Slavná sněmovno, je známou a samozřejmou věcí, že v posledních letech bolestné hospodářské stagnace tímto tempem nové úsporné vklady nikdy nám nemohou narůstati. Ty částky v poslední době klesly velmi značně, ale poněvadž se mají ty nucené úsporné reservy pro jednotlivé peněžní ústavy normovati tak, aby dosáhly jedné dvacetiny čili 5% celkového stavu, musíme vzíti zřetel k těmto úložkám dob dřívějších a z nich si učiniti odhad, kolik by mohlo v celku přijíti k disposici. Očekávaný přírůstek je ovšem nevalný. Kdybychom po této stránce kalkulovali 300 mil., bylo by těch 10% poměrně málo, totiž 30 mil., ale uvážíme-li, že v dobách dřívějších zde byla nashromážděna určitá výše vkladová, kterou můžeme počítati na 56 miliard, vidíme, že zde jde o 2 až 2 1/2 miliardy Kč, které by postupně měly býti úložkami peněžních ústavů nashromážděny, což by byl již jistý prostředek, jistý fond, kapitálová potence, která by mohla velmi dobře podporovati všechny dalekosáhlé úkoly, které Ústav reeskontní má.

Kdyby někoho zajímaly detaily, dovoluji si sdělovati, že když se to specialisuje, znamená to u akciových bank v Čechách, na Moravě a ve Slezsku r. 1929 téměř 9 miliard, r. 1930 téměř 10 miliard, r. 1931 již jen 9 miliard trochu to tedy kleslo. Banky bez akciového kapitálu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku měly r. 1929 něco přes 1 miliardu, r. 1930 1 1/4 miliardy, r. 1931 1 3/4 miliardy Kč. Akciové peněžní ústavy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi měly v prvním roce 3 miliardy, v druhém roce 3.200 mil., r. 1931 téměř 3 miliardy na Slovensku samém. Spořitelny v republice Československé měly r. 1929 16 1/2 miliardy, r. 1930 již pres 18 miliard a r. 1931 téměř 20 miliard. Záložny podle typu Schulze-Delitschova v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - to jsou ústavy typicky lidového peněžnictví - měly r. 1929 11 miliard, r. 1930 přes 12 miliard a r. 1931 téměř 13 miliard. Přihlížíme-li tedy k těmto jednotlivým složkám, jsme si vědomi, je-li vůbec možno nějakým způsobem odpomoci, je-li vůbec možno nějakým způsobem uplatniti žádoucí snahy tohoto ústavu, že se tak dá udělati jen za náležitého spojení všech sil v celém národním hospodářství, a třeba by šlo v konkrétním případě o ústavy, které znamenají poměrně nevelkou kapacitu kapitálovou, jen snad v místě samém, na místně omezeném, malém hospodářském úseku, ve svém celku, v úhrnném spojení to znamená částky tak velké, jako je právě uvedená číslice raiffeisenek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku téměř 13 miliard Kč. T. zv. kampeličky, zvláště označené raiffeisenky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku měly r. 1929 téměř 5 miliard, r. 1930 5 1/4 miliardy, r. 1931 již 5 1/2 miliardy. Okresní záložny hospodářské znamenají r. 1929 3.464 mil., v roce následujícím 3.807 mil. r. 1931 již přes plné 4 miliardy Kč. Ráčíte viděti, že již z toho detailu, kde je to rozvrstveno na jednotlivé druhy peněžnictví v našem státě, je dokázáno, že není možno kteroukoliv složku z toho vylučovati, poněvadž všechny musejí, každá podle svých sil, přispěti úměrně k vyřešení toho velkého úkolu.

Totéž platí měrou ještě zvýšenou o datech, která mohu podati stran finančního hospodaření Všeobecného pensijního ústavu. Přírůstek jmění nás tak nezajímá, jako celek čistého jmění v jednotlivých letech. Všeobecný pensijní ústav přichází pro r. 1929 v úvahu částkou 2.236 mil. Kč, pro r. 1930 částkou 2.609 mil. Kč, pro r. 1931 penízem 3.021 mil. Kč a pro r. 1932 už částkou 3.314 mil. Kč. Tedy zase položky, které jistě mají svůj veliký dalekosáhlý vliv. A Ústřední soc. pojišťovna znamená r. 1931 kapitálovou potenci 3 miliardy Kč, r. 1930 3.603 mil. Kč a r. 1932 4.154 mil. Kč.

Domnívám se, že uvedením těchto několika dat podařilo se mi provésti důkaz, že nikterak není možno některou z těch institucí nebo korporací, které osnova zákona pojímá do této osnovy, vypustiti.

Tím způsobem dovolil jsem si doprovoditi ustanovení §u 7 některými vysvětlivkami a možno se obrátiti k dalším normám, k §u 8, které spočívají v tom, že za vklady u Ústavu a úroky z nich ručí podpůrně stát, tedy ne v tom způsobu, že by to bylo ručení jako rukojmí a plátce, nýbrž rukojemství podpůrné.

Stejným způsobem je zaručeno správné zúročení a splacení dílčích dlužních úpisů, a ministr financí se zmocňuje, aby za jiné zápůjčky ústavu poskytnuté převzal státní záruku do výše 1/2 miliardy Kč.

Slavná sněmovno, vyskytly se hlasy, které uváděly v pochybnost vhodnost tohoto opatření o státní záruce stran reeskontního Ústavu. Mluvilo se o tom, že prý už těch různých státních garancií je velmi mnoho a že jejich rozmnožování a zvyšování celkové číslice státem garantované do jisté míry ohrožuje bonitu těchto garancií. Naproti tomu nesmíme zapomínati, že při věcech tak dalekosáhlých, o kterých právě jednáme, je už opravdu jenom státní pospolitost ve všech svých složkách s to, aby vůbec nějakou účinnou garancii poskytla. Větší, bezpečnější garancie, než je právě souručenství všech kapitálových, hospodářských, kulturních, mravních a jakýchkoli jiných složek ve státě, nelze si vůbec pomysliti, a je tedy docela správné, jestliže po této stránce zabezpečení reeskontního Ústavu pro jeho dalekosáhlé úkoly je podepřeno touto státní garancií.

Ustanovení o sestavování účetní závěrky, dále i ustanovení, že ústav bude míti svého zvláštního komisaře vládního, nevymyká se zvláštním způsobem obecně právním normám, a stejně i další ustanovení, že ústavu pro jeho pohledávky, vzniklé z jeho činnosti, přísluší zvláštní přednostní zástavní právo na statky, které jeho obchodní činností dostanou se mu do ruky. Jsou to ustanovení obdobná, aplikovaná z norem platících pro poštovní spořitelnu. Je samozřejmé, že Ústav takového významu a postavení nemůže se bez těchto mimořádných norem obejíti, právě tak jako nebylo možno, aby snad Poštovní spořitelna po této stránce byla podřízena jenom všeobecným předpisům buď obchodního nebo občanského zákoníka.

O tom, jak budou zřízeny stanovy, jak o tom mluví § 16, dovolil jsem si podati zprávu s počátku a shrnuji svou zprávu jménem rozpočtového výboru v ten smysl, že celá osnova po stránce legistické je vypracována velmi pečlivě a svědomitě, a jakkoli projednání její bylo rozpočtovému výboru uloženo plénem sněmovny ve lhůtě poměrně krátké, přece jenom nebylo úmyslem většiny rozpočtového výboru časově jednání příliš protahovati, a to z toho důvodu, že materie zde zpracovaná a předložená celkově byla předmětem diskusí již delší dobu a že jediné snad, co by se dalo přednésti se stanoviska obecného, je politování, že je to předkládáno teprve dnes a že by bylo velmi žádoucí, abychom byli o této osnově mohli jednati už před půl nebo před celým rokem. Snad už tenkrát bylo by možno očekávati od Ústavu, že splní naděje, které se k němu upínají. Ovšem pro každého člověka, který střízlivě posuzuje situaci a ví, že nějakých zázračných a mimořádných věcí dosíci nelze, neznamená nic nežli žádoucí článek v celé té zákonné úpravě, která se má, pokud je v lidských silách, přičiniti, aby těžké hospodářské poměry, na kolik jen je vůbec možno, aspoň částečně byly ulehčeny.

Z těchto důvodů doporučuji jménem rozpočtového výboru, aby celá vládní osnova o zřízení Československého reeskontního a lombardního ústavu ve znění předloženém vládou s malým doplňkem, který učinil rozpočtový výbor v §u 4, odst. 7 a v §u 5, odst. 4 plénem sněmovny dostala ústavní schválení. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navrhovaná lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. dr Pružinský, inž. Novák, Štětka, Chmelík, Bílek.

Uděluji slovo prvnímu řečníku, jímž je pan posl. dr Pružinský.

Posl. dr Pružinský: Slávna snemovňa! Úvodom nech je mi dovolené po znamenať, že úplne súhlasím s poznámkami tých kolegov i z vládnych i opozičných strán, ktorí v rozpočtovom výbore poznamenali, že táto vládna osnova sa príliš rýchle prejednáva. Prichádzajú mi na um slová jednoho vysoko postaveného sudcu, ktorý, keď mu vytýkali, že v senáte, kde on predsedá, agenda sa príliš pomalu odbavuje, povedal tieto slová: "Ja som oného času složil sľub, že budem súdiť spravodlivo, ale nie na to, že budem súdiť rýchle." Práce zákonodarcov je prácou vážnou a tu môže rýchlosť hrať len druhoradnú rolu. Ponajprv treba dbať na dôkladnosť a presnosť. Myslím, že by sa nebolo stalo žiadné nešťastie, keby sa táto osnova bola prejednávala o deň alebo o dva dni neskoršie.

Pokiaľ sa týka samej osnovy, vo všeobecnosti si dovolím poznamenať následovné. Chcem byť objektívny, ako som bol i pri iných osnovách objektívny, hoci som opozičným poslancom. Uznávam, že tento ústav je potrebný a donáša isté úlevy. Dovolím si poznamenať, že vlastná iniciatíva k zriadeniu tohoto ústavu vyšla zo Slovenska. Totižto slovenské peňažné ústavy na svojom kongrese, ktorý sa odbýval r. 1921, tedy pred 13 rokmi, usniesly sa na tom, že žiadajú, aby bola zriadená centrála peňažných ústavov, ktorá by poskytovala reeškontný úver sdruženým peňažným ústavom. Tedy ústav je potrebný. Jeho potrebnosť dokazuje aj tá okolnosť, že takéto ústavy jestvujú aj v iných štátoch. Iste, že istá čiastka kapitálu sa bude mobilizovať a nastane lepšia distribúcia kapitálu. Asi táto osnova uskutočňuje zásadu, keď ľudia chcú pracovať, tedy peniaze nesmú zaháľať. Videli sme v minulosti, že pražské veľkobanky prevádzaly príliš úzkoprsú úverovú politiku, tak rečeno ony sedely na peniazoch a nedávaly úver. Len jeden konkrétny prípad uvedem, kde sa jednej pražskej veľkobanke ponúkal viacmilionový viazaný vklad a banka na to povedala: Pros ím, mne nič nezáleží na viazanosti, ja vám nehradím vyšší úrok, ako keby to bol vklad voľný, lebo mám dosť peňazí a úveru nedávam, m e na viazanosti vkladu nezáleží. Tedy v istej miere, že sa mobilizuje kapitál, že sa lepšie distribuje, v tomto ohľade iste má táto predloha, tento ústav, výhodu. Ovšem že v istej miere bude sa tuná diať to, že prelievame vodu z jednej nádoby do druhej, lebo tuná sa mobilizuje aj taký kapitál do reeškontného ústavu, ktorý bol fruktifikovaný v národnom hospodárstve.

Istá vec je aj tá, že sú peňažné ústavy, ktoré sú solidné, ktoré nie sú pasivné, ale sú illikvidné, a jedine preto sú illikvidné, lebo ľudia vklady vyberajú a nejestvuje nový príliv vkladov a preto musí dobrým dlžníkom úvery vypovedať. Tedy i v tomto ohľade je tento ústav úspešný, ale chybou by bolo, keby sa myslelo, že je nejakým všeliekom tento ústav, že liečí všetky nedostatky, ktoré sa v úverníctve vyskytujú. Dovolím si niektorými citátmi, jestli by mi slávna snemovňa neverila, dokázať to, že u nás jestvuje kapitálový nedostatok a že pomery na úverovom trhu, poneváč tuná je tiež zákon poptávky a nabídky, sa ozdravujú len vtedy, keď bude dostatočný kapitál a keď sa bude ročite dostatočný kapitál tvoriť.

Prosím, časopis "Hospodářská politika" uvádza: "Vlivem hospodářské krise ovšem, zejména v r. 1933, tvoření nových úspor téměř ustalo, takže výše prostředků, které poplynou do nového ústavu, bude zpočátku minimální" - totižto mieni reeškontný ústav. "U ústavů sociálního pojištění (Ústřední sociální pojišťovny a Všeobecného pensijního ústavu) činilo jmění koncem r. 1930 asi 5 miliard Kč a roční přírůstek jeho činil v letech konjunktury asi 1 miliardu ročně. Také zde musíme počítati s menším přírůstkem v důsledku menší zaměstnanosti v hospodářství. U ústavů životního pojištění přírůstek premiových reserv a fondů činil podle statistiky v letech 1928 až 1929 ročně asi 250 až 300 mil. Kč."

Prosím, podľa zprávy podanej na schôdzi riaditeľstva Sväzu čsl. sporitelieň ubudlo r. 1933 sporiteľniam 7% vkladov. Uplynulé 3 roky tvorenie vkladov nepripúšťaly a pri ohromnom poklese národného dôchodu boly dosavádne úspory postupne vyberané. Nemôžem povedať, že pokles vkladov je preto, že ľudia tezaurujú peniaze, to je len čiastočne. Vklady preto klesajú, že ľudia žijú nie z dôchodku, ale z majetku (kapitálu).

Dovolím si citovať mienku sdruženia slovanských sporiteľní, ktoré maly v r. 1931 tuná v Prahe sjazd a usniesly sa na následovnej rezolúcii. "Sme presvedčení, že zdravé tvorenie národného kapitálu je hlavnou podmienkou vzniku a stáleho rozvoja blahobytu národov. Toto zdravé tvorenie kapitálu predpokladá však normálnosť pomerov, tak v živote vnútroštátnom, ako medzištátnom, ako i právnu istotu." Dovolím si citovať mienku samého pána sekč. šéfa Tobiáša Kudelu, ktorý tuto svoju mienku vyslovil v jednej úvahe, ktorá bola uverejnená vo sborníku vydanom k 50. narodzeninám býv. pána ministra dr Karola Engliša. Pán sekčný šéf Kudela píše toto v úvahe, ktorá nese titul "Sanace a konsolidace čsl. peněžnictví": "Vhodnou methodou snažiti se dosíci shora naznačeného účelu byla na prvém místě podpora tvoření nových kapitálů. Tato mohla se s hlediska státních financí díti především nepřímo, a to jednak omezením a postupným snižováním berního břemene a jednak zastavením státního zadlužování a splácením starých dluhů. Stabilisace státních a ostatních veřejných výdajů, reforma přímých daní a konsolidace čsl. státního dluhu, zejména krátkodobého, jsou konečným provedením této myšlenky", - totižto Englišovej - "a jako takové i jednotlivými články v hospodářském plánu, s nímž představil se nově nastoupivší ministr financí veřejnosti", - totižto pán minister dr Engliš. Teda aj pán sekčný šéf Kudela píše o tom, že predpoklad pre to, aby boly zdravé pomery na kapitálovom, úverovom trhu, je treba, aby bol dostatok kapitálu a aby boly tiež prostriedky, aby sa tvoril nový kapitál.

Dovolím si citovať ešte aj mienku finančnej rady, ktorá bola uverejnená v zpráve Národnej banky. Finančná rada totižto žiada, že vláda zo všetkých svojich síl a všetkými k tomu vhodnými prostriedky pracovať bude na usporiadaní finančných pomerov štátu, aniž by však domáci hospodársky život zaťažovala novými bremeny, že ďalej za všetkých okolností bude podporovať tvorenie nových kapitálov sporivosťou občianstva a vystríha sa akýchkoľvek rušivých zásahov do vývoja peňažných pomerov.

Nech je mi dovolené citovať bývalého rakúskeho spolkového kancléra dra Karola Rennera, ktorý vo svojej knihe "Das arbeitende Volk und die Steuern" píše toto: Dokiaľ hospodári sa súkromnohospodársky, je pokrok výroby viazaný na súkromnú akumuláciu nadhodnoty. A jestli nielen kvotu pripadajúcu na spotrebu zdaňujeme, ale ideme ďalej, zdržujeme priamo spoločenský pokrok.

Teda aj Renner hovorí: Kým je súkromno-kapitalistický systém, musí sa tvoriť nový kapitál. Keď žijeme nie z dôchodkov, ale z kapitálu, tvoríme nezdravé pomery.

A konečne si dovolím citovať mienku pána kolegu dr Brdlíka, ktorý vo svojej úvahe "Na jakých predpokladoch založena bezpečnost Kč" píše takto: "Není nic platno, je-li nedostatek prostředků na peněžním trhu, netvoří-li se nový kapitál pro klesající produkci, nastává napětí na trhu peněžním, které zvyšuje ještě stát velikou potřebou peněz."

Myslím, že nie mojou autoritou, ale autoritou tých, ktorých som citoval, som dokázal, že na poli úverníctva budú zdravé pomery len vtedy, keď bude dostatok kapitálu a keď sa bude tvoriť nový kapitál. Preto tento reeškontný ústav radikálne úverovú krízu nerieši. Prosím, to dokazuje sama dôvodová zpráva. Dôvodová zpráva uvádza, ktoré štáty vytvorily reeškontný ústav. Prosím, Taliansko vytvorilo ústav Banca commerciale, Instituto mobilare Italiano, Societ@a Financiaria Industriale Italiana, Instituto per la riconstruzione industriale, Cassa Depositi et Prestiti.

Pýtam sa: Nedokazuje to správnosť toho, čo som povedal: Jestli takýto reeškontný ústav by šmahom riešil úverovú krízu, bolo by treba v Taliansku hneď 7 reeškontných ústavov vytvoriť a v Nemecku 3? Neviem, jestli neprijdeme k tomu, že stvoríme reeškontný ústav a po krátkom čase ako v Nemecku a v Taliansku budeme zakladať ešte reeškontný ústav.

Vo všeobecnosti prijdeme k tomuto záveru. Iste má tento ústav účel voči najnaliehavejšej potrebe, ale ozdravenie na úverovom trhu od neho nemôžeme očakávať. Ozdravenie na úverovom trhu bude len vtedy, keď bude dostatok kapitálu, keď sa bude tvoriť ročne nový kapitál.

Čo sa týka jednotlivých ustanovení zákona, dovolím si k jednotlivým paragrafom uviesť nasledovné poznámky: V §e 2, odst. 2 je povedané, že pobočné závody by reeškontný ústav zriadzovať nemohol. Čo to znamená, slávna snemovňa? To znamená toľko, že sa nezriadi pre Slovensko v Bratislave pobočný ústav, ba že sa taký pobočný ústav zriadzovať ani nesmie, kým tento zákon bude platný. Dosiaľ bol zvyk, že každý väčší ústav, či už verejný, či súkromný, mal v Bratislave svoju odbočku. Majú sociálne-poisťovacie ústavy svoju odbočku, Hypotečná banka má svoju odbočku, Zemská banka má svoju odbočku; nebolo takého ústavu, ktorý by v Bratislave nemal svoju odbočku. A teraz sa to priamo zakazuje, aby reeškontný ústav mal pre Slovensko svoju odbočku. Dôvodová zpráva hovorí, že je to preto, aby tento ústav nekonkuroval so súkromnými bankami. Ja sa uprimne priznám, že tejto logike nerozumiem. Vidím to tak, že tento ústav môže konkurovať so súkromnými bankami i v tedy, keď nemá pobočné ústavy, a keby mal pobočný ústav i v Bratislave, nemusel by so súkromnými bankami konkurovať. Isté je, že keď reeškontný ústav bude poskytovať úver i slovenským bankám, bolo by veľmi žiaducné, aby tam bol niekto na Slovensku, kto by znal tamojšie pomery a informoval ústredie o úverových pomeroch a bonite jednotlivých peňažných ústavov. Síce sa hovorí, že sa informácie môžu vyžadovať od nejakej informačnej kancelárie, ale iste by bolo lepšie, keby bola odbočka v Bratislave, keby ústav tam mal svojich ľudí, ktorí by o úverových pomeroch, o požiadavkách úverových, o bonite dlžníkov informovali správne ústredie.

V odst. 3. §u 2 je ustanovenie, že ústav sa nezapíše do obchodného registru. Tomu tiež nerozumiem. Lebo keď podľa zákona to bude samostatný ústav, prečo by sa nemal zapísať do obchodného registru? Zásady demokracie by tu vyžadovaly, že výnimky sa majú tvoriť len vtedy, keď sú zvlášte odôvodnené. Pýtam sa, čím je zvlášte odôvodnené, aby sa tento ústav nezapísal do obchodného registru? Zásada demokracie by vyžadovala, aby tu nebola výnimka a aby tento ústav bol do obchodného registru zapísaný.

V odst. 1a) §u 3 se praví, že ústav bude poskytovať zmenkové a lombardné úvery. Kol. dr Patejdl v rozpočtovom výbore poznamenal, že snáď by bolo dobre pojať ustanovenie, aby na zmenky sa i stavebné úvery povoľovaly atď. Ja som toho názoru, že tuná nemôžeme konkretné požiadavky kristalizovať, pri úverových požiadavkách môžeme vysloviť len všeobecné zásady a podľa môjho skrovného názoru proto tieto ustanovenia obstoja.

V odst. 1b) §u 3 sa hovorí, že ústav bude spolupôsobiť pri úprave trhu štátnych papierov a zúčastní sa štátnych úverových operácií. Dosiaľ túto činnosť obstarávalo konzorcium bánk, čo štátu vyšlo dosť draho. Úfajme, že reeškontný ústav bude túto agendu lacnejšie prevádzať, ako dosiaľ prevádzalo ju bankové konzorcium. Len jedno musím pripomenúť: Aby činnosť ústavu bola prospešná, je potrebné, aby finančná správa splnila dva predpoklady. Ponajsámprv, aby sme sa ďalej nezadlžovali, lebo keď sa budeme ďalej zadlžovať, nastane inflácia štátnych papierov na trhu cenných papierov, což samozrejme bude tlačiť na kurzy - každá inflácia tlačí na kurz - a po druhé, aby nebolo zasa to, čo bolo v minulosti, že mali sme krátkodobé pokladničné poukázky, ktoré boly v obehu a ktoré niesly veľmi vysoký úrok. Tak pokladničné poukázky, ktoré boly splatné vo februári lanského roku 1933, jestli ich kurz bereme do povahy efektívne, niesly 8 1/4%. Prosím pekne, je samozrejmá vec, jestliže človek dostane vysokopercentnú krátkodobú pokladničnú poukázku, kde je možno úfať, že behom krátkeho času dostane tie peniaze, ktoré do tohoto papiera venoval, nazpäť, tak si nebude kupovať konzol. Jestliže budeme prevádzať tú politiku, že krátkodobé pokladničné poukázky budú v obehu vyšším úrokom než konzol a každý si ich bude môcť kúpiť; a tieto krátkodobé pokladničné poukázky budú výhodnejšie než konzol, tak nebudeme môcť udržať kurz konzolov. Preto je treba, aby reeškontný ústav blahodárne mohol pôsobiť na trhu ukládacích štátnych papierov, aby sa štát ďalej nezadlžoval a aby neboly v obehu krátkodobé pokladničné poukázky s veľmi vysokým zúročením.

V §e 3 hovorí 3. odstavec o tom, že reeškontný ústav nesmie peňažným ústavom a iným podnikom sanačné podpory poskytovať. Slávna snemovňa, hovorí sa o tom, že je to veľký výdobytok. Ponajsámprv musím konštatovať, že širokým vrstvám daňovníkov nejde o to, kto bude tieto subvencie poskytovať, im ide o to, aby daňové bremeno nebolo ešte vyššie, aby daňové groše neišly na sanáciu bánk ďalej. Tedy nevidím v tom žiadny výdobytok. Uznávam, že ten reeškontný ústav nebude môcť priamo nezabalene sanovať peňažné ústavy, ale môže to činiť nepriamo, zakuklene poskytnutím úveru peňažnému ústavu.

Síce pán minister financií v rozpočtovom výbore povedal, že nebude môcť tento ústav poskytovať úver dlhodobý. Áno, prosím, ale ako sa to môže robiť? Jednoducho tento krátkodobý úver sa prolonguje a z tohoto formálne krákodobého úveru sa stane fakticky dlhodobý úver. Alebo môže sanovať peňažný ústav tým, že odpíše pohľadávku na úrok alebo istinu. Tedy ja väčší význam tomuto ustanoveniu neprikladám a nevidím v tom nejaký veľký výdobytok.

§ 4 hovorí o tom, že ako bude sostavený správny výbor, ktorý tento ústav bude spravovať. K tomuto paragrafu by som mal viacero poznámok. Ponajsámprv toto složenie tohoto kolegia nie je demokratické. Tuná priamo či nepriamo každého vymenuje vláda, lebo mimo litery b) vymenuje každého vláda a v lit. b) je vrchný riaditeľ Národnej banky guvernér poštovej sporiteľne štátny úradník, generálny riaditeľ Zemskej banky tiež verejný úradník; tedy konec koncov je každý člen správneho výboru priamo závislý od vlády.

Pán kol. dr Patejdl v rozpočtovom výbore spomenul, že moje obavy sú bezpodstatné, lebo vraj tento ústav pracuje za verejné blaho a vraj bude pracovať, preto obavy, že snáď opozičné ústavy nebudú dostávať reeškont alebo nie v dostatočnej miere, sú neodôvodnené. Pánu posl. dr Patejdlovi poznamenávam toto: Veď každý je za verejné blaho, i opozicia, lebo takého blázna niet, aby otvorene povedal: Ja som proti verejnému blahu. Rozdiel je len v tom, že ináč hľadia na verejné blaho vládne strany a ináč hľadia na to verejné blaho opozičné strany. Tedy tuná urovnanie môže sa stať tak, keby sa dalo opozičným stranám nejaké zastúpenie. Prosím pekne, sama dôvodová zpráva potvrdzuje moje stanovisko. Ráčte si tam prečítať, ako je sostavený správny orgán vo švajčiarskom reeškontnom ústave. Tam menuje členov spolková rada, nie vláda, to je teda demokratickejšie ustanovenie, lebo preca spolková rada je volená ľudom. Podobné je to v Maďarsku, v Nemecku, kde tie banky, ktoré základný kapitál sniesly, vysielajú tam svojich zástupcov.

Mám námietky proti §u 4 so stanoviska slovenského, lebo prosím: Tam je 12 miest a z tých 12 miest nebude ani jeden Slovák; lebo kto sú tí zástupcovia? Zástupca štátu? Nuže to je samozrejmé, bude to pražák, to nebude zo Slovenska. Vrchný riaditeľ Národnej banky Československej je pražák, guvernér poštovej sporiteľne je tiež pražák, generálny riaditeľ Zemskej banky je tiež pražák.... (Posl. dr Novák: Vždyť to může býti Slovák také!) Dobre! Je ale treba, aby znal Slovensko, aby znal slovenské pomery. Keď niekto prijde do Prahy hoci je aj rodeným Slovákom a je tu 30 rokov, ten iste slovenské pomery nezná. (Tak je!)

Potom to budú zástupci peňažných ústavov, jeden bude iste zástupca Živnobanky alebo Legiobanky, tedy z veľkobánk, druhého zástupcu bude mať Centrokooperativa, tretí zástupca bude patrne zo záloženských kruhov. Tuná sa Slovensku zasa nedostane nič. Jeden spoločný zástupca Ústrednej soc. poisťovne a Všeobecného penzijného ústavu nebude zo Slovenska a jeden zástupca životných poisťovieň tiež nebude zo Slovenska. Preto som sympatizoval s návrhom posl. dr Hodáča, aby bolo nie 12 zástupcov, ale 14 a síce jeden z kruhov obchodných a priemyselných a jeden z kruhov poľnohospodárskych. Potom snáď by sa bolo Slovákom tiež jedno miesto našlo, lebo takto, prosím, jestli príjdu Slováci s požiadavkom: Dajte nám jedno miesto, odpovedajú nám: Z 12 miest čo chcete? A nedostaneme nič. Tými, totižto dvanástimi miestami budú ukojené požiadavky historických zemí, ale keby ste boli prijali návrh dr Hodáča, preca zo 14 miest by sa bolo jedno miesto pre Slovensko našlo. Môj názor od návrhu p. posl. dr Hodáča sa líšil v tom, že p. posl. dr Hodáč navrhoval, aby zástupcu obchodu a priemyslu menoval minister obchodu a zástupcu poľnohospodárstva minister orby. Bol bych pre to, aby zástupcu obchodu a priemyslu volily živnostenské rady, obchodné a živnostenské komory a zástupcu poľnohospodárstva zemedelské rady.

§ 6 v odst. 1 lit. a) hovorí, ako si zaobstará reeškontný ústav potrebné prostriedky. 100 milionov základného vkladu dá štát. Za lepšie by som bol držal, keby tak, ako inde, túto čiastku daly banky, lebo štát nemá tie peniaze a bude si ích museť vypožičať. Bude dostávať podľa zákona 4 1/2%, ale istá vec je, že štát bude platiť viac ako 4 1/2%, tedy pre štát je to stratový obchod. Lepšie by bolo, keby tento obnos daly banky.

K 8. odstavcu §u 7 mám nasledovnú poznámku: Tuná sa hovorí o tom, že tieto vklady podľa odst. 3, ktorými budú prispievať životné poisťovne, môžu byť len výnimečne z dôležitých dôvodov započítané do povinnej držby štátnych papierov. Teda je to extra tohoto šoku. Ja držím to za nespravodlivé, je to predsa nútený vklad a zásada spravodlivosti by bola požadovala, aby tento vklad bol započítaný do držby štátnych papierov.

Čo sa týka odporu proti štát. zárukám, o ktorom sa zmienil aj pán zpravodajca dr Nosek, ale nevedel vyvrátiť moje dôvody, on sa len odvolával na záujem štátu, na verejný záujem, ale pýtam sa, či usporiadanosť štát. financií, či snesiteľné daňové bremeno nie je ešte vyšším ohľadom, než aby reeškontný ústav prosperoval? Nie je to suprema lex rei publicae, aby štát nové bremená na seba nebral, aby poplatníci neboli príliš zaťažení - není to vyšší ohlad ako ten, na ktorý sa odvolával pán dr Nosek?

1. januára sme mali štát. dlhu 38.736,993.462 Kč, priebežné položky nekonsolidované nie sú započítané, a štátnych záruk máme bezmála 10 miliárd, v ktorých sú aj položky trocha otázné. Odvolávam sa, že náš štát ručí i za rakúsku pôžičku, je to trocha neistá položka. Všeho teda 38 miliárd, bezmála 39, ktoré môžeme vyokrúhliť na 40 miliárd, k tomu 10 miliárd štátnych záruk, to je 50 miliárd - a to je bremeno štátu, bremeno poplatníkov. A teraz ideme ešte to bremeno zväčšovať. Ja hovorím, že vyšší ohľad ako usporiadané financie štátu, vyšší ohľad ako neklásť ďaľšie bremená na poplatníkov nejestvuje. Toto je najvyšší ohľad, suprema lex a preto nepovažujem svoje slová pánom dr Noskom za vyvrátené.

V odst. 2 §u 9 hovorí sa o tom, že z prebytku ponajsámprv sa hradí 4 1/2% na zúročenie základného imania, zbytok rezervnému fondu. Práve preto, že štátne financie sú v ťažkom položení, za prospešnejšie by som považoval, keby prebytok v prvom rade sa upotrebil na splácanie štátneho vkladu, takže po istom čase ten 100 milionový štátny vklad by sa štátu vrátil. Lebo hovorím: štát pri tom dopláca, dostáva zo 100 mil. 4 1/2% úrokov a niekoľko milionov na ten obchod dopláca - poneváč si tieto peniaze musí vypožičať.