Platí to všeobecně o buržoasii. Česká buržoasie nedělá výjimku. Aby se ukázalo, že se česká rasa buržoasie ničím neliší od německé, italské buržoasie a že i v ní, v české buržoasii, dřímají všechny ony pudy, jež dnes v plné míře ukazuje buržoasie v Německu a v Rakousku, tak se i z řad české buržoasie dnes stále více ozývá kanibalismus, který se projevuje v dychtivosti, aby i v Československu se více trestalo smrtí, aby se i v Československu popravovalo, aby šibenice a kat se tu staly symbolem trestního pořádku. [ ].

Ano, trest smrti je dnes všeobecně v kapitalistickém světě na denním pořadu. Zaslepená buržoasie myslí, že popravami, šibenicemi a katy usmrtí rozvrat, jejž plodí kapitalistický systém, že usmrtí všechno to, co se vzpouzí a co se vzpírá proti jejímu pořádku. Nechápe ve své zaslepenosti, že právě to, co pokládá za důkaz své síly a své moci, to krvavé terorisování, vraždění a popravování, odhalí její slabost a zpečeťuje její neodvratný konec. A s buržoasní vládou bude a musí býti konec, když buržoasie na místo demokracie, humanity, filantropie a všeho toho pokrytectví, podvodu a klamu, pomocí kterého se po staletí držela, musí na denní pořad stavěti otázku násilí, teroru, krvavých bojů a občanské války. Buržoasie nutí tak dělnickou třídu a všechen zdeptaný a utlačovaný pracující lid, aby on otázku násilí, teroru a diktatury rozřešil, ale aby si ji rozřešil po svém a ve smyslu svých třídních zájmů a cílů. [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

A tak tomu jest i v otázce trestu smrti. My jsme proti trestu smrti, pokud vládne buržoasie, pokud je v rukách buržoasie prostředkem k udržení jejího pořádku a její moci. Nejsme však proti trestu smrti z nějakých důvodů humanity nebo důvodů filantropických, nikoliv; jsme proti němu proto, že trest smrti slouží buržoasní vládě jako nejkrajnější prostředek jejích represálií při její třídní nadvládě. Avšak my víme, že trest smrti, když vládne proletariát, jest nejen nutným, nýbrž naprosto blahodárným opatřením, (Veselost.) poněvadž za revoluční moci proletariátu slouží trest smrti k odstranění škůdců pokrokových snah, slouží k obraně díla revoluce a k zajištění pořádku, který přináší blaho a štěstí. Jako na každou otázku, tedy i na otázku trestu smrti nedíváme se s hlediska nějak absolutně platné idee, nýbrž s hlediska třídních zájmů. Trest smrti v rukách buržoasie, trest smrti v rukách malinké vrstvy kapitalistických vykořisťovatelů, používaný proti většině pracujícího lidu a k tomu, aby byly usmrceny oběti rozvratu, který kapitalistický systém vyvolává, používaný k tomu, aby byli umlčováni vědomí odpůrci kapitalistického pořádku, odmítáme. (Výkřiky poslanců komunistických a poslanců soc.-demokratických.)

