K 8. březnu, mezinárodnímu dnu žen, vyzýváme vás, pracující ženy, abyste vytvořily mohutnou protifašistickou frontu ve všech závodech, místech, dělnických koloniích i na velkostatcích, a po boku proletářů všech kapitalistických států svrhněte systém, který znamená jen zoufalství, bídu a hlad. Jedině socialismus dá pracujícím ženám plnou svobodu, odstraní vykořisťování člověka člověkem, dá práci všem pilným rukám, chleba za mléka všem dělnickým dětem a klidný život proletářským rodinám.

O mezinárodním dnu žen pracující ženy všech zemí, spojeny pevnými pouty mezinárodní solidarity, si slibují, že budou bojovati všemi prostředky proti nové imperialistické válce, proti fašismu, který rdousí pracující třídu, za lepší život proletariátu, do boje proti každodenním útokům na jejich životní právo.

Jen vítězná pracující třída je schopna splniti všechny tužby a potřeby pracujících. [ ] zbaví pracující ženu strachu z temného zítřka a úzkosti o budoucnost jejích dětí.

Klára Zetkinová, tvůrkyně mezinárodního dne žen, sice zemřela. Ale její odkaz, boj proti kapitalismu, boj proti imperialistické válce, boj proti fašismu, tento prapor odboje zvedají tisíce a miliony rukou pracujících žen. Právě v těchto dnech dělnické ženy Rakouska, před nimiž se v úctě skláníme, zařadily se do řad těch, které již v minulosti bojovaly po boku mužů na barikádách. Tak také pracující ženy celého světa postaví se po bok mužů a budou bojovati za lepší život, za svržení kapitalistického řádu, za uskutečnění řádu lepšího, řádu socialistického. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Scharnagl.

Posl. Scharnagl (německy): Slavná sněmovno! S této tribuny bylo již několikráte přesně vyjádřeno - naposled 19. prosince 1933 - stanovisko našeho klubu k bytové otázce. Jest tedy zbytečné opakovati dnes naše známé stanovisko. Uvedu pouze několik poznámek:

Především musím protestovati proti způsobu, jak se tato otázka projednává ve sněmovně. Soc.-politický výbor dostal od předsednictva posl. sněmovny příkaz, aby tento obšírný návrh zákona projednal do úterý 12 hodin v poledne. Poněvadž se koalice do poslední chvíle nedohodla, mohl výbor zahájiti práci teprve v 11 hodin 10 minut. Takovýto postup jest neslučitelný se zásadami demokracie, právě nyní tak často hlásanými, a s opětovně danými sliby, že vláda klade velký důraz na věcnou spolupráci oposice. Bytová otázka není jen věcí nájemníků a pronajimatelů, zde jde o věc celého státu. Třeba velice litovati, že koalice ani tentokráte nemá odvahy, aby všechny tyto velké bytové otázky rozřešila definitivně. Nynější zákon přináší opět jen několik dílčích řešení, jádrem věci se nezabývá, upravuje jen věci podřadné a úzkostlivě se jen tápá kolem. Zákon chce i na příště podporovati stavbu bytů zárukou a státním příspěvkem.

Podle dosavadního zákona mohl stát převzíti záruku stavební zápůjčky do celkové částky 1.100 milionů. Nový zákon zvyšuje tuto částku o 300 milionů Kč. Kdyby se stavební činnost rozvinula silněji, tato částka nepostačí; pak jako roku loňského nebude možno provésti četné stavby, poněvadž zaručená částka bude vyčerpána. Návrh mého kol. Zajička, aby tato částka záruky byla zvýšena, aby státní příspěvek byl zvýšen o 5 milionů, a návrh, aby z tohoto fondu byly podporovány také opravy domů, tyto velmi skrovné návrhy koalice zamítla. Poněvadž stát od r. 1927 do konce 1933 musil skutečně zaplatiti jen 7 milionů, jest neodůvodněná obava, že zvýšení záruky mohlo by znamenati pro stát velké finanční nebezpečí. Víme ze zkušenosti, že není lepšího prostředku pro roztočení hospodářství a ke zmírnění nezaměstnanosti než podporování stavební činnosti. Velkorysý zákon o podpoře stavebního ruchu, jímž by se stát zavázal poskytnouti několik milionů, byl by pro zmírnění nezaměstnanosti důležitější než velké půjčky. Třeba velice litovati, že vláda ve své krátkozrakosti také zde spáchala opět základní chybu, která se trpce vymstí. Stále jsme žádali, aby především byly podporovány stavby soukromníků, že jen tam má býti podporováno stavění, kde jest nedostatek bytů, a že při podporování nových družstevních domů má se postupovati s největší opatrností. Opětovně jsme připomínali, že nelze pomýšleti na velkou stavební činnost, nezakročí-li se energicky proti lichvě se stavebními pozemky, proti některým kartelům, které zdražují stavění. Ze všeho toho nestalo se nic.

Dosud se poskytovala státní záruka na malé a nejmenší byty. Nových 300 milionů vyhrazuje se jen pro nejmenší byty, tedy pro byty skládající se z pokoje a kuchyně. Toto omezení jest velká chyba. V našem státě jest bytová úroveň, porovnáváme-li ji s jinými státy, které mají podobnou sociální strukturu jako my, na př. Německo a Anglie, strašlivě nízká. V našich velkých městech jest však, bohužel, většina bytů nejmenších. Jest pravda, že mnoho nájemníků nemůže se nastěhovati do středních bytů, poněvadž nemají ani tolik peněz, aby mohli bydleti v bytech nejmenších. Doufáme však, že se hospodářské poměry zlepší a že tím také stoupne bytová úroveň. Bytový zákon nechť se však nestaví v cestu budoucímu vývoji úzkoprsými opatřeními, řídícími se jen danou chvílí. Ještě z druhého důvodu jsme proti podporování jen nejmenších bytů. Pro zhoršené příjmy nájemníků a vynětí třípokojových bytů z ochrany nájemníků třeba počítati s tím, že bude velmi velká poptávka po dvoupokojových bytech. Nebude-li se tedy podporovati stavba malých bytů, tedy bytů skládajících se z kuchyně, pokoje za komory, vyskytnou se na bytovém trhu některých míst potíže. Litujeme, že soc.-politický výbor nepřijal tento návrh našeho kol. Zajička.

Již několikráte jsme upozornili, že musí konečně býti rozřešena otázka regresu, že jest to ostuda, když stát přes svůj obrovský schodek vyplácí držitelům velkých vil a kapitálově silným držitelům velkých činžovních domů i dnes ještě obrovské subvence. Rozhodující vůdcové koalice již několikráte slíbili, že tato ostuda bude zprovozena se světa. Dodnes se nestalo ni. Jest neslýchané, že milionáři dostávají subvence, ale že chudák, který zdědil starý dům, který mu nic nevynáší, nedostane úvěr na opravy a ani daňové slevy. Na takového ubohého majetníka domu čeká jen zvýšení daní a exekuce. Obecně prospěšná stavební družstva, z nichž některá se octla již ve velké peněžní tísni, očekávají již po léta pomoc od státu. I dnes byla opět zklamána.

Náš klub dožaduje se již po léta stále a stále návrhu zákona o stavebních spořitelnách. Rozhodující ministři a soc.-politický výbor dali nám za pravdu, opětovně bylo slíbeno, že takový zákon bude co nejdříve podán. Dodnes tento slib splněn nebyl, ačkoliv úřady vědí, že tisíce chudáků bylo velmi těžce poškozeno některými stavebními spořitelnami. Vláda jest plně odpovědna za tyto škody.

Po celá léta jsme usilovali o věcnou spolupráci o bytových zákonech. Naše věcná spolupráce musila opětovně ustoupiti čistě politickým úvahám. Jestliže naše strana přes tyto zkušenosti bude hlasovati pro návrh, nesmí se toto hlasování hodnotiti jako projev pro vládu, která svou nerozhodností a polovičatostí trvale poškozuje hospodářství. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Petrovický.

