S jakýmsi dostiučiněním jsme také konstatovali, že v nařízení jsou zavedena dosti přísná ustanovení o prodeji mléčných a mlékárenských výrobků. Jest jich proto třeba, poněvadž nekontrolovaný obchod s mlékem vede k nečistotě a k padělání. My, zemědělci, máme zájem na tom, aby tato nečistota a padělání bylo přísně trestáno. Nechci zde uváděti železniční stanici v severních Čechách, ale jsou stanice, kde se každého týdne vykládá několik q margarinu a tyto margariny lze pak ve dvou dnech nalézti opět na týdenních trzích v Děčíně nebo Podmoklech jako přírodní máslo. Jest zvláštní, že tržní policie není s to, aby zjistila takováto padělání, o nichž již mluví každé malé dítě na vesnici. Chceme-li toto nařízení zlepšiti, musíme také žádati, aby veřejným ústavům bylo uloženo za povinnost užívati mléčných a mlékárenských výrobků domácího původu.

A nyní k nejdůležitější otázce, povinnému pastuerování, které se konec konců může vytvořiti z §u 10 nařízení. Prohlašuji zde se zvláštním důrazem, že německé zemědělství odmítá všeobecné povinné pasteurování. Ustanovení v nařízení, že se zemský úřad zmocňuje, aby zavedl pro drobnější spotřební území povinné pasteurování, jest pro výrobce přímo nebezpečné. Pro neobyčejně krátkou řečnickou lhůtu k této nikoliv nedůležité kapitole, kterou dnes projednáváme, upustím od předčítání dopisů, které jsem dostal v posledních dnech a které se dotýkají všeobecného povinného pasteurování. Řekl bych jen jednu věc. Věda - a jest tomu již dávno - pochybuje o hodnotě tohoto povinného pasteurování. Jest jisto, že bezvadné čerstvé mléko, dobré surové mléko, jest mnohem prospěšnější a jde více k duhu než mléko připravované. Na 12ti případech jsme shledali, že po požití připravovaného mléka byla zjištěna slintavka a kulhavka. Dnes žádáme, aby povinné připravování mléka bylo zavedeno ve městech nad 100.000 obyvatelů a ve větších lázeňských městech. Zemědělství nevznášelo by tento požadavek takovým určitým způsobem, kdyby vědělo, že spotřebitelé budou sebe méně zdravotně poškozeni. Naproti tomu musíme žádati, aby stát podporoval výrobu známkovaného mléka, označeného jako čerstvé mléko a aby prodej tohoto čerstvého mléka byl dovolen také ve městech nad 100.000 obyvatelů a ve větších lázeňských místech. Můžeme si zde vzíti příklad ze sousedních států, které upravily prodej mléka takovýmto způsobem.

V nařízení postrádáme velmi důležité ustanovení, velmi významnou věc, to jest potírání tuberkulosy. Slavná sněmovno, v zájmu zemědělství a lidového zdravotnictví snažme se konečně jednou odstraniti toto neštěstí. Ve IV. oddělení ministerstva zemědělství možno posouditi, jaké ohromné škody působí tato nemoc mezi dobytkem. Můžeme tam nalézti spousty žádostí, které byly podány, poněvadž dobytek zašel na tuberkulosu. Ale to jest jen nepatrný zlomek skutečné škody, která jest způsobena rok co rok zemědělství tuberkulosou dobytka.

V nařízení postrádáme však také zavedení prostředků pro náležité vytváření cen. Dále nemáme žádných údajů o velkorysé propagandě, zvláště o propagandě pití mléka na nádražích, ve vlacích a veřejných místech. Dnes lze velmi lehce prodávati mléko v lahvích jako mnoho jiných věcí jako osvěžení ve vlacích. V těchto nařízeních schází dále zákonná ustanovení o povinném užívání mléka pro výrobu margarinu a umělých tuků. Při této příležitosti musíme znovu přednésti starý požadavek, aby naše družstevní mlékárny byly osvobozeny od daně z obratu. Jde o dvojí zdanění a tento požadavek musíme vznášeti tím spíše, když mlékárnám vyrovnávacím mléčným fondem vzrůstají nové dávky.

Zvláštní pozornost musí býti věnována vydání mléčných pravidel, tak zvaných tržních předpisů pro prodej mléka ve městech. Tato mléčná pravidla nesmí obsahovati žádná zdražovací opatření pro výrobu, tato pravidla nesmí však ani zavésti šikanování výroby. Mám zde v ruce originál mléčných pravidel severočeského města. Víte, co se předpisuje v těchto mléčných pravidlech zemědělství, výrobě mléka? Nic méně a nic více, než že výrobce, který dodává mléko do tohoto města, musí míti krávy umístěny ve světlých, prostorných a vzdušných stájích s nepropustnými podlahami, které se dají lehce čistiti, a se žlaby opatřenými vodními splachovači a dobrými odtoky. Jakou představu mají vlastně tvůrci tohoto mléčného regulativu o výtěžku rolnického hospodářství, které dnes při 20 ha nemůže bez dluhů uživiti ani sedmi až osmičlennou rodinu. Tato mléčná pravidla jdou však dále a praví se v nich, že mimořádná péče a přísnost musí býti věnována zvláště výběru krmiva, a předpisuje se nám zde, ať si tomu kdo chce věří či nikoliv, že v létě smíme krmiti jen 50% zeleného krmiva a že musí býti přidáváno 50% krmiva suchého. Mléčná pravidla nám předpisují, že než vyženeme krávy na pastvu, musíme je nejprve nakrmiti suchým krmivem. Posuzováno prakticky, máme pro takováto mléčná pravidla jen útrpný úsměv. Vidíme, jak těžko jest vyjednávati s lidmi o věci, o níž nemají ani tušení, a to se, bohužel, stává velmi často.

Zkoumáme-li tato nařízení podrobněji, můžeme říci, že jmenovitě nařízení o výrobě a obchodu s mlékem a mléčnými výrobky jest neúplné, a jest naším přáním, aby resoluční návrh, který byl včera přijat v zemědělském výboru, byl také proveden, ačkoliv jsme velmi dobře informováni o osudu takovýchto resolučních návrhů. Doplňků pro nařízení, jak jsem je zde přednesl, přejí si nejen zemědělci němečtí, nýbrž i čeští, vůbec zemědělci, jak se ukázalo při včerejší rozpravě v zemědělském výboru, všech národností v tomto státě. Stanovením pevných cen pro mléko a smetanu nesmí býti naprosto rušen přímý styk mezi výrobcem a spotřebitelem. Cena, kterou ještě máme v některých severočeských krajích, 1.50 Kč až 1.60 Kč v přímém styku, nechť zůstane nedotčena takovýmito zákony a nařízeními. Nesmí se zapomínati, že výrobní náklady v severočeské průmyslové oblasti jsou značně vyšší než v mnoha jiných krajích. Domnívám se, že spotřebitel, který dostane přímo od výrobce bezvadné mléko s náležitým obsahem tuku, při čemž to může kontrolovati, jest jistě spokojen, dostane-li za tuto cenu tučné mléko.

Podle rakouského zákona byl zde dnes předložen k projednání návrh zákona o mléčných vyrovnávacích fondech. Zákon usiluje zajisté o velmi dobrý účel, totiž o solidární rozdělení risika. Jinak řečeno, společné blaho má přednost před blahem jednotlivce. Slyšíme-li však úsudek o tomto zákoně venku v praktickém zemědělství, není ten úsudek tak příznivý, a jest nepříznivý zvláště proto, poněvadž doba pro usnesení tohoto zákona není šťastně zvolena. Obávám se, že tento zákn o mléčných vyrovnávacích fondech bude základem sporů v zemědělství. Tyto pochybnosti přednesl jsem zevrubně již v zemědělském výboru, zde chci jen krátce promluviti o našem stanovisku k jednotlivým paragrafům zákona.

