikapitalisticky orientovaná demokracie může splniti úkoly, před které nás postavila krise kapitalistické hospodářské soustavy.

V rozpravě promluvil zde také zástupce české živnostenské strany kol. Najman. Pan posl. Najman si své důvody velmi usnadnil, neboť učinil prostě soc. demokraty odpovědnými za hospodářskou nouzi, za pád demokracie v Rakousku a v Německu. Tu musím říci, že se mi takovéto důvody zdají přece jen příliš primitivní. Demokratická vůle dělnictva nemůže to přece vytvořiti sama, nenalézá-li tato demokratická vůle dělnictva poctivého, demokratického spolupracovnictví rolnických a středostavovských vrstev.

Otázal bych se zde mluvčího české živnostenské strany: Co získal středostavovský stav tím, že pomáhal zničiti v Německu a Rakousku demokracii? Daří se živnostníkům a drobným obchodníkům za Hitlera snad lépe? Porovnáme-li hospodářské poměry v nynějším Německu a někdejším, musíme říci, že Německo Heřmana Müllera bylo hospodářským rájem proti hospodářskému peklu říše Hitlerovy. Toho měly by si přece povšimnouti naše středostavovské vrstvy a uvědomiti si to a měly by se tázati, záleží-li jim na balkanisaci země, jak se to dnes odehrává v Rakousku a jak to tam ochromilo veškeren obchodní styk. Opustila-li se jednou půda demokracie, nastává konjunktura dobrodruhů. Ústavy jsou brzy zrušeny, ale důsledky rázu sociálního, hospodářského a politického lze těžko nésti.

Ti, kdo zde, abych tak řekl, mluvili jako obhájci nefalšované demokracie, zástupci komunistické strany, nechť vezmou na vědomí, že mohou žíti jen jako příživníci demokracie. Jen nám můžete děkovati, že jest ještě parlamentní tribuna. Vy byste byli nezadrželi fašismus a nezadržíte jej, nebude-li zajištěna demokracie naší rozvážnou politikou.

Abych se vrátil k vývodům kol. Najmana: Také v Československu mohli bychom již býti v potírání krise mnohem dále, kdyby byly naše střední vrstvy, naši drobní živnostníci a obchodníci měli tolik porozumění a pokrokového ducha jako president Roosevelt a generál Johnson v Americe. Zde se útočí na sociální politiku a hospodářsky nejpokročilejší říše světa musí se dnes přizpůsobovati evropským zkušenostem, musí se utíkati k velkorysým sociálním řešením, neboť jinak lidská společnost zanikne, nebudou-li učiněna bezpečnostní opatření proti rozkladným sociálním a hospodářským zjevům, které se objevují jako následek krise. Také páni z občanského tábora musí jednou vzíti na vědomí, že krisi nelze již zdolati čistě kapitalistickými metodami. Dnes třeba se rozhodnouti mezi kapitalistickou katastrofou a sociální obnovou hospodářství a společnosti.

Náš souhlas k tomuto zmocňovacímu zákonu praví, že chceme uchrániti stát a hospodářství v zájmu dělnické třídy před katastrofami. Náš souhlas praví, že chceme vyčerpati všechny možnosti, abychom udrželi a zajistili tuto republiku jako půdu pokojné práce a sociálního a kulturního vzestupu pracujících mas. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Hodáč.

Posl. dr Hodáč: Slavná sněmovno! Byly a jsou v theorii pochybnosti, je-li zmocňovací zákon vůbec přípustný. Přiznávám, že tato věc je sporná a že jsou názory, které připouštějí zmocňovací zákon podle naší ústavy. Ovšem nevidíme nikde, že by byl spor o jedné věci, totiž o tom, že jsou dány meze tomuto zmocňování. Tyto meze jsou dány tím, že některé odstavce ústavní listiny vyhrazují příslušnou materii úpravě zákonem. (Hluk. - Místopředseda Roudnický zvoní.) na př. §85 o působnosti ministerstev, § 91 o složení a působnosti samosprávných svazů a hlavně § 107 a násl. o svobodě osobní a majetkové.

Osnova zákona, jejž vláda předkládá, se v tomto směru liší podstatně od zákona dosavadního a v tom je hlavní otázka, které s hlediska ústavního musíme věnovat pozornost. Podle toho, jak zákon se dnes navrhuje, vyhrazuje zákonné úpravě z toho všeho, čeho se týká, pouze otázky měnové a daně, čili podle tohoto znění by se vláda mohla, a soudím-li podle znění důvodové zprávy, také se hodlá pokládat za zmocněnou, aby podle zmocňovacího zákona upravovala nařízeními také ony materie, pro které ústavní listina předpisuje zákon. Tento návrh ve skutečnosti znamená dalekosáhlý krok, který odnímá parlamentu práva, ústavní listinou jemu zaručená i pro ten případ, že by došlo k usnesení zmocňovacího zákona. Je to vážný krok, k němuž se zde většina odhodlává, tím vážnější, že podle čl. I naší ústavní listiny jsou zákony, které odporují ústavní listině, neplatné a že podle §u 33 je nutno, aby změny její byly usneseny jako ústavní zákon třípětinovou většinou všech členů.

S tohoto hlediska mám za to, že může dojíti i ke sporu o to, zdali je možno na základě tohoto zákona - když bude usnesen, jinak než třípětinovou většinou jako ústavní zákon - upravovati nařízeními ony materie, které jsou podle ústavní listiny vyhrazeny zákonu. Je to krok neobyčejně dalekosáhlý.

