Jistá potíž bude spočívat v striktním požadavku tříměsíčního nepřetržitého zaměstnání v posledních letech. Pánové snad přehlédli, že na venkově při sezonním zaměstnání a při zaměstnání v zemědělství a lesnictví bude těžko lze, zejména při nechuti těchto lidí k sociálnímu pojištění a platům z toho odvozovaným, prokázati vždycky tříměsíční nepřetržitý pracovní poměr. Na tuto obtíž narážíme už při nárocích na t. zv. stravovací lístky, a kdo zná poměry na venkově, ví, jak bude obtížné venkovské domkáře s malou půdní výměrou, s velmi fluktujícím zaměstnáním chrániti podle zákona o odkladu exekucí nezaměstnaných dělníků a živnostníků před prodejem jejich střechy nad hlavou.

O jaký okruh existencí může jíti v této věci? Nemáme zatím data o počtu nezaměstnaných dělníků a živnostníků, jichž se týká i druhá osnova. Máme zatím jen data, a to ještě ne až na dnešní dobu, o odkladu exekucí v zemědělství. Ke dni 1. prosince minulého roku, tedy za 7 měsíců platnosti zákona, měli jsme 26.000 případů soudních exekucí v zemědělství, spadajících pod tento zákon, kde věci dospěly až k exekučnímu prodeji, který na základě tohoto předpisu byl odložen. Vedle toho měli jsme 90.000 případů exekucí administrativních, kde by bylo došlo stejně jako ve velkém počtu případů k převážné většině prodejů exekučních, které nebyly provedeny jen dík dobrodiní skýtanému tímto zákonem. Tedy za 7 měsíců platnosti zákona je to 116.000 případů, které byly zastaveny, kde tedy věci nedospěly k nejhoršímu, k prodeji movitého a nemovitého majetku dlužníků. Nepochybujeme, že se sem shrnuly případy staré z dřívější doby, ale musíme počítati, že s dalším prodloužením zákona případů bude přibývati. Bylo-li jich za 7 měsíců 116.000, musíme počítati, že do konce února bude těchto případů 145.000 až 150.000 a do konce tohoto roku, i když musíme počítati s povlovnějším přibýváním těchto případů a jistým úbytkem následkem změny provedené ústavně-právním výborem, přece to bude nějakých 160.000 až 165.000 případů, kde věci hospodářské a finanční došly až ke kulminačnímu bodu, kdy už nastává katastrofa, to je exekuční prodej, ve velmi častých případech úplně existenční zničení, pauperisace v nejširším slova smyslu.

Toto řešení není samo o sobě řešením, to je odklad, zabránění nejhoršímu na čas. Definitivní řešení je nutné. Definitivní řešení musí spočívati především na obnovení rentability existencí (Tak jest!) hospodářského podnikání těch, kteří pod tyto případy spadali. Tedy definitivní řešení u nezaměstnaných dělníků a živnostníků znamená zaměstnanost těchto lidí, opatření výdělku, krátce a dobře splnění povinnosti vůči věřitelům z řádného hospodářského podnikání. Totéž ovšem také u zemědělců. Všechna tato opatření mohou býti jen dočasná, čím déle trvají, tím horší budou míti následky a tím obtížnější bude zlikvidování těchto případů. Ale opatření tato mohou býti jen dočasná svou povahou. Naší snahou musí býti ne odkládati exekuce, nýbrž exekucím předcházeti. Nyní musíme soustřediti všechno své úsilí, abychom uspokojili tento veliký blok hospodářských existencí zemědělců, živnostníků a dělníků i interesované věřitele, ať jednotlivce nebo peněžní ústavy.

Dnes bylo do veřejnosti hozeno vážné slovo z vážné strany. Tato opatření byla označena jako lhůta k provedení dvou závažných věcí: vyrovnání i v zemědělství (Zpravodaj posl. dr Zadina: Ano!) a vyvazení zemědělství z dluhů. (Zpravodaj posl. dr Zadina: Tak jest!) Nemohu blahopřáti autorům tohoto hesla, neboť myslím, že neprospějí věci, nýbrž že věci ublíží. Velectění pánové! Především vzbuzujeme přehnané naděje (Zpravodaj posl. dr Zadina: Ale oprávněné!), zda oprávněné, uvidíme brzy (Zpravodaj posl. dr Zadina: Je to ve všech státech sousedních!), přehnané naděje, které mohou poměry jen zhoršiti. Když ještě nevíme, co uděláme a zda vůbec něco z těch dvou hesel lze provésti, velectění pánové, je těžko učiti lidi spoléhati na něco, co nemá ani těch nejhrubších obrysů.

Tak na př. vyrovnání v zemědělství. Domyslili pánové věc do důsledků? (Zpravodaj posl. dr Zadina: Ano, osnova byla připravena!) Tento požadavek způsobí další ohrožení úvěru zemědělského, neboť věřitel musil by se báti vyrovnání v zemědělství a bude hleděti co nejrychleji tam zapůjčený kapitál dostati zpět. My pak se musíme připraviti na hromadný příliv žalob, pokusů o likvidaci zemědělského úvěru z obavy před ztrátami z vyrovnání.

Velectění pánové! Vyrovnání u nás je přípustné na 45%. Chce někdo říci, že cílem politiky zemědělské jest ošiditi věřitele zemědělského o 55% do zemědělství zapůjčeného kapitálu? To jest jedna stránka věci. Ale vyrovnání v zemědělství po vzoru průmyslu a živností znamená prohlásiti zemědělský majetek, zemědělskou nemovitost, půdu a zemědělskou živnost za neschopné úvěrové zástavy. Vždyť ani v platném právu v živnostech, průmyslu a obchodech se netýká vyrovnání hypotekárních zápůjček. Každý věřitel by byl blázen, aby se vyrovnal na zápůjčky, které má hypotekárně zajištěné.

Další důsledek bude, že se ztíží zemědělský úvěr, neboť zemědělec spekulující na vyrovnání, na sanaci na účet věřitele ohrožuje i toho, kdo nespoléhá na tento prostředek hospodářského posílení, a pak se zde přezírá jedna důležitá okolnost. V obchodu, průmyslu a živnosti jsou vyrovnání jdoucí na účet věřitele, zde se však kapitál rychle obrací sazby úrokové jsou velmi vysoké. Tedy tomuto risiku vyrovnání odpovídá zase prospěch věřitele zejména ve vyšším úroku ze zápůjček. Chceme totéž míti v zemědělství? Tam risiku vyrovnání musí také odpovídati vyšší úrok. Ale my chceme nižší úrok, lacinější peníze pro zemědělství, neboť správně chápeme, že v našem klimatu, kde jednou za rok sklízíme, při takové sklizni, při takové kultivaci našeho života, při těch sociálních nákladech atd., musíme míti v zemědělství úvěr co nejlacinější. Jestliže sem hodíte risiko vyrovnání, pak, velectění pánové, je veta po levném úvěru v zemědělství. Lituji, že se s tímto heslem přišlo, poněvadž to ublíží věci, místo aby se jí prospělo.

Vyvazení zemědělství z dluhů. Myslím, že pánové, kteří znají trochu materii, vědí, jak dlouho se o tomto předmětě diskutuje, jak dlouho je předmětem teoretického zkoumání. Heslo velmi snadné, praktické provedení neobyčejně těžké! Byl bych dnes spokojen, kdyby nám mohla povolaná místa předložiti cifry o zemědělském zadlužení, o původu tohoto zadlužení (Hlasy: Disparita!), o časovém zadlužení, ze které doby je dluh, o účelovém zadlužení, na jaký účel byl dluh učiněn, neboť něco jiného je, zadlužím-li se, abych stavěl a investoval, tu naproti pohledávce, závazku, který mám vůči věřiteli, mám zase hodnotu. Tu se přece nemůže mluviti o nějakém znehodnocení.

Velectění, je to také poměr velmi relativní. Zvednu-li si umělou politikou, umělými opatřeními dočasně výnosnost půdy a statků, zvednu si tím také hodnotu půdy a statků. A z uměle konstruované ceny, která je pak podkladem pro vysoké zadlužení, snadno ovšem v normálních poměrech, když se ty umělé podklady zřítí, objeví se předlužení. K tomu není potřebí ani hospodářské a zemědělské krise. To může býti docela dobře důsledek pochybené politiky, která uměle zajišťovala rentabilitu zemědělského podnikání.

Ale, velectění pánové, jde ještě o něco jiného. Když bude zemědělec ve svém zadlužení chtíti pomoc od státu, co tomu říkáte, nebylo by spravedlivé, aby žádal pomoc od svých nejbližších, kterým vyplatil na účet uměle zvýšené hodnoty statku rodinný podíl, s nímž se odešlo do města, do obchodu, do živnosti, do různého povolání? Musíme tu tedy míti také jasno, kde budou vzaty prostředky k vyvazení zemědělství z dluhů, zejména když slyšíme o závratných číslicích tohoto zadlužení. Člověk zná mnoho cifer z této oblasti, říká se, že je to 18 miliard, že je to 28 miliard, že je to 31 miliarda a také znám cifru 41 miliarda. Na takovéto basi se nic solidního nedá přec dělat.

Ale musíme míti také jasno v této příčině, jak zabrániti novému zadlužení. I kdyby se nám podařilo vyvazení zemědělství z dluhů - vždyť přece víme, že se zemědělství zadlužuje až do nejvyšší míry v každé generaci prostě tím rodinným zvykem odevzdání statku jedinému ze sourozenců a vybavením ostatních podílem - nemohla by ovšem zůstati nedotčenou otázka výměnků, udělaných v době konjunktury s povinností platiti v této době hospodářské a zemědělské krise.

Ale pojednání o této věci by nás vedlo příliš daleko. Nám může zatím stačiti, když z těchto letmých poznámek o otázce vyvazení zemědělství z dluhů můžeme posouditi, o jak neobyčejně obtížný a složitý problém zde jde. A proto lituji, že z vážné strany se ne dosti vážně, myslím, hodila hesla, která mohou zemědělce zmást a která mohou způsobiti neobyčejné ztížení definitivní likvidace těchto případů. Jejich likvidace je možná. Především je potřebí individuální revise těchto případů a pak nalezení prostředků k jich likvidaci. Každý případ je jiný. Někde by stačilo tomu člověku poraditi, nic víc, uspořádati mu jeho věci. Jinde by bylo třeba jenom malého odpisu daňového a jinde by zas bylo třeba postaviti jeho úvěr na jiný finanční plán.

Velectění, jestliže ministerstvo zemědělství neprodleně ustaví v každém okrese zvláštní nouzovou komisi, složenou ze zástupců zemědělců, peněžních ústavů a finanční správy, s úkolem, aby každý případ odkladu exekučního prodeje byl prozkoumán, aby byla podána zpráva, čeho je třeba k jeho likvidaci, pak myslím, že to je jediná správná cesta k vyřízení této věci tak, abychom koncem t. r. nemuseli přicházeti zase s dalším prodlužováním tohoto opatření, které by vedlo k hospodářským a finančním obtížím ještě větším a jehož konečná likvidace byla by ještě obtížnější.

Jinak pokládáme tyto zákony za nutně s hlediska nynější hospodářské a finanční situace, v níž se nalézáme, a budeme pro ně hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Štourač.

Posl. Štourač: Vládní návrh zákona tisk sen. 1212 o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům, který je předložen a k němuž zaujal stanovisko senát a zemědělský výbor, vypadá následovně: Vláda a zemědělský výbor předstírá této sněmovně, jako by se mělo pomoci drobným zemědělcům v nebezpečí, jež na ně doléhá, že tento zákon je zachrání před katastrofou, před kterou je bezprostředně celý tento stav pracujících zemědělců. Vláda se chce tímto pochlubiti před širokou veřejností rodin zemědělců, že jim chce pomoci a že se o ně dobře postará.

Pravý opak je pravdou. [ ], a také napomáhá zde buržoasii agrární tímto zákonem, který znovu jako provisorium předkládá do konce r. 1934. Pan ministr zemědělství dr Hodža v zemědělském výboru prohlásil: "Pevně doufám, že toto provisorium jest poslední". Dále řekl: "Stěhování nezaměstnaných do měst z venkova musí býti zabráněno". - My komunisté věříme, že nynější vláda dělá toto provisorium skutečně naposled, neboť pracující zemědělci se všemi dělníky a nezaměstnanými v jednotné frontě za všechny dosavadní služby této vlády, [ ] pošlou všechny tyto pány zástupce jak vlády, tak parlamentu na trvalý odpočinek [ ] odstraní.

Že bohatí agrárníci již dávno chtějí nezaměstnané vystěhovat z měst na vesnice, je nám úplně jasno. A to proto, aby měli laciné otroky práce, kteří mají bohaté a zpupné agrárníky prositi o práci za pár brambor nebo kousek chleba, často s odstředěným mlékem, zatím co oni sami posílají své syny a dcery na studie do měst a do městských úřadů. To je nám vše jasno.

Páni zbohatlí agrárníci, přepočítáváte se! Máte dosti svých nezaměstnaných na vesnicích, které jste svojí zemědělskou racionalisací vyřadili z výrobního procesu a pro které nemáte již dnes ani na vesnicích práci, neboť za ně pracují na vašich statcích moderně zařízené stroje, pohonné silostroje, na které jste brali státní subvence [ ].

Pan posl. Dubický zde včera mluvil k zákonu o bytové péči a hrozně litoval majitele domů a obecní samosprávu, že ochrana nájemníků zabíjí soukromé podnikání a že úplně uniká příjem z činže. Nezabijí soukromé podnikání a obecní příjmy chudí nájemníci, nýbrž vaše racionalisační politika, která zavinila armádu nezaměstnaných i tuto hospodářskou krisi.

Zákonem čís. 75 ze dne 15. června 1927, kde jste oklestili obecní samosprávu, jste osvobodili velkostatkáře a fabrikanty od placení obecních přirážek, ale zavedli jste řadu obecních dávek: dávku z karet, kuželek, používání veřejných místností, z úředních výkonů, ze psů, z komisí stavebních, z povolení ke stavbě, z přírůstku hodnoty, i z hrobů. I mrtví u nás platí daň, i na ně je uvalena dávka po smrti.

Zatížili jste ty nejdrobnější a nejchudší - vesnické občany krutým břemenem, které ničí tuto pracující vesnickou třídu, ale boháče jste zbavili placení a jejich majetků ušetřili.

Právě navrhovaný váš zákon nevyjadřuje nic jiného než ochranu bohatých velkostatkářů a zbytkářů, kteří mohou platiti miliony korun daní; ty osvobozujete od této povinnosti, avšak nechráníte drobné rolníky, dělníky a živnostníky. Tito všichni jsou existenčně ohroženi, jim budete svým potlačovacím aparátem a exekutory prodávati střechu nad hlavou, poslední zvíře ve chlévku, slepici na dvoře a poslední skrovný nábyteček a náčiní v chudých kuchyních. [ ].

V §u 3 v odst. 1 písm. d) až g) a též odst. 2 a 3 jasně potvrzují, že drobní rolníci a živnostníci jsou z ochrany tohoto zákona vyňati a že exekučním dražbám budou vždy podléhati. Podle §u 5, odst. 3 a pak §u 6, odst. 1 a 2 rozhodne soud neb úřad, má-li býti dražba odsunuta čili nic. Při dosavadní praksi nynějších úřadů, vaší vlády, za tohoto vládního režimu rozhodnou vždy soudy a úřady v neprospěch drobných poplatníků. § 9 téměř zakrývá ten největší váš chytrácký tah, který se vždy vymstí na drobném domkáři, který býval výdělečně činným a vedle zemědělství pracoval na stavbách, v lesích, v dílnách, v cukrovarech, lihovarech, na velkostatcích a v jiných nádenických nebo řemeslnických podnicích, byť byl dlouhou dobu bez zaměstnání. Těm budou prodávány chalupy, jež vinou zákona o stavebním ruchu si domkáři s velkou režií postavili, též byty a hospodářské budovy drobných rolníků, též těm, kteří z vychvalované pozemkové reformy za drahé peníze dostali příděly půdy, zadlužili se, těm, kdo si opravili staré zbořené domky, kdož začali a zařídili si svoje hospodářství, kdož utrpěli živelnými pohromami, nemocí v rodině nebo měli mnoho dítek a pod. Jak tento zákon vypadá v praksi již nyní, ukáži vám na tomto dokladu, na rozhodnutí okresního soudu ve Slavkově. (Čte): "Usnesení. V exekuční věci vymáhající strany Cyrillo-Metodějské záložny v Brně, zastupované dr Jos. Růžičkou, advokátem v Brně, proti povinné straně Janu a Marii Masaříkovým a Aloisu Matulovi, všichni majitelé nemovitostí v Hostěrádkách-Rešově, čís. 167 o 2.685˙30 Kč s příslušenstvím usnesl se okresní soud ve Slavkově u Brna takto:

Návrh povinné strany, aby dražba odložena byla ve smyslu §u 1, odst. 2 zákona čís. 74/1933 případně č. 250/33 do konce r. 1934, se zamítá. Povinní zaplať rukou společnou a nerozdílnou vymáhající straně útraty stanovené obnosem 100.40 Kč do 14 dnů pod exekucí". - Přes to, že se odvolali na váš zákon, aby jim dražba byla zastavena, okresní soud to zamítl a ještě jim k tomu nadělal útraty v částce 10().40 Kč. (Čte): "Odůvodnění. Ve shora uvedené exekuční věci nařízen jest na 5. února 1934 dražební rok ohledně vložky čís. 1070 kat. úz. Hostěrádky-Rešov, pozůstávající z domu č. 167 a čís. kat. 221 st. p. dům č. p. 167.

Povinná strana si podala včas žádost za odklad nucené dražby do konce r. 1934 ve smyslu § 1, odst. 2 zákona č. 74/33 uvádějíc, že se výhradně živí z úrody svých polností. Vymáhající strana se vyjádřila proti návrhu povinné strany, uvádějíc, že povinní vůbec zemědělství neprovozují, že ani nevlastní, ani neužívají žádných hospodářských budov." - Známe to, jak nemá velkou stodolu, velké chlévy, zahradu atd., není považován za zemědělce. - "Sdělením obecního úřadu v Hostěrádkách-Rešově ze dne 31. ledna 1934 má soud za zjištěno, že povinní vlastních pozemků nemají, že povinný Jan Masařík má pronajaty asi 2 měřice pole, že pole dává si obdělávati potahem cizím" - poněvadž při takovém malém zemědělství nemůže míti koně, nebo tažné voly atd., tedy to je důvod, když nemá chlév, dobytek a hospodářské budovy, ale cizím nářadím si pole dává obdělávat a cizím potahem, že není zemědělcem. "Z toho zjištění vyplývá, že povinní: Jan Masařík, Marie Masaříková a Alois Matula zemědělci nejsou a že by se výhradně nebo převážně živili ze zemědělství. Nemají ani vlastních pozemků" - tedy že je mají v pachtu. "Bylo proto žádost povinných pro nedostatek předpokladů §u 1, zák. č. 74/33, příp. zák. č. 250/33 zamítnouti. Podle §u 74 ex. ř. má strana povinná nahraditi vymáhající straně útraty tohoto řízení. Okresní soud ve Slavkově u Brna."

Tento domek byl v pondělí týden ve veřejné dražbě prodán, i přes to, že se postižený dovolával patřičného zákona. To je jeden doklad. Mohl bych vám posloužiti řadou takových dokladů, neboť známe úplně vaši praksi v těchto věcech.

Tento Masařík má zde ještě další potvrzení obecního úřadu v Hostěrádkách-Rešově, kde se potvrzuje, že Jan Masařík je nezaměstnán od 20. dubna 1930 do srpna 1933, takže nemohl dostáti platebním podmínkám vůči věřiteli. Potvrzení je ze 4. února 1934; prosím, úřední potvrzení.

Za těchto podmínek není zemědělcem zedník se svým nepatrným hospodářstvím nebo, jak jsem uvedl, řada lidí ve vedlejších podnicích zaměstnaných, kteří jsou nyní bez zaměstnání; zákon se na ně tedy nevztahuje a střecha nad hlavou se jim prodá ve veřejné dražbě, třebas peněžním ústavem, jako je Cyrillo-Metodějská záložna v Brně.

Ze všech zemědělců, jichž je v Československé republice 1,468.000, je 88% zemědělců do 80 měřic půdy, na něž se zákon o zastavení exekucí nevztahuje, poněvadž převážná většina z nich se živí vedlejším výdělkem, a u nich, jako i zde se to stalo, okresní úřad rozhodne, čím se převážně živí, jak je uvedeno v příslušném paragrafu tohoto zákona, že úřad má rozhodnouti, zdali je úplný zemědělec nebo převážně zemědělec. K tomu je nutno se zmíniti, že za nynější krise tito zemědělci tonou v ohromných dluzích, které jsou dnes vypočteny u všech zemědělců v republice na 35 miliard. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Největší částí z toho jsou postiženi hlavně sociálně nejslabší zemědělci.

Komu poskytne tento zákon úlevu? Zákon bude chrániti zbytek 12% zemědělských kapitalistů, jichž je asi 202.000, kteří buď sami vlastní podniky nebo jsou akcionáři, řediteli a správními rady bank, pojišťoven, pivovarů, lihovarů, škrobáren, mlékáren, továren na umělá hnojiva, jatek, velkomlýnů a pod. podniků, v nichž okrádají všechny drobně zemědělce, poněvadž od nich levně skupují pod výrobní cenou obilniny a živočišstvo a prodávají jim je zpět za vysoké ceny při vysokých ziscích.

Jménem zemědělců na vesnicích na Moravě a v celém Československu, kteří na několika stech schůzí se tak usnesli, podává komunistický klub k navrhované osnově pozměňovací návrh, který zní takto:

K vládnímu návrhu tisk sen. 1212 o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům (usnesení senátu tisk 2498) podáváme tento pozměňovací návrh:

Zákon znějž:

"Zákon ze dne 22. února 1934 o zákazu exekucí a konkursního řízení proti domkářům, drobným zemědělcům, živnostníkům, obchodníkům a všem pracujícím.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Exekuce zahájené proti domkářům, drobným zemědělcům, živnostníkům a všem pracujícím, jichž roční příjem nepřesahuje 16.000 Kč, se zakazují, přesahuje-li roční příjem věřitelů 30.000 Kč ročně."

To znamená, má-li dlužník menší roční příjem než 16.000 Kč a věřitel větší než 30.000 Kč, že se exekuce zakazuje, poněvadž tu jde o sociálně slabého dlužníka.

"(2) Taktéž nemůže býti na návrh věřitelů proti dlužníkům, uvedeným v odst. 1, prohlášen konkurs na jejich jmění.

(3) Daňové pohledávky státu proti dlužníkům, uvedeným v odst. 1, se škrtají.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Tímže dnem pozbývají platnosti všechna zákonná ustanovení jemu odporující; provedou jej ministři spravedlnosti, financí a vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry."

Jak z vývodů všech řečníků v zemědělském. výboru vyplývá, běží zde o oddlužení nebo ulehčení zemědělcům v jejich těžkém postavení, aby nepropadli úplnému bankrotu, ale ve skutečnosti je nutno vzíti na vědomí, že tento zákon, který navrhuje vláda a který je schválen senátem i zemědělským výborem, skutečným zemědělcům, kteří svýma rukama a se svojí rodinou na půdě pracují, kteří ji sami obhospodařují, žádnou úlevu nepřinese. Bylo by jim pomoženo tenkráte, kdyby se opravdu podniklo něco k jejich oddlužení, kdyby se jim škrtly všechny daně a knihovní dluhy - jediné tehdy by byli zbaveni těch největších břemen, která jsou na ně uvalena. Toho se také všude zemědělci jednomyslně domáhají, ale my nevěříme, že sněmovna bude dbáti jejich hlasů. Na př. dnes předložené opatření je úplně protichůdné, znamená záchranu soukromokapitalistického zřízení, záchranu agrárních kapitalistů, jejichž bohatství, nadvláda a - dobrá posice může býti udržena jediné na účet sociálně slabých zemědělců.

Zemědělci na vesnicích i v městech, zemědělci celé republiky Československé dnes vidí, že tento systém pro ně nemá pochopení, že se proti nim používá všech potlačujících prostředků, že jejich schůze nejsou povolovány, že jejich časopisy nesmějí vycházeti - jediný časopis těchto zemědělců "Odboj" a časopis "Hlas" ve Žďáře byly úplně zastaveny - takže jsou dnes odkázáni jediné na instrukce komunistické strany, kterým dávají úplně za pravdu v tom, že se jejich situace může zlepšiti pouze pod jejím vedením ve společné frontě s dělníky, drobnými živnostníky, v jednotné frontě s nezaměstnanými, pro které je dnes skutečně rozhodující okamžik, - kdy se mohou vyprostiti z této bídy bojem o socialismus, bojem o moc. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Čuřík. Dávám mu slovo.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Zákony, které tou dobou projednává tento vážený sbor, mají na sobě jistý ráz sociální politiky. Ale myslím, že obsah těchto zákonů po mém soudu je tak nepatrný, že nemůže ani zdaleka odpovídati situaci, ve které se právě dnes nacházejí všecky národy. Naše sněmovna doposud neřešila nějaký velký problém, který by otřásl aspoň do jisté míry dnešními poměry a přivodil aspoň znatelnou nápravu hospodářských poměrů. To všecko je do jisté míry flikování, které nemůže přinésti úspěchu na žádné straně a žádnému stavu našeho národa. Je to flikování, které konec konců vypadá jako látání starých kalhot a které nemůže ani zdaleka uspokojit volání pracujících vrstev měst i venkova, aby jim bylo pomoženo v jejich kruté bídě.

Vážená sněmovno! Za řadu let, která zde společně působíme, nemohu konstatovati, že bychom byli vytvořili něco trvalého. Ale když byly doby normálnější, přece jenom bylo více pohotovosti a bylo více myšlenek, kterými jsme mohli imponovati naší širší veřejnosti, která přece jenom viděla v našich počinech v začátcích našeho Národního shromáždění jistou akci, o kterou byl zájem v širší veřejnosti. Ale zdá se mně, že čím dále tím větší je úpadek našeho parlamentarismu a tím slabší a tím chudobnější zákony vycházejí z tohoto slavného domu. Je to tragedie, že se naše demokracie nemůže vzchopit k nějakým vážným činům a že nemůže vykonati dílo, které by bylo podporou této demokracie na trvalou dobu, a že právě ta demokracie, která dnes vládne, sama sobě podkopává základy, sama sobě ničí fundamenty, na nichž má spočívati v tomto našem svobodném státě. To je tak bolestné a to je tak trapné, vážení pánové, že to nemůžeme dostatečně vyjádřit, i kdybychom mluvili sebe oposičněji. Konec konců oposiční řeči se dnes nijak neliší od řečí vládních poslanců, mám o tom dokladů celou spoustu i zde, i konečně venku ze shromáždění, že se poslanci vládních stran navzájem napadají, že vytýkají vládě, co má dělat nebo co neměla dělat, že mluví oposičněji než my, oposiční řečníci. Nechci ty pány nijak předčiti v oposičnosti a ve šlágrech, kterých užívají vládní poslanci vůči svým voličům. Mám ve zvyku mluviti klidně a věcně, ale jsou věci, kde přestává klid a kde je často potřeba udeřit na stůl, jak říkáme v lidové mluvě.

Já jsem předevčírem ve výboru soc.-politickém udeřil na stůl, myslím po prvé ve slavném sboru tohoto soc.-politického výboru. A proč? Ne pro svou osobu, abych se tam domáhal sinekur v nějakých bankovních správních radách nebo podnicích lihovarnických, ale abych tam obhájil nejsvětější právo nejchudobnějších lidí v tomto státě. Nebyl bych se ujímal slova v této debatě o této věci, ale poněvadž jsem se dočetl ve sněmovních spisech, že jsem zde byl v řeči posl. Bezděka dotčen neparlamentním a nekolegiálním způsobem, ujímám se proto slova, abych tuto věc poněkud na pravou míru uvedl.

Oč jde konkretně? Nezaměstnanostní poměry jsou dnes tak hrozné a tak dlouho trvají, že situace je přímo zoufalá a v této situaci stát pomáhá nejchudším tím, že jim dává státní příplatek k nezaměstnanostním podporám, aby neumírali hladem. Jest to jaksi příkaz státní povinnosti a my jsme vždy tvrdili, že stát jako ochrana obyvatelstva, národa, má nejchudším pomáhat. To je již v intencích křesťanského učení, aby státní správa přispěla sociálně slabým, to je zásada, která vyplývá z učení Kristova. Když tedy stát nemá práce pro chudé lidi, nemá pro ně zaměstnání, chce jim pomáhat - je to příkaz občanské státní povinnosti - není to žádná almužna, žádné dobrodiní. A v této povinnosti jsou, myslím, všichni občané sobě rovni a stejní, poněvadž naše ústava nezná výsad stavů nebo rodu, nezná rozdílu mezi muži a ženami, mezi vyznáními, prostě všichni jsou stejnými občany - na papíře ovšem. Bohužel, praxe vypadá tak, že vytvořili se u nás několikeří občané v našem svobodném státě, a to ti, kteří požívají plných výsad, výhod státní moci, a ti, kteří jsou, bohužel, od toho stolu odehnáni na sta honů, mají sice povinnosti platiti daně, sloužiti v armádě, plniti občanské povinnosti, ale nesmějí požívati výhod, stejných práv. Ty jsou pro pány, kteří sedí ve vládě.

Zákon o gentském systému, který určuje státní podporu nezaměstnaným, byl vypracován v době, kdy ještě byly poměry normální; bylo to sice brzy po válce, ale přece jen poměry se do jisté míry ustalovaly. Tehdy se pamatuji, že byli to právě socialisté, kteří tento zákon vyvolávali v život, aby pomohli dělníkům nezaměstnaným, aby jim ulehčili trpký život. Mluvilo se všelicos, říkalo se, že toho chtějí využíti pro své odborové svazy, že si chtějí nahnati členstvo do svazů. Nevěřil jsem tomuto názoru, domníval jsem se, že zákon je pracován pro sociálně slabé bez rozdílu politického a náboženského přesvědčení.

Za nějaký čas, kdy zákon byl sice usnesen, ale ležel v nečinnosti, byli to průmyslníci, kteří na to tlačili, aby se ho použilo. Našli v něm karabáč na dělníky a přičinili se, aby vešel v život dokonce proti vůli socialistů. Vešel v život a účinnost a také naše odborová ústředna použila těchto výhod a zákon plnila po řadu let, až do října loňského roku. Vzpomínám zde ještě toho, že tenkráte v čele ústředny naší byl pozdější ministr soc. péče a dnešní ministr unifikací dr Šrámek, který byl předsedou odborové ústředny křesťanskosociální, již také vedl a jaksi representoval až do r. 1929 do podzimu. V té době se zákon plnil, jako dnes se plní, nebylo v tom nejmenší změny. Vzpomínám jedné okolnosti. Za ministra Šrámka naše ústředna stanovila příspěvkové srážky a členský příspěvek; 80%ní srážky z podpor organisačních se strhovaly za šéfovství p. ministra Šrámka. (Slyšte!) To byly srážky organisační na fond nezaměstnaných. Otázka proplácení těchto podpor byla stejná, jak dnes se praktikuje, nebyla o nic jiná praxe v účtování, poukazech atd. Bylo vše na vlas stejné jako loňského roku u nás. A najednou se proti nám vykonstruovala obžaloba, že prý byl tento zákon zneužíván k účelům politickým. Vážení pánové, dovolte, když někdo nemá to štěstí býti ve vládní koalici a když musí v oposici probíjeti se těmi těžkými poměry bez vládní pomoci, bez vládních peněz, bez vládního tisku a bez jiných výhod, které se dávají vládním stranám ve formě sanací atd., je to jistě situace málo záviděníhodná. Nota bene naše hnutí není v oposici proti státu, nebo proti vládě za každých okolností, jsme náhodou v konstelaci, která je v této chvíli oposiční, ale přesto přese všecko máme poměr ke státu kladný, přátelský a srdečný, který nemůže býti nikterak v ničem otřesen a dotčen ani nejmenší měrou. Nechci se tím nějak ohánět, nemám ve zvyku, abych se s tím snad chlubil, že naše hnutí bylo vždy věrné hlavě státu. Byly ovšem doby, kdy nebylo to velmi populární, na schůzích v některých stranách vyslovovati se o Masarykovi příznivě nebo přátelsky. Bylo to tenkrát ještě dosti odiosní, kdy poměry byly daleko jinačí než dnes, ale my jsme byli po té stránce vždy důslední a logičtí, od převratu byl náš poměr ke hlavě státu přátelský, srdečný a uctivý. Nechci z toho nějak těžit, jako těží některé strany. Říkají si Masarykovy děti atd. a chtějí z toho těžiti způsobem politickým nebo osobním. Konstatuji zde docela jasně, že naše hnutí je hnutí státotvorné a že váží si hlavy státu z přesvědčení. Přes to všechno, vážená sněmovno, na nás se ušil, jak se říká lidově, takový pytel politický, kam nás chtěli hoditi, aby nás utopili, zničili a uškrtili. Proto se našly žaloby, denunciace, které vycházely z takových míst, kde měli nejméně důvodů, aby denuncovali a kde bylo tolik materiálu, tolik všelijaké špíny, že mohli zametati před vlastním prahem. Uvedl bych jenom jako příklad namátkou zjištěný v posledních dnech, jak jsem uvedl v jedné výborové schůzi: Šrámkovo sdružení v Brně poslalo ministerstvu účty za 4 měsíce a tam se ministerstvem škrtlo 10% peněz vyplacených neprávem, protizákonným způsobem. To se týkalo asi 330 případů, které jsou vyplaceny bez zákonných dokladů, bez stvrzenek obecních úřadů, nemocenské pojišťovny, bez kontroly mezd a s udáním falešné mzdy. Tato částka se musila prostě z účtů vymýtit. Máte o tom, pánové, výnos ministerský, dostali jste ho do vaší ústředny, znám také jeho číslo. To jest jeden případ, který dokazuje, že se zde hromadně děly nezákonné manipulace, které se ministerstvu účtovaly, aby je proplatilo.