2. Zpráva výborů zahraničního a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2331), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná v Paříži dne 12. května 1933 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. července 1933, č. 110 Sb. z. a n. (tisk 2360).

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční posl. inž. Žilka, za výbor živn.-obchodní posl. Slavíček.

Dávám slovo prvému zpravodaji za výbor zahraniční posl. inž. Žilkovi.

Zpravodaj posl. inž. Žilka: Slavná sněmovno! Republika Československá uzavřela s Francií smlouvu 2. července 1928. V důsledku chaotických obchodních poměrů rozhodla se francouzská vláda také ke změně dosavadních smluv, a to nejen s naším státem, nýbrž i s řadou jiných států. Ohlásila těmto státům, že buď dobrovolnou cestou změní své dosavadní úmluvy obchodně-politické, nebo že francouzská vláda je rozhodnuta tyto smlouvy vypověděti a jednati o smlouvách nových. V důsledku tohoto rozhodnutí francouzské vlády jednala vláda Československá o změně smlouvy z 2. července 1928. Tato smlouva mě se ve dvou částech, a to nejprve pokud se týče tarifní části, kde byla ujednána dohoda na základě reci procity v jednotlivých položkách, kde oba státy si vzájemně dávají právo dospěti po 15denní výpovědní lhůtě k naprosté celně-tarifní svobodě u některého zboží výslovně vyjmenovaného v listinách k dohodě připojených. V případě, že nedojde k této dohodě, má druhá strana právo po uplynutí dalších deseti dnů upraviti si své celní sazby nebo jiné dovozní podmínky u zboží autonomně.

Druhá pak část dodatkové dohody jedná o omezení působnosti doložky nejvyšších výhod, a sice na základě ujednání konference ve Strese, hlavně pokud se týče změn a opatření měnových.

Tedy dohoda tato zaručuje pro případ, že by v Československu byly nepříznivě dotčeny některé položky, čímž by se ohrožoval náš vývozní zájem, že se Francie uvolnila od těchto změn upustiti. Přes to, že dohoda znamená jisté uvolnění dosavadních obchodních styků, doporučuji jménem zahraničního výboru se zřetelem k tomu, že je to důsledek chaotických poměrů obchodně-politických ve světě vůbec, tuto dohodu ke schválení. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor živn.-obchodní - p. posl. Slavíčkovi.

Zpravodaj posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Dodatková úmluva k obchodní smlouvě mezi republikou Československou a republik u Francouzskou je odrazem nynějších neutěšených hospodářských poměrů větových, zejména však neutěšených hospodářských poměrů v Evropě a znamená ve skutečnosti zhoršení dřívějšího stav, poněvadž kontingent našeho zboží je snížen. Pokud se týká materielní věci samé, poukazuji, že náš obchod s Francií se vyvíjel zajímavě již od r. 1927, kdy jsme z Francie dovezli k nám více než za 780 mil. Kč zboží, vyvezli však za 241 mil. Kč, tedy byli jsme pasivní. Tento stav se zlepšoval tak, že r. 1931 jsme již měli aktivum z obchodování s Francií, neboť jsme dovezli z Francie za 453,872.000 Kč, ale vyvezli jsme za 460,664.000 Kč zboží. R. 1932 ukazují ovšem poslední data statistická již na zmenšení obchodních styků naší republiky s republikou Francouzskou a v číslicích se to jeví tak, že jsme dovezli za 319,504.000 Kč zboží z Francie k nám a vyvezli za 356,141.000 Kč zboží do Francie. Již referent za výbor zahraniční upozornil, že Francie byla přinucena okolnostmi rozvázat obchodní smlouvy i s jinými státy a udělat dodatky k obchodním smlouvám tak, jako to učinila s republikou naší. Jsem přesvědčen, že zástupci naší republiky při jednání s Francií učinili vše, co se učiniti dalo. Právě nyní se zase vyjednává o obchodní styk s Francií a jistě že zástupci našeho státu budou se namáhat, aby zhoršení, které znamená tato dodatková úmluva, bylo zlepšeno, a proto doporučuji, tak jako kol. referent za výbor zahraniční, jménem výboru živn.-obchodního, aby dodatková úmluva k obchodní smlouvě s Francií byla schválena. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá.

Hlasování o tomto odstavci pořadu odkládám na dobu pozdější.

Nebude-li námitek, přistoupím nyní k projednávání odst. 3 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání 3. odstavce, jímž jest:

3. Zpráva výborů živn.-obchodního a zahraničního o vládním návrhu (tisk 2370), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, podepsaná dne 29. srpna 1933 (tisk 2404) a protokol o podpisu obchodní a plavební smlouvy mezi československou republikou a Bulharským královstvím, podepsané dne 29. srpna 1933 (k tisk u 2404).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní pp. posl. dr Zadina a inž. dr Toušek; za výbor zahraniční posl. dr Hajn.

Zpravodaj posl. inž. dr Toušek se omluvil.

Dávám slovo prvému zpravodaji p. posl. dr Zadinovi - za výbor živn.-obchodní.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! Obchodní styky našeho státu s Bulharskem, spočívaly dosud na prozatímní úpravě, která byla sjednána výměnou not dne 16. října 1925 na podkladě zásady nejvyšších výhod. Bulharská vláda vyslovovala po delší dobu přání, aby sjednána byla řádná obchodní smlouva, která by řešila též důležité otázky celně-tarifní Československo rovněž uznává tuto potřebu a z toho důvodu byla navázána jednání, která vedla k uzavření obchodní a plavební smlouvy, podepsané dne 29. srpna 1933.

K posouzení našich dosavadních obchodních styků s Bulharskem možno uvésti tato data:

Československo vyváží do Bulharska především výrobky průmyslové, a to bavlněnou přízi a jiné textilie, papírové zboží, zboží skleněné a železné, stroje a přístroje. Z Bulharska dovážíme hlavně výrobky a suroviny zemědělské, zejména tabák, obilí, ovoce, zeleninu, některé výrobky živočišné a pod.

V důsledku hospodářské krise poklesl značně vzájemný obchod, zejména když Bulharsko učinilo opatření pro regulaci dovozu valutárními opatřeními. V důsledku toho dohodly se obě národní banky o úpravě platebního styku při dovozu zboží mezi oběma státy, při čemž byla zachována na obou stranách autonomie v devisovém, resp. povolovacím řízení.

Nová obchodní smlouva má přinésti další oživení a stupňování vzájemných obchodních styků. Skládá se z části všeobecné, ze dvou příloh celně-tarifních a z další přílohy upravující otázky veterinerní.

Všeobecná část upravuje všechny otázky, které bývají předmětem obchodních smluv po stránce všeobecné, jako jest právní postavení příslušníků obou států, ochrana, označení původu, otázky zdanění, pohraniční styk a j. V příloze A jsou uvedeny celní výhody, které poskytlo Československo pro bulharské zboží: vinné hrozny, ořechy, švestky, různá semena, kůže, víno, sýry a podobné zemědělské artikly. Dále bylo sjednáno, že Bulharsku se poskytnou na pšenici a kukuřici ty výhody, které by Československo poskytlo výjimečnou smlouvou k dosažení užší hospodářské spolupráce některému zemědělskému státu střední Evropy, což znamená prakticky příslib preference pro pšenici a kukuřici, podle analogie úpravy, která by se poskytla některému státu Malé dohody.

Naproti tomu získalo Československo celní slevy anebo vázání smluvních cel pro své výrobky, a sice ve dvojí úpravě; kdyby totiž byly poskytnuty preference na pšenici a kukuřici, přislíbilo Bulharsko u některých položek další nové slevy celní. Jde tu zejména o toto zboží: chmel, dlaždice, porculánové zboží, různé zboží skleněné, papír, obuv, textilie, různé zboží textilní a j.

Veterinerní úmluva upravuje dovoz některých živočišných výrobků, zejména hus, kachen, drůbeže, vepřového masa, sádla a některých výrobků živočišných.

Smlouva vstoupí v platnost 15. dne po výměně ratifikací a má platiti 2 roky. Jestliže však nebude vypovězena jednou smluvní stranou 3 měsíce před uplynutím této lhůty, bude mlčky prodloužena a zůstane v platnosti tak dlouho, dokud nebude vypovězena, při čemž výpověď bude účinkovati po třech měsících od doby učiněného oznámení.

Výbor živnostensko-obchodní jednal o této obchodní smlouvě na své schůzi dne 9. listopadu 1933 a usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby schválila tuto formuli schvalovací:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní a plavební smlouvou mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, podepsanou dne 29. srpna 1933. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor zahraniční - p. posl. dr Hajnovi.

Zpravodaj posl. dr Hajn: Paní a pánové! Obchodní, plavební a veterinářská smlouva mezi Bulharskem a Československou republikou je po dlouhé době konečně tady. Na takovou dlouhou dobu výčet vzájemných smluv jest velice skrovný, začíná se velmi těžkou předlohou o míru neuilleském a končí se dnešní. Mezi tím jsou obvyklé smlouvy o vzájemné právní ochraně a prozatímní obchodní smlouva z r. 1925, na základě které se mezi námi obchoduje, která vede čím dále k většímu úpadku na obou stranách; pro nás jsou zde cifry takřka katastrofální.

O obsahu dnešní předlohy samé promlouval zde kol. dr Zadina, já se zmíním podrobně o otázce Dunaje, která s ní souvisí, protože smlouva má zvláštní část o plavebních otázkách. Dunaj, paní a pánové, jest jediné přímé spojení mezi naší republikou a Bulharskem. Kdyby byla náležitá loďstva na obou stranách, mohli bychom se beze všeho dohodnout a této mezinárodní řeky Dunaje používati také na prospěch svých hospodářských styků. Mohla by potom býti mezi námi také plavební ústředna atd., ale nejlepší by bylo, kdyby mezi všemi dunajskými slovanskými státy, počítaje v to i Rumunsko, mohlo dojíti k jakési ústřední všeobecné smlouvě a kdyby se celá plavba mohla po Dunaji konati pod jednotným zorným úhlem a jednotným vedením. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Celá otázka dunajská, paní a pánové, se stává vážnější, jakmile loni ministr německé říšské dopravy pronesl řeč pod heslem zrovnoprávnění Německa nejen na poli vojenském, nýbrž i na poli dopravy mezinárodní a zrovnoprávnění jeho i na poli dopravy říční, specielně na těch čtyřech řekách, které mírové smlouvy poválečné prohlásily za mezinárodní, nad kterými, nad každou z nich, byla zřízena mezinárodní říční komise, ve kterých se vrchní dozor přirozeně dal vítězným státům. A tu jmenovaný říšskoněmecký ministr dopravy prohlásil, že Německo nemůže strpěti v těchto říčních komisích žádné cizí mocnosti, kterými dotčené řeky neprotékají. S těmi státy, kterými ony řeky protékají, je prý Německo hotovo se dohodnouti, ale druzí musí jíti pryč. Vidíte, že je zde zase útok na mírové smlouvy, kde také my jsme tangováni. Ty 4 řeky jsou: Rýn, Labe, Odra a Dunaj. Teď jsme tady zase u Dunaje.

Jestliže náš zahraniční výbor s našeho stanoviska a se stanoviska jugoslávského, bulharského a rumunského učinil návrh a návrh ten byl přijat, aby se vykonala zvláštní jeho schůze, kde by se za přítomnosti znalců i zástupců mezinárodních komisí jednalo o plavbě československo-dunajské, pak tím spíše je nutno, aby co nejdříve byla takováto porada vzhledem k prohlášení říšskoněmeckého ministra.

Chci, paní a pánové, skončiti svůj referát politický stejně stručně, jako jsem probíral dosavadní části. R. 1920 jsem byl před revolučním Národním shromážděním referentem o smlouvě neuilleské, o světové smlouvě poválečné s Bulharskem. Tenkrát jsem nazval tento mír neuilleský pro Bulharsko mírem těžkým a ztrátu Egejského moře jsem označil nejen za ztrátu bulharskou, nýbrž i za ztrátu slovanskou. Mluvil jsem dále, že, jakmile si Bulharsko uvědomilo svou situaci, nemožnost i bezvýslednost jakéhokoliv pokusu změniti mír neuilleský, že bylo dosaženo prvé etapy k nápravě pro Bulharsko a tím také částečně pro ostatní svět. A vytkl jsem Bulharsku tři možnosti: Možnost vstupu do Společnosti národů, možnost nároku na úpravu jeho poměru k Jugoslavii, jakož i možnost nároku na úpravu jeho poměru k Malé dohodě. Bulharsko se skutečně přihlásilo do Společnosti národů, bylo také přijato a po tolika letech, co je v ní, má s ní ovšem své vlastní zkušenosti a dnes ovšem také své vlastní mínění o ní.

Pokud se týče Jugoslavie, paní a pánové, byla situace stejně těžká, ba můžeme říci, ještě těžší. Ve svém referátě jsem vyslovil přání po smíru mezi Bulharskem a Jugoslavií a spolu i přesvědčení, že k němu dojde neúprosnou logikou poměrů samotných. Skutečně opravdu oboustranné hnutí po smíru bulharsko-jugoslavském se začalo zdola. Sám bulharský a jugoslavský lid se nepokládal navzájem za nepřátele, ti si byli po válce mezi sebou slovanskými bratry, ale ozvala se i část inteligence jak na straně bulharské, tak i na straně jugoslavské, že není možno, aby nepřátelský poměr mezi oběma státy trval dále, a žádala o dohovor ke smíru i přes makedonskou otázku. Bylo ještě lépe na této cestě, jakmile se sešli pohlaváři obou církví, pravoslavné církve v Bulharsku a pravoslavné církve v Jugoslavii, mocností velikých v obou státech, a proklamací ve vší slávě vyhlásili, že se budou starati, aby přestal dosavadní nepřátelský poměr mezi oběma státy. Tak to postupovalo, až konečně tyto vlny zasáhly i hlavy států, a my jsme nedávno byli svědky, jak se scházeli králové za asistence odpovědných ministrů, tedy jak to mělo všechno náležitý ráz.

Teď by zbývala ještě Malá dohoda. Tady to šlo pomaleji, ale jakmile začalo hnutí, kterým byly zasaženy i hlavy královské, zdálo se, že není možno jinak, nežli že se vyjasní poměr mezi Bulharskem a Malou dohodou. A tu, paní a pánové, jestliže již došlo až k vzájemným návštěvám hlav států, k vzájemným návštěvám králů, tu Balkánský pakt jest úplným nelogickým výsledkem všeho, můžeme říci, že Balkánský pakt znamená zlomení celé této linie.

Tu najednou z čista jasna vyskočila nějaká jiná linie, ne již tak příznivá spojení a dohodě Bulharska a Jugoslavie; a jestliže se podezírá, že jí jde ne-li především, aspoň také o to, aby nedošlo k žádnému užšímu přátelství mezi Jugoslavií a Bulharskem, tu toto podezření nemůže býti odbyto jako snad úplně neopodstatněné. Podle našeho přesvědčení měla předcházeti podobnému paktu dohoda mezi oběma slovanskými státy na Balkáně a teprve takový balkánský pakt měl býti korunou všeho. Bylo to zlomeno, a tak zůstalo Bulharsko mimo. Podle mého přesvědčení nemohlo Bulharsko podepsati Balkánský pakt, poněvadž se svým obsahem rovnal úplně neuilleskému míru a bylo by to nové podepsání neuilleského míru se strany Bulharska. To žádný rozumný politik a státník nemohl od něho očekávati a ani žádati. Nad to ještě stylisace paktu byla taková, že se tam nenajde ani slovíčka, které by umožnilo nějakým způsobem zmírniti negativní stanovisko Bulharska. A tu se ptám: poněvadž v tom paktě jsou Jugoslavie i Rumunsko součástí Malé dohody a my víme, že Malá dohoda tyto věci dělá společně, že tedy nemůže je na svůj vrub podnikat ani Jugoslavie ani Rumunsko, ptám se, jaké bylo stanovisko našeho zahraničního ministra? A jsme dychtivi a žádostivi, až nám bude o tom podávat zprávu, ať v zahraničním výboru, ať v plenu. Pak budeme vidět, co zde hrálo tak velikou a podstatnou úlohu.

Ze všech těch nadějí, z těch činů, z toho proudění atd., které jsme tak sympaticky stopovali, tady pro nás, pro poměr mezi námi a Bulharskem, vlastně nic jiného nezůstává nežli dnešní smlouva obchodní, plavební a veterinářská. Jsme za ni povděčni, poněvadž může hodně napraviti a může se státi aspoň podkladem pro další vývoj mezi námi, a to musí potom míti reflex na poměr mezi Jugoslavií a Bulharskem.

Proto jménem zahraničního výboru ovšem doporučuji, abychom tuto smlouvu přijali. Ale nežli ještě ukončím, upozorňuji, že se stejně tak můj návrh týká zvláštního dodatku protokolu, který byl dodatečně k mé zprávě pojat, dodatek také eo ipso schvalujeme, poněvadž je to součást hlavní smlouvy. A ještě: po ukončení první schůze zahraničního výboru, ze které vzešla má první zpráva, mně byl doručen z ministerstva železničního elaborát, kde se žádaly nějaké opravy v nomenklatuře překladu francouzského textu. To si nechám, jak je obvyklé, až před druhým čtením, kde několik těch slov přečtu a navrhnu, aby se udělala oprava.

Navrhuji jménem zahraničního výboru, aby se předloha přijala. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Tím rozprava odpadá.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce, a nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání odst. 10 a 11 dnešního pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání odst. 10 pořadu, jímž je:

10. Zpráva výborů soc.-politického a ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 2497) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1211 a 1214) o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízem proti nezaměstnaným (tisk 2499) [podle §u 35 jedn. řádu].

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby jednání o této osnově sloučeno bylo s jednáním o osnově, která jest na pořadu jako další odstavec 11, t. j.:

11. Zpráva výborů zemědělského a ústavněprávního o usnesení senátu (tisk 2498) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 1212 a 1215) o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti zemědělcům (tisk 2500) [podle u 35 jedn. řádu].

Sloučené projednávání navrhuji proto, že obě osnovy jednají o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení.

Jsou snad nějaké námitky proti návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Námitek nebylo.)

Není jich.

Projednávání bude tedy podle návrhu sloučeno.

Zpravodaji při odst. 10 jsou: za výbor soc.-politický p. posl. Klein, za ústavně-právní výbor p. posl. dr Winter.

Dávám slovo prvému zpravodaji, - za výbor soc.-politický - p. posl. Kleinovi. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj posl. Klein: Slavná sněmovno! Bylo-li již před tím učiněno opatření ve prospěch postižených zemědělců, je samozřejmé, že dělnické strany požadovaly, aby ochrana v exekučním a konkursním řízení byla také dána nezaměstnaným, těm, kteří bez své viny nemohou najíti novou existenci. Stejně tak, jak již se argumentovalo, do jisté míry právem, u zemědělce, že převzal z lepších dob, z doby konjunktury, určité závazky, které v době krise nemůže plniti, stejně to platí, namnoze ještě více, u nezaměstnaných, kteří v době možnosti práce převzali obdobné závazky, které tím méně mohou plniti, nemají-li pravidelný důchod. Proto jsme ve výboru soc.-politickém uvítali, že vláda vyhověla, alespoň podstatně, těmto oprávněným přáním a předložila senátu příslušnou osnovu. Obsah této osnovy vystihuje pouze to nejnutnější. Jde o to, aby pohledávky vzniklé před účinností zákona byly chráněny do 31. prosince 1934 a to jak v případu exekuce, tedy v případu dražebním, tak také v případu konkursním.

§ 2 uvádí případy, které nespadají do ochrany tohoto zákona, to je výživné, pojistné premie a pak ony pohledávky, které vznikly po účinnosti tohoto zákona. Ve výboru soc.-politickém byly vzneseny námitky, že není dobře, že chráníme také odst. b) §u 2, poněvadž i zde nemůže prý nezaměstnaný plniti závazky. K tomu připomínám, že nemůže tato osnova regulovati tuto otázku, pokud zejména se týká soukromého pojišťování, a že podle příslušných předpisů, které také mají svůj vztah mezinárodní, je v zájmu každého, kdo uzavřel nějakou pojistku, ať požární nebo životní, aby příslušné premie platil anebo se přímo s pojišťovnou dohodl.

Pokud pak byly vzneseny námitky, že osnova nechrání pohledávky, které vzniknou po účinnosti zákona, tedy kdyby to bylo obráceně, tak by pravděpodobně málokdo měl možnost, aby dostal zboží nebo něco jiného na dluh, a pak by taková ochrana se stala beztak ilusorní. Proto § 2, stejně jako § 1, byl přijat beze změny.

Při §u 4 bylo jednáno o definici nezaměstnaného. Byly vysloveny pochybnosti, zdali příslušná věta v odst. 1 §u 4 vystihuje také ty případy, kde sice zaměstnanci vykonávají práce, které jsou podrobeny nemocenskému pojištění, avšak pojištění není provedeno. To se týká dokonce i těch případů, kde shodou a úmluvou mezi dělníky a zaměstnavatelem takové pojištění nebylo provedeno. To jsou na př. ty pražské kolony pracujících. Není pochyby, že práce, která je tam konána, je také podrobena nemocenskému pojištění, ale charakter té nouzové akce nese s sebou, že jde o to, aby z peněz, které jsou k disposici, mohlo se zaměstnati pokud možno nejvíce osob, a proto došlo k takové úmluvě, která, kdyby se měla přesně vykládati podle §u 4, měla by v zápětí to, co zákonodárce nemá v úmyslu. Proto konstatujeme ve shodě s příslušným resortem ve zprávě výborové, že tento pasus má se vykládati tak, že stačí, podléhá-li takový zaměstnanec nemocenskému pojištění, aniž by musilo býti toto pojištění fakticky provedeno, t. j. podána přihláška a prémie zaplacena.

Je třeba také poznamenati, že odst. 2 §u 4 pamatuje do určité míry na postižený střední stav. I my jsme ve výboru soc.-politickém vzpomněli obtíží, s nimiž dnes zápasí obchodnictvo a živnostnictvo, a je-li jen částečně tato mizerie hospodářská řešena odst. 2, přece jen se z vládních míst přiznává, že je třeba pomoci také střednímu stavu. Projednává-li se zároveň osnova zemědělská, myslím, že obě dvě osnovy jako celek, pokud ovšem lze toho dnes dosáhnouti, aspoň uspokojivě řeší tento obtížný problém exekučního a konkursního řízení jednak proti nezaměstnaným, jednak také proti zemědělcům. Jestliže pak ve výborovém jednání bylo vzpomenuto kategorie, která judikaturou se neustále nachází mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, pak chci zde jen potvrditi, že obchodní cestující a zástupci stejně jako ostatní byli velmi těžce poškozeni situací, ve které jsme, skoro bych řekl že oni jsou tím prvním činitelem, který reaguje na každou hospodářskou obtíž; a je proto, myslím, samozřejmé, že výbor soc.-politický vyslovil očekávání, že výhody tohoto zákona budou v neztenčené míře platiti také pro obchodní cestující a zástupce.

Prosím slavnou sněmovnu, aby přijala osnovu zákona o dočasných opatřeních v exekučním a konkursním řízení proti nezaměstnaným podle usnesení výboru soc.-politického. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor ústavně-právní - jímž je p. posl. dr Winter.

Zpravodaj posl. dr Winter: Slavný sněme! Rovněž výbor ústavně-právní doporučuje, aby usnesení senátu, o kterém referoval právě p. zpravodaj výboru soc.-politického, bylo také posl. sněmovnou schváleno.

Výbor ústavně-právní byl si vědom, že tímto zákonem celkem nepatrného rozsahu se neřeší krise a otázka nezaměstnanosti, jak bylo ve výboru z oposičních stran vytýkáno. To nemohlo býti úkolem tohoto zákona a my jsme si vědomi, že je to příliš malý úsek obtíží, který stíhá nezaměstnané, na něž se tento zákon vztahuje, a že je to také mezi tím obrovským množstvím více než 800.000 nezaměstnaných, které nyní naše statistika nezaměstnanosti vykazuje, příliš malý počet lidí, který bude moci používati dobrodiní tohoto zákona; neboť nezaměstnaných, kteří ještě mají nějaký majetek, jenž by podléhal exekuci podle platných předpisů exekučního řádu, je jistě mizivý počet, takže není nejmenší pochybnosti, že pro řešení otázky nezaměstnanosti tento zákon určen není a že jde pouze o úlevu určitému množství, určitým individuím z velikého počtu nezaměstnaných, kteréžto úlevy však, když je zákonodárný sbor poskytnouti může, je také podle názoru ústavně-právního výboru povinen poskytnouti.

V jednání ústavně-právního výboru byla vyslovena obava, že by bylo možno obcházeti dobrodiní tohoto zákona, zejména ustanovení §u 2, odst. 1, písm. c) - podle kterého se tento zákon nevztahuje na pohledávky, jež vzniknou po účinnosti tohoto zákona - tím způsobem, že by věřitel dosavadní docílil, že nezaměstnaný vypůjčí si ještě nějakou malou pohledávku a že by způsobil v dohodě s novým věřitelem, aby pro tuto novou pohledávku byla vedena exekuce proti nezaměstnanému a dokonce i prodej, který je jinak tímto zákonem do konce tohoto roku zakázán, že by pak ani nedošlo při výtěžku prodeje na novou pohledávku, pro kterou prodej je veden, že by však odchylně od intence zákona byla uspokojena pohledávka předcházejícího věřitele, jehož pohledávka vznikla před účinností tohoto zákona.

Doznávám, slavný sněme, že by bylo možno, aby byl zákon takovýmto způsobem obcházen. Vždyť neexistuje zákon, který by nemohl býti nějakým způsobem obcházen, a také nebudeme nikdy schopni vypracovati zákon, ať bude společenský řád jakýkoliv, aby nemohl býti předpis společnosti obcházen. Je tedy možné, že se najdou jednotlivci, kteří dovedou tímto způsobem zákon obejíti, ale jakousi ohradu proti obcházení tohoto zákona poskytuje již nyní platný exekuční řád, alespoň ohradu pro případy, kdy by již předem bylo zřejmé, že z výtěžku prodeje nebudou moci býti uhrazeny ani náklady exekuce vedené pro novou pohledávku a že tedy celá exekuce je vedena jen za tím účelem, aby byla uspokojena pohledávka vzniklá před účinností tohoto zákona, tedy proti intencím, proti duchu zákona.

Bylo mě uloženo ústavně-právním výborem, abych upozornil, že se tímto zákonem ovšem nikterak nemění odst. 8 §u 39 exekučního řádu, podle kterého je exekuci zrušiti, nelze-li očekávati, že pokračování v exekuci nebo její provedení poskytne výtěžek, který by přesahoval náklad této exekuce, tedy náklad exekuce, která by byla vedena pro novou pohledávku. Pokud je v lidských možnostech, bude moci býti obcházení zákona, o němž ústavně-právní výbor jednal, čeleno, a snad také bude účelné, aby ministerstvo spravedlnosti upozornilo soudy, aby přísněji dbaly tohoto ustanovení exekučního řádu, které jsem právě citoval.