Předseda dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Petrovič.

204 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Hodža, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 9 hod. 35 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna je způsobilá jednati.

podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil předseda na dnešní, případně zítřejší den posl. Sedláčkovi, Bazalovi.

nemocí posl. dr Ravasz. Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal předseda dodatečnou omluvu posl. Polacha na včerejší den.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Zemana za posl. dr Černého; klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. dr Stránského za posl. Vaňka; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Dietla za posl. Hackenberga.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. dr Wintra za posl. Brožíka; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. dr Ivanku za posl. inž. dr Touška.

Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru branného posl. Häuslera za posl. Kremsera; do výboru zahraničního posl. Schäfera za posl. de Witte.

posl. Stanislava a druhů ministru spravedlnosti o neutěšených poměrech právních obyvatelstva ve východním Slovensku (č. D 1236-III).

počátkem schůze: zprávy tisky 2485 a 2486.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2483) zákona, kterým se mění nebo doplňuji některá ustanovení jednak opatření Stálého výboru ze dne 7. listopadu 1929, č. 166 Sb. z. a n., o konečné úpravě československé měny, jednak zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové (tisk 2485) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Patejdl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Tíživost hospodářské krise ukazovala se při projednávání rozpočtu na r. 1934 způsobem neobyčejně vážným. To mělo za následek, že už tehdy pan předseda vlády prohlásil, že úsilím vlády musí býti, aby rozpočet na r. 1934 byl posledním rozpočtem deflačním. (Výkřiky posl. Štětky.) Pod dojmem tohoto prohlášení snažila se řada odborníků najíti cestu, která by zabezpečila, aby rozpočet na r. 1934 byl opravdu posledním deflačním rozpočtem, a bylo pochopitelné, že se při tom musilo především rozhodovati, máme-li postupovati v dosavadní politice stálého a stálého snižování cen a tlačení na důchody, nebo má-li se hledati východisko jinde.

Hlavním úkolem v řešení hospodářské krise musilo býti a je pro vládu i pro každého odborníka, abychom odstranili hlavní potíže hospodářské krise, její nejtíživější důsledky, které záleží v nezaměstnanosti. Proto hlavním úkolem každého řešení musilo zde býti najíti opatření, jimiž by se nezaměstnanost snižovala, jimiž by se odstraňovaly zejména další náklady věnované z tohoto titulu ve prospěch nezaměstnaných a jimiž by se opatřovala lidem práce, po které všeobecně volají.

Řada návrhů, o kterých bylo jak v odborném, tak v denním tisku diskutováno, nemohla ovšem ujíti také pozornosti vlády, pozornosti pana předsedy vlády a byla vládou bedlivě zkoumána. Zkoumajíc předložené návrhy, přišla vláda po určité době k názoru, který vyvrcholil ve vlastním jejím plánu, který byl veřejnosti oznámen ponejprv před krátkou dobou v rozhlase. Tento vlastní plán vlády vidí první krok, počátek jiného řešení hospodářských poměrů u nás v určitých změnách dosavadní měnové politiky. Tyto změny si představuje v dvojím směru, jednak ve snížení zlatého obsahu v naší koruně, jednak ve snížení zlatého krytí naší měny. V důsledku toho ohlásila nám vláda již včera při vstupním prohlášení pana předsedy rekonstruované vlády návrh, který směřuje ke snížení zlatého obsahu v naší koruně o 1/6. Vláda sama uvádí, že toto snížení je nutné se zřetelem k tomu, že příčinou dosavadních nesnází byla disparita ceny koruny zahraniční a koruny domácí, že se vláda snažila po delší dobu tuto disparitu odstraniti tím, že chtěla přizpůsobiti méně hodnotnou domácí korunu koruně zahraniční, že přizpůsobení to prováděla způsobem odborně a vědecky možným, deflací, že však tato deflace se ukázala jakožto prostředek dále neschůdný, poněvadž kdyby se v ní mělo pokračovati, vyžadovala by další restrikci, další tlaky na důchody, na úroky a ceny a zejména tlaky, které by se pohybovaly kolem 20 až 25%. A poněvadž vláda vidí, že pokračování v této politice je nemožné, obrací nyní svoji taktiku v tom smyslu, že se snaží přizpůsobiti zahraniční korunu koruně domácí, a toto přizpůsobení provádí právě nižším hodnocením naší koruny, provedeným tím, že se zlatý obsah snižuje a v důsledku toho má se přizpůsobiti koruna zahraniční koruně domácí.

