Mám proto za to, že ústavně-právní výbor učinil správně, když se usnesl doporučiti slavnému sněmu, aby schválil usnesení senátu. (Potlesk.)

Místopředseda Rudnický (zvoní): Zpravodaji při odst. 11 pořadu jsou: za výbor zemědělský posl. dr Zadina, za výbor ústavně-právní posl. dr Daněk.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji - za výbor zemědělský - p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Zvláštní ochranu zemědělců, postižených důsledky zemědělské krise, proti exekučním prodejům movitostí a nemovitostí vyřešil zákon ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., a ohledně konkursu vládní nařízení ze dne 29. června 1933, č. 155 Sb. z. a n., vydané podle zmocňovacího zákona. Tato právní úprava v obou směrech platila do konce roku 1933 a byla prodloužena do konce února 1934.

Nový zákon, který projednáváme, tento zvláštní systém ochrany zemědělců v některých směrech rozšiřuje a upravuje účelnějším způsobem. Tak především všechny výkony exekučních prodejů i prohlášení konkursů se všeobecně odkládají až do konce března 1934. Další odklad může býti povolen toliko na návrh dlužníka na dobu až po 31. prosince 1934. Tento odklad týká se jak exekucí starých a dosud odkládaných, tak i exekucí nových, které budou zahájeny po vydání tohoto nového zákona. Na návrh dlužníka musí býti odložena jak dražba věcí movitých i nemovitých, tak i - a to je nová úprava - vnucená správa zemědělského podniku do 100 hektarů. Také vnucená správa již uvalená bude na návrh dlužníka zrušena, když to dlužník bude požadovat. Totéž platí o odkladu prohlášení konkursu na jmění zemědělce.

Dále nové je ustanovení, že na pohledávky zemědělců, které vznikly z prodeje zemědělských výrobků v jejich podniku, je možno do konce r. 1934 vésti exekuci nebo zajišťovací úkon jen do polovice částky této pohledávky a toliko pro pohledávky vzniklé po 9. květnu loňského roku, tedy po minulém květnovém zákonu. Některé pohledávky a věci mají vyhrazené postavení a tato zákonná úprava se na ně nevztahuje. Jsou to pohledávky: mzdy, výživného (podle zákona), výměnků, pojistných premií, zápůjček hypotečních ústavů a zejména - to podtrhuji - všechny pohledávky, které vznikly proti dlužníku po 9. květnu 1933. Toto poslední ustanovení znamená, že zemědělec jest povinen plniti všechny běžné povinnosti, zejména též nově získané úvěry po 9. květnu loňského roku, kteréžto opatření má vlastně posíliti úvěruschopnost zemědělců. (Posl. dr Novák: Také úroky z toho starého!) Před 9. květnem se neplatí, ty podléhají ochraně zákonné. (Posl. dr Novák: Prosím, pokud jsou splatné před 9. květnem, ale po 9. květnu?) Po 9. květnu nikoliv. Zákon tudíž chrání zemědělce toliko proti tíživým starým dluhům, aby tak mohl z běžné tržby plniti všechna běžná vydání. To je hlavní intence zákona.

Ohledně směnky jest rozhodující doba vzniku původní pohledávky. Staré pohledávky živnostníků (před 9. květnem 1933) mohou býti vymáhány exekučně až do stadia dražby do částky 300˙- Kč. Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na věci, které nesouvisí s provozováním zemědělského podniku, ani na věci, které podléhají zkáze.

Ochrana zákona - a to je rovněž nové opatření - nemá býti přiznána a soud, případně úřad nemá vyhověti návrhu dlužníka v těchto 3 případech:

1. jestliže bylo zjištěno, že dlužník neplatí, ač by mohl platiti bez ohrožení řádného provozování svého zemědělského podniku;

2. jestliže dlužník v úmyslu věřitele poškoditi zcizuje anebo zavléká části svého majetku;

3. jestliže dlužník podal návrh na odklad opožděně, po termínu.

Kdyby odklad byl dříve povolen a tyto okolnosti (čís. 1 a 2) teprve později byly zjištěny, může věřitel učiniti návrh na pokračování exekučního řízení.

Kdežto podle zákona z května 1933 byl prováděn odklad exekucí soudy a úřady z úřední povinnosti, stanoví nový zákon, že odklad dražby, vnucené správy anebo konkursu se povoluje na návrh dlužníka - už ne z úřední povinnosti, nýbrž na návrh dlužníka - který ho musí učiniti ústně nebo písemně u soudu nebo úřadu exekuci provádějícího. U dražeb musí se tento návrh podati nejpozději 14 dnů před nařízeným prodejem. Odklad vnucené správy může dlužník učiniti před odevzdáním nemovitosti vnucenému správci, a jestliže již byla vnucená správa ustanovena, tedy kdykoliv za jejího trvání. O tomto návrhu dlužníka rozhoduje soud nebo úřad po výslechu účastníků a případném šetření. Při odložení dražby anebo vnucené správy nemovitosti nařídí soud poznámku v knize pozemkové, avšak další exekuční výkony jsou odloženy, aby zemědělci se nepůsobily zbytečné výlohy. Byl-li odklad povolen, nevčítá se tato doba do lhůt, které se dotýkají zájmů věřitele.

Při provádění dřívějšího zákona bylo možno pozorovati v některých otázkách nejednotnou praxi. A tu především nový zákon stanoví, že za zemědělce podle tohoto zákona se pokládají toliko ty osoby, které se vůbec nebo převážně vyživují hospodařením na zemědělských pozemcích, ať již vlastních nebo zpachtovaných anebo převzatých do užívání. Také otázka úroků a splátek (anuit) z pohledávek vzniklých před 9. květnem 1933 byla různě posuzována a nyní se řeší jasným způsobem. Zemědělský výbor posl. sněmovny též žádá, aby vláda, resp. p. ministr spravedlnosti a vnitra dali soudům a příslušným úřadům pokyn v tom směru, aby dávaly poučení dlužníkům o potřebě včasného podání návrhu na odklad.

S hlediska hospodářského možno zdůrazniti, že tento zákon má zcela mimořádnou důležitost pro naše zemědělství, poněvadž se jím znemožňuje provádění exekučních dražeb, vnucených správ a konkursů u těch zemědělců, kteří pod důsledky dlouhotrvající hospodářské krise přišli do stavu tíživého zadlužení a nemožnosti placení. Situace hospodářská našeho zemědělství v běžném hospodářském období se sice v některých odvětvích zlepšila, avšak v některých zase zhoršila a přiostřila, takže ve velkém průměru jest stále velice špatná a tíživá. Velká část zemědělců stěží uhrazuje z běžné tržby běžná vydání a proto nelze dopustiti, aby pro staré pohledávky byl ohrožován řádný chod těchto podniků. Naopak jest zájmem celostátním, aby všechny tyto podniky, ohrožené hospodářskou krisí, byly udrženy v řádném chodu a tak zachována též existence zemědělce a jeho rodiny. Při sledování tohoto důležitého úkolu jest možno posuzovati tento zákon jako mimořádné a přechodné opatření, za kterým nezbytně musí následovati další účinná akce, která by poskytla těmto vrstvám zemědělců praktickou a vydatnou pomoc pro podstatné zmírnění tíživého břemene dluhů. Potřeba této akce byla v zemědělském výboru všeobecně zdůrazňována s tím výslovným požadavkem, aby příslušný zákon byl připraven s největším urychlením.

Zemědělský výbor projednal toto usnesení senátu o vládním návrhu zákona o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům ve schůzi dne 21. února 1934, přijal toto usnesení senátu beze změny a doporučuje je jakož i připojenou resoluci posl. sněmovně ke schválení.

Slavná sněmovno! Avšak dnešního dne dopoledne jednal o této osnově ústavně-právní výbor, jak o tom podá zprávu kol. referent ústavně-právního výboru dr Daněk, a výbor přijal jednu změnu ze zvláštních důvodů, které akcentoval - o tom také p. referent ústavně-právního výboru bude referovat - a na základě toho se zemědělský výbor přizpůsobil ve své zprávě a doporučuje tuto změnu ke schválení.

Dále doporučuje ke schválení vážené sněmovně také obě resoluce jak výboru zemědělského, tak výboru ústavně-právního. (Souhlas.)

Místopředseda Rudnický (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, za výbor ústavně-právní, p. posl. dr Daňkovi.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! Důvody, pro které byl svého času vydán zákon z 5. května 1933 za tím účelem, aby byli chráněni zemědělci proti konečnému stadiu exekučnímu, totiž proti dražbám ať věcí movitých nebo nemovitých, a pro které bylo vydáno vládní nařízení podle zmocňovacího zákona o zadržení konkursu proti zemědělskému majetku, trvají ještě dosud a tyto důvody vedly také vládu, že přišla s návrhem, který máme právě projednávat v posl. sněmovně.

Návrh tento, jak už za zemědělský výbor zdůraznil pan posl. dr Zadina, se v určitých směrech uchyluje, po př. v některých věcech mění dosud platný zákon nebo ho doplňuje s hlediska účelnosti podle zkušeností, ke kterým vedl dosud platný zákon. Na tomto zákoně především se usnesl senát a projednal jej zemědělský výbor, který jej přijal. Vládní návrh projednával se dnes v ústavněprávním výboru a byla přijata změna, a to v §u 3. § 3 byl až do písmeny e) přijat rovněž bez změny a teprve v písmeně f) byla učiněna nepatrná stilistická změna, ale pak byla učiněna změna potud, že § 3 byl doplněn dodatkem, který na základě žádosti finanční správy byl potom akceptován jak ministerstvem zemědělství, tak ministerstvem spravedlnosti, a nakonec koalicí podán v tom směru, že do odst. (1) §u 3, že totiž ustanovení §§ 1 a 2 tohoto zákona neplatí o vymáhání pohledávek, byla vsunuta nová písmena g) tohoto znění: "smluvených pravidelných kapitálových splátek, nepřesahujících ročně 2% původní jistiny, anuit a úroků, pokud se tyto kapitálové splátky, anuity a úroky staly splatnými po 9. květnu 1933".

Důvody, které rozhodovaly jednak při návrhu nebo žádosti ministerstva financí, jednak potom při projednávání tohoto návrhu na změnu, byly rázu národohospodářského, rázu tak význačného, že nebylo možno přes ně přejíti, poněvadž je potřebí pamatovati také, že každým přirůstáním k jistině byli by ohroženi nejen všichni ručitelé, kteří by dlužníku ručili, nýbrž také všecky ústavy peněžní, zejména drobné peněžnictví v našem státě, což by mohlo míti nedozírné následky. Proto finanční správa, opírajíc se o toto stanovisko, žádala, aby v tomto směru byl přijat původní návrh, který se objevil v osnově jako vládním návrhu, jenomže proti původnímu návrhu vládnímu byla učiněna změna v tom směru, že ochrana se neskýtá smluveným splátkám, úrokům a anuitám, které jsou splatné po 9. květnu 1933. Toto omezení časové v původním vládním návrhu nebylo.

Ústavně-právní výbor toto ustanovení také přijal a doporučuje slavné sněmovně, aby s těmito změnami ústavně-právního výboru byl návrh zákona přijat, a rovněž tak i resoluce, kterou už schválil před tím zemědělský výbor, a resoluce výboru ústavně-právního, která se týká otázky splátek daňových. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Nyní přistoupíme ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci, na straně "proti" pp. posl. Krosnář, Štourač, Čižinská; na straně "pro" p. posl. Koudelka.

Dávám slovo prvnímu řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. Krosnář. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Krosnář: Pánové a paní! Málokdy dostává se do sněmovny předloha, při níž je možno s tribuny mluviti také o situaci nezaměstnaných dělníků. Dnes pan zpravodaj, který tuto předlohu doporučoval, mluvil, jako by předložená předloha byla nějakou velkou vymožeností, nebo jako by snad znamenala zajištění existence milionů nezaměstnaných dělníků. Pokusím se ukázati, kolika procentům tato osnova pomůže.

Ale předem chci říci, že tato osnova se dostává na pořad jednání proto, že na druhé straně vláda pracuje poslední dobou rychlým způsobem a předkládá předlohy, které přinášejí veliké zbídačení pracujícímu lidu. V pátek byl odhlasován měnový zákon a už v sobotu byl publikován. Přes to, že se psalo, že se inflačně nebude projevovati, vidíme, že se zdražují životní potřeby, že se zdražuje ve Velké Praze mouka, že se zdražuje maso. Píše a mluví se, že prý vláda zakročí. Ale proti komu by zde měla vláda zakročiti? Proti finančnímu kapitálu? Proti kapitalistickému systému? [ ]. O celé miliardy se připraví pracující třída, budou ožebračeny tisíce rodin pracujících neustále větším a větším snižováním úrovně a hlavně se to bude dotýkati nezaměstnaných dělníků. Co dnes koupí nezaměstnaný dělník za žebračenku? A ani tuto žebračenku ve spoustě míst nedostává. Víme, že jsou celé okresy, které jsou vyřazeny z jakéhokoliv podporování, víme, že celé desítky tisíc mladých dělníků jsou vyřazeny z jakéhokoliv podporování. Staví se pro ně pár útulků, a to je všechno, co se pro mladé nezaměstnané dělá.

Už se zase dávají různé sliby, a je to proto, poněvadž víte, že trpělivost nezaměstnaných dělníků již přechází, že už vám nestačí četnické kolby a pendreky. Říkáte, že nemůžete dáti na práci a chleba pro nezaměstnané dělníky, [ ]. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nezaměstnaní hladoví, hladoví tisíce jejich dítek. Ve stavení není kouska chleba, rozmáhají se nemoci z podvýživy. V dělnických rodinách nemoc a tuberkulosa jsou denním hostem. A na druhé straně se ničí celé desetisíce vagonů žita, zatím co v rodinách nezaměstnaných a pracujících je hlad. Žito bylo po žních kupováno od drobných malorolníků a domkářů (Výkřiky komunistických poslanců.) za 60 až 70 Kč, koupila je velká agrární družstva a od těch - je vláda kupovala po 93 Kč a dnes snad ještě dráže a za 60 Kč je pak prodává pro dobytek. Je zajímavo, že ve štítě Československa vždycky bylo heslo "Vše pro dítě", ale zde vidíme, jakou cenu má proletářské dítě. [ ]. Dnes již velká spousta obcí protestuje, celá zastupitelstva se usnášejí na protestu proti ničení žita. A co se dělá? Vláda, ve které je 7 socialistických ministrů, dává souhlas, aby se obilí ničilo.

Největší proletářské dělnické družstvo "Včela" učinilo vládě nabídku, že by odkoupilo žito, které se ničí, za 60 Kč 1 g, že by je dalo semlíti, upeklo chleba a že by ho prodávalo pracujícím, resp. nezaměstnaným za 1 Kč 1 kg. Ale co odpovědělo ministerstvo soc. péče? Nic prodati! Ať mají nezaměstnaní a pracující hlad! Zničit obilí, a musí se dáti dobytku sežrati. Nezaměstnaní vidí jasně, že pro ně nastává otázka boje, a proto také přichází dnešní zákon, který vládu nebude nic státi, proto také se tento zákon doporučuje. Tento zákon přichází proto, poněvadž má buditi zdání, že teď, [ ], dělá se také něco pro nezaměstnané dělníky. Pánové vědí velice dobře, kdyby začly na venkově řáditi hromadně exekuce, že by bylo po klidu a pořádku. Zase slibují, že bude lépe a proto je ten zákon tak upravován.

Říká se, že se odročují exekuce do konce letošního roku. Ale co potom? Kdo zbaví domkáře a malorolníky daní? Dluhy jim zůstanou na krku, a nevezmou-li jim boudu nebo poslední šatník dnes, tedy jim ho zabaví potom. My říkáme, že tyto iluse a sliby o práci jsou klamem. Říkáme, že toto vykořisťování, které se provádí, nemůže přinésti trvalé zaměstnání. Může přinésti a přináší pouze větší zisk fabrikantům a bankám. Kapitalismus nemůže dáti trvale nezaměstnaným práci. Pracující třída proto nebude jeho lékařem, nýbrž bude jeho hrobařem. Můžeme říci, že 80% nezaměstnaných dělníků nebude z tohoto zákona míti nic. Proč? Protože v těch rodinách již není možno mimo hlad nic zabaviti. A jak to vypadá? Spousta dělníků nemá bytu, spí ve stozích, snad trochu té slámy, která jim zůstane v botách nebo někde v šatech, by pánové mohli zabaviti. Co bylo trochu cennějšího z nábytku, to bylo prodáno, a co nebylo prodáno, spálilo se, protože měli zimu, třebaže jinde válejí se haldy uhlí, v lesích hnijí spousty dříví. A co jinak bylo cenného, to mají v zastavárně. Snad by bylo možno zabaviti hlad, hladové krky nezaměstnaných dělníků a jejich rodin. Ale snad by šlo zabaviti, ale velice těžko, zaťaté pěsti, které mačkají nezaměstnaní proletáři, když se dívají na své hladovějící rodiny. Ale vidíme, že z toho roste větší odhodlání k boji. Nezaměstnaní a pracující třída vidí, že nemá, co by ztratila, než svoje okovy, ale že může získati celý svět. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Tento zákon snad do konce roku se bude týkati těch, kteří ještě za blahé doby konjunktury si něco uhospodařili, protože těžce pracovali, a vystavěli si snad nějaký domeček. Snad těm se na půl roku odlehčí, že jim nevezmou střechu nad hlavou, ale spočívá na nich stejně tíha dluhů, a naděje na práci není žádná. Ale pánové vidí, že mají nezaměstnané nejenom ve hlavních městech a že by těžce na to doplatili, kdyby domkářům, dělníkům, kteří si na venkově vystavěli domek, začali bráti střechu nad hlavou. A proto přicházíte s tímto zákonem. Ale přijde doba rozčarování. Tak jako bylo slibováno, že se roztočí kolečka půjčkou práce, a jako to bylo odhaleno jako pustý švindl, tak se odhalí všechny sliby, které nyní děláte. 15 let již slibujete, ale je zajímavo, že v poslední době v tom slibování a klamání pracujících nejste již jednotni. Jednotni jste v tom, že je třeba nynější režim ještě více utužiti, že je třeba rychleji prováděti v Československu fašisaci, jenom se hádáte, jak to udělat a kdo to bude dělati. Jste samý plán. Preiss má plán, Engliš má plán, vláda má plán, a každý říká: ten můj plán je nejlepší, ten plán toho druhého udělá bankrot. A my vidíme, že ze samých těch plánů nastalo rozladění v koalici. Národní demokraté odešli do státotvorné oposice. Víme, že v zákulisí je teď boj, kdo z toho vymačkání více urve, o nic jiného nejde. Jim jde jen o ten profit, který vymačkáte z krve pracujícího lidu, kdo má z něho nejvíc dostati. V tom jsou zajedno všichni. Vedle toho se tento zákon nebude vztahovati na ty, kteří tři roky před vyhlášením tohoto zákona nebyli řádně tři měsíce zaměstnáni na jednom místě. 5 roků trvá hospodářská krise a právě na ty dělníky, kteří mají to neštěstí, že se nemohou dostati do práce a kteří třeba již 5 let nedělají, se nebude zákon vztahovati.

Vedle toho budou to statisíce sezonních dělníků. Kdepak je dnes práce, která trvá tři měsíce u sezonních dělníků na jednom místě? Nikde, poněvadž se pánové postarali, aby kapitalistická racionalisace vykořistila pracujícího člověka pokud možno nejvíce.

Pamatuji se, jak dnes muž širokých ramen, pan Hampl, kdysi nám kovákům říkal, jakou pružinkou je racionalisace, a že je na čase, aby prý v Československu jezdili dělníci automobily do práce. Dopadlo to hodně mizerně. Automobilem se do práce nejezdí, ale za to vyfasovali dělníci od dr Zenkla v Praze káry a myslí, že mají automobily.

Vedle toho nebude se tento zákon vztahovati na tisíce omezeně pracujících a vysazených dělníků, poněvadž jejich základ mzdový zase zásluhou sociálfašistů je tak nízký, že i když bude dělati dva dny, tedy si někde základní mzdu 60 nebo 70 Kč vydělá, a pak na něho exekuce dolehne stejně.

Jak to vypadá dnes u horníků, u kováků, jak vypadá dnes situace mezi textiláky ve východních Čechách? To jsou vymoženosti, se kterými přicházejí sociálfašisté a o kterých se mluví jako o velkém vítězství? My podáváme opravný návrh a říkáme: Zastavení všech exekucí!

Vedle toho tento zákon postrádá jedno, a sice, aby bylo zastaveno exekuční vystěhování nezaměstnaných dělníků. V Praze je 17.000 prázdných bytů, ale nezaměstnaní musí spáti ve stohu, v kanálech nebo nádražích. Zde starost o nezaměstnaného není. A protože víme, že tento zákon nepřinese práci a chleba, nepřinese nezaměstnaným nic, půjdeme mezi nezaměstnané a budeme ukazovati, jakým způsobem jde vybojovati chleba i práci, půjdeme a ukážeme jim aspoň cestu, kterou se musí bráti. Nezaměstnaní dnes již jasně vidí, že je potřebí, aby nastoupili vážnou cestu boje, vědí, že zde není žádné jiné pomoci, že dluhů se nezbaví a že práce nebude žádná. Proto svolávají své schůze, staví své akční výbory, nastupují k obecním úřadům a k radnicím, ale ne již jako žebráci, jednotlivě, nýbrž v masovém bojovném celku. Půjdou ke svým kamarádům, k závodům, postaví velkou protifašistickou frontu v Československu a budou prováděti nástup do okresních měst a budou prováděti demonstrace pracující třídy s dětmi a ženami. Dobře vědí, že jinak práce a chleba nedostanou.

A když to vše nepomůže, mají zářné příklady již ze zahraničních měst, kde nezaměstnaní vidouce, že není jiné pomoci, nastupují a organisují nástupy na hlavní města. Teď právě nastupuje armáda nezaměstnaných z celé Anglie na Londýn a nezaměstnaní nastoupí, když bude potřebí, i u nás v Československu pod vedením komunistické strany do ulic obcí a potáhnou do hlavního města. A právě mládež v Československu, mládež [ ] staví se do prvních řad a organisuje již nástup v západních Čechách, kde podle statistiky je největší počet nezaměstnaných a postižených, mezi nimiž je hlavně mládež. Za této situace není divu, že volání po chlebu a práci ozývalo se z těchto míst stále častěji a častěji. Nevidouc jiného východiska, jak dovolat se svého práva na život, odhodlává se nezaměstnaná mládež Mostecka k rozhodnému činu. Schůze nezaměstnané mládeže v Záluží vydává ke všem mladým nezaměstnaným a k veškeré pracující veřejnosti provolání k pochodu hladu na Prahu. Tento pochod má býti výkřikem, demonstrací proti fašistické politice hladu, proti snahám zatáhnouti mládež do fašisticko-militaristických táborů nucené práce, proti přípravám imperialistické války, za chleba, práci a řádné podpory. K pochodu se zatím připojily: schůze nezaměstnané mládeže v Hrdlovce, Lomu, Novém Sedle, Otovicích, Staré Roli, Kryrech, Chomutově, Karlových Varech, konference nezaměstnané mládeže v Kraslicích, rudí sportovci v Duchcově a řada jiných míst a organisací. Pochod došel takového ohlasu, že usnesli se připojiti i mladí nezaměstnaní na Kladensku na svých schůzích ve Pcherách, Motyčíně, Brandýsku, Unhošti atd. O této akci jednala i konference mladých nezaměstnaných dělníků Velké Prahy. Nejenom že nastoupí nezaměstnaná mládež, ale už dnes čekají celé tisíce na povel, neboť vědí, že váš režim, kapitalistický režim jim nemůže dáti práci. Připravují se a, když bude potřebí, nastoupí boj, ale ne už jenom za žebračenky, nýbrž boj o moc. [ ]. Nebojí se ani vašich kriminálů. Nemůžete je všechny zavřít, a kdyby, musíte jim tam dát jísti, což doma nemají. Nezaměstnaní nepůjdou krást ani loupit [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Koudelka.

Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Na historii tohoto opatření můžeme sledovati účinky postupující hospodářské a finanční krise. V květnu r. 1932 připravilo ministerstvo spravedlnosti prvou osnovu tohoto opatření; ta byla tehdy na zákrok zástupců peněžních ústavů zmařena. Ale už za rok, v květnu 1933, předložila vláda osnovu prvého zákona o odkladu exekucí v zemědělství, v prosinci loňského roku pak jsme zde schválili druhý zákon, prodlužující platnost zákona prvého do konce tohoto měsíce, a nyní koncem února 1934 jednáme o třetím zákonu o odkladu exekucí a prodlužujeme platnost tohoto opatření až do konce roku letošního.

Toto opatření bylo velmi kritisováno s nejrůznějších stran, zejména se strany peněžních ústavů a s hlediska péče o řádnou funkci podnikatelského úvěru. Avšak, kupodivu, toto opatření tak kritisované se nejen nezrušuje, nýbrž prodlužuje na další rok a rozšiřuje se nad to ještě na nezaměstnané dělníky a na nezaměstnané a v bídě jsoucí živnostníky. Z toho plyne, že je to opatření sice nepříjemné, opatření nouzové, nicméně opatření hospodářsky nezbytné. Tento zákon je zdokonalením předchozích předpisů. Až dosud soudy odkládaly exekuční prodeje u zemědělců z vlastní moci, i když pro to nebylo individuálních předpokladů, což jistě nebylo dokonalé se zřetelem k tomu, že šlo častokráte o případy, kdy exekuční prodej byl zbytečný, kdy při jisté péči dlužníkově nemusilo k těmto koncům dojíti.

Osnova nového zákona žádá, aby na příště odklad exekučního prodeje směl se státi jen na návrh dlužníkův, a říká v §u 7, že soud nemá tomu návrhu vyhověti, jestliže dlužník neplatí, ač by platiti mohl, nebo když jedná v úmyslu věřitele poškoditi anebo jestliže se dopustil hrubé nedbalosti a se svým návrhem přišel opožděně.

V tomto zákoně činí se opatření, aby i nadále nemohly býti uvaleny konkursy na zemědělské podniky. Konkursů v zemědělství jsme měli vůbec velmi málo. S tímto opatřením přicházeli věřitelé toliko v několika případech ve východní části Slovenska, na Košicku, ale v historických zemích k těmto opatřením nedocházelo, za to však častěji ke vnucené správě na zemědělský podnik, kteréžto opatření je s hlediska dlužníka mnohem obtížnější a nebezpečnější než exekuce nebo konkurs. Na statku prostě hospodaří a poroučí jiný; jak hospodaří a jak poroučí, za to neodpovídá téměř nikomu, a vlastník podniku si musí ještě tuto cizí správu, která není jemu ani podniku na prospěch, ze svých vlastních prostředků zaplatiti. Uvalením vnucené správy znemožňuje se jen u podniků do 100 ha. Byly snahy, aby toto opatření platilo i pro podniky větší, nad 100 ha, ale nebylo by to správné, neboť tyto velké zemědělské podniky jsou podniky kapitálovými, kde moment sociální nehraje té role jako u zemědělských podniků menších. Tu se naprosto nic nestane, přejde-li takový podnik z jedněch rukou do druhých - to se může státi jen u velmi malého počtu případů - kdežto u malých a středních zemědělských podniků jde o hromadný zjev s dalekosáhlými účinky hospodářskými i sociálními.

Mám za to, že i východní části naší republiky vyhoví tato hranice 100 ha výměru zemědělského podniku, i když uvážím extensivní formu hospodaření tamtéž.

V §u 3 osnovy vyznačuje se, pro které platy neplatí tato ochrana, kdy dlužník musí plniti bezpodmínečně své povinnosti. V ústavně-právním výboru dnes proti jinému mínění výboru zemědělského vsunuli nový odst. g), který praví, že platy, splátky na dluh, anuity, úroky splatné od 9. května minulého roku musí být splaceny, nepřesahují-li 2% splátky na kapitál. Toto opatření vsunul tam ústavně-právní výbor na žádost peněžních ústavů, dojista ve spravedlivém uvážení jejich požadavků. Avšak s hlediska osob, které mají býti chráněny, je třeba přece jen se pozastaviti nad tímto opatřením, neboť ono bude mít, podle mého pevného přesvědčení, účinky velmi nepříznivé. Způsobí především zklamání u oné části zemědělců, jimž jsme poskytovali ochranu před exekučním prodejem. Tito lidé až dosud, dodnes mohli žít v přesvědčení, že je chráníme před následky vymáhání úroků, anuit a splátek za poslední 4 čtvrtletí, od 9. května minulého roku. To je 10 měsíců; než ten zákon bude vyhlášen, musíme počítati se 4 čtvrtletími. Ti lidé však spoléhali, že je tento zákon chrání, že je bude chránit dále, až do jinakého vyřízení těchto případů, a my přicházíme, béřeme jim tuto ochranu, aniž bychom jejich případy vyřídili. Musíme počítati s tím, že tito lidé budou teď postaveni před tvrdou skutečnost zaplatiti úrok, splátky na dluh, anuity za poslední 4 čtvrtletí. Velectění pánové, a to teď, když je prodáno, teď, když zemědělec trží velmi nepatrně, teď, když nepočítá s těmito platy, spoléhaje na to, že zákon bude prodloužen v tomto směru ve znění nezměněném!

Než já mám za povinnost toto vytknouti a bude věcí dalších našich opatření, abychom škodlivé následky těchto změn praktickou politikou zmírnili.

Velectění, v §u 9 osnovy se řeší sporná otázka, kdo je zemědělcem, majícím nárok na ochranu podle tohoto zákona. § 9 formuluje to tak, že zemědělcem ve smyslu tohoto zákona je ten, kdo se vůbec nebo převážně živí z výtěžku zemědělské práce. Kdyby nebylo zároveň opatření stejné ochrany pro nezaměstnané dělnictvo a živnostnictvo, musili bychom tento paragraf potírati, neboť prakse bude ta, že z tohoto zákona vypadne valná část drobných zemědělců, kteří vedle své malé výměry půdní musejí hledati živobytí také v práci námezdní. Jsem povděčen, že zároveň s tímto opatřením máme zde na stole ke schválení opatření na ochranu nezaměstnaných dělníků a nezaměstnaných živnostníků.