Stavíme se tím ostřeji proti rozšíření působnosti zmocňovacího zákona, které se neděje, jak se tvrdí, za účelem, aby hospodářská krise mohla býti řešena, poněvadž i kdybyste jakkoli zmocňovací zákon rozšiřovali, bankrotující hospodářský řád kapitalismu nezachráníte. Rozšíření zmocňovacího zákona znamená jenom rozšíření možnosti zbidačovati a deptati pracující lid. Béřete si více pravomoci jenom proto, abyste mohli bezohledněji pomáhati kapitalistům na úkor pracujícího lidu, na úkor celého národa. Směřujete k tomu, že v zájmu velkokapitalistických magnátů nakonec podrobíte diktatuře všechno, odbouráte poslední zbytky demokracie, zbytky zdání lidovlády. Pracujícímu lidu a dělnictvu je jasno, že krok za krokem systematicky připravujete v Československu půdu, aby vládci kapitalistických monopolů, trustů, kartelů a syndikátů mohli neomezeně vládnouti celým hospodářstvím, státními penězi, veřejným majetkem, správním aparátem a aby mohli neomezeně vládnouti nad celým národem a rozhodovati zvláště o dělnictvu jako o stádu otroků.

Nová ustanovení zmocňovacího zákona dokazují však velmi výrazně, daleko výrazněji, nežli tomu bylo dosud, ještě jednu věc: že totiž nejde při zmocňovacím zákonu jenom o hospodářskou diktaturu, o diktaturu za účelem řešení hospodářských otázek, nýbrž že zároveň jde o diktaturu administrativní, která bezohledně deptá pracující lid a béře dělnictvu práva, kterých požívalo po desítiletí a která jsou nutnou a nevyhnutelnou podmínkou ochrany jeho existenčních zájmů.

Novým zněním zmocňovacího zákona vyhlašujete zcela otevřeně zákaz stávek, popření koaličního práva dělnictva, popření práva, které je zaručeno ústavou. V otázkách dělnických odborově-politických práv nastolujete hotový policejní absolutismus, dokazujete, jak vy to jste, kteří odbouráváte demokratická práva a kteří tímto postupem dělnictvo a pracující lid jenom a jenom provokujete. Právo kapitalistického vyssavatele jste učinili vším. Možnosti neomezeného kapitalistického vykořisťování obětujete všechna práva dělnictva, jež jste kdysi hájili jako socialisté, obětujete mu právo na stávku, koaliční svobodu a volnost odborových organisací.

Řekněte, čím se liší, pokud jde o odborově politická práva dělnictva, váš režim od zásad, která v tomto ohledu uplatňují Mussolini, Hitler nebo Dollfuss? Ničím! Faktem je, že Gajda a Stříbrný by nemohli dělati nic jiného, nežli co děláte vy v těchto věcech. Vy uskutečňujete jejich program protidělnický, sociálně-reakční, fašistický. Nastolujete stejné bezpráví (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní), stejné násilí, stejný diktát zaměstnavatelů a kapitalistických svazů. Děláte to v zájmu hrstky kapitalistických upírů, v zájmu hrstky vlastníků výrobních prostředků. Vy jste si šikovně rozdělili role. Dr Hodáč odešel z vládní koalice a dělá oposici, ve které pomocí demagogie popohání fašisační kurs v Československu, ale vy, socialisté, jste zůstali ve jménu Hodáče a Svazu průmyslníků ve vládě, abyste prosazovali zájmy a plány velkého průmyslu.

Zmocňovací zákon, toť speciální záležitost agrárníků a soc. demokratů, zmocňovací zákon, toť diktatura velkoagrárníků a socálfašistických agentů finančního kapitálu a velkého průmyslu. Za cenu, abyste se udrželi ve vládě, na ministerských křeslech, abyste udrželi své posice, svůj absolutistický režim v nemocenských pokladnách, dali jste se do otrockých služeb českým junkérům velkostatkářům, za tuto cenu jste projevili ochotu dělati diktaturu, zahoditi demokracii, zahoditi a pošlapati vše, čím jste se po 16 let oháněli a co jste vydávali za nezadatelné a posvátné.

Myslím, že politická bezcharakternost nemůže býti lépe ilustrována nežli tímto faktem. Ještě před několika měsíci předseda čsl. soc. demokracie Ant. Hampl na sjezdu a potom na sjezdu soc. demokratických žen dokazoval, že prý moc agrární strany musí býti omezena, že požadavky agrárníků musejí býti v zájmu celého hospodářství, v zájmu možnosti uzavírání obchodních smluv, v zájmu vývozu, v zájmu chleba a práce redukovány. Dnes jste od všeho toho utekli a zase schvalováním nejvypiatějších požadavků velkoagrárníků se udržujete ve vládě. Ke službě pro průmyslové a finanční kapitalisty dali jste se do služeb velkoagrárnickému lichvářství. Nejen že podporujete snižování mezd v zájmu průmyslu a finančního kapitálu, nýbrž zároveň podporujete lichvářské zdražování životních potřeb. A rozšiřováním zmocnění na podkladě zmocňovacího zákona připravujete se výslovně rozšířiti možnost diktátorského zvyšování cel, možnost rabování kapes konsumentů a bezohledného vyhladovování pracující třídy. Tvrdíme, že je to politika na vlas podobná tomu, s čím začal v Německu Hugenberg a co Hitler a Darré potom dodělali. Je to politika katastrofy, politika rozvratu, politika bezohledného rabování, politika hladu a bídy, politika poroby pro pracující lid. My však prohlašujeme, že dělnictvo a pracující lid nemá rozhodně chuti dát se dohnat do katastrofy. Vaše politika, politika katastrofy pobuřuje dnes celý národ.

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka po druhé k pořádku. (Výkřiky posl. Tylla.)

Prosím o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): Pracující lid se hotoví k velké obraně. Používáte teroristických hrozeb. Připravujete se zardousiti v zemi Havlíčkově tiskovou svobodu, štvete pogromisticky surově proti revolučnímu dělnickému hnutí. V tom jsou konce vaší moudrosti: v násilí, v persekuci, v tyranii, v používání fašistických diktátorských metod. Tady se končí všecky rozumy vaší politiky, politiky sociálfašistické, politiky, která byla vypočítána na záchranu kapitalistického řádu. My však pravíme, že tyto hrozby, i kdyby byly sebe brutálnější, kdybyste nás sebe více tupili, sebe více zrádcovali, kdybyste nás chtěli vydati stejnému utrpení a mukám jako komunisty a revoluční dělníky v Německu a Rakousku, nás nezastraší. V celém světě se nálada mění, duch proletářské vzpoury se šíří, kapitalismus se otřásá pod silou jejího úderu. Dnes můžeme říci, že dny fašistického řádění proti dělnictvu se krátí. Nastává nesporně soumrak fašistických diktatur. V Italii a Německu se schyluje k obrovskému hospodářskému krachu fašismu. Proti hospodářské diktatuře Rooseveltově povstávají v Americe miliony a miliony dělníků. Vlna stávek, vlna velkých hospodářských a sociálních zápasů otřásá režimy fašistického násilí. A to všecko mluví proti vám, to všecko mluví pro nás. Krach fašismu v Německu, krach fašismu v Italii je bankrotem všech fašistických snah, ať se uplatňují v jakékoli formě a ať se uplatňují třeba i pod pláštíkem obrany demokracie. Kapitalismus dohrál již svoji historickou roli a nic ho nezachrání. Nezachrání ho ani demokracie, ani fašistické diktatury, ani diktatury zahalené, ani diktatury otevřené. Proletariát je volán každým dnem ke své úloze. Je volán k tomu, aby jako třída pokroková, třída revoluční vzal hospodářství a osudy lidské společnosti do svých rukou a aby z toho rozvratu, který zplodila pětiletá hospodářská krise kapitalismu, vyvedl lidstvo opět na cestu záchrany, na cestu pokroku, na cestu dalšího vývoje k vyšším metám dokonalejších forem společenského pořádku. Každý čin boje s vaším násilím dělníka poučuje, že dnes se na pořad dostává otázka moci. Každá otázka, otázka chleba, práce, bydlení, kultury, civilisace se dnes stává otázkou boje o moc, otázkou, která třída bude vládnout, zda budou vládnouti kapitalisté a lidská společnost bude degenerovati a upadati do bídy, nebo zda bude vládnouti proletariát a za jeho vlády se lidská společnost bude moci dále volně vyvíjeti. Každá otázka je otázkou chleba, práce bydlení, kultury a civilisace a je prostě otázkou úspěšného boje za diktaturu proletariátu a za sovětskou moc.

A nyní, kdy Sovětský svaz vstoupil do světa se svým mírovým programem, kdy strhuje k nadšení pracující masy celého světa svými šlechetnými mírovými snahami, dnes, kdy zároveň Československo bylo donuceno i právně uznati Sovětský svaz, je dána příležitost i pro pracující lid Československa uvážiti, jak jinak poměry vyhlížejí tam, na jedné šestině zeměkoule, kde vládne diktatura proletariátu, kde vládne sovětská moc. Proletariát a pracující masy Československa mají příležitost uvažovati, jak by se rázem musil změniti celý život a poměry, kdyby proletariát se uchopil revoluční cestou moci. Ano, bylo by to tak: dnes, kdy vy jim chléb a práci béřete, my bychom jim chléb a práci dali; vy dnes práva a svobody lidu potlačujete, my bychom dali plnou svobodu a všechna práva pracujícím lidem, vy vedete lidskou společnost a pracující masy do katastrofy, kdežto my bychom je vedli k lepšímu společenskému řádu a k socialismu. Pracujícímu lidu nebude zbývati nic jiného, než se rozhodnouti mezi tím, co chcete vy a tím, co chceme my. Všecko záleží jen na tom, abychom se my revoluční dělníci dovedli spojiti s dělníky soc. demokratickými a nár. sociálními, aby tito dělníci si vzali poučení z vývoje v Německu a Rakousku, aby pochopili, že na nic nesmí spoléhati, na žádné sliby a také ne na změšťáčtělé vůdce, kterým bude na konec jedno, budou-li dělníci biti fašistickým karabáčem, poněvadž oni se o sebe dovedli postarati a poněvadž také oni jsou odhodláni i v případě plného vítězství fašismu v plné parádě přejíti do tábora Gajdů a Stříbrných, tak jako v Německu Severing a Loebe přešli do Hitlerova tábora a jako v Rakousku přecházejí v plné parádě do tábora Stahrembergů a Dollfussů.

Dělnictvo nesmí na nic jiného spoléhati než na svou vlastní sílu a na to, že v revolučním duchu se spojí dělníci komunističtí s dělníky soc. demokratickými a nár. socialistickými a že ochotně budou bojovati proti kapitalismu nejenom na podkladě obrany demokratických práv, na podkladě obrany posledních zbytků té svobody, kterou si dělnictvo za desetiletí vybojovalo, nýbrž také na podkladě toho, že plná svoboda a řešení základního osudu dělnické třídy je možno jenom tím, že se bude historicky řešiti tato otázka a ze se změní celý společenský řád. Jsme rozhodně přesvědčeni, že soc. demokratičtí a národ. socialističtí dělníci chtějí co my, že si rozhodně nemohou přáti, aby práva lidu a svobody byly u nás oklešťovány a vývoj dospěl tam, kam dospěl v Německu a Rakousku, aby totiž fašistické snahy, které jsou stále uplatňovány vládnoucími měšťáckými a socialistickými stranami, mohly dospěti k svému cíli u nás v podobě fašistické diktatury, jako tomu je v sousedních zemích. My proto budujeme protifašistickou frontu sjednoceného dělnictva, která dává naděje, že bude schopna bojovati a rváti se o každý kus práv a svobod fronta schopna použíti nejostřejších zbraní třídního boje, masových politických stávek, generální stávky, aby obhájila práva a zájmy dělnické třídy, aby zlomila fašistické snahy, aby zlomila snahy čsl. buržoasie o dokonání fašistického útlaku. Tato fronta bude nejen schopna, aby se účinně bránila, nýbrž bude schopna přejíti k revolučnímu protiútoku.

A my proto i s tohoto místa voláme dnes do jednotné protifašistické fronty všecky dělníky bez rozdílu, všecky pracující lidi, všecky proletáře, všecky pokrokové lidi ve znamení: Pryč se zmocňovacím zákonem, pryč s fašismem! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Najman.

Posl. Najman: Slavná sněmovno! Dnes s tohoto místa mnoho se mluví o demokracii. Žádné slovo nebylo tolikrát vyslovováno jako slovo demokracie. A je zajímavo, že vyslovováno bylo těmi, kteří demokracii neprovádějí, nýbrž jsou proti demokracii a pro diktaturu zprava. Živn.-obchodnická strana středostavovská, za níž kladu si za čest dnes zde mluviti, stojí zásadně na půdě demokratického státu, demokratické republiky a přeje si, aby v tomto státě vládl skutečně lid... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Najman (pokračuje): ........ aby to skutečně byla vláda lidu.

Vážení pánové a dámy, padla zde slova a poukazy na Německo a na Rakousko a řeknu docela otevřeně: Podívejte se jen, co předcházelo, co bylo příčinou, že věci došly v Německu a Rakousku tak daleko. A docela otevřeně bych řekl, že na diktatuře, která dnes zavládla v Německu, a na diktatuře, která zavládla v Rakousku, největší vinu mají socialistické a komunistické strany. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nebýti socialistických a komunistických stran, nikdy by se nebyly poměry v Rakousku a Německu vyvinuly tak daleko, že lidu bylo potom jedno, ať přijde co přijde, jen aspoň když bude vybaven z toho pekla, kam ho socialismus a komunismus zavedl.

Pánové, já vždycky stojím na zásadě: všem stavům a všem třídám ve státě budiž dána stejná spravedlnost. Stavěl bych se proti tomu, aby někdo byl v tomto státě utiskován (Výkřiky komunistických poslanců.), a zrovna tak bych se stavěl a stavím se proti tomu, aby někdo byl utiskovatelem. (Posl. Dvořák: To je nějaká strana? Vy máte program?) Vy máte (obrácen ke komunistickým poslancům) program diktaturu proletariátu, diktaturu určité třídy, a nebudete mně nic vypravovat. Nesčíslněkrát jsem říkal, že nejlépe by bylo, aby ti, kteří nejsou s poměry u nás spokojeni, šli na půl roku nebo na rok do Ruska, aby seznali, jaké poměry jsou tam, a jsem pevně přesvědčen, až by se vrátili z Ruska, že by byli z těchto názorů vyléčeni.

Ale podívejte se, jak jste vládli v Rakousku, jak se vládlo v Německu. Tam utiskován byl příslušník středních vrstev, živnostník, obchodník a každý, kdo samostatně podnikal. Jenom se podívejte, jaká byla vaše vláda v Německu! Byla to vláda socialistů, byla to vláda komunistů, vláda, která malého a středního člověka utiskovala, za níž mu nebyla dána možnost, aby mohl existovati, aby mohl býti živ, za níž se mu nedostalo prostředků, aby si mohl vydělávati svůj chléb, a při tom vybíraly a předpisovaly se mu daně takovým ohromným způsobem (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.), že živnostnictvo, obchodnictvo a střední vrstvy v Německu... (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Najman (pokračuje): ... byly úplně zhrouceny. Co jste dělali v Rakousku? V Rakousku jste stavěli ohromné kolonie domů ze státních prostředků. (Výkřiky posl. Procházky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Volám p. posl. Procházku k pořádku.

Posl. Najman (pokračuje): Kdo dával ty státní prostředky? Ty prostředky dávali poplatníci, živnosti a obchody. Těm jste ukládali ohromné daně a dávky, ti všichni sténali pod těmito dávkami, a za to jste stavěli paláce a budovy a do těchto budov jste dávali jenom ty, kteří přísahali na váš program socialistický anebo případně - poněvadž to byla tehdy 2 1/2 %ní internacionála - komunistický. A prosím, tam v těch domech, které vám poplatnictvo pomáhalo vybudovati a zaplatiti, nebylo místa pro živnostníka ani pro obchodníka. Ano, zbídačení, zežebračení živnostenského a obchodnického stavu, zbídačení středních vrstev bylo příčinou, že živnostnictvo, obchodnictvo a střední vrstvy ve Vídni a v Rakousku i Německu byly lhostejné, co přijde, poněvadž řekly, že nemůže přijíti nic horšího než to, co právě prodělávají. (Potlesk.)

A, prosím, vážení pánové, jakou pak politiku provádíte u nás, v našem státě? (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Dnes se zde mluví mnoho o zachování demokracie. Pan zpravodaj nám zde krásně vyličoval, že použijeme všech prostředků, aby byla udržena a zachována demokracie, ale já tvrdím, že zmocňovací zákon je nejméně vhodný, aby byla udržena a zachována demokracie. (Výborně!) Já neznám takový parlament, jako je tento. S čímkoli přišla vláda, to bez velkých kritik tento parlament přijal a odhlasoval. Takový poslušný a hodný parlament, jako byl tento, bychom těžko v Evropě hledali. (Posl. Čižinská: To říkáte proto, že nejste ve vládě!) Koukněte se, já se nemám s vámi čas baviti, a kdybyste vy byli ve vládě, tak byste to dělali zrovna tak, jako to děláte v Rusku, a proto nebudu na vaše řeči reagovati. (Výborně!)

Proč je potřebí zmocňovacího zákona, proč potřebuje zde vláda nějakou plnou moc, když má tak hodný, tak dobrý parlament, který jí všechno odhlasuje, když má parlament tak poslušný ke všemu, nač toho zmocňovacího zákona potřebuje? (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Uvědomte si, pánové, že zmocňovací zákon vás neudrží, zmocňovací zákon vás nezachrání, neudrží demokracii, neodstraníte-li věci, které demokracii nejvíce poškozují a ničí. Hledejte příčiny, proč je nespokojenost mezi lidem, proč lid venku je dnes na pokraji zoufalství! Na pokraji zoufalství je proto, poněvadž je na pokraji záhuby, a do této záhuby ho přivedla dnešní slavná koalice.

Vy říkáte, že zde máme vládu. Já jsem vždycky myslel, že vláda republiky Československé pohlíží na všechno občanstvo bez rozdílu stavu a národnosti stejně a že v demokratickém státě, v demokratické republice je přirozené, že také před zákonem jsou si všichni občané rovni. Dnes však musím prohlásiti: Tato vláda není vládou československého státu. (Posl. Hatina: Protože tam není Najman; až tam bude Najman, bude to československá vláda. - Místopředseda Stivín zvoní.) Ne, nikdy Najman nedělal, co dělá dnešní vláda. Ministři dnešní vlády se necítí ministry republiky, nýbrž ministry svých politických stran. (Výborně! - Posl. Hatina: Ale vy jste to nikdy nedělal!) Co však mám říci, když dnes přichází poslanec oposiční strany k ministrovi, že jej nepřijme, ale přijde-li tam poslanec jeho strany, okamžitě má pro něho čas, okamžitě je pro něho všechno. Chcete-li tímto dvojakým způsobem jednati vůči občanům státu, chcete-li je děliti na občany vládní a oposiční, pak s nimi jednejte tímtéž způsobem po stránce daňové. (Výborně!) Nechcete-li dáti příslušníkům oposičních stran práva, nechtějte od nich konání povinností a peníze. Ale jaká je to spravedlnost u nás, když se dnes s oposičním poslancem takto jedná! Vy byste si mohli gratulovat a přáti, aby každá oposice v tomto státě byla tak státotvorná a tak státu věrná, jako jsme my. (Výborně! - Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) A snad právě proto, že jsme tolik ukázali svou věrnost státu a svou státotvornost, se proti nám tak postupuje a s námi jedná.

Co se dnes děje za této vlády s ministerstvem obchodu, zůstane trvalou hanbou strany, která je má dnes v rukou. Strana, která nemá dnes skoro žádných živnostníků ani živnostenských organisací, jmenuje do obchodních komor a jiných korporací své zástupce, na něž naprosto nemá práva. Mohl bych o těchto a jiných věcech vypravovati do nekonečna a pravím zde docela otevřeně: To nejsou cesty a způsoby, jimiž chcete zachovati demokracii, a já vůbec nevěřím, že vám jde o udržení demokracie, poněvadž vaše skutky tomu nenasvědčují.

Tisíce živnostníků a obchodníků hladoví, nemá co jísti, ani nemá chleba pro své děti, tisíce našich lidí se ptá: z čeho budu živ zítra? Chápu, že dělnictvo není na tom lépe, je na tom také zle, ale přece jen dostává několik korun podpory v nezaměstnanosti, ale co dostává živnostník a obchodník, který nevydělává? Nedostane podpory a vůbec nic. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) Živnostník a obchodník musí konati své povinnosti, jde na vojnu, na vojenské cvičení a zatím, co koná pro republiku vojenskou službu, přichází exekutor a zabavuje mu poslední jeho majetek. V době, kdy živnostník a obchodník pomáhá jako vojín pracovati na obraně československého státu, má tato vláda odvahu poslati tam exekutora i četníka, aby mu sebral a zabavil poslední majetek a dal ho do dražby, a když přijde živnostník nebo obchodník zpátky z vojny, nalezne svůj obchod nebo svou živnost prázdnou. Myslíte, že tím pracujete pro demokracii? Pan ministr financí se zde chlubil, jak utěšeně přibývají dávky a jak utěšeně se všechno zlepšuje, ale neřekl, kolik krve a životů to stálo, kolik existencí bylo zničeno, kolik lidí bylo na mizinu přivedeno. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Neotřásá vámi a vládou, když se lidé věší, střílejí, topí, poněvadž vidí, že všechna práce a námaha tolika let je pryč a všechno zničeno? Pomáhá-li něco Gajdovi, pomáhá-li něco fašismu, je to vaše nezpůsobilost ve vládě, kde ničíte malé a střední lidi, kteří vždycky byli nejlepší oporou republiky. Co bychom o tom měli vypravovat? Založili jste si spoustu konsumních spolků a družstev - všechny strany od nejkrajnější pravice do nejlevější levice zakládají konsumní spolky a konsumní družstva - ale všechna břemena a všechny těžkosti má nésti živnostník a obchodník. Pan ministr se chlubí, jak to všechno hezky vypadá, ale zapomíná při tom říci, že státní pokladna je dlužna ne stamiliony, nýbrž přímo miliardy živnostníkům, kteří pracovali na státních pracích, ale dodnes marně volají po penězích, které jim mají býti zaplaceny.

Musíme se ptáti, kam to spějeme, když vidíme, že se v tomto státě nadržuje velkým kapitalistům, velkým průmyslovým koncernům, ale že v tomto státě je lhostejno, zničí-li se 40.000, 50.000 nebo i 100.000 živnostníků, jen když bude existovati několik velkých jedinců. Co to bude znamenati pro stát? Má pro stát a republiku větší význam několik málo velkých jednotlivců než velká masa drobných jedinců? V těchto dnech jsem mluvil s jedním sekčním šéfem a tázal jsem se ho, co dělá jeho rodina. "Syna mám ve Zlíně", pravil. Když jsem žasnul "Jak to, vždyť není obuvníkem!", odpověděl mi: "My vyšší úředníci teď většinou dáváme své syny do Zlína." Můžeme dnes říci, že vlastně pomalu všichni mocní v tomto státě budou míti své syny ve Zlíně, a proto se nedivte, když se tak silně projevuje vliv ve prospěch takových velkých podniků.

Pamatujte si dobře, že tento národ, když Němci zuřili, že jej poněmčí, odnárodní, držely tři vrstvy. V uzavřeném území držel tento národ český živnostník, český dělník a český rolník. Nikdo nevykonal více než oni. Co vykonal v uzavřeném území bohatý průmyslník? V uzavřeném území držel českost a naše menšiny český živnostník s českým dělníkem i v dobách těžké persekuce ať politické nebo hospodářské. Řeknu docela otevřeně, že spolehlivou oporou českého národa a státu bude vždycky jen český živnostník, český dělník a český rolník.

A jak se dnes s tímto člověkem jedná? Jak se dnes jedná s tímto stavem? Na českého živnostníka, na českého obchodníka nejenom u nás, nýbrž i v uzavřeném území se pohlíží způsobem, nad nímž musíme žasnouti. Řada berních úředníků, kteří byli nejenom věrnými rakouskými příslušníky, nýbrž i věrnými propagátory Rakouska a Německa, kteří nenáviděli československý stát právě tak jako československý lid, zůstala ve službách československého státu a je dnes na berních úřadech. A ti často českému živnostníkovi a obchodníkovi v uzavřeném území, když si přijde stěžovat, říkají: Co chcete? Vždyť jste chtěli svou republiku, vždyť jste chtěli svůj stát, proto trpte, proto plaťte, proto dejte třebas to poslední!

Ale nejedná se tak s kapitalistou, s továrníkem! Třikráte jsem se obrátil na p. ministra financí - to je také demokracie! - aby mně řekl, který továrník to je, jenž 180 mil. Kč za vyvezené zboží nepřivezl do Československé republiky. Prosím, když se malý řezník nebo některý malý člověk dopustí finančního přestupku, je okamžitě zatčen, okamžitě uvězněn, okamžitě se proti němu jde nejsurovějším způsobem, terorem a pohrůžkou, že bude tak dlouho zavřen, dokud nezaplatí, třebas ani zaplatit nemůže. Tak se s ním jedná, ale když jde o bohatého, velkého továrníka a o 180 mil. Kč, neudělá se mu nic, nanejvýše se mu dá 1 nebo 2 mil. Kč pokuty. Když choť bohatého továrníka si kupuje velkostatek v Německu a jenom proto, že Hitler neuznal koupě, ke koupi fakticky nedošlo, co se stane? Nic! Jak by se mohlo něco stát! Vždyť, jak jsem prve řekl, velcí v tomto státě mají i své syny u tohoto pána zaměstnány a nedivíme se potom, že se nemůže nic stát.

Odstraňte nespokojenost! Odstraňte to, aby v našem státě byli lidé za práci trestáni! Chudý holičský mistr - bylo to, tuším, v Lysé n. L. - poněvadž celý týden nemá co dělat, v sobotu dělal o 1/2 hodiny déle, aby vyhověl zákazníkům, a ten člověk dostal 500 Kč pokuty nebo 50 dní vězení. Prosím, takto se stíhají lidé, kteří od státu nic nechtějí a proto hledí pracovat, aby státu mohli dát, aby mu mohli zaplatit. Když nějaký defraudant ukradne 200.000 Kč nebo 300.000 Kč, dostane 2 měsíce nepodmíněně, ale když živnostník, aby uživil děti, aby uživil ženu, aby zaplatil daně, pracuje o 1/2 hodiny déle, dostane 50 dní vězení a musí si je odsedět. Ptám se: To je demokracie? Tímto způsobem chcete lidi vychovávat k lásce k demokracii? Na lavici obžalovaných posadil bych celou dnešní vládu, poněvadž vláda těmito způsoby a těmito systémy vlastně pracuje, aby demokracie byla podkopávána. A co mám říci o řadě jiných, podobných případů? Co mám říci o tom, když je venku tisíce fušerů a marně se obracíme, marně žádáme, aby tito fušeři byli trestáni? Nic se jim nestane, nic proti nim není podniknuto. Co, když na př. včera ke mně přijde deputace z Vysočan? Mnoho obchodníků přijde a ukazuje mně: Tržím 20 Kč denně a někdy ani těch 20 Kč neutržím a mám dnes platit na staré daně 2.000 Kč měsíčně! Kde je mám vzít? Co mně zbývá? Nic jiného než provaz, než abych skončil svůj život.

