Ve čtyřech letech věnoval náš poměrně malý stát na tři miliardy na přímou podporu nezaměstnaných a na produktivní péči o nezaměstnané. Ale to nebylo všechno. Ve třech letech věnovala republika na oživení hospodářského života nové miliardy. R. 1931 uzavíráme velikou investiční půjčku 1300 mil. Kč. Za rok nato r. 1932 přistupujeme k velké francouzské půjčce téměř jedné miliardy na práce investiční a roku loňského, v té době, když na ulicích Německa tekla krev, vykvetl u nás veliký pocit národní solidarity, zejména i lidových vrstev, a provedla se veliká půjčka práce ve výši více než 2 miliard. To je přes 7 miliard v době 4 let. A uvážíme-li, co obětovaly obce, země, okresy, odborové organisace, co vydala také spolková, odborová a dobrovolná péče na trpící rodiny a děti i nezaměstnané, můžeme si říci, že jsme do té ohromné propasti hospodářské krise, kterou jsme nezavinili, hodili ve čtyřech letech na 10 miliard našeho národního majetku. Z loňské půjčky práce zbývá nám ještě asi 800 mil. Kč. Ale 800 mil. Kč není příliš veliký obnos, je naprosto nedostačující k té číslici nezaměstnaných, která se nám jeví zase přes 800.000 osob.

Všeobecně se říká i od zúčastněných národních hospodářů, průmyslníků atd., že jsme se octli na dně krise, že již hlouběji nepůjdeme. Je to útěcha maličká a slabá. My nesmíme zůstati trčeti na suchu (Výborně!), my musíme ven, na vzduch, k nové práci a k novému oživení hospodářského života (Potlesk.), abychom přece jenom aspoň část trpících nezaměstnaných převedli do nového hospodářského podnikání.

Veliké státy dávají nám příklad. To, co vidíme, ty úžasné gigantické pokusy ve Spojených státech amerických, čeho se odvážila Anglie, že zvedla cla a stlačuje libru šterlingu, co podniká na př. Francie, která netrpí tak nezaměstnaností, co vidíme u velké spousty států jiných, to nás nutí, abychom přistoupili od programu a slov k činům, na které čeká celý národ. Netečnost v té mrtvé stagnaci by byla hrobem existencí dělnických, to by bylo nebezpečí nového ohrožení gáží státních zaměstnanců, to by byla nová bída zemědělců na venkově a nová bída našich živnostníků ve městech. A právě tyto poměry, kdyby se nechaly netečně valiti kupředu, by byly příčinou, že by naše měna mohla býti vážně v budoucnosti ohrožena.

Centrálním programem naší práce musí býti odstraňování nezaměstnanosti. Stát potřebuje 1 1/2 miliardy na investice, náš národ a náš stát potřebuje aspoň jednu miliardu na obranu státu. Stát vedle vyrovnaného rozpočtu na r. 1934 musí také počítati s odstraněním pokladničního schodku. Ale my nemůžeme žádati všechno od státu, také banky, průmysl, soukromé podnikání musí ukázati, co ještě dovede. Zde ovšem hlavní problém se točí kolem otázky úvěru, úvěru hojného a levného, aby se mohlo podnikati. Proto zřízení eskontního ústavu, který vláda chystá, bude jednou z důležitých etap, která na jedné straně usnadní situaci dlužníků, ale na druhé straně musí také usnadniti soustředění úvěru a levného úvěru, podnikání na všech možných stranách. My jsme už u pana předsedy vlády ohlásili, že mezi soubor věcí, které se musí letos podniknouti, patří také dávný náš požadavek, uzákonění 5denního pracovního týdne. (Tak jest!) Chci konstatovati, že předseda vlády v této věci přišel nám vstříc s porozuměním, i když říká, vzhledem k tomu, že to nebude dělati jednotně celý svět a celá Evropa, že bychom tyto věci dělali aspoň pokusně, na čas, tak jako se dělá řada jiných opatření. Pro nás to ovšem neznamená, že bychom se vzdávali zásadně tohoto požadavku, ale lépe je probojovati něco na čas, než nechati všechno běžet přes naše hlavy. (Posl. Mlčoch: A bude plat za 5 nebo za 6 dní?) To je věc odborových organisací, aby si hájily své existence. My jim pomáhati budeme.

Také otázka kolektivních smluv vstupuje do popředí, stejně jako neurovnaná otázka zprostředkování práce. A jestliže jsme už několik roků zakročovali ve prospěch rekultivace poddolované půdy, říkáme otevřeně a jasně, chceme-li zachrániti zejména sever a Ostravsko, chceme-li umožniti, aby horníci přetrvali tuto těžkou dobu, že musíme i tuto otázku řešiti vážně, klidně, ale také skutečně prakticky. Etapová pomoc samosprávě je samozřejmá.

Také na otázce vývozu nám všem jistě velmi záleží, i když přiznáváme, že za té hospodářské války, jaká se vede mezi jednotlivými státy, export není jednou z těch záchran, které bychom očekávali, aspoň ne v letošním roce. Dr Engliš nepodal původně celý plán. Vytyčil zejména jenom otázku exportu. Dr Preiss teprve dodatečně některé věci ke svému plánu přidával. Zásadní chyba byla, že se u nás 4 neděle vedla veliká válka, polemika, vášnivé spory v novinách i mezi odborníky, máme-li se pustiti do refundací daňových nebo do exportních premií. A zatím už byla celá cizina vzhůru. Chystaly se retorse z jiných států ve formách podobných, vedle toho také silně libra šterlinků a americký dolar svým poklesem zabraňují našemu pronikání na další trhy a mimo to také rozbujená soběstačnost států brání většímu způsobu naší expanse za hranice. Ale přesto musíme si říci, že na export klademe také velikou váhu. Vždyť export byl po dlouhá léta také jedním z podkladů našeho státu. R. 1922 měla naše obchodní bilance aktivum 4 miliardy 671 mil. Kč. Za 10 roků nato, r. 1932 - to byl druhý rok krise - zmizelo aktivum a objevilo se strašlivé pasivum 760 mil. Kč. V 10 letech ztráta 5 1/2 miliardy, to není žádná malá věc. V těch dobách byla také, řekněme si, zlatá konjunktura, zejména našeho textilu, který nemůžeme opouštěti ani v nynější kritické době, a kterému musíme také umožniti, aspoň ve formě důraznějšího projednávání obchodních smluv, nějakou cestu na venek. (Tak jest!) V 5 posledních letech nastává u nás trvalý pokles zahraničního obchodu. R. 1929 činil celkový obrat vývozu a dovozu 40.490 mil. R. 1930 - to je první rok krise - klesá již na 33.237 mil. Kč, v r. 1931 na 24 miliard, r. 1932 na 15 1/2 miliardy a v roce loňském na 11 1/2 miliardy Kč. Ve čtyřech letech klesl celkový obrat vývozu a dovozu téměř na pouhou jednu čtvrtinu. Resultují v tom ovšem značnou cifrou také snížené ceny, ale přece jenom je nutno si uvědomiti, že tento pokles je nebezpečný. Při tom si uvědomujeme, že domácí spotřeba dnes vlastně zaměstnává 4/5 naší výroby. Přes to musíme podepříti náš export ze všech sil, nesmíme se zbaviti posledních světových tržišť a musíme úsilovně hledati cestu na tržiště nová. Proto také hledáme formu vyrovnání hodnoty naší koruny mezi trhem cizím i trhem domácím. Proto i za cenu určitých obětí vytvořujeme pevnou hospodářskou Malou dohodu. Proto jasně, kategoricky a nesmlouvavě trváme na rychlém provedení uznání Ruska. (Výborně! - Potlesk.) Proto pracujeme pro lepší obchodní smlouvy. K této předposlední otázce bych ještě dodala, že obyvatelé našeho státu a myslím i četných jiných států v Evropě s netajenými sympatiemi sledují veliký nástup Ruska proti fašisujícímu Japonsku. (Výborně!) Na východě světa zachraňuje Rusko nejen civilisaci evropskou, nýbrž zabraňuje také hroznému nástupu dumpingu japonského zboží, který by zavalil Evropu stejně jako Asii, Afriku, Ameriku a Australii. Žluté nebezpečí je před branami všech dílů světa a proto v této otázce sympatie světa budou státi na straně Ruska. (Výborně! - Potlesk.)

Ale pro tento rok zůstává domácí trh základnou a pilířem naší výroby. Zvýšiti domácí spotřebu znamená také posíliti naši výrobu, posíliti našeho živnostníka, posíliti také našeho zemědělce. Proto jsme už na podzim kladli takový důraz na snižování cen, aby mohl nastati větší obrat, a to na snižování cen nejen surovin, nýbrž také hlavních životních potřeb, pokud byly ve svých cenách přehnány. Kdyby vláda energicky rozhodla cenovou otázku, zbavila by se poloviny starostí, které ji zavalují. Uklidnila by lid ve městech a uklidnila by lid také na venkově. Venkov se bouří, že prodává lacino, města se bouří, že kupují draho, a obě strany mají na 100 % pravdu. (Výborně! - Tak jest!) Jen to nemohu pochopiti, že za 15 let naší republiky nenašla se ještě ani jednou energická vláda, která by se těmto věcem podívala otevřeně na kořen. (Výborně!) Vždyť to, pro boha, volá zrovna o pomstu. Nejlacinější obilí je na Slovensku, nejlacinější ovoce a zelenina je na Slovensku, nejlacinější tuky a dobytek jsou na Slovensku a nejdražší živobytí je také na Slovensku v jeho městech. Stejně, ne-li hůře, je to také na Podkarpatské Rusi. Tyto neslýchané poměry zatěžují také hodně naše pohraniční kraje, kde naši finančníci, četníci a všichni ti, kdož slouží republice, věru zasluhují obdivu, když na těchto horkých a předražených místech setrvávají. (Výborné!) Na hornickém českém severu je veliká bída, na hornickém Ostravsku je veliká bída (Tak jest!), na sklářském Českolipsku je veliká bída, na textilním Liberecku, Podkrkonošsku je veliká bída, ale suď to příroda, čím to je, že právě v těchto krajích veliké bídy a nezaměstnanosti jsou poměry existenční nejhorší a drahota nejvyšší. (Slyšte!) A přece už veliká naše průkopnice národního probuzení Dobromila Rettigová řekla proslavenou větu: "Cesta k srdci vede žaludkem." Nebylo by nespokojenosti, jak leckde kvasí, kdyby lidé mohli laciněji žíti. Okresní hejtmané ve své většině tyto věci nerozřeší, těm je otázka cen mléka, chleba, cukru atd. věcí hodně cizí a neznámou. Myslím, že veliká většina sněmovny respektuje neobyčejnou přímost a čestnost nového ministra vnitra, ale máme obavy, že vzhledem k velmi těžké situaci politické, v jaké nyní žijeme, bude se museti ministr vnitra věnovati především ochraně hranic a politickým otázkám (Výborně!) a že těmto věcem, tak důležitým pro život národa, nebude moci věnovati celou svoji pozornost. Proto by bylo třeba, aby byl jmenován energický, velikou pravomocí nadaný cenový diktátor, který by v tomto chaosu v celé republice zavedl pořádek. (Tak jest! Výborně!)

Vláda ještě ani nezačala se svým hospodářským plánem a už lichva, spekulace, bursy a meziobchod začínají vydělávat. Zakročili jsme okamžitě u pana předsedy vlády. Národní socialisté učinili jasně podmínkou spolupráce na hospodářském programu, aby vláda železnou rukou zamezila každé zdražování, každé dráždění národa a aby se postarala, aby lichváři nerozhodovali v tomto státě. Chceme loyálně konstatovat, že předseda vlády ihned vydal rozkaz k mobilisaci protilichevních orgánů a že v parlamentě včera ohlásil nejostřejší opatření proti těm, kdož by nesmyslně a neoprávněně chtěli zdražovati. Ale nesmíme zapomenouti na jedno, mohla by se také na druhé straně objeviti sabotáž vládních opatření a vládního programu. Vždyť je zde také snaha zadržovati zásoby jenom proto, aby se mohly dělati nesnáze a vyhnati ceny do výše. Týká se to zejména obilí a mouky. Proto jsme také panu předsedovi vlády řekli jasně a kategoricky, kdyby se mouka měla zadržovat, kdyby ceny obilí měly nyní, když jsou laciné nákupy po žních, letěti do výše, vláda je povinna udělati nejostřejší opatření. Bursám musí býti pohroženo třebas i rozpuštěním a intervenčnímu fondu, který má v zásobě nahromaděné tisíce vagonů obilí, musilo by se naříditi, aby hodil dostatečně zásoby na volný trh a tím zase srazil ceny, jak je třeba.

Také pan ministr financí na základě zmocňovacího zákona je povinen a má také právo, aby okamžitě případně suspendoval cla u produktů, u kterých by se jevila tendence nepoměrného vzestupu. (Tak jest!)

Parlament hlásí vládě nyní také naším prostřednictvím kategoricky, že nepustíme vládu ze slibu, který dal pan předseda nynější i minulé vlády, i ministr financí, v dobách, kdy se jednalo o státní rozpočet, nám všem, sněmovně, celé veřejnosti, ale také státním zaměstnancům; po snížení státního rozpočtu, po snížení platů státních zaměstnanců dal určité přísliby a my na vyplnění těchto příslibů trváme (Potlesk.) a vládu ze slibu nepropouštíme.

Pan předseda vlády je muž pevný a odhodlaný, věříme, že muži jeho zrna dodržují sliby. Kartely však s cenami dolů nejdou, banky s úrokovou mírou dolů nejdou! Meziobchod chtěl by jíti s cenami denních potřeb místo dolů nahoru. A co se stalo se snížením cen uhlí otopního, kterým nikdo topiti nemohl a netopí, je přímo provokace. Proto také my ve sněmovně nevezmeme tyto ceny uhlí na vědomí a budeme žádat pana ministra veřejných prací dr Czecha, aby se na tyto věci rázně podíval. Je potřebí nového přezkoumání cen uhlí a je také potřebí rozehnati pověstnou Pražskou uhelnou společnost, která prostě diktuje všemu obyvatelstvu hlavního města Prahy, co se smí prodávat, zač a komu se to smí prodávat atd. To se týká stejně konsumentů jako výrobců a také malých obchodníků uhlím, kteří všichni trpí pod diktátem tohoto kartelu uhelného. Zdá se nám - nerada to říkám - že slavná kartelová komise libě spí. Burcujeme ji proto dnes a nedáme jí pokoje. Parlament se táže kartelové komise veřejně, co je připraveno, co je s kartelovanými cenami cukru, železa, uhlí, cementu, papíru atd.? Polsko bez dlouhých řečí provedlo snížení cen uhlí, provádí nyní snížení cen cukru a je viděti, když se chce, že to také jde. Vítáme také, že mezi Národní bankou a vládou nastanou nyní přece jenom bližší a přátelštější vztahy. Lidové peněžnictví snižovalo úrok, Národní banka dala k tomu také popud, zemské ústavy finanční se přizpůsobovaly, ale obchodní banky zůstávaly daleko za tím, co očekávalo obyvatelstvo. Známý průmyslník nám otevřeně prohlásil: My průmyslníci bychom nepotřebovali žádnou refundaci daňovou, žádné exportní prémie, kdybychom si mohli u nás vypůjčiti na 5% jako průmyslníci v Anglii, a ne na 10, 11, 12%, jako se to stává u nás.

Konstatujeme, že by si měli uvědomiti také vkladatelé, když obyvatelstvo celého státu přináší těžké oběti k udržení hospodářské rovnováhy, že by také na čas, řekněme na 2 roky, mohli přijmouti úrokovou míru 2% ze vkladů, aby mohla vláda okamžitě přikročiti ke stanovení úrokové míry z výpůjček na 5% a tím ulehčiti celou situaci.

Režie bank a finančních ústavů musí býti také snížena, a to právě na vedoucích místech, kde se rozhazují statisíce a miliony plnými hrstmi. Stát podporoval časem banky, časem průmysl. Je čas, aby nyní přezkoumal, jak se v těchto zlých dobách v těchto ústavech a podnicích hospodaří. Dělníci mají sraženy platy až o 40%, na státní zaměstnance šlo se během 2 let třikráte, zemědělci žijí v kruté tísni, živnostníci živoří pod tlakem daňového zatížení, 90% národa je ochuzeno. Když trpí všichni, nesmí provokovati blahobytným životem ti, kteří nejméně v tomto státě pracují. (Výborně! - Potlesk.) Je to několik tisíc bankovních, průmyslových a kartelářských magnátů, je to spousta generálních ředitelů, vrchních ředitelů, vrchních inženýrů, radů, kteří nikomu neradí, ale kteří hrabou všemi deseti a hrabali by dvaceti, kdyby je měli. Ptám se dnes otevřeně a žádám vládu, aby k tomu zaujala stanovisko, aby bylo zjištěno, kolik příjmů skutečně má pan generální ředitel Löcker v Mostě, jehož jméno bylo tu po hornické katastrofě tolikrát opakováno, ptáme se, kolik měl příjmů pan vrchní ředitel Zajíček v Ostravě, kolik milionů stojí režie kartelu železářského, kolik mají vedoucí páni v kartelu cukerním, zatím co malí baráčníci v zapadlých vsích nemají ani na petrolej, aby si mohli posvítiti, malí živnostníci jsou v tom jako nezaměstnaný dělník, pomalu aby nastavili ruku a aby chodili od domu k domu, aby mohli býti živi, dělnické matky nevědí, čím nasytit své hladové děti. Již vystupuje i velká postava presidenta Masaryka, aby volala národ proti hladu a utrpení dětí. Průmysl také klesá, banky leckde kolísají, ale tisíce lidí v záři milionů se hrabe v blahobytu. Přišla doba, kdy musíme žíti všichni skromně, jednoduše, jak to předpisuje krutá situace našeho obyvatelstva. (Výborně! - Potlesk.) Přišla doba, kdy statisícové a milionové příjmy jednotlivých lidí jsou krutou provokací a musí býti náležitým způsobem proti nim vystupováno. Ministři jsou zavaleni prací, ručí za osudy státu a životy patnácti milionů obyvatel, ale přece jenom vidíte, že se vzdávají platů poslaneckých, platů státně-zaměstnaneckých, zachovávají si pouhý prostý plat ministra. Myslím, že jest spravedlivé, aby v tomto státě neměl nikdo většího platu nežli ministr, který odpovídá za osudy republiky a za osudy 15 milionů obyvatel. (Výborné! - Potlesk.)

Úsporná parlamentní komise vykonala veliké dílo.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji paní řečnici, že její řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Zeminová (pokračuje): Ale státním zaměstnancům ať dá vláda a úsporná komise již pokoj. Do státní administrativy musí býti znovu zaveden klid a jistota, že se proti státním zaměstnancům nepůjde znovu. Vláda také neprávem - urovnávajíc rozpočet na r. 1934 - uložila části zaměstnanců trvalé oběti. S tím nesouhlasila státně-zaměstnanecká dvanáctka koaliční, ani koaliční poslanci. Musíme i v této věci míti jasno, aby se neukládaly oběti zbytečně tam, kde jich není nezbytně třeba.

Přechodná doba nynější je krajně napjatá, dělnické mzdy jsou úžasně sraženy, ale právě v této době, když vláda podniká, řekla bych, přímo železnou nutností vynucené zákroky, aby zachránila situaci ve státě a situaci lidí, kteří trpí, začínají se vypovídati kolektivní smlouvy a žene se dělnictvo do zoufalých bojů. V severních a východních Čechách chtějí textilní baroni sraziti textilákům 20% na mzdách, na těch mzdách, které už byly několikráte za sebou sraženy. 55.000 dělníků se ocitá v zoufalém rozporu s kartelem průmyslníků. Obracíme se na ministra soc. péče, aby si uvědomil (Místopředseda Roudnický zvoní.), že vláda musí zasáhnouti do těchto krutých, desolátních poměrů, že musí zabrániti, aby nevzplanuly ohromné sociální bouře na českém severu a severovýchodě, poněvadž kdyby se k tomu přidala štvavá komunistická demagogie a zoufalí nezaměstnaní na jedné straně děláme pořádek ve státě a na druhé by nám to vylétlo přes hlavu, aniž bychom měli možnost udržeti pořádek. Proto je nutný veliký sociální mír v době, kdy vláda dělá pokus o hospodářský a sociální pořádek v republice a kdy v pohraničních krajích vzniklo velké nebezpečí pro stát.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji znovu paní řečnici, že její řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Zeminová (pokračuje): Děkuji, pane předsedo; panu komunistickému řečníku uplynula třikrát a také se mu to prominulo.

Chci jen konstatovati, že jsme si vědomi, že dnes netrpí jen dělník a nezaměstnaný, gážista, nýbrž že také zemědělci a živnostníci jsou krutě postiženi nynější zoufalou situací. Nemají-li 3 miliony dělníků, nemá-li milion gážistů, nemůže prodat zemědělec a nemůže se udržet a nemůže udržet režii ani živnostník. Vláda slíbila některé daňové úlevy a je nutné, aby daňová soustava vůbec byla spravedlivě přepracována (Potlesk.) podle únosnosti jednotlivých tříd obyvatelstva v našem státě. Zemědělcům a živnostníkům musí se také pomoci levným úvěrem. Proto znovu vřele vítáme zřízení reeskontního ústavu, aby také v této formě náležitě zakročil.

A nyní v závěru bych chtěla říci, co všichni cítíme. Národní socialisté stejně jako všechny strany v koalici a jako jistě všechen národ stojí zásadně proti inflaci v této republice. Vládní zásahy také zachraňují stát, aby k inflaci nedošlo. Zlatá delegace mezinárodní přímo vytyčila, že postačí 25% zlaté krytí. A této podmínce právě nyní plně vyhovujeme. Jsme však přímo přesvědčeni také o jednom, co i cizina hlásá, že nejlepší oporou měny v každém státě je pořádek ve státě, roztočená kola práce a mizející nezaměstnanost a teprve potom zlatý podklad, po kterém se volá. Zlato samo o sobě neznamená bezpečnost a štěstí národa. Amerika měla zlata, až se v něm po krk topila, 3/4 se ho odvezlo přes oceán do tresorů amerických bank, Francie má největší dávky zlata ze všech států v Evropě, ale v Americe je krutá, nejhorší nezaměstnanost, a ve Francii vznikly bouře, stavěly se barikády ne pro mrtvý kov zlata, ne pro hmotné věci, nýbrž pro mravní pobouření, tak krásné, čisté, veliké a lidské, s kterým otevřeně souhlasíme. My jsme za Rašína také zvedali korunu a neměli jsme zlata tolik pohromadě, ale byla práce stejně jako r. 1928, kdy byl největší rozkvět konjunktury. Práce tenkráte byla, protože byla v celém světě - a my jsme součástí tohoto světa.

Věřím pevně v naši korunu. Tu drží víra a láska našeho národa, drží ji stejně odhodlaně, jako ji drží politika vlády a politika Národní banky. V této věci není mezi námi rozdílu, ať jsme v koalici nebo ve státotvorné oposici. Frank bude silný, koruna bude silná, když budeme my pevní a silní v celém plánu, který připravujeme. Jen věřme sobě, jen se nebijme mezi sebou na život a na smrt, držme pořádek ve státě, sražme každé zlo, které by chtělo ohrožovati základ našeho obyvatelstva, a nikdo na světě naši republiku nepodvrátí, nikdo našemu národu neublíží a nikdo také neublíží naší koruně, za kterou stojí celý stát a celý národ. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. dr Bacher.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Vláda se odhodlala našemu nemocnému. strádajícímu hospodářství pomoci měnou. Dlouho si to rozmýšlela. Mluvilo-li se, že koruna má býti udržena stabilní, obyčejně se tím myslelo, že stabilita koruny jest míněna v tom smyslu, že má býti zachována stejná hodnota v poměru k zahraničním směnečným kursům, pří čemž se méně zdůrazňoval poměr hodnoty koruny k průměrným cenám nejdůležitějších životních potřeb. Dovedu si představiti, že každý jednotlivec, který se činně spoluúčastnil nového návrhu zákona, musil překonati velké vnitřní rozpory, než se odhodlal vysloviti svůj souhlas s tím dalekosáhlým krokem. Domnívám se, že bylo nutno, aby také měna pomohla v hospodářské nouzi, že bylo nezbytně nutno věnovati pozornost také jednou této stránce celkového hospodářství. Ale rovněž jest mi také jasno, že choré hospodářství nemůže uzdraviti pouhá měna. Měna může dáti hospodářství injekci, může mu přinésti jakousi úlevu, ale uzdraviti ho nemůže.

Zásadně můžeme prohlásiti, že souhlasíme s vládními opatřeními, i když máme pochybnosti stran některých ustanovení a i když jsme si také úplně vědomi, že to, co se nyní provádí, znamená skok do neznáma.

Zákon sám má několik ustanovení, která vlastně nemají vzájemné příčinné souvislosti. Neboť, snižuje-li se ryzost koruny, jest to opatření, které nemá přímo, ale ani nepřímo souvislosti s jiným opatřením, se snížením zlaté úhrady. Pokud jde o snížení zlaté úhrady z 35% minima, kterého se mělo dosíci roku 1935, na povinnou 25% nejmenší zlatou úhradu, musím prohlásiti, že s tímto opatřením souhlasíme úplně. Upozorňuji, že jsem o této skutečnosti mluvil s tohoto místa již několikráte a že sám jsem se přimlouval za tuto číslici 25%. Lituji jen, že jsme kdysi, totiž když byl usnášen statut Národní banky, již napřed přijali tuto tak vysokou úhradu. Ale tenkráte řídili jsme se podle německé a belgické soustavy, byla to tradice přijímati zlatou úhradu mezi 30% a 40%, a tak se tenkráte sáhlo k 35%, poněvadž jsme ještě neměli potuchy, jak se po válce soustředí zlato v jednotlivých místech světa a jaké oběti by s tím byly spojeny, aby se naplnily zlaté poklady národních bank. Kdybychom byli hned ze začátku určili místo 35% 25%, byli bychom si ušetřili velké potíže i s podepřením státovek, tak zvaného neuhrazeného státovkového dluhu, tohoto celého břemene, jež jsme vlekli až do nejposlednější doby, byli bychom se zbavili mnohem rychleji, kdyby tam bylo bývalo stálo 25 místo 35.

V návrhu zákona čtu nyní také ustanovení, které velmi vítám, a to, že částky, jichž se ušetří snížením hodnoty, snížením ryzosti koruny pro Národní banku, nebo správněji řečeno, jichž se získá, má se použíti k dalšímu snížení tohoto neuhrazeného státovkového dluhu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Tu nechci si dáti ujíti příležitost, abych nevznesl na vládu žádost. Stále ještě se vybírá dávka z majetku a z přírůstku na majetku, která především byla určena k podepření tohoto státovkového dluhu, který s počátku, jak se pamatujete, činil přes 10 miliard. Kdo dnes platí dávku z majetku, platí ji jistě nikoliv z majetku, nýbrž z důchodu a podle předpisů, které se již tehdy, rok po vydání zákona o dávce z majetku, ukázaly jako překonané, totiž na základě ocenění některých majetkových složek. Připomínám valuty, marku, cenné papíry atd. Od prvopočátku platila se dávka z majetku z fiktivních hodnot. Ještě dnes se vybírá a vymáhá tato dávka z majetku a mohl bych vám uvésti případy, kdy při dnešní hospodářské krisi a kdy při sníženém důchodu platí se dávka z majetku a z přírůstku na majetku s velmi velkými bolestmi a obětmi pro poplatníky. Bylo by tedy věcí vlády, finanční správy, aby při dalším vymáhání dávky z majetku a přírůstku na majetku, uváživše, k čemu tato dávka byla určena a že nyní došlo tak rychle k podepření nekrytého státovkového dluhu, postupovaly s největšími ohledy. Bylo by omylem domnívati se, že jsou to jen velmi bohatí lidé, které postihla dávka z majetku, naopak jsou mezi nimi lidé, kteří velmi rychle zchudli a nyní velmi těžce trpí následky krise.

