Neustále rostoucí počet nových bytů a při tom neobsazené celé domy ve větších městech, bezvýsledná exekuce domovního majetku, nemožnost hypotekárního a jiného úvěru na obytné domy, velká nabídka soukromých domů i pozemků a nepatrný počet zájemců, krise několika set bytových a stavebních družstev, znehodnocení domovního majetku a naprostá anarchie v činžích, to je zhruba ovoce dosavadní naprosto pochybené politiky bytové, diktované u nás stranicko-politickými zájmy za nikoliv hospodářskými a celostátními zřeteli. Doposud marně varujeme a upozorňujeme na tyto zvrácené důsledky nezdravé politiky bytové, na přehnanou podporu družstevního podnikání a rozvrat, který tato bytová politika vnesla do našeho úvěrnictví; způsobila nynější krisi a imobilitu některých našich lidových peněžních ústavů.

Úvěr hypotekární jest jednou ze základních podmínek zdravého stavebního ruchu. Tento úvěr byl však dosavadní nesprávnou politikou bytovou úplně zničen, neboť si dnes každý peněžní ústav velmi rozmyslí půjčovati další peníze do novostaveb, které ztrácejí rentabilitu, nehledě k nemožnosti prodeje a přiměřenému zpeněžení těchto stavebních objektů. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Nejde tu však, slavná sněmovno, pouze o úvěr hypotekární, nýbrž i o jiné druhy soukromého úvěru, neboť obytné domy a pozemky tvořily kdysi nejlepší záruky při poskytování úvěru provozního nebo úvěru obchodního. Dnes při obrovském nadbytku nemovitostí a nezájmu kupců, kteří vidí špatné vyhlídky bytového a pozemkového trhu i do příštích let, stávají se tyto záruky velmi problematickými.

Žaluji, že se pro majitele malých domů v této vládní osnově opět nic neučinilo kromě 60% srážky základního nájemného u bytu s nájemným do 600 Kč. A přece jde o lidi nejpotřebnější, o lidi většinou chudé, kteří za 16 let ochrany nájemníků jsou zruinován a kteří mají opět přinášeti oběti jen proto, že hospodářská krise, kterou nezavinili, je argumentem pro sociální ochranu těch, kdož u nich bydlí, ačkoliv není pravda, že v domech s malými byty bydlí jen lidé sociálně nejslabší. Žádal jsem proto, aby drobným domařům bylo umožněno buď spravedlivé zvýšení nájemného nebo širší právo výpovědi z chráněných bytů, či podstatnější úlevy daňové nebo aspoň povolení oprav. Jen v samé Praze získalo by tím přes 10.000 dělníků práci. Ale marně. Můj návrh, aby majitelé domů mohli si odečísti každého roku 50% nákladů, učiněných v letech 1934 a 1935 na úpravu domovního majetku, od základu pro vyměřování daně činžovní, byl také zamítnut. A přece, jak jsem dovodil již v tisku, kdyby tento návrh byl schválen, získalo by se investicí u nás za 3 až 4 miliardy Kč. Neboť je-li v našem státě 2,215.777 domů, jistě je jich aspoň 1,800.000 starších 10 let a potřebují proto opravy průměrně za 2 až 3 tisíce Kč.

Akci tuto provedla s velikým úspěchem říšská vláda v Německu, která tak poskytla práci statisícům dělníků různého povolání. U nás by kromě toho došlo i ke zlepšení státních a autonomních příjmů, neboť částky použité na opravy projevily by se ve všech druzích daní a ve všech druzích poplatků.

Dokazoval jsem, že vydatným zdrojem k hospodářskému povznesení je zdravé soukromé podnikání. Ale marně. Ještě nyní před ukončením povšechné debaty činil jsem pokusy, aby bylo učiněno něco positivního ve prospěch malých domařů, ale návrhy nejsou dosud dojednány.

V rozpočtovém výboru posl. sněmovny prohlásil p. ministr dr Trapl minulý týden, že státní hospodářství musí setrvat nezměněně v úsilí šetřit co nejvíce a nevydávat více, nežli stát přijme. Tím více proto překvapuje, že v osnově ministerstva soc. péče o bytových zákonech žádá se zvýšení částky 1.100,000.000 Kč, z nichž se poskytuje záruka do II. hypotéky pro stavební družstva s nejmenšími byty, na částku 1.400,000.000 Kč, tedy více o 300,000.000 Kč.

Protestoval jsem proti tomuto opatření a teprve potom do osnovy byl pojat dodatek, že částky 300,000.000 Kč může býti použito jen na podporu stavby domů s nejmenšími byty v obcích, ve kterých je prokazatelný nedostatek takových bytů.

V návrhu ministerstva soc. péče zvyšuje se dále částka 10,000.000 Kč, z níž se poskytují příspěvky do výše 2 5% na I. a II. hypotéky pro stavby nájemních domů s nejmenšími byty, budou-li je stavěti obce, okresy, země a jiné veřejno-právní korporace nebo ústavy, na 15,000.000 Kč. Teprve na náš zákrok byla podpora z tohoto titulu rozšířena také na rodinné domky a stavby bytů pro zemědělské a lesní dělnictvo a pro stavby malých živnostenských provozoven.

Uváží-li se, slavná sněmovno, že celá spousta stavebních družstev u nás se octla v zoufalé situaci, v neblahé situaci finanční, že bytového prostoru je nadbytek a že veliké množství bytů i nejmenších je neobsazeno, nutno návrh ministerstva soc. péče označiti za málo účelný, za návrh, který znamená jen znehodnocení domů stávajících, třeba i družstevních, a za návrh, který rozmnožuje chaos na trhu bytovém. Všechna společenstva stavitelů, podnikatelů živností stavebních, všechny hospodářské korporace vyslovily se kategoricky proti každé další podpoře stavebních družstev z pokladny státní a žádaly pouze zrušení ochrany nájemníků a úlevy daňové. Naproti tomu mají se nyní povoliti nové stamiliony na záruky stavebních družstev, kterážto garancie není již dávno ideální, ale začíná býti zárukou skutečnou.

Celá veřejnost čekala, že při řešení těchto bytových zákonů bude také vyřešena otázka regresu. Stát je v situaci neblahé, ale není, bohužel, odvahy vyřešiti regres ani u bohatých jednotlivců, aby tak stát přišel ke svým penězům. Za to povolují se další stamiliony na nová družstva stavební, i když každý rozumný člověk musí věděti, že je to oběť neúčelná za nerentabilní, kterou těžce zaplatí všechno občanstvo, aniž by z toho měl stát a národní hospodářství jakýkoliv prospěch.

Všichni dobře víme, že státu je zle. V rychlém vyřešení otázky regresní má možnost získati veliké miliony. A proč tedy s tímto řešením se stále u nás otálí? Volal jsem již v soc.-politickém výboru, aby byli zjištěni všichni ti, kteří stavěli, co stavěli, jaké brali nebo berou nájmy, jaké jsou jejich platební potence, jaké mají příjmy, jaké dostali od státu podpory, za pak aby se sestavila stupnice, podle níž by se výše regresu mohla stanoviti. Ale ovšem miliony, které by se získaly z postihového práva státu, nemohly by plynouti do pokladny ministerstva soc. péče, aby se snad z nich podporovaly nové stavební experimenty, nýbrž do pokladny státu ku podpoře podnikání účelného, produktivního a všeobecně užitečného.

Mám za to, že veřejnost má právo věděti, jaké částky platí ministerstvo soc. péče finančním ústavům z titulu státní záruky o stavebním ruchu. V důvodové zprávě ministerstva soc. péče stálo, že částky, které stát z titulu záruky dosud platil, jsou prý poměrně malé a daleko nižší než se kalkulovalo. Kolik je to tedy milionů? Na tuto moji otázku odpověděl v soc. politickém výboru zástupce ministerstva soc. péče, že do konce r. 1933 zaplatilo ministerstvo soc. péče na anuitách a při dražbách různých objektů 7,234.883 Kč. Dodal však, že řada stavebních družstev je v situaci neobyčejně fatální a že se musí uvažovati o nějaké akci sanační. Zeptal bych se odpovědných činitelů v soc. péči, aby řekli, co budou dělati, až doj de k dražbám těch objektů, za které ručí stát, kde se vezmou peníze na zaplacení dalších úroků a dalších anuit?

Je nutno říci, že řada družstev stavebních není schopna platiti své závazky, že peněžní ústavy jdou na stát, aby honoroval garancie. Bylo by tedy třeba věděti, kolik by potřeboval dnes stát, resp. ministerstvo soc. péče, aby se zbavilo nejtrapnějších rozpaků nyní a hlavně po dobu příští, až se květy známě bytové politiky rozvinou v plné intensitě.

Slavná sněmovno, naříká se, že lid pozbývá důvěry ve spravedlnost státní správy. Nedivme se tomu. Jaký pocit je v duších našich statisíců majitelů domů a domků, z nichž je většina chudých lidí, když vidí, že po 16letém utrpení prodlužuj e se bytový zákon opětně o dva roky, aniž by se bytový problém řešil od základů? Jakou důvěru v zákonodárství může míti poplatník a důležitý stav v národě, majitelé domů, když vidí, že zatím co v jiných státech spěj e vývoj bytových problémů ke stavu normálnímu, drží se u nás násilně bez příčiny zákon, který béře výsledky práce a úspor jejich života i celých generací? Je-li předpokladem důvěry občanstva ve stát a v jeho spravedlnost positivní práce a odpovědnost, pak se to musí objeviti i v otázkách hospodářských, i v celém problému bytovém.

Naše návrhy na volnost bytovou nebyly návrhy stranickými. Šlo o požadavky krajně spravedlivé, které by přinesly všeobecné dobro a hospodářský rozvoj celého podnikání. Vy všichni, pánové, kteří jste se tomu bránili, dopouštíte se křivdy na právu za spravedlnosti, poněvadž udržujete systém nezdravý a protisociální. Poškozujete statisíce řádných občanů, poškozujete i stát a je samozřejmé, že ponesete v historii za toto jednání také odpovědnost. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.

Žádám o přečtení podaného pozměňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Pozměňovací návrh posl. Hodinové-Spurné, Štětky a soudr.:

Zákon znějž:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Pronajimatelé bytů mohou vypověděti nájemní nebo podnájemní smlouvu jen z důvodů obsažených v §u 1 zákona č. 275 z r. 1920 Sb. z. a n. (zákon o ochraně nájemníků) s těmito změnami:

1. Pronajimatel musí nájemníkovi, jehož příjem nepřesahuje 40.000 Kč ročně, při výpovědi, odůvodněné podle tohoto zákona, bezpodmínečně opatřiti náhradní byt, který je rovnocenný jak co do rozměru, tak co do výše nájemného.

2. Upomínací lhůta, ve které nájemník je povinen zaplatiti dlužné nájemné, činí 8 dnů.

Daně, přirážky, dávky za jiné vedlejší poplatky nepovažují se za součást nájemného.

Za nezaměstnané, pokud nedostávají nejméně 15.- Kč na pravidelné denní podpoře, platí nájemné obec pobytu. Nezaměstnaným nemůže býti pro neplacení nájemného dána výpověď ani z bytu, ani nemohou býti vypovězeni z obce.

Nájemník nemůže býti z bytu vypovězen v nemoci nebo v nemoci v rodině, anebo jde-li o nájemníka, který se účastní stávky nebo je zaměstnavatelem vyloučen (vysazen), anebo který z jiných nezaviněných důvodů nemůže zaplatiti dlužné nájemné.

Pronajimatel může žádati za zrušení nájemní smlouvy jen tehdy, když se musí pro nějaké stavení z nařízení stavebního úřadu znovu stavět a opatřil-li nájemníkovi byt rovnocenný (§ 1).

Pronajimatel nesmí na nájemníkovi žádati placení nájemného za lhůty delší než tři měsíce. Nájemník má však v každém případě právo oznámit kdykoliv pronajimateli, že bude platiti nájemné ve lhůtě měsíční s tím

účinkem, že ode dne tohoto oznámení je povinen platiti nájemné jen měsíčně.

Pro výpovědní řízení platí ustanovení zákona č. 275 z r. 1920 s touto změnou:

Nájemník může také proti usnesení sborového soudu podati stížnost k nejvyššímu soudu. Stížnost nájemníkova má ve všech případech odkládací účinek.

Ustanovení tohoto zákona vztahují se také na malé provozovny živnostenské.

Účinnost ustanovení tohoto zákona nemůže býti vyloučena nebo omezena smlouvou stran.

1. Nájemné z bytů za malých živnostenských provozoven nesmí převyšovati u domů starých, t. j. postavených před 1. listopadem 1918 výši nájemného, které bylo stanoveno zákonem ze dne 26. listopadu 1930, č. 166 Sb. z. a n.

2. Nájemné z bytů a malých živnostenských provozoven v nových domech, t. j. v domech postavených po 1. listopadu 1918 upravuje se takto:

a) u bytů a provozoven o jedné místnosti s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 50% oproti nájemnému ve starých domech;

b) u bytů a provozoven o dvou místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 75% oproti nájemnému ve starých domech;

c) u bytů a provozoven o třech místnostech s příslušenstvím nesmí býti vyšší než o 100% proti nájemnému ve starých domech.

1. Majitelé domů jsou povinni odváděti katastrální obci dávku ve výši 50% z nájemného, které vybrali z bytů a provozoven nechráněných tímto zákonem.

2. Tato dávka musí činiti nejméně 10% ročního příjmu nájemníkova.

3. Dávku ukládá a vybírá obec. Obec je povinna výnosu této dávky použíti k opatření

levných bytů a v prvé řadě k stavbě obecních bytů s jednou nebo se dvěma místnostmi a s příslušenstvím. Nájemné z těchto obecních bytů nesmí býti vyšší, než je tímto zákonem stanoveno. Byty o jedné místnosti s příslušenstvím smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 16.000 Kč. Byty o dvou místnostech s příslušenstvím smějí býti pronajímány jen osobám, jichž roční důchod nepřesahuje 30.000 Kč.

4. Nájemníci, jichž roční příjem nepřesahuje 30.000 Kč, jsou osvobozeni od jakýchkoliv dávek a poplatků z nájemného.

Podnájemné s vedlejšími poplatky nesmí býti vyšší než nájemné s vedlejšími poplatky, které platí nájemník, a byla-li dána jen část bytu do podnájmu, než poměrná část nájemného s vedlejšími poplatky připadající na část bytu danou do podnájmu. Za užívání zařízení bytu daného do podnájmu smí býti smluvena pouze přiměřená náhrada.

Pronajimatel je povinen udati nájemníkovi při nájmu i podnájmu i bez žádosti nájemníka, jaké nájemné bylo z bytu smluveno 1. srpna 1914 nebo při pozdějším prvním pronájmu.

Klásti při podnájmu podmínku, že nájemník koupí zařízení bytu, je trestné. Podmínka ta je neplatná.

Zvýšení nájemného a podnájemného s vedlejšími poplatky nebo jinými poplatky odporujícími ustanovení tohoto zákona jsou neplatná a trestná podle dalších ustanovení tohoto zákona.

Zapovězena jsou všechna jednání, kterými pronajimatel dává poskytovati nebo slibovati mimo nájemné sobě nebo někomu jinému něco za to, že pronajímá byt.

Co bylo placeno proti předchozím ustanovením, musí býti vráceno se zákonnými úroky. Tohoto nároku na vrácení nelze se předem zříci.