Ano, pánové, to jsou věci, na které jsem bezpočtukráte upozorňoval, které podkopávají demokracii, za niž jsme se vždy bili a bijeme. Odstraňte tyto věci, odstraňte tyto nesrovnalosti, pracujte k tomu, aby lid byl spokojen, a nebudete potřebovati výjimečných zákonů.

Zde bylo mluveno o svobodě tisku. Je to smutné, když v zemi Havlíčkově - řekl jsem to při poslední své řeči - není svobody tisku, a nejen to, když vidíme, že tisk má býti ještě dále spoután, ještě více znemožněn. Nechci věřiti, že je pravdou, co bylo uveřejněno v "Českém slově", že by vláda pomýšlela v rámci své nouzové působnosti, dané jí dnešním zákonem, nutiti časopisy, aby přinášely řeči ministrů a snad i poslanců, předsedů a já nevím koho všeho. Představte si, až by tak naše noviny byly nuceny, až by psaly proti ministru obchodu Dostálkovi, jak v Plzni obsadil místopředsednictví obchodní komory lidovcem, jak, když nám zemřel v Pelhřimově Brož, obsadil toto místo lidovcem, jak v Budějovicích bylo obsazeno místo v obchodní komoře dalším lidovcem, jak pro bývalého ministra, když se hlásil k audienci a byl p. ministrem pozván, neměl tento za hodinu čas a neměl pro něj čas ani po druhé, jak řekl deputaci obuvníků: vás nepřijmu, a když přišel lidový poslanec, byla deputace přijata, jak by vypadalo, kdyby p. ministr měl právo dáti na dvě strany do našeho listu své prohlášení! Představte si, jak by to vypadalo, až by jednou koalice se dostala mezi sebou do křížku to je velmi často - a stalo se, že by bratr nár. socialista psal proti soudr. Bechyňovi je to na denním pořadu - a soudr. Bechyně by jim dal velké prohlášení do "Českého slova"! Pánové, nezahrávejte si s ohněm, pamatujte si, s jakým despektem a pohrdáním celý český národ četl články vídeňského Press-Bureau, když tam byly články proti Masarykovi, proti legionářům a když tam byly zprávy proti Kramářovi, když tam byly zprávy, jakými vlastenci se tu a tam naši lidé ukázali. Vzpomeňte, že český národ s pohrdáním četl tyto zprávy a jestliže něco zlou službu prokázalo starému Rakousku, byly to právě tyto vynucené zprávy, pod pohrůžkou zastavení listu dávané do tisku.

Nechci říci, že koalice je na tom dobře, ale jsem přesvědčen, že koalice ještě dnes není na tom tak zle, aby k těmto věcem musela sahat, a sáhne-li k nim, pamatujte si, že bude to počátek konce. Tím nezachráníte demokracii, naopak takovými činy byste demokracii ještě více podkopali než dosud. Co máme říci, když stále se mluví: nebude se sahati na ústavu, neučiní se nic s ústavou - a při tom probleskují zprávy, že v ministerstvu vnitra se pracuje na novém volebním řádu, kde československý národ má býti daleko hůře hodnocen, než kterýkoli jiný národ, když se mluví, že budou dvě volební čísla, jedno pro Němce, pro Poláky a pro Maďary a jiné volební číslo, samozřejmě daleko vyšší, pro čsl. politické strany. Pánové, já vám zde otevřeně pravím, že by tomu nerozuměl ani národ, ani lid koaliční a že by pro vás mohlo nastati velmi nebezpečné překvapení při volbách. Pamatujte si, že i když dnes chcete hrdost československého národa a československého lidu podlomiti - co děláte dnes s rozhlasem, čím dnes častujete čsl. lid, toho je náš lid syt - pamatujte si, že z čsl. lidu nenaděláte vlažných lidí. Čím více mu budete chtíti tu vlažnost vštěpovati, tím více hrdosti a síly pak v čsl. lidu propukne.