Tento zákon jest jen důsledek zákona o odhodnocení koruny. Ale, jaké měl následky? Zmiňuji-li se o tom, není to proto, že bychom byli výslovně nebo zásadně proti zákonu o odhodnocení koruny a tím i proti tomuto zákonu, nýbrž chtěl bych jen upozorniti na důsledky tohoto zákona, poněvadž budu mluviti ještě o dalších opatřeních vlády, abych tak dal doklad k tomu, co považuji za nepřirozené, a co přece jenom z autoritativních míst cestou zákona se provádí. Jaký důsledek měl zákon? Především ztrátu za dřívější nezaplacené objednávky v zahraničí. 20% zaplatil dlužník do zahraničí více, než jak měl dříve ujednanou cenu zboží. Těch 20% de facto doplatil. To má za následek zdražení zboží, dováženého už za účinnosti zákona o odhodnocení koruny. A konečně na domácí cenovou hladinu bude vykonávat vždycky veliký vliv parita cenové hladiny světového trhu. Jestliže bude cena pšenice na světovém trhu vyšší, nezabrání nikdo na našem trhu domácím, aby cena tohoto produktu nešla nahoru. Tedy tři věci. Při své poslední řeči jsem varoval, aby se nedělaly překotné věci, varoval jsem před vydáním nařízení, kterým se znepokojují široké vrstvy obchodníků a současně i konsumentů.

Na čem basíruje náš hospodářský život? Na těchto dvou základních principech přítomné doby, jednak na zvýšení spotřeby na domácím konsumu a na zvýšení cen zemědělských produktů. To je přece celý řetěz zákonů, které se dělaly. Také tento zákon byl dělán proto, aby se touto cestou umožnilo oddlužení zemědělských producentů; když však děláme zákon, jímž má cenová hladina stoupnouti, pak dovolte, nemohu dobře rozumět, že touže rukou a tímže činitelem vydáváme nařízení, kterým má býti potírána lichva... Račte dovoliti, my nemůžeme dosti často dokázat, ale prakse obchodní, a jistě ti, kteří s obchodem přijdou do styku, vám to stokráte dokáží, že není myslitelna lichva v době, kdy je veliká nabídka a malá poptávka po zboží. Není myslitelna lichva, když obchodníci vedle sebe nabízejí zboží jeden za 95 a druhý za 94 a třetí třebas za 90. Tedy v té všeobecné ohromné nabídce a malé poptávce po zboží není možno mluvit o lichvě v pravém slova smyslu. Může dojíti ke zdražení a musí přijíti ke zdražení. Kdo tvrdí opak, nemluví pravdu buď úmyslně nebo nevědomky. My jsme zde proto, abychom si pravdu řekli, poněvadž v zákoně přece musí býti vtělen kus pravdy, poněvadž musí býti získána důvěra v ten zákon; a postrádá-li zákon pravdy, když jeho odůvodnění postrádá pravdy, nuže, pak není možno se domnívati, že bude v ten zákon důvěra.

Proč o tom mluvím? Poněvadž se rozjela spousta lichevních orgánů. A teď kde začaly? Doba válečná a poválečná jim ukázala cestu a ony jdou po té vyšlapané cestičce. Pikola prodal tehdy cigarety o 5 hal. dráže, nebo je prodal vůbec a nesměl je prodávat a proto 10.000 Kč pokuty, 6 měsíců vězení Hokynářka prodala vajíčko o 2 hal. dráže, tedy hrr na ni! Takhle se potírala lichva - a račte mi dovoliti, takhle se u nás začíná potírat lichva. Obchodníkům v obchodech se střídají lichevní orgánové, běhají a kontrolují, jestli je všechno zboží řádně označeno cenami, kontrolují, zač se prodává a za kolik se komu již prodalo. Dovolte mi, když budeme takhle do soukromého podnikání těch malých lidí zasahovat a jednou jim pošleme revisi úrazové pojišťovny, potom nemocenské pojišťovny, dále revisi pensijního ústavu, pak jim pošleme revisi o dani obratové, pak je požádáme, aby nám provedli celkové vytýkací řízení v takovém rozsahu, že je potřebí člověku, který vede americké účetnictví, opsat celý žurnál a předat jej a nyní přijdou lichevní orgánové, tedy se z těch revisí věru nedostaneme, a i ten, kdo měl ještě důvěru v samostatné výdělečně činné podnikání, věru, když bude moci, uteče vám z toho. Jaké to bude míti následky pro fiskus státní a veřejnoprávní, ponechávám vám k posouzení a těm, kdož nesou za toto odpovědnost. Vždyť ona trpělivost lidí má své meze. Prosím, kartel mosazářů již dávno zvýšil cenu o 20%. Stalo se něco? Zakročilo se? Ne, vůbec se nic neděje a nezakročuje se. Já bych to také v řadě případů ani nedoporučoval, poněvadž, kdo zná hospodářský život u nás v posledních letech, viděl, že se již nežilo z výdělků, nýbrž ze substance jednotlivých podniků, a nyní, když má býti již prováděno oddlužení jedněch, tak musíme připustiti, aby byli oddluženi také ti druzí, nebo aby se aspoň poněkud mohli oddlužiti a plniti vůči peněžním ústavům své povinnosti a závazky vyplývající z jim poskytnutého úvěru.

Pánové, my jsme snížili úrokovou míru, a co se stalo? Pravda, snížila se úroková míra debetní i kreditní, ale v praksi se provádí ta kreditní tak, že vkladatel dostane dnes již jenom 3 1/2% ze svého vkladu, ale debetní úrok zůstal na téže výši. Formálně se sice podle zákona snížil, ale započítají se mu tam jiné výlohy a event. provise, a on je zase tam, kde byl dříve. Když toto všecko uvážíme, vidíme, že nám přece jenom chybí, jak bych tak řekl, seriosní postup. Řeknete mně, že se v nařízení praví, že se bude postupovati proti neodůvodněnému zdražování. Kolik bude vyvoláno trpkosti u takového krupaře, u malého obchodníka, tolik tu bude hořkosti, zvláště když si uvědomíme, že se může sáhnouti k trestu až 50.000 Kč pokuty. Nuže, pak, jestli se nám zabíjeli lidé při daňových šikanách - jenom z mé župy jsou to 4 případy, že si poplatníci sáhli na život pro šikany proti nim podnikané - budete-li to stupňovat, budou se množit oběti a nevím, můžeme-li za to všechno nésti odpovědnost. Venku pak nastává nálada, která nevěstí nic dobrého, a věřte, má-li člověk důvěru, slyší někdy slova, která jí otřesou, zvláště je-li zásadním demokratem. Nemáme příčin ani důvodů dělati věci, které lid roztrpčují, poněvadž tahle doba, dnešní hospodářská bída a mizerie sama stačí rozčilovati hlavně samostatně výdělečné lidi, zvláště pak příslušníky středního stavu, kteří nemohou tak radikálně odbourávati svou režii, jako to dělají bezohledně jiní. Vždyť máme řadu samostatně činných lidí, živnostníků a obchodníků, kteří i v této těžké hospodářské době drží své zaměstnance, nepropouštějí jich a doplácejí na to, žijí ze substance, nevydělávají, a nyní se k tomu má přidati řada šikan - pak se nedivte, že nastává roztrpčení a že se lidé ocítají v těžkém duševním rozpoložení, z něhož potom vyrůstají ony elementy, jichž se každý demokraticky založený člověk bojí, že jednou dojdou svého výrazu. Proto stačilo, pánové, při celém lichevním boji zavolati si kartely, pivovarský, cukerní, železářský atd. a říci jim: Pánové, tohle jsou ceny dnes, jaký jste měli důvod ke zdražení? Je-li odůvodněné, připustiti, není-li odůvodněné, říci: na tu a tu dobu to dělati nesmíte. Nemůžete prováděti zdražení dříve, než se dovezou zdražené suroviny. Kdyby se to bylo udělalo, úplně to stačilo, poněvadž u malých lidí věru žádná lichva býti nemůže. Měl-li nějaký ten krupar pytel mouky nakoupený za starou cenu a byl-li by tu mouku prodával o 10 hal. na 1 kg dráže, byla to nějaká lichva? Proto musíme udržovati armádu lidí a proto musí stát vyhazovati peníze? Vždyť nic jiného se nebude díti a neděje, poněvadž konkurence je tak pronikavá, že se z řad obchodníků volá po usměrnění obchodu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Musím požádati p. ministra vnitra, aby v důsledku poznatků, které máme, vydala vláda k nařízení o potírání lichvy další část nařízení, na což pamatováno nebylo, aby při každé okr. správě zřízena byla odhadní komise nebo sdružení znalců z jednotlivých oborů povolání, a ti znalci aby spolupůsobili při každém jednotlivém trestním případě nebo trestním oznámení, aby v nich obviněný po př. nalezl také své obránce, poněvadž je řada lidí, kteří se v takovém případě brániti nedovedou, a poněvadž v řadě případů stačí trestní oznámení k odsouzení třeba i nevinného.

Okr. úřady, když již máme ustanovení o potírání lichvy, mají býti v trvalém a běžném styku s představiteli jednotlivých odborových organisací v okrese, s obchodním gremiem, s pekaři, řezníky, cukráři atd. a s nimi se event. dohodovati o směrných, usměrněných cenách. Jestliže se toho dovoláváme, je to již připuštění zásahu do soukromého podnikání, ale víte, proč se toho domáháme? Poněvadž předpokládáme, budou-li takto stanoveny ceny, že se řada obchodníků vyvaruje nekalé konkurence, podbízení zboží, a že přivedeme obchod více méně do správných a normálních kolejí, a ne proto, že bychom se lichevního nařízení báli. Naopak žádáme, aby se to dělo, poněvadž se domníváme, že jen tak je možno čeliti - neříkám přímo nekalé ale takové soutěži, která znamená podbízení zboží. Žádáme to také proto, že se tvrdí, že prý časopisy, prohlášení vlády a proslovy v radiu atd. měly za následek, že se na domácím trhu cenovém nic nestalo. Konsument byl přesvědčen, že se ceny nezmění, ale ony se v některých případech změniti musily, poněvadž má-li někdo pytel mouky, neprodává ho 1/4 roku, a více zásob nebo podstatnějších zásob nebylo. Projeví se tedy brzy následky cenového pohybu a teď přijde zákazník; obchodník žádá o 10 haléřů více a zákazník mu řekne: Vy za žádnou cenu dráže prodávati nesmíte a já vám to nezaplatím! Do jakého stavu přivádíme obchod, konsumenty, jakou anarchii zavádíme do našeho obchodu, prosím, to si sami uvědomte! A tu myslím, že je spravedlivo, když po obou těchto doplňcích k nařízení o potírání lichvy voláme. Opakuji: komise znalců, odhadci při okr. úřadě, kteří mají spolupůsobiti při každém jednotlivém sporu tak, aby pravda vyšla najevo a aby také obchodník nalezl případně zkušenou obranu svých zájmů; styk čilý, pravidelný, častý, podle potřeby, jak se bude cenová hladina pohybovati, pravidelný styk s představiteli odborových organisací - tím, domnívám se, předejdeme řadě šikan, zbytečného udávání, zbytečného používání lichevních orgánů, které budeme snad moci poslati tam, kde se projeví účinnějšími, to je tam, kde má své sídlo ta která kartelová organisace, u které se musíme informovati, proč a z jakých důvodů to či ono bylo zdraženo nebo uděláno.

A na konec bych chtěl říci: Vážení pánové, v Přešticích měla býti veřejná schůze, svolávaná takovýmto nevinným letáčkem (ukazuje letáček). A když ještě řeknu, že na té schůzi měl mluviti jeden z našich nejmírnějších poslanců, kol. Jiráček (Veselost.), tedy se domnívám, že to nebyl žádný důvod k zakazování této veřejné schůze. Pánové, čeho tím chceme dosíci? Zakazovati schůze, veřejné projevy! Kde to jsme? Ale což, pánové, zapomínáte opravdu, že každá hůl má dva konce? Chtěl bych připomenouti na př. národním demokratům, a snad byste to mohli potom přesunouti na sebe, co jsem jim říkal, když jsme dělali ty různé politické zákony: "Pánové, každý chvilku tahá pilku! Vy děláte drakonický zákon tiskový, ten zákon se může tak dobře obrátiti proti každé straně, která ho dnes dělá!" A dostal jsem od zástupce této strany v ústavně-právním výboru odpověď, kterou si ještě dnes pamatuji velmi dobře: "Nu jo, to se tedy musí slušně psáti!" Nu, a sotva vyskočila nár. demokracie do oposice, konfiskace jsou na denním pořadu, schůze jsou jí zakazovány. Píše ona neslušně? Tedy jaké to odůvodnění?

A prosím (Místopředseda Roudnický zvoní.) to, co jsem mluvil o národní demokracii, může býti řečeno také o českých socialistech a o soc. demokratech. Tedy zakazovat schůze může každý politický režim. Kdo je u moci, může to dělat. A já nechci říci, že jednou může i motyka spustiti a že i republikánská strana se dostane do nucené oposice. (Různé výkřiky.) Tedy každá strana tím může býti postižena, ale je to demokracie? Co se stane v Přešticích, když tam bude veřejná schůze...? (Výkřiky.) Potáhnou Přeštice na Prahu? Nebojte se tolik, nic se nestane. Nanejvýš můžeme přivoditi uklidnění mezi ty lidi, poněvadž přicházíme s rozumnými věcmi, tak jako to říkáme zde při tom lichevním zákoně. Tedy nebojme se veřejného projevu, nekonfiskujme každou maličkost v listech, nezakazujme veřejné projevy, poněvadž čím více je budeme zakazovat, čím více se budou objevovati vybílená místa v časopisech, tím více budou lidé - a to je již v povaze českého národa, že s utlačovaným sympatisuje - k těmto utlačovaným, persekvovaným přicházet a tím více budou řidnouti vaše řady.

Ke konci chci říci, že jsme pro všecko, co je k ozdravění hospodářského života, a že také přesto, že nám nebylo vyhověno v některých otázkách při opravě projednávané předlohy zákona, budeme pro předlohu zákona hlasovati. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Chmelík. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Nejvážnější otázky hospodářské řešíme pod pláštíkem zmocňovacích zákonů. Když se projednávaly zákony, jimiž byl podvázán politický život, již tehdy jsme protestovali, varovali a dokazovali, že vládní koalice, když nemůže s místa v zásadách hospodářských, snaží se především podvázati, zešněrovati a oklestiti politický život a sáhla i na ústavu. Zmocňovací zákon hospodářský nebyl ničím jiným než hrubým porušením ústavy, hrubým zásahem do základních státních zákonů. Jeho přijetí znamenalo porušení ústavy, neboť se jím měnila kompetence zákonodárných sborů. 3/4 roku uplynulo od uzákonění zmocňovacího hospodářského zákona a vidíme, že vláda jeho pomocí nic nedosáhla, že tohoto zákona včas nepoužila, a měli bychom říci docela otevřeně, že v těch nejtěžších hospodářských dobách nekonala svou povinnost. Několik měsíců v zákulisí se dohadovali, handlovalo se a měly se řešiti nejvážnější otázky hospodářské.

Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona o zřízení Československého reeskontního ústavu je další krok na cestě, kterou vláda vydává za cestu k hospodářskému oživení, ale ve skutečnosti je to jen pokus zachrániti se alespoň na nějaký čas. [ ].

O tomto úmyslu svědčí právě projednávaná osnova zákona o Ústavu. Pomocí tohoto Ústavu mají se patrně ty nové miliardy z Národní banky vytahovati. Osnova sice zaslepila oči veřejnosti, zakazuje poskytovati peněžním ústavům a jiným podnikům podpory k odčinění ztrát, ale sanovati se může i jinou formou než přímými podporami. Vždyť je známo, že vláda za Engliše sanovala banky také ukládáním peněz do potřebných ústavů. Ta potřebnost byla zkoumána podle politického klíče, a k těmto sanacím je v osnově dosti zadních dvířek. Hned v odst. 2 §u 3 se praví "jiné úvěry"; při tom se mluví nejen o peněžních ústavech, nýbrž i o jiných podnicích. V tom je řečeno všecko. Pod slovem "jiné podniky" může býti míněn kterýkoliv a jakýkoliv pokus.

Já bych přímo řekl: kterépak stranické podniky již čekají na ty sanace? A na adresu vládních kruhů bych položil otázku: Smluvili jste již také klíč, podle kterého se sanace těch jiných ústavů nebo podniků bude prováděti, aby nedošlo potom ke kolisi v koalici? Věc je jasná. Ústav si natiskne bony, obligace, ty se lombardují u Národní banky, a natisknou se potřebné peníze. Tak to bude také s reeskontem směnek a lombardem státních dluhopisů. Přejde to přes Ústav na Národní banku. Stát sice dá 100 mil. Kč k disposici, ale za těch 100 mil. Kč se budou muset teprve opatřiti peníze. To bude záruka.

Stát dále ručí za tento Ústav. Pravda, ručení je, pokud jde o vklady, neomezené, ale, pokud jde o obchody, je omezeno na 1/2 miliardy, t. j. 500 mil. Kč. Ale co bude dál? Když Ústav zatíží, když Ústav opatří úvěry třeba do 3 miliard Kč? Vždyť stát nesmí Ústav nechati padnout. I když je zde v zákoně omezení do 500 mil. Kč, přece jen stát má na konec povinnost k tomuto Ústavu, a to je risiko. Jiné zdroje, které osnova Ústavu zaručuje, nemohou přece usnadniti získávání úvěru pro podnikání, protože to je jen přelévání z jedné mísy do druhé.

Také státní vklad 100 mil. Kč má býti, jak jsem již řekl, získán jen a jen úvěrem. A teď je nejvážnější otázka, pokud jde o právo zavazovati stát. O to se zmenší peníze na úvěr soukromý, příspěvky pojišťoven a pojišťovacích ústavů jdou na účet schopnosti těchto ústavů poskytovati úvěr přímo. [ ].

Vážení pánové! Tento přesun peněz od lepších ústavů k horším nemůže ulehčiti podnikání. Řekl jsem již, že je to přelévání z jedné mísy do druhé. Bude to také přesun teritoriální. Z celé republiky bude se sbírati 10% přebytků vkladů a odváděti do Prahy. Je velmi pochybno, zda se ty peníze zase vrátí do krajů, které je uspořily. [ ].

Ústav má prý zvýšiti mobilnost peněžních ústavů. To je zase totéž. Nač zachraňovat mobilnost neschopných, neživoucích, nezralých peněžních ústavů? Peníze peněžních ústavů jsou vázány ve státních papírech. Řeklo se, že mají-li lidé pracovat, nesmějí peníze zahálet; ale ty peníze zahálejí právě proto, že jsou uloženy ve státních půjčkách.

Byl zde dnes hodně kritisován výsledek a umístění výsledku státní půjčky. Tvrdilo se, že zkrachoval. Ne, on nezkrachoval, [ ].

Ale k lombardu státních papírů, dluhopisů není přece třeba prostřednictví ve formě Ústavu. Tato mobilnost se zvyšuje tím, že se krátkodobé vklady trvale váží v nevypověditelných vkladech u Ústavu. Věc je jasná. Jestliže někdo uloží u venkovského ústavu 5.000 Kč, 10% z toho bude vázáno; když si však před koncem roku tyto peníze vyzvedne, musí se uvolnit, ale těch 10% již ústav z toho bude musiti dát podle zákona k disposici Ústavu. Jsou vázány, a to je to nebezpečí. Zhoršuje se nepříznivý poměr peněz mezi krátkodobým svěřením, ale dlouhodobým uložením. Zákon praví, že lze vrátiti vklady peněžnímu ústavu, který prokáže naléhavou potřebu, klesnou-li vklady v něm pod stav z 1. ledna 1934, ne však, že takový ústav musí dostati vklad zpět. To je ten rozdíl. Zákon praví, že je "může", o to "může" je odvislé od libovůle správy Ústavu.

Vklady pojišťoven v Ústavu se nepočítají zpravidla do povinné držby státních papírů. V těch musí již nyní být uložena 1/3 jmění způsobilého k trvalému uložení ve státních papírech. Teď má se ještě 15% přírůstku premiových reserv až do 10% úhrnného stavu reserv půjčovati s tátu do Ústavu.

Tedy vidíte, jak ohromné to bude zatížení pojišťoven, když skoro polovina jmění pojišťoven bude vázána. Vklady v Ústavu budou míti nízký výnos a výnos státních papírů bude snížen o jednu šestinu kuponovou daní. Premie jsou zatíženy také poplatkem z pojišťovacích smluv a také je vysoký kvitanční poplatek. Vůbec poplatky jsou u nás vyšší než jinde, vždyť činí přes 6% premie, a stále nová břemena se uvalují na pojišťování, které se tím zdražuje, takže se nemůže pojišťovací život u nás zlevniti a pojišťování nemůže se rozšířiti do řad nejslabších, v důsledku čehož není možno také pojišťovací život zabezpečiti. Na úkoly, které oficiálně se přiznávají Ústavu, není tohoto Ústavu třeba; jinak jde o úkoly Národní banky. Jestliže jde o trh státních papírů, má se o to starat konsorcium. Úkol ve skutečnosti jest jiný; již jsem řekl to slovo "sanace". Znění zákona dává důvodné podezření, že ovšem nejde jen o sanaci bank, ústavů, nýbrž i jiných podniků. Forma jest nebezpečná, jistě i škodlivá.

A chci upozorniti na další důležité okolnosti, to je risiko státu. Tedy nejen zešněrování, podvázání života peněžních ústavů, pojišťoven, nýbrž i risiko státu; když se stát zaručí, nemůže pak nechat Ústav padnout, závazky vyrostou a důsledky odnesou poplatníci. Více jak 100 cest jest zde, jak zákon obejíti. [ ]. Odhodnocením koruny a zřízením Československého reeskontního ústavu prý vláda podniká první etapu k řešení hospodářské krise. Prý také mají přijíti ještě další dvě etapy, jimiž má se hospodářský život u nás oživiti. I když uznáváme důležitost a význam tohoto Ústavu, nemůžeme jinak než s nedůvěrou přivítati tento nový pokus, podepřený dohodou koalice [ ]. Říkám otevřeně: Máme důvěru ve stát, ale nemáme důvěru k lidem, kteří stát vedou a ve státě hospodaří. Vždyť to hospodářství ve státě vypadá jako u "snědeného krámu". [ ].

I Československý reeskontní ústav patří do sféry vládních slibů. Tímto Ústavem se slibuje oživení hospodářského života. Naše nedůvěra je v tom, že těch slibů jsme již přejedeni. Jen vzpomeňte, co slibů již zde bylo od r. 1929, co jsme jich slyšeli s tohoto místa jen z vládních úst! I budováním ústavu jsou zase dávány jen sliby, jimž nevěříme. Nevěříme, že bude oživen průmysl, nevěříme, že bude pomoženo živnostníku nebo zemědělci, těch slibů bylo již příliš mnoho. Když se zde loňského roku projednávala půjčka práce, co zde bylo slibů! Tehdy se slibovalo, jak se roztočí kola hospodářského života, jak se sníží počet nezaměstnaných atd. A vážení pánové, výsledek? Příliš žalostný! [ ]!

Ještě na podzim loňského roku sliboval p. min. předseda, že se naše měna bude za každou cenu držet, že hodnota koruny nesmí nikdy klesnouti. To se stalo při projednávání rozpočtu na r. 1934. A vážení pánové, za dva měsíce nato jsme snížili hodnotu koruny o 20%.

Slibovalo se, že se nepůjde na platy veřejných a státních zaměstnanců; ještě v předvečer projednávání známých zákonů, jimiž se snížily platy státních zaměstnanců, popírala vláda tento úmysl, vyvracela tvrzení oposičního tisku, hrozila konfiskacemi, a obratem dne sáhlo se na platy státních zaměstnanců, tyto se snížily.

Sliboval se zákon proti kartelům a družstvům. Ještě dnes zní nám v uších vládní sliby, že ceny surovin půjdou dolů, že půjde dolů cena železa, uhlí i ostatních surovin a že vláda půjde na kloub, přímo na nerv kartelům, trustům a jiným koncernům. A, vážení pánové, jsme svědky opaku: [ ].

Dnes máme nové vládní sliby, že ceny životních potřeb nebudou stoupati. Vládním nařízením vyhlášeny trestní sankce, ale zatím jsme svědky toho, že ihned po snížení, resp. po odhodnocení koruny státní doly v Příbrami zvýšily cenu olova o 25%. Stouply ceny koží o 23% na známé aukci v Budějovicích, a z vládních kruhů se prohlašuje, že tomu tak není. Tento stav se popírá, prostě nemluví se pravda.

Zemědělcům se slibují vyšší ceny za jejich plodiny, na druhé straně trestní sankce proti živnostníkům, na třetí straně vláda sama svými akcemi pomáhá zdražování. [ ]. Lidu se musí a musí mluviti pravda.

Zřízení Ústavu jest jenom náplasť. 900.000 nezaměstnaných ukazuje hrozivou hospodářskou situaci; neschopnost poplatníků platiti daně, rozvráceny průmysl a zoufalý stav zemědělců dokresluje obrázek a hledá se vinník.

Mluví se o světové krisi, o důsledcích. Všecky tyto výklady vládní koalice jsou jenom výmluva a útěk od odpovědnosti. Všeobecná nespokojenost valí se jako lavina. Persekucí, stíháním oposičních živlů se nic nespraví a nic se na věci nevyřeší.

Česko-německá koalice nemá důvěry lidu. Je svrchovaný čas, aby byly vypsány nové volby, aby dnešní vládní majorita se postavila před soud voličů, před soud národa, a tady přijde ta historická chvíle, kdy lid s ní zúčtuje a náležitým způsobem ukáže, že jeho pevná, životaschopná vůle jest jiná než budovati stát a hospodářský život pod zorným úhlem tvrdých zákonů, jež jsou v rozporu s demokracií i s ústavou. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Gläsel. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Gläsel (německy): Slavná sněmovno! Není zajisté pochybnosti, že ústav, který má býti zřízen podle projednávaného návrhu zákona, bude míti ve veřejnosti velmi blahodárné účinky nebo, lépe řečeno, může je míti. Všechny ty veliké finanční otázky, které byly v poslední době předmětem rozprav, mohou býti činností tohoto ústavu blahodárně ovlivněny, neboť přispěje k ozdravění měny a oběhu peněz, úpravě otázky dluhů, k rozšíření úvěru atd., ovšem s předpokladem, že bude účelně veden a že bude náležitě hospodařeno. Při této příležitosti musíme upozorniti, že nejen žádáme, aby tam na rozhodujícím místě seděli zástupci našeho německého hospodářství, nýbrž zvláště také zástupci německého zemědělství, poněvadž tento nový ústav bude způsobilý zasáhnouti zvláště do utváření našeho života na venkově. A tak jest odůvodněné, abychom tam měli zastoupení a hlas.

Soustředění leckteré finanční transakce bude míti blahodárný účinek, bude-li se prováděti bez vykonávání vlivu, volně a bez veškeré úzkoprsosti. Bez veškeré úzkoprsosti potud, že se nemůže a nesmí trvati dále na ztrnulém stanovisku, jak to dosud bylo zvykem v naší finanční politice, a bez vykonávání vlivu potud, že se nesmí státi rejdištěm politických názorů. Ozdravění našeho hospodářství vyžaduje takového místa a takových opatření, která by odtamtud byla řízena. Činnost tohoto ústavu musí především směřovati ke stabilisaci měny. Nedávno jsme zde mluvili o měně, když byl usnášen měnový zákon, jímž byla měna přizpůsobena poměrům v cizině. Uvnitř stalo se ovšem po této stránce málo. Připouštím, že tento krok byl nutný, poněvadž každým takovýmto opatřením uvádí se obyvatelstvo v neklid a jest nutno, aby v obyvatelstvu byl klid především v oboru finančně-politickém. Tato otázka není však v této chvíli ožehavá.

Při této příležitosti, při projednávání vnitřně finančních poměrů, musím upozorniti, že potřebujeme pevné úrovně cen, která může býti uvnitř zabezpečena jen klidem a budou-li se finančně-politické otázky trvale konkretně projednávati, a musí se projeviti tak, aby vydání a výdělek se octly na jednotné čáře, při čemž nám může býti úplně lhostejno, počítáme-li s indexem 6, 8 nebo 10. Hlavní věc jest, aby se vydání a výdělek pohybovaly na jedné čáře, proto musíme míti pokoj a pořádek, zvláště, když dosavadním způsobem, snižováním platů a mezd všeobecně, nemůžeme dospěti ke spořádaným poměrům. Musíme tedy upustiti od dosavadní prakse. Řekl jsem proto výslovně přizpůsobení vydání a výdělku. Tu bude ovšem nutno, aby u určitých druhů zboží, přes přísná nařízení o ustanovení cen vydaná v posledních dnech, ceny stouply, kdežto na jiné straně může dojíti ke snížení. To ovšem nepůjde bezbolestně, ale k ozdravění hospodářství jest to nutné. K této otázce musíme se ještě jednou vrátiti při úpravě dluhů.

Při úpravě poměrů uvnitř musíme hleděti, aby při provádění tohoto narovnání byly odstraněny především cenové rozdíly u zemědělských výrobků, zvláště pak u prvotních výrobků. Dnes veškerá veřejnost jasně vidí, že zemědělství nemůže za dnešních cen vyráběti. Chce se sice pomáhati se všech stran, ale dodnes se stalo velmi málo. Mluvím li právě nyní o přizpůsobení cen k výrobním nákladům, jsem přesvědčen, že to venku způsobí rozruch. Bude se mluviti o stoupání cen. Ale já nemluvím o stoupání cen, nýbrž o přizpůsobení. Ceny naší zemědělské výroby, původní výroby, mohou býti klidně zvýšeny, aniž to postihne zvláště konsumenta. Jest jisto, že od výroby až ke spotřebě chce vydělávati celá řada osob, jejichž počet proti dřívějšku velmi vzrostl. Proti stavu z roku 1918 vidíme při udělování živnostenských koncesí stoupnutí až o 44%. To jest nezdravé, poněvadž přes nižší hospodářskou sílu tento přírůstek 44% má podíl na hospodářství, samozřejmě tito lidé musí žíti, ale nemohou ovšem žíti skvěle, poněvadž si nyní navzájem škodí, ale přes to pracují s takovým cenovým rozpětím, které škodí spotřebiteli a výrobci při tom neprospívá.

U nového ústavu půjde hlavně o to, aby se pamatovalo na úpravu otázky dluhů. Na tom máme největší zájem my, zástupci zemědělství, poněvadž dluhy našich samosprávných svazků jsou neobyčejně tíživé, neboť platy samosprávných svazků stouply do nemožnosti. Důkazem této skutečnosti jest zákon o omezení zdanění, tak zvaný zákon o obecních financích, o němž jsme se usnesli právě před rokem. Důkazem toho jest skutečnost, že přirážky přes to přese všechno jsou nedostupné. Na úpravě dluhů samosprávných svazků máme zvláštní zájem ještě také proto, poněvadž se břemeno úrokování v tomto případě nerozděluje jako při zadlužení státu na obyvatelstvo ve všech oborech aspoň poněkud rovnoměrně, nýbrž poněvadž obce jsou tu zatíženy úplně rozdílně. Jsem si vědom, že úprava otázky dluhů samosprávných svazků jest neobyčejně obtížná a že se tato otázka nedá vyříditi přes noc. Zde jest třeba důkladného studia, ale touto otázkou musíme se zabývati a domnívám se, že jedním z prvních úkolů reeskontního a lombardního ústavu musí býti, aby se věnoval právě této části veřejného zadlužení. Zadlužení jest obrovské. Dokazují to velmi zřetelně některá čísla státního úřadu statistického z roku 1932. Podle nich zadlužení státu činí 38.7 miliard, samosprávných svazků 11.1 miliard, soukromé zadlužení zemědělství a lesnictví a zemědělského průmyslu 16.9 miliard, ostatního průmyslu 18.9 miliard, ostatního obchodu 4.9 miliard, stavebních družstev 3.7 miliard, stavební úvěry jednotlivců 9.2 miliard, jiné úvěry a spekulační úvěry 6 miliard, daňové nedoplatky 4 miliardy, takže veškeré zadlužení činí tedy přes 113 miliard Kč. Toto zadlužení, pokud jde o různé ústavy, rozděluje se takto: veřejnoprávní sbory 12 miliard, zemědělský průmysl 16 miliard, jiný průmysl a obchod 16 miliard atd. Tato data dovolují nám nahlédnouti do obrovského zadlužení a dovolují nám utvořiti si pojem, jak mnoho bude nutno, aby se zde udělal aspoň poněkud pořádek. Ačkoliv stěží bude možno poskytnouti novému ústavu k disposici peníze k tomu nutné, na druhé straně nezbude přece nic jiného než samosprávným svazkům odníti část jejich dluhů nebo aspoň přeměniti je ve velmi dlouhodobé úvěry s tak zlevněnou úrokovou mírou, aby si samosprávné svazky mohly nějakým způsobem pomoci dále. Při tom bude nutno, aby se přihlíželo k únosnosti jednotlivých samosprávných svazků a aby se poskytly veřejné peníze.