Kol. dr Slávik mluvil velmi krásně o úkolu a nutnosti demokracie. Jsme stoupenci demokratického režimu. Není rozdílu v našich názorech, že našemu národu, jeho vývoji a povaze demokratický režim vyhovuje ze všech nejlépe. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Slavná sněmovno, zde se však děje něco, co odporuje parlamentní demokracii. Parlamentní demokracie by vyžadovala, aby se tato dalekosáhlá změna, kdyby k ní mělo dojíti, stala zvláštním ústavním zákonem, usneseným třípětinovou většinou. Musím vysloviti podiv: nedávno jsme slyšeli, že přes všechny vážné návrhy na určité změny v naší ústavě, přes všechny návrhy, které přišly ze všech stran i z nejvážnějších stran, nebude nic měněno v naší ústavě, že není doba vhodná, aby se cokoliv na této ústavě měnilo, ale co se zde děje, to je vlastně nejdalekosáhlejší, neobyčejně velká změna naší ústavy, proti níž právě ti, kdo zavrhovali ony změny, se tak stavěli. (Souhlas.)

Musím podotknouti, slavná sněmovno, že ke zmocňování docházelo také jinde, ale vždy docházelo k němu zákony, které byly ústavními zákony. Tak se stalo v Německu podle výmarské ústavy, v Rakousku podle ústavy z roku 1920 a dokonce i Hitlerova diktatura v březnu 1933 byla založena ne obyčejným, nýbrž ústavním zákonem. Návrhem, který se nám předkládá, provádí se dalekosáhlá ústavní změna; ani argumentace důvodové zprávy mne nepřesvědčila, že to není skutečně podstatná změna, která se zde děje. A táži se, co vede většinu, co vede vládu, která tuto dalekosáhlou změnu navrhuje, k tomu, aby se prováděla? V čem je ten důvod? Jest snad v technice parlamentního provádění? Slavná sněmovno, tam přece nemůže býti. Nejlepším dokladem toho, že tam, kde skutečně vláda a většina chce, sněmovna vyřízení zákonů nezdržuje, je právě osnova tohoto dalekosáhlého zmocňovacího zákona, která odpoledne byla položena na stůl sněmovny a již večer téhož dne přes složitost této věci, přes to, že členem ústavně-právního výboru byly vysloveny pochybnosti o ústavnosti návrhu, byla vyřízena v ústavně-právním výboru a za nedlouhou dobu bude přijata většinou i zde. Račte si představiti rychlost tohoto vyřízení a jistě uznáte, že důvody parlamentní techniky nemohou vésti k tomu, aby se navrhovaly tak dalekosáhlé změny.

Nebo je snad nějaký rozdíl, pokud se týče většinové dohody o určitém zákonu, mezi tím, jak se tato dohoda sjednává ve vládě, a tím, jak se sjednává v koalici? Vždyť i tam, kde jde o nařízení, která mají míti moc zákona, předchází tomu úplně stejné dohodování jako v případech, kde se věci projednávají ve sněmovně, takže zde vůbec není rozdílu. Vždyť všecky ty věci, které byly a budou upravovány na základě zmocňovacího zákona, sjednávají se mezi týmiž osobnostmi týchž stran, členů vládní většiny, ať se to odhlasuje v parlamentě či ve vládě.

Ptám se tedy, kde je důvod, proč se tak dalekosáhlá změna, která vzbuzuje pochybnosti o ústavnosti tohoto postupu, děje, když žádná z těchto okolností nemůže býti pro ně důvodem? Vidím jediný důvod v tom, že rozdíl mezi tím, projedná-li se určitý zákon v parlamentě, a tím, projednává-li se jako nařízení podle zmocňovacího zákona, je přece jen v jedné věci. I když pozornost, kterou parlament upoutává, velmi často je menší, nežli by bylo zdrávo a než býti má, přece jen projednávání v parlamentě znamená, že věc stojí ve svém projednávání před veřejným míněním, že veřejnost může spolupůsobiti před tím, než k tomu zákonu dojde, způsobem docela jiným, způsobem daleko intensivnějším a daleko mocnějším, než tehdy, kdy stojí před hotovým nařízením, které se sice také předkládá parlamentu, o jehož vyřizování však máme právě z doby platnosti dosavadního zmocňovacího zákona svoje zkušenosti.

Tedy já vidím důvod, který vede k tomuto návrhu, hlavně v tom, že je to útěk před veřejností, a v tom právě vidím, že tento postup není demokratický, poněvadž jednou ze základních vlastností demokracie, jedním ze znaků, kterého demokracie nikdy postrádati nemůže, je právě veřejnost. To je podstatný znak. Mohou se měniti zřízení podle toho, jak se mění doby, jak se mění smýšlení, mohou býti různé soustavy, ale má-li kterákoliv soustava býti zvána demokratickou, musí její součástí býti veřejnost. A právě v postupu, jakým se zde provádí tato velká změna, vidím, že není a nemůže býti tento zákon označován za nástroj demokracie, jak učinil velevážený p. referent, nýbrž právě naopak. Duch, kterým je veden, je duchem, který demokracii neodpovídá, poněvadž omezuje veřejnost tam, kde by ji omezovati neměl a nemusil.

Někdo mi namítne, že jde a má jíti o věci odborné hospodářského a finančního rázu. Prosím, i o těchto věcech má býti rozhodováno v parlamentě a tím zabezpečena veřejnost, ale nejen že tato veřejnost není zabezpečena parlamentním projednáváním, které se omezuje, nýbrž nebylo ani do osnovy pojato ono ustanovení, které jsem si svého času dovolil navrhnouti a které by dalo možnost, aby aspoň odborná veřejnost spolupůsobila, ustanovení, aby nařízení hospodářského rázu vláda mohla vydati teprve, když ve lhůtě jí ustanovené před tím slyšela Poradní sbor pro otázky hospodářské, který přece sama jmenuje.