Místopředseda Stivín (zvoní): K slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! V závěrečném slovu mám zhodnotiti obsah debaty o závěrečném účtu státním za r. 1932, který je obrazem hospodářství dotčeného roku. Debaty zúčastnilo se poměrně málo pánů poslanců a pokud hovořili, jsem povinen konstatovati, že dotýkali se svým způsobem jednotlivých oddílů a úseků státního hospodářství a rovněž tak zaujímali stanovisko k celkovým výsledkům. S povděkem kvituji, že p. ministr financí našel příležitost, aby při projednávání státní účetní závěrky řekl nám několik slov o situaci státu v této době, o výhledech pro nejbližší dobu, a myslím, že slavná sněmovna slyšela celkem ráda, že poměry, byť i povlovně, pomalu, přece jenom se poněkud lepší a že situace, pokud jde o státní příjmy, s ohledem na loňský rok za stejné období je přece jenom o něco lepší, lepší také v tom směru, že, jak se dá čekati, schodek státního hospodářství pro r. 1934 nebude tak značný, neboť neroste do této doby tak rapidně, jak tomu bylo předcházející dvě léta. Myslím proto, že nesmíme ztráceti hlavu a naději, že bude zase lépe. Při tom ovšem vláda a všichni činitelé, kteří mají za chod hospodářských událostí ve státě odpovědnost, musí se snažiti, aby stát a jeho obyvatelstvo toto údobí těžkých poměrů překonalo bez zvláštní újmy.

Jednotliví pp. řečníci dotýkali se zejména té okolnosti, zda schodek ve státní závěrce vykázaný je správný či nic. Pan kol. Štětka dokazoval, že schodek nečiní 1.748 mil. Kč, nýbrž že jej lze označiti číslem přes 3 miliardy Kč. Soudím, že nejvyšší účetní kontrolní úřad, který je samostatným orgánem svéprávným, který má velmi mnoho právnicky a účetně vzdělaného úřednictva a který má značné množství odborných sil, nemá žádného interessu, aby nám státní závěrku zkresloval a předkládal parlamentu jiná čísla, než jak je dává skutečnost na základě použití účetnických method, jimiž tento úřad je povinen účetní uzávěrku sestaviti. Pan kol. Štětka pravil, že nalezl rozpor mezi mou zprávou a zprávou, resp. nějakým novinářským článkem kol. Modráčka, který byl zpravodajem o státním závěrečném účtu v senátě. Konstatuji, že naše zprávy se nijak neliší, naopak jsou v naprostém kontaktu a v naprostém ciferním souhlase. Konstatuji znovu, že schodek na náležitost za r. 1932 činí 1.748,292.670.98 Kč. Shledává-li zde p. kol. Štětka nějaký rozdíl a říká, že schodek byl vyčíslen kol. Modráčkem výše, prosím, aby p. kol. Štětka a s ním také p. kol. Ostrý vzali na vědomí, že máme co činiti se schodkem, který můžeme vyčísliti dvojím způsobem, jednak na pokladnu a jednak na náležitost. Schodek na pokladnu jest jiný než schodek na náležitost, na předpis. Jest jiný proto, poněvadž kasovní čísla zpravidla se nikdy neshodují v žádném hospodářství s tím, co hospodářství mělo za určité časové období, v daném případě za kalendářní rok dostat. Je tedy pochopitelno, když srovnáváme na kasu, že dojdeme k jinému závěru, než když srovnáváme na náležitost. To je věc samozřejmá. (Výkřiky posl. Štětky.)

Nic jsem nezatušoval, ani nezamlčel, naopak ještě k tíži závěrky jsem připočetl, co nejvyšší účetní kontrolní úřad nepřipočetl, s čím počítati nemůže, používá číslice tak, jak je to podle zákona povinen.

K vykázanému schodku jsem připočetl ještě 430.8 mil. Kč odepsaných ze základního jmění železnic, o které mělo býti odepsáno na upotřebení železničního materiálu více, než odepsáno bylo.

Připočítal jsem z téhož důvodu 19 mil. Kč a nějaký zlomek u státních lesů a statků. A konečně 75 mil. Kč, které byly vzaty z fondu pro konsolidaci přechodného dluhu státního za tím účelem, aby jich bylo použito ke krytí běžné náležitosti r. 1932 z pramene, který není pro tento účel. To dělá dohromady 525,254.955 Kč 80 haléřů.

