Je zrejmé, že tento zákon chce odstranenie dnešného zla nie vyriešiť, lež odložiť. Nemocného tento zákon neuzdraví, ale len kvapkou opia uspí a vyčká, až sa prebudí, že snáď medzitým stane sa nejaký zázrak. Takto však nemožno liečiť. A že tunajšia situácia vyžaduje si liečby, to sám pan minister financií konštatoval práve v týchto dňoch, keď pri pojednávaní záverečného účtu prejavil, že deficit okrem vykázaného schodku presahuje 2 miliardy. Budúci záverečný účet poslúži nám s datami ešte trpkejšími, lebo hospodárska sila republiky postupne klesá. Pozreme-li na výdelečnú schopnosť obyvateľstva štátu, vidíme-li stálu stagnáciu priemyslu, úpadok obchodnej bilancie, tu musíme videť, že kríza stále a trvale raste. Pre našu chúlostivú situáciu veľmi sa hodí slovenské porekadlo: "Na kom psota, na tom smiech", poškodený stane sa vždy smiešnym.

Že situácia je tak chmúrna, toho jednou podstatnou príčinou je bezpochyby tá hra veľmocenská, ktorú tento malý štát prevádza v dôsledku ambície pána ministra zahraničia Beneša. Rolu, ktorú hrá pan minister Beneš na verejnosti sveta, pripomína mi klasický príklad, zaznamenaný kronikou o Alexandre Veľkom. Jemu riekol jeho otec, ten talentovaný Filip, keď videl ambicie svojho syna: "Synu môj, malá je pre teba Macedonia!" Zdá sa mi, že i pre pána ministra zahraničia je malé to Československo a preto vytvoril v trojspolkovej jednote Malú dohodu, ktorá preca nemôže byť nazývaná veľmocou. (Posl. dr Slávik: Pojďte s nami! Ponúkajte Maďarsko, aby sa dohodlo s nami!) Pre nás je táto veľmocenská hra veľmi nebezpečná. My tu doma mali by sme tento svoj štát solidne vybudovať tak, ako to zamýšľali tí, ktorí tento štát utvorili, aby tento štát bol republikou zakladajúcou sa na reálnej politike, aby bol republikou poctivou, snažiacou sa po miere a po zveľadení blahobytu národov v nej inkorporovaných, republikou, ktorá by chcela žiť v miere s každým.

Naproti tomu však vidíme, že Československo hľadalo konexie s ruskými Sovjety, čím jednak pokazilo dobrý pomer s Poľskom, dostalo sa do protivy tiež so slavizmom národným, zahrnujúcim v seba myšlienku všeslaviansku, čo klasicky konštatoval i Kramář. (Posl. dr Slávik: To vás mrzí?) Dobrý lekár nikdy necíti bolesť nemocného, lež on chce svojho pacienta uzdraviť. Predpojatým činí človeka len bolesť!

Vidíme i to, že pomer Československa k Nemcom už i na poli spoločenskom zmenil sa in peius a musíme pozorovať i to, že táto republika so svojimi veľmocenskými tendenciami a so svojimi prehnane sebavedomými prejavy začína strácať sympatie jak u mocností neutrálnych, tak u istej skupiny veľmocí. Tým sa vysvetľuje, že tie "určité prekážky" viedly hospodársky tam, že sme museli zoslabiť vnútornú silu našej valuty, čo je však veľmi nebezpečné. Snáď dr Kramář, jeden z budovateľov tejto republiky, vysvetlil to najklasickejšie a vyložil dôsledky toho. Keď išlo o to, aby vnútorná hodnota našej valuty bola o 20% snížená, tu povedal Kramář, že nechce túto otázku do široka rozvádzať, lebo to nie je jeho oborom, ale vraj vie, že jestliže dosiaľ potreboval na jeden oblek 3 m látky, keďže v tomto metre je 100 centimetrov, bude nabudúce k tomu istému obleku potrebovať skoro 4 m, lebo nabudúce bude mať meter len 80 cm. Je tomu nezbytne tak, že štát, ktorý je odkázaný na dovoz surovín, aby mohol svoj priemysel zásobovať materiálom, bude po snížení kupnej ceny valuty viac platiť za suroviny. Je to železný zákon hospodárskeho života, na ktorom nezmení nič žiadne filozofovanie.

Predložený návrh zákona neprijímame, lebo on nič nerieši, nič neuzdravuje, naproti tomu podrýva základy demokracie, na ktorej by mal preca tento štát spočívať. Tento návrh zákona umožňuje zmenu administratívy a pretvorenie celej administrácie, zmotaný text tohoto návrhu umožní, aby boly pozbavené platnosti všetky garancie, ktoré dosiaľ boly ústavnou zárukou plného požívania práv občianskych. (Posl. dr Slávik: Parlament to dostane za 14 dní a môže to neschváliť!) Do týchto 14 dní môže sa prihodiť ledačo, môže byť niekto obesený, a jestliže za 14 dní dostane rekurs, to mu už veru nič nepomôže. (Posl. dr Slávik: Tak rýchle to neide. To sám viete!)

Pripúšťam, že v danom prípade je potrebné, aby niektoré zákonné ustanovenia nariadením boly pozmenené, avšak naše svolenie k tomu boli by sme ochotní dať len vtedy, keby sme vyciťovali, že štát je vedený vládou, ktorá prevádza svoju moc za plnej rovnoprávnosti demokratickej. Keďže tuná toho niet, preto vznášam protest proti tomuto pristrihovaniu verejných slobôd a so všetkou úctou voči zpravodajovi a vláde prejavujem v mene strán v mojom klube sjednotených, že návrh zákona ani vo všeobecnosti ani v jeho podrobnostiach neprijímam.

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Böhm. Dávám mu slovo.

Posl. Böhm (německy): Slavná sněmovno! V mezích rozpravy o prodloužení zmocňovacího zákona jest možné promluviti i o každé hospodářsko-politické věci, zvláště v době, kdy pro nastalé poměry jest těžce ohrožena existence jednoho povolání. Mým úkolem jest tedy dnes blíže vyjasniti jednoroční vývoj v zemědělství a zároveň poukázati i na to, že zmocnovací zákon poskytne možnost zasáhnouti v nejvážnější chvíli a postarati se i o zemědělství.

Před rokem zasedala v Londýně světová hospodářská a měnová konference, která naplňovala největší nadějí nejen zemědělství, nýbrž i průmysl. Tato mezinárodní konference byla by měla vyřešiti velmi velké úkoly. Především šlo o omezení přebytečné výroby zemědělských výrobků, dále o úpravu výměny zboží. Není neznámo, že za normálních poměrů západ se dusí v přebytku, zatím co východ jest v nouzi. Tragedií 20. století jest jednak přebytek potravin a zboží, jednak hlad a zima. Ale úkolem londýnské světové hospodářské a měnové konference bylo také umožnit přizpůsobení cen zemědělských cenám jiných předmětů spotřeby. Konstatuji-li dnes, že dnem 1. ledna 1934 dostáváme za zemědělské výrobky 4˙8 násobnou předválečnou cenu, že index zemědělských výrobků činí 478, index nákladů na zemědělskou výrobu však 762, můžeme si představiti, že jest nezbytně nutné přizpůsobiti zemědělské ceny cenám jiných předmětů spotřeby, má-li zemědělství ještě vůbec míti možnost života. Hospodářské rozpory mezi státy a také politické důvody přispěly, že konference na škodu průmyslu a zemědělství ztroskotala. Tato konference neměla proto úspěchu, poněvadž se Amerika nechtěla vzdáti výhod pěstování obilí, Argentina evropského masného trhu, že holandské a dánské krávy nemohou býti všechny odevzdány pohodnému a že Rusko dále usiluje nabízeti za ceny nižší než na světovém trhu.

Koncem r. 1933 bylo tedy zahájeno vyjednávání mezi průmyslem a zemědělstvím. Jeho účelem bylo upraviti dovoz zemědělských výrobků a vývoz průmyslového zboží. To byla vlastně předzvěst pro vybudování Malé dohody v hospodářské společenstvo.

Dovolte mi, abych s tohoto místa zcela věcně zaujal stanovisko k tomuto vybudování. My sudetští Němci jsme Rumunům a Jihoslovanům docela blahovolně nakloněni a přejeme jim hospodářský úspěch. Musíme však konstatovati, že vybudování Malé dohody v hospodářské společenstvo zůstane tak dlouho bez významu, dokud bude omezeno pouze na tyto tři státy. Zdá se, že se již potvrdilo naše mínění, že Malá hospodářská dohoda nemůže přinésti hospodářského prospěchu. A proč nepřináší prospěchu? Rumunsko a Jugoslavie přijaly r. 1932 9˙6% našeho vývozu, Rakousko, Německo a Maďarsko stále ještě 35%. Pan ministr zemědělství jednou mínil, že by Československo mělo kupovati přebytečné obilí v jihovýchodních agrárních státech a že by je západ měl odebrati, aby se ani nedotklo našeho státu. Tato idea jest jistě velmi dobrá, ale nedá se tak snadno provésti, především pro vysoké nákladní sazby ve Středozemním moři proti sazbám na Atlantickém oceáně. Francouzský ministr financí a ministr zemědělství vypočítali již r. 1931, že by odběr obilí z jihovýchodních agrárních států způsobil Francii výdaje vyšší o 90 mil. franků. Ostatně nejsem to sám, kdož toto konstatuje - bylo to již často konstatováno i s české strany - že naše spojenecká věrnost k Francii není hospodářsky přiměřeně odměňována. Můžeme konstatovati, že západ má nepatrné pochopení pro naše hospodářské postavení přes pasivní obchodní a platební rozvahu. Pohlížíme-li na hospodářské styky mezi Francií a Československem v číslicích, nalezneme, že tyto číslice nejsou naprosto potěšitelné. Jest nutno, aby spojenecký poměr Československa a jihovýchodních agrárních států k Francii byl příště vybudován především na hospodářských základech.

Za normálních poměrů máme v jihovýchodních agrárních státech přebytek pšenice 2.3 mil. tun. Přebytek ječmene činí ve státech Malé dohody 991.000 tun, západ může však odebrati jen 50.000 až 100.000 tun, zatím co jiná odbytiště mohla by z jihovýchodních agrárních států odebrati 1,500.000 tun. Rumunsko má 6˙5krát větší zájem na vývozu ječmene než pšenice. Jugoslavie a Rumunsko mají přebytek kukuřice 1.500.000 tun. Západ může vsak odebrati jen 700.000 tun. Proto byly by celní přednosti, udělované západem státům na dolním Dunaji, čistě politickou konstrukcí bez praktických výhod. Francie a Anglie uhrazuje svou spotřebu stejně jako dříve ze svých kolonií. Zdali schůzka francouzského ministra zahraničních věcí se zástupci Malé dohody v nejbližších dnech v Bukurešti přinese nějakou změnu v tomto směru, musíme vyčkati.

Z toho vyplývá přirozeně středoevropská situace. Hospodářské ujednání Malé dohody jest počátkem vývoje, na jehož konci bude hospodářská střední Evropa jako velké odbytiště.

S tohoto hlediska nesmíme však ovšem nikdy zapomínati dále usilovati o vybudování našich obchodně politických styků i s jinými státy. Při stejné námaze bylo by jistě možno také dosíci úspěchu. Zahájení normálních styků se sovětským Ruskem mohlo by za jistých okolností míti příznivý účinek pro náš vývoz a průvoz.

V souvislosti s tímto souhrnem otázek rád bych poukázal především na stanovisko průmyslu k zemědělství. My jsme ochotni v každém směru vyjíti vstříc průmyslu, to chci s tohoto místa zvláště zdůrazniti. Nemůžeme však za normálních dob dovážeti potraviny, kterých sami máme dosti. Přemoci nezaměstnanost a zabrániti zhroucení zemědělského povolání jest společný úkol. Bylo by nesmyslné a neodpovědné vzájemně se ničiti, místo společně pečovati o chléb a práci. Výčitky, které nám zvláště i v poslední době činil průmysl, jsou naprosto neoprávněné, tak na př. výčitka, že zamítnutí zvýšeného dovozu zemědělských výrobků znemožňuje zvýšiti vývoz do jihovýchodních států, nebo také výčitka, že agrární politika zavinila katastrofální postavení průmyslu. Obchod, průmysl a živnosti s jedné strany, zemědělství s druhé strany jsou hospodářsky rovnocenné, říkají zástupci průmyslu, ale politicky prý převládá agrární vliv. Naproti tomu zemědělci na venkově tvrdí opak, totiž že dáváme dovážeti příliš mnoho cizích potravin. Průmysl nesmí však zapomínati ani na pochybnou platební schopnost a na finanční situaci jihovýchodních agrárních států. Při stoupajícím vlastním zásobování Německa, Rakouska a Italie sotva se zlepší špatná finanční situace států na dolním Dunaji.

Poukážu nyní na dovoz potravin z posledních let. Dovoz másla, vajec, vepřů a pšenice byl větší než spotřeba. Tak na př. na poslední schůzi dobytčího syndikátu byl znova schválen dovoz 10.000 vepřů. Dále 95.000 q tuku a vývoz másla a jiných předmětů spotřeby není rozhodnut. Za nynějších cen vepřů 3.50 Kč živé váhy měl by přece býti dovoz odložen na chvíli, kdy, řekněme, naše zásoby budou sníženy. V takové době, jako je dnešní, není dovoz 10.000 tučných vepřů určitě naprosto nutný. R. 1933 dovezli jsme tuků a masa a vyrobili jsme umělých tuků 1,100.000 q. To jest ohromné množství, jehož dodávka byla zemědělcům odňata. Vývoj cen se tím přirozeně utvářel neobyčejně nepříznivě. Ale tento vývoj cen z vinila také vlastní přehnaná výroba. Kdyby na příklad dovoz a výroba byly sníženy o 50%, byli bychom mohli zkrmiti 60.000 vagonů žita, ječmene a ovsa, které za normálních poměrů máme jako přebytečné, a byla by se mohla dovážeti pšenice z agrárních zemí a za to vyvážeti průmyslové výrobky.

Mohu jistě říci, že se nám zemědělcům po této stránce velice křivdí a že se po naší trpělivosti šlapalo. V minulých letech jsme se různým způsobem pokoušeli upraviti vývoj cen zemědělských výrobků; a nástroji takové cenové politiky byly zvláště syndikáty. Jak tedy měly tyto syndikáty plniti svůj účel? Kdyby především bylo v nich bývalo zemědělství přiměřeně zastoupeno, kdyby zúčastněné vrstvy nebyly měly žádného zájmu na obchodu s cizím obilím, kdyby úsilí rozličných společností, velkonákupních společností, svazů mlýnů a obchodu o zisk bylo mohlo býti úspěšně brzděno. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Nelze říci, že by syndikáty byly splnily svůj úkol. Zkoumáme-li dovoz posledních 2 až 3 let, nebéře se na př. při dovozu másla za základ tříletý průměr, nýbrž rok 1931, kdy následkem poměrů bylo dovezeno největší množství másla. Poukazuji-li pak na bursovní záznamy z loňska, musím konstatovati, že pšenice byla na burse znamenána 1.65 Kč, že se však ve skutečnosti platilo jen 1 30 Kč. Nechci se zde zabývati výdělky jednotlivých firem a mnohými jinými věcmi. Chci říci jen tolik, že kdyby byly poměry zůstaly normální, kdyby povětrnostní poměry nebyly způsobily změnu, bylo by bývalo velice nutno reformovati obrat obilím a dobytkem. Zdali by se tyto reformy nazývaly dovozními místy nebo monopoly, bylo by zcela vedlejší. Je však jisto, že nynější vyhlídky na sklizeň jsou takové, že se pravděpodobně budeme moci vzdáti takových opatření na zajištění sklizně, poněvadž konec konců slova "zajištění sklizně" mohla by při stanovení pevných cen působiti v opačném smyslu.

Nyní, dámy a pánové, chceme především zajistiti ceny za normálních poměrů a pak upraviti osevnou plochu. (Souhlas.) Ceny musejí býti přiměřené potřebám výrobce. Mnohem důležitější, než abychom se dnes zabývali opatřeními na zajištění sklizně, jest především učiniti opatření, aby spekulanti nemohli r. 1934 zase tropiti své neplechy při zásobování hospodářství podle nastalých poměrů jako r. 1933. Spekulanti nejen že porušili zásobování hospodářství, nýbrž měli vliv i na vývoj cen v zemědělství v jeho neprospěch a pravil-li pan ministr zemědělství před několika týdny, že liberalismus jest dnes v úpadku a že v nynější době není možno uplatňovati jeho zásady, má-li se obnoviti porušená rovnováha mezi výrobou a spotřebou, jsou tato pravdivá slova právě v dnešní době nejpřípadnější. Již dnes lze dokázati, že se nabízejí krmiva s rozdílem 25 a 30 Kč za 1 q, s rozdílem jednak mezi nabídkou zemědělských skladištních družstev a jednak nabídkou soukromých obchodníků. Začíná tedy již závodění, aby se z této ohromné bídy udělal obchod, a zde má především vláda i v mezích tohoto zmocňovacího zákona možnost zasáhnouti.

Ještě několik slov o t. zv. znehodnocení koruny v cizině. Při tomto znehodnocení koruny v cizině pomýšlelo se na zvýšení vývozu. Můžeme zde konstatovati, že se obavy, které se všude projevovaly, když zákon byl oznámen, nesplnily. Tato devalvace nezpůsobila žádného vzestupu indexu, tedy žádného zdražení. Cizina nevystoupila proti nám s ostrými opatřeními, přísné devisové předpisy byly pro rozličné výrobky uvolněny, jednání o zrušení povolovacího řízení mohla býti částečně zahájena. Rád bych s tohoto místa, ačkoliv to letos pro ohromné sucho nebude pravděpodobně již ožehavé, vyslovil především přání, aby konečně jednou bylo zrušeno povolovací řízení pro vývoz ovoce. Toto povolovací řízení vedlo k nejhorším trýzněním, která jsem kdy mohl pozorovati v oboru celně a obchodně politickém, ke zdražení vývozu na účet pěstitelů ovoce, k zamezení vývozu včas, k nadržování několika státním občanům v neprospěch jiných atd.

Jest velice potěšitelné, že můžeme zde dnes konstatovati, že se i číslice dovozu a vývozu poněkud zlepšily, že se zvýšilo přistavování vozů, že tedy znehodnocení koruny v cizině naprosto nebylo na škodu hospodářství všeobecně. Ovšem tato výhoda se většinou zase ruší ohromnou katastrofou, kterou bylo postiženo zemědělství tohoto státu v posledních 8 týdnech, neboť se domnívám, že kompensační jednání s Rumunskem a Jugoslavií o dovozu potravin a o vývozu textilního zboží atp. samo sebou přestane, neboť přece rumunská sklizeň jistě nebude lepší než naše, a že vlastně více nebo méně tato výhoda devalvace bude opět zmařena.

Nyní ještě několik slov o nynější pohromě. V četných novinách jsem mohl pozorovati mylné chápání. Stojí tam totiž, že dešť v poslední době odstranil nebezpečí, že sklizeň bude zničena. Toto mínění není správné. Škody v zemědělství jsou ve všech oblastech republiky skoro bez výjimky přímo katastrofální a v posledních dnech bylo zjištěno, že taková pohroma způsobená suchem nebyla již zaznamenána 31 let. Trnitá cesta zemědělství stala se v posledním roce přímo příslovečnou. Loňská podpůrná akce přišla příliš pozdě, obilí bylo již prodáno za levné ceny. Pak přišla zima bez sněhu, s velice silnými mrazy. V jednotlivých částech státu byly ozimy zničeny až na 80%, stejně jako na jaře nově zasetá jař se vůbec nevyvinula, poněvadž se nutný dešť nedostavil. K tomu se přidružila ohromná záplava myší. Co nezničily mrazy, zničily pak myši, zvláště jeteliny. Cena vepřů a dobytka dosáhla v letech 1933 a 1934 nejnižšího stavu a chyběly již jen mrazy 16. a 29. května, jaké byly zřídka pozorovány. Kvetoucí žito částečně zmrzlo, bramborová nať zčernala a obraz, který se nám na venkově naskytuje, jest beznadějný. Některé části státu byly dotčeny bouřemi a krupobitím, to nejhorší však, čeho se nyní dožíváme, jest sucho. Studny začínají vysychati, rostlinstvo úplně odumřelo. Jaké jsou tedy strašné následky tohoto sucha, kterého po desítky let zde nebylo? Sklizeň sena jest na 75% zničena, já na svém statku sklízel jsem každý rok 25 povozů sena, surového krmiva pro zimu, a letos mohl jsem dovézti domů úhrnem jen čtvrtinu, tedy 6 povozů. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Tu není divu, když si zemědělci budou dnes prostě zoufati, poněvadž již nevědí, kudy kam. Jedete-li drahou naším krajem, vidíte, že ječmen je spálený, oves žlutý, žito a pšenice přezrálé. Výnos bude činit pravděpodobně sotva pětinu normálního výnosu, jest úplně méněcenný, takže ho vůbec nebude lze užíti jako osiva. Nebude-li ještě několik dní pršeti, musíme očekávati i neúrodu bramborů, což velmi těžce pocítí zvláště drobný člověk. V labském údolí byly ovocné stromy ověšeny ovocem, a to byl krásný náběh. Jdeme-li však dnes labským údolím a položíme-li ruku na strom, padá ovoce prostě dolů. Sklizeň ovoce bude v několika dnech zničena a ovocnáři ztratí miliony korun. V 8 až 10 dnech nebude zeleného krmiva a táži se, co se stane potom? Potom dojde k prodeji dobytka, ke kterému dohání strach, že dobytek zahyne hlady. Není peněz na zakoupení krmiva. Celkem musíme říci, že příroda poskytuje nyní smutný obraz a že postavení zemědělství jest katastrofální. To jest pravda o nynějším postavení a všechny jinak znějící zprávy jsou vymyšlené a zkreslené. Máme jistě dosti starostí a divím se, že ještě jsou snahy zahájiti spor o trvání německého odboru zemědělské rady. Peníze, které se poskytují německému odboru zemědělské rady, byly ještě více omezeny a užívá se jich co nejšetrněji, a to tak, že se tím zemědělství koná velmi mnoho dobrých služeb. Není tedy naprosto důvodu sahati nějak na existenci německého odboru, poněvadž jako samosprávné zastoupení německého zemědělství plně a zcela vykonával úkoly, které mu byly uloženy.

V této vážné chvíli obracíme se k vládě o pomoc. Všechna dosud učiněná opatření na záchranu zemědělství před úplným úpadkem zůstala bez účinku pro poměry, které nastaly. Svaz zemědělců předložil tedy vládě návrh na zmírnění nouze. Především bude nutno za rok 1934 odepsati pozemkovou daň, neboť předpokladem pozemkové daně jest pozemkový výnos a pozemkového výnosu dnes není, nýbrž každý jednotlivý pozemek se stal r. 1934 předmětem ztráty. V tomto návrhu žádali jsme právem také, aby byly poshověny daňové nedoplatky z r. 1933. Dále jsme žádali 50%ní slevy dovozného na krmiva. Pro železnice nebude to naprosto žádná ztráta, neboť sta železničních vagonů stojí prázdných na stanicích a i toto 50%ní dovozné jistě uhradí režii. Aby zakročením vlády byla v dostatečné míře dána k disposici zlevněná krmiva, jest zvláště nutné. Zjištění zásob je nutno provésti, aby se zbytečně nezadržovaly. (Posl. Windirsch [německy]: Jako předmět lichvy!) Ano, jako předmět lichvy a především k využití těžké hospodářské situace. O ostré kontrole burs a o odstranění spekulantů jsem se již dnes zde zmínil. Zajistiti osivo pro podzimní setí 1934 stalo se nezbytně nutným. Sklizeň se naprosto nehodí za osivo a nebude činiti ani více než 20% sklizně normálních let. Ale nemůžeme platiti již ani nynějšího sociálního pojistného. Dlužno litovati, že tisíce zemědělských dělníků není již zaměstnáno a mimo to další sta takových dělníků budou musiti býti propuštěna, nikoliv že snad střední nebo drobný zemědělec nechce tohoto pojistného platiti, nýbrž že ho platiti nemůže. Kdo se chce o tom přesvědčiti, ať jde do vesnic, otáže se tam lidí a ti již dají správnou odpověď na správném místě.

Dále jest - i o tom jsem se dnes již zmínil - nutno konečně jednou snížiti kartelové ceny. Dobrovolně se to nikdy nestane. To musí učiniti vláda. Víme, že velká část spotřebitelů nebude moci v nejbližší době platiti vyšší ceny. Proto žádáme, aby se věnovala pozornost rozpětí meziobchodu mezi původní výrobou a zušlechtěným zbožím. Minul čas, to ať si pamatují ti, na jejichž adresu tato slova směřují, kdy snad jeden stav nebo jedno povolání na útraty jiných mohlo míti z této nouze ještě nějaké výhody. My všichni jsme povinni v době této ohromné nouze přinášet společné oběti. (Souhlas.)

Rád bych ukázal, že jen rychlé a energické zakročení vlády může zachrániti zemědělství před zkázou a nejširší vrstvy před zoufalstvím. Ještě máme - a to budiž zde výslovně zdůrazněno - ruku na pluhu a v srdci naději v lepší budoucnost. Nedovolte, aby tato spolehlivá ruka byla ochromena.

Ke konci však chci použíti také příležitosti, abych poukázal na velkou hospodářskou bídu v německých pohraničních územích všeobecně. Tato bída jest ohromná a nesmí se již naprosto přehlížeti. Zvláště naše mládež stojí před zoufalstvím a její duševní smýšlení jest podle toho. Mládež jen živoří ve květu svého života; tisíce mladých lidí nespatřilo od propuštění ze školy vnitřku žádného závodu, tisícům mladých lidí neposkytuje se příležitost najíti příště pracovní místo. Říkáme-li zde, že mládež zvláště v německém území duševně a hmotně nejsilněji trpěla nouzí a nynějším rozvratem národního a státního života, naprosto nepřeháníme. Zřizování pracovních táborů, stále zase se vynořující otázka osídlovací, umisťování aspirantů poskytuje příležitost dáti i německému dítěti přístřeší, práci a chléb. Přimlouvám-li se zde s tohoto místa za německou mládež, jest toto varovné volání i v zájmu státu. Ať vláda a celá česká veřejnost dbá volání posl. Vojty Beneše: "Ať se u našich pohraničních Němců a jejich mládeže spravedlivým posuzováním jejich těžké situace probuzuje důvěra ke státu, který jest i jejich vlastí." Kdyby tato uznáníhodná zásada měla býti z národnostních důvodů zamítnuta, pak by se stalo pravdou slovo našeho pana presidenta státu, který jednou řekl: Nepřítelem národů a lidstva - a já k tomu připojuji: státu - jest národnostní záští. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: Pro ducha předložené osnovy zákona je jistě velmi charakteristické, že zpravodajem k němu je dlouholetý policejní ministr, který se musel s tohoto místa několikráte odpovídati ze střílení četníků a policistů do dělníků. [ ]

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka pro tento výrok k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): ..... v ústech takového zpravodaje je každé slovo o demokracii, každý pokus o spojování.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Kopecký (pokračuje): ... demokracie a práv lidu s předloženou osnovou zákona nesporně krvavým výsměchem. A my můžeme říci, že tyto "slavičí" písně o obraně demokracie dělnictvo a pracující lid neoklamou.

Předloženou osnovou prodlužuje se doba platnosti zmocňovacího zákona a zároveň se rozšiřuje jeho působnost. Pracující lid má opět příležitost se přesvědčiti, jak byl klamán, když se mu slibovalo, že zmocňovacího zákona bude použito jen na nejkratší dobu a že se tak děje z důvodu momentánní potřeby. Platnost tohoto zmocňovacího zákona se již jednou prodloužila a dnes se opět tak činí na delší dobu, na dobu celého roku. Vládnutí na základě zmocňovacího zákona stává se tak trvalým, systematickým a z vládnoucích kruhů nikdo nemá nejmenší vůle vrátiti se k formám vlády, které se uplatňovaly před zmocňovacím zákonem. Naopak, diktátorský režim, režim fašistických nouzových nařízení se v Československu již zavedl (Výkřiky posl. Jurana.) a slouží za podklad k dalšímu nástupu buržoasie k dokonání fašistické diktatury v Československu. Velký podvod spáchaný na pracujících masách vládnoucími měšťáckými i socialistickými stranami se tak úplně odhaluje.

Tvrdilo se, že zmocňovací zákon je opatřením v zájmu obrany a zesílení demokracie. Dnes je již každému jasno, že to byla jen velká lež. Pánové, vy jste mluvili, že demokracii bráníte a zesilujete, ale ve skutečnosti jste demokracii odbourali, parlament jste v dalekosáhlé míře zbavili jeho ústavních práv, učinili jste z parlamentu pouze legalisátora fašistických metod vlády. Ústavu, kterou jste prohlašovali za posvátnou a nedotknutelnou, jste sami pošlapali. Vládu, o které jste říkali, že je podřízena zástupcům lidu a že jest pouze vykonavatelem jejich vůle, jste povýšili nad parlament, nad všechnu jinou moc a učinili jste ji neomezenou diktátorkou v nejdůležitějších otázkách veřejného života. Dnes jste naprosto usvědčeni, že jste z velké části dělali pouze to, co Hitler v Německu a Dollfuss v Rakousku. Nejste obránci demokracie, nýbrž fašisátory a vaše diktatura slouží jen k tomu, abyste udrželi kapitalistický řád.

Tvrdili jste, že zmocňovací zákon je vybavení vlády mimořádnou pravomocí z toho důvodu, aby prý mohla řešiti hospodářskou krisi. Vláda měla možnost rok používati zmocňovacího zákona. Neřešila nic a na stavu hospodářské krise nezměnila naprosto nic. Hospodářský úpadek trvá dále, bída vzrostla a všeobecný hospodářský, sociální a politický rozvrat se jen prohlubuje.

Tvrdili jste, že zmocňovací zákon jest určen k řešení hospodářských a sociálních otázek v zájmu lidu. Byl to opět pouze klam. Prakse zmocňovacího zákona ukázala, že diktátorské moci používala vláda jenom k tomu, aby mohla pomáhati jen vrstvám hospodářsky vládnoucím, (Výkřiky posl. Jurana.) Prakse ukázala, že naopak zmocňovací zákon sloužil za podklad vydávání takových nouzových nařízení, která velmi brutálně postihla zájmy dělnictva a pracujícího lidu. Nejkřiklavějším dokladem bylo odbourání a snížení podpor v nezaměstnání, které bylo právě na podkladě nouzových nařízení, na podkladě zmocňovacího zákona provedeno. A tak to má jíti dále. Prodlužujete zmocňovací zákon jenom za tím účelem, abyste mohli dále pomáhati kapitalistům pomocí nouzových diktátů a abyste mohli pracující masy dále zbidačovati a olupováním práv sociálně a hospodářsky deptati. Prodlužujete platnost zmocňovacího zákona proto, abyste mohli na jeho podkladě provésti zhoršení nemocenského pojištění, tento nejkřiklavější, sociálně reakční zločin na československém dělnictvu.

Diktátorskou pravomoc reservujete dále vládě pro nové, ještě ostřejší opatření sociálně-reakčního rázu. Podle toho dělnictvo a pracující lid určuje své stanovisko ke zmocňovacímu zákonu a my jménem dělnictva a pracujícího lidu voláme zde dnešního dne: Pryč se zmocňovacím zákonem, pryč s režimem nouzových diktátů! (Potlesk komunistických poslanců.) Stavíme se proti prodloužení zmocňovacího zákona a žádáme jeho zrušení. Žádajíce zrušení zmocňovacího zákona jsme si vědomi, že tím chráníme jenom nejživotnější zájem pracujícího lidu před zbidačovacími atentáty buržoasie a vládnoucích stran.