Soud přezkouší úmluvu o výši nájemného a o ostatních ustanoveních tohoto zákona také na návrh osoby třetí, zejména obce, bytového úřadu nebo lichevního soudu. Soud je pak povinen podle výsledků vyšetření stanoviti nájemné podle ustanovení tohoto zákona.

Proti rozhodnutí soudu o výši nájemného může nájemník a podnájemník podati stížnost k sborovému soudu, která má odkládací účinek.

Zprostředkování pronájmu smí prováděti pouze obec, a to bezplatně.

Ochrana nájemníků podle tohoto zákona vztahuje se na nájemníky, jichž roční důchod nepřesahuje 40.000 Kč, bez ohledu na to, ve které době byly byty postaveny anebo kdo je jejich majitelem, a vztahuje se obzvláště také na byty deputátní.

Od domovníků nesmí býti vybíráno nájemné v žádné formě a stejně jsou osvobozeni od placení všech daní, přirážek, dávek a poplatků, uložených z bydlení. V ostatních směrech a zvláště, pokud se týče výpovědi, vztahuje se na ně plná ochrana nájemníků podle tohoto zákona.

Exekuční soud musí na návrh povinného (nájemníka, podnájemníka, domovníka, zaměstnance s bezplatným bytem a pod.), který je chráněn tímto zákonem, odložiti exekuci vyklizením najatých nebo používaných místností na dobu půl roku, když povinný nemá rovnocenné náhrady. Rovnocennou náhradou jest rozuměti byt nebo provozovnu, který má stejné rozměry, za který je požadována stejná činže a který také svou polohou vyhovuje zájmům vypovídaného.

Trvají-li důvody odložení exekuce i po uplynutí lhůty, na kterou byl odklad povolen, musí na návrh povinného býti vyklizení odloženo, a to vždy na dobu jednoho čtvrtletí.

Nemá-li ten, kdo byl z dosavadních místností vystěhován, kam by se uchýlil se svou rodinou a složil své věci, jest povinna obec, ve které se vystěhování stalo, neprodleně vystěhovaného umístiti do té doby, než nalezne rovnocenný byt.

Kolky a poplatky v nájemním a exekučním řízení podle tohoto zákona platí vždy pronajimatel.

Obcházení tohoto zákona pronajimatelem nebo jeho zástupcem trestá příslušný soud pokutou do 10.000 Kč a vězením do 6 měsíců. Pokuta připadá ve prospěch místního chudinského fondu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Veškerá zákonná ustanovení jemu odporující zároveň se zrušují.

Je-li v této době, kdy tento zákon nabude účinnosti, v běhu nějaké řízení před nájemními nebo exekučními soudy, budiž v něm postupováno podle předpisů tohoto zákona.

Provésti tento zákon ukládá se ministru soc. péče v dohodě s ministry spravedlnosti, financí a vnitra.

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji výboru soc.-politického, posl. Langrovi.

Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Paní posl. Hodinová-Spurná a soudr. podali kompletní návrh zákona, kterým má býti novelisován dnešní zákon, zejména o ochraně nájemníků. Návrh pí. posl. Hodinové-Spurné a soudr. byl předmětem jednání soc.-politického výboru, který se nepřiklonil k tomuto návrhu, a proto jako zpravodaj soc.-politického výboru nemohu také tento návrh doporučiti. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Fr. Svobodovi.

Zpravodaj posl. F. Svoboda: Vzdávám se slova.

Místopředseda Taub (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 7 článků, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž byl podán pozměňovací návrh, dám hlasovati takto:

Nejprve o samostatné osnově zákona, kterou navrhují posl. Hodinová-Spurná, Štětka a soudr.; nebude-li přijata, o celé osnově zákona podle zprávy výborové.

Jsou nějaké námitky proti tomuto pořadu hlasování? (Nebyly.)

Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.

Kdo souhlasí se samostatnou osnovou, kterou navrhují posl. Hodinová-Spurná, Štětka a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 7 články, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému: