Tážeme se však ještě na jedno: Dává-li parlament tak velikou moc do ruky vlády, jaká je politika, jaké jsou zásady a směrnice politiky, kterou podle tohoto zákona vláda chce prováděti? Neslyšeli jsme o těchto směrnicích? A těch 37 nařízení, která dosud podle zmocňovacího zákona byla vydána, nám o tom také mnoho nepraví. Ani největší přítel vlády nenajde v nich soustavu, jejíž by byly výsledkem, soustavu, kterou naléhavě potřebujeme v době tak vážné, jaká je dnes.
Hledáme-li takovouto určitou soustavu a tážeme-li se, v čem se jeví, vidíme, že vláda vlastně provedla - a to ovšem návrhem zákona, nikoli podle zmocňovacího zákona jednu věc velikého a neobyčejně vážného dosahu, a to devalvaci. A snad jednou z příčin, proč jsme postrádali skutečně jasného plánu, proč jsme postrádali postupu podle určité zásadní směrnice, rychlého postupu, který by šel za jasným cílem, byla právě okolnost, že se od provedení odhodnocení Kč slibovaly zázraky, které se však nedostavily. (Odpor.) Prosím, nechci podkládati nikomu slov, kterých nevyslovil, neříkám, že vláda prohlásila, že od toho čeká zázrak - a račte si vzíti noviny z té doby, většinou to nebyly noviny vaše, kteří zrovna zde protestujete, ačkoli jste byli z největší části toho názoru, který se úplně shoduje a shodoval s názorem, který jsem zastával tenkráte a který zastávám i dnes - chci jen říci, že se skutečně čekal od tohoto činu úspěch, který se nedostavil. To si řekněme. (Hlasy: Sám Preiss povídal, že nelze říci, kdo má pravdu!) Chci říci vám, že konečný úsudek o všech důsledcích zásahu tak velikého není možno učiniti za 4, 5 měsíců. Ale jedno vidíme zcela jasně, že ten rychlý úspěch, který mnozí očekávali - a byli mnozí, kteří jej očekávali - se nedostavil. Mluvilo se o velikém vzestupu našeho vývozu v březnu. Je pravda, že vyvoz oproti 449 mil. starých korun v únoru stoupl na 632 mil. nových korun v březnu, ale v dubnu už opět klesl na 552 mil. Kč. Z příčiny velmi jednoduché. V březnu, kterého se tak užívalo jako dokladu o spásonosném dosahu devalvace, je vzestup 90 mil. v položkách 38 a 39, to je železo, železné zboží a zápalné zboží, o kterých je zcela jasno, že je to nahromadění objednávek z dřívější doby, jež s normálním vývojem konjunktury nesouvisí. Jsem přesvědčen, že k provedení, obhájení a očekávání důsledků devalvace bylo věnována tak mnoho času, že si tím vysvětluji částečně, že se mnohé zanedbalo, zatím co ve skutečnosti se nedostavily výsledky, které by nám ukazovaly větší prospěch nebo rychlejší vývoj, než vidíme kdekoliv jinde v průměru vývoje světového, ať byla nebo nebyla provedena devalvace.
Lituji, že jsem se v této otázce nemýlil. Jako státní člověk a jako hospodářský člověk byl bych rád, kdybych se byl mýlil ve svých odhadech. Bohužel, vidíte z uvedených číslic, že jsem se nemýlil. Nedošlo, bohužel, k onomu očekávanému vzepětí, k onomu hospodářskému zlepšení. Dokladem je také vývoj na ostatních polích, ta neobyčejně vysoká číslice nezaměstnanosti, o jejímž úbytku jsou hlasy velmi kritické. Víte, že nedávno bylo poukázáno, že podle výkazu sociální pojišťovny ve skutečnosti počet zaměstnaných stoupl pouze o něco více než o 5.000 proti stejné době loňské. Ale nechci se pouštěti do těchto rozborů. Konečný úsudek o všech stránkách s vědeckou přesností není možno dnes pronésti. Co je naprosto jasné, jest, že rychlý prospěch, který se sliboval, se nedostavil. Vidíte to také na ostatním vývoji. Není, bohužel, toho zlepšení, které se očekávalo. Všimněte si jen vývoje vkladů u lidového peněžnictví, které 1. ledna 1934 činily 34 miliardy a klesly do 1. dubna na 33.560 milionů. Zde máte zase důkaz, že vývoj nebyl oním zásahem změněn tak k lepšímu, abychom nestáli přede všemi oněmi otázkami a před celou tou těžkou prací, jako jsme stáli dříve, jenomže zdražením výroby a zmenšením hodnoty finančního kapitálu pramenícího z úspor střádalů byly způsobeny škody, kterých plně napraviti nelze a kterým úměrný by nebyl ani částečný prospěch, kdyby k němu bylo došlo, jak to, bohužel, do dneška nevidíme. Devalvace byla, abych tak řekl, jediným velkým hospodářským zásahem, a nemyslím, že by tento hospodářský zásah byl výrazem nějakého hospodářského programu. Na devalvaci nelze stavěti. Přes tento zásah je nutno, jednak se starati, aby byly pokud lze napravovány škody jím vzniklé, zejména tím, abychom opět pomohli tvořiti kapitál, jehož hodnota byla zmenšena. Otevřeně říkám, že všichni máme zájem, ať jsme byli pro devalvaci nebo proti ní, aby neubývalo vkladů, aby kapitál, který byl dotčen, se mohl znovu tvořiti a rostl. Kde je však mimo devalvační zásah, který ostatně se stal zákonem, patrno, že by na základě nynějšího zmocňovacího zákona byla prováděna cílevědomá hospodářská politika? A musíme si říci, jak byla prováděna, poněvadž podle toho také pro nás politicky bude dáno stanovisko, které máme zaujmouti a které bychom musili zaujmouti k tomuto zmocňovacímu zákonu i tenkráte, kdyby nebylo veliké a vážné námitky ústavní, o které jsem mluvil na začátku svých vývodů.
