Dovolte, abych upozornil v té krátké lhůtě, kterou mám, na další námitku, kterou proti tomuto opatření vznášíme. To je námitka, která se týká zvýšení potřeby provozního kapitálu následkem zdražení surovin, a která se týká toho, že stejně jako bude snížena kupní síla mezd a platů, bude také snížena kupní síla úsporných vkladů a tím zmenšena hodnota vkladů těch střádalů, z jejichž vkladů celý ten velký provozní kapitál pramení. Peníze, které pracují v našich živnostech, v našem průmyslu, v našem zemědělství, to přece nejsou peníze těch ředitelů bank, záložen, spořitelen! To jsou peníze těch drobných vkladatelů. (Posl. inž. Žilka: Ti ředitelé se z nich mají jenom moc dobře! To víme, že nejsou jejich!) Pane kol. Žilko, prosím, my jsme toho názoru, jestliže máte za to, že se zde dějí nesprávnosti, myslím, že jste nás viděl na straně těch, kteří, když se jednalo proti naší vůli o sanaci bank, byli pro velmi přísný postup, k němuž, bohužel, ve větší míře nedošlo. My jsme byli na této straně, my chráníme a chceme vkladatele chrániti proti každému a byli bychom chtěli ochrániti ho také proti tomuto opatření, poněvadž v něm vidíme i mravní úhonu, i podlomení oné krásné vlastnosti našeho lidu, ze kterého rostl a roste náš blahobyt. Ani o tom se nesměl dr Kramář vyslovit, když řekl: "Máme tyto naše střádaly polekati a poškoditi zmenšením ceny té jejich Rašínovy koruny, v jejíž pevnost skalopevně věřili? Jen lehkomyslný člověk by mohl podceňovati nespokojenost širokých vrstev s politickým vývojem naší republiky, a to máme zničiti víru v její pevnost ještě i tam, kde se udržela? Proč? Potřebuje to stát? O tom nemůže vůbec být řeči, nanejvýš kdyby někdo myslil, že musí býti přiveden do katastrofálních poměrů, aby bylo lépe. Tedy pro koho máme zničit Rašínův odkaz? Pro zemědělce? Cožpak nevědí a nevíme my, že američtí farmáři žádají od Roosevelta další inflaci? A chtějí totéž u nás? Nebo si myslí, že nás bude zachraňovati Evropa i s Amerikou, jako to udělaly s Německem? Německo a - my! Opravdu člověk vzpomíná na slova starého W. W. Tomka..." (Posl. inž. Lad. Novák: To se konfiskuje jako velezrada!) Já mám za to, že nemusím ani mnoho slov ztrácet o tom, jak se musíme dívati na to, když se tyto věci konfiskují. To bylo zde řečeno nejen kol. Mlčochem, to bylo řečeno i v orgánech četných koaličních stran. Věřte mi, je to hanba, co se zde stalo, a já proti tomu protestuji se vším důrazem. (Výkřiky.)

Pánové, dovolte, jestliže my hovoříme o těchto střádalech a jejich vkladech, to přece není nic poplašného. Račte odpustiti, do této chvíle koruna má ten obsah, který jí dal Alois Rašín. (Výborně!) Sněmovny ještě neschválily tento zákon a nám se konfiskuje obrana této koruny. A čtěte, co jinde se připouštělo. (Hlasy: Paniku chcete vyvolat!) Nechceme vyvolat paniku, to mi, pane kolego, věřte. Postupujeme takovým způsobem, který spíše brání panice. Ale že nevyvolá klid, když před 4 měsíci ministr financí mluvil o nezměnitelnosti koruny a nyní se tato koruna mění, tomu se nedivte, za to my nemůžeme.

Naše národní hospodářství bylo přece vybudováno tím, že nám dávali k disposici kapitál tito drobní střádalové a že nám kapitál k disposici dávala cizina, která viděla v naší koruně opravdu nezměnitelnou, pevnou, neotřesitelnou jednotku. Jest velká škoda našeho národního hospodářství, jestliže ztrácíme tuto mravní kvalitu, kterou nám dávala důvěra těchto střádalů, a jestliže jsme zklamali důvěru, kterou jsme nacházeli v celé cizině.

Chtěl bych ještě další důvod uvésti, a to je otázka státních financí. Pro mne jest zcela jasno - a vidíte, mluvím-li o těchto věcech, že se vyhýbám všemu, co by mohlo vzbuzovat jen dojem nepravdy nebo agitace - že devalvace, to jest odhodnocení koruny, není inflace. Anglie také nechala sestoupnouti kurs libry a proto ještě neprovedla inflaci. To jest pravda, ale přes to mám obavu z vývoje, který zde zahajujeme, poněvadž jsem přesvědčen, dojde-li i jen k tomu odůvodněnému zvýšení cen - ne k tomu spekulačnímu a neodůvodněnému, podaří-li se nám tomu zabrániti - bude to znamenati přece jen zvýšení životní míry, bude to znamenati zvýšení státních vydání, pokud stát potřebuje přímo nebo ve svých podnicích suroviny, a bude to znamenat zvýšení životní míry pro státní zaměstnance. Půjde o odůvodněné zdražení surovin, které se kupují na burse. Co to znamená? To znamená, že stát bude museti ve svém hospodaření počítati s tím, že odčiní zvýšeným důchodem to, co státním zaměstnancům bylo vzato, neboť se nám řeklo, že to je poslední snížení. Ale co se nyní provádí, je další snižování. A nyní mi řekněte, jak bude vypadat vývoj ve státních financích, bude-li potřebí nových obnosů, kterých si vyžádá odčinění křivdy zde spáchané? To jsou moje obavy a to jsou obavy, které vedly dr Kramáře k tomu, co napsal, že "nezbude nám ke krytí zvýšených nákladů na platy státních zaměstnanců než pokračování ve hříchu inflace, čili konec ťder stolzen czechischen KroneŤ, jak už dnes v Německu vítězně a s posměchem hlásají. Bylo by zbytečno, abych slavnostně prohlašoval, že my na tyto experimenty nejdeme a nepůjdeme."

Slavná sněmovno! To je ta obava a my jsme ji také otevřeně řekli panu předsedovi vlády. Ale ani to jsme nesměli veřejně v denním listě otisknouti, když jsme napsali: "Měnovými zásahy, které se právě ve Vašem programu, pane min. předsedo, ohlašují, těžce se podlamují tyto pilíře lepšího vývoje pro celou budoucnost, jak naše přesvědčení nám to praví. Tento program je tím nebezpečnější, že podniká měnové pokusy bez úpravy a bez vyrovnání financí státních, ba počítá místo uspořádání dluhů s pokračováním v nich. Jest ovšem otázkou, kde bude možno vzíti prostředky z volné tvorby kapitálové. A tak sama mocně vtírá se obava, že bude pro účely financí státních v rozsáhlé míře užíváno zdroje, jenž jest určen především pro potřebu soukromého hospodářství, totiž Národní banky. Tato cesta vedla dosud ve všech státech k inflaci."

Zde je naše obava a opakuji vám, že odhodnocení koruny, zmenšení hodnoty koruny neznamená inflaci. Souhlasím, co zde bylo řečeno, že nemáme těchto dvou pojmů směšovati. Ale musím vysloviti tu obavu, protože skutečně obava z toho, co může následovati, je jednou z hlavních příčin, proč naše strana nemohla na sebe bráti odpovědnost z tohoto rozhodnutí. Je to obava z vývoje, který přijíti může a kterému bychom těžko bránili. A toto naše stanovisko, proč jsme se nemohli zúčastniti při tvoření nové vlády, prohlásil dr Kramář slovy: "Za žádnou cenu tedy nebudeme pomáhati státu na katastrofálně nebezpečnou cestu. My nechceme býti spoluvinni na zahazování mravních hodnot, jediných, které nám dosud zbyly, stability naší měny. Nechceme k radosti nesčetných našich nepřátel dávati jim do rukou nebezpečnou zbraň, aby mohli všude hlásati, že ten umělý výtvor versailleského míru, Československo, konečně dohospodařilo a musí si pomáhati devalvací. O Anglii a Americe arci říkali, že je to politika, ale o nás bude platit, že je to bankrotářství. V poslední chvíli varuji, a konečně jednou smím se snad odvolati na téměř 50letou službu státu a na své zkušenosti! Nezapomínejme, že je to první osudný krok, který může vésti k záhubě! Nezahazujme poklad důvěry, za níž máme co děkovat Rašínovi! My nemůžeme krýt takový hřích na jeho památce svým jménem, neboť chceme, abychom ho vždycky mohli vzpomínati sebevědomě, bez uzardění studem nad tím, že jsme opustili to, co bylo mu největší útěchou v jeho mučednickém umírání."

Slavná sněmovno! To bylo příčinou, proč naše strana nemohla se zúčastniti tvoření vlády a proč stojí dnes mimo koalici, jejíž vláda toto opatření navrhuje a chce provésti.

Chtěl bych připomenouti, že to není rozhodnutí dané potřebou chvíle. Když na bratislavském sjezdu naše strana znovu opakovala svoje jasné přiznání k positivní politice, kterou v tomto státě chce konati, tedy v jednom jsme řekli, že bychom nemohli zůstati bez důsledků: V tom, kdyby se mělo státi cokoliv, co se dotkne pevnosti a nezměnitelnosti československé měny. Jestliže jsme byli nuceni tyto důsledky vyvoditi, tedy, slavná sněmovno, není to rozhodnutí, které bychom byli učinili náhle, které by nebylo důsledkem našeho programu, důsledkem toho programu, který nám říká, že pevnost a nezměnitelnost měny není jen otázka škody nebo prospěchu jedné nebo druhé skupiny, že to je zároveň otázka přísnosti v hospodaření, přísnosti v hospodaření veřejném i soukromém, že to je otázka, která dává občanstvu důvěru v bezpečnost státu, důvěru v bezpečnost hospodářských poměrů. A toto byla příčina, proč jsme musili tyto důsledky vyvoditi.

Čtu a říká se nám, že jsme postupovali v zájmu jedné nebo druhé hospodářské skupiny. Slavná sněmovno, kdybychom tak jednali, pak bychom byli dnes ve vládě, poněvadž hájiti zájem té neb oné hospodářské skupiny může strana nejlépe ve vládě. To, myslím, je jasno. Jestliže jsme se odhodlali vyvoditi tyto důsledky, ačkoliv celým svým založením, celou svou tradicí jsme strana, která svým programem dává se k disposici pro positivní spolupráci na výstavbě státu, tedy račte pochopiti, jak velkou je tato věc pro nás a jak velkou je tato věc pro celý náš vývoj státní. Ovšem obraťme nyní zraky k tomu, co má býti. Opatření, které učiníte, nelze odčiniti, ale říkám otevřeně: Je zájmem nás všech, aby škody z jeho provedení byly co nejmenší, neboť máme všichni zájem, aby i tam, kde vláda a kde většina činí chybná rozhodnutí, netrpěl stát. To říkáme upřímně a jako část státotvorné oposice máme za to, že jsme povinni i za těchto okolností jasně vždycky říci, jak si představujeme positivní práci, jak si představujeme, aby škody z tohoto opatření byly skutečně co nejmenší. Ale k tomu je třeba dvojího. Má-li skutečně dojíti k obrodě hospodářského života, již chceme, pak je nezbytno, abychom opravdu měli určitý plán, abychom věděli, čeho je třeba, a abychom také věděli, kdo a jak jej má prováděti. Jest ohromný omyl těch, kteří naší veřejnosti tvrdí, že zde je plán. Toto přece není plán, slavná sněmovno! To je přece pouze změna předpokladu. Měna sama je přece předpoklad, na němž se hospodaří. Ale změna tohoto předpokladu a - řeknu otevřeně - zhoršení tohoto předpokladu, to přece ještě není hospodářský plán. Hospodářský plán znamená soubor všech těch opatření vedených jednotným duchem, jednotným cílem, která musíme učiniti, abychom napravili hospodářské poměry. Toto není plán. Často jsme již řekli, v čem vidíme tuto nápravu. Předložili jsme tento soubor panu min. předsedovi a předložíme jej veřejnosti, když nemáme nyní možnosti, abychom jej obhajovali ve vládě.

Jsme toho názoru, že v naší vývozní politice hlavní příčinou není otázka měnová, nýbrž že hlavní příčinou je naše obchodní politika. Dvě třetiny našeho vývozu jdou do států, kde vůbec je lhostejné, za jakou cenu se vyváží, pokud se ovšem vývoz pohybuje v obvyklých mezích nebo kde to nehraje velkou roli, do států, které mají proti nám kontingenty, s nimiž máme clearingové smlouvy. Zde si musíme uvědomiti jedno, a to je základní chyba, že si to naše obchodní politika dosud neuvědomila... (Posl. Slavíček: Kdo ji vede?) Kdo ji vede? Vede ji sbor hospodářských ministrů. V tom je ta chyba, poněvadž tento mnohočlenný sbor pro svou mnohočlennost a nejednotnost názorů jaktěživ nic rychlého a rozhodného neudělal a příště také neudělá. (Posl. Slavíček: Vždyť jste tam byl předsedou!) Mýlíte se! Předsedou hospodářských ministrů byl původně ministr financí a potom p. min. předseda. Tak to, prosím, bylo.

V tom je přece, slavná sněmovno, jedna z hlavních příčin tohoto nezdaru,... (Výkřiky posl. Hatiny.) Kol. Hatina myslí, že to říkám dnes. Ne, opakoval jsem to nesčíslněkráte ve veřejných schůzích našich a veřejně jsem to říkal každému, kdo to chtěl slyšeti, že hlavní příčinou naší špatné vývozní politiky je tento nedostatek jednotné a jasné obchodní politiky. Musíme si přece jednou uvědomiti, že - a to je to, co u nás velká většina dosud nechápe - chceme-li vyvážeti, musíme také dovážeti. Se dvěma třetinami států máme takový poměr, že jenom tenkrát, když se dohodneme o rozumné dovozní politice, můžeme dělat také politiku vývozní, a my se o této rozumné dovozní politice musíme s těmito státy dohodnouti i za cenu, že dojde ke snížení určitých cel. Nemůžeme pokračovati v této celní a obchodní politice, kterou děláme. To není nic nového, to říkám léta, to jsem řekl zde v této slavné sněmovně, to opakuji, poněvadž jsem přesvědčen, že jen tenkrát, když dojde k jasné dohodě a jasnému provádění takovéto obchodní politiky, můžeme skutečně prospěti rozvoji tohoto hospodářství. A neopomineme v tomto směru znovu a znovu ukazovati na to, že zde je hlavní příčina toho, proč jsme měli nezdar, ale že zde je také cesta, kudy ven. Opakuji znovu, je to obchodní politika, je to výrobní a úvěrová politika, která nám znemožňuje vývoz. Naše návrhy, které jsme v tomto směru podali, směřují k nápravě ve všech těchto věcech. (Výkřiky posl. Najmana.) Řekli jsme, jak mobilisovati lidové peněžnictví, řekli jsme, že si přejeme změnu krátkodobých dluhů na dluhy dlouhodobé. To jsme všechno řekli a jsme toho názoru, že musí v těchto věcech dojíti ve vládě k dohodě, a nedojde-li, nebudou taková opatření nic platna.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil řečnickou lhůtu.

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Děkuji, ještě několik slov.

To je jedna věc! A druhá, dovolte, abych zde přiznal, že jest správné, co se psalo, když byl kritisován náš odchod z vlády. Také my jsme toho přesvědčení, že jenom soustředění všech státotvorných sil může přispěti, abychom takovýto plán hospodářské obrody také provedli. Ale je k tomu především třeba, abychom byli o jeho provedení dohodnuti, neboť to, co se nyní stalo, ukazuje, že jsme byli postaveni v krátké lhůtě před obrat, který byl v naprostém rozporu s tím, co až dosud vládní politika hlásala. Tedy k tomu, aby se prováděla taková politika, je nutné, aby také byla bezpečná dohoda o tom, co se bude prováděti. A poněvadž mluvíme o vládním prohlášení, což znamená v parlamentech vždycky také zaujetí stanoviska k nové vládě, dovolte, abych řekl, má-li takový plán býti proveden, že je třeba, aby zde byla vláda, která požívá naprosté důvěry velké většiny veřejnosti. A já se táži, jak může míti důvěru veřejnosti vláda, v níž sedí tentýž ministr financí, který 6. listopadu prohlásil: "Tradice našeho hospodářství, jehož vzestup jsme si v minulých letech zajistili jediné tím, že jsme od počátku se snažili dosáhnouti a pak za všech okolností udržeti stabilitu měnovou, nás samozřejmě staví do řad těch, kdož jsou odhodláni setrvati na nezměnitelnosti Kč." Slavná sněmovno, jestliže toto slyšela veřejnost 6. listopadu a jestliže se dnes předkládá veřejnosti předloha, kterou se mění československá koruna, předloha, která ve skutečnosti byla připravována a ke které směřovala tendence už od začátku roku, jakou má míti tato veřejnost důvěru k vládě? Má-li dojíti k provedení tohoto plánu hospodářské obrody, k jehož provedení musí dojíti, pak jej může prováděti jen vláda, jejíž členové nebudou pokládáni především za exponenty výkonných výborů politických stran, nýbrž vláda, která bude míti naprostou důvěru většiny veřejnosti a která bude ochotna bez nekonečných průtahů, jak se dělo dosud, prováděti plán předem shodnutý. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

To je ten předpoklad, to se nedotýká jednoho nebo druhého osobně, ale dotýká se to, slavná sněmovno, soustavy, jejíž vady jsme viděli a kterou bychom chtěli napraviti. Demokracie, která je nám všem drahá, demokracie, kterou chceme udržeti, vyžaduje, aby byla shoda mezi vládou a veřejným míněním, a řekněte, dámy a pánové, na své svědomí: myslíte, že to veřejné mínění má za sebou spíše dr Trapl než dr Kramář, kterého Trapl konfiskuje? (Výborně! - Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.) Nemá! (Posl. Slavíček: Jsou dvě veřejná mínění!) Pane kolego, to ukáže budoucnost, to ukáže vývoj. My jsme viděli nedávno příklad, kde veřejné mínění bylo jiného názoru než vláda a parlamentní většina. Viděli jsme to ve Francii. (Posl. Slavíček: To veřejné mínění je: Čert vezmi to ministerstvo obchodu, které jste vy spravovali!) Pane kolego, já vám říkám jedno: Pamatujte, že také u nás je nutno dbáti toho, jaké je smýšlení, jaké je stanovisko veřejného mínění. (Výkřiky posl. Slavíčka a posl. Petrovického.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid. (Posl. Slavíček: Hospodářský plán jste podávali, ale generální ředitel banky neměl nic!)

Posl. dr Hodáč (pokračuje): Pane kol. Slavíčku, lituji, že tuto rozpravu rušíte tímto způsobem. Věřte mně, co říkám zde, říkám velmi vážně. My jsme státotvorná strana, jsme strana, která chce soustředění sil, strana, která chce hospodářský rozvoj a národní pevnost tohoto státu a jestliže tato strana byla nucena vyvoditi důsledky, které vyvodila, věřte mně, stalo se to jen z hlubokého přesvědčení, že je potřeba nápravy, a já bych si přál, aby toto přesvědčení o potřebě nápravy, o potřebě skutečné důvěry se stalo tak obecným, aby tato náprava v zájmu státu, v zájmu našeho hospodářského vývoje také nastala. (Potlesk čsl. nár. demokratických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Beran.

Posl. Beran: Slavná sněmovno! Vyslovili jsme souhlas s plánem, který předložil předseda vlády, a v důsledku toho samozřejmě budeme také schvalovati prohlášení předsedy vlády a hlasovati pro předloženou osnovu. Vyslovili jsme souhlas, poněvadž vítáme každou akci, která vede k oživení hospodářského života, třebas jsme si vědomi, že není jediného prostředku, který by v těchto dobách oživil v plném rozsahu hospodářský život a který by nějakým universálním prostředkem odstranil hospodářskou krisi. V době, kdy se národohospodáři všech států hádají navzájem o různých prostředcích, kterými chtějí léčiti hospodářskou krisi, v době, kdy profesoři národního hospodářství, i u nás, jsou velmi rozdílných názorů o otázkách hospodářských i měnových, v té době musíme býti vděčni, že se přichází s plánem, který aspoň částečně má míti úkol snížiti nezaměstnanost, roztočiti kola fabrik a oživiti hospodářský život.

Velmi dobře víme, že zde činíme jen to, co učinila většina států a největší státy světa, a myslím, že není správné, jestliže u nás tak lehce různí činitelé kritisují, jak špatně to dělá Anglie a Amerika. Myslím, že také tam mají nějaké národohospodáře, finančníky, že také tam mají zdravé, zkušené činitele hospodářského života a že nikoliv lehkovážně a neodpovědně rozhodovali se tam o otázkách, ve kterých je částečně následujeme, abychom umožnili zvýšení našeho vývozu, ať průmyslového nebo zemědělského. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Jsme si vědomi, že nelze čekati universální výsledek, že jsou zde mnohé překážky, dané vzájemnou nedůvěrou mezi jednotlivými státy, že clearingové řízení, stanovené kontingenty a obchody kompensační omezují účinky mnohých opatření, ale věříme, že zejména pro všechny složky onoho našeho průmyslu, který vyrábí zvláště z domácích surovin, bude opatření, které tímto zákonem činíme, prospěšné a účelné. Říkám zcela jasně, že my, zástupci zemědělců, vyslovujeme-li se pro tyto zákony, jsme si vědomi, že nemohou přinésti zemědělství zázračných výsledků. (Tak jest!) Jsme si vědomi, že se zde rozhodujeme z celkových zájmů celostátních, s ohledem na snížení nezaměstnanosti, abychom zlepšili dopravu našich železnic, abychom zvýšili daňovou schopnost našeho průmyslu i zemědělství a tím i kupní sílu širokých vrstev dosud nezaměstnaného lidu. Jsme si vědomi, že i po usnesení a schválení zákona, o kterém se jedná, musí býti pokračováno v řádném hospodaření státním a že bude nutno dále plniti všecko, co naznačila a na čem se usnesla úsporná komise, co jsme schválili v rozpočtovém výboru a co bylo předpokladem rozpočtu, který jsme na konci minulého roku schvalovali. Víme, že osnova, pro kterou budeme hlasovati, má býti jen podnětem pro další úkoly a činnost, která nás čeká. Také průmyslu nepomůže jen toto opatření. Průmysl sám měl a má povinnost vypracovati si řádný plán, plánovati hospodářství a přemýšleti, co je nutno vykonati se zřetelem k přítomné době a k hospodářské situaci u nás, ale také i ve všech ostatních státech. Jestliže se my v zemědělství nevyhýbáme a hledáme cesty k hospodářskému plánování, pak především průmysl, který má lehčí práci - poněvadž tu jde o méně jednotek, někde jen o několik málo podniků nebo desítek podniků-má povinnost uvažovati, co je možno rozvíjeti, co je možno regulovati, neboť nebylo by záchrany průmyslu, kdyby se chtěl za ztracená odbytiště v cizině hojiti jen a výhradně na domácím konsumentu. (Výborně!) Je zde zájmem celého národního hospodářství, aby to, co tímto zákonem chceme dáti, řekl bych, jako podnět k oživení, bylo také vlastní silou a svépomocí jednotlivých výrobních vrstev náležitě podporováno.

Víme, že bude nutno pokračovati v programu, který naznačila první vláda Malypetrova a na kterém předseda dnešní vlády i tentokráte v druhém svém prohlášení setrval. Bude nutno pracovati k vyrovnání čísel, k vyrovnání indexů, k odstranění disparity, neboť jsme si dobře vědomi a každý vidí, že deflační politika resp. celá dnešní hospodářská situace dotýkala se nejvíce zemědělce a nezaměstnaného dělníka. Důsledky toho nesl státní zaměstnanec, poněvadž stát mu nemohl vypláceti, poněvadž neměl prostředků. Ale zůstaly přece ještě určité složky, které v této době nepocítily oněch těžkých důsledků, které doléhaly na ty vrstvy nejširší, a byly to zejména ony některé výstřelky, o kterých tady s této tribuny již dnes bylo mluveno, které by chtěly těžiti i z opatření, které v této době činí vláda.

Proto prohlašuji zcela jasně, že budeme vládu v boji proti jakýmkoliv výstřelkům kartelového hospodářství v plném rozsahu podporovati. (Výborně! - Potlesk.) Jestliže dnes už byly rozšířeny zprávy, že i některé kartely, které pracují z domácí suroviny, rozesílají oběžníky o zdražení, pak se nerozpakuji zde říci, že je nutno, abychom se neohlíželi na nějaká strohá ustanovení a třeba nejtvrdším opatřením potírali jakýkoliv tento výstřelek až do všech důsledků, bez pardonu. (Výborně! - Potlesk.)

Víme, že k oživení hospodářského života bude třeba dalších opatření, která se dotýkají výrobních vrstev, ať zemědělských nebo našeho průmyslu, že zde je nutno zdůvodniti a provésti to, co se při prvním zásahu vlády nepodařilo, snížení úrokové míry ze zápůjček, neboť pod vysokou úrokovou mírou hyne stejně zemědělství jako průmysl, živnosti a řemesla. (Potlesk.) A víme, že se nemůžeme při tomto řešení zastaviti, jak zcela správně řečeno, i s ohledem na naší samosprávu, neboť dnes máme namnoze nepsané a nenařízené moratorium u lidového peněžnictví, poněvadž samospráva není schopna plniti své závazky, ať jsou to obce nebo okresy, vůči těm lidovým peněžním ústavům, u kterých své zápůjčky uzavřela. Z toho vyplývají důsledky, že lidový peněžní ústav, ať spořitelna, záložna občanská nebo hospodářská, nemůže půjčiti zemědělci, živnostníku, řemeslníku 20, 50 tisíc Kč, poněvadž má polovinu svých půjčených vkladů zamrzlých u okresů a obcí. Tedy otázka řádného hospodářství státního, sanace a úprava samosprávných financí bude jedním z velkých a důležitých úkolů vlády, a my budeme upřímně vládu podporovati ve všech akcích, které povedou k úpravě a k dosažení řádného hospodářství ve správě státní, aby nebylo zde starostí o budoucnost, i ve snaze, abychom opět na pevnější podklad postavili celou naši samosprávu.

K cenové politice můžeme my, kteří mluvíme jménem statisíců zemědělců, jasně prohlásiti, že zemědělství nemá zájmu na nějakých neúměrných cenách svých zemědělských výrobků. Zemědělec nemá interes, aby prodával jednou příliš vysoko a po druhé hluboko pod výrobní cenou. Zemědělec byl první, který volal po vyrovnání cen a po spravedlnosti cenové, neboť pro něho není směrodatné jen to, co dostává za své výrobky, nýbrž také, za co své potřeby nakupuje a jakými dávkami a břemeny je zatížen. Proto voláme po vyrovnání a úpravě a jsme ochotni podrobiti se jakékoliv revisi kohokoliv, kdo by si přál, ať na malé chalupě nebo na větším statku zrevidovati rentabilitu zemědělství přítomné doby. Jsme ochotni na tomto podkladu přísně zjištěném řešiti jak otázku cen zemědělské produkce, tak také otázku zatížení našeho zemědělství příslušnými břemeny. Voláme-li v přítomné době v zájmu ochrany zemědělské výroby po úpravě hospodaření na př. s tuky, nemáme na mysli, abychom zde jednostranně snad zatížili drobného člověka, máme zde interes, abychom našemu zemědělství vrátili rentabilitu, kterou ztratilo, což by ve svých důsledcích vedlo ke katastrofálním závěrům. (Posl. Zeminová: A aby národ neživil Schichta! - Potlesk.) Voláme-li po tom, aby na místo několika fabrik a na místo zužitkování výrobků z afrických kolonií podpořen byl čsl. domkář a chalupník, věříme, že v této věci nalezneme pochopení u všech činitelů dobré vůle. (Výborně!) Bude-li sněmovna v těchto dnech projednávati osnovu zákona o prodloužení zastavení exekucí u zemědělců a zabývá-li se vláda problémem zemědělského oddlužení, víme, že tyto prostředky by nestačily, kdyby zemědělství nebyla vrácena jeho výnosnost, neboť stará, tisíckrát vždycky opakovaná pravda "Nemá-li zemědělství, nemá nikdo" platí stále posud u nás, jako platí v Americe anebo v kterémkoliv státě světa.

Je jistě řada úkolů, které čekají nynější vládu. A není to jen zájem zemědělství českého, je to zvláště zájem zemědělství na Slovensku, které volá po úpravě tarifů a po různých úlevách daňových, stejně tak jako všecky složky zemědělské právem se domáhají a stojí na stanovisku, že nutno upravit sociální břemena, dnešní situaci v našem zemědělství usměrnit k dnešní nosnosti a k dnešním poměrům, které zemědělství prožívá. (Potlesk.)

Jsme pro upřímnou spolupráci nejen se stranami koalice, nýbrž i se stranami státotvorné oposice. Jsme upřímnými demokraty a proto stojíme proti jakýmkoliv jiným formám nebo způsobům správy. Chceme, a říkáme to zcela otevřeně, aby demokracie vládla spravedlivě, ale rozhodně. (Potlesk.) Není vždy rozhodování příjemně, není vždycky možno při každém rozhodnutí získati si přízeň ulice, ale jsme si vědomi odpovědnosti ve chvílích, kdy zmítá se svět a kdy ve vzájemném chaosu prolévá se často krev lidí nevinných, a pokládáme za škodlivé, kdyby byl trpěn jakýkoli chaos, kdyby byl rozvrácen pořádek a klid. A jsme si vědomi, že ve chvílích, kdy jediné demokracii pokládáme za správnou formu správy našeho státu, je nutno, aby tato demokracie při nejmenším kráčela tak rychle jako její odpůrci, kteří proti ní bojují. (Potlesk.)

Proto budeme pracovat proti matení myslí širokých vrstev, budeme podporovat vládu ve všem tom, co povede k rychlému, postupnému odstraňování následků těžké hospodářské krise. Všichni, kteří tento stát podporujeme, budeme spolupůsobiti k tomu, abychom vyšli z obtíží, ve kterých se zmítají státy větší a silnější, než jsme my, a to co nejdříve a co nejlépe.

Budeme pro prohlášení předsedy vlády hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Návrh posl. Štětky a soudr.:

Podepsaní navrhují, aby se přes odst. 1 pořadu 316. schůze posl. sněmovny NSRČ přešlo k pořadu.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji, p. posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Vážená sněmovno! V debatě promluvila k osnově řada řečníků. Mezi nimi také řečníci z oposice. Je to pochopitelné, poněvadž jednak jde o osnovu, která svým obsahem je neobyčejně důležitá, jednak debata o této osnově byla spojena zároveň s debatou o prohlášení vlády, tedy o celém programu vlády.

Pokud bych měl reagovat na řeči pánů z oposice, chtěl bych mezi řečníky oposičními také udělat určitý rozdíl. Měli jsme zde jednoho řečníka oposičního, z komunistické strany, který tuto osnovu posuzoval nevěcně. Jestliže kol. Gottwald nazval právě tuto měnovou politiku, která se tímto zákonem řeší, inflací, pak mu mohu klidně odpověděti slovy jiného pana řečníka z oposice, p. kol. dr Bachra, který se vyjádřil úplně správně, že se se slovem inflace provádí největší demagogie. Druzí řečníci z oposice, třebaže vytýkají některé podstatné vady, přece jenom většinou na této osnově vidí také řadu předností, ať již to byl kol. dr Bacher nebo kol. dr Pružinský a také jiní.

Podstatně největší obava je ze zmenšení zlatého obsahu koruny. Zde se znovu opakují obavy ze stoupnutí cen a zejména se mluví o tom, že se nezabrání, aspoň v určitých případech, stoupání cen, že v některých případech stoupání cen bude odůvodněno. Já bych chtěl k tomu, co jsem odpověděl, říci, že vedle prostředků represivních, které vláda má k ruce, má také prostředky, které záležejí v celkové linii obchodní politiky. Jistě že musím přisvědčiti, že až dosud vzhledem k tomu, že dovoz určitých výrobků k nám byl monopolisován v několika málo skupinách, tyto skupiny používaly svého monopolního postavení ne proto, aby u nás zboží zlevnily, ačkoliv to mohly dělati, nýbrž aby proti všem důvodům udržovaly ceny zboží na vyšším niveau, než k tomu byly oprávněny. Je zde tedy možné také jednak změnění, jednak pozvolné odstraňování povolovacího řízení, devisových opatření, a to přirozeně může přispěti, že všecky obavy ze zdražování prostě padnou.

Mluvil-li zde kol. dr Hodáč, že strana, ke které on přináleží, šla do oposice hlavně proto, že se bála důsledků těchto měnových zákonů, chtěl bych říci, že právě proto, měla-li jeho strana nějakou obavu, měla zůstati v koalici a neměla vystupovati, poněvadž má-li kterákoliv strana v otázkách hospodářských určitou ctižádost jako vedoucí strana, dělá to jistě divný dojem, že odchází z určitých obav, neboť i tady s dá použíti analogického případu kapitána, který má na lodi zůstati i v tom případě, když hrozí sebe větší nebezpečí.

Chtěl bych se dotknouti při tom ještě jedné věci. Většina řečníků, zejména ze stran vládních, zdůrazňovala výhodu spolupráce v těchto vážných dobách. Myslím, že tento moment musí býti stále a stále zdůrazňován. Čím důležitější, čím vážnější doba, tím větší nutnost spolupráce a spojování. My máme pro to výstražný příklad z hospodářské krise, kdy dochází v Evropě k různému způsobu řešení otázek a k různému způsobu, řekl bych, vyrovnávání zájmů mezi dělnictvem, zemědělcem a kapitalistou. Jeden způsob záleží v tom, že tyto vrstvy se na konec nechají vyhnati až k občanské válce a výsledky se jeví potom v potocích krve nevinných lidí, jako jsme to viděli na vídeňských ulicích. Druhý způsob záleží v tom, že se zapřou po případě určité osobní a zájmové požadavky a uzná se, že vážná doba vyžaduje spolupráce. Nemusím zdůrazňovati, která taktika je lepší, zdali taktika, která přináší potoky prolité krve, nebo taktika, která přináší těžkou, obtížnou a odpovědnou práci, ale která přece jen nás dostává v otázkách hospodářských kupředu.

Jestliže se zdůrazňovalo, že tato osnova je jenom předpokladem k oživení hospodářských poměrů a jejich zlepšení, myslím, že je to totéž a je to správně řečeno, poněvadž o tomtéž mluví prohlášení předsedy vlády. Znovu opakuji, že toto měnové opatření neznamená již naprosté vyřešení krise, ale znamená aspoň odstranění největších překážek této krise, a toto odstranění překážek může znamenati zlepšení hospodářské situace, když po něm bude následovat, o čem mluví právě prohlášení vlády, a když bude prováděno to, o čem dnes poslední řečník, p. posl. Beran, tak jasně promluvil, když bude následovat energie, odvaha postupovat proti všem těm, kteří z jakýchkoliv důvodů chtěli by mařit výsledky naší hospodářské rekreace.

To je problémem další práce a je třeba, aby právě tento problém byl uskutečňován s největší energií. A proto bych chtěl vysloviti souhlas ještě s jedním obratem p. posl. dr Bachera, který řekl, že při provádění těchto hospodářských opatření se ukáže, kdo je vlastencem, patriotou ve skutečnosti. Tedy jistě ten, kdo by za nynější vážné doby spekulativně chtěl zvyšovati ceny, nemůže být považován za vlastence, naopak při této vážné době za člověka poškozujícího zájmy státu.

Jestliže se právě mluvilo, že demokracie vyžaduje také, aby vláda byla ve shodě s veřejným míněním, tož možno toto rčení také obměniti tím, že zdar těchto ustanovení záleží také v tom, aby veřejné mínění, aby masy měly pochopení pro obtížnost situace, pro plán vlády a aby tyto nebo jednotlivé skupiny z těch nebo jiných, prestižných, zájmových důvodů nemařily opatření, které v daném případě je nutné.

Výsledek těchto měnových opatření nemusí v žádném případě přinésti škody, naopak jsou zde všecky předpoklady, aby přinesl hospodářský zdar, hospodářské oživení. A já pevně věřím, že vláda najde dostatek prostředků, dosti moci a dosti prozíravosti, aby zaručila této osnově pravý zdar a aby tato osnova byla jedním z prvých článků, které nás zase přibližují k zlepšení hospodářskému a které umožní, aby skutečně slova pana předsedy vlády, že rozpočet pro r. 1934 byl posledním rozpočtem deflačním, se stala skutkem. Vzhledem k tomu navrhuji opět, jak jsem již učinil, aby osnova byla přijata ve znění usneseném výborem rozpočtovým. A mám-li se vyjádřiti k návrhu, který byl podán p. posl. Štětkou, který navrhuje, aby se přes tuto osnovu přešlo k pořadu, je pochopitelné, že nemohu jinak než vysloviti se proti tomuto návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Žádám paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 5 článků, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž posl. Štětka a soudr. podali návrh na přechod k pořadu, míním dáti hlasovati nejprve o tomto návrhu a potom o celé osnově najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s návrhem posl. Štětky a soudr. na přechod k pořadu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh jest zamítnut.

Kdo nyní souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 5 články, nadpisem a úvodní formulí, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému: