§ 13 je vlastne analogický s bankovým zákonom, a síce hovorí o tom, že pokuty predpisuje správna rada peňažným ústavom a tieto plynú do pokladnice reeškontného ústavu. Je to síce už nie nová zásada, ale preca dovolím si poznamenať, že tuto sa hreší proti právnickým zásadám, že nik nesmie súdiť v takej záležitosti, kde je priamo zainteresovaný. Preca pokuty umenšujú režiu ústavu, teda jestli má ústav veľkú režiu a chce ju zmenšiť, priamo bude sviazaný, aby čím viacej pokút vyruboval a čím drakonickejšie súdil. Spravodlivejšie by bolo, keby takéto pokuty len nezávislé orgány vyrubovaly, či už neodvislý súd alebo alespoň nejaký administratívny orgán.

Ešte mám vážné námietky k §u 14, ktorý hovorí (čte):

"(1) Ústav jest osvobozen od zvláštní daně výdělkové.

(2) Úroky z povinných vkladů (§ 7, odst. 7) jsou osvobozeny od daně rentové, jakož i od příspěvků Všeobecnému fondu peněžních ústavů v republice Československé.

(3) Právní jednání a listiny, kterých jest potřebí ke zřízení Ústavu nebo k opatření prostředků (peněz) pro Ústav ku plnění jeho úkolů podle tohoto zákona, jsou prosty kolků a poplatků."

Dôvodová správa sa odvoláva zasa na verejný záujem. Zasa proti tomu postavím toto: Je vyššieho verejného záujmu ako prospech štátnych financií, ako to, aby daňové bremeno nebolo zväčšené? Aby berná morálka bola udržaná? Ako chcete udržiavať bernú morálku, keď takému ústavu sa odpúšťajú dane v dobe, keď sa s najväčšou rigorozitou zachádza s roľníkom, priemyselníkom, obchodníkom, keď berná praktika je proti stredným stavom tak pri predpisovaní ako pri vymáhaní daní čo najrigorosnejšia - a tuná sa dávajú také úlevy! Aká to bude berná morálka? Či nie je vyšším záujmom udržať bernú morálku, nezvyšovať ťarchy poplatníkov, urobiť všetko v prospech štátnych financií, ako prosperita tohoto reeškontného ústavu? Keď ešte od kolkov a poplatkov sa oslobodzuje, to rozumiem, lebo tie sa vyrubujú bez toho, či tam sú zisky alebo nie, ale oslobodzuje sa aj od zvláštnej dane výdelkovej. Keby ten ústav nemal zisk, neplatil by daň výdelkovú. Daň rentová je daňou výnosovou, ale je to daň zo zisku - a od takých daní tento návrh oslobodzuje jeden veľký ústav, keď sa nedávno zvýšila obratová daň na 3%, kde nie je možné predpokladať výdelok. Kým sa zvyšujú dane obchodné, ktoré sa platia i vtedy, keď niet zárobku, vtedy sa jeden veľký ústav, veľký poplatník oslobodzuje od daní, ktoré sa platia z čistého dôchodku.

Slávna snemovňa, prichádzam ku koncu svojich slov. Ako som hovoril, bol som objektívny. Uznávam, že je tento ústav potrebný, že prináša aj istú úlevu, ale zároveň tiež dokazujem, že prijateľné pomery na úverovom trhu budú len vtedy, keď bude dostatok kapitálu a keď sa bude tvoriť kapitál nový. Tento zákon, tento ústav není žiadnym opatrením proti úverovej krize. Staviam sa proti návrhu i so slovenského stanoviska. Zákon jednoducho zakazuje, aby sa zriadila odbočka v Bratislave, čo je zrejme proti slovenským záujmom. Správna rada je složená tak, že tam Slovensko miesta nedostane. Staviam sa proti tomu, že sa štátne záruky o pol miliardy dvíhajú.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. dr Pružinský (pokračuje): Už končím.

Poneváč návrh dáva takú ohromnú moc vláde, je to tedy otázka dôvery. Ako opozíčná strana nemáme dôveru k tejto vláde a preto budeme hlasovať proti tomuto návrhu. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. inž. Novák.

Posl. inž. Novák: Slavná sněmovno! Jako předešlý pan řečník, musím i já především protestovati proti urychlenému a spěšnému projednávání zákona tak důležitého, jako je tento zákon. Ale, bohužel, není u nás nic nového, že se hospodářské a finanční zákony projednávají s kvapem, za který nemůže nikdo z nás v budoucnosti odpovídati. Neměli bychom zapomínati, že jsme skutečně odpovědni před historií, která nás jednou bude posuzovat podle našich činů. A teď mně řekněte, jak může někdo klidně zvednout ruku pro zákon, který vlastně neměl ani čas náležitě prostudovat? (Tak jest!) Důsledky jsou známé. Já vám připomínám dnes jenom nešťastný zákon z r. 1932, čís. 198 Sb. z. a n., o dopravě automobilové, který tak hluboce zasáhl do našich hospodářských poměrů, který přivodil tolik škod, snad jen proto, že nebylo poskytnuto zvláště dopravnímu výboru dosti času, aby otázku náležitě prostudoval a o ní se správně vyjádřil. Tu stojíme zase před něčím podobným.

Československá nár. demokracie nemá zásadních námitek proti zákonu, který projednáváme, neboť je stejně jako jiné strany, a snad jako všichni rozvážní lidé v tomto státě, přesvědčena, že v úvěrové otázce se konečně něco stát musí. Průmysl je finančně vyčerpán. Tomu se nikdo nebude divit, neboť přestát tak krutou krisi, v jaké jsme se ocitli, je pro finance průmyslových závodů holou nemožností. Ale, vážená sněmovno, já jsem pevně přesvědčen, že potřeba úvěru se ukáže teprve v pravém světle, až se zlepší konjunktura, neboť k nové výrobě bude třeba peněz. Kde ty peníze vzít, když je průmysl k disposici nemá? A tu se také teprve ukáže, jak nám schází úvěr dlouhodobý, poněvadž pak bude potřebí klidu, bude potřebí, aby se průmysl mohl úplně věnovat výrobě, účelné reorganisaci svých podniků, ale bude-li se ustavičně starati, jak platiti krátkodobé dluhy, nebude mu tohoto klidu poskytnuto.

My jsme již v rozpočtovém výboru podali své námitky k tomuto zákonu, jejž tu projednáváme, a žádali jsme zvláště vyloučení sanačních ustanovení, t. j. odst. 2 §u 3, a odst. 2 §u 9. Ustanovení ta jistě připouštějí, aby se se svolením ministerstva financí poskytovaly i jiné úvěry než ty, které jsou taxativně uvedeny v návrhu. Praví se tu výslovně: "se souhlasem ministerstva financí". Snad by mohl mnohý myslit, že to úplně stačí, ale my si vzpomínáme, že sanace zkrachovaných bank, o nichž se tolik mluví a na které se tolik naříká, dály se už tehdy se svolením ministerstva financí.

Velectění pánové! Odst. 4 §u 3 není pro mne a pro nikoho, kdo se jen poněkud v poměrech finančních vyzná, dosti jasný, a nebyl tudíž úkol Ústavu stanoven docela nesporně. Rozhodující tu ovšem budou stanovy, ale poněvadž zákon praví, že tyto stanovy budou uveřejněny teprve v prováděcím nařízení, není nám o nich dosud nic známo a ani důvodová zpráva se nezmiňuje nikde o duchu těchto stanov, které budou ovšem pro ústav věcí nejdůležitější.

Nám jde ovšem o to, aby v budoucnosti byly eskontovány u tohoto Ústavu opravdu jen směnky obchodní a nikoliv t. zv. směnky finanční t. j. směnky, jejichž podkladem není skutečný obchod, nýbrž které jsou založeny na jednání finančním, resp. na jednání úvěrovém a na účasti jistého nebo některého ústavu na jiném podniku. Jde však také o to, aby byly lombardovány úvěry co možná krátkodobé, neboť jinak by se ústav snadno a velmi záhy immobilisoval, čímž by jeho činnost byla přímo znemožněna.

Ústav bude míti, jak jste četli, právo vydávati obligace. Ale ovšem nemělo by se zapomínati, že obligace nikdy kapitál netvoří a že jedině zdravá hospodářská politika může přivoditi vzestup národních důchodů. Ale tento rozvoj hospodářského života nesmí býti ustavičně brzděn novými zákony, jež jej předem podlamují. A mluví-li se u nás tak často o thesauraci, pokládám výslovně za svou povinnost poznamenati, že my jsme všude vždy bojovali, bojujeme a budeme bojovati proti tomuto nezdravému, v dobách poválečných, bohužel, velmi častému zjevu, poněvadž jsme přesvědčeni, že thesaurací nelze se nikdy uchrániti škod a že thesaurace také nemůže prospěti celku, naopak bude mu vždy velmi škoditi. Ale tu by se nemělo zapomínati, že právě tyto připravované nové zákony, o nichž jsem mluvil, vyvolávají k vládě nedůvěru, která přivoďuje tuto thesauraci a zaviňuje nejistotu, která je ovšem jen ještě stupňována ustavičnou konfiskací listů, které mají nejlepší úmysly prospět státu. Jde to někdy skutečně až k směšnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Tak na př. byl dnes v "Národních listech" zkonfiskován titul "Pravda se nikdy potlačit nedá." Pro boha, to se jednoho dne dočkáme, že se zkonfiskuje i heslo presidentovo "Pravda vítězí!" (Výkřiky.) Je zajímavo, že právě článek, který se zabývá touto otázkou, v němž se nejširší veřejnosti má vysvětliti, o co jde, způsobem jistě nikterak štvavým, byl konfiskován. Praví se v něm na př. (čte): "Našemu postupu se dostává plného dostiučinění tím, že se dnes splňují mnohé neblahé důsledky, před nimiž jsme varovali a jichž jsme se obávali, ale také tím, že slyšíme hlasy jasného nesouhlasu s měnovým zásahem z řad těch, kteří tento měnový zásah uzákonili a kteří by dnes rádi náš postup snížili tvrzením o "volební matematice". Neradujeme se z neblahých důsledků, jež se již dnes dostavují. Přáli bychom si v zájmu státu, abychom se byli mýlili." - Kdo tedy může říci ještě víc?

"Ale, bohužel, ukazuje se to, co jsme tvrdili, že totiž žádným diktátem, žádnými konfiskacemi, žádnými policejními zákazy nelze změniti běhu hospodářského života. Proto dnes vedeme boj proti vládě, která z politických důvodů prosadila tento měnový diktát, ač s hlediska věcného většina byla proti němu. Proto jsme napsali, že je v zájmu státu, aby tato vláda byla poražena. Vývoj poměrů dává nám za pravdu již dnes. Ale vývoj poměrů ukáže tuto pravdu ještě jasněji. A vítězství této pravdy bude současně porážkou dnešní vlády."

Prosím, pánové, to se konfiskuje jako mnohé jiné věci. Na př. se konfiskuje prostá poznámka, že pan kol. posl. dr Brdlík měl kdesi výklad atd. Tím se tedy důvěra jistě nezvyšuje, naopak se podlamuje, a pak se nedivte, že lidé strkají peníze do punčoch a že je velmi těžké je odtamtud dostat.

Vzali jsme s povděkem prohlášení odpovědných činitelů, že nový ústav nemá sloužiti sanaci k zániku odsouzených bank a že má pouze umožniti klidnou jejich likvidaci. Ovšem zákon je tu velmi, velmi nejasný a také důvodová zpráva věc nikterak neobjasňuje. Mám však za to, že není možno, aby byly poskytovány mobilisační úvěry podle §u 3 ústavům a podnikům, které hospodařily nesvědomitě, že nejsou schopny dalšího života. Vidíme naopak v ustanovení odst. 2 §u 3 ustanovení sanační, neboť toto ustanovení umožňuje poskytnutí úvěrů pro Ústav nepřípustných. Rovněž § 9, kde se praví, že poloviny dosažených přebytků Ústavu může se použíti k tomuto cíli, ukazuje na nejasnost a bylo by zapotřebí, aby v té věci nebyla zase veřejnost zneklidňována věcmi, o nichž jsem mluvil dříve.

Jak jsem řekl, slavná sněmovno, my jsme měli ještě řadu jiných námitek. Žádali jsme, aby v §u 4 bylo stanoveno, aby guvernér Národní banky i jako člen správního výboru Ústavu měl právo veta při usneseních, jež by se dotýkala výhradně kompetence Národní banky. Měl jsem za to, že to je věc samozřejmá. Guvernér má tak velkou odpovědnost, že přece nemůže býti vylučován, a přece jen nedostalo se nám zadostiučinění.

Dále jsme žádali, aby do správního výboru byl přijat zástupce výroby zemědělské, živnostenské a průmyslové k návrhu příslušného ministerstva. Ta je také samozřejmý požadavek. Vždyť tu jde právě o ty hospodářské složky, jež jsem tu jmenoval a které by se měly přece k určitým věcem vyjádřiti, po případě hájiti se nebo podati povšechné návrhy, jež by oživily náš hospodářský ruch a zlepšily naše hospodářské poměry.

Dále jsme žádali, aby byl úplně vypuštěn § 7, a odůvodňovali jsme to tím, že by povinnými vklady peněžních ústavů, pojišťovacích společností, Ústřední soc. pojišťovny a pensijního ústavu byly tyto ústavy immobilisovány a nemohly by plniti své úkoly úvěrové, po případě pojišťovací. Myslím, že se velmi záhy ukáže, měli-li jsme tu pravdu. Ústřední soc. pojišťovna již dnes je povinna kupovati státní papíry, a měla-li by vedle toho ještě povinnost ukládati 10% přírůstku svého jmění do Ústavu, mohlo by vedení Ústřední soc. pojišťovny býti skutečně ohroženo. Tento paragraf o vkladech zdá se mi naprosto nedomyšlený. To bylo viděti již z toho, že když se projednávala tato osnova, nevědělo se, má-li se bráti tento příspěvek ze salda nebo z jednotlivých zvýšených vkladů. Původně se myslelo na to zvýšení, ale představte si, jak by to na konec vypadalo, poněvadž se ty vklady mění den ode dne, a proto může tu býti bráno za základ pouze konečné saldo.

My národní demokraté jsme pro úpravu úvěru i pro možnost rozšíření zdravého úvěru pro průmysl, obchod, zemědělství i živnosti. Ale víme, že hospodářský rozkvět nemůže býti způsoben jinak než prací tvořivou. (Tak jest!) Naše hospodářství je dnes v situaci, která vyžaduje intensivní podpory všech těch složek, které jsem jmenoval, ale která také žádá, aby nebyly peníze pro tento úkol určené odčerpávány státem. A toho se obáváme. Stát se musí postaviti na vlastní nohy, a to lze pouze tehdy, když budou konečně v život uvedeny všechny ty věcné úspory, o nichž se ustavičně mluví, jež navrhuje úsporná komise, ale jež se - nevím, z jakých důvodů - neprovádějí. Lze ještě jistě uspořiti v našem rozpočtu několik set milionů; mám za to, že každá milionová stovka je nám dobrá, poněvadž nevěřím, že bychom byli již na přelomu krise, a poněvadž jsem přesvědčen, že to zlepšení je pouze nahodilé. Když se dnes mluví, že textilní továrny jsou zase zaměstnány, je to jen důsledek, že strach lidí před inflací vyvolanou zákonem o devalvaci vyvolal ohromnou poptávku na trhu, zvláště ovšem textilním a takových potřeb, které se dají uschovati, takže četné naše obchody a následkem toho také průmyslové závody jsou vyprodány. Ale ukáže se velmi záhy, že nastane zase značná stagnace, která nás možná přivede do největších rozpaků.

Na konci dovoluji si prohlásiti, že ježto ani v jedné věci, o niž jsme žádali - a byly to věci jistě závažné, a nikoliv nesplnitelné nám nebylo vyhověno, budeme hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. dr Bacher.

Posl. dr Bacher (německy): Vážení pánové! Slavná sněmovno! Zákon nám předložený jest novou etapou na cestě, aby se hospodářství ulehčilo, a to tentokráte prostřednictvím úvěru. Měl jsem čest ujmouti se slova i při rozpravě o měně a mohu s uspokojením konstatovati: Řekl jsem tehdy - jsou tomu asi 3 týdny - že obavy, které se při měnových zákonech malovaly na stěnu, že dojde k inflačním zjevům, k ohromnému zneklidnění obyvatelstva atd., se nesplní a pokud dnes vůbec lze usuzovati, můžeme konstatovati, že obyvatelstvo přijalo tato opatření s pochopením a klidem. Jest jasné, že hospodářství, které trpí světovými poměry a také zvláštními poměry místními, teritoriálními, které, jak musím konstatovati, mají svou příčinu i v našem zákonodárství a správě, nelze pomoci jen měnou, že spíše ještě jiní součinitelé mají významnou úlohu při ozdravění hospodářství. Peněžní stránka, ale i úvěrová stránka jsou jen výsekem, výřezem z velkého kruhu všech opatření, kterých se nutno chopiti, aby se hospodářství pomohlo.

Podle toho nelze ani zákon dnes předložený hodnotiti jinak, než jako jednu etapu na této cestě, a co při tom musíme uvítati, jest skutečně iniciativa a vůle, která se ukázala u vlády, aby něco učinila, z čehož podle příkladů, které poskytuje cizina, musíme skutečně očekávati jisté zlepšení poměrů. Po této stránce vítáme tento zákon právě tak, jak jsme uvítali první měnové zákony. Byla zřejmě - to vysvítá z důvodové zprávy - vynaložena námaha, byly studovány i zahraniční poměry a účinky těchto rozličných spojek, které zřídily cedulové banky i v cizině.

Zákon ovšem nebyl parlamentárně projednán tak, jak bychom si byli přáli. Jest to zákon, který se týká rozličných produktivních vrstev a měli bychom se domnívati, že by nebylo bývalo nic jiného přirozenějšího, než kdyby se bylo dalo promluviti i těmto činitelům. Domnívám se, že s tímto zákonem přicházíme poněkud příliš pozdě, že by bylo bývalo dobře, kdybychom byli již před rokem učinili něco podobného - již v této době byly zde zkušenosti, zvláště ve Švýcarsku, zkušenosti příznivé. Ale, když se již čekalo celý rok, když se již s tímto zákonem tak pozdě přichází, nemělo již záležeti na tomto jednom týdnu, aby se v době po předložení doslovného znění tohoto zákona až do chvíle, kdy zákon projednával rozhodující výbor, totiž výbor rozpočtový, nebo za jednání rozpočtového výboru svolala anketa, kde by byli bývali vyslechnuti tito činitelé, kteří mají zkušenosti z denního života. Při vší úctě k vědomostem a zákonodárným schopnostem našich úřadů, ukazují se přece jisté věci a zjevy jen tomu, kdož jest v přímém styku s denním hospodářským živ tem, a máme-li již štěstí, že máme tak výtečné hospodářské organisace, jsme-li již s to, abychom mohli mluviti spíše o přeorganisování než o nedostatku organisací našeho hospodářství, bylo by bývalo jen vhodné, kdyby tyto organisace, tyto odborné organisace, které jsou zde přece k tomuto účelu, byly bývaly při takovém zákoně náležitě připuštěny ke slovu. Uvedli jsme v život poradní sbor pro hospodářské otázky. Nedlouho po svém zřízení usnul. Před nějakým časem byl probuzen k novému životu a očekávalo s, co přijde. Je něco přirozenějšího, než že se takový zákon předloží k posudku tomuto poradnímu sboru pro hospodářské otázky, ve kterém jsou sjednoceny nejvýznamnější hlavy našeho hospodářství? A jak zajímavé bylo by bývalo pro parlamentní členy takové ankety, kdyby jednou kromě velkých bank a velkých pojišťovacích společností byli vyslechli i zástupce našich drobných peněžních ústavů, zástupce našich četných zemědělských družstev a našich záložen o jejich zkušenostech s obecenstvem, ale také zvláště o jejich zkušenostech v oboru psychologickém. Z důvodů, kterých naprosto nemohu pochopiti, bylo to opominuto a nesmíme se diviti, povstane-li mezi obyvatelstvem rozmrzelost proti parlamentnímu zastoupení, které s takovou nevšímavostí přechází prostě k pořadu přes sbory povolané k udělování rad členům sněmoven.

Usnesli jsme se na četných zákonech na ochranu demokracie. Neustále se mluví o ochraně demokracie se zřetelem na protidemokratické proudy u našich sousedů. Ale, což se domníváme, že podporujeme demokracii, když tak zřejmě nedbáme zjevů, ve kterých se má demokracie vyžíti? Jest jedno z nejpodstatnějších znamení demokracie, užívati sil, které dřímají v suverénním lidu. Jest jejím úkolem a její podstatou probouzeti tyto síly. Ale, když se prostě to, co za tímto účelem bylo vytvořeno, co k tomuto účelu jest povoláno, přímo urážlivě vylučuje, jak se zde stalo v tomto případě s odbornými organisacemi, nesmíme se diviti, když agitace směřující proti demokracii, přece jen najde ochotné posluchače, a domníváme-li se dnes, že neprodyšným uzavřením republiky před literárními výrobky tyto proudy, které přicházejí ze zahraničí, mohou býti zmařeny, jest to velký omyl. Vždyť přece nemůžeme lidem zacpati uši před radiem, které se dnes stále více jeví nejúčinnějším prostředkem propagandy. Ale, nehledě k tomu, co jako protidemokratická propaganda k nám přichází z ciziny, nesmíme přece činiti nic, abychom protidemokratické síly sami takřka burcovali ze sna. A kdybyste byli v posledních dnech slyšeli úsudky rozličných vrstev, úsudky o tom, jak parlament při takovém návrhu zákona zacházel s povolanými činiteli, není to právě pro náš parlamentní aparát naprosto lichotivé. Celá oběť, abychom ukázali aspoň dobrou vůli a vyslechli hlasy odborných organisací, byla by stála jeden týden, ale tento týden nám nestál za námahu. To jest vina parlamentu.

Zdůraznil jsem to zde již několikráte a nesmíme se diviti, když se účinky takového jednání projeví způsobem, jejž opravdu nelze označiti jako prospěšný pro náš parlamentně demokratický vývoj.

A když jsem již navázal na naše parlamentní zvyky, nechci si nepovšimnouti ani toho, co zde pravil řečník přímo předcházející, bývalý ministr inž. Novák. On uvedl, že on a jeho strana budou proti tomuto návrhu hlasovati proto, že nebylo dbáno ani jediného podnětu zástupců této strany. Představme si, že by páni nár. demokrati byli ještě dnes ve vládě. Nedomnívám se, že by již tímto pouhým faktem jejich návrhy, které zde podali, byly se staly lepší nebo horší. Pro mne jest rozhodující, že se zde návrh jen proto, že přichází od strany nyní oposiční, prostě nehodnotí, že se tedy dělají kvalitativní rozdíly, které by se zřetelem na to, zda někdo jest zásadně pro dočasnou soustavu či proti ní, neměly vůbec míti významu. Tímto způsobem parlamentního projednávání trpí od počátku našeho parlamentarismu všechny oposiční strany, a to právě jest to, co tak zvanou věcnou a konstruktivní oposici tak ohromně ztěžuje. Potom se ovšem snadno říká, že oposice nic nevykoná, když se jejích námitek, jejích návrhů, odůvodnění prostě nedbá. Jako člen strany, která s krátkou přestávkou byla vždy v oposici, mohl bych dnes s jistým dostiučiněn m uvítati, že páni nár. demokrati, kteří měli pro oposici vždy jen ostrá slova, nyní také musejí jísti trpký chléb oposice a musejí požívati hořkost tohoto poměru způsobem, jak jej zdůraznil právě předcházející řečník. Já to nečiním. Neboť z takové škodolibosti nikdo nic nemá, jest krátkozraká. Ten, kdo žádá od parlamentu věcnou práci, musí se postaviti na stanovisko, že návrh, i když dnes přichází od nár. demokratů jako oposiční strany, má býti zkoumán podle svého věcného obsahu a nikoliv podle otázky, zdali dnes nár. demokrati jsou v oposici či nikoliv. Jistě nebudu nařčen z nesmírné sympatie k nár. demokratům, k této radikální české straně, která svým radikalismem způsobila již tolik škody, ale domnívám se, že by se v zájmu demokracie a vývoje parlamentarismu mělo přece upustiti od dosavadního zvyku, zvláště když jiné parlamenty - poukazuji na anglický a francouzský parlament - již velmi často ukázaly, jak se tam oposiční návrhy přijímají. Byl jsem sám jednou v londýnské sněmovně svědkem, jak oposice podala interpelaci a jak ihned povstal ministr Churchill a podrobně se jí zabýval. U nás si vůbec nemůžeme představiti, že by nějaký poslanec interpeloval a že by se ministři hned na místě tímto předmětem zabývali. Tradice československého parlamentarismu jest po této stránce velmi málo čestná a domnívám se, že bychom si v zájmu obecného blaha a státu měli jen přáti, aby se upustilo od dosud obvyklého parlamentního zacházení s návrhy vážně míněnými.

Pokud pak jde o jednotlivá ustanovení zákona, rád bych řekl: Zákon jest velmi dobře míněn a jest neobyčejně pružný. Bude-li zákon působiti dobře či špatně, bude záviseti jediné na tom, jak se bude prováděti. Dobré provádění bude záležeti v tom, aby se vyzkoumalo, kde jest skutečně zapotřebí úvěru, a to, aby se tato potřeba úvěru prozkoumala svědomitě, mohu-li tak říci, láskyplně. Úvěrní ústav bude se musiti zdržovati toho, aby pracoval pohodlně, t. j. aby určitým ústavům vycházel vstříc a určité žádosti snad zamítal a limine. A úkolem ústavu bude zabývati se zvláště potřebou úvěru drobného člověka. A je-li řeč o lombardu a reeskontu tohoto nového ústavu, myslím zvláště i na nedostatek úvěru četných drobných živnostníků nebo středních průmyslníků, kteří nemohou prostě přijímati dobrých, výnosných a rentabilních zakázek, poněvadž nedostanou úvěru, a to částečně proto, že peníze bank uvízly v podnicích, které se nedají učiniti likvidními, částečně však i proto, že peníze stále ještě vězí v punčochách a zásuvkách a teprve pomalu vzrůstající důvěrou musejí býti z těchto zásuvek vydobyty.

Mluví-li se o tom, že hrozí nebezpečí, že dojde k sanacím bank v dřívějším smyslu, domnívám se, že tuto obavu nemusíme chovati - pravím, že nevěřím, že ji musíme chovati - neboť ovšem možnost tkví v zákoně, ale, jak se mi zdá, spočívá úmysl zákonodárcův přece jen v tom, aby se veřejnými penězi nebo penězi jiných zdravých ústavů nesanovaly ústavy, které jsou snad na tom špatně, nýbrž že se chrání vkladatelé a věřitelé těchto ústavů, kteří jim svěřili své peníze v důvěře v peněžnictví a nikoliv na posledním místě i v důvěře v to, že u nás v každé bance a v každém peněžním ústavu sedí vládní komisař. K tomu se druží ještě fakt, na nějž nesmíme zapomínati. Požadujeme od vkladatele určité procento, jímž má z úroků, které béře, přispívati do všeobecného fondu pro úvěrní ústavy a r. 1932 jsme tyto příspěvky zdvojnásobili. Ve vědomí obyčejného člověka, který obyčejně myslí přímočaře, jest to jakési pojistné a přijímáme-li všeobecnou hospodářskou morálku jako mravně nutný předpoklad každé státní, a tím i každé hospodářské politiky jest tento příspěvek takovým pojistným, a kdyby se tedy osobám, které toto pojistné zaplatily a daly si líbiti tuto srážku, nepomohlo v případě, kdy se ústav stal insolventním, jistě by se znovu otřáslo důvěrou ke státu, který má v tomto ústavu vládního komisaře, který konečně do jisté míry schvaluje rozvahy a nyní nechává vkladatele a věřitele takového ústavu padnouti.

Zvláště v německém území máme řadu takových podniků. Nejde jen o často zmíněnou Ústřední banku německých spořitelen, jejíž vkladatelé a věřitelé mají nárok, aby se jim pomohlo, máme ještě řadu jiných ústavů, o kterých se již vůbec nemluví, jako Německou lidovou banku, kde jest situace podobná. Máme četné záložny a jiné lidové peněžní ústavy, u nichž bylo zavedeno moratorium, a tato moratoria mají neobyčejně nepříznivý účinek na celý obchod. Když tedy paragraf často za závadný prohlašovaný pamatuje na pomoc pro věřitele peněžních ústavů, a to zvláště pro případ likvidace takového ústavu, může rozumné užívání tohoto paragrafu přinésti jen výhody a žádné nevýhody.

Vítám tedy v rozporu s předcházejícími řečníky, že toto ustanovení bylo zavedeno, stále doufaje, že se toho nebude zneužívati, aby se snad obcházely úmysly zákonodárce. Ale naprosto se neoddávám ani mínění, že ve formulaci zákona netkví jisté nebezpečí. Zde bych rád ukázal zvláště na jedno ustanovení. Tento zákon zavádí do jisté míry tak zvanou otevřenou tržní politiku v Československu. Ve své původní formě, jak ji na př. provádějí v Americe Národní banky, jest to nabývání státních papírů Národní bankou, cedulovou bankou. Na tento druh otevřené tržní politiky se u nás nepomýšlí, jistě však se pomýšlí na otevřenou tržní politiku v tom smyslu, že reeskontní a lombardní ústav může přijíti na trh, může kupovati cenné papíry a pro úzký styk, který se reeskontem u Národní banky přirozeně vytvoří mezi tímto ústavem a Národní bankou, jest podle mého mínění nepřímé vydávání bankovek touto oklikou vždy možné.

V zákoně se praví, že toto "obchodování", tento obchod s cennými papíry může reeskontní a lombardní ústav prováděti, jen pokud to souvisí s úpravou trhu. Co to znamená? To znamená, že tento reeskontní ústav může míti vliv a vlastně má míti vliv na pohyb kursů ukládacích papírů na bursách. Dosud byl tento úkol svěřen sboru, který jej vykonával někdy lépe, někdy hůře. Tento ústav byl stále kritisován. Když zasáhl do trhu, rozpoutal se útok, když nezasáhl, byl rovněž kritisován, a to často hanlivě. Věc se má takto: Trvalý nabyvatel státních papírů má ovšem zájem, aby kurs těchto ukládacích papírů byl pokud možno klidný. Stát, veřejnost má rovněž zájem, aby se důvěra v pevně zúročitelné cenné papíry neotřásala tím, že by snad spekulačními pohyby nastaly živé otřesy kursovní úrovně. Jest tedy rozumná úprava trhu, když se cenné papíry kupují a prodávají, aby se pokud možno dosáhlo stejnoměrné linie úrovně cenných papírů, nepochybně ve veřejném zájmu. Tam, kde jest dobře fungující rentový trh, nelze proti této otevřené tržní politice vlastně nic namítati. Banka přichází na trh, nakupuje cenné papíry, zvyšuje snad kurs, a když povazuje chvíli za vhodnou, cenné papíry zase prodává. Může takto působiti na úrokovou míru v zemi, neboť přece kurs pevně zúročitelných cenných papírů má vliv na efektivní zúročení kapitálu, který jest v zemi. To všechno patří k pojmu vykonávati vliv na trh a následků toho koupí a prodejem cenných papírů. Ale, kde vidím nebezpečí, jest okolnost, že tento nový lombardní a reeskontní ústav může takové cenné papíry nakupovati neomezeně, že tedy při nerozvážné správě, při správě tohoto ústavu ovlivněné určitými nevítanými okolnostmi mohou býti nakoupena taková množství cenných papírů, že se potom v dané chvíli ukáže, že se jich nelze zbýti, že se s těmito cennými papíry, které byly získány případně přímo z rukou ministra financí, půjde do Národní banky, aby je lombardovala. A zde - stran toho nemůžeme se oddávati pochybnosti - spočívá, mohu-li tak říci, trhlina v zákoně, umožňující inflaci. Proto bych byl - a v rozpočtovém výboru jsem podal příslušný návrh - považoval za vítané, aby se po této stránce veřejnost rovněž uklidnila, když se určí hranice, pokud lombardní a reeskontní ústav může kupovati cenné papíry. Navrhl jsem v rozpočtovém výboru, aby tato hranice byla ustanovena na 250 milionů Kč. Nevím, můžeme se hádati o částku, můžeme říci, že omezením možnosti koupě na 250 mil. Kč byla by zřízena příliš silná překážka pružnosti ústavu. Prosím, o tom se dá mluviti, jak se možnost nákupu omezí časově a podle množství. To jest otázka, na kterou by měli odpověděti odborníci podle svých zkušeností, ale zásadně tam takové ustanovení nezbytně patřilo, a kdyby k nám byly bývaly pozvány odborové organisace, o kterých jsem se zmínil na počátku svých vývodů, byli bychom pravděpodobně dostali podobnou námitku a byli bychom získali podklad, kde bychom případně měli vytyčiti tuto hranici v zájmu prospěšných účinků tohoto ústavu a v zájmu zabránění nepříznivým účinkům. Rozpočtový výbor, který měl neobyčejně naspěch - důvodu do dneška neznám, to jest koaliční tajemství - tento návrh prostě zamítl.