Pokud jde o změnu ryzosti koruny z 44˙58 na 37˙15 miligramů, znamená to, jak se také praví v důvodové zprávě, snížení obsahu zlata v koruně o šestinu. Podle mého mínění zvolilo se snížení o šestinu ve spojení s opatřením z roku 1932, jímž byla totiž ustanovena kuponová daň 16 2/3%. Myslím - ovšem mohu se to jen domnívati - že při tvoření tohoto zákona, pokud jde o výši snížení obsahu ryzího zlata v koruně, jistý význam měla také vzpomínka na kuponovou daň. Smím-li si dovoliti vysloviti své mínění o tomto snížení, pokládám je za příliš malé; máme-li na mysli znehodnocení v jiných státech, při čemž se nemusím vůbec ani dovolávati Japonska, nýbrž pouze Anglie, podle mého mínění, když již jste se odhodlali k tomuto skoku do neznáma, 16 2/3 je příliš málo, já bych byl doporučil snížení nejméně o 20%. Ovšem statistikou a podle toho, od kterého dne a podle které země a podle kterého zboží se počítá, lze s takovým tvrzením polemisovati velmi lehce. Nemohl bych ovšem podati přesných důkazů pro to, že jest lépe ustanoviti místo 16 2/3 celých 20% nebo dokonce 23%. Ale já říkám: Když již jste chtěli pomoci vývozu, měli jste přece zvoliti snížení, které by našemu vývozu mohlo prospěti kvalitativně. Ale, jak řečeno, teprve budoucnost ukáže, jak třeba hodnotiti tento náš krok. Ale hlavní otázkou budoucí politiky bude: jak se celá tato akce projeví u nás doma?

Odsuzuji, že se se slovem "inflace", tak jako před tím, dělá nejhanebnější demagogie. Snižuje-li se dnes zlatá úhrada z 35% na 25%, což jest opatření, které finanční výbor Společnosti národů doporučil s takovým důrazem již před nejméně 4 lety, potírá-li se takovéto opatření s hlediska inflace, je to vyložená demagogie. Neboť zlatá úhrada nemá s inflací dotud ani toho nejmenšího, pokud jest řádná bankovní úhrada. Inflace nezačíná u zlaté úhrady, nýbrž dochází k ní na docela jiných oblastech úhrady měny, a to při tak zvané obchodní úhradě. Nejsou-li směnky, které přijímá Národní banka jako úhradu československé koruny, řádnými obchodními směnkami, nýbrž nějakými finančními směnkami druhého a třetího řádu, je-li koruna kryta takovouto oklikou, to je inflace, dělá-li se uměle tvořená kupní síla, a pak je úplně lhostejno, činí-li zlatá úhrada 10% nebo 60%. Můžete míti 60%ní povinnou zlatou úhradu, ale je-li ostatních 40% úhrady nonvaleurs, máte inflaci. K inflaci dochází jen tehdy, dělá-li se uměle tvořená kupní síla, a tu nevidím v samém zákoně žádné cesty, kudy by inflace mohla přijíti. Ani snížení ryzosti koruny není naprosto žádná inflace.

Inflace může býti docela jinde. Jednou v poněkud slábnoucí censuře, v poněkud méně svědomité censuře u Národní banky, a doufám, že se to nestane při tradici, kterou zde na štěstí máme. Ale může k ní dojíti také jinde. Jsem rád, že se vážně mluví, že zřídíme takové relais, reeskontní ústav. Ale předpisy, jak má tento reeskontní ústav postupovati, musí býti velmi přísné a musí býti přísně dodržovány. Počne-li se tam však povolovati uzda, ponechají-li se tam otevřeně dveře případně stranickému egoismu, zavede-li se tam princip, že od toho a onoho mají se přijímati směnky z důvodů stranicko-politických a pak eskontovati u Národní banky a uváděti do oběhu bankovky, pak jest to velké nebezpečí; u reeskontního ústavu bude záležeti na tom, s jakou svědomitostí a s jakým citem pro odpovědnost a porozuměním pro založenou a nezaloženou úvěrovou měnu bude veden tento ústav.

Ale v jednom oboru ulehčení úvěru vidím také danou politickou situací možnosti pokroku, jest to obchod s Ruskem. Nemusím se o tom šířiti, kde dosud byla překážka pro obchod se sovětským Ruskem, nemusím se ani šířiti, co uniklo republice a zvláště Ostravsku, že jsme neobchodovali se sovětským Ruskem. Jeden známý průmyslník kdysi řekl: Chci-li s někým obchodovati, musím ho zdraviti. Chceme-li obchodovati se sovětským Ruskem, musíme, jak již to učinily téměř všechny jiné kulturní státy, uznati sovětské Rusko diplomaticky a jakmile jsme to učinili a uděláme-li nový reeskontní ústav, budeme moci snad také pracovati s ruskými směnkami. Přicházíme pozdě, domnívám se, že naše národní hospodářství ztratilo sta milionů, ale jest lépe, přicházíme-li pozdě, než vůbec nikdy a domnívám se, že politická cesta pro uznání sovětského Ruska jest pro tu chvíli volná.

Stojím dnes před skutečností, že jsme svou řečnickou lhůtu sami omezili, nemohu se tedy již podrobněji zabývati jednotlivými body, které by mě byly v této souvislosti velmi zajímaly. Ale za všech okolností upozornil bych ještě rád na jednu věc. Nebezpečí, že pro změnu hodnoty koruny v cizině ceny stoupnou, jest ohromné. Neboť nenamlouvejme si, tolik a tolik lidí čeká jen na to, aby měli záminku pro zvýšení cen. Zvýšení cen některých věcí se nevyhneme, patří mezi to všechny věci, které musíme odbírati z ciziny, čaj, káva, nejrůznější kovy, kaučuk, některé surové kůže atd. Tyto ceny ovšem proti posledním cenám stoupnou; do tohoto oboru patří také vlna, bavlna a juta. Zde se zvýšení cen nevyhneme. Ale proti tomuto zvýšení cen můžeme do jisté míry pracovati. Máme syndikáty, které mají monopol na dovoz, a tyto syndikáty určují ceny některých druhů zboží, jaké má za ně platiti spotřebitel nebo další zpracovatel. Zavedeme-li v naší devisové politice změnu, to jest, zavedeme-li povolování devis také kupci, který nepatří k chabrusu monopolních dovozců, nýbrž zaujmeme-li poněkud širší stanovisko, budeme podporovati konkurenci mezi dovozci samými a dostaneme protiváhu proti zvýšení cen jiného zboží. U mnoha druhů zboží, jako u vlny a bavlny, bude to záviseti na tom, podaří-li se povznésti vývoz a tedy snížiti režii váhové jednotky vyrobeného výrobku tak, že se tím bude čeliti zatížení při dovozu. Hlavní věcí jest, aby zvýšeným vývozem byla paralysována aspoň část našich podpor v nezaměstnanosti a abychom dostali lidi do práce.

Řekl jsem již, že to všechno jest skok do neznáma. Vláda se ovšem musí postarati, aby, bude-li třeba, drakonickými opatřeními, nepřipustila lichvu při výrobcích, které nemají ani toho nejmenšího se zahraničním dovozem. Ale také jinou věc si musíme objasniti. Při takovýchto událostech nemůže vláda sama učiniti vše. Angličani - ovšem byli v jiné situaci než my, přirovnání nehodí se úplně, neboť Anglie dostává přece jen kaučuk a vlnu ze svých vlastních kolonií - ale přes to v Anglii obyvatelstvo zůstalo při libře a vládě bylo by bývalo málo prospělo, kdyby nebyla bývala podporována vlastní disciplinou obyvatelstva, a nikoliv velké řeči a velké novinářské články, nýbrž takovéto chvíle svědčí o disciplině národa. Zde se ukáží vlastenci a každý, kdo může býti usvědčen z lichvy, musí se ovšem vzdáti názvu vlastence, třebas se choval sebe vlastenečtěji červeno-bílo-modře. Zde jde o velká rozhodnutí vlastenectví, zde jde také o zkoušku zralosti a uhlídáme, kde jsou vlastenci. Tato otázka jest otázkou důvěry a naše peněžní ústavy ponesou rovněž jisté následky tohoto zákona.

Při této příležitosti požádal bych opět s tohoto místa vládu - a činím to již po třetí aby konečně jednou s onou vážností a onou odhodlaností přikročila k otázce sanace Ústřední banky německých spořitelen, jak toho tato věc zasluhuje. Neboť tím, že Ústřední banka německých spořitelen není sanována, trpí mnoho peněžních ústavů, nemluvě ani o kulturních a humanních fondech, které s ní jsou ve spojení, a mnoha soukromých vkladatelích. Dovoláváte-li se dnes důvěry lidí, musíte také dělati, co se dělati má, abyste upevnili tuto důvěru a nastoupili-li jste jednou sanování bank s takovou velkorysostí, nesmíte v tom přestati, když po prvé v poněkud větším rozsahu jde o německý ústav, s jehož osudem jest spojen osud jiných německých ústavů v německém území republiky.

Vše, co se nyní v těchto pohnutých a nejistých dobách stane, bude novou zkouškou zralosti demokracie v tomto státě. Všichni víme, že demokracie má velmi mnoho nepřátel a odpůrců. Všude kolem nás vznikají státní útvary, v nichž se má demokracie nahraditi jinými soustavami, aniž nám byl dosud podán důkaz, že některá tato soustava skýtá více záruk a jest lepší než demokracie. Právě v těchto dnech jsme svědky krvavých událostí v Rakousku, kterých litujeme co nejhlouběji jako lidé, jako občané, jako Němci, ale především také jako demokrati. Pokud jde o nás, chceme setrvati na zásadách demokracie. Ale demokracie se nemůže udržeti jinak než na pevných základech práva a nestrannosti ke všem občanům a národům, které musí platiti bez omezení také na poli hospodářském. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Schäfer.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Klub německých soc.-demokratických poslanců již včera ve schůzi zahraničního výboru použil příležitosti, aby zaujal stanovisko k událostem v Rakousku. Prohlásili jsme tam, že naše myšlenky v těchto těžkých, strašných hodinách dlí v Rakousku, že chápeme vše, co se v těchto posledních dnech stalo ve Vídni, okolo Vídně, v alpských zemích, ve velkých průmyslových oblastech Rakouska. Řekli - jsme tam, že se v posledních dnech ve Vídni zápasilo o udržení demokracie, o zajištění sociálního míru a o zajištění míru ve světě vůbec. Nelze pochybovati, že události na rakouské půdě nepřispívají, aby posílily bezpečnost míru, nýbrž že v postupu proti rakouské demokracii, v činech proti dělnické třídě jako ochránkyni demokracie jest těžké ohrožování světového míru. Oč vlastně šlo při krvavých bojích rakouského dělnictva, když vydalo provolání, aby se dělnictvo zastavením práce, obrannými opatřeními chránilo proti úplnému zbavení práv, proti utlačování, při jehož ohlášení bylo dělnictvu jasně zřejmo, že jde o úplné jeho zotročení? Ti, kdož mají vliv na politiku rakouské vlády, vůdcové domobrany, Starhembergové a Feyové, nechtějí nic jiného, než pod jiným štítem a jménem provésti totéž, co se provedlo za hranicemi v říši Hitlerova fašismu. Tu si rakouští dělníci řekli: Než si dáme bez pokusu o obranu vložiti na sebe toto strašné jho, než se dáme spoutati otrockými okovy, pokusíme se obhájiti demokracii a své právo.

Právě jsme slyšeli, že demokracie musí býti vybudována na základech práva. Právní základy jsou v Rakousku již dávno zničeny. Dovolávajíce se válečného hospodářského zmocňovacího zákona, který již upadl v zapomnění, zasazovali již rok dělnictvu velice pobuřující rány. Tímto zmocňovacím zákonem olupovali dělnictvo o jeden sociálně politický ochranný zákon po druhém, o jeden právní základ po druhém. Již dávno dopouštěli se jedné vyzývavosti po druhé, již dlouho stále prohlašovali vůdcové domobrany v Rakousku, že se musí skoncovati s parlamentarismem, že strany musí býti rozbity a vyřazeny, že se nesmí již trpěti, aby na vídeňské radnici měla většinu strana dělnické třídy. Co vykonala soc. demokratická většina na vídeňské radnici? Co učinily soc. demokratické většiny ve Št. Hradci, v Linci a jiných rakouských městech, že byly pronásledovány krvavou nenávistí a že protivníci stále a stále se pokoušeli podněcovati proti nim lehkověrné lidi? Co vykonala vídeňská většina v obecní radě, to dovedli oceniti a tomu se mohli obdivovati nejen vídeňští dělníci, to obdivovali četní lidé, kteří přicházeli z daleka z jiných zemí a chtěli studovati, co může učiniti obecní správa, je-li vedena vědomím, že tvoří pro veškerenstvo, vědomím, že se všechny síly musejí spojiti, aby se pro pracující lid vytvořily velké, užitečné a hodnotné věci. Tato zázračná díla bytové politiky byla nyní rozstřílena. Jistě, chápeme to, že tato nádherná obytná stavení ve Vídni, tyto krásné výsledky plodné obecní politiky musily na četných stranách vzbuditi jen rozhořčení.

Ve Vídni vládla až do zhroucení po válce strana, která se nazývala křesť.-sociální a která, když před válkou byla u vesla, byla nejhorším protivníkem jakékoliv demokratické myšlenky a v bývalém Rakousku měla na zřeteli stále jen jediné: zadržeti vývoj ku předu, šroubovati jej zpět, především rušiti a znemožňovati kulturní vývoj rakouského lidu. Tato křesť.-sociální strana se za demokracie octla na vídeňské půdě v menšině. To nemohla nikdy snésti a pozvala si tedy ozbrojenou skupinu, se kterou v dané chvíli chtěla skoncovati s demokracií na vídeňské půdě a tím i v Rakousku. Podařilo se jí to. Rakouská dělnická třída byla poražena a na veřejných budovách jsou zase nyní umístěny symboly křesťanského socialismu, který se však v Rakousku uvedl takovým způsobem, že jen těžce bude moci dokázati, že má něco společného s křesťanstvím nebo dokonce se socialismem. Zničiti, houfnicemi a děly rozstříleti to, co bylo vytvořeno v letech obětavé práce, co bylo vybudováno a zřízeno v malém Rakousku za nejtěžších poměrů v době těžkých hospodářských krisí, bez ohledu na to, zda při tom zahynou ženy a děti, to není křesťanské jednání, to nemá nic společného s lichotnými řečmi, s nimiž se jinak pravidelně předstupuje před věřící posluchače.

Musíme počítati s osudem, který postihl rakouský proletariát. Byl poražen a na rakouské půdě triumfuje dnes kat svobody a demokracie. Neboť to, co bylo ohlášeno, co sliboval Fey poslední neděle ve své řeči pro nejbližší dny, bylo nejpřímějším opakem demokracie, bylo to potlačování, vyloučení každého práva, vyhlášení holého násilí. Když se dělnická třída, dělnický lid opírá holému násilí, když tato dělnická třída přijde k úsudku, že zde nepomůže ani výstraha ani výzva k citu jiných pro spravedlnost, nezbývá nic jiného, než rovněž se pokusiti násilím odvrátiti tento strašný osud. Nic jiného neučinila rakouská dělnická třída. Musila to učiniti, byla to dlužna demokracii, myšlence míru, socialismu.

Jsme ještě příliš málo vzdáleni od událostí tohoto strašného týdne, než abychom mohli oceniti celý význam těchto vzrušujících událostí. Pociťujeme dostiučinění, že již v této chvíli bylo slyšeti z řad našich spolubojovníků, českých sociálních demokratů a českých nár. socialistů slova ocenění a uznání pro rakouský proletariát. (Souhlas a potlesk.) My, kteří jsme mnohem úže spjati s lidmi, kteří tak hrdinně zápasili, než řečníci českých soc. demokratů a nár. socialistů, my, kteří jsme vždy s pýchou pohlíželi na nádhernou tvůrčí práci rakouské soc. demokracie, jsme velmi hluboce dojati osudem, který se jí stal údělem, a pociťujeme jako úlevu a povzbuzení, že jsme dnes v této síni mohli z úst českých politiků slyšeti taková slova. Nuže, chci na to odpověděti několika slovy.

Rakouský proletariát prohrál čestný boj, jejž vedl hrdinsky, se vzácnou odvahou a dojímavou vášní pro věc demokracie a socialismu. Nikdy nezapomeneme tohoto boje a těchto bojovníků, budeme je vždy míti před očima jako dějinný příklad, když půjde o to, abychom chránili demokracii (Souhlas a potlesk.) My, kteří jsme byli již desítky let v bývalém Rakousku spojeni s českými socialistickými politiky, kteří jsme se tam již znali a společně jsme bojovali proti rakouskému zpátečnictví, pro demokracii a pokrok, jsme nyní spojeni zde na této půdě a na této půdě musíme společně působiti pro socialismus. To chceme činiti i dále v ještě větší dohodě a spojení. Chceme to, co máme v Československé republice, demokracii, společně s nimi hájiti (Souhlas a potlesk.) nasazujíce všechny síly, které máme pohotově, a musí-li to býti, nasadíme všechny síly, které v těchto strašných dnech, v tomto hrozném týdnu marně nasadil rakouský proletariát.

Ale každý obranný boj nemusí skončiti tak, jak skončil v Rakousku. Není zapotřebí z toho vyvozovati, že vždy zase musí triumfovati zpátečnictví a nepřítel pokroku, nepřítel demokracie a míru. Z porážky dojde tam v Rakousku zase k vítěznému vzestupu. Budeme-li v této dohodě, která se dnes projevila v prohlášeních, která jsme slyšeli, státi pospolu, budeme-li se v tomto semknutí věnovati velkým úkolům, které nám jsou uloženy v této zemi, na této půdě, pak se hranice Československa stanou nepřekročitelným valem proti fašismu, který nás ohrožuje. (Potlesk.) Pak se nepodaří nepřátelům demokracie překročiti tyto hranice a také na nás vložiti otrocké jařmo.

Ale, vážené dámy a pánové, jedno si musíme říci: žijeme ve vážné chvíli a nejsou to jen marné řeči, když se mluví o nebezpečí fašismu, nýbrž toto nebezpečí nám hrozí. Hrozí nám nejen na našich hranicích, nýbrž i uvnitř Československa. I u nás jsou četní lidé - my je známe v našem území a čeští socialisté je jistě znají ve svém území - i u nás jest mnoho lidí, kteří si říkají: "Co vlastně záleží na demokracii? Ona selhala, musí se vládnouti jinak, strany jsou překážkou dobré správy" atd., kteří šilhají přes hranice a chtějí si odtamtud vzíti příklad, neboť praví, že by se to mělo udělati tak, jak se to udělalo v Německu. Jistě jsou i nyní mnozí, kteří říkají: Vidíme, že se dělnická třída dá pokořiti, může býti potlačena, jen když člověk chce a má k tomu odvahu. Rakouská dělnická třída se musila vzdáti, musila zastaviti hrdinský boj, poněvadž by každá další oběť byla bývala marná. Ale když se jako demokrati, jako socialisté z přesvědčení, jako lidé dáme vésti vždy jen jednou myšlenkou, že musíme své síly spojiti a udržeti pohromadě, abychom nedopustili, aby se v tomto státě zmohl fašismus, pak se nám to podaří. Musí se nám to podařiti, poněvadž nám jinak hrozí osud, jejž můžeme dnes v Německu zjistiti u dělnické třídy a jejž nyní musí očekávati rakouská dělnická třída.

Nechci v této chvíli ještě uvažovati o následcích událostí v Rakousku a zabývati se jimi. Ale rád bych přece řekl jedno: Jistě již v nejbližších dnech se ukáže, že si Rakousko, jehož nezávislosti a samostatnosti se zastávala Internacionála dělnické třídy, o jehož nezávislost a samostatnost se vždy zasazovaly mocnosti, které mají zájem na udržení mírové smlouvy, že si toto Rakousko nezískalo ve světě žádnou slávu posledními činy, jejichž svědky jsme byli v posledním týdnu. Doufejme, že se ještě dožijeme chvíle, kdy bude vysloven správný a jedině platný rozsudek nad zločinci proti demokracii v Rakousku. Vážení, padli lidé a dnes jsou v rakouských vězeních mužové, jejichž politický, mravní a kulturní význam jest daleko vyšší než všech těch politiků, kteří se koupali v krvi rakouské dělnické třídy, a přijde chvíle, kdy se s obdivem a uznáním bude mluviti o hrdinných a udatných bojovnících, o vedoucích mužích rakouského proletariátu, kteří jsou dnes ve vězení, a kdy se jen s odporem bude vzpomínati těch, kdož v Rakousku mluvili a ještě mluví do politiky, kterou každý demokrat musí z hloubi srdce odsouditi a zavrhnouti.

Jistě mi prominete, vážené dámy a pánové, že se v těchto vážných chvílích, ve kterých jsme všichni hluboce dojati tragickými dějinnými událostmi, které jsme prožili, nebudu zabývati s přímo žalostným chováním jiné strany, která nás stále chce učiti pravému třídnímu uvědomění, revolučnímu duchu a pravé dělnické politice. Abych se zabýval touto stranou, která ve chvíli nejvyšší nouze socialisticky smýšlející dělnické třídy přichází s těmi hanebnými, nízkými útoky, jejichž svědky jsme dnes zase zde byli a jejichž svědky jsme vždy, když vezmeme do ruky časopis komunistické strany. Musili jsme se toho dožíti včera v zahraničním výboru a dnes zase. A přece musíme říci: Kdyby po konci světové války, když zase zavládl mír, nebyla bývala dělnická třída Evropy roztříštěna ve svých organisacích, kdyby do dělnické třídy nebyl býval zanesen strašný boj mezi bratry, bylo by jinak s proletariátem na světě. (Souhlas.) Co dnes sklízejí fašisti v Německu a austrofašisti v Rakousku, to jim bylo umožněno, k tomu byla přípravná práce pro buržoasii a zpátečnictví vykonána nesmyslnou politikou bolševiků. A dnes se zase dožíváme toho, že v této chvíli nouze, že v takovém okamžiku neslyšíme od bolševiků nic jiného než: "Rakouská sociální demokracie zradila dělnickou třídu, poněvadž nevytyčila dělníkům správného cíle." Správným cílem mělo býti v Rakousku podle mínění bolševiků zřízení bolševického, sovětského státu, sovětská vláda sedláků a dělníků. A poněvadž to nebylo vytyčeno jako cíl boje, mluví komunisté o zradě na dělnické třídě. Slyšíme-li takové útoky, ztrácíme možnost věcně se dohovořiti. Na to jest jen jediná odpověď: Hluboké opovržení vůči těm, kdož nad mrtvými těly dělníků, kteří padli v těžkém boji, nedovedou říci nic jiného než zanášeti nové rozpory, kteří nedovedou udělati nic jiného než třídní soudruhy, dělníky a dělnice, vedoucí důvěrníky, kteří vykonali svou povinnost, hanobiti a snižovati, aby z toho vytloukli nějaký zisk. (Potlesk.) Domnívají se, že když zaujmou toto stanovisko k událostem v Rakousku, přiblíží se k cíli, jejž od počátku bolševického hnutí stále v Evropě propagovali: ke zničení soc. demokracie. To, vážení pánové a dámy, chtěl jsem říci k rakouským událostem. Končím tuto část svých vývodů tím, že na slova, která jsme slyšeli z úst českých řečníků a která nás hluboce dojala, odpovídám: "Půjde-li o to, aby se hájila demokracie na této půdě, kde nás osud svedl dohromady, můžete na nás spoléhati." (Potlesk.) Německá dělnická třída v této zemi nezapomene ani na chvíli bojovati pro demokracii, umí si vážiti demokracie a my při obraně demokracie vykonáme svou povinnost. Těmito slovy bych skončil své vývody k rakouským poměrům.

K otázce, kterou nyní projednáváme, měl bych poukázati jen na toto: V posledních týdnech jsme se často v mnoha poradách zabývali tím, co se má státi, aby se hospodářská situace obrátila k lepšímu. Opírajíce se o přesvědčení, že stav, který jest dnes v Československu, nedá se trvale snášeti a nedá se již dlouho snésti bez otřesů, zabývali jsme se každým návrhem o východisku z krise, o opatření pracovních možností, o zvýšení průmyslové činnosti, a máme také účast na šetření, na zkoumání všech cest, které jsou možné, aby se dosáhlo zlepšení. Vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl líčiti hospodářskou nouzi v naší zemi a zvláště v okrajových územích, nezaměstnanost, omezenou práci, nízké mzdy, a při tom žijeme v průmyslových oblastech pohraničních okresů republiky pod stálou hrozbou podnikatelů, že se mzdy ještě více sníží. To jest stav, jehož nelze snésti. Když se koaliční vláda po mnohých šetřeních a poradách odhodlala k jistým hospodářským opatřením, stojíme za ní a přejeme si jen - a to musím uvésti na zřetel odpovědné vládě aby se stalo všechno, co patří k tomu, aby tato opatření byla provedena úspěšně. Nesmí se nic zanedbati, aby se zamezilo, aby přišli na své útraty ti, kdož již dnes spekulují, že využijí devalvace koruny, že zvyšováním cen budou míti zisk z těchto hospodářských opatření. Toho žádáme od státní exekutivy, toho žádáme od vlády. Na tom budeme společně pracovati a budeme-li míti pevnou vůli a odhodlaně přikročíme k tomu, abychom nepřipustili nic škodlivého pro široké vrstvy pracujícího obyvatelstva, podaří se provésti tato opatření tak, aby se obavy, které dnes velmi mnozí právem mají, nesplnily. To jest příčinou, abychom hlasovali pro toto opatření, neboť očekáváme, že se stane všechno, aby projednávaná hospodářská opatření měla užitečný výsledek. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Pružinský.

Posl. dr Pružinský: Slávna snemovňa! Vládny návrh, ktorý práve pojednávame, vzbudil vo mne pocity radostné, ale aj menej radostné. Ja objektívne priznávam, že v istej miere tento návrh tvorí odklon od dosavádnej hospodárskej politiky vlády. Vláda totižto, ako je to zrejmé z dôvodovej zprávy, prišla k tomu úsudku, že jestli chceme čeliť hospodárskej kríze, musíme odstraňovať jej príčiny a nemôžeme sa obmedzovať na liečenie symptomov. Dosial, poťažne na začiatku krízy, probovalo sa s tým, že sa zdvíhaly clá, že sa dávaly subvencie, a vidíme, ako sme to vždycky prízvukovali, že colnými opatreniami a subvenciami krízu neodstránime, poneváč tie subvencie dávame si sami sebe. Z toho teda, ako je z dôvodovej zprávy zrejmé, že vláda hodlá odstrániť príčinu krízy, vidím nejaký radostný odklon, že konečne sme dospeli k tomu presvedčeniu, že ak chceme krízu liečiť, tak musíme skúmať príčiny a ich odstrániť.

V prvom a druhom článku zákon pojednáva o snížení zlatej hodnoty čsl. koruny. Pánovia, ja nemám obavu, tú obavu, čo vyslovujú najmä národní demokrati, že tým budú vkladatelia poškodení, lebo ponajsamprv musíme si všimnúť, že tá reálna kúpna hodnota koruny v poslednom čase sa zdvihla. Tedy tí vkladatelia vlastne len to stratia, čo získali v poslednom čase, a je to istou - tak by som povedal - redefláciou alebo refláciou, a potom musíme do povahy brať, že ohromná väčšina vkladateľov má o mnoho väčší záujem na tom, aby sa odstránila nezamestnanosť, aby bola práca a zárobok, ako na tom, aby koruna bola vysokou. Tedy to ja uznávam. Ja by som to istým triviálnym podobenstvom vysvetlil: Jestli prídem do cudzieho dvora a si tam zajmem a vyvedem kravu, tak kradnem, ale keď svoju kravu zatáranú do cudzieho dvora došikujem zpäť, tak som nekradol. My len tú korunu dovedeme do tej hodnoty, akú skutočne mala.

Ale pri tomto bode dovolím si pripomenúť jedno, že ozaj tieto dva články ukazujú, že mali pravdu tí, ktorí predtým a teraz mali tú mienku, že našu korunu sme stabilizovali vysoko. Keby sa koruna nebola stabilizovala na 44 miligramoch, ale už na 37 miligramoch, tak by sme tieto nemilé zjavy ako znekľudnenie verejnosti, poplašné chýry atď. neboli mali. My sme vlastne v poslednej dobe pod štítom a zámienkou, že robíme stabilizáciu, robili defláciu. Hovorím, toto nech je nám výstrahou, že v dobe konjunktúry, v dobe, kedy sú lepšie pomery, nepreceňujme tieto lepšie pomery. V dobe konjunktúry sme urobili veľký, ohromný štátny rozpočet a teraz sme ho museli snižovať. Stabilizovali sme korunu, poťažne ustálili sme jej hodnotu na 44 miligramov zlata a teraz musíme trúbiť na retrét. Teda aspoň sa učme z toho, prídu-li priaznivé časy, nepreceňujme ich, počítajme s tým, že po lepších časoch prídu horšie, a buďme opatrnejší v budúcej dobe.