Před odchodem z vlády jsme si dovolili předložiti panu min. předsedovi soubor hlavnějších návrhů, od jejichž rychlého a pokud možno současného provádění jsme si slibovali podstatné zlepšení hospodářského života. A máme-li se tázat, jak se projevila hospodářská politika vlády za platnosti minulého zmocňovacího zákona, procházím těmito návrhy. Byl tam soubor návrhů, který se týkal obchodní politiky: žádali jsme rychlé sjednání obchodních smluv, sjednocení zásahů do vývozu a dovozu, které již dávno měly býti při ministerstvu obchodu provedeny, rozvinutí kompensačních obchodů, žádali jsme řadu dalších opatření, také tarifních a jiných v oboru vývozní a dovozní politiky. Prosím, pohleďte, co se stalo. Dosud nemáme obchodní smlouvy s Maďarskem, na které nám velmi záleží. Bylo uzavřeno několik kontingentních ujednání a obchodní smlouva s Albánií a Tureckem. Ale zatím došlo k velikým věcem, které šly mimo nás. Došlo k obchodně-politické organisaci velkého britského imperia a hlavně došlo k úmluvě Italie s Maďarskem a Rakouskem, která se vážně dotýká našich zájmů, zatím co my ztrácíme trhy dokonce ještě i v Malé dohodě, kde jsme se v době, kdy tam již došlo k velmi dalekosáhlým úmluvám, v podstatě dostali jen o málo za resoluce. Nevidím však viny tohoto pomalého vývoje v obětavých vyjednavačích našich obchodních smluv, nevidím této viny ani v jednom nebo v druhém ministerstvu, vidím ji v tom, že celá naše obchodní politika je řízena poradami hospodářských a politických ministrů, kteří při tom mají na starosti nekonečně mnoho jiných věcí, správu svých resortů, své politické úkoly. Jestliže se toto nezmění, pak žádný zmocňovací zákon není nic platen. Před 1 1/2 rokem ohlásila vláda, že zřídí zvláštní malou komisi odborníků, která by mohla rychle soustřediti dobrá zdání a stanoviska k jednotlivým otázkám obchodní politiky; do dneška však k tomuto kroku nedošlo, ačkoli by jistě byl mohl napomáhati k rychlému řešení těchto věcí. Uvážíte-li toto všechno, pak vidíte, jak mnoho se učiniti mohlo, ale jak málo se učinilo v oboru mezinárodní obchodní politiky.
Stejně jsme žádali provedení předpokladů, aby došlo k možnostem zrychlené a zlepšené výměny zboží doma. Zase nechci opakovati vše, co jsme v onom memorandu navrhovali: zlevnění pohonné energie, zlevnění surovin ať už snížením poplatků či železničních tarifů, novelisaci zákona o motorových vozidlech, prodloužení zákona o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů a řadu opatření v oboru daní a veřejných břemen, na př. daňové zrovnoprávnění jednotlivců a družstev.
Slavná sněmovno! Ze všech těchto věcí byla provedena jedna, zákon o celních úlevách při dovozu strojů a přístrojů, a vidíte, jak se vláda těžko probíjí k těm ostatním. Vidíte osud zákona o motorových vozidlech, o němž je obecné přesvědčení, že jeho novelisace je naprosto nezbytná. Vláda sice chce na jedné straně provésti určité úlevy, ale na druhé straně už zase hledá v oboru zákona samého možnost, kde by větším zatížením část těchto úlev paralysovala. Vidíte tedy, že nedošlo k věcem, ke kterým dojíti mohlo a mělo pro zlepšení domácí výměny zboží.
Dále jsme žádali, aby zlepšením organisace péče o nezaměstnané došlo k zvětšení produktivní péče. Navrhovali jsme provedení vnitřní kolonisace, novelu pensijního zákona soukromých úředníků a zákona o sociálním pojištění, navrhovali jsme způsob, jak zaměstnati více mladou inteligenci. Ze všech těchto věcí byla provedena do dneška jedna - a chválím, že byla provedena, hlasovali jsme pro ni - novela pensijního zákona. Jinak nedošlo k provedení našich návrhů.
Pohleďte, jak věc, která, pokud by jí nebylo užito k účelům vedlejším, stranickým - organisace pracovních pospolitostí mladých lidí - je dobrá, pomalu pokračuje, jak jen ponenáhlu jde kupředu, ačkoli se mohlo tolik udělati!
