Při té příležitosti prosím pana kol. Dubického, jenž podle informace, kterou jsme dostali, byl jmenován jaksi exponentem koalice u ministerstva soc. péče pro přípravné práce k reformě zmíněného zákona, aby komisi, když je pověřen ministerstvem, ustavil - ještě se tak nestalo - abychom konečně jednali o této věci.

Jak je to naléhavé, vysvítá z toho, když jsme ze zemských prostředků v Čechách - z jiných zemí podrobností neznám - opatřili asi 100.000 Kč na podpory těm nejubožejším živnostníkům a pustili jsme do světa, že se podpory udělí, že přišlo nám několik tisíc žádostí od úplně zničených, vyčerpaných živnostníků, žádostí, které musily býti ověřeny, podepřeny o ním úřadem, gremiem nebo živnostenským společenstvem a doporučeny Zvelebovacím ústavem při obchodní a živnostenské komoře, aby byly poslány do Zemské živnostenské rady pro Čechy k řešení, z nichž však přes tuto těžkou proceduru přes 2.000 žádostí musilo býti zamítnuto. A po velikém šetření jsme udělili tomuto zničenému živnostníkovi 100 Kč podpory jednou pro vždy.

Tedy tak skutečně vypadá u tisíců drobných živnostníků jejich existenční stav a životní úroveň. Prosím, to je konkretní odpověď na nadhozenou otázku, co a jak asi se vede živnostníkům.

Živnostník přirozeně dvakrát trpí zemědělskou tísní. Předně tím, že zemědělec nemůže kupovat, objednávat, za druhé tím, když již zemědělec objedná, že mu nemůže hned zaplatiti, a tu živnostník musí jíti a dožadovat se poshovění u svého dodavatele, věřitele, tomu musí zpravidla vystaviti obchodní směnku, což znamená, že musí zúročiti svůj dluh, platiti z něho úroky, kdežto, nemaje nic smluveno se zemědělcem, nemůže na něm úroků z úvěru požadovat, a také je pravidlem nepožaduje. A abych jaksi podložil tento skutečný stav, pak vám řeknu, že znám dopodrobna poměry asi ve 450 živnostenských záložnách, kde následkem těchto poměrů nastal takový odliv vkladů, vesměs to majetek drobných a středních živnostníků, kteří prostě dosazují, majetek stravují, a tak tento celý živnostenský stav chudne, a až nadejde nebo kdyby nadešlo zlepšení v hospodářských poměrech, bude neschopen něco dělat, poněvadž bude zchudlý, provozovací kapitál, který byl stažen po dobrých konjunkturách do živnostenských peněžních ústavů, je stravován, spotřebováván.

Samo sebou se rozumí, když živnostník nemůže platit, i když dá směnku svému dodavateli, že má omezen přirozenými okolnostmi další úvěr a nemůže se prostě hnout. Peníze má na pohledávkách, musí z nich platit úrok, poněvadž si je vypůjčil. (Hlasy: Zboží má na úvěr!) Ano, zboží má na úvěr a nemůže-li ho platit neb platí-li jen směnkou, vydává se nebezpečí protestování směnky, požadování zaplacení; a peněžní ústav, i když je bonita jeho dobrá, bojí se investovati, půjčovati dále a tak živnostník je již po třetí dotčen a do jisté míry v chodu své živnosti omezen. Rozumí se však, že režie živnostníkova běží dále. A nejsmutnější při celé věci je, že stát na jedné straně chce tímto zákonem a opatřením zemědělcům anebo jedné části svých občanů pomoci, ale na druhé straně, nucen nedostatkem peněz ve státní pokladně, docela bezohledně vymáhá na svých poplatnících daně, a to daně - bylo to tu již řečeno - mnohdy neprávem předepsané. Proto je na místě, aby poplatníku-živnostníkovi, když se octne nezaviněně v hospodářské tísni, bylo poshověno.

Jestliže tedy tato resoluce volá, aby státní fiskus, když již nijak neulehčil svým poplatníkům a zemědělcům, poskytoval poplatníkům mírné splátky při placení daní, tedy se toho dovolávám jistě právem. Bude-li této resoluci vyhověno a bude-li na ni brán zřetel, přál bych si, aby tentýž ohled byl brán také při placení daní na živnostníky a obchodníky.

Ovšem nakonec připomínám, že na štěstí poměry jsou lepší i v tom zemědělském stavu a poměry jsou lepší i v tom konání povinností, než si snad všichni myslíme. Jestliže tu citoval kol. Koudelka, že máme do konce minulého roku asi 26.000 soudních exekucí a vedle toho asi 90.000 administrativních, je to tedy asi 116.000 zásahů do zemědělského stavu, jinými slovy řečeno, nedělá to ani celých 10% v zemědělském podnikání. 90% zemědělského stavu neodvolává se tedy na tento zákon, nedává dojíti k exekucím, a 90% zemědělského stavu jednak koná své povinnosti a jednak sjednává si cestou dohody, cestou mimosoudní, poshovění u svých dodavatelů. Je to zjev krásný a věřte, že každý, kdo to myslí poctivě se státem a s podnikáním soukromým, musí to velmi rád vidět. (Výborně!) Jedna věc ovšem zde je a té se asi nevyhneme, a to, že v těch 10% neplatících bude asi převážné procento těch, kterým ani tento zákon nepomůže, a zejména těch, kteří se exponovali do zemědělství nerozumějíce tomu nebo nemajíce pro to potřebných peněz, kteří se hnali do zemědělství proto, aby lehce vydělali, mysleli, bůhvíjak půda nepoletí v ceně nahoru atd. Tyto lidi, kteří za spekulací šli do zemědělství, bych nechtěl zachrániti ani tímto zákonem, ale také žádným jiným zákonem, zejména ne žádným oddlužováním, poněvadž znám velký počet, zejména zbytkových statků, které byly překapitalisovány; znám případ, kdy zbytkový statek stál 150.000 Kč a byl prodán do druhé ruky za 300.000 Kč a do třetí za 600.000 Kč - to se rozumí, že je to překapitalisováno. A pak možná, že v těch 10% je také několik procent zásadních neplatičů a lidí ziskuchtivých, kteří, i když mají peníze, uloží si je na úrok do záložny, a poněvadž z povinnosti žádného úroku platiti nemusí, tím vydělávají.

Co chci dokázati svou řečí? Že na štěstí jsou poměry lepší a že nemusíme volati za živnostenský stav: Jestliže zavádíme moratorium z části, jen pro zemědělský stav, pak přirozený důsledek by byl: moratorium všeobecné. Buď - anebo! (Výborně!) Varuji tedy před zbytečnými nadějemi zemědělského stavu do tohoto zákona a do tohoto ustanovení, neboť tak jako je živnostenský stav odvislý od zemědělců, zemědělská rodina a zemědělský stav jsou stejně tak odvislé od chodu nebo špatného chodu v průmyslu, v živnostech a obchodech, neboť pravidlem ze zemědělského stavu statek dostane jeden člen rodiny a pět ostatních se jde živiti jinam, mezi nás, do průmyslu, živností atd. (Výborně!) a bylo by neobjektivní, kdybychom viděli jen jednoho a ostatní členy své rodiny, ostatní členy svého národa přehlíželi.

Ovšem, že budeme hlasovati pro tento zákon, ale opakuji ještě jednou: nevidíme v tom nic zvláštního, žádnou zvláštní záchranu a je dobře a rádi vidíme, že 90% venkova tohoto zákona nepotřebuje a že jsou to řádní lidé, jako bývali. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo pí posl. Čižinské.

Posl. Čižinská: Předložený zákon, který zde má býti odhlasován, má prostě účel vzbuditi zdání, že se také dělnické třídě, na kterou situace nejtíže doléhá, v parlamentě něco dává. Již soudr. Štourač a Krosnář zde správně poukázali na postavení nezaměstnaných i na to, jak vládnoucí třída, v jejíchž službách t. zv. socialistické strany tyto osnovy zde předložily, spolu s buržoasií v této chvíli postupuje proti nezaměstnaným jako proti všemu ostatnímu dělnictvu.

Chci na několika příkladech ukázati postavení nezaměstnaného dělnictva a praksi, které se dnes proti nim používá. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Východní Čechy je cíp země, kde právě textilní průmysl je nejvíce zastoupen a kde textilní dělnictvo tvoří hlavní kádr nezaměstnaných. Ve východních Čechách, kde právě textiláci, kteří po řadu let vydělávali strašně málo, kteří dnes v továrnách vydělají 60, 70, někdy také jen 30 Kč, a kteří jsou dnes ze 40% vyřazeni z pracovního procesu, zuří ohromná bída. Nezaměstnaní dělníci-textiláci, v kterémkoliv okresu, ať je to Náchod, Hořice, Semily, které jsou přímo hladovou oblastí, setkávají se s jedním a tímtéž. Jakmile totiž jdou a dožadují se, aby jim byl zvýšen příděl žebračenek, aby jim byly ponechány příděly, které jsou jim nyní škrtány, okamžitě proti nim posílají četníky, kteří se svážejí z celého okolí na autech do takového místa, kde nezaměstnaným dojde trpělivost a kde jdou na okr. úřad a žádají, aby jim byl zvýšen příděl, aby jim byl dán chléb, obilí ze zásob, na které vláda peníze dává, [ ]. Nezaměstnaní všech těchto oblastí se dožadují, aby jim bylo dáno obilí ze zásob, které vláda z intervenčních peněz vykupuje, [ ]. Okresní úřady ve všech místech odpovídají jedno a totéž: my vám Nemůžeme pomoci, je to vláda, je to parlament, který k tomu přihlíží, ačkoliv má možnost - tak mluví okr. hejtmani k nezaměstnaným dělníkům - usnésti se na zákonu, kterým by to obilí bylo dáno k disposici nezaměstnaným.

My komunisté říkáme otevřeně nezaměstnaným: Zásoby, které tu jsou, budou vaše, ale, mají-li býti vaše, musíte jíti do ulic a musíte demonstracemi ukázati svou bídu. [ ]. Nezaměstnaní dělníci, nezaměstnaní textiláci nejen ve vých. Čechách, nýbrž v celém Československu žijí dnes v tak krutých poměrech, že na př. na Náchodsku se vyskytují případy, že matka nemůže dáti dítěti ani to nejmenší, že děti jdou spáti a před spaním dostanou sběračku vody. V Náchodě, v textilní oblasti dostávají nezaměstnaní pro tříčlennou rodinu jeden desetikorunový lístek a dvakráte za týden ani ne půllitrový hrneček polévky. Tento hrneček polévky dají rodiče dítěti a sami se o hladu dívají, jak dítě hltavě tento hrneček polévky sní. Takové poměry jsou ve všech oblastech Československa, nejenom v oblastech textiláckých.

A kam vede kurs vaší hospodářské politiky, který zde předseda Malypetr minulý týden obhajoval, o tom nejlépe svědčí výpovědi kolektivních smluv v textilních oblastech. V Československu bylo ke 300.000 textiláků, dnes z nich pracuje ani ne 60%, a ti, kteří pracují, pracují za mzdy 70 Kč, 60 Kč. Pravda, podle kolektivní smlouvy měli by si vydělat, ale fakt je, že tyto smlouvy jsou kusem papíru. A nyní přišli textilbaroni v textilních oblastech severních a východních Čech v hedvábnickém průmyslu s výpověďmi smluv a žádají snížení mezd o 20 až 25%. Textilbaronům je naprosto jedno, že vedle takového Bartoně sedí zástupci Mauthnerova koncernu, takový Deutsch, prostě Čech, Němec, žid, křesťan, všichni v jednotné frontě útočí proti hladovým textilákům. A prosím, co se zde dělá? Textilbaroni ve východních Čechách vypověděli 1. listopadu kolektivní smlouvu, žádali snížení mezd. Tímto způsobem chtěli donutiti vládu, aby přijala jejich hospodářský plán, chtěli tímto způsobem udělat nátlak, aby byl přijat jejich plán exportních prémií. Ovšem dělnictvo nechtělo tak klidně přihlížeti, aby ho zaměstnavatelé využívali k prosazování svých plánů. Textilní dělníci v této chvíli ukázali v řadě míst, že oni si to nedají líbit, v řadě míst připravovali boj proti útokům zaměstnavatelů, a to byl jeden z důvodů, proč textilbaroni ze strachu, že by to poškodilo jejich hospodářský plán, který byl v prosinci předmětem diskuse, a že by vláda byla uvedena do nepříznivé situace tím, když by celá oblast textiláků vstoupila do boje, vzali koncem prosince výpověď smlouvy zpět. V severních Čechách se ovšem domnívali, že snížení mezd prosadí, a v té chvíli, kdy v severních Čechách smluvení textilbaroni útočili na mzdy textiláků, psalo se v sociálfašistických novinách úplně demagogicky. Jak docela jinak postupují textilbaroni ve východních Čechách! Ti odvolali snížení mezd, vzali svůj útok na kolektivní smlouvu zpět. Ale ukázalo se brzo, že jejich vlastenecké cítění jde jenom do těch kapes, projevuje se zrovna tak jako u každého kapitalisty především jakožto zájem třídní. Ukázalo se, že jejich vlastenecké cítění je určováno výhradně jejich třídním zájmem, zájmem kapitalistů.

Zaměstnavatelé ve východních Čechách přišli ve chvíli, kdy ve vládě bylo jednáno o hospodářském plánu, kdy se přijímala zásada inflační politiky, znovu s výpovědí smlouvy, opětně byla k 1. únoru vypověděna kolektivní smlouva ve východních Čechách. Byla vypověděna v předvečer inflační politiky buržoasie, ve chvíli, kdy zde s tohoto místa Malypetr jako předseda vlády ohlašoval, že jednotka zůstane jednotkou. Ale my jsme druhý den velmi jasně četli v řadě zpráv a zjistili, že okamžitě stoupají ceny masa, když už před tím stoupaly ceny textilních výrobků až o 15%. Bylo zde tvrzeno, že nebude to míti vlivu na ceny, že jednotka zůstane jednotkou, a dělníci, kteří dnes sledují vývoj jednání, vidí na případě v severních Čechách, že zaměstnavatelé tyto dny chtějí jednati v tom směru, že bude prodloužena kolektivní smlouva, když do ní bude vsunut pasus s exportní klausulí, což znamená, že zaměstnavatelé ve chvíli, kdy dělníci mají a musí odpověděti na tuto politiku inflační požadavkem zvýšení mezd, musí odpověděti na to politikou zvyšování cen, která se zde projevuje jako důsledek měnových opatření. Dělníci v severních Čechách mají býti v této chvíli svázáni tím, že má býti podepsána inflační úmluva, že má býti tvrzeno dělníkům, že obhájili své požadavky, že pro ně to znamená výhodu.

Pro dělnictvo v severních Čechách právě jako pro všechno ostatní textilní dělnictvo platí dnes jedna a táž zásada: připraviti se na boj o zvýšení mezd, ne na obranu mezd, nýbrž o zvýšení mezd, na útok proti zaměstnavatelům. To musí býti dnes heslem všech textiláků, musí býti také odpovědí snahám, které dnes kapitalisté v Československu sledují, snahám zbidačovacím, které dnes sociál-fašistické strany, vedení socialistických stran připravují a dělníkům doporučují. Žijí-li dělníci dnes v takových poměrech, že nemají, jsou-li týden bez zaměstnání, již žádných prostředků a musí čekat s největší obavou na to, budou-li jim přiděleny podpory, potom je samozřejmé, že dělnictvu nic jiného nezbývá, než brániti se proti vyhladovování tím, že v důsledku inflační politiky znehodnocených mezd se budou dožadovati, aby tyto mzdy byly zvyšovány. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ještě jednu zajímavost ukazuje jednání ve východních Čechách, a to, že zaměstnavatelé nyní přicházejí s jednáním, aby zde dosáhli stejného uzávěru poměrů ve východních Čechách, aby zabrzdili a zabránili možnosti, aby dělníci nemohli žádati zvýšení. Proto přicházejí se snižovací politikou, proto také přicházejí s požadavky, které zde představují zvýšenou racionalisací, s požadavky, v nichž žádají, aby měli volnou ruku v závodech, pokud jde o přidělování strojů, což znamená v této době veliké nezaměstnanosti, že řady nezaměstnaných textiláků budou rozmnoženy ještě o další počet nezaměstnaných. To samozřejmě znamená, že ty vaše zákony, které zde vychvalujete a budete doporučovati jako dělnické zákony, jsou zákony ve prospěch kapitalistů, že tyto zákony dělnickou třídu poškozují, že dělnická třída v této chvíli musí jíti jedinou cestou, nejen cestou obrany, nýbrž cestou boje proti zaměstnavatelům tím, že připraví ve všech závodech, nejen na závodních schůzích, odmítnutí této zbidačovací politiky a že připraví své vlastní požadavky za zvýšení mezd, že ve všech textilních závodech bude už dnes připravovati prosazení těchto požadavků tím, že veškeré textilní dělnictvo v závodech jak za své požadavky, tak i za požadavky hladových nezaměstnaných textiláků bude bojovat, že v závodech si zvolí bojovná vedení, která postaví proti politice sociálfašistických stran a která pod vedením jediné revoluční odborové rudé organisace postaví jako opěrný bod v závodech proti snahám buržoasie a budou dělníky mobilisovati k boji, textilní dělníky, kteří byli celá léta zbidačováni a uváděni v klam reformistickými vůdci, jimž byly po léta snižovány mzdy. Jděte do kterékoliv textilácké rodiny, v kterékoliv oblasti, všude najdete jeden a týž obraz, hlad, bídu nebo ohromný nedostatek. Tak vypadá situace ve všech textiláckých rodinách. Textilní dělnictvo, chce-li skutečně z této situace vyjíti, musí tyto útoky, které dnes reformistické veden, což je samozřejmé, podporuje tím, že doporučuje politiku inflační zrovna tak, jako po řadu let, dokud to buržoasie potřebovala, doporučovalo politiku deflační, odmítnouti a přes hlavy vůdců připraviti masovou stávku textiláků. Je pro textilní dělníky východisko jako pro celou dělnickou třídu, ale toto východisko straší buržoasii, toto východisko, které vysvobodí textilní dělnictvo zrovna tak, jako ostatní pracující třídu, znamená záchranu vzetím moci do svých rukou. Tenkrát, až dělnictvo zřídí v Československu svoje vlastní sověty, až bude v republice zřízena sovětská moc, tenkrát nastane osvobození jak pro textiláky, tak pro ostatní dělnictvo. Tenkráte nebudou moci fabrikanti rozhodovati, zdali zásoby zde budou čekati, až budou peníze, až na nich budou moci fabrikanti vydělati svoje zisky. Tenkráte, až dělnická třída prostřednictvím svých sovětů v každé obci, v každém městě bude vládnouti sama, tenkráte se tyto textilní fabriky roztočí, tenkráte budou dělníci také tyto zásoby rozdělovati těm, kteří to zboží potřebují bez ohledu, zdali na tom fabrikant má zisk či nemá. (Potlesk komunistických poslanců.) Dnes stojí před textilními dělníky jako východisko před útoky, jež zaměstnavatelé vedou jak v severních, tak ve východních a západních Čechách a na severní Moravě, jediná cesta: připravovati masovou stávku textiláků. To znamená, že nebude to textilní dělnictvo, jež po řadu let bylo zbidačováno, které bude přijímati vaši podmínku záchrany textilního průmyslu, že nebude to textilní dělnictvo, na jehož účet bude zde textilní průmysl zachraňován, nýbrž textilní dělnictvo tím, že připraví boj proti požadavkům textilbaronů, proti inflační politice vlády, proti snahám zbídačiti je, rozvinutím boje najde cestu nejenom k tomu, jak se brániti, nýbrž najde také cestu, jak bojovati za zvýšení svých mezd. A stojí-li textilní průmysl jako celý kapitalismus na hliněných nohou a chcípá-li, ať jde k čertu, i s celým kapitalistickým řádem, poněvadž textilní dělník i tenkrát, když zde na jeho účet bude zachraňován textilní průmysl, bude na to dopláceti. Textiláci a textilačky v závodech i nezaměstnaní dělníci mají před sebou úkol organisovati boj proti zaměstnavatelům, vtáhnouti do tohoto boje i dělníky reformistické, dělníky nár.-sociální a soc.-demokratické, kteří dneska stejně trpí, kteří dneska projevují svoje rozhořčení proti svým sekretářům při každé příležitosti proto, poněvadž jsou drženi v odborových organisacích jenom hrozbou, že jim budou vzaty podpory. Tedy tímto způsobem udržují dnes reformistické organisace v řadě textilních míst vliv na dělnictvo. Před dělníky z reformistických organisací stojí úkol poznati tu politiku třídní, která se proti nim provádí, politiku ve prospěch kapitalistů; oni se musí rozejíti se svými vůdci, musí je poslati tam, kam patří, poněvadž tito nehájí v těchto organisacích zájem dělníků, nýbrž zájem textilbaronů. Jako doporučovali před vánocemi, v listopadu, v řadě veřejných projevů resoluce mluvící pro politiku textilního průmyslu, jako doporučovali politiku prémií pro zaměstnavatele v řadě míst, politiku, která měla zachrániti textilbarony, tak také dnes doporučují dělnictvu tutéž politiku protidělnickou, doporučují mu uzavírání smluv do konce roku, aby dělnictvo mohlo býti tímto ustanovením svázáno. Nekladou v této chvíli požadavek zvýšení mezd, nestaví v této chvíli bojovnou frontu dělnictva proti textilbaronům, nýbrž v této chvíli jako první staví otázku záchrany textilního průmyslu, poněvadž prý dělníci tímto způsobem budou míti práci a potom teprve mohou jednati a bojovati o lepší mzdy. Není hanebnější zrady, není hanebnějšího podvodu než toto tvrzení. Textilní průmysl dnes je úplně v rozvratu. Textilní průmysl v Československu tak jako celý kapitalistický řád je před zhroucením a jediné jednotná fronta na podkladě bojovném, jediné bojovná fronta dělnictva [ ], vedená v zájmu třídní politiky dělnictva může textiláky zachrániti. Ovšem tato záchrana, pánové, bude vypadati jinak. To nebude jednání u zelených stolů. To bude boj textiláků, to bude masový boj spojený s dělníky nezaměstnanými, ale to bude boj, který se třeba budete snažiti všemi prostředky zdolati. Třeba se dnes budete snažiti dělnictvu dokazovati, že v této chvíli záleží velmi mnoho na tom, aby byl získán vývoz, i když se budete ve všech případech snažiti bojovnost dělnictva lámati, ať to děláte terorem, nátlakem na své členstvo, či ať to děláte rozrážením dělnictva, tedy, pánové, uvědomte si, že všechno má své meze, i trpělivost textilního dělnictva, a že textilní dělnictvo pošle vás k čertu zrovna tak...

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám paní posl. Čižinskou k pořádku.

Posl. Čižinská (pokračuje): ... jako pošle k čertu celý textilní průmysl, jako pošle k čertu celý kapitalistický řád. Ono to bude, které v řadách ostatního dělnictva bude se osvobozovati tím, že na jedné straně rozvine boj, žena závodních schůzích bude se bojovnými prostředky...

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji paní posl. Čižinskou, že řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Čižinská (pokračuje): ... domáhati přípravy masového boje, že sáhne k demonstracím, sáhne ke stávkám v závodech, že na každý útok zaměstnavatelů odpoví bojem v závodě, bojem ve všech závodech a že pošle vás k čertu (Místopředseda Roudnický zvoní.) jako celý kapitalistický systém, [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): K slovu není niž nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Uděluji slovo k věcné poznámce p. posl. Kučerovi.

Posl. Kučera: Slavná sněmovno!Na moje věcné poznámky k řeči p. posl. Čuříka, že jeho odborové organisace dopouštěly se při výplatě podpor nezaměstnaným dělníkům nesprávností, byl jsem jím osobně napaden a uražen Trvám na svých výrocích, odmítám si veškerou rozhodností nadávky, jimiž mne pan posl. Čuřík zahrnul, a požádám předsednictvo posl. sněmovny, aby mně zjednalo zadostiučinění. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Přistoupíme k doslovu pánů zpravodajů o odst. 10 pořadu, jimiž jsou: za výbor soc.-politický pan posl. Klein, za výbor ústavně-právní pan posl. dr Winter.

Dávám slovo k doslovu prvému zpravodaji - za výbor soc.-politický - p. posl. Kleinovi.

Zpravodaj posl. Klein: Slavná sněmovno! Pokud ve společné rozpravě jednotliví páni řečníci se dotkli osnovy, o které referuji, potvrdili celkem to, co jsem již prohlásil, že osnova sama může řešiti v rámci oněch obtíží pouze to nejpodstatnější. Pokud pak zde byly znovu předneseny námitky proti některým ustanovením, již jsem předem jménem výbor vysvětlil, že je to jednak v zájmu osob samých, aby byly chráněny, jednak nebylo ovšem možno vyhověti plně všem jednotlivým přáním, jak byla jednotlivými kluby předložena.

Návrhy pozměňovací, se kterými se také již zabýval výbor, nemohou již na věci nic měniti. Dokonce některé návrhy nejsou ani v intencích nezaměstnaných, zejména pak ne § 4, jak je navrhováno se strany pánů, zastupujících klub komunistů, ježto definice nezaměstnaného musí býti jasná, a není také v zájmu odborových organisací a dělnických stran, aby připouštěly, aby výhod takového zákona bylo zneužito. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.)

Proto doporučuji znovu, aby slavná posl. sněmovna schválila návrh tak, jak se na něm usnesl výbor soc.-politický. (Souhlas.)