Mimo to vláda učinila však ještě další krok, neboť přistoupila znovu k projednávání zákona, o němž se usnesl senát r. 1932, pro nějž ovšem tenkráte byl jiný předpoklad, totiž snaha zabrániti stávkám a zastavování podniků, to se nyní stalo nikoliv tak, jak to kdysi projednal senát, nýbrž na daleko širším základě, především se stanoviska bezpečnostních opatření, jak jsme to viděli usneseno v návrhu zákona, který nám byl dnes předložen. Těmito nově zařazenými ustanoveními a především výměrami trestů, které jsou asi desetkráte vyšší než dříve, má se podporovati provádění inspekce v dolech. Domníváme se, že jest to mocná ochrana ohroženého lidského života. Musíme si představiti, že v dole, o němž bylo dnes tolik již mluveno, jest takové vedro, že oni 4 muži, jak jsme četli v novinách, kteří mohli uniknouti živí z dolu, pracovali nazí, že pracovali v neobyčejně těžkém vzduchu.... (Posl. Höhnel [německy]: Když ti unikli, bylo by bývalo také možno dostati ven i ostatní, kdyby byla bývala po ruce ochranná opatření a plynové masky!) Jest jasné, že takovým výbuchem, jako tím, k němuž došlo, byl způsoben zmatek, v němž bylo těžko se vyznati, a musíme žasnouti, že vůbec ještě tolik lidí mohlo uniknouti.

Můžeme si představiti, že to bylo těžké odhodlání komise tento důl zazdíti, aby bylo možno udusiti oheň, který propukl. Pokud se týká námitky o plynových maskách a záchranných aparátech nebo o plnění těchto záchranných aparátů, můžeme prohlásiti, že také to bude kapitolou zvláštního vyšetřování, a pevně očekáváme, že také ten, kdo bude označen jako vinník, bude skutečně pohnán k odpovědnosti. Jdou-li trestní opatření v ustanoveních zákona proti těm, kteří se dopustí nedbalosti, tak daleko, že se konec konců žádá odejmutí důlního oprávnění nebo dokonce převzetí dolů jako poslední prostředek, jest to jistě cesta, aby se konečně lidé, kteří mohou tato opatření učiniti k ochraně lidského života, přinutili činiti a prováděti vše, co je v lidské moci.

Mluvilo-li se zde zároveň o otázce, o které se v posledních dnech v tisku mnoho polemisovalo, o otázce jazykové, třeba zde konstatovati, že také otázka jazyková, aspoň pokud jsem zpraven, není v mosteckém revíru nic nového, nýbrž že se také v mosteckém revíru prováděly jazykové zkoušky dozorců, dohlédacích orgánů a inženýrů již několik let a že máme také o tom zákonná ustanovení. Upozorňuji, že byla vyvozována ze zákona ze dne 31. prosince 1893 nebo z nařízení ministerstva veř. prací z dubna 1894 a že máme již také rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 2. března 1932, v němž se výslovně praví, že dozorci mají býti zkoušeni ze znalosti jazyka, při čemž se ovšem výslovně ustanovuje, že stačí ovládati jazyk a prokázati to takovou měrou, aby to postačilo k dorozumění s dělnictvem. Jestliže se to tam výslovně praví, prosíme jen při této příležitosti, aby nařízení, které se bude musiti zcela zvláště zabývati touto otázkou, přihlíželo k tomuto rozhodnutí nejvyššího správního soudu a aby se, jak jest to ustanoveno v tomto rozhodnutí, přihlíželo ke slovu dostatečná znalost jazyka - v původním znění se praví "dostatečně" - tak aby se zkouška ve skutečnosti nekonala z oboru, který nemá naprosto žádného vztahu ke službě, pro niž tato zkouška jest vlastně žádána, a že především máme v této otázce ještě jeden požadavek, to jest zachování pracovního místa. Tu mohu pouze konstatovati, že touto otázkou se zabýval podrobně sen. Jarolim při projednávání zákona v senátu r. 1932, že tam uvedl celou spoustu číslic, které si mohu uspořiti, ale upozorňuji ještě, že se tato zkouška nesmí ovšem prováděti takovým způsobem, jako se to bohužel stalo v posledních týdnech. Mám zde dvě rozhodnutí báňského revírního úřadu v Mostu, v posledních týdnech bylo jich celkem vydáno 17, kdy lidé, kteří pracovali od r. 1913 a 1917 jako dozorci na dolech Severočeské společnosti pro dolování uhlí, kteří byli potvrzeni báňským revírem v Mostu, náhle byli zproštěni služby, poněvadž zkouškou bylo zjištěno, že neovládají jazyk takovou měrou, aby mohli skutečně plniti předpisy. Neboť musíme uvážiti, že tito lidé nejsou státní úředníci, kteří dostávají pak aspoň pensi nebo nižší platy, nýbrž, že tito lidé ztratí práci a že to má za následek, že lidé - jde o dva, jednomu je 57 let a druhému 59 - jsou zproštěni z důvodů jazykových práce, které se věnovali po celý svůj život. Dále musíme žádati, aby do nařízení bylo také výslovně pojato, že i dozorce, představený nebo inženýr, české národnosti, musí konati zkoušku z jazyka německého, aby se mohl také náležitě dorozuměti s německými zaměstnanci svého dolu.

Musíme však také klásti další požadavky. Ve schůzi ústavně-právního výboru, který včera zasedal, konstatoval pan zpravodaj dr Ivanka, že vláda zamýšlí rozšířiti horní zákon a věc připravuje. Věříme, dojde-li k provedení tohoto slibu, že při této příležitosti budou především také spoluzpracovány požadavky, které jsme několikráte vznesli. Jen krátce uvedu tyto naše požadavky. Již po léta usilujeme, aby do zákona byla pojata především ustanovení upravující otázku náhrady škod, způsobených dolováním. Již dříve jsem prohlásil, že máme jediný paragraf, který se obírá touto otázkou a že tento paragraf obsahuje vlastně jen negativní ustanovení. Jest to § 106 všeobecného horního zákona, který zní: "Držitel hor neodpovídá za škody na takových budovách, vodovodech nebo jiných zařízeních, která byla postavena bez úředního stavebního povolení v dolovém poli teprve po jeho propůjčení." Tento paragraf obsahuje tedy jen negativní ustanovení a nikoliv positivní, kdežto my bychom si přáli, aby bylo zavedeno průvodní řízení, které jest opakem toho, co jest zavedeno dnes. Neboť dnes za škody způsobené dolováním, které se projevily při katastrofě na dole Nelson III smrtí lidí, a které se mohou ovšem rozšířiti na reálnou držbu, na pozemky a budovy, jde zde o to, aby byla zavedena ustanovení, aby, nikoliv jako nyní, měl vésti důkaz držitel povrchu, že mu držitel dolu způsobil škodu, nýbrž aby bylo zavedeno opačné průvodní řízení. Neboť podati důkaz jest neobyčejně těžké, poněvadž dodnes, bohužel, nevíme, co se dole děje, poněvadž jsme dodnes přes zákon z roku 1927 nemohli dosíci, abychom mohli nahlížeti do důlních map. Promluvím o tom ještě obšírněji.

Horní zákon neobsahuje žádného ustanovení o likvidaci škod. Tuto otázku možno řešiti vůbec jen jedním způsobem, a to tím, že se dovoláme všeobecného občanského zákoníka, třetí dílčí novely, především § 364 a), kde se výslovně praví, že náhradu způsobené škody dlužno vymáhati soudně, ale dolu se musí prokázati, že zavinil tuto škodu. (Posl. Heller [německy]: Proč to není obráceně?) To je to, co žádáme, pane kolego! Samozřejmě jest těžké dosíci plného dostiučinění, poněvadž v §u 1324 v. o. z. se praví: Musilo by se prokázati, že škoda byla způsobena ze zlého úmyslu nebo nápadnou ledabylostí. Stačí, připojíme-li jen, jak těžko jest takovýto důkaz provésti, abychom v tomto oboru dospěli ke skutečné plné náhradě škody. Mohu však také upozorniti, že toto opačné zajišťování důkazů, jak to svrchu bylo konstatováno výkřikem, máme již v jiných moderních zákonech, upozorňuji, že zákon o povinném ručení železnic ze dne 5. března 1869 výslovně obsahuje toto ustanovení a že tam zákonodárce vychází se stanoviska, že, byla-li železnicí způsobena nějaká škoda na lidském životě nebo majetku, předpokládá se, že vinna jest železnice a železniční správa musí prokázati, že touto škodou vinna není. Toto stejné provádění důkazů na rozdíl proti hornímu zákonu máme také při ručení za škody v zákonu o automobilech ze dne 8. srpna 1908. Také tam zákonodárce ustanovil, že se od prvopočátku předpokládá, poškodí-li držitel auta nebo řidič plot nebo strhne-li jej, poškodí-li zeď, přejede-li člověka, vinen jest držitel auta nebo řidič, a důkaz měl podávati nikoliv obráceně poškozený, že v této věci zavinil škodu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) Z toho vidíte, že se při novelisaci horního zákona musí pamatovati skutečně na toto zajištění důkazů, poněvadž máme mladší zákon než horní, který toto zajištění důkazů má již obráceně a průvodní řízení jest mnohem sympatičtější. Při této příležitosti musíme konstatovati, že jde o to, že slabý stojí proti neobyčejně kapitálově mocnému, proti silnému, který mimo to má technicky školené zaměstnance a proto v tomto oboru jest lehčí, aby tento důkaz podávali báňští právníci.

Musíme však také ještě poukázati na jinou věc, aby se při inspekci, a to podle platných ustanovení §u 222 obecného horního zákona, prováděla také revise ochranných pilířů, poněvadž jsme v celém mosteckém uhelném revíru zjistili, že tyto ochranné pilíře jsou buď určeny příliš malé nebo že se nedodržují. Musíme vycházeti z toho, že při budování ochranných pilířů platila jiná ustanovení než jak jest tomu při dnešní technice, poněvadž, pokud jde o určení úhlu tahu, před dvěma a třemi lety platila ještě docela jiná ustanovení než dnes a než jakých se dnes užívá. Počítalo-li se dříve s úhly 60° a ještě více stupňů a podle posledních rozhodnutí ustanovuje se úhel 50°, nanejvýš 52°, třeba uvážiti, jaký význam to má pro ochranu lidských životů a majetku, byl-li tento úhel určen příliš veliký, vybral-li držitel dolu více uhlí, než jak byl by směl vybrati s ohledem na lidský život a na držbu na povrchu. Náš požadavek jest tedy oprávněný, žádáme-li, že v celém revíru vedle inspekcí, kterých žádáme, musí se také přikročiti k revisi ochranných pilířů, abychom mohli poskytnouti našim obcím největší ochranu. Uvádím příklad z okolí dolu, na němž došlo k výbuchu. Minulé soboty byl jsem na schůzi v Hrdlovce, kterou svolali Němci a Češi, a to držitelé domů a pozemků v této obci. Výslovně prosili, abych do této schůze přišel, poněvadž mi chtěli říci, že důlní katastrofou dne 3. ledna neztratili pouze lidé život, nýbrž, že v celém okolí domy a pole dostaly velké trhliny a že tam, kde trhliny již byly, od té doby se rozšířily. V Hrdlovce se utvořila zvláštní komise, která se bude zabývati touto otázkou a zjišťovati, které domy byly takto poškozeny a jak jsou tato poškození veliká. Poněvadž komise, která věc přezkoumala na místě samém, zjistila, že v dole jest ohromné žároviště, hrozí velké nebezpečí, že část sluje vyhoří, tím vznikne dutina a mohlo by dojíti ke zřícení velké části povrchu, proto obyvatelstvo této krajiny žije ve velkých obavách, poněvadž tam jde o krajinu, která jest neobyčejně mocně poddolována, ale na druhé straně také hustě obydlena. Víme, že Osek, Hrdlovka a také jiné osady této krajiny jsou podkopány, a kdo ví, kde by tam mohlo dojíti k příští katastrofě. Proto se domníváme, že jakýmsi druhem ochrany lidského života a majetku jest, budou-li zkoušení podrobeny také ochranné pilíře. Ale podnět k takovýmto opatřením nebyl dán teprve poslední katastrofou, nýbrž tím, že v Lomu u Mostu a v Mariánských Radčicích jsou ohroženy objekty uprostřed na náměstí. Tak jest velice ohrožena škola v Lomu u Mostu, rovněž tak škola v Mariánských Radčicích, poněvadž úhel tahu končí právě pod objektem nebo se dotýká povrchu. Hloubka dolu a úhel, který jest vypočítán jako úhel tahu, mají svůj význam pro účinky na povrchu, a jest úplně jasné, že zde může dojíti k nedozírné škodě. Za řadu let máme velký počet rozhodnutí v této otázce, tak z r. 1903, 1906, 1911 a 1912. Ale tato rozhodnutí musí býti jednou přezkoumána, a právě v této chvíli jest oprávněn požadavek, aby byla učiněna náležitá opatření a aby se nám také o nich dostalo zpráv.

Dále musíme zde pojednati o otázce, která nás zaměstnává již po léta a kterou také r. 1929 podal jako iniciativní návrh, tisk 2125, zemřelý posl. Böllmann zde ve sněmovně. Jest to rekultivace tamější krajiny. Těžařstva, která pracují v tamější krajině, jsou právnické osoby, které jednoho dne, až uhlí dojde, budou likvidovány a zanechají využité lidi a zpustošený zemský povrch. Obáváme se, že bývalé komořanské jezero, které zmizelo provozováním dolů, objeví se opět zvýšenou měrou, jakmile voda nebude již z dolů pumpována. Na příklad v dole Nelson III jest přítok vody 25 litrů za vteřinu, což jest množství, které postačí zásobovati vodou větší obec. Tu můžete uvážiti následky, nebude-li tato voda již pumpována. Právě nyní musíme naléhati na rekultivační práce, poněvadž v uhelné krajině jest velké množství nezaměstnaných, kteří by mohli býti opět zaměstnáni rekultivačními pracemi. Mimo to nejde při tom, jako při stavbě mostů nebo silnic, které se provádějí prostřednictvím péče o nezaměstnané, o opatření suroviny, za kterou musí býti zaplacena největší část vynaložených peněz, nýbrž zde se použije veškerého nákladu na mzdu, urovná se prostě opět rovina, tak jak dříve byla, zřídí se opět půda pro pěstování rostlin, pěstovaných dříve v této krajině.

Dále musíme žádati, aby důlní mapy, které mají býti vyloženy podle zákona z roku 1927 u báňských úřadů veřejně k nahlédnutí, skutečně také byly vyloženy. Pro jmenovaný zákon bylo sice již vydáno prováděcí nařízení, ale držitelé hor dovedli vyložení map odsunouti, tvrdíce, že zákon ustanovuje jen vyložení nových map; ale nové důlní mapy že nejsou ještě nakresleny, že jsou po ruce jen staré a do těchto nelze nahlížeti. Čeští a němečtí držitelé domů a pozemků z tamější krajiny zaslali v červnu 1933 vládě podání ve formě resoluce, v němž žádali, aby tyto důlní mapy byly veřejně vyloženy. Zdůrazňujeme zde tento požadavek a prosíme, aby vláda co možno nejdříve učinila opatření, aby bylo možno nahlížeti do těchto map, neboť z nich vyplývají také důsledky na ochranu osob a věcí, jak to žádají §§ 170 a 171 o. h. z.

Ještě je mnoho jiných zákonů a nařízení, jejichž co nejrychlejší uskutečnění a přesné provádění žádáme. Tak jest to zákon z r. 1928, který upravuje zřízení a obor působnosti báňských úřadů, k němuž však dosud nebylo vydáno prováděcí nařízení. Jest již usnesen, ale v praksi se neprovádí. Prosíme, aby také tento zákon co nejdříve nabyl účinnosti, aby byla učiněna opatření k naší ochraně. Ke včerejšímu sdělení pana zpravodaje dr Ivanky v ústavně-právním výboru, že ministerstvo veř. prací činí již přípravy pro velký zákon, připojujeme se s prosbou, aby při tom dostali se k slovu také odborníci, kteří v tomto oboru nashromáždili vynikající zkušenosti. Doufáme, že se pak v budoucnosti takovéto katastrofy, jako katastrofa na dolu Nelson, nemohou již opakovati.

