Rovněž se musím připojiti k vývodům řečníka, který mluvil právě přede mnou, v tom smyslu, že by bylo bývalo veskrze vítané, kdyby se ve vedoucích orgánech a zvláště ve správní radě nového ústavu bylo přihlíželo i k průmyslu, obchodu a zemědělství, kdyby se tedy byla správní rada poněkud rozšířila, aby se i těmto činitelům našeho hospodářského života zajistilo vhodné, přiměřené zastoupení v tomto ústavu. Jsem přesvědčen, že i když by tito zástupci snad přímo nebyli kladně vykonali nic velkého, že by tito správní radové přece byli bývali pramenem zkušeností, užitečných poučení pro tento ústav, kdyby byli dostali příležitost, aby zde na rozhodujícím místě spolupracovali. I tyto návrhy byly zamítnuty. Nechuť k návrhům jest zde již tak veliká, že se vlastně již nikdo nechce podrobiti úkolu, aby podával návrhy, poněvadž si říká: "Dostanu se před hotovou věc, škoda inkoustu, který promarním." Pokud jde o mou osobu a mou stranu, nedal jsem se přece odstrašiti, abych nepodal resoluční návrh, o kterém jsem přesvědčen, že by jej vlastně měl přijmouti každý spravedlivě smýšlející člen této sněmovny. Navrhuji totiž v tomto resolučním návrhu, aby se Němcům v zastupitelských sborech, tedy ve správní a dozorčí radě - myslím při tom i na užší správní výbor, o kterém se zákon zmiňuje - zajistilo přiměřené zastoupení. Nemusím v této sněmovně podrobně vykládati, jaký význam má německé hospodářství v tomto státě. Nemusím podrobně uváděti, že se německé hospodářství ukázalo neobyčejně konstruktivním živlem pro stát a že si toto německé hospodářství a zvláště německé peněžní hospodářství již na počátku tohoto státu získalo významné vysvědčení dospělosti za svou konstruktivní činnost. Bylo to toho dne, kdy zemřelý ministr Rašín nařídil okolkovati bankovky. Tehdy se německé peněžní ústavy se vší svědomitostí podjaly tohoto těžkého úkolu a byl to sám ministr Rašín, který tehdy nalezl slova plná uznání za účast německého peněžnictví na těchto opatřeních, rozhodných pro další vývoj měny. A nyní se domnívám, že nejen se zřetelem na číselné zastoupení německého obyvatelstva, nejen se zřetelem na čestnou tradici německého hospodářství v tomto státě, nýbrž i se zřetelem na význam, jejž má německé hospodářství ještě dnes pro stát přes krvavé rány, které v těchto 15 letech utrpělo, bylo by bývalo jen spravedlivé, kdyby již v zákoně, třeba by to bylo jen resolučním ustanovením, bylo bývalo ustanoveno, že v těchto orgánech, tedy ve správní radě a dozorčí radě a tím i v užším výboru správní rady má býti přiměřeně zastoupen německý živel.

Totéž musím žádati pro úřednictvo nového ústavu, které se bude přijímati. I zde měl by se považovati za přiměřený a veskrze spravedlivý požadavek, aby mezi úředníky a zaměstnance ústavu byl přijat přiměřený počet německých úředníků a německých zaměstnanců. Jsem velice zvědav, jak tato sněmovna přijme příslušný návrh. Neobávám se, že budu nazván naivním, když zde projevuji toto očekávání.

Nový ústav bude vydávati také obligace. Projevuji naději, že bude obligace vydávati velmi šetrně. Považuji za mnohem vítanější, kdybychom se znenáhla dostali k soustavě, která se v jiných státech velice osvědčila, že totiž průmysl sám vydává obligace a umísťuje mezi obyvatelstvem. Průmyslová obligace jest jednou z nejlepších forem opatřování peněz pro vyzkoušené a dobré průmysly a považuji za lepší, když průmysly samy budou vydávati obligace, než když, abych tak řekl, pro tyto průmysly bude tyto obligace vydávati reeskontní ústav.

Jak již řečeno, slibuji si od rozšíření a ulehčení úvěru, způsobeného založením toho ústavu, příznivé účinky na vývoj úrokové míry. Musíme dále usilovati o zlevnění úrokové míry, zvláště o zlevnění úrokové míry hypotečních dluhů. Snížení úrokové míry hypotečních dluhů závisí na plynulosti peněz, na likviditě ve veškerém státním a národním hospodářství, a i když se vycházelo ze zdravé myšlenky, aby se zabránilo nehybnostem, a ústav není vyhlédnut k tomu, aby sám poskytoval hypoteční úvěry, přece očekávám, že pro peníze nastane silnější možnost pohybu a tím i příznivější účinky pro naše hypoteční ústavy v tom smyslu, že hypoteční úvěr bude poněkud pohyblivější a s touto pohyblivostí dospějeme i k nižší úrokové míře z hypotečních dluhů. To jest předpokladem levného bydlení. Žijeme-li dnes částečně v tak bídných hospodářských poměrech, jest toho příčinou i velký náklad, jejž jednotlivec musí dnes hraditi za svůj byt, bydlí-li v novém domě, kde nájemné jest v naprosto nevyhovujícím poměru k ostatním jeho výdajům.

I když tedy po stránce formální v tom smyslu, že naprosto nejsme srozuměni se způsobem, jak se tento zákon ve sněmovně projednával, vznášíme námitky, dále též námitky z obavy před jistými paragrafy, i když v jednotlivých paragrafech postrádáme určitých ustanovení, přece tento zákon považujeme za pokrok. Neoddáváme se pochybnosti, že, jak jsem se již zmínil, musí se podporovati vývozní politika, že se celá obchodní politika musí docela jinak podporovati než dosud, že musíme cizineckému ruchu věnovati v daleko vyšší míře svou pozornost, než se nyní děje, že se nebudeme moci vyhnouti tomu, abychom si v berní politice konečně jednou prohlédli věci zblízka a řekli, že jest zcela vyloučeno všude provozovati deflaci, jen nikoliv v daňovém zákonodárství a v praktickém užívání daní. Nezavíráme-li svých očí před všemi těmito nutnostmi a jsme-li si tedy vědomi, že tento zákon jen ve skrovné míře může přinésti úlevu, že však jednou ranou naprosto nemůže úplně uzdraviti naše poměry, přece jen jej považujeme za vítaný krok na cestě hospodářského vývoje a budeme tedy pro tento zákon hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Štětka.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Vládní předloha, která se zde projednává, o zřízení t. zv. Československého reeskontního a lombardního ústavu, znamená ve svém důsledku praktické provádění změněného zákona měnového a celé změněné politiky finanční. Znamená [ ] nastřádaných vkladů drobných střádalů v záložnách a spořitelnách. Znamená však také [ ] premiových reserv pojišťovacích ústavů, zejména však Ústřední sociální pojišťovny a Pensijního ústavu, to je těch prostředků, které byly vybrány od dělníků pro pojištění invalidní a starobní.

A konečně vládní návrh o zřízení t. zv. Československého reeskontního ústavu znamená dělání nových peněz. Této změně nových peněz, která byla až dosud prováděna Národní bankou, dostává se nyní nadstavby, a to je přímé připojení nového t. zv. Československého reeskontního ústavu, kam bude z úsporných důvodů dána rotačka na tištění peněz k rychlejšímu dělání nových peněz.

Jednu přednost bude míti ten zákon: že se zastavují kolečka výroby. Ale kolečka rotačky na tisknutí nových peněz budou zde uvedena v rychlejším tempu v pohyb. Je tedy nesporno, že změna, která zde nastává Ústavem, změna měnového zákona, nedávné zhoršení zákona na ochranu nájemníků, dále chystané zhoršení sociálního pojištění, zhoršení hornického pojištění, chystaný celý plán velkostatkářů a zbytkařů, t. zv. mléčných a tukových zákonů, pánové, toť vládní [ ] plán na t. zv. obživu hospodářských kol, toť fašistický vládní program. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Proti tomuto [ ] programu vlády stavíme my komunisté v Československu svůj třídní proletářský program obsažený v našem programovém prohlášení z těchto dnů k celé pracující třídě v Československu, k celé dělnické třídě. V tom vyjadřujeme již napřed všechny důsledky a odpovídáme na celý chystaný plán. Cituji náš bojovný program, který říká (čte):

"Proti fašistickému hospodářskému programu vlády. V revoluční jednotné frontě za naléhavé hospodářské a politické požadavky pracujícího lidu a za osvobozující program komunistické strany Československa, [ ].

Ruku v ruce s urychleným prováděním fašistické diktatury a s horečnými přípravami k nové imperialistické válce, jejíž nebezpečí stalo se vývojem poměrů v Rakousku hrozbou hodiny a dne, rozvíjí česká vláda dalekosáhlý fašistický hospodářský program. Jádrem tohoto programu je velkorysé [ ] tažení proti všem vrstvám pracujícího lidu pomocí inflace, za současného přímého snižování důchodů, mezd, platů a požitků. [ ].

Proti tomu voláme my, komunisté, všechen pracující lid měst i venkova, aby v revoluční jednotné frontě zmařil [ ] program vlády a buržoasie a rozvinul velký protinástup za své naléhavé hospodářské a politické požadavky, za osvobozovací program KSČ, [ ]. Naše požadavky a paroly jsou:

Zvýšení mezd. Odhodnocením koruny o šestinu a snížením zlatého krytí na 25%, zkrátka nastoupenou cestou inflace, bude snížena hodnota mzdy, kterou zaměstnavatelé sešroubovali už tak na minimum. Sociálfašistické strany k tomu všemu daly souhlas. Naproti tomu komunisté žádají: Zvýšení mezd! Zastavení propouštění! Ani muže ze závodu! Zkrácení pracovní doby na 7 resp. 6 hodin denně a 40 hodin týdně s vyrovnáním mezd. Pro obmezeně pracující a vysazené dělníky podporu v nezaměstnání za vysazené šichty! Pro mládež a ženy za stejnou práci stejnou mzdu! Zrušení daně ze mzdy, zrušení provedeného snížení platů drobným státním a veřejným zaměstnancům! Zvýšení těchto platů nejméně na výši před provedeným snížením! Zvýšení podpor v nezaměstnanosti! Prováděnou inflací snižuje se hodnota stejně mizerných podpor v nezaměstnání nehledě ani k tomu, že posledním opatřením vlády bylo desetitisíce dělníků vyloučeno z nároku na podporu vůbec a ostatním byla podpora snížena. Sociálfašistické strany daly souhlas k obojímu. Komunisté naproti tomu žádají: Zvýšení podpor v nezaměstnání! Podpory všem organisovaným i neorganisovaným nezaměstnaným na účet kapitalistů a státu! Plné podpory veškeré nezaměstnané mládeži! Pryč s nucenou prací! Na nouzových pracech plné mzdy podle kolektivní smlouvy a sociální pojištění nouzováků na účet zaměstnavatele."

Vládní návrh zákona na zřízení reeskontního Ústavu znamená [ ] vkladů drobných střádalů, uložených z potu a krve v záložnách a spořitelnách. Nicméně kapitalisté a finančníci mohou býti jisti - oni jsou bezpečně jisti [ ].

Naproti tomu plánu, obsaženému ve vládním návrhu, stavíme se my, komunisté, se vší rozhodností a ve svém bojovném prohlášení říká otevřeně komunistická strana - cituji (čte):

"Proti drahotě, za konfiskaci zásob." - Ne konfiskaci uložených vkladů drobných střádalů, nýbrž konfiskaci zásob, které zde jsou. Cituji dále (čte):

"Inflace se už nyní projevuje vzestup m cen předmětů denní potřeby. Slib vlády a křik sociálfašistických demagogů ťproti spekulantůmŤ zůstanou sliby [ ]. Ostatně se mluví vůbec jen o ťpotíráníŤ neodůvodněného zdražování. Ve skutečnosti však se ovšem bude zdražovat ťodůvodněněŤ i ťneodůvodněněŤ, což na kapsy chudého lidu působí stejně. Sociálfašistické strany s tím souhlasí. S inflací daly přímo popud k takovémuto stoupání cen. Naproti tomu komunisté žádají mimo zvýšení mezd: Zákaz ničení nebo znehodnocování nahromaděných zásob. Konfiskaci zásob potravin a předmětů denní potřeby u velkostatkářů, velkoobchodníků, fabrikantů a kapitalistických družstev. [ ]. Rozdělení státem vykoupeného obilí a jiných věcí určených pro válku mezi strádající obyvatelstvo. Zvláštní přidělení potravin a předmětů denních potřeb pro hladem zamořené oblasti, zejména v Podkarpatské Rusi, Slovensku a v německém území. Proti lichvářské politice kartelů snížení cen předmětů denní potřeby. Zrušení cel a daní na předměty denní potřeby."

Dále obsahuje vládní návrh zákona, který se tu projednává, [ ] premiových reserv v soc. pojišťovacích ústavech. Jak již sám zákon o t. zv. sociálním pojištění určil způsob hospodářství s těmito prostředky, mohli bychom dnes citovati, [ ]. Účel je znám a proto, a jedině proto proti takovémuto plánu stavíme my komunisté konkretně: Žádné prostředky z pojišťoven ať Ústřední sociální, ať pensijního ústavu! A v našem provolání k tomu říkáme pracující třídě úplně jasně toto (čte):

"Zlepšení všech druhů sociálního pojištěn! Inflací se znehodnocují požitky plynoucí pojištěncům ze sociálně-pojišťovacích ústavů, jako nemocenská podpora, starobní a invalidní renta, hornická provise atd., nehledě ani na to, že vláda se chystá v nejbližší době snížiti přímo tyto požitky v nemocenském a hornickém pojištění. [ ]. Komunisté naproti tomu žádají: Zlepšení nemocenského, hornického a starobního pojištění! Zvýšení nemocenských podpor! Pro nezaměstnané dělníky nárok na léčení a nemocenskou podporu! Placení všech příspěvků zaměstnavateli! Zvýšení starobní a invalidní renty! Snížení věkové hranice pro nárok na starobní rentu na 50 let! Zvýšení rent válečným poškozencům, vdovám a sirotkům! Sociální pojišťovny do rukou pojištěnců! Volby do nemocenských pojišťoven!" Toť odpověď proletářské třídy na plán, se kterým vláda předstupuje a který chystá.

I ve směru před několika dny projednávaného zákona o dalším omezení a zrušení ochrany nájemníků, který se stal součástkou celého t. zv. plánu vlády na obživu hospodářských kol, staví komunisté úplně jasně před pracující třídu otázku lidského bydlení ve svém provolání. Cituji (čte):

"Za zlepšení ochrany nájemníků! Do zbytků ochrany nájemníků proveden byl další průlom. Fašistické strany daly i k tomuto souhlas a připravují také s domácími pány úplnou likvidaci ochrany nájemníků a volné zvyšování činží. Naproti tomu komunisté žádají: Zlepšení ochrany nájemníků, zastavení placení činží nezaměstnanými dělníky a zákaz jejich vystěhování! Žádné zvýšení činží pro dělníky, maloživnostníky a drobné státní a veřejné zaměstnance ve starých domech! Snížení činží pro tyto vrstvy v nových domech! Zabrání prázdných bytů a nastěhování nebydlících nebo špatně bydlících do zabraných bytů!" Toť odpověď na chystaný zbidačovací plán!

Vládní návrh namlouvá dále veřejnosti, zejména domkářům, jak naznačuje důvodová zpráva, malým rolníkům a maloživnostníkům, že tento nový ústav jim opatří levné prostředky, že jim pomůže při t. zv. oddlužování, což bylo okřídleným heslem strany agrární, se kterým již napáchala tolik demagogie a kterým nyní chce ukonejšiti zejména drobné zemědělce, jako by se zde opravdu ve prospěch jich něco chystalo. Naproti tomuto plánu, namlouváním a slibům stavíme my komunisté jasné, otevřené požadavky domkářů, malorolníků a maloživnostníků. Ve svém manifestu za požadavky domkářů, malorolníků a maloživnostníků říká komunistická strana jasně (čte):

"Agrárníci a sociálfašisté vzbuzují mezi rolnictvem klamné naděje, že inflací bude rolníkům pomoženo. Zkušenosti však ukazují, že mimo velkostatkáře, zbytkaře a velkosedláky budou rolníci na inflaci stejně dopláceti jako dělníci a střední vrstvy městské. [ ]. Komunisté naproti tomu žádají: Odpisy dlužných daní u domkářů, malých a středních rolníků a maloživnostníků! Zrušení daní u domkářů, malorolníků a maloživnostníků! Podstatné snížení daní u středních rolníků! Zastavení placení úroků a úmoru z dluhů domkářů, malorolníků a maloživnostníků u bank, peněžních ústavů a lichvářů! Škrtnutí těchto dluhů! Zastavení placení pachtovného z velkostatkářské, církevní, státní, obecní a urbariální půdy, pokud je spachtována zemědělskými dělníky, domkáři, malorolníky a vesnickými maloživnostníky! Zastavení jakýchkoliv exekucí u domkářů, malých a středních rolníků a maloživnostníků! Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi urbariální půdu do rukou vesnické chudiny! Za vyvlastnění velkostatkářské, zbytkařské a církevní půdy bez náhrady a bezplatný její příděl zemědělským dělníkům, domkářům, malým a středním rolníkům! [ ]!"

V prohlášení se jasně praví (čte):

"Inflací jsou znehodnocovány vklady drobných střádalů jakož i dělnické jmění uložené v sociálně pojišťovacích ústavech. [ ]. Naproti tomu žádají komunisté: Plnou náhradu za inflací provedené znehodnocení vkladů drobných střádalů a dělnických a úřednických fondů v soc.-pojišťovacích ústavech! Náhrada nechť jde na účet bank, velkokapitalistů a státu! Ani haléře z dělnických a úřednických peněz na reeskontní ústav!"

Vedle vládního návrhu, který se tu projednává a který je součástkou celého [ ] plánu vládního režimu, stojí zde také už řada vládních předloh nebo nařízení rázu fašistického na spoutání dělnické třídy. Naproti tomu stavíme my, komunisté, ve svém prohlášení úplně jasně pracující třídě své stanovisko k chystaným novým opatřením v tomto směru. Cituji (čte):

"Proti novým fašistickým opatřením na spoutání dělnictva. Z iniciativy sociálfašistických stran připravuje vláda řadu nových, prý ťsoc.-politickýchŤ zákonů, které sociálfašisté vydávají na prospěch dělnictva. Ve skutečnosti běží o fašistické spoutání dělnictva. Tak prý chtějí zřizovati rozhodčí komise, které budou rozhodovat o mzdách, pracovních podmínkách a kolektivních smlouvách. Toť náběh k hitlerovským metodám, toť příprava zákazu stávek, toť náběh k tomu, aby dělníci a jejich orgány byly vyloučeny z vlivu na mzdové a pracovní podmínky v závodě a všechna práva a moc se přenesla na zaměstnavatele a státní aparát. Bezprostředně pak má býti tímto zákonem zmařen boj dělníků za vyšší mzdy. Napřed mzdy snižovali, pak provedli inflaci a nyní budou dělníkům pomocí rozhodčích komisí zakazovati boj za zvýšení mezd. Dále prý chtějí zavésti nucené zprostředkování práce. I to je opatření fašistického rázu, pomocí něhož se zfašisovaný státní aparát, odborová byrokracie a zaměstnavatelé budou snažit úplně ťvyčistitiŤ závody od revolučních, nebojácných, nepohodlných a nespolehlivých - ovšem v duchu kapitalistického systému - dělníků. Zase mluví o zavedení 40hodinového pracovního týdne, ovšem při zkrácené mzdě. Ve skutečnosti jde o napodobení hitlerovského systému, o rozložení důsledků nezaměstnanosti na větší počet dělníků. Prakticky to znamená - poněvadž mají býti při tom sníženy mzdy - rozšíření polozaměstnanosti na všechny dělníky. Pověstný Meissner dále připravuje, ovšem pod titulem ťProduktivní péče o nezaměstnanéŤ, uzákonění nucené práce. Co to pro dělníky znamená, vidíme na pražských kolonách, v Německu, v Rakousku a jinde.

Proti všem těmto zákonům a opatřením, která jsou součástí celkového provádění fašistické diktatury a mají přispěti k ještě většímu fašistickému spoutání dělnictva, žádají komunisté:

Svobodu stávkovou, shromažďovací, tiskovou a organisační! [ ] proti hospodářské i policejní persekuci revolučních dělníků, důvěrníků a organisací! Revoluční důvěrnické sbory v závodech! Plnou volnost Rudým odborům! Volnost akčním výborům nezaměstnaných! Žádné propouštění, zkrácení pracovní doby s vyrovnáním mezd, žádnou nucenou práci!"

Tak odpovídají komunisté na plány, které připravuje jednak vládní návrh o zřízení reeskontního ústavu, jednak p. ministr financí ve svém prohlášení v rozpočtovém výboru i celá vláda, která chce v nejbližší době buď nařízením anebo zde zrychleným promrskáním vládních předloh tyto plány uskutečniti a ztužiti tak karabáč, namířený proti dělnické třídě.

Ze všech těchto důvodů staví se komunistická strana a její parlamentní delegace se vší rozhodností proti tomuto plánu, odmítá také tuto osnovu, staví do popředí svého boje svůj bojovný revoluční program, jak opatřiti práci nezaměstnaným, na čí účet a kde jsou finanční prostředky. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Slavná sněmovno! Především bych chtěl podrobiti kritice parlamentní režii, která se v poslední době stále více uplatňuje. Předloha, kterou právě projednáváme, je podle mého soudu tak dalekosáhlé důležitosti, že vyžaduje při nejmenším, aby poslanec, dříve než o ní má jednati, měl příležitost ji pročíst, prostudovat. Naše parlamentní režie si nyní zvykla, že o 1/2 12. hod. předloží předlohu poslanci a poslanecké sněmovně, o 12. hodině již má příslušný výbor o předloze jednat a ji projednávat. To nebývalo vždycky zvykem a myslím, že to není zvykem v žádném parlamentě světa, aby takovým způsobem byli poslanci nuceni odhlasovávati věc, kterou neměli příležitost prostudovat, ba neměli příležitost přečísti návrh zákona, tím méně důvodovou zprávu. Mluví-li se venku a také v tomto domě o úpadku demokracie, mluví-li se o úpadku parlamentarismu, tedy, myslím, že takováto parlamentní praxe parlamentu vážnosti nepřidává, poněvadž pak parlament není nic víc než hlasovací materiál, aby odhlasoval, co několik pánů mezi sebou dohodlo a parlamentu předložilo ke schválení jen jako dekorum. Domnívám se, že by parlament měl celou vahou své odpovědnosti k demokratickému zřízení tohoto státu za všech okolností trvati na tom, aby si vážnost uchoval, poněvadž, račte dovolit, ty zjevy v zahraničí, útěk od demokracie k diktatuře, ať takové či onaké, není důsledek ničeho jiného, než toho, že v těch státech byl podkopán parlamentarismus, důvěra k demokracii, důvěra k parlamentu vůbec, a pak z toho vznikají poměry, že v takovém státě povstane samovládce. A jestliže my jsme stát a národ v základě a v zásadě demokratický, který je si vědom, že Československá republika vznikla na principu demokracie, který je v jádře v českém národě, musí si ta demokracie uchovati vážnost zastupitelstva lidu, kteréžto zastupitelství vyšlo a bylo vysláno z principů demokratických. Tím však, když se hází k aportování parlamentu předloha, aniž by ji měl příležitost prostudovati, pak je parlament jenom hlasovací materiál, který nemá duši, nepotřebuje duše, nepotřebuje odpovídat, za něj myslí jiní, on potřebuje tvořit jenom dekorum na venek, že to udělal a že to odhlasoval. Tím podrýváte a podrývají se základy demokracie, a komu opravdu záleží na tom, aby demokracie byla u nás uchována, ten se musí snažiti znemožniti tento nynější, abych tak řekl, zlozvyk rychlého tempa projednávání předloh v posl. sněmovně, případně ve výborech. Mají-li pánové dosti času projednávati předlohy týdny a měsíce, musí při nejmenším dáti poslanci možnost, dříve než má o věci jednati, aby předlohu prostudoval, pročetl a měl možnost přečíst si důvodovou zprávu.

Nyní, prosím, k předloze samé. Chci však předeslati: V jedné ze svých řečí při poslední plenární schůzi jsem zde mluvil a učinil jsem takový více méně zdvořilý dotaz, co je pravdy na pověstech o sanování bank. To nebyl žádný úmysl vyvolávati sensaci. Chraň bůh! Jenom prostě dotaz. Předpokládal jsem, že na to přijde nutně odpověď, že se to nezakládá na pravdě a že pověsti postrádají jakéhokoliv opodstatnění. To se nestalo! Pravda, některé časopisy (Hlasy: Rozhlas!) přinesly dementi, vláda nikoliv, ministr financí nikoliv. Ano, jenom rozhlas a některé časopisy. Když si však všimneme - chtěl bych jenom poukázati na to, co jsem při své poslední řeči řekl - odst. 2, §u 3, můžeme seznati, že co zde bylo činěno jako dotaz, se skutečně tímto zákon m stává skutkem, neboť se praví v odstavci (čte): "Se zvláštním svolením vlády může Ústav, žádá-li to veřejný zájem, prováděti likvidaci peněžních ústavů a jiných podniků anebo při ní spolupůsobiti; při tom může se souhlasem ministra financí poskytovati přechodně i jiné než v odst. 1, písm. a) uvedené úvěry." Prosím, kdo si tohleto pozorně přečte, tak pro něj není už otázkou odst. 3, §u 3, kde se povídá (čte): "Poskytovati peněžním ústavům a jiným podnikům podpory k odčinění jejich ztrát jest z působnosti Ústavu vyloučeno." Tedy odst. 3 není tak směrodatný, aby nemohl býti uplatněn odst. 2. Odst. 2 byl tam dán prostě proto, aby se věci provésti mohly, a odst. 3 se tam dal proto, aby zeslabil účinek odst. 2, nic více, poněvadž se mluví také jenom o darech. Jestliže Ústav poskytne nějakému peněžnímu ústavu, řekněme, půjčku nebo bude prováděti zrušení tohoto peněžního ústavu, pak také ponese výdaje spojené s tou likvidací. V rozpočtovém výboru bylo veřejně mluveno o jednom peněžním ústavu německém, že bude poctěn zněním tohoto zákona, a snad i jiné peněžní ústavy.

Tedy prosím, to je právě u nás chyba, že se na pověsti nebo na vývody poslanců v této sněmovně velmi málo reaguje z odpovědných míst povolaných činitelů, a pak vznikají pověsti, což nepřidává rovněž na vážnosti sněmovně a demokracii, poněvadž konec konců jde pověst, že ve sněmovně se může mluviti, co se chce, ale nemá to smyslu, nemá to ceny, poněvadž nikdo na to nereaguje, nikdo na to neodpovídá a veřejnosti se vysvětlení po té stránce nedostane. Myslím tedy, že se ukázalo pravdivým, co zde při té příležitosti bylo řečeno.

Ale povšimněme si §u 9, kde se v odst. 2 již říká, čeho se může k těm účelům §u 3, odst. 2 použíti (čte): "Přebytku v roční účetní závěrce vykázaného použije se k 4 1/2%nímu zúročení základního jmění; celý zbytek přidělí se reservnímu fondu nebo jiným fondům Ústavu, může však z tohoto zbytku nejvýše poloviny býti použito k účelům podle § 3, odst. 2."

Ústav podle předlohy zastupuje správní výbor. My k tomu máme malé připomenutí. V rozpočtovém výboru byl podán návrh, aby správní výbor byl rozšířen z 9 na 11 členů, a to proto, aby se dostalo ve správním výboru zastoupení také živnosti, průmyslu, obchodu a zemědělství. Návrh tento byl zamítnut. Když si všimneme, jak je rozvrženo zastoupení v ústavu, vidíme, že na peněžní ústavy připadají tři zástupci, ostatních 6 míst jest obsazeno jinak. Byl-li zamítnut návrh, aby bylo rozšířeno zastoupení také na živnosti, obchod a průmysl jedním delegátem, druhým pak na zemědělství, chtěl bych se tázati, zda by nebylo vhodno, aby nějakým resolučním návrhem byl učiněn podnět, kterým by se rozvrhly alespoň ty tři mandáty připadající na peněžní ústavy a tak byl dán podklad, kdo má příště v tom správním výboru peněžní ústavy zastupovati. Myslím, že by bylo správné, kdyby jeden zástupce z těch 3 připadl bankovnímu peněžnictví, jeden živnostensko-obchodnickému peněžnictví (Výborně!) a jeden peněžnictví zemědělskému. Myslím, že tím by byly vlastně zastoupeny zájmy, třebas prostřednictvím, ať sociální pojišťovny, ať pensijní pojišťovny, ať pojišťoven vůbec, státu, peněžních ústavů atd. A v tom peněžnictví by byly zastoupeny pak i ty složky, kterým se, jestliže se toto opatření nestane, zastoupení nedostane a k nimž se přihlížeti nebude.

A teď, prosím, kdyby toto nemělo býti vodítkem zastoupení, chci říci již napřed: Nezjednáte naprostou důvěru, nevyvarujete se výtek stranického postupu. Proč by nemohlo býti, když je dána možnost Ústavu, aby přijímal peníze od peněžních ústavů ve formě povinných vkladů, aby peněžním ústavům peníze uvolňoval, když je tato možnost dána? Vždyť je lidské dopouštěti se chyb. Ale nedat lidovému peněžnictví prostředků, kterých by potřebovalo k ukojení poptávky, na př. živnostenskému peněžnictví, které se uchází o úvěr, anebo pod.? Tedy když je zde nebezpečí, že se budou tyto výtky klásti, myslím, že jest věcí parlamentu, aby on již napřed možným výtkám předešel a dal zákonu takovou formu, aby se tyto střední vrstvy v praksi potom nemohly přecházeti a přehlížeti. A domnívám se, že by bylo úplně správné, kdyby se, ať již v podobě resoluce nebo snad i doplněním zákona, rozvrhlo zastoupení tří zástupců peněžnictví tak, jak jsem zde uvedl.

Důležité, myslím, při této věci jsou prostředky potřebné ke splnění účelu Ústavu. Jsou to §§ 6 a 7. V těchto paragrafech se praví, že peněžní ústavy jsou povinny přispívat nebo ukládat 10% ze vzrůstu vkladů do tohoto ústavu a tak tvořiti peníz, který by se stal obchodním penízem ústavu. Mám za to, že tímto způsobem se bude odčerpávat peníz peněžním ústavům, které tak jako tak nemohou uspokojiti dostatečně svoji klientelu. A v přítomné době vidíme zjev, že nastává přímo hospodářské laborování. Peněžní ústavy nemají peněz, a je to pochopitelné. 2 miliardy Kč na půjčku práce přece nebyly upsány z běžných výdělků. Tyto 2 miliardy Kč byly upsány lidmi, kteří měli uloženy peníze v peněžním ústavu a peněžnímu ústavu dali jen příkaz: račte na můj účet upsati 10.000 Kč půjčky práce a proplatiti to. Tím se odčerpaly 2 miliardy Kč peněžním ústavům. To mělo za následek, že v peněžních ústavech se objevil nedostatek peněz, peněžní ústavy vypovídají úvěry. Vypovídají i takové úvěry, kde majetek činí 500.000 až 600.000 Kč, intabulace je 40.000 Kč, ale tento úvěr se vypoví a nelze nalézti náhradního peněžního ústavu, který by těch 40.000 Kč půjčil. A nyní budeme odčerpávati peněžním ústavům ještě pohotové prostředky, vzniklé z vkladů, a to ne v malé míře. Pravda, mohou požadovat, aby jim byly peníze vráceny, ať tou či onou formou, ale myslím, že to není tak důležité k sehnání prostředků. Domnívám se, že důležitější je písmeno d) v odst. 6 §u 6, kde se praví (čte): "jinými zápůjčkami, zejména také vydáváním pokladničních poukázek, dílčích dlužních úpisů nebo zástavních listů". To je účel toho zákona a proto myslím, že bylo možno docela dobře se obejíti bez těchto peněžních půjček, které mají býti ze vkladů přenášeny na Ústav.