A vezměte velký, široký obor úvěrové organisace. Navrhovali jsme, aby k zvětšení mobility lidového peněžnictví došlo k postupnému provádění komunálních úvěrů na zemské ústavy, žádali jsme zavedení povinného směnkování při delších úvěrech dodavatelských, navrhovali jsme soustředění úvěrních ústavů živnostenských, aby mohly míti na solidním základě větší přístup k úvěru u Národní banky; navrhovali jsme, aby téhož bylo dosaženo pro úvěrová ústředí jiných skupin lidového peněžnictví, navrhovali jsme provedení akce, při níž krátkodobé úvěry by byly ve prospěch živností a zemědělství přeměňovány za určitých předpokladů na dlouhodobé a tím jich tíživost zmenšena za současného jednání s peněžní radou o snížení úrokové míry. Žádali jsme vklady pro úřednické záložny, rozšíření úvěru průmyslového na hypotéky. To je soubor věcí, jejichž rychlé a současné provedení by bylo přineslo našemu hospodářskému životu nemalý prospěch. Ale dodnes jsme se ničeho z těchto věcí nedočkali. Slavná sněmovno! To vše v nás musí ovšem buditi nedůvěru, že by nový zmocňovací zákon mohl přispěti ke zlepšení hospodářského života a ke zrychlení nutných zásahů. Vím, že nápravě stojí v cestě bolestná věc, totiž stav našich státních financí. Všichni víme, že z pokladní hotovosti 2 miliard koncem r. 1929 jsme klesli koncem r. 1932 na něco přes 600 mil. Kč a z těch že je velká část imobilní. Od p. ministra financí jsme slyšeli, že si stát vypůjčil nově 5.300 mil. Kč, víme, že stojí před výpůjčkou dalších 600 mil. Kč, víme, že jsou zde zálohy, které stát má od poštovní spořitelny, a že se v podnicích neprovedly všechny odpisy, které měly být provedeny. (Místopředseda Zierhut zvoní.)
Slavná sněmovno! Od p. ministra financí jsme slyšeli, že se budou sledovati návrhy parlamentní úsporné a kontrolní komise. Návrh zmocňovacího zákona klade na provedení úspor velký důraz. Je pravda, že došlo k velkým škrtům v jednotlivých osobních i věcných položkách, ale skutečné nápravy nemůže býti dosaženo, nebudou-li provedeny zásahy reorganisací státní správy. Byly provedeny dalekosáhlé škrty na osobních výdajích za předpokladů, které se nesplnily, poněvadž je zmařila devalvace - to všichni víme - ale zásahy reorganisační provedeny nebyly. Máme zákonem z r. 1924 nařízenou a r. 1932 zřízenou komisi pro zhospodárnění veřejné správy. Doporučuji, aby se práci této komise věnovala větší pozornost než dosud a aby jí bylo umožněno opravdu pracovati. Tato komise, z níž byl odvolán vedoucí úředník, nemůže ve skutečnosti ani konati ty úkoly, které konati má, a přece náprava ve státních financích závisí na tom, aby nebyly prováděny jen škrty, nýbrž aby byla provedena skutečná reorganisace ve všech oborech naší veřejné správy. Bez této reorganisace budeme se svým budgetem tam, kde jsme, budeme státi i nadále před takovým zatížením veřejnými břemeny jako právě nyní.
Kol. Najman si stěžoval do zatížení živnostnictva a obchodnictva těmito veřejnými břemeny. Má pravdu. Stěžuji si do toho. Uvedl jsem řadu dokladů o tomto postupu ze svého mladoboleslavského okresu a dosud nemám odpovědi, kterou mně tenkrát pan ministr financí slíbil. Ale kol. Najman nečiní dobře, tvrdí-li, že tam, kde se vyrábí ve velkém, se toto přetížení nejeví. (Posl. Jiráček: Pane kolego!) Pane kol. Jiráčku, kdybyste viděl jednu komisi za druhou, které navštěvují továrny, a kdybyste znal ta upouštěcí řízení, poznal byste, že tímto postupem trpí celá výroba. Není správné, co zde říkáte, nebyl správný příklad, který zde byl uveden. Celá výroba touto soustavou trpí a je velkou chybou, myslíte-li, že je zde rozdíl mezi malými a velkými. (Posl. Jiráček: Pane doktore, kdo dostal ty 4 miliardy odpisů? Byli to ti malí živnostníci nebo těžký průmysl?) Pane kolego, nevím, kdo dostal ty 4 miliardy odpisů, pokud jich se týče, byla již debata také v rozpočtovém výboru. (Posl. Jiráček: Ano, žádali jsme vysvětlení!) Já bych také rád, aby toto vysvětlení bylo dáno! Vám je dobře známo, že velká část se týká toho, kdy cestou rekursů se snižují příliš vysoké předepsané daně. (Posl. Jiráček: Ano!) A vězte, pane kolego, že cestou vzájemných rozporů by nikdy nemohly čeliti výrobní vrstvy skutečnému přetížení veřejnými břemeny. Ujišťuji vás, že dnešní soustava zatěžuje všechny, ať velké nebo drobné výrobce, obchodníky a hospodařící subjekty, přílišným způsobem, aby byly prostředky k opatření nákladů, které následkem neprovádění reorganisace jsou vyšší, než mají býti.
A jedno bych chtěl říci. Lituji, že se zde mluvilo, že český průmyslník není mezi těmi, kteří by plnili své vlastenecké povinnosti. Jděte se podívati, co vykonal v pohraničí Josef Bartoň! Jen to jedno jméno vám řeknu (Hlasy: To jsou bílé vrány!). Pane kol. Jiráčku, máme-li jíti ve výrobě ku předu, musíme si býti vědomi, že stejně nejmenší živnostník jako největší výrobce, zemědělec a obchodník, všichni trpí způsobem, kterým jsou dnes veřejné věci spravovány, že všichni mají společný zájem, aby došlo k nápravě ve státních financích, aby došlo ke zmenšení veřejných břemen, která jsou jednou z největších překážek toho, abychom se dostali k normálnímu hospodářskému vývoji.
Nevidím zde tedy takový postup, který by nám dával záruku, že bude skutečně prováděna soustavná hospodářská politika, poněvadž nebyla prováděna ani na základě zákona nynějšího. Mám naopak obavu, že má býti tohoto zákona užito, aby došlo k tuhé reglementaci celého hospodářského života. Vím, že jest zde mezi názorem naším a názorem vlády rozpor a jsem rád, že mohu o této věci mluviti zásadně. Podle toho, co slyšíme o organisaci obilního monopolu, podle toho, co slyšíme o úmyslech nuceného syndikalisování výroby, máme dojem, že vláda hledá spásu hospodářského života v takové úpravě hospodářského života, při které bude svoboda hospodářského rozvoje sil co nejvíce omezena a také jednotlivé obchody postaveny pod kontrolu. (Posl. Bergman: Co chcete, byla by anarchie!) Pane kolego Bergmane, nejde o anarchii. Říkám vám velmi otevřeně, že nechci v hospodářství anarchii. Jsem si vědom, že v době hospodářsky tak vážné, v jaké jsme, není možný anarchistický postup, ale mám za to, že nástrojem, který nás může z anarchie vyvést, je odborová samospráva, pro jakou dává možnost také náš živnostenský řád, jejíž příklady vidíme také v dobrovolných organisacích výroby, obchodu a zemědělství. Je určitý plán, ale ne plán, podle něhož se bude rozhodovati místo výrobce, nýbrž plán, který podle jednotící myšlenky dá předpoklady, za nichž tento výrobce svobodně se může rozvinovati. Toto my chceme. Ale my takového plánu ještě nevidíme v činnosti vlády, ač sami jsme navrhli řadu opatření, jichž současné provedení by znamenalo zlepšení, ovšem, uvedete-li v činnost monopol obilního obchodu a zpracování v masu jedné společnosti, která prostřednictvím různých činitelů bude nakupovati a sama provádět vrcholnou distribuci, uvidíte, že tím nedojdete k rozvoji hospodářských sil. Můžete dosáhnouti jen toho, že učiníte z výrobců více méně námezdné klienty této společnosti.... (Posl. Bergmann: Jak je to u cukru? Tam nejste proti tomu kontrahování?) Pane kolego, tam je dobrovolná úmluva a ujišťuji vás, kdybyste v cukru zřídili úřední centrálu, úřední společnost, jakou má býti společnost obilní, že to bude znamenat největší nesnáze a škody cukerního průmyslu, jak jsme to již jednou ve svých hospodářských dějinách zažili. Mám vskutku za to, že tohoto zákona má býti užíváno k přitužení reglementace, kdežto po našem soudu jen skutečný rozvoj hospodářských sil, byť podle určitého plánu, může nás vésti k nějakému úspěchu.
Máme tedy za to, že předložená
osnova tak, jak je stylisována, odporuje ústavním předpisům zákona.
Mimo to však nemáme důvěry, že by provádění tohoto zákona bez
součinnosti parlamentu přivodilo prospěch, který si lze slibovati.
Lituji toho. Neboť, slavná sněmovno, nechť se nikdo neklame, jest
nespokojenost, která pramení z rozdílu mezi představou o tom,
co by mohlo a mělo býti, a o tom, jak ohromné jsou možnosti pro
kulturní a finanční rozvoj našeho státu, a skutečností, kterou
lid má před sebou. Všichni víte, že tento stav zde jest. Všichni
máme zájem na tom, aby se tento stav změnil. Ujišťuji vás, že
pokračování v politice, při které stálým zřetelem není rychlé
provádění jednotného hospodářského plánu, nýbrž zdlouhavé vyjednávání
stavovských a třídních zájmů, nás nepřivede k nápravě. Zmocňovací
zákon, jak je navržen, je šidítko. Svým zněním, dalekosáhlostí
zásahů má ukázati úmysl takové rychlosti, že i parlament ve věcech,
které jsou mu vyhrazeny, má býti opomenut. Ve skutečnosti se obávám,
nedojde-li ke změně dosavadního systému stavovských a třídních
zájmů, že tempo rychlého a jasného rozhodování podle jednotného
plánu zůstane na papíře tohoto zmocňovacího zákona. (Posl.
Pozdílek: Proč ty strachy?) Pane kolego, ptáte se, proč ty
strachy? Máme opravdu strach, pane kolego, o hospodářský vývoj.
Potřebujeme rychlejší tempo pro zjednání předpokladů pro hospodářský
vývoj. Ovšem my dnes vidíme, že vláda místo toho prostřednictvím
monopolní společnosti chce zavádět způsob, při kterém budou hospodařiti
vrchnostenské útvary místo výrobce. Vskutku se obáváme, že tento
způsob přivede vládu k tomu, že bude zavalena rozhodováními o
věcech, o nichž rozhodování má ponechati občanům, a že následkem
toho nenalezne rychlého celkového východiska, kterého si přejeme.
Neboť, slavná sněmovno, já opakuji, z rychlého rozhodování, které
by nás vyvedlo z dnešního stavu, nemáme strachu, dovede-li to
vláda, třeba jsme v oposici, uvítáme takový postup, jako jsme
hlasovali již pro řadu osnov zákonných, v nichž jsme viděli prospěch.
(Posl. Zeminová: Jako nadšeně vítáte navázání styků s Ruskem!)
Uvidíme teprve, zdali to vskutku přinese ten prospěch, jehož
si v hospodářství slibujete. (Posl. Zeminová: Deset let jsme
ztratili pro vývoz do Ruska vaším odporem! Když to prospěch nepřinese,
je to vinou národní demokracie!) Nikoliv, to je vinou toho,
že obchod s Ruskem je výměnný jako, bohužel, obchod s řadou států.
Proti obchodním stykům s Ruskem jsme se nikdy nestavěli. Náš poslanec
byl referentem, když šlo o vydání zákona o garancii vývozních
úvěrů. Z toho nejlépe vidíte, že nešlo o to, abychom zamezovali
nějaký obchod. Máme však obavy, co to bude znamenat pro komunistickou
agitaci, která tím bude usnadněna. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Hodáč (pokračuje):
Uvítali bychom činy, které povedou k rychlému provádění hospodářského
plánu, a i jako oposice budeme hlasovati pro návrhy, které znamenají
pokrok, jako jsme pro ně hlasovali dosud. Naším cílem není, abychom
mařili práci. Z toho, že věci nejsou takové (Stálé výkřiky.),
jak by měly býti, nemáme radost, to bolí. Jsme přesvědčeni, že
je možná jiná energická politika, která vrátí státu takový hospodářský
rozvoj (Stálé výkřiky.), aby nemusil nikdo, kdo chce v
republice pracovat, býti bez práce. Jsme přesvědčeni (Stálé
výkřiky. - Místopředseda Zierhut zvoní.), že je to
možné. Proto svou kritikou nebudeme skrblit, naše kritika i dále
v tom směru bude ukazovati, v čem jsou vady postupu a v čem jsou
vady režimu. (Stálé výkřiky.) Ale tato kritika přinese
také kladné návrhy, jaké jsme již činili. Na jejich základě jsme
pro jejich provedení kdykoliv, také v oposici, ochotni spolupracovat
a přispět, aby se napravily poměry tak, jak toho zájem tohoto
státu a jeho národa vyžaduje. (Potlesk. - Výkřiky.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Stenzl.
Posl. Stenzl (německy): Slavná sněmovno! Jménem německé křesťansko-sociální strany lidové, německého pracovního a hospodářského souručenství a německé živnostenské strany kladu si za čest učiniti k předloženému návrhu zákona toto prohlášení:
Poněvadž mlčení k tomuto návrhu
mohlo by znamenati souhlas, pokládají svrchu uvedené kluby za
nutné tímto společně prohlásiti, že odpírají souhlas k prodloužení
a rozšíření mimořádné nařizovací moci vládě, jak se požaduje ve
zprávě výborové, a zvláště po zkušenostech s dosavadními
zmocňovacími zákony tak jako dříve odmítají míti účast na odpovědnosti
za přenechání zákonodárné příslušnosti moci výkonné, jakož i na
soustavném omezování parlamentní demokracie, které z toho vyplývá.
A to tím spíše, že Národnímu shromáždění dosud nikdy nebyla poskytnuta
příležitost, aby schválilo vládní nařízení vydaná podle zmocňovacího
zákona, jak to zmocňovací zákon sám ustanovuje. (Potlesk.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo dále má p. posl. Mašata.
Posl. Mašata: Slavná sněmovno!
Jménem klubu republikánských poslanců zemědělského a malorolnického
lidu prohlašuji, že prodloužení a doplnění zákona zmocňovacího
považujeme za nutné a potřebné a v důsledku toho pro něj budeme
hlasovati. Světový hospodářský vývoj dosud neusměrněný a neregulovaný
mění se někdy tak rychle a působí na náš hospodářský život tak
pronikavě a často škodlivě, že jest nutno mnohdy velmi rychle
učiniti obranné zákonné opatření. Ve chvílích, kdy všude kolem
nás rozhoduje se s rychlostí neobvyklou v hospodářských a jiných
otázkách, nelze jinak než se stejnou rychlostí a pohotovostí rozhodovati
u nás, aby zájmy našeho státu a jeho obyvatelstva nebyly poškozeny.
Právě tak i hospodářský vývoj náš domácí vyžaduje určitých preventivních
opatření, která nedají se často zdlouhavým projednáváním parlamentních
orgánů včas vyříditi. Zvláště je nutno, aby takováto opatření
stala se na záchranu našeho zemědělství, které již po 4 roky marně
zápasí o svou existenci a které jest na pokraji záhuby,
na ochranu dělnictva, trpícího nezaměstnaností, jakož i všech
odvětví výroby i veřejné správy se týkajících. V posledních dnech
utvářila se hrozivě hospodářská situace u zemědělců, kteří mají
zničenu celoroční práci katastrofálním suchem a jinými živelními
pohromami, a jichž zoufalý stav může býti ulehčen jen veřejnou
pomocí na základě opatření, majících zákonnou platnost, což může
se státi právě na podkladě zmocňovacího zákona. Z těchto důvodů
souhlasíme s navrženým prodloužením zákona zmocňovacího a s doplněním
téhož, jen si přejeme, aby ho bylo používáno vhodně a včasně tak,
aby demokratické zřízení naše nebylo ohroženo a aby z jeho použití
vyplynul prospěch a rychlá pomoc trpícímu obyvatelstvu, jehož
velká, ba největší část - obyvatelstvo zemědělské trpí nejvíce.
Máme k vládě, které po druhé již dáváme toto zmocnění, plnou důvěru
a věříme, že tak jako dosud toliko v nutných případech vhodně
používala zmocňovacího zákona, také tohoto zmocnění nyní použije
v dosavadních intencích ku prospěchu státu a jeho obyvatelstva.
(Potlesk.)
Místopředseda Zierhut (zvoní): Ke slovu není i již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji
p. posl. dr Slávikovi.
Zpravodaj posl. dr Slávik: Slávna snemovňa! Môj doslov k práve prejednávanej osnove zákona a k debate by mohol byť veľmi krátky. Veľmi krátky preto, lebo valná časť rečníkov nezabývala sa vôbec kritikou zákona, ale hovorila, zvlášte väčšina pánov z opozície, viac z okna. Iste že nie je mojou povinnosťou, aby som na túto časť rozpravy v doslove reagoval. Iste je jasné, že tým, ktorí sami tvrdia a tu vyhlašujú, že sú za diktatúru proletariátu alebo za svetovú revolúciu, nemôžeme priznávať ani teoretické právo, že by zaujímali akékoľvek stanovisko k opatreniam, ktoré sa dejú týmto zákonom. (Posl. Dvořák: Tomu tedy vůbec nerozumíte!) Je príznačné, že páni rečníci z komunistickej strany ľakajú sa najviac trestných ustanovení. Myslím, že je to preto, lebo videli strašiaka a majú zlé svedomie. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Dovoľte, aby som i na iné opozičné reči krátko reagoval. Pán poslanec Szüllő predstavoval sa nám, ktorí sme jeho reč počúvali - bolo nás málo, ktorí sme mu mohli rozumeť - vo veľmi pre nás čudnej, povedal by som, grotesknej pozícii obrancu demokracie, ústavnosti a - risum teneatis - Slovanstva, a síce Slovanstva v ideologii dr Kramáře. Iste že, keď vytýkal, že dikcia zákonov vo starom Maďarsku bola jasnejšia a presnejšia, môže mať snáď čiastočne pravdu. Môže mať pravdu preto, lebo práve s demokraciou, s demokratickým parlamentom ide, že sa tam neprijímajú zákony tak, ako ich vypracujú priamo právníci. Ale vieme veľmi dobre, že tie zákony, trebárs boly jasné, boly používané veľmi spôsobom, ktorý bol práve v opaku s intenciami zákona alebo s jasnou mluvou zákona. A práve preto, že vieme, že naša vláda bude používať tohoto zákona v duchu tohoto zákona, v duchu demokracie, v duchu záchrany našich občianskych slobôd, preto môžeme s dobrým svedomím sa za tento zákon postaviť.
Bolo vznesené naopak vedľa toho, že kritiky zákona bolo veľmi málo, všetkými rečníkmi mnoho dôvodov pre to, čo je všetko treba upravovať urýchleným spôsobom. I opozícia nám vypočítala celý rad potrebných zákrokov, ktoré treba urýchlene vykonať, a to hovorí zasa len pre zmocňovací zákon.
Pán posl. Najman, isteže pochopiteľne z jeho opozičného stanoviska, podrobil určitej kritike zmocňovací zákon. Uvádzal, že je nie treba pri tom poslušnom parlamente, aby tu bolo zasahované iným spôsobom do chodu nášho života. Ale iste, keď i priznávam, že to nie je jediný prostriedok našej demokracie, ale prostriedok potrebný k urýchlenému vybavovaniu vecí, ktoré naša parlamentná technika nemôže zvládnuť, môžeme sa len diviť tomu, že i p. posl. Najman hovoril o rôznych predpokladoch a dohadoch, ktoré sa píšu v novinách a ktoré on bere za bernú mincu. Môžem ho uistiť, že je nie žiadnym úmyslom vlády odbavovať alebo meniť na základe zmocňovacieho zákona zákon na ochranu republiky a tiskový zákon. Ten bude prejednávaný týmto parlamentom. (Posl. Štětka: Dělnická třída vás jednou ne zmocní, ale vypráská!) Vám to veľmi dobre povedal p. posl. kol. Jaksch, že by ste vlastne aspoň teraz mali mať sami záujem, aby náš štát mal poriadok a kľud, aby mohol kľudne spolupracovať práve s tými, ktorých ideologiu vy hlásate, ale nekonáte. (Posl. Kopecký: My ji budeme konat!)
Jediný vážny dôvod, vážnym spôsobom prednesený, ktorý hovoril proti zmocňovaciemu zákonu z ústavneho hľadiska, použil posl. dr Hodáč. Iste že tú časť jeho vývodov, kde tvrdil, že z dôvodov parlamentnej techniky nie je treba zmocňovacieho zákona a že je dôvodom k zmocňovaciemu zákonu to, aby bola vylúčená verejná mienka, možno veľmi krátko odbaviť tým, že národná demokracia bola vo vláde, keď sa po prvé usnášal zmocňovací zákon a keď sa tento zmocňovací zákon predlžoval. Vtedy nemala obáv, že verejná mienka bude vylúčená, vtedy nemala ani tých dôvodov, že parlamentná technika nepotrebuje zmocňovacieho zákona.
Ale p. posl. dr Hodáč vyslovil ústavnú pochybnosť o dnešnom znení zákona, a tu nech mi je dovolené na túto jeho pochybnosť ešte raz reagovať. Zmocňovací zákon pôvodný č. 95/1933 obsahoval vsuvku "pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny". Účelom tejto vsuvky podľa úmyslu iniciátorov vládneho návrhu zákona bolo, aby vláda, činiac opatrenia i v hospodárskych oboroch, na ktoré sa zmocnenie vzťahuje, nemohla zasahovať i do tých materií, ktoré ústava výslovne vyhradzuje "zvláštnemu zákonu", pokiaľ sa týče, aby mimo naposled označenej materie mohla inak zasiahnuť do t. zv. ústavných zákonných výhrad. Výhrada "zvláštneho zákon" vyskytuje sa v ústave v §e 37, odst. 1 (jednací řády sněmovní), v §e 91 (složení a působnost svazů samosprávných), v §e 95, odst. 1 a 3 (příslušnost vojenských soudů trestních a příslušnost a působnost porot), v §e 97, odst. 2 (služebné poměry soudců), v §e 99 (přeložení, sesazení, pensionování, suspense soudců), v §e 104 (ručení státu a soudců za náhradu škody), v §e 129 (jazykové právo - ústavní zákon) a v §e 133 (ochrana menšin). Posledne spomenuté materie však pri opatreniach podľa zmocňovacieho zákona č. 95/1933 Sb. z. a n. neprichádzajú vôbec v úvahu.
Ačkoľvek zmienená vsuvka "keď není treba vzláštneho zákona" mala mať podľa úmyslu iniciátorov pre opatrenia podľa zákona č. 95 určitý význam, navrhuje sa ničmenej teraz ju vypustiť, poneváč bolo v praksi takmer vždy, a to nie bezdôvodne namietané, že ústava použila toho výrazu "zvláštní zákon" len úplne nahodile a že tedy vsuvka tá znamená vlastne toľko, ako keby sa povedalo "pokiaľ podľa predpisov ústavnej listiny nie je treba zákona". Jestliže by sa však mala teraz do zmocňovacieho zákona vložiť takáto vsuvka "pokud není třeba zákona podle předpisů ústavní listiny", alebo takto v praksi i budúcne vykladať vsuvka dosavádna, zostala by mimoriadnosť zmocnenia oproti úmyslom osnovateľov vládneho návrhu k zákonu č. 95/1933 Sb. z. a n. a na úkor naliehavých potrieb a záujmov, úpravy mimoriadnými opatreniami vyžadujúcich, i naďalej povážlive dotknutá. Jestli sa teraz nevkladá do osnovy vôbec žiadna vsuvka so vzťahom na ústavné zákonné výhrady a hovorí sa, že opatrenie je možno činiť vtedy, kedy by bolo treba zákona, vyjadruje sa tým jednak len to, čo už plyne z §u 2 zák. č. 95/1933 Sb. z. a n., jednak ale dáva sa tiež jaksi skryte - vláde zmocnenie, aby mohla zasiahnuť i do sféry výhrad obyčajných zákonov, obsažených v ústavnej listine.
Pán kolega dr Hodáč tvrdil, že je v teorii sporné, jestli takéto zmocnenie je ústavne prípustné. Jak tomu tvrdím, že väčšia časť teoretikov, menovite domácich, rozoznáva medzi 2 skupinami obyčajných zákonov, a to medzi zákony, pokiaľ na ne ústavná listina odkazuje vo svojich výhradách, a zákony ostatnými, pre ktoré prichádza v úvahu len § 55 úst. listiny. Pokiaľ ide o túto druhú skupinu zákonov, dal už parlament vláde v zákone č. 95/1933 pre určité úseky hospodárske zcela všeobecné blanketné zmocnenie, ktoré vyhovuje i predpisu §u 55 úst. listiny. Jestli ale je všeobecné zmocnenie prípustné u jednej z oboch zmienených skupín zákonov, nemožno nahliadnuť, prečo by malo byť vylučované u obyčajných zákonov skupiny druhej, ktoré sú predmetom ústavných zákonných výhrad, predpokladajúc ovšem, že tu účasť nariadovacej moci nie je podľa ústavy vylúčená.
Z našej právnickej literatúry mohol bych sniesť práve na toto stanovisko nespočetné doklady, ako i z právnickej literatúry svetovej. Spomeňme len, že dr Krejčí, náš nejlepší znalec všetkých príslušných otázok a odpůrca všeobecných zmocnení, prenášaní ústavných funkcií a derogačného vlivu nariadení oproti zákonom, vo svojom diele "Zásada právnosti státních funkcí a zákonnosti správy" dokazuje, že v prípadoch ústavných zákonných výhrad, a to bez ohľadu na to, ako znejú, účasť nariaďovacej moci nie je vylúčená. Dr Krejčí nespatruje v odkazoch ústavnej listiny na zákon riešenie otázky medze moci nariadovacej a pripúšťa tu všade prevádzajúce nariadenia v užšom význame, dodávajúc ovšem, že praks ide ďalej a pripúšťa tiež prevádzajúce nariadenia v širšom smysle.
Jestli ale u zákonných výhrad pojatých do našej ústavnej listiny nie je vylúčená účasť moci nariaďovacej, je len vecou zákonodarcu, aký rozsah tejto účasti nariaďovacej moci vymedzí. Platí tu iste ustanovenie §u 55 úst. listiny. Podľa neho sú dovolené i všeobecné blanketné zmocnenia. Smysel §u 55 úst. listiny je ten, že sa nesmú vydávať nariadenia bez zákonného zmocnenia, rešp. že nestačí všeobecné odvolanie sa na "platné zákony", ale že každé nariadenie musí sa opierať o určitý zákon, rešp. musí byť kryté určitým zákonným zmocnením. Autorizačná doložka musí byť určitá len potiaľ, aby sa vzhľadom na § 102 úst. listiny dalo vôbec posudzovať, jestli sa nariadenie pohybuje v rámci zákona rešp. zmocnenia. Z §u 55 úst. listiny nemožno však vyčítať, že zákonné zmocnenie samo musí tiež vytyčovať vedúce zásady. Ústavné zákonné výhrady znamenajú vlastne len špeciálné zdôraznenie principu §u 55 úst. listiny o viazanosti administratívy zákonom, ktorej žiadosti je učinené zadosť, jestliže administratíva bude činiť zásahy v rámci uvedených výhrad na základe všeobecného zákonného zmocnenia. K tomu samému výsledku možno dospeť i z hľadiska teorie delegačnej. Delegácia není v našej ústave pre samotného zákonodarcu zakázaná. Keby to tak malo byť, musela by to ústavná listina výslovne stanoviť.
Myslím, že po týchto vývodoch musia padať tie výhrady, ktoré uvádzal posl. dr Hodáč v teorii, a iste môžeme len súhlasiť s tým, že je treba rýchleho zákroku, ako to posl. dr Hodáč sám na konec dovodzoval. Je treba rýchleho zákroku a je tedy treba použiť všetkých ústavných zákonných prostriedkov, aby sme zlepšili naše hospodárske pomery, aby sme i do našej správy vniesli rýchlé a účelné rozhodovanie. Je iste zaujímavé, že keď sme prvý raz použili zmocňovacieho zákona, v cudzine, v demokratických štátoch poukazovali na tento náš príklad ako na príklad, ktorý môže parlamentnej demokracii prospeť, a práve preto nemusíme sa obávať ani dnes, keď máme dôveru, že zákon tento bude použivaný rýchle, rozumne a rozhodne, že by priniesol akúkoľvek škodu, naopak prinese dľa našej viery ozdravenie našich hospodárskych pomerov a zabezpečenie kľudu, poriadku a rýchleho rozhodovania.
Preto navrhujem slávnej snemovni,
aby návrh posl. Kopeckého, Dvořáka, Klimenta a soudr. podľa
§u 47 jedn. poriadku predložený bol zamietnutý a aby osnova zákona
bola prijatá v tom znení, ako sa na ňom usniesol ústavne-právny
výbor. (Souhlas.).
Místopředseda Zierhut (zvoní): Přistoupíme k hlasování.
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Osnova zákona má 4 články, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž byl podán návrh na přechod k pořadu, míním dáti hlasovati v tomto pořadí:
Nejprve o návrhu posl. Kopeckého, Dvořáka, Klimenta a soudr. na přechod k pořadu.
Nebude-li přijat, budeme hlasovati o osnově samé, a to o celé najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Kopeckého, Dvořáka, Klimenta a soudr. na přechod k pořadu přes celou osnovu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím návrh na přechod k pořadu jest zamítnut a budeme hlasovati o osnově samé.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 4 články, nadpisem a úvodní formulí zákona podle zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.
Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.
Přistoupíme tedy ihned ke čtení
druhému: