Případy, hlavně ze Slovenska, ukazují, že dělníci jsou nejenom odsouzeni pro činy, které jsou jim kladeny za vinu, nýbrž že řada dělníků a revolučních pracovníků je držena v kriminále, aniž mohla býti na ně vznesena žaloba pro nějaký přečin. V Košicích po 12 měsíců úpějí ve vyšetřovací vazbě dva revoluční pracovníci, kterým nemohou dokázati nic jiného, než že prý je na ně podezření ze špionáže. Třikráte Kleinigen se svým druhem hladověli. A čím liší se metody v našich vězeních od metod hitlerovského a dollfussovského fašismu? Tito dělníci vstoupili do hladovky, aby přinutili státní zastupitelství ke konečnému podání žaloby. Když vstoupili do hladovky, byli ředitelem věznice převedeni do třetího poschodí do světnice, ve které po dobu hladovky bylo topeno tak, že tito dělníci každých 5 minut omdleli, a byla jim vzata i voda, která v případě hladovky každému vězni musí býti poskytnuta. Pan dr Stránský zde řekl, že u nás ještě ani jeden dělník nebyl usmrcen. (Výkřiky: Popraven!) Ano, u nás jsou dělníci odpravováni humánnějšími prostředky. V kriminálech jsou odpravováni tím způsobem, že při hladovkách je dovoleno, aby se vysíleným dělníkům topilo, a jest jim odepřena voda, aby tím dříve vysílení dělníci podlehli následkům hladovky a byli zlomeni.

Druhý takový případ chci uvésti z Brezna nad Hronem. Na 118 dělníků z jediného malého městečka byl uvalen trest podle Prügelpatentu jenom proto, poněvadž jako nezaměstnaní dělníci dožadovali se podpory. 57 dělníků vedle toho bylo pro tentýž čin obžalováno! V Levoči na Slovensku je 112 mladých dělníků obžalováno, protože jako příslušníci komunistické strany organisovali mladé dělníky k boji. Na Podkarpatsku ve vězení kraj. soudu sedí spousta vězňů a právě v této době je 50 proletářů vězněno, poněvadž se nechtěli smířiti s hladovou smrtí, ke které je odsoudila česká i ostatní buržoasie. V Užhorodě sedí 15 vězňů, v Berehově 7, v Chustu 30. A tak se můžeme podívat od jedné krajské a okresní věznice ke druhé a všude uzříme řadu proletářů proto, že bojovali za kus chleba a stáli v čele bojů dělnické třídy. Příkladným je chystaný proces se 618 mladými dělníky na Slovensku, kterým je rovněž kladeno za vinu, že jako příslušníci komunistické strany pracovali prý dále v tendencích rozpuštěného komunistického svazu mládeže, pracovali prý v tendencích rozpuštěného Komsomola. 618 mladých mužů má být postaveno před soud a souzeno, protože jsou dělníky revolučními, poněvadž buržoasie, která jim, jejich rodičům a dětem nedá práci, bere si právo na smýšlení těchto mladých dělníků; budou postaveni před soud pro nic jiného, než že stáli v řadách komunistické strany. Každá zmínka o tomto procesu, který je připravován, je v novinách konfiskována, aby dělnická veřejnost se nedověděla, že namísto opatření práce těmto mladým lidem má býti sešněrováno jejich smýšlení.

Bylo zde již přede mnou mluveno o různých formách, kterých buržoasie používá k potlačování dělnické třídy. Vedle všech procesů, o kterých jsem zde mluvila, vidíme, že dělníci nejenom proto, že stáli v čele stávek, jsou trestáni, nýbrž i prostě proto, poněvadž často sahali k prostředkům, které vy jim doporučujete, a sice k tomu rozdělení bídy. Ti, kteří se ještě neodhodlali k boji v řadách revolučního proletariátu, jsou vyřazováni z práce, obracejí se o podporu na ostatní proletáře, kteří mají zrovna tak málo, jako žebráci chodí od vesnice k vesnici a jsou vašimi orgány trestáni, že buržoasní společnost nedává jim možnost jiným způsobem se živit.

Z Kladenska dochází nás řada případů, kde dělníci, kteří chodí po žebrotě, jsou sbíráni a trestáni několikatýdenním vězením za to, že jiným způsobem se nemohou živit.

Ve Skutči, právě v městečku, o kterém jsem mluvila, [ ], četnictvo přímo otevřeně hrozí, jakmile prý budou dělníci demonstrovat, když se jim budou bráti žebračenky, bude prý je četnictvo bíti po hlavách kolbami, aby prý už nikdy žebračenek nechtěli. Takovým způsobem postupuje vládní aparát, a v jednotlivých místech četnictvo a policie, proti dělníkům, kteří nechtějí beze všeho jen tak umříti hlady.

Jak veliký je strach buržoasie před revolučními dělníky, před nástupem proletariátu a jakých metod musí tato vládnoucí třída používat, ukazuje nejlépe případ, který se odehrál předevčírem. Policie [ ] používá již i školních dětí, dětí těch, jimž a jejichž rodičům nedává možnost žíti. Používá jich, aby denuncovala revoluční pracovníky. [ ]. Je to nová metoda pražské policie, vedle obvinění ze špionáže, o které zde mluvil posl. soudr. Kopecký. 12letý hoch je zde nástrojem policie, aby denuncoval dělníky a dělnické ženy a označil přítomné jako podezřelé ze skutků, o kterých se jim ani nesnilo. Do bytu jednoho dělníka v Praze přišla policie s 12letým hochem a když se majitel bytu ohradil, co ten hoch má s tím co dělat, řekla: Ten pán jde s námi. 12letého dítěte, patřícího do školy, používá policie proti dělníkům a revolučnímu hnutí. To je komedie, kterou buržoasie se všemi měšťáckými a sociálpatriotickými stranami hraje v demokracii dětem. To je ta demokracie, to jsou ty skutky demokracie, které prokazuje buržoasie dětem: vedle hladovění a vykořisťování dětské práce, [ ].

Buržoasie ovšem sáhla k těmto prostředkům, poněvadž nemá dostatek argumentů proti dělníkům, ani dostatek věcných možností, aby tím způsobem před ostatními dělníky revoluční hnutí pošpinila a poškodila. Vládnoucí třída se bojí každého masového nástupu, každé schůze, každého dohovoru dělníků. Vždyť i z tak maličkých schůzí a porad se dělají špionážní aféry jen proto, aby mohli býti revoluční dělníci a revoluční strana před dělníky zdiskreditováni a stavěni jako banda lidí, kteří se musí schovávat a potají kouti pikle. Vždyť je potřebí, abyste před dělníky nějak očistili všechny své skutky, které proti nim podnikáte, [ ]. Je potřebí, abyste před dělníky nějak omluvili, že se do nezaměstnaných místo chlebem tluče pendreky a že se používá i ostřejších prostředků [ ] - to všechno, abyste udrželi své posice; a to musíte nějak před dělníky omluvit! Můžete však býti ujištěni, že komunistická strana a revoluční hnutí dělníkům velmi jasně vysvětlí, proč vládnoucí třída sahá k tak ostré persekuci, jako je to u dnes, že komunistická strana dělníkům ukáže, [ ]. Přinášejí-li noviny zprávu, že v Německu v žalářích sedí dnes 7.000 revolučních dělníků, můžeme říci, že podle velmi skrovné statistiky, která je neúplná, u nás v Československu za necelého půl roku bylo odsouzeno 1275 lidí ke 108 letům. (Posl. Štourač: V zájmu demokracie!) Ano, v zájmu demokracie jsou u nás dělníci odsuzováni a žalářováni, zrovna tak jako ve státech fašistických.

Vedle prostředků, o kterých jsem zde mluvila, je u nás k zdeptání revolučnosti dělnické třídy používáno se strany vládnoucí třídy nacionálních štvanic, aby jednotná vůle dělníků byla rozražena. Dělníkům německým je namlouváno, že jim čeští dělníci berou práci, českým dělníkům je namlouváno, že komunistická strana paktuje s Hitlerem, že špionážní aféry, které jsou zde na denním pořadu, jsou prováděny ve prospěch Hitlera atd. K jakým účelům slouží tyto nacionální štvanice, dokazuje řada případů z poslední doby. Co se tím sleduje, řekl zde přede mnou posl. soudr. Kopecký. Jaké ovoce tyto štvanice nesou, ukazuje tento případ: Mladý dělník, který byl v Praze policií zatčen, když odcházel z protifašistické konference, byl policií bit a policisté mu při tom nadávali: Ty pse bolševický, my ti ukážeme zaprodávati nás Hitlerovi! Co to znamená? Že účelem těchto nacionálních štvanic je informovati čsl. veřejnost, jakoby komunistická strana Československa sloužila zájmům Hitlera, jakoby pracovala v jeho prospěch. Tyto nacionální štvanice mají za účel na jedné straně vybičovati proti revolučním dělníkům pogromovou náladu a na druhé straně připraviti české dělníky k tomu, aby byli odhodláni potříti spolu s buržoasií komunistickou stranu a vzíti jí důvěru. Ve většině případů jsou procesy, ve kterých je boj revolučních dělníků označován za špionáž, prohlašovány za tajné, a to proto, aby dělníci nemohli slyšeti, jak příslušníci revoluční strany tyto procesy obracejí v přímou obžalobu vládnoucí třídy, jak při nich hájí činnost svou i celé strany.

Mluvila jsem zde již, že všechny kriminály v Československu jsou přeplněny revolučními dělníky tak, že namnoze vyšetřovanci-trestanci jsou nacpáni v celách po desítkách, že to ohrožuje přímo jejich zdraví. Charakteristickým příkladem toho je v poslední době věznice v Brně. V této věznici, zařízené po starém způsobu, jsou nacpány desítky revolučních dělníků pro různá podezření, aniž proti nim byla podána žaloba. 28 vyšetřovanců je nacpáno v jedné cele, ve které vedle strašlivé nečistoty jsou ještě vši a různý hmyz, který těmto dělníkům nedává ani spáti. Není to však jen trestnice brněnská, kde celé desítky dělníků čekají na podání žaloby. Skoro každá trestnice, ať krajská nebo okresní, hostí ve svých zdech některého z příslušníků dělnické třídy.

Neoficielně byla v novinách nedávno ohlášena t. zv. amnestie. Tedy také Československo přikročilo k udělení amnestie vězňů. V této neoficielní zprávě bylo však také řečeno, že amnestie bude dána toliko těm, kteří si individuálně podají žádost o milost. To znamená, že revolučním proletářským vězňům má býti udělena t. zv. amnestie jenom tehdy, jestliže se pokoří před představiteli vládnoucí třídy v Československu a budou je žádati o milost. My s tohoto místa prohlašujeme, že revoluční dělník, revoluční vězeň o milost neprosí. Dělnická třída spolu se všemi těmi, kteří trpí pod knutou buržoasní persekuce, pro sebe a své třídní bratry svobodu vybojuje. Žádáme kategoricky, aby byli propuštěni všichni političtí proletářští vězni a spolu s nimi všichni ti, kteří trestný čin spáchali z velké nouze. Žádáme, aby byly zastaveny a revidovány všechny procesy, ve kterých jsou dělníci odsuzováni proto, že bojovali za kus chleba. Žádáme hlavně, aby byl revidován proces skutečský, ve kterém byli dělníci odsouzeni proto, že hájili své stávkové právo. Žádáme zrušení tohoto procesu a propuštění všech těch, kteří jsou žalářováni. Žádáme dále propuštění Bienerta, Lokoty, Vacílka a všech těch, kteří úpí v čsl. kriminálech. Žádáme zastavení procesu proti. 618 mladých komunistů, proti nimž má býti na Slovensku veden proces, protože v rámci komunistické strany organisovali mladé dělníky k boji proti buržoasii. Žádáme pro všechny proletářské vězně, kteří úpí v kriminálech, práva politických vězňů. Pro komunistické vězně, pro revoluční vězně právo politických vězňů ve skutečnosti neexistuje. Všem těm, kteří ve věznicích sedí za to, že stáli v čele boje proti buržoasii, je odpíráno právo politických vězňů.

Protože dělnická třída dovede nejen za svá práva bojovati, nýbrž dovede se i v takové chvíli, kdy jsou jednotlivci postiženi buržoasní persekucí, o ně a jejich rodiny starati, byla před 2 roky rozpuštěna vládou Rudá pomoc v Československu. Rudá pomoc v Československu chrání proletáře před persekucí a hájí je před soudem. Pomáhá proletářským vězňům, bojuje za jejich práva a proti zhoršení vězeňského režimu. Pomáhá rodinám proletářských vězňů, jejich ženám a dětem. Pomáhá také revolučním emigrantům a hájí pro ně právo asylu. Po celá léta plnila Rudá pomoc v Československu tento úkol a budila sebevědomí dělnické třídy. Stála na svém místě a pomáhala tam, kde ve svém zájmu buržoasie a četnictvo zasahovaly a plnily kriminály. Pro tuto činnost byla Rudá pomoc rozehnána. Proletářští vězňové mají zůstati bez pomoci, bez ochrany a bez obhajoby. Jejich rodiny a jejich děti mají býti vydány napospas hladu a bídě. [ ] Rudá pomoc v Československu byla rozpuštěna hlavně proto, poněvadž spolu s dělníky starala se o proletářské vězně a o všechny ty, kteří byli persekucí postiženi. Mělo býti znemožněno, aby důvěra dělníků k Rudé pomoci stoupala.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji paní řečnici, že její řečnická lhůta již uplynula!

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Zdeptati Rudou pomoc se však nepodařilo. Ideál Rudé pomoci žije v masách proletářů dále. Nepomohl žádný zákaz, nepomůže žádné pronásledování a žádná persekuce. Nikdo nemůže zabrániti dělníkům v Československu, aby podporovali oběti buržoasní persekuce a buržoasního teroru. Rudá pomoc v dělnických masách žije a bude žíti dále.

My dnes s tohoto místa žádáme jménem dělníků v Československu legalitu pro Rudou pomoc, žádáme zrušení zákazu Rudé pomoci i ostatních zakázaných revolučních organisací. Žádáme volné právo shromažďovací pro Rudou pomoc, právo na legální činnost organisační, pomocnou, sbírkovou, výchovnou a jiné. Žádáme právo legality pod vlajkou Rudé pomoci, aby mohla pečovati o proletářské vězně a jejich rodiny, o proletářské emigranty ze zemí fašismu.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji po druhé paní řečnici, že její řečnická lhůta uplynula.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Žádáme právo kontroly věznic a vězeňského režimu. Vyzýváme s tohoto místa dělníky v Československu, aby bojovali spolu s námi proti zákazu Rudé pomoci a za zrušení tohoto zákazu. Vyzýváme je, aby tvořili výbory, které povedou boj za legalitu Rudé pomoci. Voláme dělníky soc. demokratické a nár. socialistické i neorganisované, aby se sjednotili v díle pomoci svým persekvovaným kamarádům, podporovali proletářské politické vězně a jejich rodiny, podporovali emigranty (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) a aby v duchu mezinárodní Rudé pomoci zvedli vysoko vzhůru prapor odboje proti buržoasnímu řádu za řád lepší, za řád socialistický. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Stránskému.

Zpravodaji posl. dr Stránský: Slavná sněmovno! Řekl jsem hned v úvodním slově, že smysl tohoto zákona je, že se příště rozhodování o otázce, zda trest smrti, zda provedení trestu smrti v určitém případě vyřčeného by bylo či nebylo příliš přísnou reakcí na zločin, má býti zcela správně přesunuto z rukou presidentových do rukou soudu, takže právo amnestiční by bylo vykonáváno jenom v mimořádných případech a ne, jako se to dělo v Rakousku a potom také v Československé republice, v 96, 97% veškerých případů.

Při té příležitosti jsem řekl, že otázka trestu smrti je vážná otázka etická, která se staví stejně každému režimu bez ohledu na politické zásady, jimiž se spravuje, takže jsme byli svědky toho, že trest smrti byl postupně znovu zaváděn v sovětském Rusku, ve fašistické Italii, v Rakousku a že daleko hojnější měrou je prováděn v hakenkrajclerském Německu.

K úvaze, kterou jsem připojil o této etické otázce, ani ti mluvčí komunistické strany, kteří se ujali v této rozpravě slova, se nepřipojili, takže mi zbývá jen několika málo slovy reagovati na stanovisko, které zde formuloval kol. Kopecký.

Kol. Kopecký se postavil na stanovisko, že trest smrti je pouze prostředkem třídního boje. Tak prý chápe komunistická strana trest smrti ve státech nekomunistických. Proto také ve státě organisovaném komunisticky užívá trestu smrti proti třídním nepřátelům oné třídy, kterou ona zastupuje.

Prosím, pánové, to jest, jak se říká: prašť jako uhoď. Stanovisko, které nelze prostými slovy reprodukovat jinak než prostě tak: Jsem proti trestu smrti tam, kde jsem event. popravován, ale jsem pro trest smrti tam, kde popravuji sám. To ovšem není řešení oné etické otázky, kterou jsem zde postavil a která, opakuji, nemá vůbec s politickým směrem tím nebo oním nic společného. (Výkřiky komunistických poslanců.) Ale poněvadž jsme zde v dobré situaci, tedy ještě chci jen konstatovat, poněvadž se nám říká, že u nás prý je trest smrti prostředkem třídního boje, že za celého trvání republiky byli popraveni vrahové: Polánecký, Novák, Kolínský, Bažant, Bognar, Ellinger, Lukšík, Havlík, Dzierdzawa, potom byla vojenská poprava Leciánova. Zdá se tedy, že přece jen these, že trest smrti, resp. výkon trestu smrti je prostředkem třídního boje, postrádá, když je konfrontována s fakty v této republice, jakéhokoli stínu oprávnění a já jsem se chtěl jenom omeziti na to, že toto faktum zde prostě konstatuji. Jinak nemám, co bych dále řekl. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 11 paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 11 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové, ve znění shodném s předchozím usnesením senátu, a to ve čtení prvém.

Druhé čtení návrhu na pořad příští schůze.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Vykonáme nyní odložené hlasování o odst. 1 a 2 pořadu.

Budeme tedy nejprve hlasovati o odst. 1 pořadu: