Vítám také, že vláda předložila nový zákon o potírání pletich při státních a veřejných dodávkách a že pracuje také na novém dodávkovém řádě. Zde se právě setkáváme s tím nejdůležitějším úkolem parlamentní kontrolní a úsporné komise, aby se nyní věnovala výhradně jenom kontrole státního hospodářství. A je jistě potěšitelno, že se docílilo touto kontrolou mnohé nápravy. Jestliže činnost parlamentní úsporné a kontrolní komise není dosti veřejnosti známa, může to býti na jedné straně chybou, na druhé straně jest otázkou, zda je účelno, abychom všechno vypírali ve veřejném tisku.

Řekl jsem dále, že k plánovitému stát. hospodářství náleží také racionální obstarávání věcných potřeb pro stát za nejpříznivější ceny. Již při nástupu svém vláda Malypetrova prohlásila ústy premiera vlády 3. listopadu 1932 a poukázala ve svém prohlášení na rozdíl cen některých produktů. Pan předseda vlády zde poukázal, že velkoobchodní ceny žita jsou o 78%, ale uhlí o 168%, koks o 200% vyšší než ceny předválečné. Bude tedy potřebí co nejpřísněji prozkoumati vliv kartelů i činnost meziobchodu na tvoření cen. Je jistě zajímavým zjevem, jestliže za existence cementářského kartelu stál cement 26-36 Kč a po rozbití tohoto kartelu 12.50 Kč, a přes to králodvorská cementárna vyplácí i při těchto nízkých cenách velmi značné dividendy.

Otázka cen uhlí, železa, cukru není jen otázkou konsumentů. Jistě jest pro nás trapným zjev, že nás tak zklamala kartelová komise, která tvrdí na základě svých kalkulací, že prý není možno na těchto artiklech sleviti. Ale není to jen otázka konsumenstva, je to také otázka státního hospodářství, vždyť stát je největším konsumentem uhlí, železa, cementu i cukru, tedy má zájem na těchto cenách a dalo by se jistě mnoho ve státním hospodářství ušetřiti, kdyby tyto ceny byly skutečně uvedeny na úroveň relací předválečných cen. Tedy snížení cen, přísná kontrola státního hospodářství může nám docíliti stomilionových úspor a nebude potřebí dělati bolestné operace úspor personálních.

Konečně jsem řekl, že je potřebí také náš daňový systém přizpůsobiti sociální potřebě, aby tento daňový systém byl sociálně spravedlivým. Jediný evropský ministr financí dostal se dnes do příznivé situace - je to anglický ministr financí Chambralaine - který mohl ohlásiti anglické sněmovně přebytek ve státní pokladně ve výši 39 milionů liber šterlinků a přikročuje nyní ke snížení daní, snížení srážek z podpor v nezaměstnanosti a také snížení srážek platových u státních zaměstnanců. A jak se dostala Anglie z té situace? Tím, že měla kuráž řádným, spravedlivým daňovým systémem předepsati spravedlivé daně a je také vybrati. Je to první stát, který se probojoval z krise touto kurážnou daňovou politikou. Národohospodář Spender o tom píše: "Značná část zdanění není žádnou obětí, nýbrž znamená rozdělení bohatství. Bere-li se Petrovi, aby se mohlo dáti Pavlovi, oba - i Petr i Pavel - jsou Angličani. Z veliké sumy peněz - 300 mil. liber (asi 40 miliard Kč) - které je třeba k splácení národního dluhu, jde velká část zpět do kapes, kde byly vzaty. A peníze, které se poskytují nezaměstnaným, které se dávají na starobní pense, na nemocenské a úrazové pojištění, jdou z kapes bohatých Angličanů do kapes Angličanů chudých. Všechny znamenají spotřební sílu země a udržují ji v kritické době. Takové rozdělení bohatství je spravedlivé. Napravuje rozdíly mezi bohatcem a chudákem. Pomohlo právě strádajícím, aby prošli dobou hořkostí bez těžké újmy." Nuže, příklad Anglie by nám mohl býti vzorem. Ale my jsme, bohužel, touto cestou nepokračovali. Zákon č. 78 z r. 1927, o stabilisačních bilancích, byl, myslím, velkým přečinem, nechci-li to nazvati silnějšími slovy, na zájmu státní pokladny. Umožnil zatěžování výrobních nákladů poskytováním gratisakcií, umožnil vyplácení vysokých dividend a tantiem, umožnil nadhodnotiti akcie a investiční kapitál, ukrýti zisky a uniknouti daňové povinnosti a samosprávným přirážkám. Bylo by jistě účelno zabývati se tímto zákonem znovu, je-li ovšem ještě možno napraviti, co bylo tímto zákonem zaviněno.

Jako poslední směrnice plánovitého státního a veřejného hospodářství, řekl jsem, má býti prohloubení sociálně-politického zákonodárství na ochranu zaměstnanců. Stále se u nás naříká, že sociální dávky jsou příliš tíživé. Prosím, nechci popírati, že tíživé jsou, ale znamenají-li pouze 3% výrobních nákladů a v jiných státech 17 až také 47%, jsou snad přece snesitelné. Kdybychom vyřešili co nejdříve otázku zprostředkování služby a práce, zlepšení pensijního, invalidního a starobního pojištění, zkrácení lhůt pro dosažení nároku, úpravu právních poměrů zaměstnanců ve vyšších službách, zlepšení nemocenského pojištění, dosáhli bychom i zde určitého ozdravění našeho hospodářského života. A troufám si tvrditi, že vyřešení těchto problémů v nejbližší budoucnosti nebude stavovským požadavkem zaměstnanců soukromých, nýbrž že tyto problémy se stanou nejdůležitější potřebou státu.

§ 4 branného zákona z r. 1920 čeká na své provedení zavedením vojenské taxy nebo branného příspěvku. Vážení pánové a dámy, v poslední době pořádáme na jedné straně dny brannosti, abychom vzbudili v občanstvu zájem o armádu, abychom vzbudili v naší mládeži příchylnost k armádě a také smysl pro brannost, ale na druhé straně toho, kdo tuto nejsvětější povinnost vůči státu vykoná, trestáme a trestáme po celý život. Trestáme ho tím, že nezapočítáváme této vojenské doby do doby služební, a tím ti, kteří tuto povinnost vykonali, proti těm, kteří nebyli povoláni do vojenské služby, jsou značně zkráceni. Tedy není to logické na jedné straně pořádati dny brannosti a na druhé straně trestati ty, kteří vykonávají vojenskou povinnost. Poslanecká sněmovna se již čtyřikráte zabývala problémem započítávání presenční doby, přijala již 4 resoluce a dosud tato otázka není vyřešena. Je potřebí také mysliti na to, co může vzhledem ke zkomplikovaným politickým poměrům evropským eventuálně nastati. A správně to řekl náš předseda strany, že nerozhodují pak jenom flinty a kanony, nýbrž že rozhoduje také duch armády (Výborně!). Jaký duch může míti armáda, kde ti, kteří tuto svatou povinnost vykonávají ve prospěch celku, mají obětovati životy a jsou za to trestáni? V zájmu státu a v zájmu brannosti je potřebí, aby tato ožehavá otázka byla konečně již vyřešena.

Jestliže se snažíme napomáhati našemu exportu různými opatřeními, myslím, že je potřebí také obrátiti svůj zřetel k domácímu konsumu. Náš export representoval v normální době 40% veškeré výroby a 60% veškeré výroby spotřeboval tuzemský konsum. Snad bude také dobře, obrátíme-li svůj zřetel nejenom k těm bývalým 40% našeho exportu, nýbrž také k těm 60% domácího konsumu a snažiti se účelnými opatřeními zvýšiti domácí konsum, abychom tím způsobem to, co uniklo v exportu naší výrobě, také nahradili. Nelze vybřednouti z hospodářské krise bezladným experimentováním, nelze vybřednouti, budeme-li se pohybovati z extrému do extrému, a nelze také vybřednouti opatřeními ad hoc, jak to chvíle přinese, nýbrž soustavným, rozumným plánovitým hospodářstvím v podnikání soukromém i státním. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Ostrý. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se ke slovu, abych také svými připomínkami vyvedl posl. sněmovnu z rozpaků, že neví, co má dělati, a tak si debatou o státní účetní uzávěrce pomáhá z této zoufalé situace. Chci státní účetní uzávěrku podrobiti kritice, a to pokud se týče celkového státního hospodářství, pokud se týče daňových nedoplatků a konečně také pokud se týče státních podniků. Je všeobecná stížnost, že se pomalu neví, jaký je vlastně deficit v státním hospodářství. Několik řečníků o tom mluvilo a také v tisku se to projevilo a každý dospěl při státním schodku k jiné číslici. (Zpravodaj posl. Remeš: Pane kolego, to je druhý schodek! Schodek na pokladnu a schodek na náležitost! Proto se mýlí!) Já vím! Státní účetní uzávěrka mluví o 1.890 mil. a nějakých statisících. Bylo slyšeti, že ztráta je větší, že činí přes 2 miliardy Kč, a tak nezbylo nic jiného nežli podívati se na věc se svého vlastního účetního - řekněme - hlediska a z vlastní zkušenosti, poněvadž je velmi těžko do věci vniknouti tak, aby člověk měl pravý obraz. Pro mne je směrodatné, že proti stát. rozpočtu, který byl aktivní jenom 4 mil. Kč, jeví se úbytek na daních: u daně obratové 155 mil. Kč, u cel 174 mil. Kč, u daní spotřebních 103 mil. Kč, u monopolů 7 mil. Kč, u zdanění lihu 56 mil. Kč - to je to, na čem stát participuje - u zapalovadel 12 mil. Kč, státní podniky prý vynesly méně o 672 mil. Kč, což opět se ukáže jako nesrovnalost, takže se jeví úbytek na daních oproti rozpočtu 1.182,993.993 20 Kč. Dále jest úbytek u statistického úřadu 8 mil. Kč, u ministerstva zahraničních věcí 6 mil. Kč a u ministerstva vnitra 12 mil. Kč na správních příjmech. Tedy dohromady je to 1.210,386.921 Kč. Od toho vyšší výnos přímých daní o 318 mil. Kč, tudíž celkem nižší výnos o 892 mil. Kč. Zisk státu na podnicích je vykázán částkou 1.442 mil. Kč, z toho sama tabáková režie 1.375 mil. Kč; ztráta státních podniků však oproti tomu je vykázána částkou 1.044,306.545 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Je tedy zisk ze státních podniků jenom 398 milionů Kč. Státní rozpočet počítal s 1.530,095.000 Kč, jeví se zde tudíž úbytek 1.131,746.000 Kč.

Výnos daní je menší o 555,130.000 Kč, poněvadž v tom, co jsem dříve uvedl, je zahrnut také úbytek u státních podniků; činí tedy úbytek 1.686 mil. Kč, vyšší výdaje nad rozpočet činí 346 mil. Kč, jeví se zde tedy již schodek ve státním hospodářství 2.032 mil. Kč, schodek mimo rozpočet 188 mil., to je 2.221 mil. státního schodku. Kdybychom k tomu počítali úroky ze státních lesů a statků, které, myslím, by nebyly vysoko odhadnuty, kdyby se řeklo, že činí 200 mil. Kč, dostoupil by schodek 2.471,421.000 Kč.

Dovolte, abych k tomu řekl, že je to samozřejmé. Státní daně budou stále menší, a to podle toho, jak se bude vyvíjeti celkové národní hospodářství. Ovšem něco jiného jest u státních podniků. Já se ke státním podnikům ještě vrátím. Tam by bylo přece jenom nutno předpokládat, aby se udržovaly aspoň v hospodářské rovnováze, poněvadž není myslitelno, že by tohle hospodářství mohlo jíti do nekonečna a do budoucnosti.

Teď bych se chtěl podívati na daňové nedoplatky. O tom se stále velmi mnoho a živě rokuje a mluví. Dal jsem si práci, abych viděl podle sestavení, od kdy se datují daňové nedoplatky. Kdybych měl dnes mluvit o platových povinnostech poplatnictva, řekl bych, že platební povinnost v tomto státě je vykonávána velmi vzorně, v pořádku, poněvadž daňové nedoplatky nám nerostou, nýbrž od r. 1926 se snížily o 2 miliardy a 4 nebo 5 roků drží se na 4 miliardách Kč. Tedy si nemůžeme na říkat na daňové nedoplatky v přítomné době. Když si povšimneme číslic, také nám to dokáží. Máme celkem nedoplatků daňových 4.770 mil. Kč a několik stotisíc. Podívejme se teď, z čeho daňové nedoplatky resultují. Až do r. 1926 z předepsaných daní činí nedoplatky 1.109 mil. Kč, za r. 1927-1930 činí nedoplatky 694 mil. Kč a za rok 1931 jenom 536 mil. Kč z celkové částky 2.232 mil. Kč.

Daň obratová a přepychová se jeví takto: Až do r. 1926 jsou z předpisů nedoplatky 335 mil. Kč, za r. 1927 až 1930 761 mil. a za r. 1931 428 mil. z celkové částky 1.524 mil. Kč. To první byly přímé daně, to druhé je daň obratová. Počítáme-li dohromady předchozí daně, je to 2.900,731.000 Kč do r. 1926 a 1930, a tu se neubráníme dojmu, že to jsou daně, které se již dávno staly dubiosními, které není již možno od poplatníků vybrati. Ti poplatníci buď již neexistují, zemřeli, nebo je hospodářský život vyřadil ze soukromého podnikání. Domnívám se tedy, že tuto částku skoro 3.000 mil. Kč bychom mohli docela dobře z těch 4.777 mil. Kč škrtnouti, poněvadž je již nemůžeme dostati. Je ovšem otázka, z čeho konec konců ty ohromné nedoplatky resultují, zdali ze soukromého malého podnikání či z velkých dřívějších společností, které zanikly, rozešly se. V knihách jsou prostě vedeny jako daňové nedoplatky a zdá se, že se jich již nezbavíme. Myslím, že naši lidé na těch nedoplatcích nesou patrně velmi malou vinu a účast.

Ale je také možno, že poplatníci, kteří tyto daně dluží, byli již dávno zničeni snad i státní finanční správou. Mám zde zprávu ne z našeho časopisu - uvádím vždycky zprávy z jiných časopisů, aby se na to nemohlo poukazovati - nýbrž z "Národní politiky" ze dne 26. května, kde se praví: "Jak může systém dražby za každou cenu poškozovati hospodářský život, ukazuje případ kožišnické firmy S. ve Valašském Meziříčí. Firma ohlásila při předlužení asi 30.000 Kč vyrovnání, které však nebylo povoleno. Došlo k zahájení konkursního řízení, ale berní správa uplatnila nárok na dlužné daně v částce asi 6000 Kč, dala zabaviti firmě veškeré zboží v odhadní ceně 50.000 Kč. Při nuceném prodeji koupil tento sklad překupník za 8.000 Kč. Z této částky dostal berní úřad 110 Kč, ostatek dostal advokát, správce konkursní podstaty. Soukromí věřitelé vyšli samozřejmě na prázdno." Připíše-li berní úřad ke zbylé své pohledávce obvyklý 7%ní úrok, zůstane dluh majitele na téže výši, resp. bude o něco větší, ježto jen ten úrok by dělal více než 110 Kč, které dostal stát. Tedy stát má pohledávku 6.000 Kč, jde, prodá zboží v odhadní ceně 50.000 Kč, nedostane za to nic, poněvadž konkursní podstata to pohltí, dotčený je hospodářsky zničen, zmizel jako samostatný podnikatel, ale stát tu částku 6.000 Kč povede dále jako pohledávku vůči poplatníkovi, kterému prodal zboží v odhadní ceně 50.000 Kč.

Tím chci dokázati dvě věci: jednak, že řada těchto pohledávek je dubiosní, jednak, že my patrně na tom participujeme malou částkou, poněvadž, co se děje s malými našimi poplatníky, račte dovoliti, přesahuje všechny meze. Již několikráte jsem zde dokazoval, že prostě není možné, aby se do budoucnosti mohlo takto postupovati.

Teď bych se chtěl podívati na státní podniky a jejich hospodářství. Máme některé podniky, které jsou aktivní. Je to především tabáková režie. Máme však také státní podniky, které jsou silně pasivní, a těch je, bohužel, více. Aktivní máme jeden a několik paběrků, ale ty pasivní vydávají. Tak na př. československá pošta zaznamenala už také, ačkoli byla vždy aktivní, ztrátu 75,767.000 Kč. Má aktiva, která tvoří hodnotu provozovacího kapitálu 2.287 mil. Kč. Zaplatila 45 mil. Kč daní. Obratu dosáhla pošta 1.300 mil. Kč.

Čsl. státní dráhy zaznamenávají ztrátu 891,732.000 Kč. Mají investovaný provozovací kapitál čili aktiva 17.637 mil. Kč. Na daních nezaplatily r. 1932 nic, obrat jejich činil 4 miliardy Kč.

Státní lesy a statky mají ztrátu 63,099.000 Kč. Obhospodařují - v penězích se to nedá vyjádřiti - 1.100 ha lesů a půdy. Na daních nezaplatily nic, obrat jejich činil 542 mil. Kč. Ale zde u stát. lesů a statků je to zvláštní: člověk se tam nic nedoví o účtu rozvažném, takže může jenom vzadu v připomínkách shledati, kolik půdy se obhospodařuje, ale nikoliv, v jaké hodnotě. Řekl jsem: Kdyby státní statky měly zaplatiti úrok z investovaného kapitálu nebo úrok z toho, co obhospodařují, s čímž musí každý podnikatel počítati, nebyla by to ztráta 63 mil. Kč, nýbrž by to bylo 300 mil. Kč ročně. K tomu byla v rozpočtovém výboru učiněna poznámka, že státní statky a lesy prý vlastně nevykazují ztrátu, poněvadž prý o to, oč je menší příjem, zpeněžily méně státních statků, nevykácel se les atd. To je krásná věc, 300 milionů se doplácí. Kdybychom to dělali tak 10 roků - takový je vlastně ten důvod, že dřeva nám neubylo - měli bychom za 10 roků, kdybychom tolik ročně dopláceli, 3 miliardy Kč deficitu a stále bychom mohli říkati: Nic jsme na tom neztratili. To není pravda. Ztrátou je všechno, oč je větší režie, než se vyzískalo v podniku, a to se nedá žádnými krásnými klausulemi vymluviti.

Vojenské lesní podniky mají ztrátu 9,946.000 Kč, aktiva 181 mil. Na daních zaplatily 996.000 Kč, obrat byl 38 mil. Kč. Státní lázně mají ztrátu 836.000 Kč, aktiva 112 mil. Kč, na daních zaplatily 224.000 Kč a jejich obrat činil 10 mil. Kč. Úřední noviny Praha a Bratislava: ztráta 504.000 Kč, na daních zaplatily 534 Kč, obrat jejich činil 6 mil. Kč. Československá tisková kancelář: ztráta 2,237.000 Kč, aktiv je 13 milionů, na daních nezaplatila nic, obrat činil 6,500.000 Kč, a konečně žabčický školní závod zemědělský: 159.696 Kč ztráty, aktiva 2 mil. Kč, na daních zaplaceno 60.000 Kč, obrat 1,210.000 Kč.

Račte dovoliti, když tuhle tabulku porovnáme a všimneme si jednak investovaného kapitálu, jednak docíleného obratu, kdyby šlo o samostatného podnikatele, tak by musil zaplatiti státu takové daně, že by ve značné části ulehčil všem těm finančním potížím, které stát prodělává a má. Státní báňské podniky vykazují 33 mil. Kč zisku, avšak shrnují v sobě řadu podniků, a tak vidíme, že na př. důlní podniky uhelné a solné vydělávají 96 mil. Kč, zatím co ostatní podniky 62 mil. Kč ztratily. Proto se jeví také zisk jenom částkou 33 mil. Kč.

Je otázka: je možno takhle hospodařit, je možno tohle do budoucnosti dělat, je možno na státní podniky ročně dopláceti 1 miliardu Kč, je možno na nezaměstnané dopláceti rovněž 1 miliardu Kč, a budeme-li počítati samosprávu a pomoc samosprávy ve prospěch nezaměstnaných ve formě podpory, skoro 2 miliardy Kč, je možno, když sociální pojištění všeho druhu odčerpává ze soukromého podnikání ty ohromné zisky, nebo řekněme substance, když soukromému podnikání bylo odčerpáno 12 miliard Kč, které byly dříve majetkem soukromého podniku nebo podniků a přenesly se do sociálních pojišťoven všeho druhu, je myslitelno, že by stát, ten malý stát, jakým jsme my, tohle všechno do budoucnosti vydržel? Což se nelekáme toho, co po nás a ještě za nás přijde? Vždyť za chvíli nebude již nikoho, kdo bude moci ještě platit. Jestli, prosím, dnes se ještě platí - já jsem to zde již dokazoval - tak se platí ze substance, nikoliv z výdělku. Nebo chce někdo tvrdit, že se platí z výdělku? Nuže, když tedy podnikání tolik vydělává, jak odpoví státní správa, že státní podniky doplácejí přes 1 miliardu Kč na své hospodářství? Řekne se tam docela suše: ztráta tolik a tolik bude proplacena státní pokladnou. K tomu bych chtěl říci, že u nás se jeví snaha stále více se kloniti k takovému státnímu kolektivismu, ať toho nebo onoho směru. Když vidíme, že všechno, co se dělá ve veřejné správě, ať státní nebo obecní, je pasivní, budeme se ještě snažit, nebo budete mít odvahu i nadále to dělat?

Nedávno jsme měli příležitost čísti o městu Olomouci. Tam totiž měl soukromý podnikatel autobusovou dopravu do předměstí, koncese patřila městu Olomouci. On nabízel městu 120.000 Kč nájemného za propůjčení koncese, aby mohl provozovat autobusovou dopravu dále. Obec řekla: Ne! Když nám dává 120.000 Kč nájemného jenom za koncesi, kolik na tom musí vydělat! Prostě mu to sebrala, koupila si autobusy a začala provozovat podnik sama. A za první rok na to doplatila mimo to, co mohla dostat za nájemné z koncese, 300.000 Kč. Tedy vše, co je ve státní správě, zdá se být pasivním podnikem. Není-li tomu tak, jak říkám, jsou-li tím vinny hospodářské poměry - a my se na ně hodně vymlouváme - pak jsou ty poměry všude stejné, pak jsou také u soukromého podnikatele a potom nemůžete očekávat, že by vám mohl do budoucnosti platit miliardy korun na dávkách, daních a poplatcích! Tedy s tím musíme počítat. Buďto si musíme říci, že státní podniky jsou špatně vedeny, a pak se musí udělati pořádek a, bude-li toho potřebí, i pořádek takový, že se předají do provozu soukromému podnikateli! (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Anebo se ponechají ve státní správě, a ti, kdož je vedou, budou osobně odpovědni za vzniklé ztráty. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Jinak to není možno. Jestliže soukromý podnikatel musí nést risiko celého svého podnikání, jestliže státní správa nebere ani ohled, zda bude ten člověk zničen - jak jsem to zde citoval z "Národní politiky" - jestliže se tedy jde na soukromého podnikatele po stránce daňové s nožem, musí se tak také jíti na státní podniky. Státní podniky musejí úrokovat investovaný kapitál, musejí platit daně jako každý druhý poplatník, a nebudou-li aktivní, ať to doplatí ti, kteří na nich hospodaří! To prostě není možno. My to nevydržíme, nemáme tolik peněz, abychom mohli doplácet na toto pochybné hospodářství. Buďto jsou podniky zdravé, pak je držme, a není-li na nich řádně hospodařeno, pak je dejme do rukou druhým, kdož na nich hospodařit dovedou, anebo nejsou zdravé, a pak se jich zbavme!

Já vám něco řeknu. Ta argumentace o státních lesích a statcích v rozpočtovém výboru neseděla. Není možno ji přijmouti, proto ne, poněvadž ty ztráty se objevují pravidelně každým rokem. Máme desítky, statisíce nezaměstnaných, založme na státních statcích kolonie nezaměstnaných dělníků, dejme jim je, zbavíme se břemene podpory a konec konců zbavíme se každým rokem těch strašlivých nedoplatků. To prostě není možno: na jedné straně dopláceti na státní podniky ze soukromého podnikání, na druhé straně vydržovati armádu nezaměstnaných. Kdo to všecko má zaplatiti? Kde máme na to bráti peníze? Máme armádu nezaměstnaných, silnice rozbité, po okresních silnicích se nedá jezditi. Vy jste upravili silnice kolem Prahy, ale jeďte od nás z Mor. Ostravy do Frýdku a dostanete na voze otřesení mozku. Nezaměstnaným tisícům a desetitisícům vyplácíme podporu v nezaměstnanosti, doplácíme na státní podniky a při tom máme silnice rozbité. Máme zatížen automobilismus vysokou dopravní daní, ale rozbité silnice.

Dnes zde mluvil p. ministr financí o nutnosti novelisace zákona automobilového. Je to, co se v automobilismu stalo, novinkou? Cožpak jsem neupozorňoval s tohoto místa, když jste automobilový zákon dělali, jakou škodu napášete? A říkám: K tomu jste potřebovali 2 roky a zvyšovali dále nezaměstnanost, zabíjeli automobilismus, zmenšili výnos pro silniční fond, rozbíjeli dále silnice. Dnes přichází p. ministr financí a říká: Musíme zákon novelisovati. Tehdy se to nemělo dělati! Drahám se tím nepomohlo, to ví každé malé dítě. Nakoupila se nákladní auta a člověk slyší, že nyní stojí někde ve Vršovicích, kde na ně prší, a vše rezaví. Chytrý p. ouřada ministr Hůla! To byla jeho první práce, první činnost. Pánové, takhle nemůžeme věru hospodařiti! Máme nezaměstnané, a zavčas upozorňuji. Vidíme velmi dobře, jak se rýsuje mezinárodní politika. Vidíme velmi dobře, co se děje u našeho nejbližšího souseda. Máme důležité posice v tomto státě a my na jejich zajištění nehneme prstem. Máme Mor. Ostravu, důležitý železniční a hospodářský uzel, a na její zabezpečení se neděje nic. Armáda nezaměstnaných chodí, pobírá peníze, ale aby se aktivně něco udělalo, když již se dává, abychom si alespoň pokud možno takové důležité uzly hospodářské proti event. přepadení trochu kryli, k tomu se neodhodláme.

Kdo má zde větší vinu na tom, že spíme nejenom ve sněmovně, nýbrž i v celém státě? Má větší vinu vláda nebo odpovědní vysocí úředníci? Řekl bych, že oba.

Byla zde stížnost, že státní úředník s nejvyšší hodností, jakou může stát vůbec poskytnouti, jde ze státního úřadu rovnou do soukromého podniku, se kterým byl trvale v kontaktu. Proč? Řada nezaměstnaných, chytrých lidí, právníků, inženýrů, účetních atd. nemůže dostati zaměstnání, ale takový jde do pense a rovnou cestou běží jako daňový poradce nebo v jiné hodnosti do soukromého podniku. Proč? Protože lidé myslí jen na toto a ne na státní zájem, proto to u nás hnije a proto nemůžeme dopředu.

Budeme se dlužiti peníze. Dobrá! Dlužme se, ale jak dlouho se budeme ještě dlužiti? Pan ministr nám říkal, že půjčky vzrostly na 5 miliard Kč. Byl sice zmírněn vzestup, poněvadž se něco splatilo, ale v každém případě je to něco, před čím se přece člověk zastaví Chceme dále hudlařiti? Což nemáme smysl pro to, abychom se na věc podívali? Můžeme počítati na zahraniční obchod, můžeme počítati na vývoz potud, abychom se zbavili naší hospodářské tísně a nezaměstnaných, čili nic? Nemůžeme-li, pak je naší povinností upraviti si poměry doma. Budeme se dlužiti peníze. Proboha vás prosím, vždyť máme reeskontní ústav, co jsme s ním udělali? Vždyť ten zde je k tomu. Stahujme peníze dál z oběhu, jednak je berme pro sociální pojištění, jednak je dávejme do Národní banky, budeme míti vysoké zlaté krytí, budeme míti zlato, ale při tom zemřeme hlady. Při takové politice můžete udělati po sobě 100 obilních monopolů, když nebudou míti lidé výdělek, práci, zaměstnání, nebudou moci kupovati. Nespoléhejte se na to, že vám nějaký monopol může něco napraviti. Potřebujeme zvýšiti odbyt domácí produkce, dáti lidem zaměstnání, výdělek a pak se nebudete musiti zabývati cenovou politikou a dávati to státu, aby on provedl v konečné fázi soukromé podnikání. Já v to nevěřím! Dejte si říci, soukromé podnikání, které je odkázáno na cizí pomoc, patří zavříti, poněvadž není životaschopné. Jeví-li se hospodářské potíže u nás, pak je jim nutno čeliti, pusťme něco z těch peněz, které jsme stahovali, ven. Vždyť záložny jsou ochuzeny o 2 miliardy Kč upisováním půjčky práce, v důsledku toho vypovídají úvěry, ženou lidi přímo do neštěstí, prodávají jim majetky, pozemky a domy za babku - když nejsou chráněni moratoriem, připomínám. Tedy prodávají. Proč? Poněvadž mobilisují kapitál, jsou vyčerpány. Musíme na těch penězích tak nešťastně sedět? Což nemáme opravdu národohospodáře, kteří by řekli: to je škoda, dejte na směnky a záruky těm městským spořitelnám peníze, aby se mohlo něco dělati, aby se mohlo něco podnikati? Přestaňte s tou politikou polovičatosti, poněvadž nás hospodářsky může jenom zničiti! Potřebujeme podnikání a při tom vyplácíme podpory v nezaměstnanosti. Máme důležité železniční uzly, ale nedáme lidem práci. Už bychom si jednou měli začíti upravovati poměry uvnitř státu sami bez ohledu na cizinu, neboť vůči cizině ještě dlouho a dlouho budeme moci odpovídati, ježto vůči cizině se nic nestane. Dali jsme peníze k disposici tak, abychom vyrovnali zlaté krytí podle zákonného ustanovení. Když máme 25%, nač držíme 43 nebo 42% zlatého krytí a pořád nejdeme s penězi ven? Lidé potřebují úvěr, avšak nedostanou jej. Jsou-li dlužni někde 6000 na hypotéku, která má cenu 100.000 Kč, vypovídá se jim, exekučně se vše prodává! Kdy konečně promluví v tomto státě naši právníci, národohospodáři? Jak dlouho se budou dívati na toto ničení lidí? Na konec budeme hospodářským hřbitovem. A já nemám jiné možnosti než vás upozorniti.

Teď bych chtěl ještě něco dodati. Tak se nám zdá, že zase kutíte něco politického, a domníváte se, že ministerstvo vnitra je s to zachrániti strany před debaklem. Dělejte si volební řád, jaký chcete, biti budete, poněvadž jste nedovedli hospodářsky podchytiti... (Výkřiky posl. Fr. Svobody.) Nemám důvodu vyhrožovati, poněvadž je mi všech těch zničených značně líto, mně je líto těch zničených v Německu, v Rakousku, ale, nezahrávejte si s tímž ohněm, který postihl tam ty, nezahrávejte s ním u nás! Vy nemůžete takovou oposici, která je státní a vlastenecká, žádným volebním řádem a změnou volebního řádu sprovoditi se světa. Naopak, můžete při tom ještě otevříti oči velké řadě lidí, kteří dosud věří, ale přijdou k poznání, že se to děje k udržení posic pro vnitřní neschopnost koalice. Tedy dělejte si, co chcete. Udělejte 500.000 číslo quorum. Pro nás je to málo, vy musíte udělati 700.000. Dělejte, co chcete, vy tuto oposici ve sněmovně nezabijete, vy ji neznemožníte. Vy jí můžete jenom pomoci na nohy. Kuťte dále! Řadu politických zákonů jste již udělali, ale nepřál bych vám, aby po nás přišel někdo, kdož by tyto zákony, které jste dělali, proti vám vydatně zužitkoval. Nepřeji vám to a jenom před tím varuji jako člověk, který má smysl pro sociální potřeby občanstva a státu. Varuji, aby zbraně, které kujete, neobrátili se jednoho krásného dne proti těm, kteří je dělali. Demokratického by to nic nebylo. A dělat dvojí quorum, pro Němce jiné a pro Čechy také jiné, větší, nuž tomu by teprve český národ nerozuměl. (Potlesk poslanců živn.-obchodnické strany středostavovské.) A ten by vás hnal k odpovědnosti, ať byste se tomu bránili, jak chtěli.

Věnujte více pozornosti hospodářským problémům a mějte odvahu hospodářské problémy řešiti. Řekněte těm, kdož racionalisovanou výrobou zbavili existence tisíce, desetitisíce a statisíce lidí, vzali jim zaměstnání, obživu a výdělky, že se musí o tyto lidi postarati. K tomu mějte odvahu, ne kutit politické pletichy proti nepohodlným snad stranám, jež se domníváte tímto způsobem sprovoditi se světa. Nic za zlé! Já nechtěl vyčítati, chtěl jsem jenom přátelsky upozorniti, poněvadž jsme všichni z jedné české, slovanské krve, i když máme různé názory politické a různé názory na hospodářský život. Jsme synové a dcery jedné matky, jednoho národa a proto mohu jenom upozorniti a varovati, abyste nedělali věci, které by jednoho krásného dne mohly býti použity také proti vám. (Potlesk poslanců živn.-obchodnické strany středostavovské.)