Co je na tom? Není pochyby, že kapitalistické Československo má na exportu životní zájem, že se export Československa ve větší míře než u jiných kapitalistických států katastrofálně zhroutil a že čsl. buržoasie podniká v důsledku toho obzvláště zuřivou zahraniční expansi, aby ztracených posic dobyla. Není pochyby, že jedním z důvodů inflace je také usnadnění této expanse imperialistické a zahraniční. Ale jak to na konec dopadne, co z toho pojde, to je otázka. Do většiny států je vývoz kontingentován, to znamená, že možno tam dovézti pouze tolik, kolik je již předem stanoveno. Zvýší teď tyto státy kontingent pro čsl. zboží? Nezvýší, a nikdo to také netvrdí. Je přece jasné, že do těchto států po inflaci nepůjde ani o metrák našeho zboží více než dosud, než za deflace. A jaké to bude u ostatních států, kde dovoz není kontingentován? Tyto státy určitě odpoví a částečně již odpovídají na čsl. inflační dovoz represaliemi. (Výkřiky posl. Štětky.) Jak? Buď zavedou kontingenty nebo zvýší cla nejméně o tolik, oč se snížila cena koruny, nebo zavedou zvláštní dovozní poplatky na čsl. zboží nebo se budou brániti tím, že zakáží vůbec dovoz čsl. zboží do svého státu, nebo sníží cenu své vlastní valuty. Vždyť přece známe celý ten arsenál zbraní, kterými se teď v celém světě vede hospodářská válka. Budou se snad pro krásné oči pana Beneše ostatní kapitalistické státy vůči Československu chovati jinak? Nebudou. Důsledek toho bude, že do těchto států nepůjde po inflaci o nic více čsl. zboží než v době deflace. Summa summarum: ani zahraniční obchod československý nebude cestou inflace trvale zvýšen.

Není jasné, že ze všech těchto důvodů se musí dělníci a pracující lid vůbec stavěti co nejostřeji proti nastoupenému inflačnímu tažení vlády a buržoasie? [ ]? Ano, to je jasné.

Včera zde kterýsi idiot - nevím, který to byl - vykřikl, že komunisté tím, že jsou proti inflaci, proti vládnímu návrhu na inflaci, jdou s bankami. Ten člověk tím mínil, že Živnobanka vládní návrh neschvaluje a že nár. demokracie jde z vlády do oposice. Co se skrývá ve skutečnosti za touto oposicí Živnobanky a nár. demokracie? Je snad Živnobanka a nár. demokracie proti inflaci vůbec? Ani v nejmenším. Na inflaci má v této situaci zájem buržoasie jako celek, Živnobanka stejně jako Anglobanka, Engliš stejně jako Preiss a naopak. Ovšem mezi jednotlivými skupinami buržoasie jsou stále hlubší rozpory, [ ]. A v konkretním případě je věc taková, že pomocí vládou navrhovaného způsobu inflace má být posílena otřesená posice konkurentů Živnobanky, oné skupiny finančního kapitálu, která se seskupila okolo Anglobanky. Tato skupina má méně hotových peněz než Živnobanka, tato skupina ovládá ponejvíce předlužené podniky a zejména podniky odkázané na vývoz. Tato skupina má být z peněz, které stát pomocí inflace načerpá, znovu sanována, a ovšem, že všechno to nemůže být Živnobance vhod, neboť vše to posiluje posici jejího konkurenta. To je jeden důvod, proč nár. demokracie a Živnobanka s návrhem vlády nesouhlasí a zahajuje nyní demagogickou agitaci, prý proti inflaci. Hlavní důvod je však všeobecně politický, [ ]. Národní demokracie, finanční kapitál toho využívá, aby stavě se na venek demagogicky proti tomuto opatření, demagogickým, šovinistickým a válečným štvaním formuloval, nač nestačí sám Stříbrný a Gajda, totiž masové fašistické hnutí. [ ]. A nár. demokracie jde z vlády, aby zachycovala ony masy, které se od dnešní vlády odvrátily a ještě se ve větší míře odvraceti budou, a aby připravovala mimo vládu v rozdělené úloze atmosféru, v níž by česká buržoasie, český finanční kapitál jako celek mohl fašistickou diktaturu dovršit.

