Náš nový zákon dává pro redukci chmelnic právní podklad výslovným ustanovením, které praví: "Když toho vyžadují mimořádné důvody hospodářské, zejména nějaká mezinárodní dohoda, může vláda naříditi redukci i stávajících chmelnic."

Nové chmelnice mohou býti zakládány toliko se svolením zemského úřadu, který je uděluje podle vyjádření příslušné zemědělské rady a podle směrnic, které vydá ministerstvo zemědělství.

Zemědělský výbor se usnesl také na resoluci, aby v našem státě již pro letošní jarní období vydala vláda zákaz zřizovati nové chmelnice. Tomuto podnětu zemědělského výboru vyhověla vláda, jak jsme viděli, již před velikonočními svátky a vydala nařízení, jímž zakázala zřizování nových chmelnic v letošním roce.

Zemědělský výbor posoudil také velmi podrobně nejen otázky produkční, cenové, nýbrž i otázku exportu a vůbec situaci na trhu domácím i zahraničním a přišel k názoru, že po různých experimentech, které se provedly i v cizině, je záhodné, účelné a přímo naléhavé, abychom i v našem státě přikročili k regulování trhu chmele, a proto doporučuje zvláštní resoluci, aby vláda vytvořila zvláštní obchodní syndikát chmelařský pro regulování domácího trhu chmele i exportu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Slavná sněmovno, zemědělský výbor jednal ve dvou schůzích, 20. února a 15. března, velmi podrobně o celém vládním návrhu nového zákona chmelařského a schválil jej, k některým paragrafům přičinil toliko menší stylistické změny nebo doplňky, jak jsou vypočítány v tištěné zprávě výborové a na něž odkazuji. Jinak se zemědělsky výbor po těchto doplňcích a změnách usnesl doporučiti sněmovně, aby tuto osnovu schválila ve znění vládního návrhu spolu s připojenými 5 resolucemi. Zároveň s tímto vládním návrhem byly vyřízeny i dva návrhy iniciativní, které vyšly z prostředí slavné sněmovny. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Bacher, Kliment; na straně "pro" p. posl. Biňovec.

Uděluji slovo prvnímu řečníku na straně "proti", p. posl. dr Bacherovi.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Účelem předloženého návrhu jsou hlavně dvě věci: 1. rozšířiti známkování chmele, dosud povinné jen pro vývoz, i na prodej v tuzemsku a 2. omeziti pěstování chmele v zájmu utváření cen a jmenovitě jakéhosi stabilisování cen. Tímto novým návrhem budou dotčeny nejen zájmy zemědělské, nýbrž i obchodní a pak také zájmy průmyslu pivovarského. Prodej chmele jest obor, v němž se zemědělství a obchod stýkají velmi úzce a kde není pochyby o silné souběžnosti zájmů.

Tážeme-li se, kteří činitelé to jsou, jimž československý, tedy především český a zde především žatecký chmel vděčí za svou vynikající pověst, jest to vedle daru, že nás příroda obdařila výbornou půdou, zajisté především zemědělství, které dovedlo svou pílí a svým porozuměním vypěstovati tak skvělou a ušlechtilou plodinu. Ale chmel naší země nebyl by měl tak vynikající pověsti, kdyby byl také obchod nepřispěl svým dílem, aby rozšířil slávu tohoto chmele do celého světa. Obchod to byl, který vzal na sebe veliké risiko podnikati cesty až do nejzazších dílů světa, obchod to byl, který s velkým risikem vybudoval organisaci a již před dávnými lety vybudoval propagandu dnes československého chmele. A jestliže dnes pan zpravodaj mohl zdůrazniti význam chmele i pro zásobování státu devisami, nesmí se zapomínati, že ani tento úspěch nebyl by býval možný, kdyby byl obchod s chmelem nepřispěl k tomu svým dílem a zásluhy zemědělství o tuto plodinu náležitým způsobem nedoplnil. Bylo by tedy bývalo jen spravedlivé a slušné, kdyby byl předložený zákon náležitým způsobem také pamatoval na všechny tyto činitele jak na zemědělství, tak také na obchod, a kdyby byl spravedlivě a nestranně uvážil význam obchodu pro vývoz chmele. V létě vyjednávalo se v Poradním sboru pro otázky hospodářské, jednání zúčastnil se obchod s chmelem a průmysl pivovarský a vskutku došlo ke kompromisu. Tento kompromis nebyl však vtělen do tohoto návrhu, nýbrž byly provedeny změny, a to změny ve prospěch zemědělství a na účet obchodu.

Také k parlamentnímu projednávání tohoto zákona měl bych několik poznámek. Podle mého mínění nebylo by nic přirozenějšího, než aby zákon, který takovou měrou postihuje také obchod, byl předložen nejen výboru zemědělskému, nýbrž i živnostenskému; neboť nač máme živnostenský výbor, nemá-li projednávati a připravovati ony záležitosti, které se týkají obchodu a živností? Tentokráte z neznámých důvodů se však živnostenský výbor úplně přešel. Že nebyly slyšeny obchodní gremia a obchodní komory, které se po desítiletí zabývají také utvářením obchodu s chmelem, nás již neudivuje, neboť v této sněmovně stalo se zvykem, že se přes tyto činitele, obchodní gremia a obchodní komory, prostě přechází.

Nyní, pokud jde o jednotlivá ustanovení zákona; bylo by bývalo možno provésti mnohé změny, aniž si musil dnes obchod stěžovati, kdyby tento zákon byl přijat ve formě navržené v zemědělském výboru. Tu na př. v §u 6 máme odst. 1, který se zabývá mícháním a balením chmele. V něm se praví, že míchání, jakož i přebalování chmelů smí se díti jediné v místnostech, které uzná známkovna za vhodné. To jest nový předpis. Zde se přikazuje nový úkol známkovnám chmele. Schvalování místností pro takovéto účely jest v našem zákonodárství již dávno upraveno, a to v §u 25 živ. ř., kde se výslovně ustanovuje, že tato věc patří do příslušnosti živnostenského úřadu, tedy správního úřadu prvé stolice. V této novele bylo sice provedeno jakési zlepšení, že totiž k tomu musí dáti souhlas a schválení ještě dvě ministerstva, došlo-li ke schválení známkovnou. Ale toto ustanovení, které může dávati podnět ke všelijakému trýznění, mohlo býti přec jen klidně vypuštěno a mohlo zůstati při příslušnosti živnostenského úřadu.

Dále odst. 3 a 4 §u 19 obsahují nová ustanovení, zasluhující zmínky. Při vyjednávání v létě došlo ke kompromisu o šetřeních na nádražích, v celních a obchodních skladištích a právem bylo řečeno, že taková šetření smějí se konati jen, jde-li o odůvodněné podezření. Tento kompromis přiznaný v létě výborem byl zmařen, takže tato šetření mohou se nyní podle znění novely konati kdykoliv. Jen bychom si přáli, aby takováto šetření nebyla chápána jako šikanování, aby se nepříčila právnímu citu, zvláště když v tomto zákoně jsou stanoveny velmi značné tresty. Lituji, že došlo k takovémuto rozlišování v neprospěch obchodníků a v neprospěch obchodu a že nebyla do konečného znění pojata slova "jen, je-li odůvodněné podezření". Lehce bylo by bývalo také možno splniti přání obchodu, kdyby se byl připustil k slovu prostřednictvím obchodních komor, kdyby k §u 1 byl býval připojen odst. 6, podle něhož na přání zákazníka, obchodníka s chmelem mohly by býti ověřovány také poštovní balíčky, obsahující vzorky.

Pokud jde o míchání, obsahuje zákon některé zakazující předpisy pro míchání. Předpisy o míchání platí pro chmely běžného roku a přímo předcházejících dvou ročníků, tedy pro chmely z let 1933, 1932 a 1931. Míchání starších chmelů mělo by býti uvolněno, poněvadž přece jakostní a cenové rozdíly u starších chmelů jsou naprosto nepatrné. Bylo by bývalo stačilo, kdyby předpisy byly bývaly omezeny na tyto tři ročníky.