Právě jsem dokázal, že pro buržoasii je osudné, že musí právě otázku násilí a otázku teroru stavěti na denní pořad. Dokud to buržoasie nemusila, dokud se cítila ve svém třídním panství pevnou a silnou, dokud mohla šířiti humanitu, demokracii a filantropii, bylo to pro ni výhodou. Třídně uvědomělý proletariát nedospěl tak daleko, aby pochopil, že prostě v zájmu zničení kapitalistického pořádku a v zájmu vytvoření předpokladů pro socialistický pořádek musí sáhnouti i on k revolučnímu násilí, k násilí mas, k metodám teroru a k metodám otevřené třídní diktatury. Pro buržoasii jest krajně osudné, že ona ve všech státech již dnes přešla od demokracie k fašistické diktatuře, že ve všech těchto státech otázky násilí, teroru a diktatury pracujícím masám osvětlila. Sama se o to postarala, aby jim byla jasná tato otázka, která jim nebyla jasná v převratové době právě proto, že demokracie sloužila klamu. My jsme nikdy neřekli, že jsme proti trestu smrti zásadně z nějakého důvodu absolutní idee humanity, nýbrž proto, poněvadž je to prostředek, který jako cokoliv jiného slouží malé hrstce kapitalistů k udržování právního a společenského řádu, pod jehož násilím a útlakem trpí většina pracujících lidí. Jakmile se ovšem uskuteční diktatura proletariátu, která je sice jedinou vládou dělnické třídy, ale při tom je zároveň takovým systémem státní správy, že nejširší masy lidí, i když to nejsou dělníci, jako jsou rolníci, inteligence, ženy a potlačované národy, mají možnost ve formě sovětské demokracie se skutečně zúčastniti přímo státní správy, v takovémto případě výkon diktatury, i použití trestu smrti, děje se v zájmu většiny, jejích cílů, děje se v zájmu pokrokových snah, děje se proto, aby všechny stopy starého společenského pořádku, které jsou v kapitalismu, byly potlačeny a aby tak použitím všech prostředků diktatury proletariátu byl zajištěn v Sovětském svazu vývoj k socialismu. Já jsem teď byl 3 neděle v Sovětském svazu, právě před několika dny jsem se vrátil a mohu potvrditi, že ze sovětských žalářů jsou nyní propouštěni v obrovském množství političtí vězňové, prostě z toho důvodu, že síla a moc proletariátu, uvědomění pracujících mas, jejich účast na státní správě tak roste, že prostě proletariát nepokládá za nutné, aby používal nějakých přímo ostrých, krajních prostředků násilí. Ale v každém případě jsme nikdy nepopírali, že diktatura proletariátu je otevřená třídní diktatura na rozdíl od buržoasie, která fakticky také vykonává vládu menšiny nad většinou, ale která tuto třídní diktaturu vždycky zakrývala demokratickým pláštíkem. Poněvadž však teď přechodem od demokracie k fašismu odhazuje tento pláštík, jako jsme to viděli v Německu, Italii, Španělsku, prostě ve většině kapitalistických států, kde strhla buržoasie clonu se své třídní diktatury, a pracujícím masám se ukazuje, že jsou vlastně ony vyssávány nepatrnou hrstkou kapitalistů, tak se i pracujícím masám stává jasným, že musejí prostě použíti všech prostředků, aby vládu nepatrné menšiny vykořisťovatelů svrhli. Tím spíše, že tato vláda používá čím dále tím barbarštějších a bestiálnějších prostředků k udržování své moci.

Myslím, že všechny tyto otázky jsou dělníkům naprosto jasné a že se vám nepodaří dělníky klamati. Prostě vývoj situace je tak jasný, staví všechny otázky i otázku trestu smrti, otázku teroru a násilí a všechny otázky, ve kterých od převratu vládlo tolik omylů a zmatků, díky frázím o humanitě a filantropii atd., tak, že všechny tyto otázky jsou dělníkům jasné. Když násilí, tak třídní násilí proletariátu proti buržoasii. Když diktatura, tak diktatura dělníků proti malé hrstce kapitalistických vlastníků, kapitalistických vykořisťovatelů. Když teror, tak teror rudý.

A podle toho také ovšem určujeme své stanovisko právě i k otázce trestu smrti. My budeme ukazovati všem pracujícím, jak právě i uplatňováním trestu smrti buržoasie stupňuje třídní násilí, které postihuje svými hrůzami nejen vědomé odpůrce kapitalistického pořádku, nýbrž i celou lidskou společnost, jejíž život, jak jsem již uvedl, se mění v život džungle, v níž vražda, bestiální surovost stává se zákonem, jako v Německu a v Rakousku, kde vládne otevřená fašistická diktatura. Budeme burcovati třídní masy Československa, všechny pokrokové živly, aby si všímaly, jak čsl. buržoasie projevuje na každém kroku, i ve svém tisku klerikálním, agrárním a fašistickém snahu po uplatňování trestu smrti, snahu, aby byly poměry takové, jako jsou v Německu a Rakousku, to znamená vládu šibenic a popravišť, aby i takovéto poměry mohla zavésti u nás v Československu. A právě s tím souvisí úkol zostřeného boje proletariátu proti fašismu.

