Slavná sněmovno, kdo se do toho blíže zahloubá a kdo se otázkou tou zabývá, přijde k názoru, že to není lehká věc k řešení. Mluví se o tom příliš všeobecně, ale rád bych věděl, jak u majitele rodinného domku, který se dnes jakž takž na tom domku drží, by měl býti upraven regres.

Pokud jde o družstva, zmínil jsem se již, v jak těžké situaci se družstva nacházejí, a že bude tedy velmi těžko uplatniti u nich postihové právo. Je pravda, že družstva mají některé domy velmi výhodně postavené, jiné méně výhodně, ale mají-li správně družstevnicky postupovati, musí bráti průměr; ale i tak se ocitáme v celkové situaci poměrně špatné. Mluví-li se všeobecně o regresu, poukazuje se obyčejně na jistý případ: Ten a ten pohlavár postavil si vilu za státní peníze. Po této stránce by se mohl individuálně určitý případ posuzovat a také propočítávat a s majitelem takového domu nebo vily bylo by možno vyrovnati se třeba i bez zákona o regresu. Myslím, že je to docela možné a že se takové případy už staly. Bylo by také v zájmu těch pohlavárů samých, aby se snažili tyto věci urovnati, než bude musit dojít k uplatnění postihového práva zvláštním zákonem. Tím by také byla usnadněna situace těch, od kterých při uplatnění postihového práva nelze nic očekávati. To všechno jsou těžkosti zaviněné nynějšími hospodářskými poměry. Kdybychom měli konjunkturu, jak jsme ji mívali v letech 1927, 1928, 1929, myslím, že bychom o těchto otázkách nemusili tolik mluviti a že bychom neměli s nimi tolik starostí.

Za těchto starostí, především o naše nezaměstnané dělnictvo, dochází pak k různým poukazům, jako se to stalo v soc.-politickém výboru, kde p. posl. Čuřík vytkl stranám socialistickým a lidovcům, že se dopouštějí zločinu proti nezaměstnaným, a to z toho důvodu, že organisace, jíž p. posl. Čuřík je representantem, nemá práva vypláceti státní příspěvek k podpoře v nezaměstnání. (Hlasy: Neměl toho zneužívat!) To je věc již velmi nechutná. Chápu, že vůdce politické strany a majitel odborové organisace to velmi těžce nese, že se mu stala taková nehoda, ale měl postupovati podle zákona a nařízení a nemusil k takovým koncům přijíti.

Byly zde všeobecně stížnosti, že se švindluje s podporami v nezaměstnání, a do toho pytle byli vždy házeni všichni. Páni se strany agrární mně odpustí, když řeknu, že právě oni využívali nejvíce této podpory v nezaměstnání a vždycky smýšleli tak, jako kdyby všichni dělníci pomalu byli samý švindl. Bylo tedy jediné možné, když někdo učinil mnoho přehmatů, že státní správa musila se rozhodnouti učiniti nějaké opatření, když ministerstvo soc. péče a příslušné úřady vyšetřily, že se zde proti zákonu postupuje, a to velmi rafinovaným způsobem. Nevím, jak k tomu přijdeme my, lidovci, a případně i socialisté, že, ač jsme se nedopustili nějakého takového zločinu, přece všechny organisace, i ty, které se nedopustily žádného přečinu, musely znovu žádati o povolení, aby směly podle zákona vypláceti příspěvek k podporám v nezaměstnání. V důsledku toho byly postiženy některé organisace, které toho práva nadále nedostaly. Věřím, že je to velmi těžká situace. Pan posl. Čuřík se přičiňuje, jistě všechny pány ministry obešel, všechny čelné úředníky, všechny významné poslance, aby zjednal zase nárok pro svou organisaci. Když se to však stalo, když mu to právo bylo odňato, tehdy byl ještě ve velmi bojovné náladě a myslil si, že to bude nějaká taková hračka na chvilku. V provolání, kterým to oznamoval svým příslušníkům a stoupencům - psali to jeho zřízenci - poukazoval, že oni za to nemohou, že stát poskytl jednu miliardu ve prospěch nezaměstnaných, a lidovci byli tak nešikovní, tak nedovední a nemotorní, že z toho získali jenom 14 milionů. Prosím, už v tom provolání dával tenkráte na jevo, jak se to má dělati. Proto nese důsledky, a v soc.-politickém výboru pěstí tloukl na nás a zapřísahal socialisty, lidovce a všechny ostatní, abychom nezkracovali ty ubohé dělníky, kteří za nic nemohou. Bylo mu správně odpověděno, že ministerstvo soc. péče učinilo opatření, že v takových případech, kde jde o nevinné dělníky, mohou tito přestoupiti do jiných organisací - ovšem, když je ta organisace přijme - s okamžitým právem na nárok na podporu v nezaměstnání ze státního příspěvku. (Hlasy: Co by dělal generál bez vojska?) O ty dělníky, kteří za nic nemohou, je postaráno. Ovšem politicky to znamená jistou ztrátu, za kterou ovšem nemůžeme my, nikdo z nás, a my také nijakým způsobem nebráníme, aby se jeho politická strana a jeho odborové organisace mohly rozvíjeti. To jest jeho věc, jakým způsobem bude postupovati.

Lituji, velectění, že zde ještě není plné dohody. Jednáme zde o předloze zákona, o které se ještě vyjednává. A jak zde bylo poukázáno, jedná se o to, aby se nějak pomohlo těm malým majitelům domů s chudými nájemníky; právě to je problém, který nemůže býti pořád rozřešen. Přesto, že už o té věci jednáme, ještě se vedle jedná, jakým způsobem by se tato otázka dala upraviti a rozřešiti, aby se opravdu tomuto spravedlivému volání vyšlo vstříc. Musím zde konstatovati, že při celém jednání, jako, řekl bych, skoro takový neutrál, prostředek mezi občanskými a socialistickými stranami, viděl jsem tentokráte při jednání dobrou vůli opravdu na obou stranách. Jenomže se mi zdá, že ta dobrá vůle příliš vybočila na jedné straně. Bývávalo zvykem, když něco bylo dohodnuto, bylo to konečně dohodnuto už také v min. radě, že pak už to nebylo předmětem sporu a dalšího jednání. Dnes však projednáváme osnovu, která ještě dosud není plně dohodnuta. (Výkřiky.) Prosím, když zde není dohody, tím ještě není řečeno, že zde není dobré vůle. Jenomže každý si tu dobrou vůli vysvětluje a vykládá po svém. To je ta těžká věc, rozhodnouti to zde nějakým způsobem správně a k spokojenosti všech to rozřešiti. Pánové, vždyť nám záleží na tom, aby byli spokojeni jak nájemníci, tak majitelé domů. Prosím, jestliže se nám za to dostává namnoze hrubostí, to záleží na úrovni oněch lidí, kteří nám tyto hrubosti činí, ale my jistě máme nejlepší vůli tuto otázku řešiti, jak poměry dovolují, snesitelně a spravedlivě. (Posl. Dubický: Vyslovili jste se proti sebemenšímu zvýšení nájemného!) Já jsem poukazoval, pane kolego, že tam, kde máme nájemníky s příjmem 40 Kč týdně, nemohu s lehkým srdcem říci, že se mu třeba jen o 10 Kč zvýší nájemné. (Posl. Dubický: Ale má risiko sociální odnášeti jen majitel domu?) To je pravda, to je argument zas na druhé straně správný. Já s tím plně souhlasím, že nemůže, protože je někdo chudák, míti na úkor majitele domu laciný byt, jako nemohu žádati, protože jsem chudák, aby mi pekař prodal rohlík nebo kus chleba laciněji. Za ten rohlík nebo kus chleba musím zaplatiti stejně jako každý jiný, ať je to boháč nebo chudák. Ale proto jsme se snažili, aby se nějakým jiným způsobem, když není možno zvýšiti nájemné, přišlo na pomoc majitelům domů. Do poslední chvíle naší snahou je, abychom tyto věci k spokojenosti všech rozřešili. Tak, jak se koalice ve své většině dohodne, tak budeme hlasovati potom pro zákon. Tím končím. (Potlesk. - Výkřiky posl. Dubického a Mikuláše.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo p. posl. Nájemník. (Výkřiky. - Místopředseda Zierhut zvoní.)

Posl. Nájemník: Vážená sněmovno! Je zajímavé, že v době, kdy jsem se přihlásil ke slovu, vlastní strany, které předkládají společně tento návrh, hádají se mezi sebou o to, co mělo býti vyřešeno jinak, než v předkládaném návrhu je. O té věci soudím, že nesmí si jedna strana mysleti, že musí býti veškerá její přání, ať přednese jaká chce, ostatními stranami splněna, bez ohledu na stav a na požadavky všeho obyvatelstva. Tak daleko to přece u nás ještě nedošlo, aby jedna strana rozhodovala sama a aby ostatní byly povinny ji ve všem poslouchati. Tedy to soudím o tom, proč se zde mezi sebou hádají příslušníci stran, které společně v cestě dohody o věci rozhodovaly.

Pokud se týče předkládaného vládního návrhu, je samozřejmo se zřetelem k postavení, které jsem ve veřejnosti zaujal, že nemohu k tomuto předloženému návrhu zaujmouti stanovisko kladné. Vím, že mluvím marně, že návrh je již hotov a že na něm nemohu svou řečí nic změniti, ale přece jen, tak jako jsem to na všech schůzích a při všech projevech, kde jsem o této věci mluvil, konstatoval, činím zde tak opětně a říkám přímo, že organisace nájemnické za veškerá zhoršení, která tímto zákonem nastanou, a za následky jejich nemohou nésti odpovědnost, poněvadž vykonaly vše, co bylo v jejich silách a co mohly vykonati; varovaly, upozorňovaly, žádaly, intervenovaly písemně i ústně - a když to nemělo výsledků, nemůže padnouti vina na organisace nájemnické, nýbrž na ty, kteří tento návrh předkládají.

K předloženému návrhu nemohu mluviti způsobem kladným ze dvou důvodů: předně z toho důvodu, že tímto návrhem a schválením tohoto zákona se provádí nový veliký průlom do ochrany nájemní a že se tím velice ztěžuje situace nájemníků pod ochranou, a dále z toho důvodu, že se zároveň zhola nic nedělá, ačkoliv jsme o to žádali a na to upozorňovali, pro t. zv. nové nájemníky. Pro ně nemá zde vůbec nikdo nejmenšího porozumění, jich nevzpomněl nikdo ani slovem a přece je povinností nás všech, abychom tuto otázku konec konců přece jen uvážili. O novém nájemníku musíme přímo prohlásiti, že je to největší ubožák v naší republice, zvláště když uvážíme ještě, že řada jich jsou lidé bez práce a bez zaměstnání. Už několikrát jsem žádal, aby ochrana nových nájemníků byla nějak v zákoně řešena, aspoň tak, jako je tomu s ochranou proti bezdůvodné výpovědi a požadování nemírných činží, ale veškerá upozornění byla doposud marná.

Pokud se týče předloženého návrhu, dovolím si zdvořile upozorniti na některé věci v něm. Především § 1 zákona je tak nesrozumitelný, že je třeba výtečného právníka, aby dal dohromady, co je pro zákon potřebí, a ještě při tom se mu to podle mého mínění obyčejně nepodaří. Proto je zcela správné, že v čl. VI se zmocňuje pan ministr soc. péče, aby vyhlásil tento zákon spolu se všemi dřívějšími zákony o bytových věcech, aby to byl zákon celkový, aby se každý, kdo si jej přečte, mohl podle něho přesně říditi. Ovšem je třeba, aby byly tyto zákony také skutečně vyhlášeny. A já žádám nejen v zájmu nájemnictva, nýbrž také v zájmu majitelů domů, aby tento zákon byl co nejdříve vyhlášen tak, jak má zníti v celku.

Pokud se týče zhoršení důvodů výpovědních, upozorňuji na zhoršení v tom směru, že dnes může pronajimatel vypověděti chráněného nájemníka jen tehdy, chce-li se nastěhovati do svého domu. Tedy není potřebí prokazovati, že toho bytu potřebuje, jako tomu bylo dříve, dnes stačí pouhé jeho přání, což je jistě velmi značné zhoršení a velmi značný průlom do dosavadního způsobu a znamená to pro nájemníky značné ztížení jejich situace.

Pokud se týče dalších důvodů, je v nich zase samé zhoršení, ale žádné zlepšení pro nájemníky a nezbývá nic jiného než zdůrazniti, že veškeré zákony neměly jiného účelu, než vždycky poškoditi nájemníky chráněné a prospěti majitelům domů. Člověk se diví, když majitelé domů dokazují, že se pro ně neustále nic nedělá, a dožadují se splnění řady věcí, jichž za dnešní těžké doby vůbec nelze splniti.

Upozorňuji dále na ustanovení o útratách řízení. O nich je dnes rozhodnuto, že se řídí podle zásady řízení sporného. Kdo zná dnešní způsob soudního řízení, kdo ví, jakým způsobem se u soudů postupuje a jak těžce a úporně se musí nájemník hájiti, kdo ví, co vše musí podniknouti a nabízeti, pochopí, že je pravda, co předpokládáme, že totiž, když dojde - jak pravděpodobně se stane - ke schválení této změny, znamená to, že nájemník většinou slabý, který by se pustil do sporu, musil by sporu třeba uprostřed zanechati, protože by útrat neunesl, a tím by majitel domu samo sebou získával.

Další určité zhoršení znamená paragraf, který upravuje nájemní poměry po smrti nájemníkově. Jest sice správné, že se v tomto paragrafu jasněji uvádí, kdo je příslušníkem rodiny, je to také se strany nájemnických organisací skutečně vítáno, ale přece jen si dovolím na něco upozorniti. Předložený návrh byl doplněn tím, že pozůstalí po nájemníkovi musejí bydleti v bytě nájemníkově alespoň tři měsíce před jeho smrtí. Toto doplnění se zdá nevinným, nepatrným, ale račte uvážiti, že se nájemník ožení a zemře dříve než za tři měsíce. Co to znamená pro vdovu? To znamená, že vdova nepožívá nadále ochrany nájemní a že se - třeba by se i později stala matkou - uvádí do těžké sociální situace jen tím, že jsou do tohoto návrhu vsunuta slova"alespoň tři měsíce". Na vdovy se tedy zřetel nebral.

V tomtéž paragrafu je ustanovení, že právo nájemní nepřechází po smrti nájemníka na pozůstalou vdovu nebo sirotky v případě, jde-li o provozovnu. Podle mého názoru by mělo býti vyloučeno, aby vdova a sirotci mohli býti nějakým způsobem zkracováni, ale zde se tak děje. Tím se stane úplně ilusorním právo zaručené vdovám §em 56 živn. řádu, poněvadž vdova po smrti majitele provozovny ocitne se v těžké situaci, která se jí zhorší ještě tím, že se za provozovnu bude na ní žádati vysoké nájemné. Velevážení pánové, tím tu vdovu úplně zničíte. Ona se neuchytí, počátky existence jí budou nesmírně ztíženy. Béřete tím všechno nejen vdově, nýbrž i jejím dětem, sirotkům.

Pokud se týče dalších odstavců, nezavádí zákon nijakých zásadních změn, jen pokud se týče zvyšování činže u provozoven malých, což ovšem, jak bylo vykládáno, stalo se na přání určitých živnostenských korporací. Člověk nemůže ani pochopiti, že právě korporace, které mají ze všech sil hájiti všechno, co se živnostnictva týče, jako je tomu v tomto případě, postupují obráceně, proti živnostnictvu, a chtějí je zbaviti práv, která byla těžce chráněna a hájena.

Pokud se týče dalších návrhů, uvedených v §u 3, musím ovšem, jako jsem to již několikráte zde učinil, poukázati, jak krutým jest ustanovení, že nájemníci třípokojových bytů budou zbaveni ochrany. Již řada kolegů přede mnou zdůraznila, že u nich byly deputace žen, vdov atd., které ukazovaly na svou těžkou situaci, když budou třípokojové byty zbaveny ochrany. Ale se zřetelem k tomu, že bylo nutno vyřešiti tuto otázku nějakým kompromisem, nezbylo, bohužel, nic jiného než vyjmouti tyto třípokojové byty z ochrany. Bylo zde zdůrazněno, že budou úplně zničeny celé rodiny, že přijdou nejen o svoji výživu, nýbrž i o svůj poslední majetek. Poukazuji na to, co bylo řečeno přede mnou, ale přes smutnou zkušenost s uvolněním čtyřpokojových bytů, která je známa, jsou třípokojové byty zbavovány nadále ochrany.

Rovněž tak je tomu u středních provozoven. Střední provozovny, které dnes živoří, že jen tak tak existují, zbavují se podobným způsobem ochrany. Sám pan zpravodaj rozpočtového výboru řekl, že za dnešní velice těžké doby by se mělo uvažovati, zda je spravedlivo z čistě konkurenčních důvodů zbavovat tyto lidi ochrany, když se dnes neví, jaký bude obchod, průmysl, nebo živnost a jak půjde.

Pokud se týče dalších ustanovení, s radostí mohu konstatovati, že ustanovení o stavebním ruchu se doplňuje v tom směru, že státní podpory, řekl bych tedy i státní záruky a všeho, co se stavebním ruchem souvisí, má se nadále dostati družstvům. To je jistě správné také proto, že to znamená zlepšení situace stavební, která v uplynulém roce právě proto byla velmi chatrná.

Musím zde také podle pravdy panu zpravodaji soc.-politického výboru přiznati, že konstatoval správně, jak to stojí s otázkou počtu bytů chráněných a nechráněných, a že uvádí, řekl bych, z povolaného místa na pravou míru různá nepravdivá tvrzení o tom počtu, a že tedy spravedlivě konstatuje, co je také podle našeho tvrzení správné.

Pokud se týče celkového návrhu, zdůraznil jsem ihned s počátku... (Posl. Ostrý: S tou presencí je to nějak nahnuté!) Je viděti zkrátka a dobře, jak parlament věnuje pozornost důležitým národohospodářským otázkám, jak se o ně stará. Presence je nejjasnějším důkazem, jak kdo na věc pohlíží.

Pan kolega mne upozorňuje, že bych měl přerušiti řeč. Poslechnu ho a udělám to. Počkám, až zde bude dostatečná presence. (Hlasy: A kde jsou vaši?) Já jsem úplně samostatný, nepatřím nikam. To je všeobecně známo. (Veselost.) Mám to štěstí nebo neštěstí, že nepatřím doposud k žádné politické straně. (Hlasy: Nájemníci!) Nájemníci nejsou žádná politická strana, ti jsou ve všech politických stranách. Tvoří tam jakýsi úsek. Kdybych ty dostal dohromady, měl bych nejmocnější stranu v celé republice. (Posl. Bezděk: Kdyby živnostníci byli pohromadě, byli by také nejmocnější!) Možná, že by byli nejmocnější, ale pak bychom si také možná konkurovali. (Posl. Bezděk: Ale živnostníci jsou také křesťané!) Jsou. Já jsem také křesťan.

Mohu pokračovat. Velmi pozorně jsem poslouchal také referát p. posl. Bezděka a mohu prohlásiti z osobního jednání s ním že v něm vidím přece jenom osobu, která na věc pohlíží dosti vážně a která by ráda vyřešila věc tak, aby byla spravedlivá na všechny strany. Ovšem, on také uváděl potíže, které s tím byly spojeny, a já všecky tyto potíže jsem sám chápal. Vím, že není možné - a nájemníci na tom nikdy netrvali a netrvají - aby ochrana nájemníků byla zachována věčně, poněvadž každý soudný člověk ví, že konec konců musí dojíti k nějakému urovnání. Přece však nutno uvážiti a na to je nutno upozorniti, kdy a za jakých okolností toto uvolnění, řekl bych, rychlejším nebo pomalejším tempem se má díti. Že dnes, v době snad nejhorší, v době, kdy se vůbec neví, jak budoucnost bude vypadati, se přikročuje k takovému strohému zhoršování ochrany nájemníků a k zbavování ochrany nájemníků řady rodin, ke zbavování živobytí tím, že malé provozovny jsou zbaveny ochrany nájemníků, to jistě člověka zaráží.

Organisace naše dožadovaly se trvalého řešení již po několik let. Nejen všichni zpravodajové, nýbrž řada řečníků zdůrazňovala, že vypracování konečného a trvalého zákona je v zájmu státu nesmírně důležité. Také dnes páni zpravodajové zdůrazňovali, že je nutno vypracovati promyšlený bytový plán a podle toho upraviti poměry, aby otázka staro- a novonájemníků byla nějakým způsobem urovnána zákonnou cestou. Jenom že, bohužel, o tom promyšleném bytovém plánu se mluví již řadu let, ale doposud k jeho sestavení nedošlo a doposud v tomto promyšleném bytovém plánu nebyly učiněny změny. Říká se, že zde v Praze, v řadě měst, je dostatek bytů, čímž právě se agituje pro zrušení ochrany nájemníků ve větších městech a chce se tím dokázat, že ochrana nájemníků v řadě měst je zbytečná.

Při předešlém svém projevu jsem jasně ukázal, proč jsou tyto byty prázdné. Jsou prázdné především v Praze z toho důvodu, poněvadž se z nich požadují takové činže, že je dnes lidé nemohou platiti, neboť nemají výdělky, prostředky, jsou finančně vyčerpáni atd. Důvody, proč to platiti nemohou, není tedy třeba zvláště rozváděti.

Naše organisace nájemnické kladou požadavek a žádají koaliční strany, aby se za dnešní těžké krise při projednávání zákona o ochraně nájemníků pamatovalo na osoby nezaměstnané. Nežádali jsme žádných nemožností, ale račte se zeptati právních zástupců, kteří chodí dnes k soudu v otázkách nájemních, a ti vám řeknou, že je na sta a tisíce žalob podaných pro neplacení nájemného i na nájemníky, kteří jsou pod ochranou. Dnes lidé nemohou platiti ani - podle mínění majitelů domů - nízké činže a dojde to tak daleko, když do určitého termínu nezaplatí, že majitel domu okamžitě učiní oznámení a žádá o svolení k výpovědi. Dochází pak k hrozným scénám, kdy nájemník jenom proto, že dnes nemá ani výdělek ani žádných jiných hotových prostředků po ruce, má býti zbaven posledního, co mu zbylo, má býti zbaven bytu. Žádali jsme, aby v případě tomto bylo pamatováno v zákoně, aby soud poshověl nájemníkovi - ne aby na něm žádal zaplacení hned při stání - a aby povolil nájemníkovi určitý termín nejdéle do konce činžovního období, aby mohl dlužnou činži vyrovnati. Bohužel, ke splnění tohoto našeho návrhu nedošlo a následkem toho se nalézáme v situaci, že osoby nezaměstnané, které byly majiteli domů žalovány pro nedoplatek činže, nemají možnosti, aby nějakým způsobem nebezpečí odvrátili, a o svůj byt přijdou.

Ke konci svého poměrně krátkého projevu dovoluji si upozorniti na situaci zaměstnanců. Zaměstnancům, hlavně veřejným, jste snížili platy. U soukromých zaměstnanců nastalo totéž, ježto zaměstnavatelé následovali okamžitě krásného příkladu. Snížili jste jim platy a slibovali jste jim snížení cen. Jak teď dopadá váš slib, je viděti. Zvyšují se činže, lidé se zbavují ochrany a už se ukazuje, jak zde některými pány kolegy bylo řečeno, všeobecné zdražování. To je tedy výsledek té vaší činnosti. Snižovati, slíbiti, že se bude snižovati, ale místo toho se zvyšuje, zvyšuje. Prosím, vážení pánové, uvažte, kam spějete! Uvažte, jaké následky to všechno bude míti! Rozvažte, jak na to ten lid pohlíží! Rozvažte, co lid si o tom myslí! Myslíte, že ten lid neuvažuje? To se klamete. Dnes lid dává dobře pozor, co se zde děje. Dnes lid dobře uvažuje o tom, jak si počínáte. Ale kdybyste dnes vypsali volby, tak byste se s ovocem své činnosti všichni sešli. A také jsme naprosto přesvědčeni, že na konec ovoce své činnosti uvidíte.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má pan posl. Dubický.

Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Byla naděje, že zákon o ochraně nájemníků bude likvidován a že jeho likvidace se stane vzpruhou k soukromému podnikání, k zřizování novostaveb, adaptací atd. Není o tom žádného sporu, že podmínky pro likvidaci zákona o ochraně nájemníků jsou stoprocentní. Nájemné klesá, bytového prostoru je nadbytek. Není tedy správné, co zde uváděli někteří páni kolegové z kruhů socialistických a nyní i posl. Nájemník, jako by bytového prostoru bylo u nás ještě málo a jako by bylo nutno napnouti všechny síly k další privilegované podpoře stavebního ruchu. Dalo by se tedy očekávati, že ve sborech zákonodárných a ve vládě bude tolik dobré vůle, aby problém bytový byl řešen odborně a národohospodářsky, a to v celém svém rozsahu, neboť vyžaduje tak nejen právo a spravedlnost, nýbrž i výsostný zájem státu. Šli jsme do jednání o bytových otázkách v předpokladu, že po 16letém utrpení musí se vykonati něco positivního pro majitele domů a domků, neboť jejich majetek nesporně chátrá a rok od roku se znehodnocuje. Všechny naše návrhy podané v průběhu bytového jednání na zrušení nebo odbourání ochrany nájemníků přinesly by vzpruhu pro soukromé podnikání, neboť domovní výnos postavil by se na pevnou kalkulační základnu, která jediné může dáti podnět ke zřizování novostaveb, přestaveb, adaptací za vytvořiti tak žádoucí vyrovnání činží i potřeb bytových v zájmu všeobecného dobra. Stále slyšíme u nás, že základem veškerého hospodářství musí býti soukromá iniciativa a že v zájmu státu a jeho dalšího zdravého vývoje je nezbytně nutno vyvarovati se všeho, čím by zdravé soukromé podnikání bylo podlamováno. Souhlasíme s touto zásadou, ale politika, která ničí soukromé podnikání, která poutá svobodu domovního majetku proti všem věcným důvodům hospodářským a sociálním, taková politika jde na kořen státu a zhoršuje nynější beztak neutěšenou a nejistou hospodářskou situaci. Mám za to, že bude to jednou z nejsmutnějších kapitol v historii našeho státu, že od 23. prosince 1918 byla ochrana nájemníků prodloužena již 17krát, aniž se kromě nás pokusil někdo přijíti s vážným návrhem na zrušení nespravedlivých bytových opatření.

Otázka bytová je především otázkou národohospodářskou a otázkou finanční, a to nejen pro majitele domů a nájemníky, nýbrž hlavně pro stát a samosprávu, neboť úzce souvisí s jejich rozpočty a celým hospodářským vývojem. Ty závratné miliony, o které přišly až dosud autonomní svazky, země a stát zbytečným prodlužováním ochrany nájemníků a nerozumnou podporou stavebního podnikání, jsou hříchem, za který budou jednou odpovědni ti, kdož z třídních a politických důvodů stavějí se stále proti svobodě domovního majetku. Celé knihy napsány byly u nás o vzniku za průběhu hospodářské krise, ale velmi málo o tom, jak bychom měli spravedlivě uspořádati domácí trh práce a roztočiti kola aspoň toho průmyslu, který opatřuje domácí konsum. Majitelé domů, inženýři, stavitelé, řemeslná společenstva a obchodní komory nepřestávali podávati vládě memoranda, jak uměle se potlačuje soukromé podnikání zbytečnou ochranou nájemnickou. Uváděli na př., že následky nepředloženého rdoušeni individuálního podnikání pociťují zejména také československé státní dráhy. Nejen soutěž motorových vozidel, nýbrž hlavně usínání stavebního ruchu zmenšuje jejich příjmy z hromadného nákladu kamene, písku, cementu, vápna, cihel, železa, uhlí, dříví atd. Stavební průmysl je nesporně největším spotřebitelem milionů vagonů uhlí. Když ten zahálí, vytlačuje zároveň horníky z práce rovnou do náručí ministerstva soc. péče, aby dostávali podpory v nezaměstnání. Berním úřadům uniká daň výdělková, obratová i rentová, poplatky z převodu nemovitostí, daň uhelná a jiné, ale za to množí se nevděčná práce s rozdělováním podpor pro nepracující. Obecním financím schází pak dávka z přírůstku hodnoty realit, atd.

My jsme v bytovém jednání přednesli řadu požadavků krajně odůvodněných nynější hospodářskou a finanční situací, v jaké jsou majitelé domů a domků. Žádali jsme zejména, aby při tomto řešení byly uvolněny i dvoupokojové byty, ale tento požadavek nenašel ohlasu u ostatních stran, které poukazovaly na těžké sociální poměry nájemníků. I v této debatě je na tento moment z různých stran poukazováno. Učinil tak na př. p. kol. Bezděk, p. posl. Nájemník a jiní pánové. Uznáváme, že v důsledku hospodářských a sociálních poruch trpí určitá část našeho obyvatelstva a tedy i nájemníků na své existenci, ale táži se, slavná sněmovno: Copak je možné, aby ještě po 16 letech nesl jen domovní majetek důsledky sociálních výkyvů a sanoval na úkor svých hodnot hospodářské poměry nájemníků? Není přece možné, aby jen na účet majitelů domů a domků byla sanována sociální krise určité kategorie nájemníků! Je-li třeba jim pomoci, musí se tak státi jiným zákonodárným opatřením a nesmí se tak díti jen na účet domovního majetku, tím méně, poněvadž veliká většina majitelů domů jsou lidé poměrně chudí, na jejichž účet se už tak dlouho vybíjejí požadavky nájemníků, ačkoliv tito jsou často hospodářsky silnější než majitelé domů a domků, zejména na periferiích velkých měst.

Při jednání o bytových věcech podal jsem řadu dalších návrhů na odbourání ochrany zejména také provozoven a odůvodnil jsem nutnost spravedlivého zvýšení nájemného. I když řada našich návrhů byla přijata a je ve vládní osnově a i když tato osnova znamená podstatný průlom do některých ustanovení tvrdého zákona, přece jsem povinen říci, že se mohlo učiniti mnohem více, kdyby byly při jednání nerozhodovaly jen motivy třídní a politické za kdyby se byl bytový problém řešil se stanoviska věcného, hospodářského a odborného.

Mám za to, že v příštím vývoji hospodářského života objeví se jen jediná pravda: chcete-li povzbuditi pokleslou důvěru pro oživení práce, chcete-li osvěžiti výrobu a opatřiti lidu zaměstnání, musíte přijíti s návrhem na úplnou likvidaci bytové ochrany a s účelným plánem na podporu dalšího soukromého podnikání. (Výborně!)

Ochrana nájemníků stala se za 16 roků po válce otázkou nikoliv jedné generace, nýbrž generací dvou, za to generace starší a generace mladé, která právem poukazuje, že nic nemá z výhod staré bytové ochrany, naopak že ještě na ni doplácí tím, že bytová ochrana brání poklesu činží v nových domech, dělíc občany na staronájemníky a novonájemníky.

Tato okolnost se pravidelně se strany zástupců levice přehlíží. Mluví se o udržení ochrany nájemníků v zájmu sociálním pro ty, kteří se z výhod ochrany nájemnické ještě těší, ale zapomíná se, že roste nová generace, která chce zakládati rodiny, živnosti, obchody, a ta je ponechána sama sobě. Tím, když se udržuje ochrana nájemníků, pracuje se proti novému tvoření rodinných existencí, proti celé nové generaci obchodnické, řemeslnické, proti nové generaci gážistů, a to nemůže býti účelem moudré politiky státní ani objektivní politiky sociální. Stále dokazujeme, že podmínkou oživení stavebního ruchu jest u nás soukromá iniciativa, soukromé stavebnictví, a to se nemůže rozvinouti, dokud domovní majetek nebude úplně volný.