K §u 1, který se zabývá rozčleněním mléčného vyrovnávacího fondu, si přejeme, aby z praktických a technických důvodů byl tento svaz co možno dále rozčleněn, a to spojením jednotných hospodářských oblastí. Nebude dobře možno z Brna obstarávati jihomoravské poměry a zároveň poměry severomoravské. Struktura obou zemědělských krajů na Moravě jest naprosto různá, totéž platí o Čechách; takovéto další rozčlenění bude nutné. Německé zemědělství dále žádá s tohoto místa náležitého zastoupení v kuratoriu na ochranu svých zájmů.

Při určování kontingentů podle §u 11 nechť nedojde k jednostrannému protěžování a nechť se přihlíží k dosavadnímu množství dodávaného mléka.

Kontrola podle §u 9 zákona nesmí se zvrhnouti v trýznění a přehmaty v zemědělských provozovnách. Znění §u 10 třeba změniti a nahraditi tímto textem: "na příplatky k cenovému vyrovnání mléka, dodávaného do spotřebních míst, kde placení příspěvků je zavedeno, a mléka pro tato spotřební místa zpracovaného ze spotřebního mléka na máslo a sýry." Tímto zněním chceme dosíci, aby také mlékárny v malých vesnicích dodávající do měst, kde jest zavedeno povinné pasteurování, mohly míti podíl z fondových peněz. Pro různé ceny v jednotlivých krajích jest nutno, aby fondový příspěvek nebyl určován 8 haléři, nýbrž aby se vybíral určitým procentem z ceny mléka. Domnívám se, že mohu prohlásiti, že v prováděcím nařízení jest dosti místa pro naše podněty, a jest naším upřímným přáním, aby věcným, nestranným prováděním zákona byly rozptýleny obavy, které jsme zde vyslovili. Víme, že pan ministr zemědělství dr Hodža snaží se zemědělství pomoci. Ale všechna tato nařízení a tyto zákony mají vadu kompromisu. Vedle těchto starostí, které máme s návrhy ve věci mléčného hospodářství a s jinými otázkami, máme my jako zemědělci další naléhavý požadavek. Žádáme, aby konečně jednou byly přizpůsobeny ceny zemědělských výrobků předmětům denní potřeby.

Slavná sněmovno! Zemědělství dostává dnes za své výrobky 4.8 násobek mírové ceny. Tím jsme dosáhli rekordu v nejnižším stavu. Index zemědělského zboží jest 762, zemědělských výrobků 472. Máme kartelový zákon, přes to však ceny neklesly. Za uhlí, železo, cement, papír, částečně za elektrický proud, umělá hnojiva, platíme o 59% vyšší ceny, než dostáváme za své zemědělské výrobky. Vláda musí tedy vynutiti snížení kartelových cen. V zemědělství jest deflace provedena. Koeficient obilí činí 4 až 5, koeficient uhlí a jiných předmětů potřeby 12 až 15. Pojistné při invalidním pojištění neplatíme již dne 4.8% jako v lepších dobách, nýbrž 7 až 8%. Jděte dnes na vesnice a rozhlédněte se kolem: tam, kde kdysi bylo zaměstnáno sta zemědělských dělníků trvale, jest jich dnes zaměstnána nejvýše ještě pětina, nikoliv proto, že by snad rolník ze zlého úmyslu nechtěl platiti pojistné, nýbrž poněvadž již přes dvě léta prostě platiti nemůže.

Zmínil bych se ještě o jedné věci. K ozdravění agrární politiky patří také potírání nezaměstnanosti. Víme, že neštěstí jednoho není štěstím pro druhého. Uznáváme, že bída jednoho stoupá s bídou druhého a jako dělník musí míti zájem na kupní síle zemědělství, tak také si přejí rolníci, aby se dobře dařilo dělnictvu, což se může státi jen odstraněním nezaměstnanosti. Nemá-li však zemědělství propadnouti zkáze při cenách vepřů za 1 kg živé váhy 3.50 až 4 Kč, při cenách 30 až 40 haléřů za vejce, při nejnižších cenách dobytka, při zvýšené výrobě mléčných a mlékárenských výrobků, jakmile se začne krmiti zeleným krmivem, musíme také především žádati, aby byl úplně zastaven dovoz potravin z ciziny. Dále žádáme, aby již dnes bylo učiněno opatření, aby spekulanti roku 1934 nemohli opět řáditi v zásobování obyvatelstva a rušiti vývoj cen v zemědělství.

