Zvláštní pozornost komise a výboru byla věnována §u 176, t. j. státnímu příspěvku osobám, které konaly válečné služby. Způsob projednávání §u 176 platného zákona o pensijním pojištění budiž nám, kteří děláme zákony, varovným mementem. Platný zákon dával tento příspěvek všem, kteří konali vojenskou službu a jakýkoliv druh válečných úkonů. Připouštím, že t. zv. neosobní válečné úkony nemusely býti pojaty do ustanovení §u 176, poněvadž ty osoby zpravidla byly již pensijně pojištěny, ale je do jisté míry legislativní nonsens, když 5 let platí zákon, který jasně praví, co každý má dostati, že se to neprovede a že tato novela musí zužovati to, co před tím vlastně zákon dával. Nejde mně o to, je-li to spravedlivé, nýbrž jde mi o prestiž zákonodárných sborů a o úctu před zákonem, o nic více. Ovšem je správné, že státní příspěvek, který velmi narostl a naroste ještě na příště, bude poskytován za skutečnou válečnou službu a za osobní válečné úkony.

Zvláštní pozornost byla pak věnována legionářům. Legionáři se právem dožadují, aby jejich služba byla honorována zákonem jiným způsobem než až dosud. Uvádějí, že legionář musil vlastně sloužiti nejméně o 2 léta déle než každý jiný voják a následkem toho byl o tato dvě léta zkrácen. Poněvadž státní příspěvek neznamená započítání doby do šíře, nýbrž do hloubky, upozornil jsem na výši toho důchodu jako zpravodaj výboru soc. politického již v doporučení výboru a upozornil jsem také na memorandum Čsl. obce legionářské a žádal, aby těmto oprávněným přáním legionářů bylo vyhověno. Následkem jednání ve výboru soc.-politickém došlo pak k jednání ve Všeobecném pensijním ústavu za přítomnosti p. prof. dr Schönbauma, ředitele dr Gallase, zástupce legionářů, dále zástupce ministerstva soc. péče p. vrch. rady Ernesta a zpravodaje výboru, kteréžto jednání ukázalo, že je třeba s patřičnou seriosností a důkladností připraviti materiál, aby respektování legionářské služby dálo se způsobem naprosto pevným, aby nebylo do budoucna nějakých obtíží a pochybností.

Dnes dopoledne jednali jsme s kol. dr Patejdlem s p. ministrem financí, jemuž jsme vyložili situaci. Před tím jednali jsme s p. ministrem soc. péče a já velmi rád kvituji, že p. předseda vlády Malypetr dal souhlas, aby v osnově bylo dáno zmocnění vládě, aby započítávání legionářské služby na nápad starobního důchodu bylo uskutečněno vládním nařízením. Tím myslím, že posl. sněmovna vyhovuje oprávněným přáním Čsl. obce legionářské, a s díkem kvituji, že také vláda ochotně tomuto přání vyhověla.

Důležito pak je, že mohou býti nyní, kdy je vyjasněna otázka §u 176, podány nové žádosti o započítávání státního příspěvku za válečnou dobu, a to do doby 6 měsíců ode dne účinnosti nového zákona.

Osnova dotýká se také pojištění novinářů a jsou zde aplikovány zejména ustanovení o důchodu sociálním; stejně tak osnova pamatuje na obdobnou aplikaci výplaty důchodů sociálních u náhradních ústavů a konečně dotýká se některých ryze interních finančních opatření stran nositelů pojištění.

Vládní návrh tisk 2580 obsahuje vedle zprávy důvodové zvláštní zprávu pojistně matematickou. Jsou tam velmi zajímavé tabulky, které mohou každého přesvědčiti, že nová reforma pensijního pojištění, zejména zrušení důchodu bezpodmínečného, opírá se o zkušenosti s dosavadním pensijním pojištěním a že proto novela ve své podstatě znamená vlastně podstatné zlepšení. Celá práce byla připravena zvláštní komisí, jíž předsedal p. ministr m. sl. dr Hotowetz; jako člen této komise mohu potvrditi, že všichni činitelé, ať z organisací či z úřadů se velmi vážným způsobem dohodovali i o sporných věcech a že pak elaborát, který byl předmětem meziministerského řízení, byl výsledkem těchto dlouhoměsíčních porad a té silné vůle dohodnouti se. Myslím, že je na místě, abych také s tohoto místa poděkoval odborné komisi a všem pánům, kteří mají zásluhu o toto dílo, abych také zejména poděkoval vládě, že nám umožnila v této těžké době uskutečniti zákon, který nejde již svou normální cestou pensijního pojištění, nýbrž který velmi hlubokým způsobem řeší nezaměstnanost a také jde touto cestou na trh práce.

Bude to prvý zákon tohoto druhu, a já jistě mohu s plnou odpovědností prohlásiti, že Československá republika stává se na tomto poli průkopníkem nových ideí sociálně-pojišťovacích a soc. politických, které odborové organisace už dávno ve své vlastní politice seznaly a veřejně také proklamovaly v tom směru, že nezaměstnanost nelze řešiti jen samozřejmě dobrou hospodářskou politikou, nýbrž že právě u soukromých zaměstnanců nezaměstnanost se projevuje také faktem, že přes fysickou i duševní schopnost jen pro své vyšší stáří nemohou dostati zaměstnání. A je to příkazem demokracie, že nenecháme tyto zaměstnance déle trpěti, že jim poskytujeme právo; a jestliže v demokracii se razí zásada, že každý má právo na práci, a když práci nemůže obdržeti, že musí míti právo na nějaký důchod nebo na něco jiného, co mu umožňuje slušný život, pak mohu prohlásiti: Tato osnova plně splnila tuto skvělou demokratickou myšlenku a mohu s klidem slavné sněmovně doporučiti, aby návrh výboru soc. politického jednomyslně schválila. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. Bergmannovi.

Zpravodaj posl. Bergmann: Slavná sněmovno! Po dlouhé řadě let projednává naše sněmovna opět osnovu, která se dotýká poměrů soukromého zaměstnanectva. Je dlužno litovati, že po tak dlouhé řadě let nemůžeme v dnešní době vyřešiti problém soukromého zaměstnanectva v celé hloubce a šíři, jak by toho nejen přítomná doba, nýbrž zejména těžké poměry soukromého zaměstnanectva vyžadovaly.

Jestliže se dnes zabývá slavná sněmovna novelisací zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, zabývá se dílem, které je kompromisem mezi zástupci odborových organisací zaměstnaneckých a zástupci zaměstnavatelů. Je přirozeno, že kompromis mezi těmito dvěma kategoriemi, zaměstnanců a zaměstnavatelů, nemůže soukromé zaměstnance plně uspokojit. Osnova má svoje přednosti, a také svoje stinné stránky, má také své vady. To už jest osudem všech kompromisů. Mně jako referentu rozpočtového výboru nepřináleží, abych rozebíral tuto osnovu po stránce soc. politické, nýbrž pouze s hlediska rozpočtového výboru jako orgánu, který se má zabývati předloženými osnovami s hlediska rozpočtového, s hlediska zájmů státních financí. Proto také rozpočtový výbor musil se zabývati především §em 176, který jedná o státním příplatku pojištěncům, kteří konali válečnou službu. V zákoně č. 26/1929 byl přiznán tento státní příplatek také všem pojištěncům, kteří konali za války t. zv. vojenské nebo válečné úkony. Ustanovení tohoto zákona se vlastně prakticky neprovádělo. Bylo stále sporné mezi jednotlivými resorty, ať to bylo ministerstvo financí, soc. péče, nebo nár. obrany, takže snad jenom v ojedinělých případech bylo toto ustanovení zákona o státním příspěvku za válečné úkony prakticky provedeno. Poněvadž zákon č. 26 přiznával tento státní příspěvek i osobám, které vlastně osobně vojenskou nebo válečnou službu nekonaly, také podle §§ 6 a 18 zákona o válečných úkonech, tedy tam, kde podnik byl vlastně postaven jenom pod dozor vojenský, a tím, že byl zaveden v onom podniku vojenský dozor, byli vlastně všichni jeho zaměstnanci povoláni k vykonávání válečných úkonů, aniž se co změnilo na jejich služebním poměru či na jejich pojistných nebo pensijních nárocích.

Novela ovšem upravuje tuto spornou věc v tom smyslu, že přiznává státní příspěvek jenom těm pojištěncům, kteří vykonávali válečné úkony pouze podle §u 4 zákona o válečných úkonech, t. j. byli skutečně odvedeni, konali vojenskou službu a jako vojáci konali v určitých podnicích válečné úkony. Tím se ovšem značně zužuje počet a okruh osob, které z titulu tohoto státního příspěvku budou míti prospěch.

Je otázka, zdali toto ustanovení je spravedlivé či nespravedlivé. Jistě že spravedlivé jest, aby ti, kteří nástupem vojenské služby nebo povoláním k válečným úkonům ztratili svůj služební poměr nebo své pensijní nároky, dostali náhradu ve formě tohoto státního příspěvku, kdežto osoby, které tím, že byly povolány podle §u 6 nebo §u 18 k válečným úkonům, nic neztratily na svých pensijních nárocích, na jichž služebním poměru se nic nezměnilo, sotva by mohly reklamovati, aby jim stát přispíval k pensijním požitkům, zejména v dnešní době finančního nedostatku.

Omezením okruhu osob, které budou míti nárok na státní příspěvek, ušetří státní pokladna za léta 1929 až 1933 okrouhle asi 30 mil. Kč, a to přibližně 15 mil. u Všeobecného pensijního ústavu a 15 mil. u náhradních ústavů.

Bylo sporné, zdali legionářská služba má býti považována také za službu vojenskou, a oba referenti jak referent soc. politického výboru kol. Klein, tak i já uznáváme, že legionářská služba je ve skutečnosti službou vojenskou a že jako s takovou má s ní býti také při pensijním pojištění naloženo. Proto jsme také do svých zpráv pojali tuto otázku, aby ji vláda konečně vyřešila.

Rozpočtový výbor projednal tuto osnovu ve schůzi dne 30. května 1934 a doporučuje posl. sněmovně, aby ji ve znění, jak se na něm usnesly výbory soc. politický a rozpočtový, ústavně schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Oehlinger, Šalát, Procházka, Štětka; na straně "pro" pp. posl. inž. dr Toušek a Macoun.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. Oehlingerovi.

Posl. Oehlinger (německy): Slavná sněmovno! Vláda dosti pozdě, ale přece předložila posl. sněmovně návrh zákona tisk 2580, jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách. Tuto novelu k pensijnímu zákonu ze dne 21. února 1929 ve znění zákona ze dne 14. července 1931 projednávali zástupci zaměstnavatelů a zaměstnanců, tedy dávno se připravovala a zájemci ji právě tak dlouho jako toužebně očekávali. Výsledek dlouho trvajících porad zástupců zaměstnavatelů a zaměstnanců jest dílem kompromisu se všemi světlými, ale i se všemi stinnými stránkami takového díla.

V předložené osnově zákona o pensijním pojištění soukromých úředníků projevila se především zásada: "Buď důchod nebo práce." Tato zásada jest jistě plně oprávněná, neboť vývoj hospodářských poměrů v posledních letech nepřešel přes tisíce a tisíce soukromých zaměstnanců, pojištěnců pensijního pojištění bez stopy a bez bolesti. Již dlouho trvající nezaměstnanost mezi soukromými zaměstnanci byla by dávno vyžadovala přiměřené změny zákona o pensijním pojištění. Úprava tak zvané ochranné lhůty, dobrovolného pojištění, ustanovení o státním příspěvku atd. byla velmi naléhavá, zvláště v naší době, v době hospodářské krise. Bohužel, nebyla tato úprava, tato změna četných ustanovení provedena vždy a všude účelně, v četných případech byla provedena pro soukromé zaměstnance přímo nepříznivě a příliš úzkoprse.

V podrobnostech dovoluji si poukázati na rozličné stinné stránky osnovy, abych provedl důkaz, že se k četným oprávněným přáním soukromých zaměstnanců, bohužel, vůbec nepřihlíželo nebo že byla splněna nanejvýš jen částečně. Bylo by bývalo naléhavě nutno, aby se do §u 12, odst. 1 vložila ochranná doložka i pro soukromé zaměstnance. Zaměstnanec, kterého jeho zaměstnavatel k pensijnímu pojištění vůbec nepřihlásil nebo - jak tomu velmi často bylo a jest - přihlásil příliš pozdě, má sice podle všeobecného občanského zákona možnost domoci se od svého zaměstnavatele náhrady škody, ale může to, bohužel, učiniti teprve, když nastal pojistný případ. Je-li však v této době zaměstnavatel neschopný platiti nebo neexistuje-li již vůbec tento podnik, pak zaměstnanec nemá možnosti domáhati se náhrady škody. V §u 12 chybí ustanovení, podle něhož zaměstnanec má v každé době právo donutiti zaměstnavatele soudně k napravení škody, která povstala tím, že bylo zanedbáno včas zaměstnance přihlásiti. To by však muselo spočívati v tom, že by, když nastane pojistný případ, zaměstnavatel musil převzíti dávky, které by při řádné přihlášce musil platiti pensijní ústav. Zaměstnavatel měl by býti předem donucen, aby dodatečným pojištěním nebo koupí služebních let zajistil zaměstnanci dávky, na které byl by měl nárok, kdyby byl býval včas pojištěn.

Jistě dlužno uvítati změnu §u 20, zvláště odst. 2 tohoto paragrafu, který zavádí sociální důchod. Postrádám však v tomto odstavci něco neobyčejně důležitého, totiž jasné a výslovné konstatování, že zaměstnanci starší než 55 roků, kteří v den, kdy tento zákon vejde v účinnost, již ztrávili bez místa jeden rok, jak se toho vyžaduje, mají ihned nárok na sociální důchod. Případné stanovisko nositelů pojištění, že tento jeden rok musí uplynouti teprve po tom, co zákon nabude účinnosti, mělo by se ve znění §u 20, odst. 2 zcela jasně a zřetelně označiti jako nesprávné. Takový nesprávný výklad měl se naprosto znemožniti již napřed jasnější formulací zákona.

Naprosto odmítnouti dlužno § 24 osnovy. Velice lituji, že se v té dlouhé době nepodařilo vyloučiti tento paragraf z vládního návrhu. V době klesajících mezd a platů znamená tento § 24 neobyčejně velké zatížení a velké nebezpečí pro pojištěnce. I § 57 obsahuje velké krutosti pro zaměstnance. Zrušení uznávacího poplatku nelze schvalovati. Mělo se ponechati aspoň v těch případech, v nichž zaměstnanec nepochybně chce zůstati ve svém povolání, tak při vystěhování do ciziny a na dobu nezaměstnanosti, když se chce zaměstnanec zase vrátiti do svého povolání. Aspoň se mělo v těchto případech umožniti dobrovolné pokračování v pojištění v nejnižší platové třídě. Že v §u 59 návrhu jest nové oživení dřívější pojistné doby při přerušení trvajícím přes 10 let vázáno na novou čekatelskou dobu 60 příspěvkových měsíců, dává mi podnět k poznámce, že tato lhůta jest nepochybně velmi dlouhá a ze podle mého mínění bylo by bývalo sociálně spravedlivější zkrátiti ji aspoň na polovic. (Posl. Kunz: [německy] Rok stačí!) Ano!

Do ochranné lhůty podle §u 57 nebo §§ 58 a 59 neměla by se započítávati ani doba nezaměstnanosti, t. j. tato ochranná lhůta měla býti v době nezaměstnanosti prodloužena. Touto změnou byli by zaměstnanci zachráněni před velkým nebezpečím, že v případě trvalé nezaměstnanosti přijdou o své nároky, které získali dlouholetým placením příspěvků.

U §u 60 a §u 113, odst. 3 mělo se také více přihlížeti k době nezaměstnanosti. Pokud jde o § 176, dlužno žádati, aby nositelé pojištění v případech, ve kterých se zaměstnanci vrátili z válečného zajetí teprve po rozhodujícím dnu, nevyžadovali příliš přísně nutných dokladů, neboť tito zaměstnanci velmi často buď vůbec nemohou nebo mohou jen těžce předložiti všechny potřebné průkazy. Bylo by bývalo jen slušné a spravedlivé, kdyby se i starším zaměstnancům byla započítala doba válečných úkonů jako skutečné placení příspěvků. V §u 176 chybí i velmi důležité ustanovení, podle něhož náhradní pensijní ústavy měly býti zavázány, aby vyplácely státní příspěvek za dobu válečné služby stejně jako zvýšení dávek z nepojištěné služební doby v plném výměru ve výši určené stanovami.

Pokud jde o čl. II návrhu, projevuji svůj úžas, že si náhradní ústavy vynutily do jisté míry lepší postavení, pokud jde o sociální důchod. Tyto náhradní ústavy budou přes zvýšené příspěvky vypláceti jen sociální důchod v té výši, jak jej vyplácí Všeobecný pensijní ústav. To jest těžké poškození zaměstnanců pojištěných v náhradních ústavech.

K čl. III, §u 3 měl bych poznamenati, že osobami podle odst. 1 tohoto paragrafu, které v době, kdy tento zákon nabude účinnosti, již platí uznávací poplatek, dlužno rozuměti i takové, které zaplatily uznávací poplatek nositeli pensijního pojištění, třebaže dosavadní 30měsíční ochranná lhůta ještě neuplynula. Lituji, že toto pojetí nebylo jasně projeveno, a doufám, že se úředním místům ještě dodatečně vydají pokyny, že mají příště přijímati 25 Kč uznávacího poplatku i před uplynutím 30měsíční ochranné lhůty. Tím by se i těmto zaměstnancům zajistilo výjimečné ustanovení §u 3, odst. 1. Bohužel se opominulo připojiti vhodný odstavec k §u 3, že totiž k osobám podle odst. 1 patří i ty, které již zaplatily uznávací poplatek, ačkoliv 30měsíční ochranná lhůta ještě neuplynula. Tolik k věcné stránce vládního návrhu.

S velkou lítostí a úžasem musím však ještě konstatovati, že se čeští šovinisté pokusili zneužíti dokonce této sociální osnovy zákona pro soukromé zaměstnance k ostrému útoku proti oběma německým zemským úřadovnám pensijního ústavu v Praze a Brně. Smutné, ale pravdivé! Tento postup způsobil právě u soukromých zaměstnanců kterékoliv národnosti největší úžas a oprávněnou nevůli. Soukromí zaměstnanci tento útok odmítají. Ve schůzi soc.-politického výboru dne 29. května při čistě věcném a klidném projednávání novely k pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců přednesl předseda soc.-politického výboru posl. Dubický vládě požadavek, aby byly zrušeny obě zemské úřadovny pensijního ústavu v Praze a Brně, a žádal, aby se německé úřadovny přísně přidržovaly jazykového zákona. Posl. Dubický, člen české agrární strany, může si činiti nárok na zásluhu jistě nikoliv velikou, že dokonce do sociálního oboru, do čistě věcného projednávání vrhl jablko sváru národnostního nepřátelství a národnostní zášti. Toho dlužno tím spíše litovati, že posl. Dubický patří k české agrární straně, jejíž vůdce, zesnulý velký státník Švehla, pronesl, jak známo, slova: "Rovní s rovnými." Jestliže však posl. Dubický snad jen neextemporoval, nýbrž podnikl tento útok spíše v dohodě se svou stranou, musilo by se to chápati jako velice politování hodná změna kursu strany, která má spravovati dědictví velkého státníka Švehly.

Nedivím se útoku nár. demokratického posl. Ježka v rozpočtovém výboru, poněvadž česká nár. demokratická strana by nám Němcům nejraději zakázala v republice dýchati. Tento útok posl. Dubického, Ježka a druhů na německé pracovní místo v pojišťovnictví jest jak věcně, tak i národnostně neodůvodněný, zhola neoprávněný. Vzíti Němcům práva, na která mohou přirozeně činiti nárok pro své finanční příspěvky, musilo by právě v nynější době způsobiti mezi Němci velmi velké rozhořčení a roztrpčení. Takový postup musil by každý nezaujatý, ať patří ke kterémukoliv národu, právě v zájmu dobrého poměru mezi Němci a Čechy ve státě co nejostřeji odsouditi a co nejrozhodněji odmítnouti. Jak v oboru sociálně-politickém, tak i v oboru nár.-politickém musí přece právo zůstati právem. Jen spravedlnost dovede k míru. Jen spravedlnost způsobí smíření, jehož my Němci, jako rovnoprávní státní občané, nejen si vřele přejeme, nýbrž kterého i v zájmu státu a všech národů ve státě máme nanejvýš zapotřebí. Ať si konečně jednou Češi zapamatují, že jen spravedlnost jest jediným základem moci a trvání státu, jakož i jediným poutem lidské společnosti. To platí pro všechny státy, i pro Československou republiku.

Soukromí zaměstnanci prostřednictvím svých zástupců dali souhlas k této osnově zákona, třebaže neuspokojuje všech jejich přání, neboť se řídili míněním, že i málo jest přece více než nic. Proto budeme i my němečtí křesť. sociálové pro ni hlasovati, třebaže osnova, jak jsem se zmínil, obsahuje mnohé krutosti a nejasnosti. Hlasujeme pro ni i proto, poněvadž se domníváme, že právě soukromí zaměstnanci v dnešní hospodářské krisi právem mohou žádati od státu, aby se s nimi nezacházelo jako s pastorky. Právě soukromí zaměstnanci zasluhují největší a především rychlé pomoci. Litujeme, že tato pomoc nebyla soukromým zaměstnancům touto osnovou zákona poskytnuta vydatněji, jak bychom si byli přáli, a doufáme, že se jiných požadavků soukromých zaměstnanců bude více dbáti v připravovaném zákoně o soukromých zaměstnancích. Ale nechť je zákon o soukromých zaměstnancích tak rychle, jak jen možno, předložen sněmovně, aby jej projednala a na něm se usnesla.

Upřímně vítáme, že se zlepšuje osud pensistů z řad soukromých zaměstnanců. Než proti tomu stojí zhoršení osudu státních pensistů nařízením č. 252/1933 Sb. z. a n. Jest to rovněž požadavek spravedlnosti a demokracie, aby se ve sněmovně o tom rozhodlo. Proto žádám, aby byl přijat tento resoluční návrh:

"Vláda se vybízí, aby si pro nařízení ze dne 22. prosince 1933, č. 252 Sb. z. a n., o úsporných personálních opatřeních, které ze základu mění soustavu státních odpočivných požitků, ještě před letními prázdninami vyžádala schválení sněmovny podle zákona." (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Procházka.

Posl. Procházka: Byl jsem pověřen klubem, abych jeho jménem učinil toto prohlášení:

V pátek dne 1. června byly provedeny v klubu komunistických poslanců a senátorů soudní a policejní prohlídky. Je to v Československu po prvé, kdy je takto hrubě porušována parlamentní imunita vůči legální straně. Vznášíme proti tomuto postupu nejostřejší protest a pranýřujeme zejména postup "socialistických" zástupců ve vládě a v presidiu posl. sněmovny a senátu, kteří mluví o "obraně demokracie", sami sedí za jedním stolem s nejhoršími fašistickými reakcionáři, ale vůči velké dělnické straně šlapou oběma nohama i nejelementárnější politické právo, právo na parlamentní imunitu.

Už sama záminka k prohlídce vrhá ostré světlo na "demokratickou" politiku nynější vlády. Záminkou bylo hledání textu prohlášení našeho klubu k volbám presidenta Masaryka. Na základě tohoto prohlášení chce vláda proti nám organisovati "velezrádný" proces. Pranýřujeme znovu, že je to v Československu rovněž po prvé, kdy za projev učiněný v parlamentě má býti někdo soudně stíhán, nehledě ani na to, že je tím šlapán ústavní zákon o volnosti projevu poslance v parlamentě. Ale okolnosti, za nichž k prohlídkám došlo, jakož i průběh prohlídek samých, ukazují, že vládním iniciátorům prohlídek šlo o víc. Že jim šlo o hledání "materiálu" [ ].

Měli jsme již mnohokráte příležitost s této tribuny odhaliti, jaké metody [ ] jsou u nás proti revolučnímu hnutí používány. D okázali jsme dokumentárně, že za každou "špionážní" a podobnou aférou trčely prsty policie. Pánové se opět a opět pokoušeli pomocí těchto a podobných afér zostuditi komunistickou stranu v očích pracující veřejnosti, zbaviti ji sympatií mas a vyvolati tak atmosféru potřebnou pro všeobecný pogrom na komunisty. Pánové se vždy při tom spálili, ostuda padla na jejich hlavy, lid jejich úmysly prohlédl, nedal se poštvati proti komunistům. Pánové to mohli viděti na 1. máje v Praze, kde komunisté byli ulicí bouřlivě zdraveni, zatím co oni sami narazili na mrazivý odpor. [ ].

A vám, kteří jste si k novým útokům na komunistickou stranu vyvolili právě tento měsíc, kdy chcete pronikavě zhoršiti nemocenské pojištění, kdy zhoršujete pensijní pojištění soukromých zaměstnanců, kdy chcete pro dloužit a rozšířit fašistický zmocňovací zákon, kdy přes obilní monopol chcete velkostatkářům a bursiánům vrazit stamiliony a pracujícímu lidu zdražiti poslední kousek chleba, vám, kteří mluvíte o "obraně demokracie" a [ ] berete lidu poslední zbytky politických práv, vám prohlašujeme:

Nás nezlomíte! Neustaneme v boji proti vám a vašemu [ ] systému. Berete nám poslední zbytky legálních práv v tomto boji za šťastnou budoucnost pracujícího lidu. Ti z vás, kteří se na hanbu a posměch dávají nazývat "socialisty", dokazují tím nejen to, že již dávno přestali býti socialisty, nýbrž že nejsou ani měšťáckými demokraty. [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. inž. dr Toušek.

Posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno! Dovolte mi, abych předem vyslovil (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) veliký podiv nad tím, že ústavně-právní výbor posl. sněmovny, jenž měl původně lhůtu 48 hodin, později o 14 dní prodlouženou, do dnešního dne nepřipravil k sněmovnímu projednávání osnovu o pojišťovnách (Posl. dr Markovič: Pane kolego, už rok sabotujete a zmarili ste prejednanie tejto osnovy!), osnovu, kterou, jak správně podotkl p. dr Markovič, by byla vlastně měla podle resoluce, přijaté v senátě, tuším, v květnu loňského roku, připraviti vláda resp. ministerstvo vnitra již dávno, osnovu, kterou jsme vynutili právě blokováním zákona o pojistné smlouvě, osnovu, která byla konečně předložena dík dnešnímu ministru vnitra dr Černému, osnovu, která konečně má udělati pořádek v tomto oboru našeho hospodářského života, v oboru, který se stal pro řadu lidí, kteří by měli velmi dobře do věci viděti a jí se velmi intensivně zabývati, abych tak řekl, tabu. Tento obor pojišťování, pokud se týká pojišťoven zahraničních, je něčím, co bude, doufejme, schválením této osnovy vyřízeno takovým způsobem, abychom nemusili míti pro budoucnost obavy, že na území Československé republiky pracují zahraniční pojišťovny způsobem, který jsme viděli v jednom případě, v němž se jde tak daleko, že ani Státní úřad statistický nemá možnost dotčené zahraniční pojišťovny donutiti, aby plnily při nejmenším ty předpisy, které musí plniti všechny pojišťovny Československé. (Výkřiky posl. Špačka.)

Vážené shromáždění! Není mým úmyslem - a velmi lituji, že p. dr Markovič svým výkřikem vztáhl výtku na sebe - kohokoliv z našich lidí, kteří se zúčastnili práce na této osnově, nějak se dotknouti, naopak myslím, že je nejlepší vůle v řadách našich koaličních stran - musí býti a bylo by to smutné, kdyby nebyla - tuto věc uvésti do pořádku, ale vidíme-li, jak se ztrácí čas vinou ministerstva vnitra a vlastně jeho příslušného oddělení, že ani p. ministr vnitra dr Černý nebyl dosti silný, aby tuto věc mohl opravdu zlomiti a urychliti takovým způsobem, jak by zasluhovala, že se věc prodlužuje a přes to, že lhůta uplynula, se nepřichází snad ani s prodloužením lhůty, poněvadž se ústavně-právní výbor v té době nesešel, nýbrž pouze jeho subkomise, zdá se mně, že je to váhavost, která není na místě.

Vážená sněmovno! Dovolte, abych docela otevřeně řekl, že se budeme museti jednou touto věcí dodatečně zabývati jako věcí, která se neměla díti; že se jednou bude uvažovati, bylo-li důvodu váhati před uděláním pořádku v oboru, jehož representant, jímž je - a já zde mohu o té věci mluviti docela otevřeně - pojišťovna Fénix, půlstránkovými inseráty při každé příležitosti upozorňuje v čsl. tisku všech stran bez rozdílu čsl. občany na výhody svého pojištění, ba upozorňuje dokonce poslance zvláštními brožurami a knihami, které vám byly v posledních týdnech dodány, spolu s dopisy, že pojišťovna Fénix je ochotna vám pro vaše voliče dáti knihy k disposici, abyste mohli dělati propagandu. Věc takto aranžovaná nemůže vyvážiti obtíže, které jsou zde - nechci se těch čísel dotýkati, ale jednou je zde ještě řeknu - a může způsobiti tolik obtíží a tolik škod pro budoucnost, že si to nedovedeme ani představiti.

Vážená sněmovno, vykazuje-li nějaká pojišťovna, která pracuje v Československu jako vedoucí zahraniční pojišťovna, ve své bilanci jen aktiva a netroufá si vykázati řádně pasiva, která souvisí s jejím čsl. obchodem, je to věc, kterou, i kdyby tam byl sebe lepší pořádek, nesmějí zdejší úřady trpěti. Umožňuje-li posl. sněmovna, ač senát v této věci dělal - třeba oklikou - svou povinnost, prodloužení tohoto stavu i jen o týdny, jak to zavinilo příslušné oddělení ministerstva vnitra již loni, je to věc, která se díti nemá a kterou budeme museti, až jednou tato osnova přijde - snad to bude ještě před prázdninami - podrobiti nejostřejší kritice. Tuto věc jsem chtěl říci, třeba nesouvisí úplně s projednávanou osnovou, protože byly obě osnovy na dnešním pořadu a poněvadž nevím - snad se tak stane později - proč nebyla na pořadu schůze ještě otázka prodloužení lhůty ústavně-právnímu výboru.