Vy nám snad vytknete: Když tato vláda se tvořila, byli jste pozváni, abyste spolu v této vládě byli zastoupeni. Nemáme příčin, abychom to nedoznali. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Ano, bylo s námi jednáno a nabízeno nám zastoupení v této vládě, my jsme je však odmítli. A řekneme vám, proč. Bylo nám nabídnuto ministerstvo pošt, kdežto my jsme se chtěli v této vládě jako v každé příští vládě uplatniti jako opravdu platný činitel, representující určitou význačnou hospodářskou složku ve státě, střední podnikatelské vrstvy živnostenské a obchodnické. Chtěli jsme svou spoluprací odbornou, nikoliv jen politickou, přispěti ke konsolidaci poměrů v tomto státě, ale chtěli jsme býti také vybaveni příslušnou mocí resortní a politickou. Různé jiné machinace vás ovšem vedly k tomu, abyste tento resort, který přináleží a bude náležeti v tomto státě příště opravdu kvalifikovaným zástupcům živnostnictva, obchodnictva a průmyslnictva, těmto zástupcům nedali. Jako se zemědělci zasazují v každé vládě, aby zemědělské zájmy byly svěřeny jejich politickým zástupcům, jako socialisté v každé vládě hájí zásadu, že jim má býti svěřen resort sociální péče, tak i resort obchodu patří lidem, kteří zde zastupují obchod a živnosti, a nikoliv jinému. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Nesmíte se domnívati, že dnes jsme pouze klubem nebo stranou, kterou representuje jen 12 poslanců v této sněmovně. Vypište volby a uvidíte výsledek, jak zde prořidnou řady středu a jak zesílí řady těch zástupců, kteří mluví jménem středního stavu, živnostenského a obchodnického. (Výkřiky.) Ovšem že marně vám takto kážeme, poněvadž vy jste si udělali mezi sebou smlouvu, jen proboha žádné volby, žádné rozčilování občanstva volbami, a o to se už staráte vy, aby vaše mandáty v samosprávě i zde vytrvaly pokud možno nejdéle, třebaže víte, že politické přesvědčení občanstva se podstatně změnilo a že právem velká většina občanů v tomto státě je nespokojena s poměry a řízením zejména hospodářských věcí v tomto státě, jak je vedla minulá vaše vláda a jak máme obavy, že je povede ještě hůře vláda nová.

Vzali jste si ovšem za úkol to nejdůležitější, a tím je vyřešiti hospodářskou krisi, postarati se o zaměstnání statisíců nezaměstnaných lidí, dosíci rovnováhy ve veřejném hospodářství, vyvarovati se hrozícího všeobecného krachu hospodářství veřejného i soukromého. Přišli jste po 4 letech k názoru, že je potřebí jakéhosi plánu, podle něhož by se mohlo postupovati v hospodářské politice. Doposud jste se řídili tím, že nemusíte dělati nic jiného než za každou cenu, ať jakýmkoliv způsobem, získati finanční prostředky.

Byla to kol. Zeminová, která před chvílí s tohoto místa řekla, co jsem chtěl říci také já, že tato vláda za 4 roky kromě normálního rozpočtu, normálního vydání dovedla utratiti ještě 10 miliard hotových prostředků a při tom dotáhla to tak daleko, že máme skoro 1 mil. nezaměstnaných, že máme přes 2 miliardy schodek ve státním hospodářství, že nestačí všechny finanční prostředky, aby bylo v hospodářství veřejném docíleno rovnováhy.

Přišli jste za 4 roky k poznání, že je třeba něco dělati také pro získání ztraceného exportu, poněvadž jste musili doznati, že to tak dále nejde, abychom z dřívějšího obratu zahraničního obchodu 42 miliard zůstali na 12 miliardách, čili abychom ztráceli tržiště pro naše domácí výrobky v hodnotě 30 miliard.

Chcete pomáhati exportu a pod tímto heslem saháte k opatření, které bude míti pronikavý vliv na celý hospodářský a finanční život veřejný, a zejména také soukromý. Dlouhou dobu jsme volali, že je třeba podniknouti něco radikálního, rozumněno a účinného pro podporu vývozu a pro znovuoživení vnitřní produkce, zvýšení zaměstnanosti a zvýšení domácího konsumu. V tom leží celý náš hospodářský problém, který však není tak jednoduchý, jak se tato vláda domnívá v programu, který nám včera ve sněmovně přednesla. Finančním opatřením, které znamená znehodnocení naší koruny o 1/6, se ještě nic podstatného pro oživení hospodářského života nestalo. Věci jsou trochu komplikovanější. Chcete-li oživiti export a tím rozmnožiti výrobu a uvolniti event. domácí tržiště menším výrobcům a obchodníkům a opětně oživiti výrobu také v menších a středních podnicích, musíte se na ten problém podívati tak, jak je, na příčinu úpadku hospodářského a na možnost nastoupení cesty k zlepšení. Je sice pravda, že skutečnost, že čsl. koruna, zavěšená na zlato, které od r. 1929 stouplo, čímž stoupla hodnota naší koruny v cizině, je jednou z příčin, že jsme se stali drahými na zahraničním trhu a že jsme neschopni konkurence, protože je naše koruna v cizině příliš vysoko.

Jak tuto disparitu vyrovnati? To se dá řešiti několika způsoby. Byla tu řada návrhů, Englišův, Preissův, Matouškův, soc.-demokratů i strany lidové, pokud je mně známo, ale každý národohospodář radil k něčemu jinému. Konečně jste sáhli na pevnost naší čsl. koruny a odvážili jste se toho, co každá dřívější vláda zamítala a čeho se neodvážila, poněvadž v tom viděla zabezpečení pevnosti a klidu našich hospodářských poměrů ve státě vůbec. Tedy saháte na korunu, odhodnocujete ji zvláštním zákonem, určujete menší množství zlata pro základní jednotku naši, československou korunu. Mohou o tom být názory, jako skutečně jsou, velmi různé, ale je zřejmé, že právě proto, že odborníci se velmi zuřivě potírají v této věci, budeme musit vyčkat důsledků, jaké vzniknou z této finanční operace.

Zdá se, pánové, že se těchto důsledků právě už napřed obáváte. Četli jsme včerejší "České slovo" a tam už vidíme, že klub poslanců a senátorů strany nár.-sociální obává se nejvážnějšího důsledku ze znehodnocení koruny, že totiž bude asi velmi těžko, když jde koruna dolů a její hodnota se snižuje, aby se to neobjevilo také na domácím trhu, čili, aby ceny nešly nahoru a abyste tímto způsobem neotevřeli dveře těžkým sociálním zápasům, jichž jsme bohudík dosud ušetřeni.

Pánové, musím prohlásiti: Dřívější vaše politika deflace skončila neúspěchem, poněvadž tak skončiti musila. (Hlasy: To byla také vaše!) Nebyla, my jsme proti ní vždy protestovali, i když jsme byli ve vládě, a neradili jsme k těm koncům, k nimž jsme věděli, že to musí dojít. Chci-li hájiti deflaci, snižování cen, pak si musím uvědomit, mám-li tolik síly, abych tu deflaci mohl provést do konečných důsledků. Co se však ukázalo? Že při tvoření cen nerozhoduje jenom vůle vlády, jenom nějaká policajtská nařízení nebo hrozby tresty, žaláři nebo dokonce třeba i šibenicemi, že zákon cenový je řízen jinými principy, totiž principy poptávky a nabídky a zejména skutečným stavem výrobní kalkulace. A k čemu jsme přišli při té kalkulaci? Třebaže mzdy šly o něco dolů, třebaže suroviny šly dolů, třebaže zisk podnikatelů šel dolů, poněvadž konkurence ho k tomu donutila, všecko ostatní, co tvoří cenu výrobku, nebyla s to tato deflační vláda zdolat, poněvadž celá její politika veřejného hospodářství nebyla deflační, nýbrž inflační. Nešli jste dolů s výdaji veřejnými úměrně s deflační politikou, naopak odvážili jste se jít s nimi nahoru, a to byla ta příčina, pro kterou jsme my, kteří chceme dělat poctivou hospodářskou politiku v tomto státě, vyvodili důsledek a šli z vlády, poněvadž jsme nechtěli lid klamat! V té době, kdy šly dolů platy stát. zaměstnanců, a slibovali jste, že půjdou i životní potřeby, a když jsme vám říkali, že je to nepravda, že nebudete moci dodržeti slovo, šli jste s veřejnými dávkami, které tvoří nejméně 30 až 50% ceny výrobků, nahoru a ne dolů a proto jste zkrachovali v této deflační politice. Mohli jsme s dobrým svědomím, když jste hájili zásadu snížení cen, hlasovati pro zvýšení obratové daně o 50%? To vše se projevilo přirozeně v cenách výrobků, které se musely zvýšiti o 8-10%. Mohli jsme hlasovati pro zvýšení veřejných břemen, když jsme věděli, že to bude míti vliv na další zvyšování cen u nás i v zahraniční, že znemožňujeme konkurenci za hranicemi, že zabíjíme vůbec náš hospodářský život?

Proč jste neprovedli důsledně deflační politiku, proč jste zůstali jen při slibech, proč bylo s tribuny vaším řečníkem prohlašováno, že dokonce apelujete na tuto vládu, aby slib, daný dřívější vládou Malypetrovou státním zaměstnancům, splnila? Nebyli jste s to, poněvadž těmi čísly jste nemohli hnout; ba dokonce vzhledem k všeobecnému poklesu výroby a spotřeby a důchodu občanstva co se stalo? Kdežto dříve při vrcholu konjunktury důchod občanů se odhadoval na 90 miliard a jeho spotřeba a naše výroba také na tu částku, dnes jsme poklesli ve výrobě a konsumu na polovic; a při tom tehdy veřejné dávky dělaly méně než dnes, tehdy dělaly ani ne 20 miliard a dnes dělají přes 20 miliard, tehdy dělaly 25%, dnes téměř 50% v ceně výrobků. To chcete dělati, pánové, deflační politiku? To chcete dělati politiku nízkých cen?

Ale ještě dále. Co jste touto svou politikou, která jest národohospodářsky nesmyslná, provedli? Slibovali jste občanstvu, že ceny půjdou dolů, poněvadž jste brali státním zaměstnancům na platech. Nuže, jaký byl výsledek tohoto volání? Občanstvo čekalo, až půjdou ceny dolů, nekupovalo, čili vy jste prováděli politiku pro stát nejnešťastnější. Říkali jste občanům, nekupujte! Co to znamená? To znamená, zastavujte své podniky, propouštějte své zaměstnance, zavírejte fabriky a živnostenské dílny, poněvadž my vám vyháníme z těch obchodů a živností konsumenty, místo co jste měli rozumně říci, kdo chce odbourávat nezaměstnanost, dávat dělnictvu práci, musí se snažit nakupovat, poněvadž to je první podmínka výroby a zaměstnání. A nyní, pánové, se mně zdá, že přicházíte na tytéž nesprávné cesty. Jak jsem řekl, bojíte se důsledků snížení kupní schopnosti čsl. koruny, které se, ať již chceme nebo nechceme - my nechceme, my výrobci a obchodníci také nechceme zvyšování cen u nás, poněvadž to znamená další důsledky - určitě dostaví, když se zdraží suroviny dovážené z ciziny následkem poklesu nákupní hodnoty Kč, když se zdraží importované výrobky a když se zdraží také potraviny, nikoliv u živnostníků ani ne u zemědělců, nýbrž u těch, kteří tyto výrobky ve velkém již skoupili. Ale vidíte důsledky již dnes, jak reagovala plodinová bursa na chystaný zákon o devalvaci čsl. koruny, takže musila býti zavřena, aby nešly rapidně ceny produktů zemědělských nahoru. Pomáhá se tím zemědělcům? Dnes již zemědělci těchto produktů nemají, aspoň ne ti malí. Kdo je má? Skoupila je družstva, a nyní patrně budou s nimi spekulovati. Ceny těchto produktů půjdou nahoru vedle importovaných výrobků. Tomu nezabráníte, a obávám se, že volání vašeho řečníka zde s tribuny, že musí proti tomu vláda zakročiti, nebude míti účinku, poněvadž vláda nebude míti té energie tam, kde se diktují ceny. Obávám se, že volání, které jste uveřejnili včera, že je třeba, aby byly zřízeny rychlé náhlé lichevní soudy, může znamenati zneklidnění poměrů a namnoze šikanování lidí nevinných. (Výborně!) Nevolejte, pánové, po náhlých soudech. Náhlé soudy je ošemetně zařízení. Podívejte se, jak vypadají náhlé soudy v sousedství. Myslím, že není třeba podobných náhlých soudů ani v cenové politice. Ale musíte se připraviti na logický důsledek toho, co děláte. Musím konstatovati, že je nutno očekávati, že opravdu ceny i na vnitřním trhu při nejmenším se silně zpevní a namnoze že půjdou nahoru a že může z toho vzniknouti dočasný hlad po zboží, což by ovšem nebylo žádné neštěstí, naopak bylo by to zdravé oživení úplně na mizinu přivedeného trhu. Jenomže bude nutno, aby z toho nevznikly další důsledky, kdyby šly ceny nahoru trvale, to je mzdové boje nejenom veřejných, nýbrž i soukromých zaměstnanců, a aby toto opatření, které jste dělali, poněvadž deflační politika zklamala a chytili jste se částečně inflační a stabilisační politiky, neskončilo tak neblaze a nešťastně, jako skončila politika deflační.

Chcete-li jíti na spekulaci, na skutečné zdražovatele, pak je nehledejte u malých obchodníků a živnostníků, ale tam, kde jsou ti, kteří diktují ceny, to je kartely, syndikáty, monopoly. To jsou ony, které diktují dnes ceny.

Obávám se, že tam zuby této vládní koalice se vylámou, když půjdou na tato místa, a že to, co jsme zde včera slyšeli od poslanců vládních stran, načisto zklame. To pouštění lichevních psů z řetězu, které nám bylo ohlášeno, pánové, nepůjde-li se na skutečné zdražovatele, pak jenom rozvíří a rozčílí zbytečně malé a střední vrstvy podnikatelské a nepřispěje k spolupráci těchto vrstev a ke konsolidační činnosti v našem státě. Kdyby to mělo býti vyhlašování boje těmto vrstvám, vyhrožování soudy a žaláři, pak by to byla nešťastná politika, před níž varuji.

Upozorňuji na nebezpečí, v němž stojíme vzhledem k mezinárodnímu postavení. Máme nejméně příčin, abychom přilévali ohně rozporu do řad dosud klidných. V té době, kdy zuří revolta v sousedním státě, je nejméně naším účelem, kteří tento stát máme rádi a chceme jej za každou cenu udržeti, abychom rozlévali oheň nepřátelství, rozporu, stíhání, šikanování, policajtství a pod. Chcete-li řešiti u nás řádně problémy hospodářského života, které dávají existenci lidem i státu, pak musíte míti vědomí ohromné odpovědnosti a možnosti a také vědomí principů demokratických po této stránce. Vítali jsme na př., že otázka tak vážná, jako je změna politiky měnové, dostala se na tribunu veřejnosti, jak v demokratickém státě je samozřejmé, ale nedovedli jsme chápati, že jenom trošku odlišný názor již se konfiskoval. Prosím, to je demokracie, to je rozumné řešení otázek tak vážných, o něž se jedná, kde jde o existenci občanstva? Nemají dokonce žurnály, politikové a národohospodáři povinnost, dokud není zákon zákonem, říci jasně a otevřeně své mínění a projeviti event. mínění opačné nebo obavy před event. neuváženými následky?

Těžce se nás dotklo zejména, když dokonce byl konfiskován článek prvního předsedy vlády československé, člověka, který, myslím, miluje tento stát a který také ví, co může říci veřejně lidu. Můžeme se domnívati, že to bylo z těch důvodů, aby se zabránilo nějakému neštěstí v republice! A když docela věcné úvahy jsou denně konfiskovány, ba když dokonce už i nevinné vtipy se konfiskují, to je u nás demokracie, to je svoboda tisková? Včera zde koloval na př. vtip, že když to tak půjde, jak to jde ve světě kolem nás, když k nám přicházejí utečenci z Polska, z Německa a dnes z Vídně, co se pak stane, až budou musiti utíkati od nás? Prosím, to bylo uveřejněno v "Národním středu" a censor v tom viděl ohrožení klidu a pořádku v našem státě. "Národní střed" napsal: "Ve sněmovně koloval ve čtvrtek dobrý vtip. Když vyhodili z Německa socialisty, utíkali k nám a do Rakouska, nyní mají socialisté ještě možnost utíkati z Rakouska k nám, ale kam budou utíkati jednou od nás? Zatím ovšem nemáme o to starost. Staronová naše vláda je socialističtejší než vláda předešlá." Prosím, to je světoborné, to je strašně nebezpečné klidu a pořádku v této Československé republice a to se muselo zkonfiskovat! Přátelé, když budete vládnouti takovýmto způsobem, pak nám nedeklamujte, že jste ještě vládou demokracie, že ještě hájíte jakési svobody projevu občanů a tisku v tomto státě, že ještě chráníte jakousi demokracii. Na nás to činí potom dojem, že jste ve své bohorovnosti přišli k tomu názoru, že národem a státem jste jenom vy, kteří sedíte ve vládě Československé republiky, a to všecko ostatní už do národa a do republiky nepatří a že vy máte jedinou a výhradnou moc dělati, co za dobré uznáte. Ale varujeme, abyste tyto metody, které potíráte a na něž ukazujete v jiných státech, které vedly k diktaturám, opětovali a následovali u nás, poněvadž my, strana středostavovská, stojíme opravdu na principu poctivé, všestranné demokracie, budeme ji hájiti do krajnosti a těžce neseme, když se vláda odhodlává k činům, jež mají všecky znaky diktatury, ať už ve směru tiskové svobody, občanské, shromažďovací svobody - oposičním stranám zakazujete schůze ať už v tom směru, že utíkáte od parlamentu a dáváte vládě zmocnění k zákonodárné moci, což je vlastně proti duchu ústavy.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Upozorňuji p. řečníka, že řečnická lhůta již uplynula. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obch. strany středostavovské.)

Posl. Mlčoch (pokračuje): Jaké je naše stanovisko k finančním předlohám této vlády? Za plus považujeme, že konečně se po dlouhých tahačkách přece jenom vláda odhodlala k nějakému závažnému plánu a že odhodlala se k jeho provádění. Vzhledem k politickému seskupení této vlády... (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje): ... nemůžeme však míti důvěru k provádění tak vážného zákona, který sahá na stabilitu naší valuty. Hodláme vyčkati důsledků tohoto kroku, který vláda činí, ale prohlašujeme a upozorňujeme jako lidé, kterým záleží na spořádaných poměrech hospodářských i politických, poněvadž jenom v takových můžeme podnikati a hospodářsky žíti, abyste se nezklamali v této své politice. Neočekávejte příliš mnoho od zákroku, který děláte, neboť je to jenom nepatrný krůček k celkové možnosti vybřednutí z těžkých hospodářských poměrů. (Posl. Fiala: Ale je to něco, lepší, než přešlapovat pořád na jednom místě!) Ano, něco to je, to přiznávám, ale jen abyste se nezklamali a nemyslili si, že se takovýmto způsobem dostanete z těžké hospodářské krise a že zaměstnáte přes 1/2 milionu nezaměstnaných. Nikoliv! Budete musiti jíti dále. Veřejná i sociální břemena budou přes to museti jíti dolů, poněvadž výroba nesnese tak strašných břemen, aby je nemusila přenésti do cen výrobků. Aby byla schopna konkurence a zaměstnávati další tisíce a statisíce nezaměstnaného dělnictva, musíte sáhnouti ke snížení veřejných a sociálních břemen. Je nemožné, aby naše sociální břemena činila 6 miliard, aby naše veřejná břemena činila vedle toho 15 miliard, je nemožné, aby se pánové domnívali, že chystaný úsporný plán tímto částečným zásahem cenovým je odstraněn. Nikoliv! Neodhodláte-li se k tomu, aby se opravdu provedlo co nejvíce úsporně hospodaření ve veřejném hospodářství, zkrachujete. Miliony nezaměstnaných, ohromný schodek největšího státního podniku, železnic, přes 1 miliardu ročně, to jsou problémy, které se budou musiti řešiti jiným způsobem než odhodnocením čsl. koruny. Zoufalství nezaměstnaných, dnes nejen dělníků, nýbrž také malých živnostníků, i zoufalství malých zemědělců se nemůže řešiti odhodnocením čsl. koruny, nýbrž poskytnutím práce, zaměstnání a možnosti výdělku. To jsou jediné cesty, jež vedou k tomuto cíli.

Neslibujte státním zaměstnancům, co nebudete moci provésti, poněvadž budete musiti s veřejnými břemeny dolů, a já se obávám, že tak jako dřívější vláda se domnívala, že drakonický postup berní vytrhne tento stát z finanční krise, že bude prováděn i nadále. U malých živnostníků, malých poplatníků to děláte dnes a patrně budete chtíti prováděti dále. Sahati přímo k jejich hospodářskému zničení, exekvovati, vyprodávati tisíce malých lidí, malých poplatníků, nezastaviti se před jejich zničením, to se nebude směti dělat.

Ještě tento týden stal se nový tragický případ, který volá přímo do nebe. Řezník - vy o řeznících jste přesvědčeni, že to jsou samí boháči, zdražovatelé a lichváři - řezník Hampl ve Svinově, 60letý muž, který vždy platil řádně daně, měl zaplaceny daně do posledního haléře až do r. 1932, jenom za r. 1933 neměl dosud povinnou splátku, ačkoliv mu nebyla daň vyměřena. Přišla exekuce, zabavila celý jeho majetek, takže to toho člověka rozčililo do té míry, že si zoufal. Na důkaz souhlasu, úcty a smutku nad takovým strašným příkladem zavřeli všichni tamější obchodníci a živnostníci v den jeho pohřbu, předevčírem, krámy a šli na pohřeb tomuto nešťastníku. Takovým způsobem, pánové, nevyvoláváte lásku k tomuto státu, takovýmto způsobem, jak jsme jasně napsali v našem moravském deníku, vychováváte rebely. Pamatujte si, půjdete-li těmito cestami, že budete ničiti daňovým režimem ty nejvěrnější členy republiky, lidi, kteří dávali a budou dávat životy za tento stát, bude-li toho potřebí, budete-li takovým způsobem sahat na jejich existence, pak máme vážné obavy, že to bude špatně dopadat s naším státem. Varujeme před tím, varujeme také před takovouto hospodářskou politikou, kterou jste nastoupili, poněvadž nikoliv syndikáty, nikoliv státní socialismus, nikoliv monopoly, nikoliv konsumy a podobné útvary spasí tento stát a vyřeší hospodářský problém, nýbrž podpora soukromého podnikání, možnost zaměstnání statisíců dělníků v soukromých podnicích, rozpuštění a po případě prodání nebo pronajmutí nerentabilních podniků státních, to jest jediné správná cesta k hospodářskému ozdravění, neboť stát všechny zaměstnat nemůže, všichni nemohou býti státními zaměstnanci, to bychom musili býti snad jenom v bolševickém Rusku. Chceme-li býti opravdu demokratickým státem, pak musíte umožniti všem lidem podnikatelským, živnostníkům, zemědělcům, průmyslníkům, obchodníkům, aby mohli pracovati, vydělávati a konati povinnosti ke státu a tímto způsobem vyřešíte samozřejmě nejzdravěji hospodářský život. Po této politice voláme.

Z důvodů, které jsem uvedl, ovšem pro příslušnou osnovu a pro vládní prohlášení hlasovat nebudeme. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr Hodáč.

Posl. dr Hodáč: Slavná sněmovno! Opatření, o kterém jednáme, bylo odůvodněno tím, že je nezbytně nutno, aby byl podepřen čsl. vývoz do ciziny. Trvalo dosti dlouho, než se pochopilo, že povznesení vývozu je vskutku jednou z hlavních otázek, že bez povznesení našeho vývozu není možno napraviti naše hospodářské poměry, poněvadž hlavní příčina našeho hospodářského úpadku tkví právě v tom, že jsme podstatnou část svého vývozu ztratili. Bohužel, pohlížíme-li na průběh vládních opatření z minulého roku, pozorujeme, že ve směru skutečné podpory vývozu se stalo velice málo, že zůstaly bez výsledku porady o finanční podpoře vývozu, které se konaly v ministerstvu financí, že nedošlo k nutným změnám v úvěrové a výrobní politice, kterých zlepšení vývozu vyžadovalo. A po této dlouhé době nepatrné činnosti byl nám předložen návrh, od něhož se slibuje náprava větší než od kteréhokoliv prostředku jiného, byť vláda to sama neprohlašovala, přece jen se tvoří ve veřejnosti ovzduší, jako by provedením tohoto návrhu nastala hospodářská obroda, jakoby nastala veliká změna, jakoby nastal náhlý velký obrat k lepšímu. My, národní demokraté, jsme vždycky ukazovali na nutnost vývozu a stěžovali jsme si, že se dosti nekoná pro to, aby vývoz byl podepřen. V tomto opatření nevidíme opatření takového, které by vývozu skutečně ve větší míře pomohlo, nehledě snad k okamžitým, dočasným výhodám některých skupin vývozních. Pan min. předseda jako důvod pro toto opatření uváděl rozdíl mezi cenami v Anglii a cenami u nás a slibuje si, že toto opatření provede vyrovnání těchto cen a tím umožní našemu vývozu, aby pronikal do librových států. Nikde jsem nenašel přesných číselných základů pro srovnání, z něhož pan ministerský předseda a vláda vycházejí. Ale jedno vím, že je zde základní omyl v tom, mluví-li se o rozdílech v cenách, že se vychází z určitého průměru. My musíme u srovnání v této otázce velmi dobře rozeznávati skupinu zboží, ve kterém se dějí umělé cenové zásahy, a skupinu zboží, kde tomu tak není. Pšenice stála podle posledních výkazů Státního statistického úřadu z června 1933 v Anglii 70 a v Československu 170. Podobný poměr byl mezi cenami pšenice u nás a v Kanadě. Ale také mezi cenami pšenice ve skupině států, které stejně jako my provádějí určité umělé zásahy cenové, ve Francii, v Německu, Československu a v několika jiných státech, je podstatný rozdíl, a měnové opatření, které činíme, tohoto rozdílu nemůže vyrovnati. Tento rozdíl - 170 proti 70 - přece nebyl způsoben měnovou disparitou, nýbrž tím, že u zemědělských plodin a některých výrobků průmyslových provádíme umělé zásahy cenově. Pochybuji zcela vážně - a myslím, že mně zde každý dá za pravdu - že bychom tím, když nyní provádíme tento měnový zásah, - upustili, jakž by bylo logickým důsledkem, od těchto umělých cenových zásahů. To je jasné a musí mi každý potvrditi, že se tak nestane, poněvadž bychom tímto způsobem přivodili v určitých oborech zhroucení cen, které přece politicky by dnes prostě nebylo připuštěno. Ale my si tohoto musíme býti vědomi a musíme si býti vědomi i toho, že rozdíl je způsoben tím, co vidíme zde, důsledkem umělých cenových zásahů. Mám za to, že sice by z toho logicky plynulo aspoň zmírnění těchto zásahů, ale jsem pevně přesvědčen, že ani k tomu nedojde. A proto jsem přesvědčen, že toto opatření nemůže míti úspěch, který si od něho pan předseda vlády slibuje. Tam pak, kde není umělých cenových zásahů, jako na př. ve zboží textilním, je jasné, že odůvodnění pana ministerského předsedy není správné, poněvadž surovina, na př. bavlna, není dražší, poněvadž ji kupuji v pokleslé libře, ani mzdy nejsou vyšší. Rozdíl je v dopravních nákladech, které jsou důsledkem vnitrozemské polohy našeho státu, rozdíl je v různých nákladech jiných, pojistném a pod. Ale, slavná sněmovno, tyto rozdíly nejenže nebudou zmenšeny, nýbrž budou zvětšeny, poněvadž budeme na př. dopravné platiti v markách, za které ovšem po tomto zmenšení hodnoty koruny budeme museti dáti více než dnes. Tedy odůvodnění této věci není správné a proto si od ní neslibuji podstatného zlepšení, o kterém se mluví se strany vlády, naopak spíše se bojím, že bychom mohli utrpěti určité škody. Říkám otevřeně, že opatření práce lidem je něco tak důležitého, že musíme učiniti vše, abychom k němu došli, ale opatření, které se nám navrhuje, se mně nezdá k tomu vhodné. My naopak vidíme první důsledek, že totiž dnes Francie od nás žádá, abychom se vyjádřili, chceme-li buď snížení svých kontingentů dovozních do Francie o 25% nebo zavedení 10%ní surtaxy na dovoz našeho zboží do Francie, při čemž ještě Francie chce, abychom kontingenty pro její dovoz zvýšili o 16%. Neváhám říci, že tento postup Francie nepokládám za správný a že mám za to, že musíme od Francie žádati, aby měla při své politice také smysl pro to, že politické přátelství musí jíti ruku v ruce s přátelstvím hospodářským.

Jisto je, slavná sněmovno, že prvním následkem tohoto opatření - ještě dříve, než k němu došlo - jsou mezinárodní obtíže. Nevidím tedy prospěch, nýbrž škodu. Vedle těchto obtíží vidím ještě hlavně další škodu v tom, že dojde ke zdražení výrobních nákladů. To je námitka velmi podstatná. Vláda nám prohlásila, že bude postupovati proti neodůvodněným a spekulačním zdražením. Ale, paní a pánové, kupuji-li surovinu na mezinárodním trhu za bursovní cenu, budu za ni nyní platiti více o zmenšení tě hodnoty. To je přirozené, o tom není nejmenší pochybnosti, a proto chápu, proč pan min. předseda mluvil o neodůvodněném zdražení. O tom nechci hovořiti, to je věc, které musíme brániti, ale, slavná sněmovno, toto je odůvodněné, přirozené zdražení, se kterým musíme počítati, a to je věc, která nás poškodí, poněvadž náš dovoz z ciziny činil 48% surovin a 20% potravin. Tyto předměty budou zdraženy, a to odůvodněně, a proto jsme kladli a klademe takový odpor tomuto opatření.

Věřte mně, že se s tohoto hlediska divím, že k tomuto opatření dávají souhlas strany socialistické. Toto opatření neznamená nic jiného než snížení mezd suchou cestou. Jedná-li se otevřeně o otázku mezd a platů, obě strany spolu jednají, každá strana ví, oč jde, mohou se brániti, mohou uváděti důvody, ale zde se prostě provede toto snížení, jak jsem řekl, suchou cestou, poněvadž kupní síla dosavadních mezd a platů se o toto množství snižuje. O tom není pochybnosti, to je známé, a mám za to, že se s tímto zdražením také počítá, ale musím vám říci, že právě toto je okolnost, pro kterou se tak proti té věci musíme bránit. Chtěl bych zde citovat, co řekl správně dr Kramář, poněvadž mu i tuto nevinnou větu sebrali:

"Není tedy pochyby, že zmenšení hodnoty koruny musí míti za následek postupné zdražení všeho, což také vyrovná ty fantastické zisky, které si od devalvace slibuje jistá část rolnictva, plná slepé víry ve slibovaná blaha měnového experimentu."

Tedy, prosím, to je druhá námitka, kterou máme, námitka velmi vážná, která po našem soudu je jedna z nejdůležitějších. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)