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pana řečníka, aby skončil, poněvadž jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Böhm (pokračuje): V obchodu s obilím musí včas dojíti k nápravě, aby slova "zajištění sklizně" nestala se po čtvrté heslem. Slavná sněmovno! Jest zajisté v moci pana ministra zemědělství, aby zajistil budoucnost zemědělství, těžce bojujícího za svou existenci. Ovšem ministr zemědělství potřebuje také porozumění zástupců nezemědělství. Doufejme, že minulost toto pochopení probudila. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Novotný.

Posl. Novotný: Soubor vládních nařízení a osnova zákona o vyrovnávacích fondech mléčných je zřejmým dokladem, že agrární kapitál nezastaví se ve své žravosti a dravosti při uchvacování jednotlivých odvětví zemědělské výroby, že půjde dále a bude do svých chapadel chtíti uchvátiti všecko, co lze ještě uchvátiti. Toho dokladem jsou porolničené cukrovary, lihovary, škrobárny, dřevařský syndikát, a nyní má dojíti i na mléko. Je správné, že mlékařství je nejdůležitějším odvětvím nejen v zemědělství, nýbrž i v celém našem národním hospodářství. Vždyť se přece pamatujete, jak i naše republika byla označována jako dojná kráva, která má ovšem málo struků pro jednotlivé státotvorné strany, jež se k ní derou, aby ji vydojily. Nyní má dojíti ne k vydojení té státní dojnice, nýbrž k vydojení těch zemědělců, kteří ještě něco mají, poněvadž vemeno státní dojnice je prázdné, což je všeobecně známo.

Čím se odůvodňuje tato osnova zákona? Bude prý ku prospěchu jak producentům, tak i konsumentům. Nemohu pochopiti, jak to chtějí pánové udělati, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, jak to udělají, aby přispěli našim zkrachovaným zemědělcům a zároveň také zlevnili mléko našim dělníkům, kteří nemají již ani na chléb. To by byl prostě zázrak. Kdyby vlastní producenti mléka, totiž krávy, těmto zákonům rozuměli, pak by musili smíchy popukati. (Smích.) Já nežertuji, pánové, je to docela vážně míněno. Nevěřím v takovýhle zázrak.

Mluví se zde o tom, že tyto zákony se projevují třemi směry: Vyrovnáním cen, usměrněním trhu a usměrněním produkce. Čím chcete vyrovnávat ceny? Na jedné straně saháte do kapes malorolníkům, musí platit z každého litru 8 haléřů; vy jim sice říkáte, že ceny mléka zpevní, ale jakou záruku máte pro odbyt mléka? Podle vašeho propočtu musilo by při 5 miliardách litrů, kdyby se jen polovina mléka čerstvého spotřebovala hned, připadnouti na 1 obyvatele v Československu více než 1 1/2 litru mléka denně. Běžte se podívati dnes do dělnických rodin! Posl. Koudelka poukazoval včera v zemědělském výboru, jak chodí dělníci do továren a závodů, že si nenosí kávu, nýbrž jenom cikorkou obarvenou bryndu. Předloni jsem byl na trhu v Nitře, kde bylo tisíce kusů dobytka a na sta nezaměstnaných žen, které čekaly, až se tam některá kráva po teleti odprodá, aby si vydojily trochu mléka. Ten nový majitel to obyčejně dělá, když ji nemůže dovést domů. Viděl jsem, že napřed připustil tele, a pak si mohly nadojiti trochu nezaměstnané ženy. Byly tam i cikánky, které chtěly též trochu mléka, ale ty dostaly obyčejně kopanec. Viděl jsem, že ubohé cikáně, které když vidělo, že teleti kape od huby mléko, dělalo pusou takové pohyby, jakoby samo cucalo.

Statisíce lidí si nemůže koupiti týdně ani 2 litry mléka, a vy chcete vyrovnávati ceny. Zač má kupovati dnes dělník, když jeho mzda činí jen 2 až 3 koruny denně, a vy chcete cenu mléka dokonce zvyšovati. U koho? Kdo může dnes potřebovati toto mléko? Máte snad naději, že usměrníte trh jiným způsobem, za hranice? V zemědělském výboru se tvrdilo, že německé, rakouské a švýcarské mlékařství je v lepším stavu. Myslím, že do jisté míry nepotřebují v Maďarsku našeho mléka, poněvadž mají dost svého. Kam chcete vyvážet? Nemáte nikde odbytu! Dánské sýry se derou na světový trh, Švýcarsko předstihuje naše mlékařství, poněvadž jsou 100 let před námi, to už psal prof. Ševčík. Nemáte této možnosti. Chcete usměrnit produkci, chcete omezit, aby krávy domkářů nedojily tolik litrů mléka? Ne, kdybyste chtěli pomoci našim malozemědělcům, pak byste jim dali možnost, aby dostali levná krmiva. Ale ani o to jste se nepostarali! Dáváte levná krmiva velkostatkářům a zbytkařům, dáváte jim melasu, pokrutiny, siláž a všechny možné odpadky z průmyslových závodů za levné peníze nebo dokonce zadarmo a zase jen výhradně svým straníkům. Proto malozemědělci musí míti výrobní náklady mléka vždycky větší. A tu by bylo třeba uspořádati tyto věci, ale pochybuji, že by tyto věci udělala agrární strana, která nás má tak velice v lásce.

Mluvilo se zde také o kontrole, nebude to zrovna maličkost. O tu se zde bude tahat řada takových savců, bude to dost tučný pramen, který poteče z tohoto mléčného zákona. 5 miliard litrů mléka, řekněme, že jen polovina z toho půjde do mlékáren a sběren, to bude dělat okrouhle 200 mil. Kč, a to už stojí za to, aby se zde zase uspořádal nějaký fond.

S těmi fondy máme velmi trpké zkušenosti. Poukazovalo se na fond pro umělá hnojiva, máme i zkušenosti s intervenčním fondem z loňského roku, víme, jak už to dopadlo s ním. Chtěl jsem poukázat na bramborářský fond v Německém Brodě, který byl také vybudován prý ku prospěchu drobných zemědělců. Tam jsme měli příležitost ve sporu p. posl. dr Zadiny se statkářem Chroustovským dověděti se věci, nad kterými se skutečně člověku točí hlava, věci, které ukazují, jak jsou spravovány fondy, které jsou složeny z peněz nikoliv jen několika jedinců, nýbrž z peněz všech poplatníků i státní pokladny. Statkář Chroustovský přirovnával hospodářství v tomto svazu ke včelínu, kde prý bylo mnoho trubců a kam se vetřely také zlodějky. Nebyl jsem při prvních líčeních. Žalující stranou je p. dr Zadina, p. Honzl a ještě někteří společníci. Nevím, proč právě oni? Statkář Chroustovský vede důkaz, jak se hospodařilo. Dovídáme se, že se z toho fondu vyhazovaly nejen statisícové subvence - ovšem ne drobným producentům, v tomto případě bramborářům ale že se na př. dávaly r. 1920 statisíce na zbraně. Co to má co dělati s bramborářstvím? Pan Halík potřebuje sto tisíc, aby prý bolševici nevyvlastnili velkostatkáře. Pan Halík dostává 10.000, 20.000 až 80.000 jako stipendia na studijní cesty do ciziny. Pan Halík jako redaktor "Havlíčkova kraje" může potom psáti bouřlivé články proti bolševikům. (Posl. Sedláček: Co to má dělat s mlékem?)

Velmi mnoho. Sám Škvor, sekretář toho svazu, dokazuje, že mimo své služné bral 75 Kč diet, když šel na schůzi. Jak se potom mohlo dostati na bramboráře, když ceny brambor klesly na 8 Kč, jak jim potom měl svaz něco nahraditi!

Ale i v jiném směru jsme se přesvědčili, že tento svaz nemůže sloužiti malým zemědělcům. R. 1923 jsem se obrátil na svaz o pokus sortimentní, který byl tehdy vypsán. Dostal jsem nabídku, která byla toho druhu, že jsem ji musil odmítnouti. Podmínkou bylo, že všechny brambory musím odevzdati svazu, nesměl jsem prodati ani jediný kilogram.

Jaké peníze mohli tímto způsobem vytěžiti, to si nedovedeme představiti, ale na ty pokusy dostávali subvence. "Čechův kraj", časopis ne komunistický, ale do jisté míry agrární, přináší výkaz podpor poukázaných ministerstvem zemědělství od r. 1923 do r. 1926, tedy za 4 roky. Činí to asi 5,200.000 Kč. A zde jsou sumy až půlmilionové na imunní brambory, na pěstování vepřového dobytka. P. dr Sachsl má zde 50.000 Kč na chov vepřového dobytka a 50.000 Kč na uhynutí vepřového dobytka, takže vlastně nevíme, nač ty peníze potřeboval. Nejdříve na výkrm a potom zase na uhynutí. Zkrátka se zde házelo statisíci, jako kdyby to bylo smetí.

Ale jsou při tom ještě jiné, zajímavější věci. Nevím, jak proces dopadne, a také nechci tomu předcházeti, ale tolik mohu říci, že jistě i tam se kontrola prováděla. Když jsme slyšeli, jak přísežně vypovídali svědci byl to ředitel Dušátko a účetní Kutelvašr že pobočné podniky svazu bramborářského "Dextra" objednávaly stroje pro elektrárenská a jiná družstva a dostávaly na to subvence, ale najednou se ukázalo, že stroje nebyly objednány ani dodány, musil sám soudce odevzdati spisy státnímu zastupitelství do Kutné Hory. Nevím, co se dosud v této věci udělalo, ale dosud nebyl nikdo zatčen.

Nemáme víru, že by vláda a tyto korporace mohly hospodářství fondu kontrolovati, poněvadž víme, že při našem zkorumpovaném politickém a státním hospodářství je to naprosto nemožné.

P. posl. Koudelka mluvil o anarchii. Ano, je tu anarchie nejen hospodářská, nýbrž i politická. Vy jste dnes úplně bezradní a proto hledáte ještě poslední možnost, poslední prostředek, jak byste si svůj život prodloužili, ale všechno to konečně nebude nic platné.

Vy se usměrňujete na Německo a Rakousko, usměrňujete se po vzoru Hitlera a Dollfusse, ale pracující lid, dělníci a rolníci, se budou usměrňovati jiným směrem, po vzoru Lenina a Stalina. Budou hleděti zachrániti lidstvo před katastrofou, ku které spěje. Ne vybudovati československo-fašistický režim, nýbrž řád socialistický, který zachrání i naše zemědělce před bankrotem. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pí posl. Hodinová-Spurná.

Posl. Hodinová-Spurná: Já zde dnes jménem klubu komunistických poslanců činím prohlášení (čte): Po 1. máji, který v Československu znamenal veliký triumf komunismu a ukázal, s jakými obrovskými sympatiemi všeho pracujícího obyvatelstva setkává se revoluční hnutí, rozpoutává zfašisovaná buržoasie, poděšená růstem revolučního hnutí, divokou štvanici, která má vytvořiti atmosféru pro pogromové útoky na komunistické hnutí. Fašističtí štváči z agrární strany v nejúplnější shodě s provokatéry a pogromisty z tábora Stříbrného, fašistické Národní ligy, národní demokracie a Gajdovců vybrali si za předmět svých štvanic německé a rakouské proletářské emigranty, kteří se do Československa uchýlili před katovským terorem Hitlera a Dollfusse.

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pí řečnici, aby mluvila k věci.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Fašističtí štváči napadají německé a rakouské emigranty, označují je za původce srážek při májových průvodech a chápou se této živé záminky, aby volali po vyhoštění německých a rakouských emigrantů.

Místopředseda Stivín (zvoní): Vyzývám po druhé pí řečnici, aby mluvila k věci.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Policie a úřady vycházejí této štvanici vstříc. Proti německým a rakouským emigrantům je podnikána razzie. Emigranti jsou zatýkáni, vypovídáni a hnáni jako psanci. Protestujeme s největším rozhořčením proti této surovosti. Dělnictvo je pobouřeno a nedovolí, aby čeští fašisté, pracující pro Hitlera a Dollfusse, mohli takto vháněti revoluční proletářské emigranty do náruče fašistických vrahů. Vyzýváme dělnictvo, aby ze všech závodů a míst neprodleně zaslalo protesty na ministerstvo vnitra. Obracíme se na všechen pracující lid, aby zakřikl fašistické štváče a vzal pod svoji ochranu německé a rakouské dělníky. Štvanice proti emigrantům je předehrou štvanic a pogromu proti čsl. dělnictvu. Přes emigranty míří fašističtí štváči na revoluční dělníky, na pracující lid Československa. Upozorňujeme důtklivě na to, že štvaní proti emigrantům neomezuje se jen na proletářské emigranty, nýbrž že agrární a ligistický tisk štve proti německým emigrantům vůbec a snaží se vyvolati náladu po rozpoutání pogromů proti židovskému a německému obyvatelstvu v Praze a v Československu vůbec. Dělnictvo nedopustí rasové a nacionalistické štvanice. Voláme dělnictvo do pohotovosti, na obranu proletářských emigrantů, do boje proti fašistickým provokaterům, do boje proti strůjcům nacionálních a masových štvanic.

Místopředseda Stivín (zvoní): Vyzývám po třetí pí řečnici, aby mluvila k věci.

(Řečnice pokračuje v řeči, která dále nebyla podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu již těsnopisecky zaznamenávána.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Jelikož paní posl. Hodinová-Spurná přes moje trojí vyzvání, aby mluvila k věci, neuposlechla, odnímám jí slovo.

Dále má slovo p. posl. Biňovec.

Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Osnova o vyrovnávacích fondech mléčných je doplňkem vládních nařízení, včetně vládního nařízení o výrobě, ceně a obchodu s umělými tuky, a doplňuje tak soustavu, která při normálních hospodářských poměrech by mohla konec konců uvésti výrobu a obchod s mlékem do pořádku a cenové nebo rentabilní naděje našeho zemědělství.

Ovšem poměry, jak dnes u nás jsou i v celém světě, jsou toho druhu, že tato vládní opatření i s oněmi vládními nařízeními dlouho nebudou s to upraviti výrobu a cenu mléka na takovou úroveň, aby jak producenti, tak také konsumenti s touto úpravou byli spokojeni. Mám za to, že budeme musiti cestou správní sáhnouti ještě k dalším opatřením, která budou musiti býti záštitou drobných našich zemědělců, která však musejí také skýtati naději konsumentům, že jejich zájmy nebudou dotčeny a poškozeny.

Vládním nařízením o pasteurisaci mléka snaží se vláda pečovati, aby se konsumentům dostalo zdravého mléka. Myslím, že je to opatření, které jde poněkud odzadu. Měli bychom především věnovati pozornost pramenům a příčinám nezdravé jakosti našeho mléka. Tam, kde se naše zemědělství zabývá chovem hovězího dobytka a kde je špižírna pro středočeské zemědělce, měla by administrativní služba zemí i státu dbáti, aby na trh, kam se naši středočeští zemědělci ubírají k nákupu hovězího dobytka, přišly vždy jenom zdravé kusy a aby tam odtud jenom prvotřídní chovný dobytek mohl býti do středních Čech dodáván. V dozírné době půjde o to, že budeme musiti specialisovati trhy pro chovný dobytek a pro jatečný dobytek. Neučiníme-li tohoto opatření, pak musíme ve vnitrozemí pořáde počítati s tím, že budeme míti ve chlévech domkářů i sedláků dobytek z valné části nezdravý, tuberkulosou postižený a že proto výrobky nebudou toho druhu, jak náš konsum, starost o zdraví našeho národa toho vyžaduje. Je tu proto nutný předpoklad všech těchto předloh, že se musíme postarati o náležitou zvěrolékařskou i lékařskou kontrolu, která ovšem u nás přichází zemědělci příliš draho, která však je ve státech zemědělsky dobře založených samozřejmostí. Švýcary, Dánsko, Švédsko, Holandsko mají tento problém již dávno vyřešen a já jsem mohl svého času příkladně v zemědělském výboru uvésti, jak velmi ochotně říšsko-německé úřady za dřívější hospodářské a obchodní pospolitosti s naším státem vycházely zdejším zemědělcům vstříc kontrolou a zkoumáním krmiv úplně zdarma, když ovšem jsme jim výrobky dali k disposici. Je ovšem zapotřebí, abychom této otázce věnovali pozornost a abychom s tohoto hlediska začali řešiti problém zdravého mléka a také problém zdraví dobytka.

K tomu ovšem poznamenávám, že by bylo jenom účelno, aby také obvodní lékaři si všímali zdravotního stavu našeho dělnictva v zemědělství zaměstnaného, ovšem ne způsobem policajtským a policejním, nějakou sekaturou, nýbrž způsobem výchovným, aby všude bylo nabádáno k čistotě a zdravotní bezpečnosti, což by jenom všeobecným veřejným zájmům prospělo.

Tato nařízení, jak jsem řekl, nebudou ještě dnes a v dozírné době nésti jak pro producenta, tak také pro konsumenta náležitý užitek. Kdybychom mohli vydati nařízení, které by ihned efektivně působilo na opatření práce a výdělku lidem, pak bychom měli tento problém velmi brzy vyřešený, protože hlavní příčinou, proč nemůžeme udati všecko mléko, které vyrábíme, a nemůžeme je za rentabilní cenu prodat, je, že máme dnes statisíce lidí bez peněz, kteří proto nemohou dnes mléko kupovati. Řečníci v zemědělském výboru i zde poznamenali, jak dnes konsum mléka vypadá. Jsou případy, kdy mléko je dnes opravdu nedostupným předmětem životním pro řadu lidí, i venkovských. A to je právě problém, který konec konců nás nesmí nechati klidnými a musí nás vésti k náležité reparaci těchto hospodářských poměrů, se kterými souvisle vyřešíme problém výroby a ceny mléka. Nebude pravdou, kdybychom žili v normální době, že bychom měli v Československu nadbytečné množství vyrobeného mléka. Mléko se nám nastavuje proto, že není odbyt jatečného dobytka hovězího i vepřového. Nikdo to nezkonsumuje. Krávy, které měly býti dávno poraženy nebo zužitkovány jiným způsobem, stojí stále ve chlévech, protože není pro ně odbytišť. Domkář, který by se rád takového braku zbavil, chtěj nechtěj musí to trpěti ve svých chlévech, přes to, že je to jeho úhonou. Tím se mléko nastavuje a má to ten efekt, že domkáři, kteří dříve zkonsumovali své mléko doma sami, ani nedbali o trh, ovšem také za jiných hospodářských poměrů, teď jdou souměrně s mlékárnami a mlékaři do měst a městeček, aby tam mléko, které mají, zpeněžili, poněvadž je to jejich jediným pramenem příjmů. Tyto věci nutno bráti vážně a proto myslím, že by bylo nejúčinnějším prostředkem dáti lidem příležitost k výdělku.

Jde o to, jakým způsobem bude zužitkován fond, který se v jednotlivých zemích pomocí zákona zřídí. A tu už napřed varuji, abychom nezřizovali nebo nebudovali věc, která by byla příští hospodářskou úhonou. Jde o to, abychom vyrovnali ceny mléka mezi mlékem jdoucím přímo na trh a mlékem, které bude zpracováno na jiné mléčné výrobky.