O příspěvcích syndikátu ustanovuje odst. 2 §u 17, že příspěvky předpisují a vymáhají známkovny. Toto předpisování poplatků jde hlavně o poplatky za ověřování - vyžaduje velké práce a dokonce pravděpodobně bude nutno přijmouti nové zaměstnance. Ale kdo vydržuje známkovny? Z jakých peněz budou známkovny udržovány? Peníze na udržování pocházejí z poplatků za ověřování a tyto poplatky má zaplatiti obchod. Jestliže těmito novými předpisy dojde ke zvýšení těchto poplatků za ověřování, bylo by bývalo zajisté nejen slušné, aby toto zvýšení nebylo hozeno na krk pouze obchodu, nýbrž aby na tom měli také účast pěstitelé.

Ustanovení odst. 5 §u 19 pojednává o listinách, kterých je třeba při obchodu s chmelem a při vývozu chmele. Dosud postačilo osvědčení původu a nyní se nově zavádí ověření dopravy. Toto nové zavedení druhého osvědčení, poněvadž v zákoně nebylo učiněno náležité opatření, může zavdati podnět k různému zneužívání, neboť také toto nové osvědčení dopravy svědčí o původu chmele. Osvědčení zašle se kupci chmele a nyní může někdo, na př. cizinec, použíti tohoto druhého certifikátu, osvědčení dopravy, aby cizí chmel prodal dále s označením jako chmel československý. Budoucnost nás poučí, zda formulace pojatá do zákona, zde toto nové zavedení druhého certifikátu jest pro obchod s chmelem prospěšné, či zda bylo možno přihlížeti ke škodě, která by z toho snad mohla vzniknouti.

Dále bylo by bývalo žádoucí, aby v zákoně samém byl přesně označen počátek účinnosti. Jest lhostejno, bude-li ustanoven den 15. nebo 30. června 1934, jistě však bylo by bývalo žádoucí, aby bylo přesně ustanoveno zvláštní datum.

Pokud jde o označování původu starších chmelů, zákon nic nestanoví. Jsou však jisté chmely, které nemohou býti pěstovány v tak zvané výrobní oblasti, nýbrž mimo ni a také u starých chmelů vyskýtá se zatím nutnost nebo přání zákazníka, aby obdržel osvědčení původu takového starého chmele. Bylo by to bývalo rovněž lehce možné, kdyby se bylo obchodním komorám udělilo povolení, aby na přání chmel přezkoumaly a po předchozím šetření na přání vlastníka nebo kupce označily původ. To jest zajisté řada ustanovení, která beze všeho byla by mohla býti pojata do zákona. Jak řečeno, chyba tkví v tom, že se stalo zvykem přecházeti obchodní komory a že v tomto případě dokonce bylo opominuto předložiti tento zákon ke schválení živnostenskému výboru posl. sněmovny.

Nepřihlížím-li k omezení pěstění chmele, pokládám za nejnutnější ustanovení návrhu ono ustanovení, které zakazuje tak zvané předprodeje chmele a ustanovuje, že předprodeje chmele, sjednané před 15. červnem v roce, jsou právně neúčinné. Tyto předprodeje měly již po mnoho let velký význam při projednávání zemědělských otázek. Připomínám velké různosti, které vznikly v různých zemích pro lhůtové obchody s obilím, a mnoho hlasů pro i proti, které se ozvaly stran lhůtových obchodů. Zemědělství vždy namítalo, že tyto předprodeje jdou výhradně ve prospěch spekulace a že, kdyby se tyto předprodeje zrušily, byl by sprovozen se světa také onen nešvar, že zemědělci vyhazují své plodiny za nespravedlivě levnou cenu a že tímto způsobem může obchod získati nespravedlivě vysoký zisk spekulací a odvážnými obchody. Tyto myšlenky zaměstnávaly již po mnoho let také naše pěstitele chmele a došly nyní výrazu v zákazu předprodejů chmele.

Jest nejisté, zda posuzováno se stanoviska pěstitelů bude toto ustanovení míti následky prospěšné nebo škodlivé. Jednak obchod staví se k tomuto ustanovení velmi nedůvěřivě, ale měl jsem také příležitost mluviti s obchodníky s chmelem, kteří řekli, že se stanoviska obchodu s chmelem nelze proti tomuto ustanovení příliš mnoho namítati, že váha tohoto ustanovení, účinky tohoto zákazu mohou zemědělství při nejmenším rovněž tak poškoditi jako obchod. Uvádí se takovýto důvod: Kdyby zákaz předprodejů chmele mohl býti upraven mezinárodním zákonem, kdyby všechny státy, které kupují chmel, mohly býti přinuceny, aby zakázaly tyto předprodeje chmele a předkup chmele, nedalo by se proti tomuto ustanovení nic namítati. Ale takto jsou pivovary v některých státech zvyklé, uváží-li se stabilisace jejich nákupních cen u chmele, kupovati napřed. Poněvadž však ani Německo, ani Francie neznají takovéhoto zákazu předkupu, může se státi, že zahraniční kupci, zahraniční zájemci o chmel, přes jeho vysokou jakost, náš chmel nekoupí a poněvadž nebudou moci ještě nesklizený chmel koupiti, obrátí se do Německa nebo do Francie nebo do jiných států a uhradí si tam svou spotřebu chmele.

Pokud jde o budoucí chmelařský syndikát, upozornil bych, že jsme se svým syndikátním hospodářstvím dosud neměli zvlášť příznivých výsledků, hlavně proto nikoliv, poněvadž se prokázalo, že toto syndikátní hospodářství jest nevysychajícím zdrojem protekčního hospodářství. Kdyby tedy u nás mělo dojíti k takovémuto útvaru ve způsobu monopolu, k novému syndikátu, vybavenému monopolními právy, mohu jen projeviti obavu, že se po dosavadních zkušenostech najde forma, která napřed vylučuje nespravedlnost, neobjektivnost, protežování jednotlivců, kteří si dovedou vyšlapati cestičky, zkrátka protekcionářství, které při těchto syndikátech nabylo často nejhorších forem.

Poněvadž se nyní zabýváme otázkami hospodářskými, upozornil bych rád slavnou sněmovnu zároveň ještě také a úplně krátce na dvě naléhavé otázky, které měly by býti dány na pořad jistě ve všeobecném zájmu. Jedna se týká novelisace zákona o motorových vozidlech, již po rok nepřetržitě a právem žádané, a druhý požadavek týká se novely zákona o obchodních pomocnících. O zákonu o zaměstnancích ve vyšších službách vyjednává se již dlouho a po dlouholetém úsilí se konečně podařilo nalézti kompromis. Poněvadž nyní tento kompromis jest hotov, čekají zájemci, zaměstnavatelé i zaměstnanci týden za týdnem, aby se tento kompromis konečně jednou stal zákonem a aby zákon o obchodních pomocnících byl novelován. Proto ke konci svých dnešních vývodů nechci opominouti, abych nepoukázal, že uzákonění tohoto návrhu jest ve všeobecném zájmu, a abych nevyslovil přání, aby tato novela byla dána na pořad sněmovny co možno nejdříve. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Biňovec. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Biňovec: Slavná sněmovno! Mylná snaha jednotlivých státních celků po výrobní a hospodářské soběstačnosti rozvrátila nejen světové hospodářské a obchodní styky, nýbrž ohrozila i vzájemné soužití národů a jejich pospolitost hospodářsky sousedskou. Neméně rozrušila a rozviklala nervy hospodářského života a pospolitost výrobních stavů uvnitř jednotlivých států.

Touto úhonou jsou postiženy především státy, jimž příroda umožnila všestranný rozvoj průmyslu, obchodu i výroby zemědělské v té míře, že o zhodnocení vyrobeného zboží musí se obraceti na světový trh.

Mezi takto výrobou vypravené státy náleží také náš stát na místě prvém, nebť vedle exportního průmyslu také zemědělství participuje svou výrobou na vývozu velmi značným množstvím zemědělské sklizně. Je to ovoce, zelenina, řepa obsažená v cukru, ječmen, řepné semeno a na neposledním místě chmel, o jejichž umístění na světovém trhu musíme sváděti velmi tuhé zápasy.

Ztráta odbytového obvodu a odbytových možností je pro náš vývoz více než citelná a zvyšuje se ještě stále klesající tendencí odbytovou v tuzemské spotřebě. Tato okolnost nás nutí ke zkoumání úkolů a také potřeb naší výroby a hospodářských zřetelů s ohledem na dovoz různých potřeb nejen v průmyslu, nýbrž také i v zemědělství. Dnes třeba vědecky prozkoumati, jaká krmiva musíme ještě z ciziny dovážeti a draho platiti, když na druhé straně naše výrobky nemůžeme dostati na světový trh.

K upravení těchto vzájemných hospodářských a výrobních zřetelů nemůžeme se dostati liberalisticko-kapitalistickým zřízením, jež umožňuje výboj a také lepší výsledky hospodářsky silnějším výrobním jedincům oproti slabým jedincům, a proto v zájmu slabých hospodářských podniků a podnikatelů bude, abychom úpravou našeho hospodářského plánu umožnili jim zabezpečení existenčního minima.

Naše strana ve svém programu o hospodářském oživení vyjadřuje své stanovisko k plánovitému hospodaření v zemědělství tím, že je pro náležitou reglementaci, ale zároveň pro náležitou evidenci nejen majetkovou, nýbrž také pro evidenci, kontrolu a usměrňování hospodářského provozu a podřízení se všeobecnému osevnímu a výrobnímu plánu. Proto se stavíme kladně k této předloze, která určuje povinnosti výrobců a která omezuje také jejich právo disposice s půdou a osevem; jsme pro tuto předlohu proto, poněvadž v ní při objektivním jejím výkladu spatřujeme ochranu slabších proti silnějším.

Předloha sleduje především bezpečnost kvality chmele, jež má býti zajištěna náležitým značkováním nejen oblastním, nýbrž i místním označením jakosti chmele. Jen odborníci mohou tomuto chmelařskému provozu rozuměti náležitým způsobem a mohou také zájmům a potřebám chmelařů hověti. Laikové, i lidé z oboru zemědělství, nemohou dosti obsáhnouti pestrost a důležitost chmelné produkce a také jejího významu nejen na místním, nýbrž i na světovém trhu. Chmelaři mají mezi sebou dosti ostré sporné výkyvy, které vznikají v boji o určité místní jakosti. Tak setkáváme se ve chmelařských značkách se značkou polepského blata, Podlesí, Goldbachtal a s různými jinými značkami, které označují jakost a hodnotu chmele. Těmto přednostem bude musiti státní orgán ve známkovací stanici dáti náležitý průchod, aby naši chmelaři byli v plné míře uspokojeni.

Jde tu také o zájem na světovém trhu, který jsme si kdysi pokazili tím, že jsme pěknou značkou označovali špatný chmel, že jsme nedbali dosti jakosti a hodnoty našeho chmele a kazili jsme jej nákupem cizího chmele, zejména polského a jugoslávského. Tuto škodu, kterou jsme na světovém trhu zavinili, musíme tedy poctivým značkováním chmele náležitým způsobem napraviti a odstraniti.

Známkování chmele je tentokráte povinné pro každého chmelaře. Není to úhona, naopak, je to prostředek, který bude donucovati k reálnému a poctivému označování výrobků, ať bohatých nebo chudších chmelařů.

Vedle této otázky je velmi důležité ustanovení, pojednávající o zákazu předprodeje chmele. Až dosud bylo v oblastech chmelařských zvykem, že chmelaři prodávali předčasně, již v době, kdy chmel teprve začali zařezávati, kdy jej teprve začali vázati na dráty, a to proto, poněvadž byli hospodářskou tísní k tomu nuceni. Tyto předprodeje chmele obyčejně skončily cenovou úhonou pro drobné chmelaře, poněvadž tito nemohli spekulovati, nemohli prodávati v době, kdy cenová konjunktura byla zahájena. Proto zákon pamatuje na to, aby předprodej chmelů nebyl uznán a byl znemožněn. Tento průběh obchodu zvrhne se tentokráte na zálohové půjčky pro zemědělce. Bylo by jenom účelné, kdyby v tomto oboru napodobil se systém garančních listin obilních, které umožňovaly drobným zemědělcům včasné půjčky peněz na obilí, jehož cena se určovala teprve v době prodeje. Něco obdobného by se mělo tentokráte zaříditi také při obchodování s chmelem, poněvadž nelze na drobných chmelařích žádati, aby celou periodu osevní vydrželi bez náležitých dotací a podpor.

Při meritorním projednávání předlohy byli jsme vedeni snahou, abychom v tomto oboru chránili pokud možná nejslabší zemědělce. V tomto případě vyšli jsme jim vstříc tím, že jsme pro případ restrikce osevní plochy zabezpečili před touto úhonou anebo povinností ty drobné zemědělce, kteří pěstují chmel na ploše do půl hektaru. V resoluci pak vyjadřujeme snahu, aby pro případ restrikce osevní plochy chmelné pamatováno bylo také na ochranu středních zemědělců.

Zákaz zřizování nových chmelnic je tu do jisté míry podmíněn. Zákon nezakazuje zřizování chmelnic tam, kde jde o nové chmelnice a staré bourané chmelnice. Tento úkol na sebe budou musiti vzíti ústředí oblastních organisací, poněvadž naše byrokracie a naše úřady nepochopily podstatu tohoto regulovaného hospodářství a sahají k prostředkům, které, místo aby chránily drobné zemědělce, je poškozují. Sotvaže bylo vydáno vládní nařízení ze dne 23. března, čís. 56 z tohoto roku, už se dopustily některé úřady velmi vážných přehmatů.

Tak na př. okr. hejtmanství v Lounech vydalo zákaz domkáři, který žádal za povolení k vysázení 7 kop chmele. Je to docela nepatrné množství, které si domkář vysází v obvodu své malé usedlosti. Ale hejtmanství, které nepřihlíží k těmto věcem a k malým chmelařům, vydalo zákaz, který se příčí tendenci, kterou jsme projevili v zemědělském výboru při projednávání této předlohy. Při projednávání předlohy jsme se postavili na stanovisko, že zákaz se může týkati jenom těch, kteří by z důvodů spekulativních teprve v pozdější době zahájili práce k výstavbě chmelnic, ale lidé, kteří provedli šachtování, regulování půdy již loňského roku a kteří již letos v březnu vysázeli tuto plochu sazenicemi chmelnými, neměli býti podle našeho názoru, projeveného celým zemědělským výborem, postiženi vládním nařízením. A proto bude účelné, když při tomto projednávání zákona o známkování chmele vyjádříme nepokrytě že zmíněné vládní nařízení se týká jenom těch chmelařů, kteří by ze spekulace teprve v poslední době přikročili ke stavbě nových chmelnic.

Jak málo věnují okresní úřady pozornost tomuto výrobnímu oboru, je patrno z toho, že nevědí, že vedle velkých drátěnek, vedle velkých chmelnic jsou také drobné chmelnice, kde se pne chmel jen na tyče. Okresní úřady žádají, aby všude byly stavěny drátěnky a tam, kde nejsou postaveny, zakazují drobným chmelařům, aby chmel pěstovali, a dokonce nařizují, aby vysázený chmel zničili. Této úřední tendenci musí býti učiněna přítrž, nemá-li dojíti k znepokojování našich drobných chmelařů.

Vedle těchto otázek obsahuje předloha velmi důležité ustanovení, které bude umožňovati chmelařům jako stavu, aby se starali o svůj osud a svou výrobu sami do budoucna.

V §u 17 projednávané předlohy počítá se s tím, že vláda vydá po slyšení oblastních organisací zvláštní společenstevní stanovy, smlouvu, která umožní náležité zastoupení všem skupinám našich chmelařů. Tato společenstevní smlouva bude musit míti tendenci naprosto demokratickou, má-li býti naději všech složek našich chmelařů. V době, kdy přední činitelé našich politických stran dali průchod svým názorům ve smyslu naprosté demokracie, bude velmi záhodno, aby také v tomto hospodářském oboru se projevil demokratický smysl. Když pak předloha stanov bude sledovati tyto tendence a umožní drobných chmelařům, aby své zájmy mohli náležitým způsobem poctivě a spravedlivě v mezích zákona obhájiti, vykoná tentokráte Národní shromáždění veliký kus národohospodářské práce. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Kliment. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Kliment: Projednávaná osnova zákona je znovu odůvodňována, tak jako všechny vládní předlohy, které se zde projednávávají, jako ochrana malých, jenomže ti velcí jako obyčejně budou z toho míti zisk. Jako to vypadá s ochranou malých, právě tak to vypadá s ochranou, o které se dnes v celé veřejnosti a obzvláště v dělnické veřejnosti jedná a diskutuje, s ochranou dělnické mládeže, zabezpečením její práce atd.

Kapitalismus vyházel za pomoci sociálfašistických stran všechny mladé dělníky ze zaměstnání, ale novým dělníkům, nově vycházející mladé inteligenci práci ani zaměstnání i nedává. Proto se pracující inteligence bouří a nejednou psal měšťácký vládní tisk, že mladí bouřící se lidé jsou nebezpeční i nynějšímu systému a pořádku. A proto nikoliv zájem o ochranu mládeže, nýbrž zájem vašeho systému a strach vás nutí, abyste se zabývali také otázkou pracující mládeže. Vláda zabývala se jí v posledních dnech také jen pod tlakem bouřící se dělnické veřejnosti, a pracující mládeži maskují se nyní pracovní tábory tím, že má jíti o pracovní pospolitost. Ale sami se usvědčujete z podvodu, šalby a nepravdy, protože už "Demokratický střed" a "Lidové noviny" několikrát psaly: "Ať už se to nazývá jakkoliv, ať se to skrývá za jakýmkoli názvem, na konec z toho nebude nic jiného než pracovní tábory, které nejsou konec konců ničím jiným než tábory, jaké zavedl v Německu Hitler." Ne existenci a práci, po které pracující mládež volá, nýbrž nucenou práci robotárny - to má býti pomoc, kterou mládeži slibujete a nabízíte. Co bylo nebo je údělem zločinců na galejích, má býti údělem pracující mládeže. Opravdu, vynález je hoden vynálezce. A poněvadž až dosud vždycky, ať jste dělali jakákoliv opatření, byla toho druhu, jako je nynější zabezpečení mládeže, a na víc jste se nezmohli, mládež odmítá vaše návrhy na řešení jejího problému, staví se proti nim a žádá existenci především chléb, práci a svobodu, co jí také patří. Avšak to, co vy jí nabízíte, chcete dát nebo dáváte, není nic jiného než to, aby právě tak jako v Hitlerových pracovních nucených kolonách byla nucena pracovati pod fašistickou knutou.

Co vlastně sledujete pracovními pospolitostmi mládeže, napsali jste velmi jasně ve svých listech. "A-Zet Českého slova" z 23. ledna napsal velmi jasně a určitě, co se skrývá za všemi opatřeními, která mají zabezpečiti mládež. Napsal, že jde "o pracovní povinnost, která má na zřeteli dva cíle, jednak politickovýchovný, jednak zvelebení země. Po stránce výchovné chce v mládeži, která vyšla z obecných a jiných škol, pěstovati smysl pro pochopení národní povinnosti, kázně a státního sebevědomí, pro pochopení nadřaděnosti státu, jehož zájem stojí výš než zájem jednotlivců". Dále se jasně říká: "Pracovní kolony jsou dnes obecně považovány za rozmnožovatele národního blahobytu". - Tento článek sice jednal o Bulharsku, ale v orgánu strany nár. socialistů se velmi jasně doporučovalo, aby něco podobného zavedeno bylo i u nás. Konec konců nic jiného, než aby byla zavedena robota ve prospěch kapitalistického státu a kapitalistů, aby se tvořil národní blahobyt, ale pro koho? Pro pracující vrstvy? Nikoliv, ale blahobyt pro kapitalisty, pro hrstku bohatých jednotlivců, kapitalistů, bankéřů a jejich rodin; zrovna tak, jako to má ve svém programu fašistické Německo a kterýkoliv jiný zfašisovaný stát, má to v programu durch und durch zfašisovaná nár. sociální partaj. Soc. demokracie ovšem nemohla zůstati v žádném případě pozadu za nár. socialisty a proto již 23. března hlásal tentýž časopis: "Ministr soc. péče dr Meissner vyzval již přední činitele z oboru sociální péče, péče o nezaměstnané, dále odborníky z ministerstva nár. obrany k nejužší iniciativní spolupráci. Ministerstvo má v úmyslu předložiti důkladně a podrobně zpracovaný elaborát v nejkratším termínu vládě, při čemž ovšem má být naznačena i potřeba úhrady v rámci rozpočtu jednotlivých zúčastněných ministerstev. K této akci přidruží se automaticky plán odborné a občanské výchovy. To je v hrubých rysech idea nových vládních osnov, které mají zabezpečiti práci pracující mládeži.

A co se tím na konec ještě sleduje, říká se jasně na druhé straně téhož čísla: "Pracovní kolony německé, vedené důstojníky, jsou spolehlivým, přesným, vojensky vedeným a cvičeným tělesem" - a volá se, aby byly zavedeny také u nás. I v tom se zračí, co se vlastně těmi tábory pospolitosti sleduje. Tak jako vždy vláda jako vykonavatelka vůle čsl. kapitalismu, finančních koncernů, jako vykonavatelka imperialistické válečné politiky sešla se tentokráte na jedné cestě. Nejen všechny vládní strany, měšťáci, sociálfašisté atd., nýbrž i státotvorná oposice, luďáci, živnostníci atd., všichni jsou zajedno v tomto opatření, které je namířeno proti 250.000 pracující mládeže, která nemá práci. Všichni jsou jednotni, jde-li o robotu, otroctví a militarisaci této mládeže, ovšem všichni pod pláštěm a fanglí demokracie, ale pod tím praporem demokracie dělají totéž, co dělá Hitler úplně nezahaleně pod praporem fašistickým.

Tak je tomu, i pokud jde o to, že ministerstvo nár. obrany podílí se také na přípravě těchto plánů: pro nic jiného než pro úplné zotročení a zmilitarisování mládeže. Maskujete to ovšem všelijak. Jinak to ani nejde, poněvadž jen lží, podvodem, rafinovaností a klamem daří se vám podvádění pracujícího lidu a pracující mládeže. Pracující lid žádá o chléb, volá po práci, po svobodě, a proto na všech schůzích, ve všech resolucích a ve všech řečech je viděti vaši, a obzvláště u sociálfašistických stran, sociální demagogii. Jako důkaz mohly by se uvésti desítky a sta případů. Mám po ruce resoluci soc. demokratických žen, uveřejněnou v "Právu lidu", kde se praví: "Nezaměstnanosti budiž čeleno prováděním hodnotných investic státem, zeměmi, okresy i obcemi při podstatném zlevnění úvěru". Dále se tam praví: "Péče o nezaměstnané budiž z velké části produktivní, t. j. práci poskytující, a stravovací akce budiž rozšířena na všechny děti nemajetných rodičů a prováděna ve škole, i na nemajetnou mládež". To se říká v resolucích, ale ve skutečnosti tato péče o nezaměstnanou mládež, tato péče o nezaměstnanou mladou inteligenci má vypadati, jak jsem již zde uvedl. Tak jako v resoluci z konference žen, tak v řadě případů jde s vaší strany o čiré podvádění pracujících lidí a pracující mládeže. Místo toho, co dáváte s demagogickými úmysly do resolucí, zavádíte nucenou pracovní povinnost a zavádíte to stejně u vědomí, že to půjde na účet zvýšené bídy nezaměstnaných, kterých dnes máme bezmála celý milion.