Článok tretí, ktorý pojednáva o zlatom krytí, považujem za najskvelejší článok tejto predlohy a to aj zo troch príčin. Ponajprv, že sa zlaté krytie snižuje, a to preto, že je daná možnosť rozšíriť úverovú základňu, lebo, vážená snemovňa, je celkom isté, že keď je menšie krytie pri tej istej zásobe zlata, môže do obehu ísť viac bankoviek. Je tedy daná možnosť, že aj úverové možnosti budú väčšie.

Poukázal som vtedy, keď som s tohoto miesta hovoril o zákone o drobných minciach, aký malý bol náš obeh peňazí, že klesol až na päť miliárd a že náš štátny rozpočet, odhliadnuc od mimoriadnych výdajov, bol väčší než celý obeh bankoviek. Z tej príčiny, že sme rozšírili úverovú základnu, že bude daná možnosť väčšieho úveru, vítam toto sníženie zlatého krytia. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Predovčerom som bral účasť na zasedaní rozličných hospodárských organizácií a strnul som, čo sa tam povedalo. Prosím, pražské súkromné veľkobanky vtedy, keď úradná úroková sadzba Národnej banky bola 33/4%, dávaly peniaze o 3% drahšie a pri tom veľkobanky počas krízy z väčšej čiastky jednoducho si sadly na peniaze a nedávaly úvery. Úfam, že toto opatrenie prispeje k tomu, aby úverové pomery ozdravely. Ovšem je potrebné, aby Národná banka sledovala liberálnejšiu úverovú politiku. Ja som síce nie za to, čo niektorí tvrdia, aby Národná banka dala úver priamo petentom. Stojím tiež na tej zásade, že Národná banka je vlastne bankou bánk a má vlastne dávať len prekupníkom, tedy bankám, ale tvrdím, že je potrebné, aby jej úverová politika bola liberálnejšia než dosiaľ, najmä pokiaľ sa týče roľníckeho a slovenského úveru.

Druhá skvelá stránka tohoto paragrafu je, že budeme mať zlaté krytie. Dosiaľ sme mali to, čo veda menovala gold standard exchange, totiž že do krytia z polovice mohly sa i devízy a na zlato alebo na devízy znejúce zmenky započítať. Hovorí sa o tom, že to doporučovala finančná komisia zriadená pri Spoločnosti národov. Správne. Dôvod bol ten, že pozorujeme, že zásoba zlata vo svete nerastie tým spôsobom ako zásoba reálnych spotrebných statkov. Tedy aj z toho dôvodu je to odôvodnené a dnes, keď máme viazané devízové hospodárstvo, nevidím žiadné nebezpečie v tom, keď sa zlaté krytie sníži, lebo pri viazanom devízovom hospodárstve, kde štát bdie nad každou korunou, ktorá ide do cudzozemska, nie je možnosť, aby niekto na zahraničnej burze kontreminoval korunu. Tedy je to celkom správne a bude toto krytie lepšie a bezpečnejšie, než bolo dosial, lebo vidíme, že tieto devízy staly sa neznámymi veličinami. Ešte aj za vojny sme si mysleli, že dolár je niečo stáleho, a videli sme, že poklesol. Tedy okolnosť, že devízy sa staly neznámou veličinou a klesajú, odôvodňuje opatrenie, aby krytie bolo v rýdzom zlate. A ešte pripomínam aj to, že preto je to výhodnejšie, poneváč vtedy, keď je krytie v rýdzom zlate, Cedulová banka lepšie môže ovládať peňažný trh, je v istej miere neodvislejšia, ako keď pre krytie zmenky znejúce na zlato alebo devízy musí kupovať.