Odborníci z řad technických upozorňují dále, že vedle těchto ztrát jednotlivců jsou další ztráty rázu veřejného. Tak v Mirošově na Rokycansku a posledně v Tlučné u Plzně ztratila se následkem poddolování voda, ale každá snaha volající po náhradě zůstává, bohužel, marnou. To všechno jsou zjevy velmi vážné, kterým by měla státní správa věnovati zvýšenou a mimořádnou pozornost. Pan ministr veř. prací inž. Dostálek ohlásil zde včera přípravy k další úpravě horního zákona. Jsme jisti, že při troše dobré vůle lze odčiniti bolesti občanů majitelů poddolovaných pozemků, aniž by to znamenalo ztížení důlního podnikání. Očekáváme v tom směru brzké vládní návrhy.

V souvislosti s tímto řešením vyskytuje se i problém rekultivace poddolovaných pozemků. Je to velký problém agrární a národohospodářský, který musí býti řešen v celostátním zájmu nejen sociálním, nýbrž i hospodářském. Upozornil jsem na tuto ožehavou otázku ve schůzi soc.-politického výboru, který přijal naši resoluci, v níž se vláda vyzývá, aby s urychlením předložila návrh zákona za účelem náležité ochrany právních statků majitelů poddolovaných pozemků, jakož i za tím účelem, aby půda dolováním porušená mohla býti vrácena svému zemědělskému poslání.

Slavná sněmovno, mám za to, že je nutné při této příležitosti zamysliti se i nad otázkou vývozu a dovozu uhlí. Z úvahy docenta dr Ulricha vychází najevo, že jsme r. 1932 vytěžili téměř 11 mil. tun uhlí kamenného a 15 1/2 mil. tun uhlí hnědého. Vyvezli jsme 1,533.000 tun hnědého uhlí, 1,367.000 tun kamenného uhlí, 276.000 tun koksu a 82.000 tun briket. Máme kompensační úmluvy s Německem, za povolený vývoz našeho hnědého uhlí dovoz kamenného uhlí, máme smlouvu s Polskem, za vývoz koksu dovoz uhlí. Dovezli jsme téměř 104.000 tun uhlí hnědého, 1,588.000 tun uhlí kamenného, 228.000 tun koksu a skoro 33.000 tun briket. Dovážíme tedy neúměrně mnoho, zvláště kamenného uhlí, mnohem více, než odpovídá sjednaným kompensacím. Příčina je hlavně v nízké ceně uhlí, za kterou se platilo r. 1932: v Polsku 14 Kč za 1 g, v Německu dokonce jen 12˙40 Kč, kdežto u nás stálo a stojí ostravské uhlí v drobném prodeji kolem 36 Kč a kladenské kolem 34 Kč; u koksu je to ještě křiklavější. To je politika podle našeho názoru naprosto absurdní, když majíce v našich zemích znamenité uhlí a spoustu nezaměstnaných jsme ve vývozu pasivní a více dovážíme. To je důsledek nemožné politiky obchodní i cenové.

Tu se táži, kam jdou zisky z laciného uhlí zahraničního, jehož cena stoupne hned o 30, 40%, když přejde hranice našeho státu? (Slyšte!) Veřejnost právem a kriticky posuzuje, jak se na dolech u nás hospodaří. Státní doly na Mostecku vykazují v posledních letech 14 až 16 milionů Kč čistého zisku, ačkoli mají režii vyšší, třeba hospodárnější než u Mostecké uhelné společnosti, která vykazuje čistý zisk 7 mil., ačkoli má důlní majetek mnohem větší než státní správa. To je opět nový důvod, aby státu bylo zaručeno právo plné kontroly nejen nad hospodařením s přírodním bohatstvím, nýbrž i nad tím, jak se tvoří, upravují a schvalují roční bilance. Pak by se snad našly, slavná sněmovno, potřebné částky na nutnou sanaci hornického pojištění, které je, jak jsem dokázal v soc.-politickém výboru, vysoce pasivní a kde se veškeré příjmy vydávají na vyplácení důchodů provisionistů, při čemž nároky aktivních horníků a pojištěnců jsou naprosto nekryty.

Pan ministr inž. Dostálek zde včera mluvil o nutnosti sanace hornického pojištění a projevil názor, že bude co nejdříve předložena příslušná osnova zákona. Nás zajímá, na jakých finančních základech bude toto hornické pojištění stabilisováno. Bude dopláceti stát, zaplatí stát oněch 200 mil. Kč, které s jeho zárukou vyplatila až dosud Zemská banka Ústřední bratrské pokladně ke krytí důchodů provisionistů? Neměli by se povolaní činitelé dříve podívati na hospodaření uhelných společností, na jejich velké zisky v dobách konjunktury a neměli by dbáti, aby valorisované důchody hornických pojištěnců byly kryty zvýšenou kvotou výdělečných uhelných společností? Každé sociální pojištění musí podle mého názoru spočívati na principech soběstačnosti. Stát, který je enormně zatížen milionovými příspěvky k základním důchodům, nemůže nésti miliardová risika pasiv v hornickém pojištění, kde výroba a podnikání vykazovalo a vykazuje stále milionové zisky.

Slavná sněmovno! K uhelným dolům obracela zraky celá veřejnost, když vláda ohlašovala snížení cen uhlí vládním zmocněním. Byl to zjev pochopitelný. Vždyť černé uhlí jest u nás jedenáctkrát dražší a koks skoro čtrnáctkráte dražší než před válkou, uhlí hnědé v průměru dvanáctkráte dražší. Ve srovnání s cenami v Německu, Belgii, Anglii se ukazuje, že index u nás je o 25 až 40% vyšší než v zahraničí, při posuzování cenové situace r. 1932, od kteréžto doby žádné podstatné výkyvy nenastaly.

Vyšlo vládní nařízení o snížení cen uhlí pro domácí otop. Vláda prohlásila, že snižuje všechny tři složky, z nichž se skládá cena uhlí u spotřebitele, totiž ceny na dole, železniční dopravu a distribuční výlohy obchodů dodávajících uhlí konsumentům. Vládní nařízení vyšlo dne 7. prosince 1933, ale snížení cen uhlí pro domácí otop není téměř nikde v praktickém životě znáti, a přece se stále u nás mluví o deflační politice, která má vyrovnati čísla mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou. V zemědělství způsobila deflace ceny ztrátové - pokles zde je o 40 až 50%, ale v průmyslovém odvětví a v produkci uhelné je snížení cen, třebaže diktované vládním nařízením, naprosto bezvýznamné.

Vláda prohlásila, že zkušeností nabytých vládním nařízením použije při další úpravě uhelného hospodářství. Vítáme toto prohlášení, přáli bychom si jen, aby se brzy od slov přikročilo k činům. Je toho tím více třeba, čím více se množí úkazy, že vládní nařízení o snížení cen uhlí je obcházeno. Dnes se mně dostal do rukou cirkulář Pražské prodejny uhlí, spol. s r. o., která svým společníkům oznamuje (čte):

"Podle omezujícího výkladu min. železnic i dolů přísluší sleva tarifová i dolová jediné na uhlí spotřebované v domácnostech v užším smyslu, tedy v kuchyních a pokojích rodin a soukromníků, a nemají tudíž nároku na zlevněnou dopravu a zlevněnou cenu uhlí jiní spotřebitelé, ku příkl. kasárny, nemocnice, chudobince, školy, ústavy, kanceláře a živnostníci vůbec." Pražská prodejna uhlí oznamuje to cirkulářem svým členům, upozorňuje je na stanovenou pokutu až do výše 50.000 Kč a žádá, aby toto strohé opatření bylo do všech důsledků plněno.

Co to tedy, slavná sněmovno, znamená? Buď má Pražská prodejna uhlí pravdu a pak vládní opatření se minulo svým účinkem, anebo pravdu nemá a pak by určití činitelé za účelem výdělečným vládní nařízení vědomě obcházeli. Firmy podle mého přesvědčení mohly by snížiti cenu o 3 Kč na 1 g, se 31 Kč na 28 Kč. Ale toto opatření ve Velké Praze znemožňuje jakoukoliv zdravou cenovou remeduru. Je tedy nutno, aby úpravě uhelného hospodářství byla věnována větší pozornost a aby zásah do cenové politiky byl účinnější. Mám za to, že státu, jako nejdůležitějšímu odběrateli a zájemci, musí být zaručeno právo určité kontroly nad hospodařením se statky, které jsou nezbytnou součástkou existence každé rodiny.

Budiž mi, slavná sněmovno, dovoleno, abych při té příležitosti promluvil také několik slov o národní stránce v hornickém provozu a posoudil, do jaké míry jsou zde chráněny výsostné zájmy státní. Je to, doznávám, kapitola velmi smutná. V době, kdy sta a tisíce čsl. techniků a kvalifikovaných úředníků je bez zaměstnání, je obsazena řada předních míst na dolech a v akciových společnostech uhelných po většině cizinci, kteří nemají smyslu pro potřeby státu a jeho důležité zájmy národní. Vzpomínám na obdobou situaci, kterou možno vyčísti z historie stavu rolnického. Vždyť vedle zemědělství je hornictví prvovýrobou nejdůležitější. Nezaměstnává sice ani zdaleka takovou armádu pracovníků, jaká je zaměstnána na půdě, ale dodává produkty, jež jsou pro rozvoj lidské kultury naprosto nepostradatelné. A tedy vzpomínejme: V 17. a 18. století nahrnula se k nám spousta cizinců, kteří neměli lásky k naší zemi, kteří byli cizí lidu porobenému a jimž statky po českých rebelích sloužily jen za předmět zisku a obohacení. Lid dřel a robotoval, cizinci vládli. Jak je to dnes v důlním průmyslu? Nahoře na dolech všude je půda česká, ale důlní majetek a obchod převážně je v rukou cizinců. Všichni ti správní radové, akcionáři, generální ředitelé, zkrátka všichni ti, kdož vedou doly a mají enormní příjmy, patří do zcela jiného světa, do zcela jiné sféry ideové nežli ohrožený člověk v dolech a mají zcela jiné zájmy, než jaké vyžaduje svrchovanost státní. U Mostecké uhelné společnosti, která je majitelkou dolu Nelson, je zaměstnána asi polovina českých a polovina německých dělníků. Dalo by se tedy souditi, že tento poměr bude zachován také mezi úřednictvem, ale skutečnost je jiná. Proti 389 úředníkům německým, jimž v čele stojí generální ředitel dr Löcker, říšský Němec, jest pouze 42 úředníků českých. (Slyšte!) Velká většina německých úředníků nezná dosud státního jazyka. Chápu, že dělník německý, jehož převrat zastihl ve starším věku, těžko se učí státní řeči. Je to snad omluvitelno u lidí těžce pracujících. Ale nemůže býti podle mého pře svědčení trpěno ignorování státní řeči u těch, kdo zastávají vedoucí a odpovědná místa a jsou povinni rozumět řeči, jakou k nim mluví čsl. horník. (Výborně! - Potlesk.) Jestliže se povolení k dolování propůjčuje různým společnostem ze svrchovanosti státu, který je státem československým, pak jest naší státní povinností a věcí národního svědomí žádati úřední řeč československou v celém provozu uhelném, zejména od úřednictva. (Potlesk.)

Trvali jsme proto na tom, aby při novelisaci horního zákona byla národní a jazyková otázka vyřešena ve smyslu jazykového zákona, jak přikazují nejvyšší zájmy státní. Budeme trvati na tom, aby jazykové zkoušky ze státní řeči nebyly paskvilem příslušných předpisů. Sám pan ministr vnitra Černý se přesvědčil při návštěvě dolu Nelson, že na př. ani p. gen. ředitel Löcker, který na 40 roků žije v Čechách, neovládá státního jazyka, a doufáme tudíž, že po tomto dokumentárním případě ze své úřední moci dá příkaz, aby jazykové zkoušky byly skutečným průkazem ovládání státní řeči, a že každý, kdo podmínce této nevyhoví, musí nésti toho důsledky. To není, slavná sněmovno, žádný šovinism, to není žádná nacionální averse, to je první podmínka k řádnému vykonávání odpovědné služby nad propůjčeným jměním národa, to je příkaz státního zájmu, který velí, aby na odpovědných místech byli lidé, kteří cítí s potřebami státu a republiky a zájmy její nikdy nezradí, ať v dobách dobrých nebo zlých. (Potlesk.)

Mám za to, že četné události od převratu jasné nás poučily, že cizí lidé nemají upřímný vztah k tomu, co stát potřebuje a co musí býti bezpečně zajištěno, zejména v dobách pohnutých. Zde tedy je třeba bezodkladné nápravy a příslušných sankcí. Vítáme snahu vlády, která chce postaviti hospodaření nerostnými surovinami pod státní kontrolu ve větší míře, než je tomu dnes. Podnikatelé nebyli až dosud nikomu odpovědni za to, kolik a s jakou ztrátou, či ziskem vytěžili, jediné vlastní kapse. Nezáleželo jim na budoucnosti státu a národního hospodářství, ačkoliv šlo o jeho nejvlastnější národní zájmy. Mám za to, že doly jsou pouze svěřeným oprávněním k dobývání přírodních hodnot a nikoliv tedy plným soukromoprávním vlastnictvím akciových společností, či jiných podnikatelů. Proto i když hájíme v národním hospodářství princip zdravého, soukromého vlastnictví, považujeme za nezbytné, aby stát jako představitel všech těch, kdož jej obývají, měl zaručené právo kontroly nad uhelným hospodářstvím.

Novelu k obecnému hornímu zákonu upřímně vítáme. Trapný případ na Nelsonu a nové tragické zprávy, které docházejí z různých dolů, nechť jsou poučením, ale také výstrahou nejen parlamentu, nýbrž i celé veřejnosti. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. K. Procházka. Uděluji mu slovo.

Posl. K. Procházka: Při projednávání osnovy tohoto zákona rozplakala se celá sněmovna a jednotliví páni referenti a zdá se, že by po té hrozné katastrofě, při které zahynulo 142 horníků, láskou dnes horníky snědli. Nic jim při tom nevadí, že po katastrofě na dole Kohinoor, když se všichni horníci severočeských revírů bránili proti dalším katastrofám, když všichni severočeští horníci se bránili proti útokům těch společností, titíž páni do těchto revírů nakomandovali čety četníků, nahnali tam škadrony dragounů a bojující horníky, hájící své zájmy, dali střílet jako zajíce. Pánové, když v severočeském revíru r. 1932 tekla krev horníků a když zde v této sněmovně bylo poukazováno na trapný život horníků, celá sněmovna dala se přesvědčiti ústy ministra vnitra podle relací četnictva, dnes však páni zde roní krokodýlí slzy a nic jim to nevadí, že i při této katastrofě dali do revírů nahnat další čety četníků, že v revíru vyhlásili výjimečný stav, zakázali jakýkoliv projev horníků, ba dokonce nesměla se sejíti ani konference delegátů hornických, která by pojednala o postupu proti uhlobaronům. (Výkřiky posl. Jurana.)

Páni snaží se zde hledati vinníky a každý podle svého politického nátěru, jak blízko má k pánům Petschkům a Weinmannům, snaží se dokázat otázku vis major a snaží se oklamati celou dělnickou veřejnost. Kdybyste, pánové, přišli mezi horníky a zeptali se kteréhokoli, tak vám jasně a otevřeně řekne, kdo je vinníkem. Havíři to říkají takto. Od nejmenšího oberhäuera až po ministra veř. prací zavříti všecko.

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. K. Procházka (pokračuje): Všichni jsou za to odpovědni. A vedle těchto pánů zavříti všechny majitele podniků, poněvadž nesou stejnou vinu. Vedle nich pak vůdce reformistických organisací, kteří sjednávají tak špinavé pakty proti horníkům. Takhle odpovídají havíři, poněvadž všichni tito pánové slouží oddaně kapitalistickému zřízení.

Při projednávání této osnovy chci jako dlouholetý horník a člen závodní rady poukázati na slavnou praksi dohlédacích úřadů a jak vypadají jednotliví úředníci v báňských revírních úřadech. Pánové se podívají na jednotlivé závody podle toho, jak se pořádají u jednotlivých společností bankety a žranice. Byl jsem několikráte svědkem, že po hornopolicejní prohlídce v jednotlivých kantinách při počtu několika osob pánů inženýrů a úředníků bylo probanketěno až 1000 Kč, na což museli horníci dopláceti. Pánově, mám zde záznamy z jednoho závodu v kladenském revíru, kde za dvě léta bylo zabito 6 horníků. Je to důl Mayrau, který dnes horníci nazývají dolem smrti. Na tomto dole při všech šetřeních bylo zjištěno báňským revírním úředníkem, že jde o nešťastnou náhodu. A když členové závodní rady dokazovali a poukazovali na šlendrián, proč a z jakých důvodů byli tito horníci zabiti, jejich slova nebyla slyšena, poněvadž dokazovala, že páni zaměstnavatelé překročili hornopolicejní předpisy.

Dne 24. července 1930 byl na dole Mayrau otráven plyny a utopen strojník Karel Deutsch z Vinařic. Tento strojník byl na pracovním místě sám a to v takovém úseku, kde jdou zpáteční větry, a poněvadž v tomto dole v tutéž dobu byly ohně, znamenalo to, že právě jeho strojírnou procházely špatné a otrávené větry. Druhý strojník, kterého podle hornopolicejních předpisů měl míti ještě vedle sebe, poněvadž je to na odlehlém místě a je nutno, aby byli dva na pracovním místě a jeden z nich mohl v případě nebezpečí upozorniti ostatní, byl z úsporných důvodů propuštěn, a tím se stalo, že Deutsch Karel byl otráven a utopen.

Pánově! Členové závodní rady hnali tuto věc až na ministerstvo a dokazovali, kdo je vinen na této vraždě. (Posl. Štětka: Nebyli tito členové závodní rady ještě za to zavřeni?) Na to ještě poukáži. Tento případ byl několikráte urgován a dnes ještě není vyřízen a leží u ministerstva veř. prací v šuplíku. (Hlasy: To je skandál!) Dnes se hledají vinníci, dnes se hledá, kdo je vinen vraždou 142 horníků na dole Nelson.

Mám zde další jména. Když členové závodní rady důrazně se domáhali nápravy, tak z těchto členů, kteří zastupovali tyto případy, dnes již ani jeden není v závodě. Všichni jsou vyhozeni, všichni byli propuštěni, poněvadž hájili zájmy horníků proti hornopolicejním předpisům. Tak vypadá prakse. (Výkřiky posl. Klimenta.)

Máme však jiné případy, kdy báňský revírní úředník je vždy a včas na místě. Na tomtéž dole, kde zabíjen byl horník za horníkem, usnesli se členové závodní rady, aby byla pořádaná celozávodní schůze, na které bude poukázáno, jak se mají horníci brániti. Co se však stalo? První na místě byl báňský revírní úřad ze Slaného, který zakázal usnesení závodní rady i provádění usnesení závodní rady. (Výkřiky.) Při bojích kladenských horníků r. 1928, kdy sám jsem byl ještě členem závodní rady, domáhali jsme se, abychom v době boje byli puštěni jako členové závodní rady na prohlídku dolů, na což jsme měli právo. Nebylo nám však dovoleno vstoupiti do závodu, i když jsme se domáhali, aby báňský revírní úřad zakročil. Po celou dobu stávky nebyl důl prohlédnut a členové závodní rady tam nesměli, aby nezjistili, kteří jsou tam Mrvové, kteří jsou tam zrádci dělníků. Jenom z těchto důvodů nebyli puštěni členové závodní rady do závodu na prohlídku, na kterou mají právo, a jen z toho důvodu bylo z dohlédacího úřadu zakročováno. Tedy v takovýchto případech, kdy nejde o horníky, nýbrž kdy jde o pomoc uhlobaronům, jsou pánové z těchto dohlédacích úřadů vždycky na místě. Nyní se ptám, jak je možno, že po katastrofě na dole Kohinoor mohl zůstati úředník v úřadě a že teprve při druhé katastrofě, která hýbá celým Československem a také zahraničím, je podle vyjádření pana ministra veřej. prací poslán do pense? Myslím, že tomuto pánovi bylo dáno vyznamenání, poněvadž všichni pánové dosud, pokud odešli do pense, vstoupili do služeb těžařů a dostávají další příjmy vedle své pense. A chtěl bych na to vzíti jed, že pan Jůzl bude také ještě při svém pensionování si vydělávati u uhlobaronů a pomáhati dál ničiti rodiny hornické.

Dále chtěl bych poukázati na používání technických vymožeností v uhelném provozu. V hornopolicejních předpisech stojí, že družstva při rubání uhlí musí býti od sebe na určitou vzdálenost, aby nerušilo jedno druhé, aby mohli horníci bezpečně slyšeti, kdy se hýbají horniny. A jak je možno, že dnes se používá takřka skoro na všech závodech t. zv. železných mužů, technické vymoženosti, která přímo vraždí horníky, kdy při tom velikém kravalu neslyší kamarád kamaráda. Jak může poslouchati horník, zdali se hýbají horniny, jestli mu praskla flec nebo jestli praskly skály? Při tom rabování, kdy ve velkých kusech poměrně rychle se rabuje uhlí, kdy také horniny poměrně rychle a ve velkých kusech se pohybují, mohou býti proti hornopolicejním předpisům týmiž úředníky schvalovány a používány takové technické vymoženosti, kterých možno používati jenom na povrchu. Jak je možno, že se mohou dostat dolů? A nyní se pánové ptají a hledají příčiny.

Několikráte bylo poukazováno na nedostatečné světlo elektrických lampiček. Havíři říkají: při tom by nenakrmil ani husu, poněvadž od té lampičky není dost dobře vidět ani na krok. A té je používáno při tak nebezpečné práci hornické. Když se jednotliví horníci bránili proti užívání tohoto světla, když závodní rady protestovaly proti tomu, bylo to přes to schváleno báňskými úřady, protože jednotliví pánové mají na tato světla zavedeny fabriky a proto se musejí dodávat do závodů a musejí se při nich zabíjet horníci.

Kdyby u nás bylo dbáno jenom toho starého zákona a byly dodržovány všechny hornopolicejní předpisy, nemohlo by dojíti k takovým hrozným katastrofám. Pánové šetří i na trochu vodě. Pokud jsem pracoval v severočeském revíru na jednotlivých závodech za starého Rakouska, používalo se kropicích vozů a aspoň dvakráte v týdnu se kropily všechny "štreky". A dnes bylo zjištěno, že se našlo na základě prohlídek velké množství nekropeného prachu. Úředníci z báňských úřadů přihlíželi k tomuto šlendriánu, ač všichni si musili býti vědomi, kolik nebezpečí hrozí z takové síly prachu v jednotlivých závodech.

Pánové! Podívejte se, jak směšná je tato věc. Těžné lano má býti po 14 měsících vyměněno. A v hornopolicejních předpisech se říká, že nebude-li vyměněno, dostane zaměstnavatel při možné katastrofě, t. j. zabití několika havířů pokutu 400 Kč. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je pochopitelné, že žádný zaměstnavatel nebude dávat lano k přezkoušení nebo vyměňovat, poněvadž zaplatí 400 Kč jenom v tom případě, když se mu někdo zabije, jinak potrestán není. Již tím zákonem se dává uhlobaronům možnost, aby ho neprováděli, aby nedělali to, co je na záchranu horníků.

Pánové, podívejte se: od r. 1919 do r. 1932 zaplatilo smrtí zisky uhlobaronů 2.054 horníků. V téže době 77.904 horníků bylo zmrzačeno. Takto, pánové, vypadá bilance horníků.

Mám zde po ruce resoluci z 1. až 4. července 1918, t. j. ještě z Rakouska. V. říšská konference báňských společenstev, tedy nejenom horníků, nýbrž také zaměstnavatelů, rokující dne 1. až 4. července 1918 ve Vídni, hotel "Pošta", obnovuje požadavky dřívějších 4 konferencí a usnáší se (čte):

"Konference zdůrazňuje, že jak vynikající znalci v ochranném zákonodárství dělnickém, tak i všichni nestranní odborníci jsou shodného názoru o tom, že stále vzrůstající hromadné katastrofy a denní úrazy při práci v dolech lze obmeziti jednak zkrácením doby pracovní, jednak odbornou a nestrannou báňskou inspekcí jak od podnikatelů, tak od horních úřadů plně neodvislou a každéhokoliv byrokratismu prostou. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Dosavadní báňská inspekce, zavedená na základě nařízení ministerstva orby ze dne 17. října 1895, č. 158 ř. z., a nařízením ministerstva veř, prací ze dne 12. března 1910, č. 155 ř. z., neodpovídá těmto požadavkům.

Žádáme vládu, aby bezodkladně předložila říšské radě osnovu zákona o báňských inspektorech na podkladě těchto zásad: 1. Vedle báňských inspektorů, vybraných ze státních báňských úředníků, kteří ještě nikdy nebyli zaměstnáni v soukromých podnicích, buďtež ustanoveni inspektoři ze stavu dělnického. Tito inspektoři nechť jsou voleni horníky tajnou a přímou volbou. Působnost těchto inspektorů báňských budiž úplně odloučena od působnosti jiných horních úřadů. Všichni báňští inspektoři jsou přímo ministrovi veř. prací podřízeni a podávají výhradně ministrovi zprávy. Báňští inspektoři buďtež opatřeni ve své působnosti náležitou výkonnou mocí. Počet báňských inspektorů, jak vládou jmenovaných úředníků, tak ze středu dělníků volených, musí býti tak veliký, aby mohl každý závod nejméně dvakrát měsíčně podrobiti prohlídce. Všichni inspektoři buďtež státem placeni.

2. Inspektoři volení ze středu dělnictva buďtež povoláni jako znalci ve smyslu ustanovení §§ 173 až 221 a 222 horního zákona ze dne 14. srpna 1896, č. 156 ř. z., o báňských společenstvech a zákona ze dne 18. března 1917, č. 122 ř. z., o stížnostních komisích.

3. Konference žádá, aby při reformě horního zákona bylo zákonem výslovně ustanoveno, že majitel dolů ručí za neštěstí, přihodivší se na dolech aneb na povrchu nejen svým majetkem, nýbrž že mu jest se zodpovídati i před trestním soudem pro přečin, případně zločin, když se dokáže, že nehoda byla přivoděna zanedbáním hornopolicejních předpisů aneb nařízení báňských inspektorů, ať zanedbání to bylo zaviněno majitelem samým, anebo úředníky anebo personálem dozorčím."

Pánové, tato resoluce byla přijata již za starého Rakouska, kde horníci se dovolávali dělnické báňské inspekce, a jenom potvrzuje, jak spravedlivý je požadavek horníků a náš návrh, který předkládáme této sněmovně na zavedení dělnické báňské inspekce, volené horníky a placené státem. Tyto požadavky byly zároveň přeneseny také do československého parlamentu, ale už v popřevratových dobách při zpracování zákona o závodních radách byly naše návrhy okleštěny. Sám p. posl. Brožík se snažil, aby takovéto návrhy v této sněmovně prosazeny nebyly. (Výkřiky posl. Jurana.) Paskvilem je zákon o závodních radách, který měl umlčeti horníky v Československu a který dnes nic neznamená, poněvadž podle něho členové závodních rad nemají žádných práv a všecky popřevratové vymoženosti, které si horníci vybojovali na ulicích, jsou jim dnes brány za pomoci t. zv. vůdců reformistických organisací, kteří se při každé příležitosti snaží zhoršiti kolektivní smlouvy horníků. (Výkřiky.)

Členové závodních rad mají konati prohlídky dolů jednou za 14 dní. Ptám se, jak by kterýkoli zástupce v této sněmovně prohlédl několik set kilometrů chodeb jednou za 14 dní v tom či onom závodě? My jsme dokazovali zaměstnavatelům i úřadům, že není možno v jednom dni udělati prohlídku celého závodu. Sám jsem byl v dole 24 hodin a chtěli jsme dokázati a přesvědčiti všechny činitele, že tento zákon neodpovídá potřebám a že je nutno provésti v něm změny. Ale, pánové, po našem dobrozdání se nic nestalo a všechny naše návrhy a dobrozdání leží v šuplíkách jednotlivých ministerstev. Páni zaměstnavatelé si troufají dokonce tak daleko, že při jednotlivých úrazech a komisionálních šetřeních obcházejí členy závodních rad, nezvou je, a několikrát museli členové závodních rad bojovati, aby prosadili a udrželi, co jim bylo zákonem přiznáno a co jim po zákonu patří. Ovšem, páni zaměstnavatelé ani jednou nebyli hnáni k odpovědnosti, nýbrž vždycky z toho lehce vyšli, protože báňský dohlédací úřad nekonal své povinnosti.

Ale, pánové, to není jediná metla na horníky, pokud jde o dohlédací úřady. Na zešněrování a na umlčování horníků máme také hornický soud. Jen si vezměte statistiku, kolik stovek důvěrníků, členů závodních rad bylo pomocí tohoto hornického soudu vyhozeno ze závodů jenom proto, že hájili zájmy horníků a že dbali na dodržování hornopolicejních předpisů. Dnes jsou dokonce členové závodních rad vyhazováni jen proto, že na př. vystoupí v závodě a řeknou horníkům, aby demonstrovali nebo protestovali proti jednotlivým činům uhlobaronů. Stačí, aby si páni - uhlobaroni podali žádost k hornickému dozorčímu soudu, který milostivě a ochotně přáním uhlobaronů vyhovuje, a dělničtí zástupci letí za vrata. (Výkřiky komunistických poslanců.) Kdybyste to, pánové, myslili vážně a poctivě s pomocí horníkům, musili byste se také podívati na tento šlendrián a musili byste dnes po této katastrofě říci, že všechny rozsudky hornického soudu musí býti odvolány a že horníci, členové závodních rad, musí býti vzati zpět do závodů. (Výkřiky posl. Jurana.)

Včera mluvil s této tribuny Brožík. Zdánlivě se rozčiloval nad postupem uhlobaronů, ronil krokodilí slzy nad obětmi poslední důlní katastrofy, mluvil o pomoci horníkům, ale při tom mu naprosto nevadí, že právě při této katastrofě bylo jeho prvním požadavkem - aby prý horníci byli utišeni aby byly kolektivní smlouvy prodlouženy do konce r. 1934, aby páni zaměstnavatelé mohli horníky dále vyhazovati na dlažbu, aby podle pražského paktu, ve kterém jest ujednání o vyhazování jednoho procenta, mohli v severočeském revíru vyhazovati další desetitisíce horníků.

Kdyby pan Brožík přišel mezi havíře, slyšel by, jak jeho požadavek působí. Havíři říkají: Čert tě vem i s tvým požadavkem. Při posledním jednání o zastavení dolu Humboldt, kdy jsme poukazovali, že k zastavení tohoto dolu není důvodu, byl to opět pan Brožík, který společnost obhajoval, a ani kdyby tam byl seděl její ředitel, nebyl by našel více důvodů pro to, že má býti závod zastaven.