Vláda sama říká, že toto snížení zlatého obsahu neprovádí úplně tak, aby v důsledku toho snížení tato parita nastala, nýbrž ponechává další opatření budoucí své politice cenové, při které vláda podle svého prohlášení setrvává, neboť vláda ve svém prohlášení uvedla, že přijímá program vlády dřívější, a ještě zdůraznila, že zejména pokládá za svoji povinnost pokračovati ve své cenové politice.

Snížení zlatého obsahu v naší koruně má tedy podle zákona přispěti k odstranění nesnází našeho hospodářského života. V čem tyto nesnáze záležely? Záležely již v tom, že vzhledem k vyšší hodnotě naší koruny zahraniční byli jsme ve své soutěživosti na zahraničních trzích neschopni konkurence, neboli, jak to pan předseda vlády ve svém projevu v rozhlase uvedl, byli jsme všude příliš drazí. Je pochopitelné, že se v hospodářském životě každý kupec řídí podle ceny zboží, a proto jsme vlastně stále a stále byli vylučováni ze soutěživosti, a toto vylučování bylo postupně čím dále tím značnější, takže při pokračování v dosavadní politice bychom byli pravděpodobně dospěli až k úplné ztrátě našeho vývozu.

Opatření, které vláda navrhuje, totiž snížení zlatého obsahu v naší koruně, směřuje k tomu, abychom tyto překážky našeho exportu odstranili. Ovšem toto opatření samo o sobě nám ještě krisi nevyřeší, nezaručí nám, že po uzákonění tohoto návrhu okamžitě náš export stoupne - k tomu musí přistoupiti ještě jiná opatření, která záleží především, jak známo, v jiné obchodní politice, v jiných obchodních smlouvách. Ale význam tohoto měnového zákona, této měnové novelisace záleží právě v tom, že nám odstraňuje aspoň překážky soutěživosti, které zde až dosud byly.

Proti tomuto opatření, navrhovanému vládou, jsou vlastně z řad oposice podstatně největší námitky. Proti jiným opatřením, zejména proti snížení zlatého krytí ty námitky postupem doby úplně mizejí. Ale celkem myslím, že se správně vyjadřuji a chápu situaci oposice tak, že se staví především proti snížení zlatého obsahu koruny a uvádí, že si svůj export nikterak nezvýšíme, a za druhé, že právě toto opatření, které nazýváme devalvací, bude znamenat stoupnutí cen. Pokud se týče otázky exportu, už jsem se o této věci zmínil, a jde tedy teď o to, abych se zmínil o námitkách, které dokazují, že dojde ke stoupnutí cen, a vyvrátil je. Je sice pravda, že každé snížení měny znamená podle teorie národohospodářské stoupání cen. Ale nesmí se zapomínat, že naše opatření směřuje nikoliv k snížení měny na trhu domácím, nýbrž že směřuje k snížení měny, totiž naší koruny, na trhu zahraničním. (Výkřiky posl. Štětky.) A jestliže tedy toto opatření má tento účel, pak přirozeně nemusí nastat důsledky, o kterých se mluví (Výkřiky posl. Štětky. - Předseda zvoní.), nemusí nastat také proto, že máme určité zkušenosti se státy, které k podobnému opatření sáhly, máme zkušenosti s Anglií a s Amerikou. Jak známo, v Anglii, která řešila svůj měnový problém daleko radikálněji než my a kde právě u nás mnozí zastánci dosavadního směru očekávali, že v Anglii tato radikální změna povede k stoupnutí cen, nedošlo k žádnému zvyšování cen. Tedy to znamená, že snížení hodnoty měny může vyvolati zvýšení cen tenkráte, záleží-li důvod snížení hodnoty právě v měně samé, je-li měna sama už jaksi tak slabá, že je třeba ji níže hodnotit, a po této stránce, myslím, že zejména cizina správně vystihla naše měnové opatření. Odvolávám se zejména na tisk anglický, který vyzdvihuje, že naše měnové opatření je opatřením svého druhu, že my sice hodnotíme níže svou valutu, svou korunu, ale ne z důvodů měnových, nýbrž z důvodů soutěživosti, z důvodů hospodářských, že k tomu nejsme nuceni snad vnitřními hospodářskými poměry své měny, nýbrž že nás k tomu přímo nutí hospodářský tlak mimo nás. Jinými slovy, že chceme si získati předpoklady možné soutěživosti. A tu ovšem tento důvod je neobyčejně silný. Chceme tím říci, že se dovoláváme práva na hospodářský život zahraniční. A jestliže druzí použili určitých opatření pro hájení své hospodářské existence, nikdo nám nemůže míti za zlé, jestliže my také právě proto, že se chceme udržeti na zahraničních trzích, že chceme hospodářsky žít, k tomuto opatření saháme. To je potom situace docela jiná, neboť se právě ukazuje, že toto měnové opatření je nezbytně nutné z důvodů naší soutěživosti.

Vyslovovaly se také názory, že konec konců náš export nemá pro naše národní hospodářství tak pronikavý význam. Zde, vážená sněmovno, domnívám se, musíme přece jenom brát v úvahu určitá statistická data. A máme-li zjištěno, že náš export přinášel do našeho národního důchodu cifru až 20 miliard, a jestliže tato cifra nám sklesla až na 5 miliard, je pochopitelné, že těch 15 miliard musí nám v našem národním hospodářství scházeti, konec konců to cítíme na každém kroku, vidíme důsledky toho právě v omezování výroby, v nezaměstnanosti a ve stále rostoucí bídě. Proto se domnívám, že my si nemůžeme dovoliti přepych, abychom řekli, že nestojíme o náš zahraniční obchod, poněvadž podle mého názoru na něm záleží udržení nás na stávajícím nejen hospodářském, nýbrž, dovoluji si tvrditi, i kulturním stupni. Tedy tyto námitky, které jsou vznášeny z řad oposice proti snížení zlaté hodnoty v koruně a které se zejména opírají o obavy ze stoupání cen, podle mého názoru nejsou přesvědčivé. Je sice pravda a jest možné, že došlo a dojde k pokusům o zvyšování cen, jde jen o to, abychom dovedli posouditi, zdali takové zvyšování cen je odůvodněno hospodářsky. A podle toho, co jsme slyšeli v prohlášení vlády, o čem mluví důvodová zpráva a na co jsem poukázal, myslím, že mám právo říci, že důvody k zvyšování cen tu nejsou a že tudíž každé zvyšování cen, ku kterému by došlo nebo bude docházeti, je docela oprávněným důvodem, aby vláda použila prostředků, které má k disposici a takové neodůvodněné zdražování zamezila. Ostatně nebude vláda v tomto svém postupování osamocena. Je nám dobře známo, že v jiných státech mají stejné potíže, že dovedou tyto potíže odstraňovat s neobyčejnou energií - poukazuji na politiku presidenta Spojených států Roosevelta, který všechny překážky, které se staví proti jeho hospodářskému plánu, odstraňuje s přísností, která by u nás vyvolala přímo zděšení.

Není-li tedy jakékoliv zdražování cen odůvodněno ani hospodářsky, ani jiným způsobem, pak přirozeně má vláda plnou možnost, aby takové pokusy odvrátila; a prohlásila-li vláda, že také veškeré pokusy o zvýšení cen bude stíhati, nemáme důvodů, proč bychom tomu nevěřili.

Se strany oposice byly vyslovovány zejména také obavy, že budou zkráceni majitelé úsporných vkladů, zejména se poukazuje, že řadě drobných střádalů, drobných vkladatelů, kteří mají uloženo několik těch tisícovek, bude tímto opatřením měnovým jejich uložený uspořený kapitál ve své hodnotě snížen. Dovolím si opakovati, co jsem řekl již v rozpočtovém výboru, že tito drobní střádalové jsou lidé, kteří nežijí z kapitálu, nežijí z výnosu tohoto kapitálu, žijí z výnosu práce, a nemůžeme tedy dělati politiku, která by takovému drobnému střádalovi odnímala možnost práce, neboť jest samozřejmé a konec konců zkušenosti to ukazují, že ztratí-li takový drobný střádal práci, pak ten uložený kapitál ztráví neobyčejně rychle v několika měsících. Proto hlavním úkolem z toho vyplývajícím jest dělati taková opatřeni, takovou politiku, aby lidé nejen práci neztratili, nýbrž aby ti, kteří byli vyřazeni z pracovního procesu, práci získávali, takže tímto způsobem jim potom zůstane zachován důchod mzdový z práce a zůstane jim také zachován ten kapitálek, ten uspořený kapitál, který mají. Tedy myslím, že toto opatření se spíše může správně nazvati opatřením ne v neprospěch drobných střádalů, nýbrž v jejich prospěch. A po stránce právní také poukazuji na ustanovení posledního odstavce čl. I, podle kterého nová koruna tímto způsobem upravená se zákonem staví na roveň koruně dřívější.

Jak jsem se zmínil, podstatné námitky, největší odpor proti této osnově je právě proti snížení zlatého obsahu Kč, a pokusil jsem se tedy vyvrátiti hlavní námitky, které se zde právě přednášejí. Pokud se týče zlatého krytí chtěl bych poukázati, že tento návrh mění zákon o cedulové bance v tom smyslu, že předepsané krytí 30%, po případě od r. 1935 35%, snižuje se na 25%. K tomuto snížení přistupuje vláda proto, že očekává od něho možnost rozmnožení oběživa, možnost zvýšení produktivního úvěru, a jako hlavní důvod k tomuto opatření uvádí usnesení zlaté delegace při Společnosti národů. Důvodová zpráva sama cituje doslovně usnesení zlaté delegace měnové při Společnosti národů. Tato zlatá delegace jasně prohlásila, že je naprosto dostatečné zlaté krytí 25%, po případě 20%. To, co my tedy děláme, je přizpůsobení se názorům odborníků na slovo vzatých, my si prostě snižujeme své zlaté krytí o určité procento, o 5%, po případě o 10%, abychom si umožnili vydávání bankovek k účelům produkčním. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr Patejdl (pokračuje): Důvody, které uvádí vláda pro snížení zlatého krytí našich bankovek, jsou přesvědčující, přesvědčily na konec i oposici, neboť proti tomuto opatření celkem žádných vyslovených protestů právě projeveno nebylo. (Posl. Štětka: Poněvadž jste hluší, když to neslyšíte!) Pane kol. Štětko, my jsme dosud neslyšeli žádný rozumný návrh se strany komunistů, jenom křiky.

To jsou dvě podstatné změny, v nichž je vlastně soustředěn vládní návrh, a rozpočtový výbor, když měl rozhodnouti o těchto podstatných změnách, měl proti dřívějším dobám situaci poněkud lepší, neboť měl zde k disposici jednak tu diskusi, která byla prováděna po delší dobu, měl k disposici prohlášení pana předsedy vlády do rozhlasu, měl k disposici prohlášení pana předsedy vlády včerejšího dne, měl k disposici důvodovou zprávu a tak šlo o to, aby rozpočtový výbor posoudil, zdali tyto důvody jsou přesvědčující. Rozpočtový výbor přiklonil se k důvodům uvedeným v těchto prohlášeních i v důvodové zprávě a projevil s navrhovaným opatřením svůj souhlas. Schválil také jednotlivé články týkající se této osnovy, a to čl. I, II a III celkem beze změny, až na malou stylistickou změnu, která byla provedena v čl. III. (Výkřiky poslanců strany komunistické. - Předseda zvoní.)

Pokud jde o čl. IV, provedl rozpočtový výbor určitou změnu, že vsunul mezi dosavadní dva odstavce nový odstavec pod lit. b), který upravuje novým způsobem postavení guvernéra Národní banky československé. Postavení guvernéra Národní banky československé bylo až dosud upraveno zákonem o Cedulové bance a bylo upraveno tehdy až příliš analogicky s býv. zákonem týkajícím se banky Rakousko-uherské. U nás záležela obtíž z tohoto doslovného znění v tom, že řada státních a veř. zaměstnanců byla zákonem vylučována z možnosti, aby se stali funkcionáři Národní banky. A myslím, že nemáme takový přebytek odborníků, abychom mohli a priori klidně odmítati kvalifikované síly, které po stránce odborné a vědecké se u nás objevují i v řadách státních a veř. zaměstnanců, nehledě k tomu, že je to určité omezovací opatření, které je v rozporu s rovnými právy. Aby tedy tomu rozpočtový výbor vyhověl, pojal zde ustanovení, podle kterého může býti guvernérem Národní banky československé také státní a veřejný zaměstnanec. - Ovšem rozpočtový výbor musil k tomu připojiti také určité výhrady, jednak výhrady analogické s postavením státního zaměstnance, který se stane poslancem, tedy výhrady týkající se jednak poměrů služebních, jednak platových, pojal výhradu nepřípustnosti jiných placených funkcí, ale jinak považuje rozpočtový výbor změnu a doplněk v tomto smyslu provedenou za účelnou a proto tuto změnu čl. IV schválil.

Navrhuji proto slavné sněmovně, aby vládní návrh osnovy přijala tak, jak se na něm usnesl výbor rozpočtový. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Poněvadž ve včerejší 315. schůzi sněmovny bylo usneseno, aby o prohlášení pana předsedy vlády, které v oné schůzi učinil, provedla se rozprava sloučeně s projednáváním této osnovy, přistoupíme k této sloučené rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut na klub, při čemž se poslanci mimo kluby počítají jako jeden klub. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Gottwald, dr Bacher, dr Pružinský; na straně "pro" pan posl. Pik.

Uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníku "proti", p. posl. Gottwaldovi. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Posl. Gottwald: Včerejší prohlášení vlády a předložená osnova znamenají, že vláda nastoupila cestu otevřené inflace. Navrhovaným zákonem se snižuje cena koruny přímo o jednu šestinu a snižuje se zlaté krytí z dosavadních 35 na 25%, čímž se koruna v celku znehodnocuje o 25 až 30%.

Malypetr při tom [ ] vykládá, že to není inflace, a Patejdl to tady po něm opakuje. Ale co je potom inflace, když ani formální snížení hodnoty peněz a nad to snížení zlatého krytí těchto peněz, [ ], není inflací? Já potom nerozumím a nikdo nebude rozuměti, co inflace je, když snížení hodnoty měny o 30% není inflací. (Posl. Stern: Ale cítiti to budou všichni stejně!) Ano, je to pravidelná inflace, ovšem, chcete-li, inflace organisovaná. Ovšem organisovaná tak, že když teď organisujete znehodnocení, sami nevíte, kde to pak skončí.

Není pochyby o tom, že vládou nastoupená inflace znamená nový druh těžkého útoku na všechen pracující lid. Chce se lidem namluviti, že vnitřní hodnota koruny zůstane nezměněna, t. j., že se nebudou zvyšovati ceny. Nehledě na úplnou a absolutní nesmyslnost tohoto tvrzení, živé skutečnosti samy usvědčují vládu a sociálfašisty [ ]. Fakt je, že se ceny už teď zvyšují, že už nyní stoupají a budou v nejbližší době dále stoupati. Na př. včera oznámili textilbaroni, že budou zvyšovati ceny textilií o 15%. Vaše organisace v Užhorodě sama telegrafovala, že na Podkarpatsku už předem, na foršus, jdou ceny do výše, natož zítra.

Inflační opatření vlády znamená tedy především, že všem dělníkům, zřízencům, úředníkům a státním zaměstnancům budou znehodnoceny mzdy, a to nejméně o 25 až 30%. Dále toto opatření znamená, že o totéž procento budou znehodnoceny, t. j. sníženy vklady drobných střádalů. Pro drobné zemědělce pak toto opatření znamená, že budou museti draze nakupovati všechny průmyslové výrobky, že jim stoupne pachtovné a jiné podobné výdaje, takže eventuální vyšší příjmy za jejich výrobky - při čemž nutno věděti, že zvýšení cen potravin pro konsumenta ještě nikterak a zdaleka neznamená, že by sedlák za produkty dostal víc, ale i v tom případě, kdyby dostal o něco víc - budou převyšovány zvýšením jejich ostatních výdajů, zkrátka budou musit víc vydávati než dosud a víc než dostanou.

Odjakživa bylo faktem, že inflace je hotovým loupežným tažením na kapsy dělníků. Ještě nedávno zdůrazňovali a přísahali sociální demokraté a čeští socialisté nesčíslněkrát na schůzích, v tisku i v deklaracích, že inflace je jedním z nejhorších způsobů zdanění širokých vrstev pracujícího lidu ve prospěch buržoasie, ve prospěch kapitalistů a velkostatkářů. To bylo odjakživa pravdou a zůstane pravdou i teď, kdy páni zde provádějí inflaci a konfiskují slovo "inflace". Co tedy platí o každé inflaci, to platí také o inflaci Malypetrově. Po této stránce můžeme Malypetrovu staronovou vládu nazvati vládou inflace [ ].

Proč sahá vláda k inflaci? [ ].

Hle, jak vláda hospodařila: Za r. 1930, 1931, 1932 a 1933 skončilo státní hospodářství schodkem asi 5.040,000.000 Kč. Za r. 1934 se počítá s dalším schodkem asi 2 miliard Kč, dohromady tedy přes 7 miliard Kč. Z toho byla část uhrazena francouzskou půjčkou, rozmnožením drobných peněz - tedy už započatou inflací - asi o 600 mil. Kč, prolongací a rozmnožením pokladničních bonů při jejich neustálém rozmnožování - rovněž určitá forma inflace - a konečně t. zv. půjčkou práce. Ale to všechno nestačí, schodek na r. 1933 asi v částce 2 miliard vlastně dosud uhrazen není. K tomu přistupuje dluh za státní dodávky, hlavně za dodané již dodávky, hlavně u Škodovky v částce asi 1.700 mil., dále jest očekáván schodek za r. 1934 v částce asi 2.000 mil. Kč, a počítá se se zvýšeným zbrojením, s většími výdaji na militarismus nejméně o 1.000 mil. Kč. Konečně jsou zde exportní premie, dávané pod titulem oživení exportu, v částce rovněž nejméně 1 miliardy, pak nové subvence zkrachovaným bankám atd. [ ].

Pracující lid tím, že jeho reální důchod bude cestou inflace snížen pro nejbližší budoucnost nejméně o 30 %, má toto bankrotářské hospodářství vlády a tyto očekávané i stávající deficity zaplatiti. [ ]. Dělají prý inflaci mimo jiné proto, aby dále nemusili snižovati mzdy. A prosím, to si troufají prohlašovati v okamžiku, kdy ve většině průmyslových odvětví je veden nový útok na mzdy, kdy veliká část kolektivních smluv je vypovězena s vysloveným požadavkem snížení mezd, kdy zkrátka podnikatelé takměř na celé čáře žádají nové snížení nominálních mezd. V této době si troufají odůvodňovat inflaci tím, že nechtějí snižovat mzdy; odvažují se to tvrditi v okamžiku (Posl. Zápotocký: Kdy už mzdy sníženy jsou!), kdy už mzdy byly několikráte sníženy, a snižují je teď v tom okamžiku, když říkají, že nemají v úmyslu snižovati, troufají si to tvrditi ve chvíli, kdy mají v šuplíku připravený návrh na pronikavé zhoršení nemocenského a hornického pojištění, kdy chtějí snížiti nominální nemocenské a hornické podpory.

Co to tedy znamená? Znamená to, že kapitalisté a vláda chtějí dělníkům snižovati mzdy dvojím způsobem, a to naráz: přímým snížením nominálních mezd a znehodnocením jejich reální hodnoty. [ ]. Připomeňme si jen skutečnosti: S čím chodili, když snižovali dělníkům mzdy, nezaměstnaným podpory a státním zaměstnancům platy? S tím, že tak činí proto, aby udrželi cenu koruny, aby zachránili korunu, s tím, že budou zároveň snižovati ceny zboží, aby si prý každý mohl za tu korunku více koupiti, takže to snížení ani neucítí. Chodili s tím, že budou snižovati veřejná břemena a daně a pod. Chodili jste s tím vším a slibovali jste to? Slibovali a prohlašovali každého, kdo o tom pochyboval a říkal, že je to švindl, za lháře a štváče. Ano, činili jste tak.

A co se teď stalo a co sami říkají a doznávají? Jediné, co bylo sníženo, byly platy, mzdy, podpory. (Posl. Dubický: A výrobky zemědělské!) U těch drobných rolníků, ale Kooperativa a velkoagrárníci na tom ještě hodně vydělávají, nota bene ještě se subvencemi. To bylo sníženo, to sami teď doznávají, že jediné to bylo sníženo, ale ceny, daně a jiná břemena zůstala stejně vysoká, ne-li vyšší. A teď najednou říkají: už nemůžeme snižovati ceny a břemena. Dokud šli na mzdy, tak pořád hubou snižovali ceny a břemena a teď najednou nemohou dále snižovati ceny a břemena a říkají, že dosavadní cesta vede ke katastrofě, že se musí nastoupiti jiná cesta, než byla cesta deflace, že se musí začíti z jiného konce.

Při tom je zajímavé, že vláda neměla dosti moci a dosti vůle k tomu, aby při snižování mezd protlačila také úměrné snižování cen. Když teď sama vláda, sociálfašisté a všichni to doznávají, který naivka, který blázen může věřiti tomu, když se zde dnes autoritativně slibuje, že měnová opatření nesmějí vésti ke zvýšení cen, nebo že to vláda znemožní? Neznemožní to, [ ]. A to se také v plné míře týká jejich slibu, že cestou inflace resp. cestou stabilisace - nebo já nevím, jak to nazvati se roztočí kola výroby, že bude oživen obchod, zkrátka a dobře, že bude oživeno hospodářství a zejména že se oživí zahraniční obchod.

Nuže, co bude ve skutečnosti, především na domácím trhu? Není pochyby, že v nejbližších dnech a týdnech budou lidé více nakupovati z obavy před dalším znehodnocením měny. Kdo nějakou korunku ještě má, bude se snažit uložit ji v nějakém zboží. A tyto zvýšené nákupy, které nastávají už nyní před uzákoněním této předlohy, povedou ovšem ke zmenšení zásob a k přechodnému zvýšení výroby v některých odvětvích. Ale co dále? Jakmile budou jednou poslední našetřené korunky vydány, jakmile pak mzdy a platy budou zvýšením cen znehodnoceny, sníženy, takže dělník a úředník a vůbec člověk odkázaný na pevný plat, si bude moci příště koupiti za svůj plat méně, než mohl dosud, klesne v důsledku toho ovšem celková potřeba a přechodné oživení výroby se nejen zastaví, nýbrž se obrátí v pokles.

Dále se snad může uváděti, že by inflace mohla vésti k oživení domácího trhu a výroby tím, že by se investovalo, že by kapitalisté podnikali větší investice, že by pořizovali za hotové některé výrobní prostředky, fabriky, stroje atd. Ale to je absolutně nepravděpodobné už z toho jednoduchého důvodu, že dosavadních továren a strojů není ani zdaleka využito a že jsou schopny bez jediného haléře investic, bez obnovy fixního kapitálu produkovati daleko větší množství výrobků než dosud a než se snad přechodným oživením výroby v důsledku inflace projevuje. Tedy ani touto cestou zvýšené výroby v důsledku zvýšené poptávky na domácím trhu nestoupne výroba trvale a zbývá hlavně argument vládních a sociálfašistických inflacionistů, že totiž snížením ceny koruny stoupne zahraniční obchod a tím tedy i výroba, že stoupne export.