A shrneme-li tak všechny okolnosti, události v Rakousku, bezprostředně hrozící intervenci a tím válku, inflační, loupežné tažení buržoasie u nás, zrychlené tempo provádění fašistické diktatury a horečné přípravy k jejímu dovršení, pak máme všechny důvody, abychom bili na poplach a abychom volali dělníky a všechen pracující lid do, jednotné fronty a k organisování mohutného, proletářského proti nástupu proti zločinným fašistickým válečným tažením a plánům buržoasie.

My říkáme pracujícím: Proti inflaci žádejte všude zvýšení mezd, [ ], proti exekucím, daňovému a lichevnímu vydírání malorolníků a maloživnostníků žádejte všude škrtnutí daní a dluhů, proti lichvě s pachtovným a půdou bojujte za vyvlastnění velkostatkářské a církevní půdy a za bezplatné přidělení této půdy rolníkům, proti útokům na politická práva pracujícího lidu a na revoluční hnutí odpovězte všude mohutným odporem pod heslem: Všechna práva pracujícím, žádná práva kapitalistům! Soustřeďujte urychleně své síly v [ ] jednotné frontě pod vedením komunistické strany k bojům za chléb a práci a k rozhodujícím zápasům [ ]!

Ačkoliv včera po Praze kolovaly zvěsti, že ve státní tiskárně se tisknou mobilisační vyhlášky, ačkoliv v zahraničním výboru ministr Krofta autoritativně prohlásil, že nevěří, že by se poměry v Rakousku uklidnily bez zásahu zahraničních činitelů, ačkoliv orgán pana Stránského právě včera volal přímo po intervenci v Rakousku, ačkoliv zkrátka a dobře otázka rakouská stála v centru pozornosti celé veřejnosti, neměl pan Malypetr ve vládním prohlášení pro tyto otázky ani slova. S jeho stanoviska je to ovšem pochopitelné, poněvadž tam, kde pracují generální štáby, je těžko s parlamentní tribuny tuto práci rušit. (Výkřiky posl. Štětky.)

Ale my a spolu s námi veškeren čsl. proletariát máme k rakouským událostem docela jiný poměr. My zdravíme i s této tribuny hrdinné rakouské dělníky, kteří přes 4 dny bojovali a bojují na barikádách proti ohromné přesile ozbrojeného nepřítele, (Souhlas komunistických poslanců.) proti [ ] Dollfussovi, Feyovi, Starhembergovi, proti těm, které rakouská soc. demokracie po léta tolerovala a pomáhala ozbrojiti. Události v Rakousku jsou důkazem...

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že překročil řečnickou lhůtu, a volám jej proto k pořádku.

Posl. Gottwald (pokračuje): ... jak vratký je celý kapitalistický systém, jak jest plný možnosti revolučních výbuchů, jak zkrátka a dobře jest otřesen, jak v masách pracujícího lidu je nahromaděno mnoho revoluční energie a vzteku, jak zároveň jsou zostřovány třídní i mezinárodní protiklady a jak v důsledku toho je pravdou, že svět stojí těsně před novým kolem revolucí a válek a ne, jak Peroutka nedávno duchaplně vypravoval, válek a revolucí, nýbrž revolucí a válek.

Oč jde v Rakousku konkretně? O to, že fašistický režim beznadějných bankrotářů a [ ] Dollfusse a všech ostatních snaží se zachrániti svůj režim fysickým zotročením dělnické třídy, což jest hlavním úkolem každé fašistické diktatury. K tomu potřeboval Dollfuss provokace a krveprolití. Dělnictvo rakouské spontánně odpovědělo ozbrojeným povstáním a stávkou a za úžasně těžkých okolností bez vedení [ ] bojuje již 5 dní, zasazuje Dollfussovi a jeho režimu rány, které otřásají celým jeho systémem. Vskutku historie zná málo případů takového heroismu a hrdinnosti proletariátu, jakých jsme svědky v posledních dnech v Rakousku. To dělníci! Co sociální demokracie? V Rakousku bojovali a bojují dělníci sami, v jednotné frontě komunisté, soc. demokraté a bezpartijní. Dělníci sami organisovali a vedli svůj boj spolu se skupinami komunistů. Jde o spontanní výbuch, o to, že rakouská soc. demokracie nepřipravovala, nevedla a nevede ozbrojené povstání rakouského proletariátu, SPÖ rakouské dělníky opustila, nechává je bez organisace, bez vedení, bez revolučních cílů, bez revoluční perspektivy a při tom je vedlejší, zdali Bauer a Deutsch byli ve Vídni nebo v Praze. To není to rozhodující, hlavním je, jaké je politické vedení, jaká jsou hesla, jaké jsou perspektivy, jaký je cíl a vojenská organisace povstání.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji po druhé pana řečníka, že překročil řečnickou lhůtu, a volám jej proto k pořádku.

Posl. Gottwald (pokračuje): A zde je linie rakouské soc. demokracie i v době, kdy rakouští soc. demokratičtí dělníci se zbraní v ruce krvácejí. Jaká byla dosud linie kapitulace, linie ústupu před Dollfussem, od buržoasie. (Posl. Brodecký: Styďte se!) Ano, jaká hesla, jaké perspektivy dává rakouská soc. demokracie dělníkům? Aby bojovali za ústavu, za demokracii? To znamená za ten stav, který je přivedl do otroctví. Jsou to hesla, perspektivy, která může vésti rakouské dělníky k vítězství? Ne, to je směr kapitulace, to je směr, který rakouské dělníky, když za ním půjdou, přivede k porážce. (Výkřiky posl. Štětky.)

Každému jest jasno, že mohutné síly proletariátu mohou býti soustředěny v jednotnou ozbrojenou pěst jenom tehdy, když mají revoluční cíl, revoluční perspektivu, když staví otázku moci, svržení buržoasie, vyvlastnění buržoasie, zkrátka a dobře otázku, kdo bude vládnouti, a ne otázku demokracie ústavy. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické a komunistické.)

To je jasné. (Výkřiky posl. Kleina a Babela. - Místopředseda Špatný zvoní.) Strašná skutečnost je v tom, že SPÖ, která rakouské dělníky odzbrojila, která tolerovala Dollfusse po celá léta, že tato SPÖ teď, kdy rakouský proletariát bojuje na barikádách, koná pro rakouskou buržoasii tytéž služby jako dříve, je jí hlavní oporou.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka po třetí a naposledy, že překročil řečnickou lhůtu, a volám jej proto k pořádku.

Posl. Gottwald (pokračuje): Vše závisí od toho, zda a kdy rakouští dělníci soc. demokratičtí, kteří sáhli ke zbrani...

Místopředseda Špatný (zvoní): Volal jsem pana řečníka třikráte k pořádku pro překročení řečnické lhůty. Poněvadž mé výzvy neuposlechl, odnímám mu slovo podle §u 50 jedn. řádu.

Slovo má dále pan posl. Pik. (Posl. Gottwald pokračuje v řeči. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Jelikož pan řečník odpírá nařízením předsedovým, vylučuji ho podle §u 52 jedn. řádu - z této schůze posl. sněmovny. (Posl. Gottwald odchází ze zasedací síně.)

Slovo má nyní pan posl. Pik.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Včera dělnictvo v celé naší republice... (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Žádám o klid.

Posl. Pik (pokračuje): ... zastavilo práci na 5 minut, aby projevilo sympatie hrdinnému boji vídeňského a rakouského dělnictva, boji proti zákeřnému přepadení, boji za ústavnost, demokracii a republikanism, ba za celou demokracii středoevropskou. Nerovný boj končí prozatím... (Výkřiky posl. Sterna.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Vyzývám pana posl. Sterna ke klidu.

Posl. Pik (pokračuje): ... velikými ztrátami na krvi v řadách vídeňského a rakouského dělnictva. Dělnictvo ve Vídni ustupuje pouze veliké převaze dělostřelby, za které reakčníci rakouští použili i děl ráže mírovými smlouvami Rakousku zakázané. (Slyšte!) Jen této převaze dělostřelby, která nešetřila nejcennějších statků (Posl. Hatina: Ani dětí!) vídeňského dělnictva, která se nezastavila před školními dětmi (Slyšte!), která vraždila ženy a stařeny a dělnictvo za právo a ústavu bojující, jen této přesile ustupuje (Výkřiky posl. Zápotockého.) vídeňské a rakouské dělnictvo, zápasící ještě dnes na posledních úsecích svého velikého hrdinného a dějinného zápasu. (Výkřiky posl. Babela.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Posl. Babela napomínám ke klidu.

Posl. Pik (pokračuje): Ústup dělnictva vídeňského nepovažujeme za porážku jeho veliké idee, jeho veliké věci. (Tak jest!) Historicky bude prokázáno, že v dělnictvu je nejmocnější síla, která chrání statky demokracie a republikanismu. (Výborně!) Veliký boj vídeňských dělníků, třebaže podlehli přesile, zůstane světlou historickou událostí v dějinách nejen dělnického hnutí, nýbrž v dějinách bojů národů za demokracii a republikanism. (Potlesk.) My se před tímto bojem hluboce skláníme, a tím více odsuzujeme násilnické přepadení vídeňských a rakouských dělníků, když tito v horoucím zápalu za právo dali se v oddanost veliké myšlence demokracie a republikanismu. I když padne vídeňský dělník, i když padne ten veliký odboj rakouského dělnictva, zůstane tu nejen veliká historická vzpomínka, nýbrž i veliký projev mravní síly, která leží v duši těch, kteří se přesvědčili o správnosti demokracie a republikanismu. (Tak jest!)

Velmi těžce lituji, že intermezzem komunistů v této síni je hozena svrna na veliký zápas (Posl. Kopecký: To není pravda!) dělníků vídeňských a rakouských. Konstatuji (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), že dnes napadený dr Deutsch, kterého už první den osočoval rozhlas Dollfussův a Feyův, že utekl z bojiště a nechal dělníky na barikádách opuštěné, v nejkrutším boji o Floridsdorf stál v čele bojujících dělníků. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Je smutné, že dnes, kdy všechno dělnictvo celého světa dívá se na hrdinné činy (Stálé výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.), je smutné, že dnes, kdy dělnictvo celého světa sklání se s bolestí nad ztrátou vídeňských dělníků, dětí a žen, kdy dělnictvo celého světa ve svých srdcích cítí nejen bolest, nýbrž i radost z tohoto hrdinství, v této síni, kdy máme býti aspoň na chvilku solidární v pokloně mrtvým, ozývají se hlasy hany proti rakouské soc. demokracii, která tolik ušlechtilého vnesla svým velikým zápasem nejen do dělnických, nýbrž i do celých světových dějin. My, soc. demokraté, v této chvíli ještě posledních bojů vídeňského dělnictva skláníme se (Výkřiky komunistických poslanců.) hluboce před jejich činy a skláníme se ve smutku před ztrátami, které v boji dělníci, ženy a děti přinesli demokracii, republikanismu a myšlence socialistické. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno, v měnových opatřeních podle projednávané předlohy hledá vláda žádoucí osvěžení hospodářského života. Spojuje-li vláda svoje naděje a tento svůj cíl s projednávanou předlohou, budeme šťastni, dočkáme-li se aspoň částečného zvýšení produkce, vývozu a zlepšení našeho hospodářského života. Považuji tuto předlohu za neúplnou pro řešení celého našeho problému hospodářského. Rádi bychom byli viděli, kdyby vláda zároveň s touto předlohou postavila před zraky nejen naše, nýbrž celé veřejnosti program, který musí souviseti s opatřeními měnovými, ale který také má souviseti s dnešním hospodářským a sociálním stavem v naší republice. Považujeme tuto předlohu jenom za výsek a za součást toho, co snad vláda chce podnikati. Ale cítíme povinnost, abychom při této příležitosti zdůraznili, že při řešení velikých bolestí hospodářských a sociálních nelze tyto odčiniti jedinou a pouhou osnovou měnovou, nýbrž že tu musí býti důrazný, pronikavý zásah do celé sféry našich těžkých problémů. Považuji za samozřejmé, že při účinnosti a snad už před účinností tohoto zákona, který dnes projednáváme, musí vláda učiniti opatření proti všem spekulativním pokusům a proti všem akcím, které znamenají neodůvodněné zdražování životních potřeb a zejména zboží importního. Ještě Národní shromáždění neschválilo zákon a již na trhu obchodním projevují se nezdravé zjevy nezřízené, a můžeme i říci, nelidské spekulace. Ceny zboží, které ještě není ničím zatíženo a dotčeno, stoupají, a chceme-li věřiti, že i po účinnosti tohoto zákona má dojíti k abnormálním zjevům výše cenové, pak považujeme za důležito, aby vláda ihned bez rozpaku v mezích zákonů zakročila všude tam, kde spekulanti využívají situace k nemírnému obohacování. (Výborně!) Žádáme tedy zákrok proti nezřízené politice cenové, ale je pochopitelno, že musíme žádat totéž i pro případ, kdy zákon o měnových opatřeních vejde v účinnost. Již proto, poněvadž nepřiměřeným zvýšením cen byla by velmi dotčena existenční základna nejen veřejných zaměstnanců, kteří z důvodů deflačního režimu a deflační politiky byli dotčeni snížením svých platů a mezd, nýbrž i u dělnictva pracujícího v továrnách a ve všech pracovních oborech projevilo by se toto snížení na celé existenční jejich základně.

Bude tudíž nutno, aby vláda nejen čelila nezřízenostem cenovým, nýbrž aby našla východisko, jak pro případ vzestupu cen u zboží importního čeliti tomu sociálnímu zásahu do poměrů nejširších vrstev pracujícího lidu. A tu musíme žádat, aby nastala jistá přiměřená regulace důchodů nejen u veřejných zaměstnanců státních a samosprávných, nýbrž aby i úroveň mzdová u dělnictva byla přiměřená tomu, oč cenami má býti zkrácena jejich existenční norma. Vláda má možnost, aby tyto zásady cestou zákonných a administrativních opatření učinila. Běží o to, upraviti důchody veřejných zaměstnanců, běží o to, ochrániti mzdy proti další sociální nivelisaci dělnictva.

Musím také zdůraznit, že nestačí na ochranu pracujících pouze tato cenová regulace. Problém krise a výroby nemůže býti řešen pouhým zásahem měnovým. Krise hospodářská a jmenovitě krise sociální v řadách pracujících má základy v dnešní, abych tak řekl, strukturální její povaze. My víme, že podniky, které co nejdůkladněji racionalisovaly a využily technického pokroku, i při úplném dosažení své dřívější výroby nikdy nebudou absorbovati to velké množství dělníků, které ze svých závodů propustily. A zde musí jíti veřejná a zákonodárná moc na kořen tohoto problému.

Mluvíme velmi dlouho o úpravě pracovní doby na dobu 40hodinovou. Považujeme za nutné poukázati při dnešní příležitosti na řešení tohoto problému, který má míti za účel, aby racionalisací postižení a z práce vyřazení dělníci mohli se zkrácením pracovní doby do podniku navrátiti. Považujeme za důležitě, aby i jinými zásahy byla strukturální povaha krise a nezaměstnanosti řešena.

Pozemkový úřad již dávno má ve svém stolku návrh zákona ve věci kolonisace a velmi dlouho se mluví o otázce rekultivace půdy. Máme v republice ještě mnoho půdy záborové, půdy dolováním znehodnocené, která by mohla býti dána k disposici pro řešení kolonisačního problému. A dáti lidem půdu, aby aspoň na ní mohli najíti živobytí, znamená vytrhnouti z mas nezaměstnaných jisté částky lidu, které by se na této půdě živily.

Musíme také žádati, aby i otázky, souvisící s držením míst, otázky přesloužilců, otázky neoprávněného držení míst na účet těch, kteří práci a místa nemají, byly řešeny zásahem státní moci a její administrativy. Je smutné, že tisíce a tisíce absolventů škol musí se dívati, jak přesloužilci a jiní drží místa, ač pensionováním a odbytným mohlo by se této trpící a proletarisované inteligenci pomoci k chlebu a živobytí. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Musíme tedy žádati, aby vláda svými zásahy obrátila pozornost na tento celý problém. Kdyby zůstala jenom na jednom úseku, mohla by způsobiti nebezpečí, že v cenové politice nastane nepříjemnost, ale že také v sociálním životě klesneme na horší stupeň, než je tomu dnes za onoho ohromného množství nezaměstnaného lidu.

Velmi těžce neseme, že i otázka samosprávy není rychle a přiměřeně řešena. To je problém daleko obtížnější a těžší, nežli je sám problém státních financí. Uvážíme-li, že celá československá samospráva svým hospodářským úkonem daleko předčí úkon státního hospodaření, že tedy pro hospodářský život je samospráva velmi důležitou složkou a základnou, pak se velmi divíme, že státní správa, odpovědné osobnosti věnují sice chvályhodnou pozornost řešení problému státních financí, ale zapomínají tutéž pozornost věnovati těžkému problému financí samosprávných. A chci říci: při neozdravění samosprávy zůstane nemocen stát, neboť stát se opírá o tuto základní správní a hospodářskou složku. Stát bude nemocen, nebude-li zdráva samospráva. A tu, vidíme-li, že samospráva vykázala koncem roku 1933 okrouhle 12 miliard dluhů nikoli zadlužení svévolného, zejména nikoli z viny demokratické správy, od r. 1919, nýbrž jako dědička starých dluhů, které zbyly, ale i jako dědička velkých úkolů a povinností a posléze jako korporace postižená zásahy zákonnými - pak máme před sebou obraz veliké katastrofy, která už stojí přede dveřmi. Odbila dvanáctá hodina. Samospráva je v krisi, r. 1934 mohl by býti katastrofální, neučiní-li vláda žádoucích opatření na odvrácení nebezpečí, jež se na samosprávu hrne.

V čem spočívá toto nebezpečí? V tom, že se dopustil chyby především býv. ministr dr Engliš, který v občanské koalici plaidoval pro zákony o samosprávě, o jejím finančním hospodaření, domnívaje se, že těmito zákony nastane ozdravění hospodářské, ozdravění v celém našem hospodářském a sociálním životě. My dnes pozorujeme, že zákon č. 77 jako dílo občanské koalice velmi těžce zapadl do hospodaření samosprávy a velmi těžce podryl základy jejího finančního hospodaření. Samospráva chudne od r. 1928, kdy počaly účinkovati zákon o berní reformě a zákon protisamosprávný, a přichází do krise. Limitem přirážkovým ztratila samospráva nesmírné částky, zrušením školních přirážek byl na ni vznesen úkol uhraditi schodky školních rozpočtů, které byly dříve hrazeny separátně, školní přirážkou. Berní reformou byla snížena daňová základna pro výměr samosprávných přirážek. Samosprávě byl vzat podíl na dani obratové, byla jí odňata daň z motorových vozidel, daň přepychová a konečně při projektu zvýšení daní daň pivní, v sanačním období minulých vlád ještě nastala odpočitatelnost této zvýšené daně pivní, takže v městech, kde jsou pivovary, nastal zase automaticky nový pokles proti tomu, co bylo způsobeno na poklesu berní reformou z r. 1927.

Samospráva těmito újmami byla postavena jednak do nebezpečí nerovnováhy rozpočtové, která je totální a stupňuje se letošním rokem, byla postavena do nemožnosti plniti své úkoly spadající do sféry vlastní samostatné činnosti samosprávy a byla dokonce r. 1934 postavena do situace, že nemůže nejen plniti tyto veliké úkoly, ale že nemůže plniti ani úkoly, které mají právní titul. A jsou již případy, že obce nemohou platiti úroky, anuitu z úvěru, který si opatřily. To je totální krise. Jsem rád, že i nár. demokratický starosta Olomouce řekl, že lidová samospráva nemá na tomto stavu, úpadku a krisi, žádné viny. I on správně vyvodil, že vina spočívá v zákonných opatřeních, v těch újmách, které byly způsobeny samosprávě, a v tom, že každý nový zákon ukládá samosprávě nové povinnosti, aniž by se státní správa starala, má-li samospráva ve svých ochuzených rozpočtech úhradu. Není viny na správách obcí. Vezměme konkretní případ, Plzeň, jejíž jsem starostou, případ klasický, ilustrující, jak to asi vypadá všeobecně v celé samosprávě. Na r. 1934 vykazujeme 18 mil. neuhrazeného rozpočtového schodku a spočítáme-li, co jsme ztratili na přirážce školní, na podílu z daně obratové, motorové, přepychové, co jsme ztratili v důsledcích všech těchto opatření, je to u nás v Plzni asi 15 mil. Kč. A připojíme-li k tomu, že další újma 3 mil. Kč je způsobena poklesem kupní síly obyvatelstva, že obyvatelstvo nezaměstnané nebo veřejné zaměstnanectvo, kterému byly redukovány platy, méně konsumuje, projevuje se to i v hospodářství samosprávy. Naše dávky ze zábav, z nápojů, tedy dávky, které jsou opřeny právě o nejširší vrstvy lidové, vykazují schodek přes 2 mil. Kč, a to v jediném městě. Kromě toho následkem poklesu produkce v továrnách klesá odběr vody užitkové pro účely tovární. U nás v samé Plzni vykazuje tento schodek 1 mil. Kč, čili přes 3 mil. Kč jde na účet krise. Dohromady se náš nevyrovnaný schodek rovná tomu, oč jsme byli připraveni zákony z r. 1927 a oč trpíme dnešní hospodářskou krisí.

Máme tedy právo žádati, aby do svého plánu nejen jako věc pouze psanou a papírovou, nýbrž ke konkretnímu řešení pojala vláda nezbytně otázku řešení problému samosprávného. Samospráva osvědčila vůči státu velikou loyalitu, samospráva se zapřáhla do úkolů, které by stát nikdy nemohl vykonávati a které ani v budoucnu bez samosprávy konati nemůže. Samospráva tvoří pevné základy, přijímá velký úkol působnosti. Povinností státu je, aby samosprávě věnoval pozornost, jaká jí při významu a úkolu jejím přináleží. Žádáme tedy, aby k tomu, co vláda ve své naději předkládá jako prostředek k řešení krise, připojila důsledný program, přiměřený všem problémům hospodářským i sociálním, aby neřešila problémy jednostranně, nýbrž kompaktně, jak je to pro oživení hospodářského života nutné. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníkovi, jímž jest pí posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Situace, za které přistupujeme k řešení velmi důležitých hospodářských a finančních problémů, není věru růžová a utěšená. Neklid je ve světě, napětí je v Evropě, a i u nás i v řadě jiných států velmi těžká situace hospodářská. Celý svět se topí v chaosu, chaosu politickém, hospodářském, měnovém i válečném. Po válce hospodářské anebo zároveň s ní začíná vystupovat do popředí také veliká, krutá válka měnová. Dolar, libra šterlinků a velké státy, které tyto měny representují, začínají svádět obrovské bitvy o světová tržiště. Ve dvaceti letech bylo toho napětí, starostí, rozčilení věru více než dosti. (Tak jest!) Od r. 1914 nemá Evropa, nemají naše generace klidu, není proto divu, že povolují nervy národů velikých i malých. To, co se v jediném týdnu odehrálo ve Francii i v sousední republice Rakouské, je krutým toho dokladem. Na ulicích vídeňských, na ulicích četných měst i obcí rakouské republiky tekla krev žen a dětí, které přece pravidelně neválčívají. Je nám nesmírně líto všech těch obětí kruté občanské války a nemůžeme jinak, než poklonit se veliké a světlé památce těch, kdož za principy demokracie (Potlesk. - Hlasy: Sláva jim!), za principy lidskosti a za principy spravedlnosti vykrváceli na dlažbách ulic.

Nejkrajnější levice vyvolávala zde dneska scény. Byla bych ráda řekla pánům, že tragedie rakouských socialistů je jenom následkem tragedie socialistů v Německu a tragedie socialismu v Německu je jenom důsledkem úžasného štvaní německé komunistické strany (Výborně!) a jejích neslýchaných útoků ne na bašty reakce, která zvedala nad Evropou svou hlavu, nýbrž na bašty socialismu, který skutečně byl také oporou pokrokovosti i v jiných státech. (Výborně!) Je jisto, že události rakouské budou vrhati řadu neděl na Evropu ještě těžké stíny. Přáli bychom si v zájmu lidskosti, aby Společnost národů zakročila (Výborně! - Potlesk.), aby nedošlo k dalšímu prolévání krve.

Je jisto, že zásahy naší vlády v celé spleti hospodářských a měnových otázek vyvolají u nás kritiku, někde neporozumění a někde také zlou vůli. Vždyť se toho již použilo i k vystoupení z koalice a vlády, aby se případně mohlo zaujmouti stanovisko bojovnější. Ale já nejsem ani v této kruté době pesimistou, věřím ve velikou mravní sílu našeho národa (Potlesk.), věřím, že se vždy najdeme, když je zle, a když se kol nás uzavírá železný kruh nenávisti, reakce a nebezpečí, tím více musíme státi k sobě, tím méně musíme znáti strany a tím více musíme respektovati republiku a práva celého národa. (Výborně! - Potlesk. - Posl. Jaksch [německy]: I němečtí dělníci budou hájiti republiku! - Potlesk.) Našemu národu slouží ke cti, že v době úžasného chaosu, napětí, rozčilování, prolévání krve přistupuje vážně a odpovědně k řešení důležitých otázek hospodářských. Je pravda, že máme ohromné starosti, ale kdo by jich dnes neměl, ve kterém národě by nebyly? Ale máme také velikou houževnatost, máme v sobě cit oddanosti k republice, vážíme si své svobody a věříme ve velkou a poctivou naši budoucnost. (Potlesk.) Kolem nás střídají se války, povstání, revoluce, politické vraždy, krachy měn, všechno to zachvívá četnými státy až v základech; a u nás, trpíme-li, a věru veliká většina národa trpí velmi těžce, trpíme z 90 procent za cizí viny. Náš národ nezavinil hroznou světovou válku - a přece ji odnášel krvavými obětmi. Naše republika nezavinila úžasnou krisi světovou a přece těžce neseme její důsledky. My jsme válkou neprodlužili svět a Evropu, my jsme vypjatou, šílenou racionalisací nezaplavili svět, my neženeme Asii 10 roků do krvavých válek a povstání, nevyvoláváme vzpoury a války v Jižní a Střední Americe. My jsme neodtrhli Rusko, polovinu Evropy, od druhých států, my jsme neposadili Hitlera a bojovnou stranu německých nacionalistů v Německu do sedla, my jsme nezavinili krvavé povstání a napětí ve Francii, Rakousku a jinde - ale jsme součástí ostatního světa a neseme, ať chceme nebo nechceme, důsledky tohoto ohromného nepokoje, který se valí kolem nás. (Tak jest!) Republika naše pod vlivem a tlakem socialistických stran vykonala v těžkých kritických dobách hospodářské tísně velký a krásný kus poctivé práce. R. 1930 v dubnu měli jsme pouze 88.000 nezaměstnaných, za 3 roky nato v dubnu r. 1933 měli jsme jich již 950.000. To bylo prostě důsledkem toho, že ohromná krise ve všech sousedních státech stavěla veliké celní šraňky, drátěné záseky devisových opatření proti našemu vývozu a že prostě i u nás v důsledku všech těžkých válečných dob národ silně ochudl.