Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Špatný, Roudnický, Stivín, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Rýpar, de Witte.

205 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Hodža, dr Meissner, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 329. schůzi poslanecké sněmovny:

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Plně svoji smutnou povinnost (Poslanci povstávají), oznamuji posl. sněmovně, že v krátké přestávce mezi poslední schůzí před svatodušními svátky a schůzí dnešní, první po svátcích svatodušních, zemřeli dva naši kolegové poslanci Josef Jelinek a Václav Myslivec. Prvý dne 22., druhý dne 29. května.

Josef Jelinek narodil se dne 18. ledna 1864 v Židlochovicích na Moravě. Po studiích v Brně a ve Vídni usadil se jako stavitel v Brně a tam se neúnavně věnoval práci národní, hospodářské a politické. V třicátém čtvrtém roce svého věku stal se členem brněnské Obchodní komory, za niž byl také r. 1905 zvolen do vídeňské říšské rady, jsa před tím od r. 1899 do 1902 zemským poslancem moravským za německou stranu pokrokovou.

Od r. 1902 až do r. 1922, tedy celých 20 let, byl přísedícím moravského zemského výboru a členem zemské školní rady. Od r. 1907 byl náměstkem zemského hejtmana moravského.

Přičinil se o tak zvané moravské vyrovnání, jež bylo uskutečněno r. 1905.

Od r. 1910 do 1918 byl předsedou Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko.

Po převratu založil s univ. profesorem Kafkou německou demokratickou stranu svobodomyslnou, jejímž byl předsedou a za niž v prvém volebním období byl zvolen senátorem. Poslancem byl zvolen roku 1929.

Činný byl zvláště ve výboru rozpočtovém a živn.-obchodním, v němž byl místopředsedou. Jakožto příslušník a předseda Deutsche Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft byl hospitantem v klubu Bund der Landwirte. Jak v senátě, tak i ve sněmovně mluvil nejčastěji k vládním prohlášením a v debatách o státním rozpočtu a neúnavně sledoval, jak činil ostatně po celý svůj život, otázku národnostní.

Vynikal pílí a skromností, jemností charakteru i forem.

Posl. Václav Myslivec narodil se dne 10. listopadu 1875 v Doksech u Roudnice jako syn cukrovarnického dělníka. Vyučil se obuvníkem a vyučen pustil se do světa na zkušenou. Když se jako osmnáctiletý vrátil do Prahy, vstoupil do Jednoty katolických tovaryšů, kde začal politický život. Byl nejmladším členem prvního křesť.-sociálního kroužku. Z Jednoty katolických tovaryšů přišel do Politického klubu katolického dělnictva českého, kde zahájil svou oolitickou činnost. R. 1894 byl referentem při ustavení se české strany křesť.-sociální, od r. 1898 redigoval týdeníky "Lidový list" a "Křesťanský demokrat", r. 1900 stal se členem redakce "Katolických listů", jež později změněny v "Čecha".

Při všeobecných volbách r. 1907 zvolen byl poslancem na říšské radě za okres Vlašim-Dolní Kralovice.

R. 1914 účastnil se polního tažení v Srbsku, bitvy u Smedereva a jiných.

Po převratu stal se r. 1919 členem revolučního Národního shromáždění, členem obecního zastupitelstva hlavního města Prahy a členem městské rady.

R. 1920 byl zvolen poslancem za československou stranu lidovou a v posl. sněmovně setrval po všechna volební období.

Byl členem redakce "Pražského večerníku", členem Syndikátu československých novinářů, předsedou křesťanského demokratického klubu, členem výboru Národní jednoty severočeské, spoluzakladatelem sdružení českých katolických zemědělců, členem Všeodborového sdružení křesťanského dělnictva a mnohých jiných korporací.

V posl. sněmovně byl členem výborů branného a zahraničního ve všech třech volebních obdobích, v prvním také výboru vyšetřovacího, v druhém výboru soc.-politického, v třetím zdravotnického a živn.-obchodního a náhradníkem ve Stálém výboru.

Byl dobrým a známým řečníkem, který svou pozornost věnoval zvláště věcem vojenským a zahraničně-politickým, ať již jako zpravodaj či jako řečník.