Ke konci prohlašuji, že můj klub bude hlasovati pro tento zákon, poněvadž uznáváme, že tento zákon jest způsobilý zabrániti dalším škodám. Ale doufáme, že brzy budou po něm následovati také jiná zákonná ustanovení na ochranu majitelů pozemků na povrchu. Doufáme, že tak jako se nyní přísným prováděním a přesnou zákonnou úpravou potírají příčiny katastrofy na dolu Nelson, v příštím zákoně budou také učiněna opatření, která budou sloužiti ochraně držitelů pozemků na povrchu, držitelů domů a pozemků, kteří musí v tamější krajině hospodařiti. Doufáme, že také po této stránce se poměry zlepší. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Šalát. Uděluji mu slovo.

Posl. Šalát: Slávny snem! Prv, než by som k tématu prehovoril, nech mi je dovolené na obranu našej prenasledovanej strany predniesť pár poznámok. Kedykoľvek tu či inde my konáme svoju štátotvornú opozičnú kritickú povinnosť, vždy sa tomu dáva náter i vo vnútrozemí i v zahraničí ten, ako by nás v našej opozičnej politike viedly nejaké protištátne úmysly, nejaké protištátne prúdy.

Konštatujem, že my si konáme svoju štátotvornú opozičnú povinnosť, ktorá nám bola nadelená, a preto nie je oprávnený ten posmešný výraz pána ministra Hodžu, žiaľbohu, že to z jeho úst zasa vyšlo v "Novom Svete", kde nám hovorí, že sme si vyvolili ľahkú úlohu, že vedieme "slepičí boj". Nuž preca nemáme slepičiu, kuraciu pamäť, že by sme nevedeli, vážení pánovia, to, že keď sa roku 1929 horko-ťažko utvorila táto ťažkopádna koalícia, vtedy práve vaše noviny, pánovia vládni, jasaly a posmeškami až hýrily s tými výrazmi: Ľudáci nebudú pribratí do vlády, s ľudákmi sa nevyjednáva a podobne. Načo teraz zasa hádzať do verejnosti posmešné úškľabky, že sme si vyvolili nejakú ľahkú úlohu opozičnú? My si svoju opozičnú povinnosť konáme a nežiadame si, aby sa s nami nejak s koňa vládneho pyšne zachádzalo, aby snáď niektorí vládni velikáši čakali, aby sme každé ráno prišli pred ich vráty a povedali: Pánovia, prepáčte, že sme sa narodili a že ešte žijeme my ľudáci Slováci. Nech nečakajú od nás fňukanie slabúšske, lebo i my máme mužnú česť, i my vieme, že treba i v politike - i keď je všeliakych krútňav plná, - že i tam treba mužnú česť zachovávať.

My sme si vedomí toho, slávny snem, že ako republika Čechov a Slovákov potrebuje vernosti a oddanosti úprimne smýšľajúcich Čechov, že tú istú vernosť, úprimnosť a oddanosť potrebuje aj od nás, a prídu ešte ťažšie časy, keď my - úprimne smýšľajúci Slováci - tomuto štátu sa ešte sídeme. A my tie sily slovenské nechceme od štátu odťahovať, my tie slovenské, úprimné sily chceme venovať službám tohoto štátu, lebo je to náš štát. A za túto vernosť a za túto otvorenosť nežiadame žiadnej výsady, žiadnej odmeny. Len si žiadame slobodu slova, slobodu shromažďovania, slobodu tlače. (Výborne!) Preto zbytočné je, keď si z nás posmešky tropia veľkí páni v našom štáte.

A teraz by som prešiel k tematu. Včera v soc.-politickom výbore jeden vládny kolega povedal, že bolo treba katastrófy, bolo treba obetí 142 ľudí, kým sa vraj svedomie jednotlivcov a svedomie politických strán zobudilo. Nuž ja len konštatujem, že toto svedomie politických činiteľov a politických strán vládnych musí byť veľmi ospalé, veľmi laksné a široké, keď len na základe takejto hroznej katastrófy sa zobudí. Tiež bolo konštatované, že usnesenie senátu o novelizovaní banského zákona ležalo 1 1/2 roka v ústavne-právnom výbore. Asi nebolo času na to vládnym panstvám, že by toto usnesenie aj v poslaneckej snemovni previedly a daly odhlasovať.

Však sme boli svedkami toho, čo sa za 1 1/2 roka robilo. Pánovia, vy pre samé intriky medzi sebou, medzi agrárnikmi a socialisty, pravým a ľavým krídlom, pre samé všelijaké potlačovanie opozičníkov nestihnete na ochranu sociálne ukrivdených vrstiev.

Vám bolo prednejšie vymýšľať všelijaké zákony na zostrenie disciplíny poslancov, vy ste museli tlačový zákon napred dobre sošrúbovať, zákon o shromažďovaní a pod. To vám bolo prednejšie, než to, že by ste sa o ochranu chudobných starali.

Však sme videli, že tu parlamentná vyšetrovacia komisia celé mesiace musela vyšetrovať, kto bol vinný, či Stříbrný či kto iný. Robili ste dva mesiace parádu s Gajdom a s odkrágľovaním iných politikov, a na sociálné, životné veci ste nestihli mysleť.

Konečne musel prísť hrom s neba, táto hrozná katastrófa, musela prísť náhla, ukrutná smrť 142 chudobných baníkov, aby ste sa precítli a povedali: Páni, robme niečo, lebo celý svet sa nám vysmeje za túto našu liknavosť! A teraz, keď sa prebudilo vaše svedomie, hľadáte vinníkov. Už minulého týždňa v soc.-politickom výbore som podotknul, že hľadáte vinníkov a ich nachádzate, ale hľadáte len tých vedľajších, riekol by som tých menších, a nevidíte, že aj tuná v parlamente sedia vinníci, (Tak je!) a síce v podobe slávnej ťažkopádnej koalície, ktorá viac starosti má medzi sebou svoje intriky najprv urovnávať, ušuškať každý návrh, každú vec, než na takú samozrejmú vec mysleť.

Hneď po katastrófe všimol som si, že pán referent úst.-právneho výboru dr Ivanka v časopise "Národ" zo dňa 10. januára omlúval sa, keď ho napadali sami vládni kolegovia a vládne časopisy, že on nie je príčinou toho, že 1 1/2 roka ležal návrh v šuplíku ústavne-právneho výboru; povedal, že bolo usnesené, že sa to má dať subkomisii. Ja sa pýtam úctive, prečo v tej subkomisii to ležalo, prečo to vláda nevydúrila, ako lovec vyháňa zajaca z chrasti? 1 1/2 roka to ležalo a teraz každý sa omlúva.

A ráčte si predstaviť, ako my k tomu prídeme, aby pán dr Stránský napísal do "Lidových novin" v úvodníku, že za toto zodpovedný je aj parlament i s opozíciou. To napísal 13. januára. My odmietame toto spoločné obvinenie. Keď vy uznávate svoj u vinu, pekne to kvitujeme, ale neuznávame, že by sme aj my v tom ako opozícia štátotvorná boli vinní, lebo nie je to žiadnym tajomstvom, že vy si nás vôbec nevšímate, veď naše návrhy odmietate, naše reči málokedy vypočujete a keď ich aj vypočujete, vtedy len s tým úmyslom, aby ste nás mohli napadať, aby ste mohli nahuckať vládneho Slováka zo Slovenska: teraz odpovedz tomu ľudákovi a zmaž ho dobre. To je vaša politika. A teraz tú vašu spoluzodpovednosť chcete aj na nás, na naše bedrá a na naše svedomie svaliť. Nie je preca žiadna tajnosť, že keď niečo máte, vyšlete si nejakú sedmičku, koaličnú subkomisiu, že tam nikdy náš člen z opozície nie je prijatý, nie je pripustený, vy si to vždy ušuškáte a nám len hotové, vami upečené veci dávate, aby sme prikývli hlavou, aby sme boli svedkami toho, v čom ste si vy uráčili milostive dohodnúť.

Vy, pánovia, diktujete stranícky v tomto štáte, berete si slávu a moc v tomto štáte, tak si zoberte aj zodpovednosť za smrť 142 baníkov!

Pán minister ver. prác v soc.-politickom výbore prisľúbil, že dá prísne vyšetriť, čo sa stalo, kto bol vinníkom, prečo sa tieto veci staly. Nuž, my dúfame, vážená snemovňa, zvlášte my, ktorí sme pocítili tvrdosť vládnej ruky pre nitrianske udalosti a videli sme, s akou vervou sa viete hodiť na niečo, keď už máte nej akú korisť, ako vaše noviny o tom písaly týždne a týždne, - úfame, že i pri tejto oseckej veci aspoň len s takou vervou budete vyšetrovať a prenasledovať tých opravdových vinníkov.

Mám dojem, že práve keby ste sa vy, vážení pánovia z vládnych strán, keby ste sa vy toľko neboli babrali - prepáčte mi ten výraz - s ponitrianskymi udalosťami a keby vám váš hnev, vaša pomstychtivosť nebola zatemnila modzgy a obrazotvornosť, hádam, že by ste boli stihli pestovať i sociálnu politiku.

A konštatovať musím - však včera sme pojednávali v sociálne-politickom výbore až 2 vládne opatrenia - konštatujem, že naša slávna vláda je splnomocnená, aby vo výnimečných prípadoch a v súrnych veciach sama na svoju päsť vydala nariadenia a tie aby dala potom prezatýmne schváliť, konštatujem, že keď takúto moc má slávna vláda, prečo aj v tejto veci nevedela spraviť preventívne opatrenie vládne, prečo nevedela preventívne vydať nejaké nariadenie ohľadom banského zákona? (Posl. dr Ravasz: Pre neschopnosť, majú flinty a nevedia strielať!) Minulého týždňa som v soc.-politickom výbore podotkol, že vláda nech si dobre uváži, či jej príklad v tom, že tak úzkoprse, že tak až hrozne energicky ide na všetkom šetriť a reštringovať a všetko možné naraz stlačiť, či tento jej príklad, toto jej rozmáchnutie sa v reštrinkčnom a v úspornom horlení nebudú nasledovať aj súkromní podnikatelia, aj majitelia súkromných realít, aj súkromní zamestnávatelia.

Vláda dáva príklad, že na všetkom sa úzkostlive šetrí, všetko sa škrtá. Exempla trahunt, hovorí latinák, tak aj súkromní podnikatelia to robia. Ja ich neomlúvam; ale na tom základe aj súkromní podnikatelia si rieknu: Čo si môže štát a vláda dovoliť, dovolíme si aj my. Potom sa neráčte čudovať, že tak hrozné veci sa môžu stať, ako je osecká vec. A preto ja podľa môjho skrovného názoru by som neodporúčal, aby naše vládné kruhy i naďalej sledovaly politiku deflačnú, politiku až úzkoprsého, hrozného reštringovania, vyhadzovania z práce a pod., lebo tieto obeti oseckej katastrófy celkom oprávnene možno pomenovať obeťami dnešnej hroznej deflácie, pod ťarchou ktorej dnes všetci trpia.

Čítali sme v novinách, že závodný výbor už pred tým, pred katastrofou, viac razy hlásil svoje sťažnosti správe, a bolo to publikované v novinách, že tieto ich sťažnosti si dali protokolovať do závodných kníh, do zápisníc. A ja sa pýtam: Prečo to nebolo vyšetrované? Prečo si tam nekonali svoju povinnosť odboroví sekretári alebo odboroví pracovníci, robotnícki poslanci a senátori? Čo robili? Či sa snáď len hádali, prali o to, o koľko viac členov chytia pre svoju organizáciu, a nevyslyšali sťažnosti svojho organizovaného robotníctva? Žiaľbohu, smutným zjavom v našom odborárskom živote je to, že veľa razy odborové organízácie len o to sa perú, ktorého robotníka zachytiť do svojej organizácie, čím viac legitimácií nahabať a potom, keď to už majú, tak sa o sťažnosti veľa nestarajú. (Výkřiky posl. Bazaly.) Ja som veľa sťažností, pán kolega, od robotníkov vyslyšal a povedali mi, že tí odborárski pracovníci veľa razy nie sú na výške svojho povolania, svojej zodpovednosti. My si konáme svoju povinnosť na ochranu chudobného robotníctva, intervenujeme za nich a prosím, keď nás niekde nevyslyšia, to nie je naša vina. (Výkřiky posl. Bazaly.)

A prosím, slávna snemovňa, tiež sa tážem, že keď už - ako bolo v soc.-politickom výbore povedané - tých sťažností si tamojšia správa nevšímala, ich nevybavovala, prečo tie sťažnosti neboly postúpené ministerstvu verejných prác alebo samému soc.-politickému výboru?

Musím so žiaľom konštatovať ako člen soc.-politického výboru, že vtedy, keď máme vo vláde skoro polovicu socialistických poslancov a skoro polovicu socialistických ministrov, že práve v tom čase najmenej pracoval soc.-politický výbor. Veľa razy aj 1/2 roka sme neboli svolaní. To je vaše horlenie za obranu chudobných vrstiev. Preto celkom správné bolo a je, keď si vládne kruhy povedia: Mea culpa, previnili sme sa na poli sociálneho zákonodarstva, na poli sociálneho úsilia na ochranu chudobných vrstiev.

Teraz je sľúbená prísna kontrola nielen vo štátnych baniach, ale i v súkromných baniach a so všetkou svedomitosťou sľúbil p. minister ver. prác, že si dá záležať, aby pomery v baníckom živote boly napravené. Nemám pochyby o tom, že by p. minister ver. prác, ako odborník, ako inženier vskutku aj nedodržal svoje slovo a svoj sľub, len mám obavu, že prípadne, keď ho iný nahradí časom, či aj za režimu budúceho p. ministra ver. prác toto rozhorlenie bude trvať.

Tiež by bolo záhodné, keby slávne vládne kruhy vyšetrily i to, ktorí páni členovia sedeli tam vo správnej rade a brali tantiemy a odmeny, či neboli nejakými exponentmi politických strán a nerobili tam nejakých tajných strýčkov, ktorí držali ochranný palec celej správe a mlčali na sťažnosti tých chudákov robotníkov. (Tak je!)

V soc. politickom výbore p. kol. Vaculík bol poznamenal, že pomery v oseckých baniach boly tak strašné, že tam baníci sa neopovažovali ani verejne ponosovať, lebo sa báli, že ich vyhodia z práce, ak sa budú ponosovať. Na to som bol podotkol: U nás na Slovensku sú v tomto ohľade ešte trpkejšie skúsenosti a zjavy. U nás, keď verejný pracovník, robotník alebo zamestnanec opováži si posťažovať a požaľovať, hneď je označený za nespokojníka, dajú ho na čiernu listinu a môže čakať, že dostane výpoveď, že ho vyhodia z práce. To je totiž tá nestranná odborárska práca.

Odborové organizácie maly by bez ohľadu na názorové rozdiely aspoň v zásadných veciach chrániť chudobu, živobytie chudobných, spoločne maly by občas spoludržať a spoločným úsilím bez toho, že by jeden na druhého škúlil preto, že ten je biely, ten červený, ten zelený, keď sa jedná o jednu spoločnú vec, brániť záujmy chudákov. (Tak je!)

Tá rozoštvanosť, to politické ovzdušie, ktoré ste vy stvorili svojím prílišným straníckym chovaním vo verejnom živote, to je najväčší jed nášho verejného života.

A iný ešte jed je príčinou, prečo sa takého niečo môže stať.

Nie je tajnosťou, pánovia, že mnohí páni, bývalí zástupcovia chudoby, socialisti, zbohatli, dostávajú tantiemy, sú členmi správnych rád rozličných podnikov a tak na mnohé veci a na mnohé sťažnosti robotníctva opatrne mlčia, aby si to neprehrali s tými tajnými podporovateľmi ich strán. A preto potom takto vyzerajú záujmy robotníctva, ochrana chudobného robotníckeho ľudu.

My ako štátotvorná opozičná strana žiadame od slávnej vlády, aby už raz prestala s tým straníckym bojom. Nežiadame žiadnej milosti, ale aspoň vy sami medzi sebou žijte v dohode a konajte v dohode to, čo je dobré pre štát.