V souvislosti s tím bych zde chtěl uvésti na přetřes jednu věc, která v posledních dnech vyvolala rozhořčení dělníků. Agrární "Večer", zfašisovaný orgán přední vládní strany, odvážil se včerejšího dne troufalého útoku na komunistický rudý 1. máj. Vyjadřuje přání zfašisované buržoasie volal "Večer" po tom, aby prý komunistům byl v Praze zakázán průvod 1. května. Těžko nalézti slova, jimiž bychom vyjádřili rozhořčení nad touto troufalostí agrárního tisku. Štvanice agrárního "Večera" proti komunistickému 1. máji je dokladem, jakými provokačními, zločinnými úmysly se zabývá zfašisovaná buržoasie v Československu. I ona dychtí, aby i v Československu bylo dělnictvo provokováno zákazem, potlačením a potupením tradičního dne bojovné třídní manifestace proletariátu, jak se to děje dnes v Německu a v Rakousku. [ ]. Avšak my prohlašujeme: Nechť si fašističtí provokatéři nechají zajíti chuť! Dělnictvo Československa je v pohotovosti a je odhodláno náležitě odpověděti na každou fašistickou provokaci proti 1. máji. Dělnictvo nedopustí, aby někdo sáhl na dělnický třídní rudý 1. máj. Nechť si pánové uvědomí, že kdo volá po zákazu 1. máje, provokuje krveprolití, nic menšího než rozpoutání občanské války i u nás. Dělnictvo si nedá nikým brániti v oslavě 1. máje, v manifestaci své síly, svých třídních tužeb a svých socialistických revolučních účelů a cílů. Každý útok na 1. máj odrazí dělnictvo jako provokaci, a to v plné svornosti všechno dělnictvo bez rozdílu, poněvadž dělníci jsou si vědomi, že útok na komunistický 1. máj by byl pro buržoasii pouze zkouškou k fašistickému náporu na všechno dělnictvo. Provokace by začala u komunistického dělnictva, ale fašistický útok buržoasie by pokračoval dále na dělníky soc.-demokratické a nár. socialistické a konečně na všechny dělníky a pracující lid bez rozdílu. Nechť si dělníci vzpomenou, že Zörrgiebelův zákaz 1. máje v Berlíně byl krvavou předzvěstí pozdějšího Hitlerova náporu, Hitlerovy krvavé tyranie. Agrární štváči proti rudému 1. máji musí dostati odpověď tím, že komunistický 1. máj v Praze bude vším dělnictvem připraven v nejmohutnější síle. Šiky dělnických mas, které budou 1. května pochodovati na pražských ulicích, ukáží zfašisované buržoasii, že jí musí zajíti chuť nejen na potlačování tradiční dělnické manifestace, jako je 1. máj, nýbrž i na jakékoliv fašistické potlač vání dělnictva, jeho třídního hnutí a jeho vůdčí strany, komunistické strany Československa. Proletářská fronta proti fašismu a imperialistické válce, kterou nyní v Československu dělnictvo v širokém měřítku buduje, musí 1. května v plné síle vyrukovati do ulic a demonstrovati, že tu stojí jako pevná, nezdolná zeď obrany dělnických práv.

Vyzýváme i s tohoto místa dělnictvo všech závodů a všech obvodů a míst Velké Prahy, aby v odpověď na fašistickou provokaci agrárního tisku proti 1. máji provedlo ve zbývajících dnech nejrozsáhlejší mobilisaci pro imposantní komunistický 1. máj v Praze, pro uspořádání nejmohutnějšího průvodu a nejmohutnějších táborů. Úkolem dělnictva a všech pracujících je, aby se 1. máj stal obrovskou demonstrací proti fašismu a imperialistické válce. 1. máj musí ukázati, že celé dělnictvo stojí sjednoceno pod prapory komunistické strany Československa a že v revoluční jednotě nastupuje nejen k tomu, aby bylo schopno odraziti fašistický útok, nýbrž aby bylo schopno přejíti k revoluční ofensivě proti 1. máji v Československu, a specielně v Praze musí býti zdůrazněna i demonstrací solidarity s proletariátem zemí, kde jako v Německu a Rakousku úpí dělnictvo a pracující lid pod jhem otevřené fašistické diktatury. Proto mohutný 1. máj v Praze a v Československu vůbec musí posíliti hrdinný boj německého a rakouského proletariátu proti fašistické diktatuře.

My ovšem musíme též s největší ostrostí protestovati proti tomu, že v některých venkovských oblastech byly již komunistické straně manifestace k 1. máji zakázány. Jak jsem se právě dověděl, i v Uhřiněvsi, t. j. v obci nedaleko Prahy si dovolil říčanský okr. hejtman, který je proslulý klerikál a zpátečník, zakázati dělnický 1. máj, průvod i projevy. Stejně je tomu i v druhých oblastech. Tyto zákazy jsou ovšem schopny vyvolati největší pobouření mezi dělnictvem a my proto, varujíce před každou provokací, žádáme, aby tyto zákazy byly neprodleně odvolány.

Pranýřujeme, že tyto zákazy provádějí úřady, které podléhají vládě, v níž sedí 8 socialistických ministrů. Pro dělnictvo je to důkaz, jak režim, v němž rozhodují soc. demokraté a nár. socialisté, snaží se vycházeti vstříc čím dále větší štvanici zfašisované buržoasie a jak i v Československu sociálfašisté to jsou, kteří vedou a podporují útoky na 1. máj. To ovšem všechno souvisí s provokačními metodami, kterých se v poslední době proti naší straně používá. Je nesporné, že snahou vládnoucích kruhů v poslední době je, vyvolati proti komunistické straně pogromovou náladu a připraviti tak situaci pro rozhodný vyhlazovací útok na komunisty. Čsl. buržoasie se při tom neštítí používati stejně podlých provokačních metod, jakých použil Hitler. Hlavní zbraní čsl. buržoasie při štvanicích proti komunistům jsou provokace se špionáží. (Výkřiky posl. Srby.) Poněvadž Hitlerovci v Německu zdiskreditovali již řadu jiných provokačních prostředků, utekli se čsl. měšťáci a sociálfašisté k té provokační zbrani, že se snaží vylíčiti komunisty jako bandu placených špionů, kteří rozvratně pracují pro cizí mocnosti, při čemž se protikomunističtí štváči nestydí tvrditi, že komunisté pracují ve službách Hitlerových a pod.

Vyvinula se taková atmosféra, že špionáží je všechno. (Výkřiky posl. Srby a poslanců komunistické strany.) Český měšťák, český sociálfašista a fašista vidí dnes špionáž všude a ve všem. Špionáž se stala děsem, který ve dne v noci straší českou buržoasii, která se obává o své panství. Špionem je každý, kdo je nespokojen, kdo reptá a rebeluje. Špionáží jest každý krok odporu proti třídnímu a imperialistickému útlaku české buržoasie. Československo stalo se skutečně říší, v níž je většina obyvatel v podezření ze špionáže. [ ]. Špiony jsou všichni komunisté, všichni třídně uvědomělí a nespokojení proletáři, prostě většina lidí v Československu je v podezření, že jsou špiony. Jak známo, osud dobrého vojáka Švejka za Rakouska začal právě ze styku se špiclem. Je otázka, jaký osud by měl dobrý voják Švejk, kdyby se byl dočkal dnešního Československa.

Ovzduší, které vytvořily provokace se špionáží, překonává daleko ono ovzduší slidičství, podezřívání, špiclovství, udavačství a teroru, kterým se vyznačovalo staré Rakousko za války. Dnes není v Československu nikdo bezpečen a jist, že zítra nebude zatčen jako špion, tahán po kriminálech a že nebude odsouzen na dlouhá léta do žaláře.

Zkušenosti ukazují, do jakých směšných absurdností žene buržoasie provokace se špionáží u komunistů. Mohl bych uvésti příklady. Tak na př. v Praze policie dopadla 2 komunisty, kteří v bytě na cyklostylu rozmnožovali letákové vydání illegálního časopisu, určeného k agitaci mezi dělnictvem. Policie způsobila okamžitě obrovský poplach a všechen tisk spustil řev o komunistické špionáži, nebo-li: dělati na cyklostylu časopis, který jest určen k agitaci mezi dělnictvem, je v Československu špionáží. Nebo: Policií byl dopaden komunista, který měl nastoupiti trest. Při prohlídce v bytě se u něho nalezl mimo jiné snímek ze Sovětského svazu, a okamžitě se z toho udělalo obvinění ze špionáže. Nebo: V bytě známého komunisty se sejde několik komunistických funkcionářů. Policie byt přepadne, všechny pozatýká a jako na povel všechen tisk začne křičeti, že bylo vybráno opět nové hnízdo komunistické špionáže.

O takové a ne jiné případy šlo, když se v poslední době téměř každého dne hlásilo policejně odhalení nové komunistické špionáže. Naprosto normální, běžná politická a propagačně organisační činnost komunistů, příslušníků legální strany s 3/4 mil. voličů se vydává za špionáž a desítky dělníků a dělnických funkcionářů jsou pod touto záminkou vrhány do vězení a do žaláře.

Největší povyk se špionáží inspirovali protikomunističtí štváči v souvislosti s hromadným zatýkáním komunistů pro antimilitaristickou činnost. Na 40 lidí bylo v tomto případě zatčeno a uvězněno a přes 200 lidí je vyšetřováno pro obvinění ze špionáže. Všechen tisk vede po celé týdny štvavou kampaň, že byla odhalena a dopadena rozsáhlá komunistická vyzvědačská organisace. A aby bylo dokumentováno, k čemu mají tyto provokace a štvanice se špionáží sloužiti, fašistický tisk a speciálně tisk Stříbrného začal volati po rozpuštění komunistické strany a tisk soc.-demokratický a nár.-sociální uplatnil všechny prostředky lží, výmyslů a fantasií, aby komunistickou stranu vylíčil dělnictvu jako organisaci řemeslných vyzvědačů, spřežených s Hitlerem. Směšnost a ubohost se v této štvanici snoubily s ničemností a podlostí.

Avšak štvanice se špionáží přesto nechytla. Proč? Poněvadž dělnictvu a celé veřejnosti bylo a jest jasno, co je v Československu vydáváno za špionáž. V Československu se stalo specialitou, že je za špionáž vyhlašována revoluční antimilitaristická propaganda mezi vojáky, a nejen ona. Poměry se vyvinuly tak, že se za špionáž vydává i mnoho jiného. Míti pouhý styk s vojáky, dopisovati si s nimi, interesovati se o postavení proletářských vojáků, dovídati se vůbec něco z vojny o týrání vojáků, o jejich špatné stravě, o špatném zacházení, a starati se, aby se to dostalo na veřejnost, to všechno je v Československu špionáží. Kdyby tak bylo postupovalo staré Rakousko, byla by bývala veškerá předválečná činnost soc.-demokratických parlamentárníků, avšak i mnohých českých měšťáckých poslanců prohlášena za těžce trestnou. [ ]. Fašisace v Československu se však stupňuje již tak, že jakýkoliv styk s proletářskými vojáky, jakákoliv třídní, proletářská propaganda mezi vojáky, jakákoliv politická revoluční výchova a propaganda mezi vojáky, prostě jakákoliv antimilitaristická činnost se vydává za špionáž a sta lidí se pod touto záminkou těžce trestně stíhají.

A tuto podlou fašistickou persekuci antimilitaristické činnosti provádějí lidé, kteří se kdysi vydávali za antimilitaristy, lidé, kteří se vydávali za demokratické pacifisty a za odpůrce války. Vzpomeňme si, když v Rakousku šli svedení vojáci s Dollfussem proti dělníkům, naše "Právo lidu" a "Sozialdemokrat" předstíraly nářek nad tím, předstíraly lítost, proč prý vojáci se nespojili s dělníky, že to mohlo zaručiti vítězství dělníků. [ ], aby se nestalo to, co se stalo v Rakousku, kde vojáci šli s Dollfussem proti dělníkům, titíž soc. demokraté vystupují a pronásledují nás pro antimilitaristickou činnost jako špiony a snaží se předstihnouti ve štvanicích i nejhorší fašistické pogromisty. [ ].

Tato zeď ochrany pod hrozbou špionáže se dělá také kolem závodů, v nichž se vyrábějí válečné prostředky. V mnoha závodech - a nejkřiklavější je to u plzeňské Škodovky - se uplatňuje takový postup, že jakákoliv normální činnost dělnického hnutí, odborová práce, organisování dělníků ve Škodovce, jich výchova v duchu třídním, proletářském, jich organisování k mzdovému boji se staví pod obvinění a podezření ze špionáže a tak se násilím jakékoliv organisační hnutí dělnictva v závodech jako je Škodovka, kde se vyrábějí válečné prostředky, potlačuje.

Bylo by možno uvésti nesčetné jiné doklady a všechny by svědčily, že v Československu se vyhlazovací fašistický nápor proti dělnickému revolučnímu hnutí provádí ve znamení špionážních provokací. Pánové se domnívají, že pracující masy cítí tak vlastenecky, že stát a republiku tak neskonale milují, že je lze podnítiti k nepřátelství a k pogromům proti komunistům, když se z komunistů udělají špioni, placení vyzvědači, rozvratitelé armády, vnitřní ohrožovatelé státu, spojenci Hitlerovi a pod. [ ]. Dělnictvo a pracující lid dobře vystihují, že tu jde o to, aby mohla býti zjednána záminka k potlačení komunistické strany, poněvadž komunistická strana jest jako poctivá, neohrožená zastánkyně a vůdkyně pracujících mas překážkou zbidačovacích a zotročovacích plánů buržoasie. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Dělnictvo dobře cítí, že pogromem na komunisty by začal pogrom na celé třídní dělnické hnutí, že fašism by nastoupil, aby krvavě tyranisoval dělnictvo, stejně jako je tomu v Rakousku a v Německu. Každé pronásledování komunistů je dnes fašismem, krokem k znásilňování celé dělnické třídy. Dělnictvo stojí proto za komunistickou stranou a rozhořčeně odmítá fašistické provokační štvanice operující se špionáží. Nepodaří se vám zdiskreditovati komunism v očích dělnictva, nepodaří se vám zkresliti naše snahy a zhanobiti náš čistý štít. Nepodaří se vám udělati z nás špiony, jako se Göringům a Hitlerům nepodařilo udělati z komunistů žháře a atentátníky.

Dělnictvo zná náš program. My jsme proti kapitalistickému státu, jsme proti kapitalistickému státu české buržoasie, jsme proti imperialistickému utlačování národů. Chceme diktaturu proletariátu, chceme sovětský proletářský stát. Jsme pro plnou svobodu a rovnost všech národů a budeme bojovati za právo sebeurčení pro všechny potlačované národy Československa. Vy tento náš program nazýváte špionáží a velezradou, avšak dělnictvo a pracující masy náš program chápou a staví se zaň. Jsme proti měšťáckému militarismu [ ] nikdy neustaneme v činnosti, která směřuje k tomu, aby buržoasii bylo zamezeno rozpoutání nového válečného imperialistického vraždění.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula, a volám jej k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): Budu brzy hotov. [ ]. Nacionalism a patriotism budeme vždycky potírati. Hlásáme proletářský internacionalism. Budeme dělnictvo vésti k tomu, aby [ ] v bratrské mezinárodní frontě učinilo konec kapitalistické třídní nadvládě. Vy tuto naši činnost vydáváte za špionáž. To děláte vy. Avšak dělnictvo a pracující masy tuto naši činnost schvalují, staví se za ni, poněvadž poznaly její prospěšnost pro své třídní zájmy a tužby.

Je směšné, když naši revoluční činnost líčíte jako špionáž ve prospěch Sovětského svazu. Nikdo z komunistů se netají tím, že je Sovětskému svazu oddán na život a na smrt (Potlesk komunistických poslanců.), nepotřebujeme sloužiti obraně Sovětského svazu spiklenecky, tajně. [ ]. Naší snahou jest a bude, abychom moc proletariátu a stejný řád, jaké jsou v Sovětském svazu, zbudovali i v těchto zemích, kde probíhá náš úsek mezinárodní fronty třídního boje. Komunism ztělesňuje nejdůslednější pokrok, nejvyšší, nejšlechetnější snahy lidstva.

Kdybyste činili co chtěli, kdybyste nás jakkoliv špinili a tupili, nedosáhnete, aby dělnictvo a pracující masy nás opustily. Budeme stále pevněji s nimi svázáni a v tomto svazku budeme spěti k vítězství, které nás čeká a které nás nemůže minouti.

Opřeni o tuto důvěru dělnických mas budujeme frontu boje proti vašemu fašistickému potlačování. [ ]. Pracující lid poznává, jací jste demokrati. Zatím co pronásledujete komunisty, rozpouštíte dělnické organisace, zatím co pro dělnictvo a jeho hnutí rušíte všechna demokratická práva, [ ]...

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji po druhé p. řečníka, že překročil řečnickou lhůtu, a volám ho k pořádku.

Posl. Kopecký (pokračuje): ... [ ] V tuto dobu téměř všechny měšťácké strany, avšak i sociálfašistické strany opatřují si horečně zbraně a snaží se budovati teroristické organisace. [ ]. Mohl bych uvésti jasné a konkretní doklady o organisaci t. zv. katolických ofensorů, o illegální, ozbrojené, spiklenecké organisaci, která je vedena přísedícím českého zemského výboru Zelenkou, kde se zúčastňuje práce několik důstojníků, organisaci, která má za úkol také shromažďovati zbraně a zpátečníky klerikální formovati a koncentrovati do fašistických úderek, která docela řídí a diriguje klerikály do fašistických stran ve fašistickém duchu. (Výkřiky poslanců čsl. lidové strany.) Když jsme zprávu o organisaci katolických ofensorů uveřejnili v tisku, nastal v této organisaci veliký poplach, ale přísedící zemského výboru českého Zelenka těšil katolické ofensory, aby neměli strachu, [ ]. Máme úplně přesné doklady, kde se scházejí ofensoři v klášteřích, kteří lidé jsou posíláni do agrární strany a do stran jiných, aby takové fašistické, illegální a spiklenecké cíle sledovali. [ ]. A provádějí to nejenom klerikálové, nýbrž i druhé měšťácké strany. Mluvíte o demokracii, ale při tom vy, demokraté, připravujete se odbourati volební právo lidu a přetvořit parlament úplně v duchu fašistického programu.

Zavedli jste režim fašistické proskripce proti dělnickým poslancům. V imunitním výboru je připraveno vydání několika desítek komunistických poslanců. A v tuto dobu se připravujete odstraniti z parlamentu zrušením mandátů 3 zástupce revolučního proletariátu, soudr. Sterna, Kuhnovou a Lokotu, [ ]. Ale my prohlašujeme, že se čsl. buržoasie přepočítá. Boje v Rakousku, Francii a ve Španělsku dokazují, že již minula doba, kdy buržoasie mohla fašismus uskutečňovati bez aktivního odporu dělnictva. Dnes dělnictvo na fašismus odpovídá již barikádami, generální stávkou a občanskou válkou.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pana řečníka po třetí k pořádku, poněvadž překročil řečnickou lhůtu.

(Řečník pokračuje v řeči, která nebyla podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu již těsnopisecky zaznamenávána.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pí. posl. Hodinová-Spurná.

Posl. Hodinová-Spurná: V boji za kus chleba zaplétají se do kličky paragrafů stále širší a širší masy pracujících. Byly doby, kdy příslušníci dělnické třídy považovali za hanbu dostati se do konfliktu s úřady, považovali za velikou čest, jestliže nepřišli po celou dobu svého života do žádných konfliktů s úřady a s paragrafy. Dnes vidíme, že i ty vrstvy pracujících, které se snaží nepřijíti do konfliktu s paragrafy, které svoji nespokojenost ani tak důrazným způsobem neprojevují, ve velmi častých případech jsou odsuzovány, a to jenom proto, že buržoasie ve svém vyhladovovacím plánu postoupila již tak daleko, že nestačí všechny ty prostředky vykořisťování, kterých používala až dosud, že nestačí také všechny prostředky k udržování nespokojenosti pracujících mas. Neexistuje právo shromažďovací, neexistuje svoboda tisku, neexistuje svoboda slova. Prostě všechno to, čím pracující masy a revoluční vůdcové těchto pracujících mas vyjadřují nespokojenost s kapitalistickým hospodářstvím, všechny tyto projevy jsou sesňěrovány. Persekuce pracujícího lidu roste každým dnem. [ ]. Konkretní případy, proč jsou dělníci u nás v Československu trestáni, ukazují právě, že buržoasie suspendovává právo, které dělníkům byla nucena dáti v dobách, kdy se bála dělníků, kteří v revolučním nástupu bojovali za svoje práva.

Poslední proces, který se odehrál ve Skutči s dělníky, kteří bojovali proti přímému snižování mezd, nám ukazuje, že stávkové právo pro dělníky v Československu neexistuje. Ti, kteří stáli v čele tohoto boje, kdy dělníci ze Skutečska vydělávají v těžké práci několik haléřů denně, když dělníci vstoupili do stávky, poněvadž zaměstnavatel připravoval je ještě o poslední kus chleba, který měli, byli odsuzováni k těžkým trestům za to, že pouze bránili se svými kamarády kus chleba sobě a svým rodinám. Desítky měsíců žaláře jsou údělem těm, kteří hájili právo na stávku, to právo na stávku, za které bojovala dělnická třída Československa spolu s dělnickou třídou ostatního světa.

24. příštího měsíce připravuje se proces s 25 lidmi ve Slavkově za žádný jiný zločin, než že bojovali přímo proti fašismu tím, že šli a rozbili fašistickou schůzi, na níž mluvil fašistický řečník. Dělníci soc.-demokratičtí po boku s dělníky komunistickými a ostatními šli rozbíti tuto schůzi, poněvadž nechtěli strpěti, aby se fašisté v Československu roztahovali a vtloukali dělníkům své názory.

Druhý případ: 8. května se koná v Uh. Hradišti proces s 39 lidmi, dělníky z Koryčan, kteří rovněž jsou obžalováni, že prý r. 1930 vstoupili do stávky a vedli stávku proti snížení mezd. Řada procesů, které byly vedeny v poslední době, ukazuje nám, že byly vedeny proti dělníkům hlavně proto, že stáli v čele boje dělnické třídy, že burcovali ostatní dělníky k odporu proti fašistickým metodám, kterých používá česká buržoasie vůči dělníkům, a jsou hlavně proto odsuzováni k desítkám měsíců žaláře.