Když takto kalkuluji, docházím ke schodku, který by takto vypadal, kdybychom byli u drah odepsali o 430 mil. Kč více, u stát. lesů a statků 19 mil. Kč a kdybychom byli nevzali 75 mil. Kč z konsolidačního fondu. (Posl. Štětka: Tak přece!) Prosím, vždyť si snad rozumíme, vzdyť není naprosto žádného rozporu. Docházím k závěru 2.273,477.626 Kč.

A teď, když použiji téhož postupu na pokladní účet, dojdu k závěru 2.415,875.682 Kč, číslice, které kol. Modráček uvádí, 2.416 milionů Kč. (Posl. Štětka: O tom pochybujeme!) To je v mé zprávě na str. 2, tedy nemám naprosto žádných diferencí a není potřebí dělati dojem, že jsem objevil nějakou Ameriku, jako to dělá pan kol. Štětka. Žádné nové moře, pane kol. Štětko, jste neobjevil, ani lhoteckou louži. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pokud jde o fondy, fondy hospodaří úplně samostatně na svůj vlastní účet. (Posl. Čižinská: Za čí peníze?) Promiňte, nerozumíte tomu. (Posl. Čižinská: Půjdeme se zeptati Remeše!) Buďte tak hodná, mluvte o tom, čemu rozumíte, paní kolegyně, člověk má mluviti jen o tom, čemu rozumí, a čemu nerozumí, tak o tom nemá hovořiti. (Posl. Čižinská: Eskamotáž s číslicemi neděláme!) Není třeba dělati s číslicemi eskamotáž, je jen třeba jim rozuměti. V tomto ohledu jsem povinen konstatovati, že fondovní hospodářství, pokud jde o fondy zřízené podle jednotlivých zákonů, je samostatné, samostatně účtuje. Ve státní závěrce se tato čísla objevují za účelem evidence a nemůžeme proto, poněvadž jsme tak nečinili nikdy a nečiní tak žádný stát na světě, je-li fond samostatným právním subjektem, samostatným právním hospodářstvím, dávati ho někomu jinému na vrub a dělati zaň odpovědným nějaké jiné hospodářství na vlastní účet.

Jiná otázka je, má-li se toto fondovní hospodářství bráti těmi cestami dále, jak je tomu dosud, čili nic. To je jiná věc a v tom ohledu kol. Štětka dobře ví, že jsem již dávno - ne teď - vyslovil své mínění, že je třeba, pokud jde o fondovní hospodářství, okruh fondů pokud možno zmenšiti, nelze-li je úplně odstraniti, poněvadž fondovní hospodářství uniká potřebné kontrole, není zde potřebného parlamentárního dozoru a důsledek toho je, že fondovní hospodářství častokráte hospodaří tak, jak to nemůžeme potřebovati. V tomto ohledu se můžeme sejíti na společné linii, není tu rozporu, ale pokud jde o kalkul, kterého použil kol. Štětka, když připočítal schodek fondů na vrub státního hospodářství, musím se brániti a musím brániti také nejvyšší účetní kontrolní úřad, který je tímto způsobem osočován, jakoby neúčtoval správně. Definice, jaké zde užil kol. Štětka, není správná. V tomto ohledu platí má odpověď i kol. Ostrému, který zde vyslovil určité pochybnosti a nejistotu, jaká číslice je správná.

Pokud jde o vývody p. kol. Bachra, chci poznamenati, že stát a státní administrace je nucena za všech okolností vymáhati státní daně, dávky a poplatky a také majetkovou dávku. Je samozřejmé, že státní finanční administrativa má dbáti - ač tomu tak častokráte není - rozmanitých okolností, které padají na váhu, že má činiti rozdíl mezi řádným poplatníkem a notorickým neplatou, který žije na cizí útraty a který dělá pořádnému podnikateli a živnostníku, poněvadž si zvykl daně neplatiti, nezřízenou a nekalou konkurenci. Myslím, že v tomto případě musí státní finanční správa častokráte použíti i přísných prostředků, když je toho třeba, proti poplatníkům, kteří jsou ze zásady renitentními.

Pokud jde o vývody kol. Ostrého, že úroky státních lesů a statků možno odhadovati na 200 mil. Kč, nerozuměl jsem dobře, myslí-li p. kol. Ostrý toliko dlužný úrok Státnímu pozemkovému úřadu z přídělové ceny či má-li na mysli zúročení kapitálu investovaného do státních lesů a statků. Odpovím na obě eventuality. Pokud jde o eventualitu první, konstatoval jsem již při projednávání rozpočtu, že vykázaný schodek státních lesů a statků 63 mil. Kč nepokládám za správný, neboť státní lesy a statky jsou dlužny Státnímu pozemkovému úřadu z titulu nezaplacené přídělové ceny na úrocích 52 mil. Kč nesporně. Mimo to jsou státní lesy a statky dlužny Státnímu pozemkovému úřadu dalších 12 mil. Kč, které jsou sporny, a to proto, že je spornou přídělová cena. Tedy připočítám-li tento úrok, pak nedojdu k závěru, k němuž docházel zde p. kol. Ostrý.

Pokud jde o druhou eventualitu, měl-li na mysli zúrokování kapitálu investovaného ve státních lesích a statcích - pokud se pamatují, myslím, že to mám dobře v paměti, hodnota státních lesů a statků representuje částku něco přes 2 miliardy Kč - pak nedělaly ty úroky 200 mil. Kč z kapitálu investovaného, mohly by dělati maximálně polovinu toho, co odhadoval kol. Ostrý. Tu bych došel zase k jinému závěru, než docházel on.

Pokud jde o nedoplatky, myslím, že by to znamenalo nositi vodu do rybníka, kdybych znovu vykládal, jaké jsou důvody, pro které vykazujeme ve státním hospodářství tak veliké nedoplatky na daních, dávkách a poplatcích. To jsou důvody rozmanité, známe je, víme, že v době války a po převratu finanční úřednictvo bylo zaměstnáno řadou jiných agend, jen ne agendou daňovou a poplatkovou. Nepředpisovalo a nevymáhalo státní daně, předpisy zůstávaly stát za více let, kdo platil, platil, kdo neplatil, neplatil. Platební rozkazy byly častokráte vystavovány poplatníkům za 3 až 5 let najednou, kdy již platební schopnost poplatníkova dávno vyhasla a nebyl schopen zaplatit. Důsledky toho byly, že předpisy zůstaly na pohledávce, vymáhací aparát nefungoval dokonale. Mimo to státní administrace, berní úřady, nevyřizovaly pro nedostatek personálu rekursy, které poplatník podával, a v předpokladu, že mu bude platební rozkaz zrušen nebo daň snížena, neplatil povinné daně. Z toho titulu se nedoplatky nahromadily a důsledek toho jest, že máme veliké množství nedoplatků, které jsou buďto tou dobou nemobilní pro finanční situaci poplatníkovu, nebo jsou dokonce dubiosní. Přiznávám z části to, co řekl kol. Ostrý, ale příčiny jsou zde. Měl jsem příležitost několikráte již poukázati, že zde není tak docela bez viny 7. oddělení ministerstva financí, personální, které v době, kdy mělo se snažiti přijímati do státních finančních služeb nové úředníky, aby byla zdolána práce ku prospěchu státu, dalo se vésti restrikčními zákony a aby šlo příkladem vstříc, restringovalo ještě své úředníky a zaměstnance. Důsledek se projevil ovšem v ohromných nedoplatcích daňových a poplatkových.

Pan kol. Ostrý zde konstatoval, že nemůžeme věčně dopláceti. O tom není pochyby, toho jsme si všichni jasně vědomi. Proto se musila vláda starati a starala se, aby doba krise stála pokud možná nejméně obětí, které se projevují ve státních financích a na konec ve státním dluhu. Nicméně však, má-li kol. Ostrý za to, že nemůžeme platiti nezaměstnaným tolik, co dostávají, prosím, aby mně dovolil otázku, jak si představuje zachování životů a existencí těch, kteří bez vlastního přičinění, bez vlastní viny se dostali z pracovního procesu, zůstali bez prostředků, bez výdělku, bez možnosti existence. My jsme při nejmenším povinni v této situaci dbáti, aby nikdo z těchto lidí, kteří bez své viny přišli do neštěstí, neměl hlad, a ať už v té či oné formě jsme povinni dáti jim to nejnutnější, co je předpokladem k zachování života. (Výborně!)

Kol. Bergmann zde po zásluze poukázal na některé nedostatky ve státní správě i na to, čím byly poškozeny státní zájmy. Zcela otevřeně poukázal na chyby, které se staly zejména restrikčním zákonem. Mohu se v tomto směru k jeho vývodům jenom připojiti, podtrhuji je, a pokud jde o stabilisační bilance, podpisuji doslova, co zde řekl. Přidal bych k tomu ještě další výhody, kterých se dostalo některým odvětvím našeho podnikání a obchodování peněžního (Posl. Slavíček: Zvláštní daň výdělková!), především holding, zvláštní daň výdělkovou a její snížení o 1/5 a řadu jiných a jiných okolností, které přispěly, že státní pokladna a samosprávné svazky byly připraveny o značné zdroje příjmů

Vážení pánové, vyčerpal jsem, myslím, asi tak všechny podstatné výtky a náměty v debatě přednesené a chtěl bych jenom poznamenati k námětu kol. Ostrého, že stát, nedovede-li hospodařiti na svých podnicích, má je odevzdati soukromým podnikatelům: že bych rád viděl dnes toho - nechci říci blázna - soukromého podnikatele, který by si chtěl vzíti naše státní dráhy nebo třebas některý jiný druh podnikání, který není možno udělati aktivním, je-li celý hospodářský život ve světě nemocen. (Výkřiky komunistických poslanců.) Není možné, aby dnes byly takovéto podniky odevzdány soukromým podnikatelům, poněvadž se nenajde žádný, který by přinesl odněkud miliony a chtěl je dopláceti.

Dráhy vedle své povahy obchodní a podnikatelské (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) jsou také podnikem obecně prospěšným a kdyby tento podnik měl soukromý podnikatel, nemohl by dělati pro obecné dobro to, co dnes dělají dráhy a co dělaly po všechny doby před tím. Já jsem toho mínění, že i přes všechna ta příkrá stanoviska, která zaujímáme k tomuto podnikatelskému systému, jsme povinni také něco připsati na vrub té všeobecné prospěšnosti drah a že z tohoto titulu jsme konec konců také povinni někdy

něco nésti. Nechci tím říci, že to ospravedlňuje a odůvodňuje schodky drah, to nikoliv. Patřím k lidem, kteří se řídí zásadou, že každý podnik si má vydělati to, co pro sebe potřebuje. Ovšem i soukromý podnik je někdy v situaci - a v té je řada podniků - že si není s to vydělati. Kol. Ostrý zde konstatoval, že řada podniků soukromých žije z majetkové podstaty. Tak je tomu teď pochopitelně také u podniku státního. Snad jsou zde některé okolnosti, které by nebylo možno dobře snésti ve státním podnikání, ale nicméně kdybychom dnes komukoliv tento podnik předávali, tak mu jej musíme předat se všemi aktivy a pasivy, s těmi všemi dobrými i špatnými stránkami, tak, jak se tento podnik jeví, že ano? Nebylo by žádným uměním, udělat třeba státní dráhy aktivní, kdyby podnikatel, který by si je chtěl převzít, řekl: Já si vezmu státní dráhy, ale ty, státe, si necháš všechny drážní pensisty, kterým budeš platiti dále pensi, necháš si všechen personál, jehož není dnes potřebí, atd. Za této okolnosti by bylo možno udělati dráhy aktivními, ale k tomu není třeba žádného umění podnikatelského, k tomu není potřebí žádného zvláštního rozumu. Jde o to, co budeme dělati s tou armádou lidí, která zde zůstane bez prostředků, bez existence, bez možnosti obhájiti existenci svých rodin. Ty věci, když se jim podíváme do žaludku a do střev, jsou jinaké, než když se hovoří jen tak trochu s patra.

Vážení pánové a dámy, vyčerpal jsem všechno, co zde bylo během debaty předneseno, děkuji za trpělivost a pozornost, kterou jste projednávání státní účetní uzávěrky věnovali, a doporučuji slavné sněmovně, aby přijala návrh, který jsem si zde dovolil jménem rozpočtového výboru přednésti. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji schůzi do 1/2 6 hod. odpolední.

(Schůze přerušena ve 4 hod. 21 min. odpol. - opět zahájena v 5 hod. 40 min. odpol.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Budeme pokračovati v jednání o prvém odstavci pořadu, jímž jest: