Mám také jeden případ, kde jeden svaz v severních Čechách byl revidován nejvyšším kontrolním účetním úřadem. Je to svaz německý, kde se zjistil veliký nepořádek po stránce účetní a peněžní. Ministr dr Czech, aby tuto revisi nejvyššího účetního kontrolního úřadu poněkud zkorigoval, poněkud zeslabil - říkám výslovně, aby ji zeslabil - poslal tam svoje revisory z ministerstva soc. péče. Vybral osoby velmi vhodné, které mu byly oddány. Revise skončila ovšem velikým zklamáním pro p. ministra dr Czecha a zjistila ještě horší závady, než zjistil vrchní kontrolní

úřad.

Jiný svaz na Moravě, který nechci zrovna jmenovati, vyplatil na podporách mimořádně - třetí článek - bez právních řádů, pane kolego, 6 mil. Kč. To se mu, prosím, uznalo. To se koncedovalo, takže to svaz nebude museti vrátiti, ač to vyplatil protizákonně, bez dodržení právních řádů. To je druhá věc.

A kdybych přišel dále k zálohám, jak se s nimi manipulovalo, které se vyplatily ve výši 200 mil. Kč, a jak se jich zneužívá na vkladní knížky, úroky, jak se s nimi počítá politicky, šlo by to velmi daleko.

Proč to říkám? Znal jsem ty věci také dříve, mnohé z nich. Nechodil jsem s nimi na trh. S hlediska dělnického jsem nechtěl pomlouvati dělnictvo (Výkřiky posl. Klimenta.) proto, že by za to byli biti dělníci. (Stálé výkřiky posl. Klimenta.) Ne, pane kolego! Dnes, když nás napadli nepoctiví lidé, bráním se plným právem. Lituji, že zde se strany katolické padla slova o nějakých nezákonnostech v naší organisaci, která byla přece jen tvořena jejich vůdcem a také v jeho šlépějích kráčela, a myslím, také dodnes kráčí v sociálních otázkách. Ovšem dnes pánové mají jiné poměry. Po tom mně nic není, to mne nebolí, úplně chápu, že se pánové rozčilují. Proč se rozčilují? Ne k vůli těm několika korunám, které snad byly vyplaceny, nýbrž proto, že jim jde o politickou půdu pod nohama. Na Moravě to, pánové, neznáte, poněvadž Morava je trochu dále než Praha, a vy obyčejně vidíte Velkou Prahu, pražská předměstí nebo centrum Prahy. To je vaše mentalita, jistá pohodlnost, na kterou jste si zvykli v našem svobodném státě. Na Moravě naše křesťansko-soc. hnutí velmi rychle vzrostlo. To přiznávám. Byl to vzrůst velmi radikální. (Různé výkřiky.) Ten vzrůst, pane kolego, šel trochu dále, než jste si přáli.

A konečně, jak se k tomu chovali socialisté? Pánové, nerozčilujte se při tom, je to věc, která se dá velmi klidně vyslechnouti. Socialisté se domnívali, že Čuřík poškodí lidovou stranu, rozbije Šrámkovo hnutí a dá jim na konec pokoj. Pánové, tak to není, promiňte laskavě. Hnutí naše není vázáno ohledem na nějakou stranu. Máme volnost politického přesvědčení ve státě, který má občanské svobody pro všecky občany. Šli jsme trochu dále, než vám bylo milé, pánové, také vám mnohým jsme již zabrali posice na mnohých místech na Moravě. To nepopírám. Sem tam to šlo dosti rychle. (Výkřiky.) To vás dnes trochu mrzí a proto chápu, že jste nás dnes prodávali Šrámkovi. Ale je to veliký omyl, je to politický nesmysl. Konec konců naše hnutí půjde i bez gentského systému, velmi dobře půjde a půjde dále. Že na Moravě ztratí Šrámek nové mandáty, to je konečně jeho věc a to je věc, která se dnes konec konců všeobecně vykládá. Že se bojíte ztrát, za to dnes nemůžeme. Že ta politika je dnes protilidová, že je prostě nestátnická, za to nemůžeme. Konec konců je to vedení vaší strany, které vás musí o tom poučiti, co se kolem vás děje.

Pánové se domnívají, že dělám nějaký rozkol. Říkávalo se, Čuřík je bolševik, rozvrátí naše řady a pod. Dnes jsem prostě z té strany pryč, dnes jsem od vás odešel, a dnes tam máte rozkol, který je daleko horší, než byl ještě za našeho vedení. Dnes rozpor ministr Šrámek-Msgr. Stašek je rozpor zásadní, rozpor o idee, o taktiku, o věci zásadní i o věci osobní, které mezi vámi přímo jsou, a rozpory, které jsou ve vedení na Moravě a v Čechách jsou přímo žalostné. A tím chcete reparovati svou věc, že nám chcete škoditi odborově, politicky? To, pánové, jste na velkém omylu.

Ale pojďme dále, vážené shromáždění. U nás v hnutí je v této chvíli bez zaměstnání 15.000 dělníků. To znamená s rodinami přibližně na 40.000 až 50.000 členů tohoto národa, chudých dětí a žen těchto dělníků. A ty chcete, pánové, vyhladověti v době největší bídy a nouze? To je křesťanské učení o lásce k bližnímu? To že je socialismus, to je ta státní politika? To je zločinná politika, to je něco, co znamená krutou pomstu lidem nevinným a bezbranným. V Rakousku se dály, pánové, věci hrozného významu. Já jsem řekl v neděli na schůzi v Přerově, že my neschvalujeme ani v nejmenším, co se děje v Rakousku proti dělnictvu. Řekl bych docela otevřeně, tam ti Dollfussovci, tedy ti Šrámkovci dělají věci velmi nepříjemné a nesympatické a věci nedělnické a ten náš odborář Kuntschak, který s námi sympatisuje, tomu bránil. Ale sedíte vedle sebe ve vládě, Dolfussovci i socialisté, kteří jsou tam biti. To je obrázek, na nás se vrháte. Tam je odpovědnost, která právě nese ovoce také z vaší politiky. Já jsem přesvědčen, že to stojí za odsouzení a že je to něco krutého, co se děje v Rakousku, kde se používá násilí a brutální moci a všech možných živlů, aby se potřelo hnutí, které má ráz dělnický.

Nepopírám, že tam ti vůdcové nebyli snad všichni naprosto bezvadní a že neměli jisté vady a chyby. Vidíte, jak to vždycky vypadá. Vůdcové utečou, zajistí si majetek a byt v cizině. To je také jistá tragika. Musíme si to přiznati docela otevřeně a nebojácně, že vedení dělnických mas není v dobrých rukou, neříkám všeobecně, jsou výjimky i u nás, já to konstatuj i, ale myslím, že jistá ztrouchnivělost, jistá pohodlnost, jistý buržoasní život, který se na těchto místech namnoze zahnízdil, také noze způsobuje pád a porážku dělnické třídy. Jsem prý žalován jedním ministrem - to říkám namátkou - že jsem použil na schůzi ostřejšího výrazu o jednom ministrovi dělnické strany, že dnes už je zpanštělý, že dnes už s vámi nemluví, protože je na vysokém místě. (Posl. Kučera: Vy jste tam nadával!) Nenadával jsem, to není v mé povaze. Já jsem 30 roků v politické práci, já nenadávám. Ale konstatovati, že se tady buržoasně vystupuje, to je docela na místě. (Posl. Kučera: To jste soudil podle sebe!) To snad nemyslíte, já nemám statek. (Posl. Kučera: Ale máte statek!) 9 měřic polí ve Fryštátě na něž dlužím 50.000 Kč. (Hlasy: Krávy nemáte?) Nemám ani kozu.

Když to vytýkám někdy docela otevřeně a upřímně, není to útok na vás. To je prostě kárání těch, kteří zpanštěli a zpohodlněli, lidu se úplně odcizili a dnes dělají ve státě velké pány. Máme republiku a nemůžeme takovým zpanštělým způsobem vládnouti. To říkám na adresu těch, kterých se to přímo týká. A tu opět se k tomu vracím. Když takový pán řekne: vy jste proti vládě, proto vám vzali gentský systém. Pánové, je to měřítko, způsob vládnutí, když někdo vládu kritisuje v oposici - na to má plné právo - a když se za to trestají lidé bezbranní a nevinní? To je vládnutí? Pánové, proto odsuzuji to s tohoto místa a očekávám nápravu ještě v poslední chvíli, v těchto dnech, kdy je trpělivost tak krajně napjatá, když čtyři měsíce lidé čekají na kus chleba, kdy hladoví děti. To děláte na ochranu dětí? Je to morální a sociální? Je třeba, abyste se vzchopili a o tom přemýšleli vy, kteří máte pro to smysl, abyste tuto křivdu napravili a odčinili. Je to příkazem vaší lidské a občanské povinnosti. Nic více na tom není, pánové. Očekávat, že lidé půjdou za vámi, že je koupíte, to je politický hyenismus, to nečekejte, tomu hleďte zameziti. Někomu, kdo hladoví v zimě 4 měsíce roztrhaný, když má prázdný žaludek, nabízeti: pojď k nám, my ti dáme podporu, to je politická morálka? To je, pánové, politický podvod. To je něco, co nemůžeme schvalovati. (Výkřiky posl. Kučery.) Co máte, prosím, nerozumím vám? (Posl. Kučera: Říkám: Vy jste zpronevěřili příspěvky a dali jste je agitátorům!)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Čuřík (pokračuje - k posl. Kučerovi): Kdo je ten pán, který přišel v poslední chvíli? Vy jste hotový lhář, vy jste darebák, co říkáte. (Posl. Kučera: To vám prokáži! - Hlasy: Jsou tu jisté revisní zprávy!) Pánové, revisi musíte provádět ve vašich svazech. (Posl. Kučera: U vás!) Ne pouze u nás, také u vás revidujte. Vážená sněmovno! To si dovolí tvrditi někdo, kdo sem přišel v poslední chvíli a nás nezná. To je nepoctivé jednání, ba zločinné.

Slavná sněmovno! Nechci vás dlouho unavovati. Jsem přesvědčen, že tyto zákony, které projednáváme, okamžitě venkovu a lidem nepomohou. Chtěl jsem navrhnouti ve výboru, abyste zmírnili ustanovení v tom smyslu, abyste chránili nejchudší domkáře, chalupníky a dělníky, kteří jsou bez zaměstnání, ale nedáváte, bohužel, možnosti, aby se chránili lidé před exekucemi. Náš venkov je vyhladovělý, stejně to okamžitě nepomůže zemědělcům, aby se zbavili oddlužení, oni potřebují rychlejší nápravy finanční, úvěrové a bankovní.

Bankovní zákon úrokový, který se nedávno usnesl, byl plácnutím do vody, úroky jsou stále vysoké, lichvářské, a tomu chcete říkati pomoc venkovu nebo pracující třídě? To je všechno málo, abyste chránili sociálně slabé vrstvy měst a venkova.

Končím svoje vývody apelem na vás. Oposice, která se nyní v parlamentě tvoří, zdá se, že je čím dále tím více hustší a mohutnější. To je důkazem, že vláda má veliké trhliny, že mezi sebou nemá takové určité linie, která by byla do budoucna pevná, a že hrozí další nebezpečí eventuálního rozkladu a rozpadu. Budeme se o to postupně starati, abychom tyto věci lidem venku registrovali a pověděli, abychom lidi upozornili, že není třeba pro blaho člověka jenom zájem jistých skupin, které bohatnou na úkor lidu a chudiny. Tyto věci musíme říci jasně a otevřeně. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Ostrý.

Posl. Ostrý: Dámy a pánové! Zákon o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům rozšiřuje se novým zákonem také na nezaměstnané dělnictvo. Podrobím-li tuto předlohu kritice, tedy prosím, aby nebyla mylně vykládána, že bych totiž nepřál ochrany nezaměstnanému dělnictvu. Domnívám se však, jako zkušený praktik, že Národní shromáždění, posl. sněmovna jako vrcholná, řekl bych, organisace politická a hospodářská měla by této otázce věnovat zvýšenou pozornost a péči.

Poznáváme v §u 2 tohoto zákona, na které pohledávky toto ustanovení neplatí, tedy to, nač se § 1 nevztahuje a mezi jiným čteme: pojistné premie. V ústavně-právním výboru jsme dnes o tom mluvili. Pánové nedovedou dobře odhadnout škodlivost tohoto ustanovení. Když je potřebí ochrany nezaměstnaných, nesmíme dělat zákon, který by tvořil prejudic proti druhému věřiteli. Tím okamžikem, kdy děláme opatření proti jednomu a pro druhého výsadu, je zákon beze sporu špatný. Myslím, že poslanci z průmyslových krajů mohli by vykládat celé kroniky o případech, kde z lidumilnosti dostává se nezaměstnaným u řezníka, pekaře, obchodníka, malého obuvníka i krejčího atd. úvěru v důvěře, jakmile přijde ten dělník do zaměstnání, že zaplatí. Věří se, že zaplatí svůj dluh tomu, jenž mu v těžké chvíli hospodářské deprese a bídy dal na úvěr. Takových věřitelů může býti několik. Ale před nimi stojí pojišťovna s pojištěním uzavřeným z dřívějších lepších dob, kdy dělníci byli zaměstnaní, kdy vydělávali a snad i takovou pojistkou chtěli zabezpečit své děti. A toto pojištění, vzniklé v lepších dobách, dává nyní pojišťovně právo, aby vymohla premii na pojištěnci. (Posl. Richter: Když chalupa shoří, co bude, když nebudou zaplaceny prémie?) Račte mi dovolit, kdybych měl ihned reagovat na to, co zde bylo řečeno: Co bude, když chalupa shoří - buďto nezaměstnaný platit může a pak má platit také těm, kteří mu dříve důvěřovali, nebo platit nemůže, a pak nebude moci zaplatit ani pojistku. Nemůže-li tedy zaplatiti pojistku, nezbývá pojišťovně nic jiného, než aby nastoupila cestu žaloby a exekuce, a poněvadž je zde exekuce možná, aby dohnala dlužníka prémií k prodeji jeho majetku cestou exekuční. Kdyby to byla jen pojišťovna sama, snad by to nebylo tak zlé, ale v okamžiku, kdy se pojišťovna bude domáhati zaplacení pojistné prémie, nemohou čekati ani ostatní věřitelé, kteří z lidumilnosti dosud čekali, poněvadž nechtěli dělat dlužníku soudní útraty. Kdyby bylo několik takových věřitelů a každý podal žalobu, jistě se uspokojí právní zástupci, ale neuspokojí se věřitele. Z těchto důvodů tedy nepodávali žalob a čekají na lepší dobu. Nyní však jsou tímto zákonem nuceni podati žalobu také, aby nepřišli pozdě. A teď si představte, že vznikne 6, 7, 8, 9 žalob, právní zástupci se rozdělí o majetek, je-li zde nějaký, dotčený dlužník bude svého majetku zbaven, bude hospodářsky zničen, ale věřitelé z toho nedostanou ani haléře. Tedy tak vypadá tento zákon. Ale, máme-li dosti odvahy říci. Nemusíš platiti dluh tomu a onomu věřiteli, pak jistě by se byla našla při dobré vůli klausule do zákona, že by se bylo mohlo říci: Když už saháme k mimořádným zákonům, pak zvláště je to možné, aby pojištění v takovém případě nezaměstnanosti trvalo dále; po uplynutí tohoto zákona bude musit dlužník zaplatiti pojistné prémie. Kdyby však došlo v čekací době k živelnému neštěstí, pak z placeného pojistného si může pojišťovna docela lehce strhnouti pojistnou prémii. Tedy nevykládejte, že se to nedalo udělat, ale nebylo by tu smělo jíti o finančně velké pojišťovny proti chudým živnostníkům, obchodníkům atd. Pro jednoho najdete vždycky dosti neodůvodněné, nejapné omluvy, pro druhého ovšem zbývá jenom trpký úsměv, když se poukazuje na nemožnosti zákona.

Na to jsem chtěl poukázati a věřte, že to, co mělo býti pro nezaměstnané dobrodiním, stane se zlem. Ten zákon v jádru znamená zlo, ne prospěch a dobro, poněvadž jste tu nechali otevřenou cestu, aby se zákon, o němž říkáte, že znamená dobro pro nezaměstnaného dělníka, stal zlem.

Pokud se nás týče, již dvakráte jsem zde mluvil a vždycky jsem se obracel na svědomí všech, kteří znají hospodářskou bídu a tíseň, a dokazoval jsem, že je nesprávné, dělá-li se zákon pro jednu složku - nyní pro dvě - a ostatní se ponechávají bez ochrany. Dovolával jsem se, že to není právní stav, že nejsme v právním státě, že je to něco, co musí vyvolati nespokojenost a trpkost, když jeden nalézá ochranu a druhý se ponechává na pospas náhodě. My jsme konec konců jako živnostníci a obchodníci nevolali po moratoriu, ale byla tu, když již se dává široké všeobecné moratorium jedné složce, povinnost upozorniti na nutnost odkladu exekučních prodejů tam, kde by toho ve skutečnosti nebylo třeba a kde to konec konců není ani národohospodářsky užitečné a odůvodněné. To byl také můj návrh, na který opět upozorňuji. Dnes v ústavněprávním výboru jsem se opět dovolával, aby daně nemohly býti vymáhány exekuční cestou v té částce, která tvoří rozdíl mezi přiznáním poplatníka a libovolným odhadem poplatníka berní správou. (Výborně!) To je jistě něco minimálně spravedlivého, zvláště při našem správním aparátě. Když za r. 1928, 1929, 1930 a 1931 nejsou vyřízeny rekursy, ale podání rekursů nemá odkladného účinku v placení daní, které jsou vymáhány i cestou exekuční, když zde tedy není možný odklad, myslím, že by v době, kdy se dává tak mnoho jedněm, mohlo se probuditi svědomí této sněmovny a mohlo se říci: dejme alespoň ten drobet, to minimum živnostníkům a obchodníkům, aby byli před libovůlí, před libovolným odhadem berní správy chráněni. Co poplatník přiznal, to musí zaplatiti, ale s tím, co berní správa libovolně odhadla, nechť se počká až do pravoplatného vyřízení rekursu. To ovšem sněmovna neschválí.

Resoluční usnesení senátu je, přiznávám, dalekosáhlé; ale toto usnesení senátu bylo pozměněno. Resoluce v senátě přijatá byla u nás ústavně-právním výborem zamítnuta se zřetelem na zájmy státu. Je to jistě políček vmetený ve tvář.... (Posl. Dvořák: Jak je to vůbec možné?) Je to prostě něco, hlavně to odůvodnění, v čem budou musit naši senátoři a celý senát vidět urážku, když se řekne, že usnesl resoluci, kterou by byl dán v šanc stát a státní fiskus.

A teď, prosím, jaký z toho vyplyne právní stav? Senát se na té resoluci usnesl (Výkřiky posl. Jiráčka.) a poslanecká sněmovna se usnesla na jiné resoluci. Která ta resoluce je platná nebo podle které se má ministerstvo financí řídit? Dáte to zpět? Jistě že ten návrh zákona půjde zpět do senátu, ale což když senát zůstane při resoluci, na které se usnesl? Jaký stav zde nastane? (Výkřiky posl. Jiráčka.) A proto myslím, že toto bezpráví vyvolá nejen v občanstvu, nýbrž také v senátě trpkosti, hořkosti, a zdá se mi, že děláme všechno, abychom tyto dvě komory od sebe čím dále tím více oddělovali. (Posl. Klein: Tou resolucí?) Také jinými věcmi, ono to vrže tak jako tak. Snad ta resoluce nebude důvodem, aby se senát s poslaneckou sněmovnou rozešel, ale já jsem si jenom dovolil konstatovati, že se tím odůvodněním, že ze státních důvodů není možno resoluci přijmouti, dává vysvědčení senátu, jako by on méně dbal zájmů státu nebo jako by mu státní zájmy neležely tak blízko na srdci jako poslanecké sněmovně.

Dovolte mi však, pánové a dámy, abych se při té příležitosti zmínil ještě o jedné věci. Československá republika dnešní režií odhodnotila korunu. Nebudu mluvit o tom, je-li to dobré nebo ne; jednak mi nezbývá času, jednak to není projednávaná materie, ale jestliže stát právně, podle zákonů odhodnotí korunu, tak musí počítati bezpodmínečně s tím, neudělá-li další opatření, že musí dojíti ke zvýšení cen produktů, zboží atd., hlavně pak toho zboží, které je k nám za odhodnocenou korunu dováženo, o to, oč byla koruna znehodnocena. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) To je přece jako jedna a jedna jsou dvě. Já chápu, co se musí dělat. Když se napřed prováděla překotná deflace a v důsledku deflace odbouraly se platy státním zaměstnancům, zatížili se novými daněmi, jakož i všechno ostatní občanstvo, a nyní přichází se s odhodnocením koruny, což musí míti za následek zvýšení cen u předmětů denní potřeby, chápu, že se musí sypati veřejnosti písek do očí a musí se říci, že se na cenové politice nesmí nic změniti. Račte mi dovoliti, když to budeme říkati na schůzi někde v samotičkách, - tak tomu budu věřiti. Řeknu: potřebuje se uklidniti lid, atd. Když to však řekne ministerský předseda, když to říkají členové vlády a když vážně se zabývají otázkou učiniti taková opatření, která by zamezovala zvyšování cen, tu se člověk musí pozastaviti nad tím, jestli ještě hospodářský život, který dnes prožíváme, uchoval nás při zdravém rozumu. To prostě nedovede zdravý rozum pochopiti. Koruna se na 15 až 20% odhodnotí, dováží se k nám zboží, my neuděláme opatření, abychom dovezené zboží odbřemenili tou či onou formou, ale máme odvahu národu říkati, že v cenové politice se nesmí nic změniti, že budeme co nejostřeji potírati lichvu. Pánové, vy jste dělali zákon o kartelech, který byl odůvodňován tím, že se bude dohlížeti na kartely po stránce cenové politiky. Pánové, ani v jediném případě jste ještě nezasáhli, kartely se vám množí v důsledcích zákona jako houby po dešti a zvyšují ceny. Výrobky z mosazi byly zvýšeny o 20%. Ať mi řeknou ochránci kartelového zákona a protilichevní politiky, ať řeknou Národnímu shromáždění, co po této stránce učinili? Nic. Kartely rostou, ceny se zdvihají, nic se nedělá, ba naopak má se pro to odůvodnění, že průmysl v poslední době byl v naprostém hospodářském úpadku a že musí se zde působiti k nějakému hospodářskému ozdravění těchto hospodářských podniků. Vy se domníváte, že bude lichva, o které byste rádi namluvili veřejnosti, že nastane ona doba válečná úžasné poptávky po zboží a žádná nabídka? Ne, ta doba zde není, ale nadbytek zboží zde jest. Nebudete moci chtíti, když dovezeme k nám zdraženou bavlnu, aby cena látek zůstala v téže výši, jako byla před odhodnocením koruny. Nemůžete chtíti, aby mouka u pekaře, u obchodníka stála tolik, kolik stála před odhodnocením koruny. Pšenice, žito, mouka na burse stoupá o celých 20 i více procent, ba dokonce hospodářská družstva prodávají už dneska to laciné žito a lacinou pšenici, kterou koupily, o 20% dráže než před účinností zákona o odhodnocení koruny. Nuže, za takovýchto okolností nemůže cenová hladina zůstati.

A teď se člověk dovídá, že snad ještě dnes má vyjíti vládní nařízení, kterým se má taková dalekosáhlá materie řešiti, kde se má ostře jíti proti lichvě. A dokonce se stanoví až 50.000 Kč pokuty.

Pánové, neklamte se, ani o haléř v dnešní ohromné nabídkové době a malé poptávce nebude zboží dražší, než bude potřebí následkem odhodnocení koruny. Neznepokojujte lid, vždyť vy toto jste dělali zásadně. Řadu let (Výkřiky: A vy s sebou!) v této sněmovně jsme dělali zákony, jimiž jsme podchycovali cenovou hladinu. Agrární zákony, které jsme dělali, směřovaly k tomu, abychom podchytili hroutící se cenovou hladinu a při tom ministři činili prohlášení, vláda při svém nástupu činila prohlášení, že se prý musí za všech okolností potírati lichva.

Dovolte mi, vždyť této cenové politice nikdo nemůže rozuměti. Vždyť vy jste tak vytvořili situaci, že lidé nekupovali. Nekupovali ani ti, kteří kupovati mohli, čekali až se cenová hladina zhroutí úplně, poněvadž pak zboží v důsledku toho dostanou abnormálně za malý peníz. A dnes upadáte do téže chyby. Zastavujete jakoukoliv koupi a zase zde nastane spekulace; a teď si představte, že 4 miliony lidí ochuzeného zemědělství nemůže nakupovati, 3 miliony lidí z řad nezaměstnaných nejméně, to už máme 7 mil. lidí z 13 mil., u nichž byla obmezena kupní schopnost. 7 mil. z 13 mil. lidí by rádi nakupovali, ale nemohou. A ty, co mohou kupovati, začínáte opět znepokojovati.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Ostrý (pokračuje): Jsem hned hotov.

Já bych před tím varoval. Já vím, že volati zde znamená zrovna tolik, jako když se sype hrách na zeď, ale myslím, že není důvodů, abychom nespokojenost lidu vydražďovali ještě více.

A teď, dovolte mi jenom tak mimochodem - a snad by mělo býti na to reagováno, poněvadž jsou to strašné pověsti - při utvoření reeskontního ústavu má prý býti provedena sanace bank částkou 1.300 mil. Kč. Zakládá-li se toto na pravdě, pak, račte dovoliti, to by bylo něco, co by musilo pobouřiti širokou veřejnost do nejhlubšího nitra, zvláště když si všimneme, kdo tou sanací má býti, jak bych tak řekl, poštědřen, když tuhle to je vidět. Pak se nebudete moci divit, když se nespokojenost venku bude stupňovati, když se nespokojenost bude stále více vyjadřovati. Domnívám se že při celé dnešní politické konstelaci nejenom evropské, nýbrž i světové, kdy nejvěrnější synové a dcery národa jsou ochotni za svou vlast dáti na oltář vlasti své životy i svůj majetek v případě nebezpečí - a nejsme slepí, vidíme to, že nebezpečí zde je, že nebezpečí jde od severu, že se nebezpečí začíná projevovati velmi aktivně z jihu (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.) a hlavně z jihu - máme příčinu dát národ dohromady, sjednotiti národní myšlenku. Tu však sjednotíme tím, když budeme vůči všem stejně spravedlivě, poctivě postupovati a když v našem zákonodárství všechno občanstvo nalezne stejnou ochranu svých zájmů a potřeb. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchod. strany středostavovské.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Slavíčkovi.

Posl. Slavíček: Dámy a pánové! Přinutila mne k řeči o této předloze zmínka o živnostenském stavu, asi v ten smysl myšlená, jak působí tyto věci, zdali tak nebo onak, jistě však zhoubně na živnostenský stav; ba dokonce jeden z předešlých řečníků řekl, že nemá jistoty, že nemá statistiky, nemá čísel, v jakém asi stavu nynější krise živnostenský stav se nalézá. S tohoto hlediska bych chtěl říci několik vět k osnově.

Protože však se chci dovolávati nakonec své řeči resoluce usnesené ve výboru, dovolte mi říci několik slov zásadních. Především zásada. Není to dlouho, co jsme tady projednávali zákon o ochraně nájemníků. Při tomto zákoně byla vedena velká teoretická debata o soukromém vlastnictví, o právu člověka se svým soukromým vlastnictvím volně, svobodně disponovati. Touto teorií zejména byla podpírána žádost na úplné odbourání ochrany nájemníků. Nyní, vážení pánové a milé dámy, projednáváme zákon, který je pravým opakem toho, po čem se volalo při projednávání zákona o ochraně nájemníků. Tady zase soukromého majetníka vážeme a disposiční právo soukromého vlastnictví omezujeme. Prosím, protiklad, mluvě o zásadě.

Ale teď něco o těch resolucích a o důvodových zprávách vůbec. Pokud mám vědomosti a pokud moje pamět sahá do parlamentního života, tedy vím, že na důvodovou zprávu byl dáván vždy veliký pozor a že důvodová zpráva ke každé předloze vládní byla pečlivě studována a sestavována, poněvadž měla býti určitou interpretací zákona a poněvadž důvodová zpráva vlastně měla nastiňovati anebo nastínila smysl prováděcího nařízení anebo - lépe řečeno - provádění zákona samého. A proto důvodové zprávě byla věnována tak veliká pozornost a referent vždycky radil se s vládou, co do důvodové zprávy má býti dáno. Když jsme my ve svém vlastním státě začali dělati vládní předlohy, chtěli jsme se touto směrnicí říditi a musím, žel, konstatovati, že máme zákony a velmi důležité zákony hned s počátku naší republiky takto budované, ale při provádění zákonů se na smysl a interpretaci důvodové zprávy nebéře zřetele. To je chyba, to je kaz naší zákonodárné činnosti.

Pak si pamatuji ještě jednu zajímavou věc, že o resoluce, o jejich znění, bývávaly a bývají v některých parlamentech ještě dnes sváděny veliké boje, zdá se to býti dokonce až slovíčkářství. Proč se tak děje? Poněvadž se resolucím opravdu přikládá taková váha, jak bychom si ji každý z nás v parlamentě představoval. (Tak jest! Výborně!) Je-li resoluce usnesena zákonodárným sborem, má býti prostě imperativem pro vládu a pro vládní moc! Bohužel, odpusťte, dámy a pánové, to platí pro nás pro všechny, nikoho nevyjímám, my děláme resoluce lehkomyslně, neděláme je s vědomím, že se vláda a vládní orgány budou muset říditi resolucí, a kdyby se neřídily, že z toho vyvodíme důsledky. My mnohdy odhlasujeme zákon po dlouhém jednání kompromisem a resoluce je jenom dodatek, východisko z nouze. My přijímáme mnoho resolucí, odhlasováváme jich mnoho, nevěnujeme jim té péče, jaká by se jim věnovati mohla, netrváme na jejich provádění a nevyvozujeme dokonce žádných důsledků. Tedy raději méně resolucí, ale když, tedy, prosím, závazně.

A nyní k samé osnově zákona. Pravda po mém soudu je, že to je opatření opravdu jenom z nouze, opatření, které očekává, až bude odstraněno, že do té doby se zatím zemědělskému stavu povede lépe a že to je jenom taková záchrana na ten moment, řekl bych po selsku, "ode žní do žní". Snad může býti na tom něco pravdy. Nevěřím tomu však tolik, jak si mnozí myslí. Každým způsobem je to do jisté míry moratorium. Každé moratorium, je-li zavedeno jednostranně, musí nésti škodlivé následky. Pravím, že musí. Někdo to musí odnášeti, jestliže tady zavádíme moratorium třeba na sebe menší část povinností zemědělského stavu vůči jeho věřitelům. Ale živnostníkům, za které chci mluviti, je nyní v tomto případě nejlépe zjevno, jak úzce jsou spjati s hospodářským životem venkova, a je pochopitelno, když hospodářský život venkova se ocitá v labilním stavu, že se musí octnout v labilním stavu také všechno, co s ním souvisí, celá skupina živností, které mají se zemědělstvím co dělat.

Jestliže zde byla položena otázka, v jakém asi stavu jsou živnosti, tedy řeknu vám, prosím, jen několik málo cifer. Co republika stojí, nebylo ze státních prostředků věnováno ještě ani jediného haléře na podpory těch živnostníků, kteří jsou na mizině, kteří jsou zničeni, kteří jsou staří, k práci neschopní, bez práce atd. atd., poněvadž jsme se ještě i dodnes nedostali k řešení otázek soc.-politických pro stav živnostenský. Ba nedostali jsme se ještě ani k přípravným pracím k reformě zákona starobního a invalidního pro osoby samostatně výdělečně činné.