Nové ustanovení, které rovněž v zákoně velmi vítám, poněvadž dovoluje nahlédnouti do žádoucího záměru vlády, jest ustanovení, v němž se praví, že úroková sazba z lombardu smí nyní činiti jen 1% nad úrokovou míru z eskontu, kteréžto ustanovení, které včera, jak jsem slyšel, rozpočtový výbor učinil ještě pružnější, jest uvedeno v této pružné formě také v návrhu zákona, o němž máme hlasovati. Znamená to, že lombard cenných papírů u Národní banky má býti usnadněn a usnadnění lombardu jest dnes hlavním úkolem úvěrové politiky. Neboť všechna ta opatření v oboru měny nám dnes neprospějí, neusnadníme-li úvěr, nebudeme-li se dále snažiti o snížení úrokové míry.

V této souvislosti upozornil bych rád slavnou sněmovnu na velmi ožehavou otázku. Mluvíme-li o zákonu o ochraně nájemníků, mluvíme téměř vždy jen o ochraně starých nájemníků a téměř vůbec se nezmiňujeme o majetnících nových domů a nových nájemnících. Nedávno četl jsem seznam, že v hlavním městě Praze jest starých nájemníků již jen 46% obyvatelstva, což znamená, že již přes polovici obyvatelstva bydlí v nových domech. Avšak osud nových nájemníků jest úzce spjat s finančním osudem majetníků nových domů, a jak se ukazuje, jsou tyto nové domy zatíženy hypotékami s příliš vysokými úroky, ale jsou také zatíženy tím, že tyto hypotéky byly sjednány na dobu podle mého mínění poměrně příliš krátkou. Nebyly totiž sjednány na 50 nebo 40 let, nýbrž v zájmu ústavů poskytujících úvěr jen na 25 let. Toto zkrácení doby pro takovéto úvěry znamená však značné zvýšení umořovací kvoty. Odhodláme-li se nyní k ustanovení, kterýmž, předpokládajíce, že takový objekt svou stavbou zaručuje dlouhou dobu života, prodloužíme tuto krátkou umořovací dobu, některé peněžní ústavy snad to budou pro tu chvíli těžce nésti, ale výhod nelze přece podceňovati. Majetník domu pocítí rozšíření amortisační lhůty jako snížení umořovacího úroku, a snížení umořovacího úroku prospěje opět nájemníkům v novostavbách. Musíme se tázati: Co prospěje vysoký úrok u mnoha novostaveb a jaký prospěch je z umořovací kvoty, vysoce stanovené, právě pro tuto krátkou, zmíněnou lhůtu, nebudou-li dnes nájemníci moci toto nájemné platiti? Co se stane? Velké množství takových nových domů bude prodáno v dražbě, musejí je koupiti ústavy, ty se snaží těchto objektů se zbaviti a tyto objekty přispějí jen k poklesu na celém trhu pozemků a dopomohou osobám, které náhodou mají něco hotových peněz, aby si jednoduchým způsobem pomohly k cenným objektům. Dnešní úrokovou politikou podporuje se nanejvýš nezdravá spekulace s pozemky některých osob, které ještě mají peníze. Avšak to nemůže býti ve všeobecném zájmu. Proto bych doporučoval, aby se příště této otázce hypotekárních a amortisačních lhůt u novostaveb věnovala největší pozornost, jak v zájmu majetníka domu, tak také v zájmu nájemníků.