Těšil se zasloužené oblibě člověka, jemuž jediným důvodem k těžké politické práci bylo jeho přesvědčení.

Oběma zesnulým zachováme čestnou paměť, jež jim oběma v plné míře přísluší. (Poslanci usedají.)

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda: na dnešní den posl. Rázusovi; na tento týden posl. dr Polyákovi, Chobotovi, Bistřickému, Jurnečkové-Vorlové, Bečkovi.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Halke, dr Törköly, Vetterová-Bečvářová, dr Štefánek, dr Reisz.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Halkeho na dny 15. a 17. května t. r.

Rozpočtový výbor zvolil ve schůzi dne 30. května t. r. předsedou posl. Teplanského; zapisovateli posl. Bečáka a dr Patejdla.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Chloupka za posl. Zářeckého; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Platzera za posl. Windirsche a posl. dr Bachera za posl. dr Rosche.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Tayerleho za posl. Brožíka; klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické dne 23. května 1934 posl. Langra za posl. Lance a dne 29. května 1934 posl. dr Patejdla za posl. Langra; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Vetterovou-Bečvářovou za posl. Ježka; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Bachera za posl. dr Peterse; klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" dne 18. května 1934 posl. Oehlingera za posl. Greifa, dne 29. května 1934 posl. Zajička za posl. Oehlingera.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 18. května 1934, č. j. 8.531/34 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona, kterým se prodlužuje s některými změnami a doplňky zákon ze dne 15. července 1932, č. 121 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují některá ustanovení zákona ze dne 14. prosince 1923, č. 7 Sb. z. a n. z r. 1924, o ochraně československé měny a oběhu zákonných platidel.

Dotazy:

posl. Štětky a soudr. ministru vnitra o pobuřujícím postupu okr. úřadu v Mostě a vládního komisaře města Mostu, který nařídil odstranit z mosteckého hřbitova pomník postavený na počest zastřeleným horníkům Ševčíkovi a Křížovi 13. dubna 1932 v hornické stávce na severu (č. D 1289-III),

posl. Richtra ministru školství a nár. osvěty ve věci prof. Eduarda Šmejkala (II. státní čsl. gymnasium v Brně-Husovicích) (č. D 1295-III),

posl. Koška a druhů ministrům vnitra a zemědělství o nespravedlivém rozdělování podpor zemědělcům krupobitím postiženým ve Vidonicích (č. D 1296-III),

posl. Hadka ministru soc. péče o opětném zahájení provozu firmy Michela synové v Zahradách, okres rumburský, který byl zastaven v únoru r. 1934 (č. D 1297-III).

Odpovědi:

min. financí na dotazy:

posl. Neumeistra, Biňovce, Kučery a druhů:

ve věci neoprávněného držení prodejny tabáku v Žatci (č. D 1187-III),

ve věci trafiky ve Kbelích u Čáslavi (č. D 1249-III),

posl. Adámka a druhů o nevyplácení příslušné kvoty pro válečnou poškozenkyni pí. Emilii Votřelovou, válečnou vdovu, přidělenou jako společnici do trafiky pí. Alžběty Horákové v Karlíně, roh Poděbradovy ulice (č. D 1199-III);

min. vnitra, financí a školství a nár. osvěty na dotaz posl. Sladkého ve věci zdaňování loutkových divadel (č. D 1255-III);

min. soc. péče na dotazy:

posl. Neumeistra ve věci exekuce na přeplatek (č. D 1224-III),

posl. inž. Kalliny, že Else Klierové z Plesné (v okrese vildštejnském) nebyl přiznán vdovský důchod (č. D 1264-III);

min. zemědělství na dotaz posl. Sladkého o pokračování v hrazení kateřinského potoka v obci Kateřinice, okres Vsetín (č. D 1280-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2593 až 2600, 2603.

Interpelace tisk 2576 (I až XXV).

Odpovědi tisk 2577 (I až XIII).

Zápisy o 327. a 328. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecké zprávy o 325. až 327. schůzi posl. sněmovny.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 2586 až 2592.

zahraničnímu a živn.-obchodnímu počátkem schůze rozdaný vládní návrh tisk 2605.

přikázal předseda žádosti:

okr. soudu v Benešově n. Plouč. ze dne 15. května 1934, č. T 46/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Böhma pro přestupek podle §u 391 tr. z. (č. J 614-III),

kraj. soudu v Rim. Sobotě ze dne 4. května 1934, č. Nt VI 186/34, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 16. května 1934, č. 5101/34, za souhlas s trest. stíháním posl. dr Törköly pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. J 615-III),

kraj. soudu v Komárně ze dne 8. května 1934, č. Nt 31/34, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 16. května 1934, č. 5238/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. 616-III),

kraj. soudu v Košicích ze dne 18. května 1934, č. Nt VI 82/34, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 25. května 1934, č. 5634/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 617-III),

kraj. soudu v Košicích ze dne 18. května 1934, č. Nt VI 83/34, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 25. května 1934, č. 5635/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Kubače pro zločin podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (č. J 618-III),

okr. soudu v Kladně ze dne 23. května 1934, č. Nt 21/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Procházky pro přestupek urážky na cti podle §§ 2 a 3 zákona č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. J 619-III),

okr. soudu v Chustu ze dne 22. května 1934, č. Nt 26/34, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 1. června 1934, č. 5880/34, za souhlas s trest. stíháním posl. Novotného pro přestupek podle §u 2 a §u 14, č. 4 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n. (č. J 620-III).

Kraj. trest. soud v Praze přípisem ze dne 15. května 1934, č. Tk XIX 1032/32, odvolal žádost ze dne 16. června 1932, č. Nt XIX 10/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Hrubého pro přečin proti bezpečnosti cti (č. J -478-III, pres. sděl. 207. schůze).

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 328. schůzi sněmovny dne 17. května t. r. projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Procházky.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu schůze.

Nebude-li námitek, budeme projednávati nejprve odst. 3 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž nejprve k projednávání odst. 3, jímž jest:

3. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2580), jímž se mění a doplňují některá ustanovení zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách (tisk 2597) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Klein, za výbor rozpočtový p. posl. Bergmann.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji - za výbor soc.-politický - posl. Kleinovi.

Zpravodaj posl. Klein: Slavná sněmovno! Jménem soc. politického výboru předkládám zprávu o osnově zákona, která se týká především aktuálních otázek nezaměstnaných a která proniká reformním způsobem do platného zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, jenž byl uveden v účinnost novelou z r. 1929. Stálé volání, aby legislativně byla vyřešena otázka starších zaměstnanců, bylo touto osnovou, pokud jde o okruh soukromých zaměstnanců, náležitým způsobem uplatněno, neboť nový zákon ustanovuje, že nezaměstnaní pojištěnci a pojištěnky, pokud dovrší 56. rok věku u pojištěnců a 54. rok věku u pojištěnek - za předpokladu, že absolvovali nejméně 10 let povinného pojištění - obdrží zvláštní důchod, který svou konstrukcí je obdobný důchodu invalidnímu a normálnímu důchodu starobnímu. To znamená, že zákon poskytne těmto nezaměstnaným osobám důchody (Hluk. - Předseda zvoní.) ve značné výši, ježto předchozí zákony o pensijním pojištění postaraly se již, aby výše důchodů podle kapacity nositelů pensijního pojištění a ovšem také podle kapacity pojištěnců i zaměstnavatelů byla tak upravena, aby důchod byl slušný, abychom pak mohli důchodce zákonem zavázati, že nesmějí vykonávati žádného jiného povolání. To proto, poněvadž toto nové povolání musí býti reservováno pro mladší síly, které nemohou dostati důchodu, jednak proto, poněvadž fysicky a duševně jsou schopné vykonávati práce, a jednak proto, poněvadž nemají normálního práva na důchod sociální nebo starobní.

Tím vlastně posl. sněmovna po prvé zákonem řeší otázku: buď práce nebo důchod. Zákon dosud platný umožňoval výplatu t. zv. důchodu bezpodmínečného, to znamená, že pojištěnec, který dovršil 65. rok svého věku, pojištěnka pak 60. rok věku, obdržel starobní důchod bez ohledu, zdali setrval v zaměstnání dále nebo zda ze zaměstnání vystoupil. Tento zákonem dovolený stav způsobil, že tyto důchody z valné míry byly zneužívány zaměstnavateli, pokud zaměstnanci ještě po tomto věku zůstali zaměstnáni, neboť jejich platy pak byly zkráceny zpravidla o výši důchodu starobního, který byl vyplácen, jinými slovy bezpodmínečný starobní důchod nevyplácel se pojištěncům, nýbrž vlastně zaměstnavatelům. Tím úmysl zákonodárce byl zkreslen, a je samozřejmé, že komise, která byla povolána, aby připravila reformu pensijního pojištění, musila respektovati zkušenosti a razila v novele zásadu, že ten, který pobírá důchod starobní i důchod sociální, nesmí vykonávati žádného jiného povolání, nejen povolání soukromého zaměstnance, nýbrž ani povolání dělníka, ani povolání samostatné.

To je tedy nejen řešení sociálně-pojišťovací, nýbrž také řešení hospodářské, poněvadž uvolníme pracovní trh osobám, které nemohou dostati nové zaměstnání pro stáří, osobám a jich rodinám, které trpěly dlouholetou nezaměstnaností, dáváme slušné důchody a těm ostatním, mladším chceme dáti práci. To jest jedna z těch nejskvělejších myšlenek tohoto zákona, o kterém kladu si za čest jménem soc. politického výboru plenu sněmovny referovati.

Je přirozeno, že k dá výhoda soc. pojišťovací je vázána na příjem nositele pojištění. Kdybychom byli tak šťastni a mohli zvyšovati pojistné, tedy příspěvky, které se odvádějí na pojištění pensijní, pak bychom pravděpodobně mohli tuto myšlenku ještě šířeji rozvésti a důkladněji uplatniti. Ale my jsme, bohužel, stáli před faktem, že pojištěnci nemohou zvyšovati své příspěvky, a také ovšem scházel souhlas zaměstnavatelů k takovému zvýšení, takže nositel pojištění, zejména Všeobecný pensijní ústav musil v rámci platného zákona učiniti taková opatření, aby mohl krýti břemeno z titulu sociálních důchodů, aniž by riskoval svou vlastní bonitu, riskoval jakékoliv špatné hospodářství. A tak, máme-li vypláceti sociální důchody bez zvýšení pojistného a na druhé straně uchovati dobrou jakost pojištění samého, musíme koncedovati určité požadavky nositelům pojištění, které se netýkají bezprostředně zaměstnanců, které však ve svých důsledcích mohou přinésti určité výhody nositelům pojištění. Čekací doba pro invalidní a normální starobní důchod, který se nyní vyplácí jednotně, mužům v 60 a ženám v 55 letech - ovšem za předpokladu, že vystoupí ze zaměstnání - čekací doba pro tyto důchody zůstává nadále 60 měsíců; pouze pro sociální důchody, tedy nezaměstnaných, je stanoveno, že pojištěnec musí absolvovati nejméně 10 let v povinném pojištění, to znamená pojištění normální, nikoliv však zákup let, nikoli dobrovolné pokračování v pojištění, nanejvýš t. zv. převod, jestliže přestupuje pojištěnec od jednoho nositele pojištění ke druhému. Přesto však obdrží sociální důchod několik tisíc osob najednou. Je třeba uvážiti, co to v dnešní době všeobecné krise znamená, když nositelům pojištění, nezaměstnaným lidem, bude vyplácen důchod, co to znamená po stránce hospodářské a mravní. Máme-li na mysli nesmírnou bídu v rodinách nezaměstnaných a uvážíme-li, že každý nezaměstnaný, který nemá svůj soukromý majetek ani jinou možnost, aby se trochu slušněji uživil, stává se svou vlastní osobou a svým myšlením méněcenným členem lidské společnosti, pak právě tato osnova velmi krásným způsobem umožňuje, aby ti z lidské společnosti vydědění byli opětně do ní vřazeni jako plnoprávní činitelé a byli účastni určitého zákonitého práva, kterého dosud následkem ztráty práce nemohli dostati. Sleduje tudíž osnova nejen otázku hospodářskou, nýbrž i mravní.

Další změny, které mají nositeli pojištění přinésti určité úlevy, pozůstávají v tom, že podle dosavadního i podle nového zákona může nositel pojištění přijmouti zpětnou přihlášku za období 6 let. Podle dosavadního zákona mohl tak někdo okamžitě nabýti práva na důchod, poněvadž čekací doba činí pouze 5 let. To znemožňuje nový zákon tím způsobem, že za takovou zpětnou přihlášku započítává do čekací doby, která činí, jak jsem pravil, pro důchod invalidní a starobní 60 měsíců, pouze 12 měsíců, takže podle nového zákona nemůže nikdo zpětnou přihláškou nabýti okamžitě čekací doby a tím ani nároku na výplatu důchodu.

Další podstatná změna týká se ochranné lhůty. Podle platného zákona je ochranná lhůta 30 měsíců pro ty, kteří vystoupí ze zaměstnání a tím také zároveň z pojištění. První den jedenatřicátého měsíce mohl pojištěnec podle platného zákona odvésti t. zv. uznávací poplatek, který činil 25 Kč ročně a měl tu funkci, že se jím zachovávaly nabyté nároky. Nový zákon zlepšuje ochrannou lhůtu tím způsobem, že ji stanoví dobou, která se rovná čtvrtině pojistné doby, nejméně však době 24 měsíců. To znamená, je-li pojištěnec 20 let pojištěn, ztratí zaměstnání a vystoupí z pojištění, je nyní chráněn dobou 5 let, tedy daleko delší dobou, než je chráněn pojištěnec podle platného zákona.

O tom, že se uznávací poplatek zrušuje, bylo v tisku velmi mnoho psáno a na schůzích mnoho mluveno. I já jsem patřil v ministerské komisi k těm, kteří do důsledku hájili instituci uznávacího poplatku. Tento odpor odborářů vedl k tomu, že se uznávací poplatek přeměňuje na jiné výhody a že vlastně nyní podle právního stavu, vytvořeného podle novely, nemůže býti žádný zaměstnanec poškozen, neboť především jde o nezaměstnané. Nezaměstnaný je chráněn podle tohoto zákona minimální lhůtou 5 let, tedy po dobu 60 měsíců neplatí nezaměstnaný žádného uznávacího poplatku; přes to nabytá práva jsou mu zachována, musí pouze potvrzenkou zprostředkovatelny práce svou nezaměstnanost a své řádné hlášení o práci prokázati.

Může se ovšem namítnouti, co se stane, jestliže přece jen u někoho je nezaměstnanost delší než 5 let. Je třeba uvážiti, že jakési zaměstnání v 5 letech každý dostane. Stačí vlastně zaměstnání na jeden měsíc. Je-li někdo jeden měsíc zase v novém zaměstnání, toto jednoměsíční zaměstnání a jednoměsíční pojištění postačí, kdyby opětně nastala nezaměstnanost, aby ta lhůta 60 měsíců plynula znovu.

Ale je tu druhá výhoda, t. j. výhoda t. zv. dobrovolného pokračování v pojištění. Zde je nový zákon daleko liberálnější než zákon starý, neboť umožňuje, aby pojištěnec, který vystoupil z pojištění, dobrovolně v pojištění pokračoval, a to buď ve třídě, ve které byl pojištěn v den výstupu z práce, anebo v jedné ze čtyř nižších tříd, takže velká část pojištěnců má možnost dobrovolně pokračovati v pojištění a má výhodu, že dobrovolným pokračováním v pojištění roste také nárok na důchod. Uznávací poplatek, který byl až dosud placen, nepřišel k dobru pojištěnci, byl to jen uznávací poplatek, nic více.

Další výhoda je v tom, že lze dobrovolně pokračovati nyní také po té ochranné lhůtě. Má-li někdo ochrannou lhůtu 5 let, může se rozhodnouti po těchto 5 letech navázati na své předchozí pojištění dobrovolným pokračováním v pojištění. Z toho je vidno, že nové ustanovení o dobrovolném pokračování v pojištění je daleko výhodnější než ustanovení staré, dosud platné, a že v tomto směru animosita, která se ve veřejnosti objevila proti zrušení uznávacího poplatku, není, alespoň ne na 100%, oprávněná. Hlavní nositelé pojištění a pravděpodobně také náhradní ústavy umožňují, aby pojištěnci, kteří vystoupili z pojištění a jejichž ochranná lhůta není dosud vyčerpána, zaplatili tento uznávací poplatek 25 Kč ještě před účinností tohoto zákona bez ohledu, zdali těch 30 měsíců jest odbyto či ne. Poněvadž přechodné ustanovení praví, že ten, kdo již před účinností zákona uznávací poplatek odvádí, může tak činiti i do budoucna, pak tato část lidí jest o tom včas informována a nemůže býti v žádném případě poškozena. Takový pojištěnec si musí jen uvědomiti, že musí každého roku, pokud je nezaměstnán, nebo je-li zaměstnán jako samostatný živnostník, odvésti těchto 25 Kč, a ti noví, o které nyní jde, nejsou tangováni, poněvadž minimální pětiletá lhůta na ochranu nezaměstnaných jest jistě postačitelná a může býti u starších zaměstnanců delší, je-li absolvována čtvrtina pojistné doby. To je na adresu těch, kteří zbytečně, myslím, agitují proti novele v souvislosti se zrušením uznávacího poplatku.

Zvláštní problém pak se objevil u žen. Vytýká se, že ženy, které se provdají a nejsou již zaměstnány, ztrácejí pojištění. To není správné, poněvadž jestliže se žena provdá a zůstane v zaměstnání, jest pojištěna. Provdaná žena, která ztrácí zaměstnání a hledá nové, je nezaměstnána, má ochrannou lhůtu, a žena, která zůstane v domácnosti a o niž může muž pečovati, dá-li několik málo korun na dobré pojištění, jest na tom daleko lépe, než při pojištění soukromém a my tím jen ženám posloužíme, poněvadž každou zaplacenou korunou příspěvku roste její nárok, nehledě k tomu, že na provdanou ženu, která je v domácnosti, platí plně také § 17, který ustanovuje, kdo má nárok na důchod invalidní, takže taková žena, třeba koná práci v domácnosti, stane-li se ku práci nezpůsobilou pro původní zaměstnání jako prodavačka nebo komptoiristka, může přes to dostati důchod. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Další opatření, které zužuje dnešní předpisy, týká se t. zv. obživnutí pojištění, které nyní jest poněkud přísněji formulováno než v zákoně platném. Jde o to, aby do 5 let mohlo se navázati na předchozí pojištění bez jakékoliv čekací lhůty, a pro další léta jest pak předepsána určitá čekací lhůta. Odborové organisace již před časem protestovaly proti §u 24 platného zákona, který ustanovuje, že důchod může býti zkrácen, jestliže průměr služebních požitků za posledních 60 měsíců byl nižší než je důchod.

Myslím, že pojištěnci správně vycházejí ze stanoviska, že každý má obdržeti důchod podle toho, kolik platil měsíců a ve které třídě, a že jakékoliv omezování vypočítaného důchodu není správné. Budiž mi dovoleno, abych prohlásil, že je to také můj osobní názor. Ovšem pojistná matematika má často jiný názor než máme my, a z povinnosti zpravodajské chci jen říci, že pojistný matematik zastává mínění, že se nemůže vypláceti vyšší důchod, než byl plat za poslední určité období. To je správné jen do určité míry, pokud jsou normální časy a pokud nenastává u starších lidí snižování platů. To, co máme zjištěno, ukazuje, že to může postihnouti právě ty osoby, které následkem dnešních těžkých poměrů musejí slevovati se svých platů, následkem toho se dostávají do nižších tříd pojistných, a když pak bezprostředně na to následuje důchod, může průměr služebních požitků býti nižší, než je vypočítaný důchod, a takové krácení je jistě nespravedlivé.

Nicméně však každá věc má také své dobré stránky. Komise, která věc připravila, se dohodla v tom směru, že napříště bude pro výpočet těchto důchodů platiti období 90 měsíců, ne 60, a že z těch 90 měsíců se vybere libovolně 30 měsíců nejvyšších platů, takže mohu prohlásiti, že touto konstrukcí nového §u 34 velká část zaměstnanců vlastně již není dotčena a mohlo by zde běžeti jen o nějaké zvlášť veliké platy ředitelů nebo jiných vedoucích osob, které by tím snad byly zasaženy, takže ustanovení toto vyhovuje jen částečně požadavkům odborových organisací, nicméně však způsobem alespoň dočasně naprosto uspokojujícím.