Posl. Petrovický: Vážená sněmovno! Včerejšího dne, kdy se jednalo v soc.-politickém výboru o vládním návrhu, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče, bylo samým panem zpravodajem kol. Langrem konstatováno, že za 15 roků snad již po 17kráte jedná se o těchto bytových zákonech. Při této příležitosti jednotliví řečníci poukazovali, které prý výhody byly již uskutečněny ve prospěch domovního majetku. Dámy a pánové! Jest snad jenom jeden stav, jedno hospodářství, totiž domovní majetek, který je v 15. roce v našem státě nadále vázán. Koncem r. 1925 bylo u nás vázané hospodářství všeobecně likvidováno, a jenom bytové zákony nadále vázaly domovní majetek. Velmi často jsme při jednotlivých jednáních o prodloužení provisorií bytových zákonů ukazovali právě na tuto vázanost a dožadovali se v době daleko hospodářsky lepší, aby i po této stránce byla postupně, ale zrychleně provedena likvidace bytových zákonů. Setkávali jsme se vždy s druhé strany s protinázory, nastával kompromis, který, bohužel, nevyhovoval spravedlivým požadavkům domovního majetku. Později byla také utvořena zvláštní bytová komise, která se zabývala právě bytovými problémy, avšak výsledek byl zpravidla hubený.

Prohlašuji s tohoto místa, že byly příhodné doby, ve kterých mohla býti tato otázka účelněji řešena, a to nejen snad ve prospěch a v zájmu majitelů domů, nýbrž i ve prospěch vyrovnání mezi dvěma zájemníky o tuto otázku, mezi nájemníky a majiteli domů. Bylo to r. 1926, dále r. 1928 a později r. 1930, 1931 a 1932. R. 1928 byl přijat v tehdejší bytové komisi, ovšem po dlouhém jednání, můj návrh, aby ochrany nájemníků byly zbaveny osoby, které jsou zdaňovány důchodovou daní z důchodu 100.000 Kč. To jest jistě částka, která nemohla ospravedlňovati ochranu nájemníků s takovýmito důchody. Léta 1930, 1931 a 1932 byla vlastně více pro projednávání předloh a návrhů ministerstva soc. péče, r. 1930 byla předložena zvláštní studie tímto ministerstvem, o které bylo dlouho a dlouho jednáno v tehdejší bytové"osmě", r. 1932 byl konečně předložen vládní návrh tisk 1805, který byl sice projednáván v bytové "sedmičce", avšak nedošlo ke shodě, poněvadž uskutečnění zejména prvních tří oddílů této vládní osnovy by bylo vlastně vrácení se zase k obnově ještě tužšího vázaného hospodářství domovního majetku.

V první vládě Malypetrově navrhovaly jednotlivé strany v bytové "sedmičce" změny v bytových zákonech. I já jménem nár. demokratické strany předložil jsem návrhy, které obsahovaly celkem 10 změn. Tato změna se týkala především uvolnění bytů o 3 pokojích a 2 pokojích s kuchyněmi. Tento návrh směřoval k prodloužení provisoria bytových zákonů na delší dobu. Bylo navrhováno zrušení ochrany pokojových bytů jedině proto, aby nájemníci 2 pokojů měli delší dobu, ve které by si mohli opatřiti náhradu, po případě dohodu smlouvou s majiteli domů.

V těchto návrzích strany nár. demokratické dožadovali jsme se, aby zde byla dozírná doba, ve které by jak majitel domu, tak na druhé straně nájemník věděl, že v té a v té chvíli se bude jednati na základě zákonného projednávání bytových zákonů také o jeho vlastní osobu, a mohl se podle toho zaříditi.

Poukazoval jsem právě v bytové "sedmičce", že je třeba bytové zákony a jejich postupnou zrychlenou likvidaci řešiti nejen s hlediska a s ohledem na majitele domu, nýbrž také s hlediska dnešní velké nezaměstnanosti a opravdu těžké situace našeho dorostu. Podotkl jsem ovšem, že nepředpokládáme, že by nynějším řešením a zrychlením likvidace bytových zákonů nastal nějaký velkorysý stavební ruch. Ten máme již dávno za sebou. Ale ukazoval jsem, že bude možno zaměstnati četné živnosti stavební při opravách bytů a provozoven a také zevnějšími opravami domovního majetku. Tím jistě by poklesla v dosti značné míře u nás na delší dobu nezaměstnanost, stavební živnosti by aspoň těmito opravami oživly, ale i jiné odbory živnostenské i obchodní, které jsou ať už přímo nebo nepřímo vázány na živnosti stavební, našly by jistě zlepšení své výrobní a obchodní situace.

Je také nutno, dámy a pánové, touto otázkou se zabývati se zřetelem k dorostu. Nejenom náš dorost, nýbrž také dorost všech stavů trpí dnes velikou nezaměstnaností, dorost živnostenský a obchodní nemůže nalézti trvalé zaměstnání. Tento dorost, který před 3 až 4 roky nastoupil jako učňově do řemesel a obchodů, nyní v důsledku hospodářské krise, která je stejně těžká a hluboká v živnostenském a obchodním podnikání jako v průmyslovém, je vypovídán a ztrácí po době učňovské místa a marně shání se po nějakém novém zaměstnání. Totéž vidíme také u dorostu školského. Právě se zřetelem k tomuto dorostu a k té části dorostu, která se musí osamostatniti v bydlení i vytvořiti si existence, je nutno upraviti tuto otázku. Poukazoval jsem, že při likvidaci ochrany nájemníků není třeba obávati se nějakého nadmíru prudkého zdražení bytů i živnostenských provozoven ve starém domovním majetku, ale že naproti tomu lze zase očekávati určité snížení nájemného v nových domech jak u bytů, tak také živnostenských provozoven. Je to právě náš dorost, který platí vysoké nájemné a tak při svém podnikání a obchodování těžce může konkurovati obchodům a živnostem, které jsou ještě dnes v domech starých, požívajících ochrany nájemníků.

Navrhoval jsem proto ve včerejší schůzi soc. politického výboru k §u 6, odst. 9 vládního návrhu, aby dědické právo po smrti nájemníků, kteří mají nájemné smlouvy o bytu, týkalo se také nejmenších živnostenských provozoven a aby toto dědické právo bylo přeneseno na vdovy a sirotky, neboť vdova má také vdovské právo ku provozu živnosti anebo obchodu po zemřelém manželovi. Můj doplňovací návrh, že totéž platí obdobně o pronájmu malých živnostenských a obchodnických provozoven, ač byl zdůvodněn, byl hlasy koalice zamítnut.

Stejně jsem navrhl u §u 3 čl. IV vládního návrhu, kde jde o zvýšení podpory stavební péče o 300 mil. Kč, snížení této cifry na 100 mil. Kč. Je prokázáno statisticky a odborně, že je dnes dosti bytového prostoru, že je dnes dosti bytů, že je i dosti provozoven a že tudíž není nadále potřebí takové částky na podpory stavební péče, třebas na nejmenší byty v obcích. Zároveň jsem navrhl, aby téhož práva na tuto zvýšenou částku mnou navrhovanou v případě zamítnutí znění navrhovaného koalicí mohli také použíti nejen obce, nejen kolektivismus, družstva stavební, nýbrž i soukromí podnikatelé. Vážení, i tento můj návrh byl zamítnut. (Posl. Dubický: Pan ministr dr Matoušek byl proti tomu!) Pan ministr Matoušek o té věci jednal kolektivně, pane kolego Dubický. Pan ministr Matoušek odešel z vlády, když se ustavila nová vláda Malypetrova, a měli jste tedy příležitost to, co vytýkáte býv. ministru obchodu, zlepšiti, když tam bylo o jednu stranu méně. (Posl. Dubický: My jsme protestovali a hlasovali pro snížení!) Mohli jste to udělati. Jistě kol. Dubický zná naše názory na tuto otázku a jistě ví, že na otázku bytovou jsme se vždy dívali se stanoviska hospodářského, nikdy ne stranického, tím méně demagogického. (Posl. Dubický: Ale my jsme hlasovali včera ve výboru pro snížení!) Prosím, správně, to jsi mne předešel. Hlasovali jste s námi. Přiznávám, že ve věci snížení podpory bytové péče největší koaliční strana, která má největší zastoupení ve vládě, šla s oposicí, že tedy nesouhlasila a nesouhlasí s vlastním vládním návrhem. (Posl. Dubický: To není žádná oposice!) A stejně prohlašuji, že republikánská strana také hlasovala pro můj resoluční návrh, který jsem také přednesl v příčině dnes dožadovaného rozřešení regresu, t. zv. postihového práva se strany státu. Poukázal jsem, že byla příležitost, aby právě tato otázka, které se dožaduje a kterou očekává veřejnost, byla konečně u nás rozřešena, aby opravdu postihové právo státní, t. zv. regres byl uplatněn a aby zejména ti majitelé domů, domků a vil, kteří v prvních letech stavebního ruchu, podporovaného, bohužel, nejvíce subvencemi státními ve prospěch těchto majitelů, využili a nechtějí ani slyšeti, aby tato otázka byla u nás konečně rozřešena spravedlivým způsobem, vrátiti postupně státu, co bylo dáno jako závazná subvence, aby vrátili to státní pokladně, která po delší dobu finančně stůně a vykazuje deficity, jak při projednávání státního rozpočtu bylo viděti. Bylo také mnou konstatováno, že přečetní lépe situovaní jednotlivci by se také rádi vyrovnali v otázce regresu, jen kdyby byla dána příležitost. Proto jsem podal resoluční návrh, aby vláda v době pokud možno nejkratší předložila svůj vlastní návrh na řešení postihového práva, nač jistě plné právo má. Vážení, i tento návrh byl zamítnut koalicí, ovšem s výjimkou, jak jsem se zmínil, právě strany republikánské, která svými hlasy v soc.-politickém výboru hlasovala pro tento návrh.

Ale, vážení, jako jsem byl včera svědkem zamítavého stanoviska soc.-politického výboru, které jistě bylo zaujato hlavně z důvodu, že jsme v oposici, tak stejně se setkáváme s tímto stanoviskem i v našem tisku, ve kterém nikterak, jak některé strany a jejich tisk nám vytýkají, neděláme poplachu, naopak dokazujeme pravdu, kterou nehlásáme jen nyní v oposici, nýbrž kterou jsme hlásali také, když jsme byli v koalici, a kterážto pravda byla také hlásána i zesnulým ministrem financí dr Rašínem, který právě r. 1922 a před tím byl jedním z těch, kteří pracovali k pozdvižení a stabilisování naší měny a který jistě v tomto směru zasloužil se plně o náš mladý stát, o naší Československou republiku. A myslím, vážení, že nebylo třeba ani také konfiskovati včerejší článek našich "Národních listů", nadepsaný:"Aby měl prospěch stát.". Citujeme tam tisk koalovaných stran, citujeme"Venkov", který na jedné straně si jaksi pochvaluje za dává vysvědčení straně nár.-demokratické, že u nás tvoří tradici oposice, která věcně projednává otázky, které v tomto zákonodárném sboru jsou překládány, ačkoliv hned na to zase osobně vyčítá také u nás jednotlivým osobám opak toho, co tvrdí v této mnou zmíněně pochvale. A tak se tu setkáváme také i s jiným tiskem. Také i"Právo lidu" jaksi osobně vystupuje vůči jednotlivcům, zejména proti kolegovi posl. dr Hodáčovi pro jeho jistě věcné argumenty, které přednesl k otázce odhodnocení naší měny ve své řeči minulého týdne, a právě citace z "Práva lidu" byla zabavena ve včerejším úvodníku"Národních listů". Praví se v tomto zabaveném místě:

"Doufáme, že ťPrávo liduŤ nebude vinit svého poslance (Posl. dr Macek: Kterého poslance?) z ťpanikářstvíŤ, stejně jako doufáme, že nám tyto citáty nezabaví censura, ač jsme si v posledních dnech zvykli již na ledacos. Ale aby ťPrávo liduŤ se zbytečně nevytáčelo, ocitujeme mu, co o odhodnocení koruny napsal před rokem právě do jeho sloupců dr Stern, který uvedl doslovné: Stoupáním cen, způsobeným snížením hodnoty koruny, získává pouze ten, kdo mnoho má, a ne ten, kdo musí kupovat. Životní úroveň byla by dnes doporučenou reflací rázem stlačena, úspory drobných střádalů, uložené ve státních papírech a na vkladech u záložen a spořitelen, by byly trvale znehodnoceny, což by na nedohledná léta u nás pohřbilo v generacích důvěru ve stát a v naše samosprávné celky, jakožto ve spolehlivé dlužníky. Stát, jehož dluhopisy neosvědčily jim přisuzovanou sirotčí jistotu, který klamal vdovy a sirotky, je finančně otřesen. Znehodnocení měny by neznamenalo pouze snížení platů a mezd, ale současně bylo by pro dělníky trvalým znehodnocením úspor invalidního a starobního pojištění a pro úředníky pojištění pensijního. Snížení hodnoty koruny znamenalo by trvalé zdražení surovin a polotovarů, které musíme kupovati v cizině, jakož i podstatné omezení domácího trhu. Pomohlo by pouze části předlužených velkostatkářů a průmyslníků."

Potud censura konfiskovala. Jistě pravda velmi jasná, kterou se zabýval také náš kol. posl. dr Hodáč na tomto místě, jak jsem se zmínil, ve své řeči minulý týden. (Posl. dr Macek: Pane kolego, ten citát byl z mé řeči resp. z mého článku v "Národním osvobození", který "Národní listy" nesprávným způsobem citovaly. Vytrhly tam dvě věty, a další vynechaly!) Pane kolego, musím vám říci, a jistě jste to také četl, že také část vaší řeči byla citována z "Národního osvobození". (Posl. dr Macek: Pouze dvě věty byly vytrženy!) Já myslím, pane kolego, že vy nebudete předpisovati, jako my nemůžeme předpisovat vaší redakci, která v tomto směru zkresluje, ale pro mne neznamená to argument, co uvádíme, ale myslím, že vás to ťalo do živého a proto se tolik, pane kolego Macku, rozčilujete. (Výkřiky posl. dr Macka.) Stejně bylo konfiskováno jen pár řádků ve včerejším "Ránu", že Rašínova náprava kursu koruny znamenala zvýšení kupní síly mezd a platů, stejně jako snížení kursu znamená účinek opačný.

Vážení, kdo plašil střádaly? Kdo napsal 1. ledna t. r. opravdu pobuřující článek, který měl právě za následek, že střádalové ve velké většině vybírali své vklady a ukládali je do punčoch a různým způsobem přeměňovali v movitý majetek? A pane kol. Macku, tvrdíte totéž, co my, že dnes je to viděti na cenách surovin a zboží, které jsme nuceni odebírati v cizině. Jen několik cifer. 15. ledna letošního roku byla střední tržní cena k nám dovezených bagounů 6˙60 Kč, a 19. února 8˙50 Kč. V důsledku toho podražili tuční čeští vepři stejně, na 8˙50 Kč za mrtvou váhu. Totéž je viděti u špeku, kde byly tyto ceny: 2. ledna letošního roku stouply z 8˙75 Kč na 9˙25 Kč, 19. února z 11˙50 Kč na 12 Kč. Stejně je tomu u plsního sádla: 2. ledna 10 Kč, 19. února 12 až 12˙50 Kč. (Posl. Hatina: To nepatří k projednávání této osnovy!) Nehněvejte se, že tyto ceny uvádím. Vždyť je to totéž, co jste tvrdili dříve vy sami, na př. kol. Macek ve svých národohospodářských článcích, kde jistě z rozumných důvodů na všechny tyto následky poukazoval. Vytýká-li mně pan kolega, že se při projednávání bytových zákonů nedržím věci, promiňte, ale: verba movent, exempla trahunt. Tyto příklady jste velmi často dávali a ještě dáváte vy sami. Před chvílí zde kol. Hodinová přednášela spoustu věcí, které neměly s projednávanou předlohou nic společného, ale to jste trpěli, na ni jste nekřičeli, poněvadž vám jsou bližší, třebaže jsou v oposici a jdou proti vám i proti státu, než my, kteří jsme na sebe při stavbě státu odpovědnost vzali a také ji dodržujeme. Sami správně říkáte, jak jsem již citoval"Venkov" a jiné listy, že oposice nár. demokratická není vedena nějakou demagogií, nýbrž vyvíjí se opravdu tradičně na ochranu státu a všeho jeho občanstva.

Poněvadž naše návrhy nebyly v soc. politickém výboru akceptovány - ačkoli největší koaliční strana pro dva z nich s námi hlasovala - prohlašuji, že se zdržíme hlasování o prodloužení bytových zákonů. (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Bacher. Dávám mu slovo.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Před lety, a to v době, když se nám v republice dařilo dobře a když jsme měli konjunkturu, hájili jsme stanovisko, že otázka ochrany nájemníků, která se stala ožehavou, má býti upravena tak, že k likvidaci ochrany nájemníků musí býti utvořen dlouhodobý program, který by dovoloval bez zbytečných tvrdostí obnoviti stav, odpovídající normálním hospodářským poměrům. Neučinili jste to v dobách, kdy byste to byli mohli pohodlně udělati, a následek toho jest, že každého roku nebo dokonce každého půl roku musíme se protloukati od jedné dílčí novely ke druhé a nemůžeme dospěti k tomu, abychom nalezli úpravu všeobecně uspokojující.

Tuto novelu označuje důvodová zpráva jako kompromis mezi radikálními požadavky jedné strany, aby byla ihned zrušena veškerá ochrana nájemníků, a radikálními požadavky druhé strany, které směřují k tomu, aby dosavadní ochrana nájemníků byla ještě prohloubena. Ani v dnešní době nezbývalo nic jiného než vytvořiti kompromis. Vychází se vstříc stanovisku, podle něhož dosavadní staří nájemníci, pokud jsou ve velmi těžké situaci, volají po další ochraně, a vychází se vstříc přáním majetníků domů, kteří byli dosud tak krutě postiženi, což do jisté míry uvolní jejich okovy. Ale tento kompromis nikoho neuspokojí. Přání nebyla, a nemohla také býti splněna docela. Chyby totiž, které byly spáchány v době konjunktury, tedy asi před 7 lety, nemohou dnes býti napraveny.

I v tomto kompromisu mohlo býti mnoho věcí ještě pečlivějších a lepších. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Ale jak se taková věc parlamentárně vyřizuje a projednává? Času bylo zde vždy dosti, ale co se děje? Věc přichází do koaličního výboru, do této tajné schůze, tam se upeče, poté přijde do sněmovny, ze sněmovny ihned s velmi krátkou lhůtou do oficiálních výborů, zde do výboru rozpočtového a soc.-politického, a pak zase ihned do sněmovny. Ti, kdož nemají štěstí, aby byli členy této koaliční tajné schůze, ocitají se před takovou situací: V pátek večer dostanou zákon, mohli by tedy v nejlepším případě v sobotu se sejíti s korporacemi a odbornými sbory, které by mohly projeviti své mínění. Ty se však nedají tak rychle rozhýbati. Pak přijde neděle, a v úterý dopoledne začíná již parlamentní projednávání.

A jak se jedná ve výboru? Vyžaduje se koaliční disciplina. Když se však nějakému členu koalice uráčí dělati potíže a vidí se, že by mohly nastati určité nesnáze, hlasuje se případně, aby se situace zachránila, pro takový návrh. Jiným stranám však nezbývá nic jiného než si říci:"Co zde dělám, škoda času, zůstanu doma." Nebo, jsou-li dosti svědomité, aby si vzpomněly, že přece voličové od nich žádají, aby zakročily, že by mohli právem vyžadovati jisté činnosti, nezbývá jim nic jiného, než házeti hrách na stěnu. To jest činnost a výsledek činnosti každé oposice, ať je to oposice konstruktivní, nebo zásadně negativní.

Výsledek novelisací bytového zákona po stránce formální vypadá tak, že se člověk ve znění rozličných ustanovení skoro vůbec nevyzná. Prosím vás, dámy a pánové, jak zde sedíte, pokuste se citovati něco z nejnovějšího zákona a uvidíte, s jakými nesnázemi je spojeno citování některého z těchto ustanovení, tak aby posluchač nebo čtenář tohoto citátu také skutečně věděl, oč zde jde.

Nyní k obsahu zákona samého. Mluvíme-li o ochraně nájemníků, mluvíme od války, nikoliv teprve od r. 1919 - ochrana nájemníků ukázala se nutnou již za války - vlastně o témž okruhu osob a o jejich nástupcích. Ochrana nájemníků znamená pro nás stále ještě ochranu nájemníků, kteří r. 1914, tedy před 20 lety, obývali nějaký byt, a jejich právních zástupců. Díváme se ztrnule jako hypnotisováni na tento soubor osob a úplně zapomínáme, že zatím přibyl velmi velký počet nových nájemníků, kteří také nemálo trpí sociálními poměry. Tato politika, totiž pohlížeti jako na nájemníky potřebující ochrany jen na ty, kdož jsou starými nájemníky, vede k tomu, že ochranná opatření, která se činí na jedné straně, jsou zároveň neoprávněnými výsadami vůči jiné velké skupině nových nájemníků. Neboť jest jasné, když chráním živnostníka, který sedí v nějaké staré provozovně, v tom smyslu, že musí platiti jen zcela nepatrné nájemné, pak tvořím výsadu pro tohoto dávno zavedeného živnostníka proti mladému člověku, který si za nepoměrně vyšší částku musí zříditi provozovnu na obvodu města. A tak se toto pohlížení na ochranu nájemníků i tam, kde se chce vytvořiti sociální právo, stalo časem pramenem sociální křivdy a sociální nespravedlnosti, a chceme-li napraviti tuto sociální křivdu, kterou vytváříme, když na jedné straně skutečně poskytujeme nutnou ochranu osobám ochrany potřebujícím, pak nesmíme, chceme-li býti spravedliví, zapomínati ani na osoby, které dnes pro vývoj věcí snad také potřebují ochrany.

Pohlížíme-li na tuto otázku s této strany, docházíme k tomu že celá otázka ochrany nájemníků, otázka zacházení s majetníkem domu a otázka podpory stavebního ruchu, otázky, které všechny spolu souvisí, staly se především i otázkou úrokovou. Považuji za svůj úkol, abych s hlediska, že se zde v zákonodárných sborech nesmějí činiti opatření jen pro danou chvíli, že nemůže býti úkolem zákonodárných sborů po stránce zákonodárné žíti pouze z ruky do úst, pojednal zde jednou i o otázkách, které z celého vývoje poměrů vyplývají pro nový domovní majetek za pro nájemníky v nových domech. Prodělali jsme deflaci, která vedla k tomu, že hodnota koruny stoupla. Prodělali jsme deflaci i v tom smyslu, že dělníci a zaměstnanci musili si dáti líbiti značné srážky ze svých příjmů. Prodělali jsme deflaci i tak, že ceny zboží částečně značně klesly a že tedy příjmy obchodníků, živnostníků, výrobců atd. rovněž klesly. K tomu přistoupily všeobecné zjevy hospodářské krise, která všude snížila příjem.