Bolo povedané v soc. politickom výbore kol. Dubickým, že treba sa starať o ochranu záujmov toho ľudu, ktorý na povrchu baní býva, aby tie kraje, ktoré sú poddolované, netrpely následkami tých škôd, ktoré plynú z baníctva. My sa k tomuto požiadavku loyálne pridružujeme, poneváč i v našich krajoch, ako v Handlovej a inde, sú bane a tiež mnohí naši roľníci a mnohí tam bývajúci ľudia nie sú dostatočne odškodnení baníckymi podnikateľmi. Vyslovujeme žiadosť, nech sa utvorí banícky sanačný fond, a síce na ten spôsob, ako je sanačný fond bankový, aby majitelia baní do neho prispievali, a síce na ten cieľ, že keď sa stávajú takéto prípady, úrazy a úmrtia, aby bol fond na udeľovanie mimoriadnych podpôr, lebo to, čo majú, renty a pod., je almužna, kdežto keby sme mali riadny stály banícky fond sanačný, mohly by sa takýmto ubožiakom, nešťastníkom stálé mimoriadne podpory dávať. Takto ovšem musia sa potom, sbierky vypisovať, žobrať. Nie dosť, že ten človek bol ožobráčený, že zostal niekto sirotou alebo vdovou, ešte má potom mať tú krutú nemilosrdnú situáciu, osud a povedomie, že z obetí, milodarov žije.

Žiadame tiež: nech je zistené špeciálne pri oseckých baniach aj to, aké boly platy vedúcich funkcionárov, aké boly tantiemy za minulé roky, či sa i na tom tak úzkostlive šetrilo, ako sa šetrilo na tom, že miesto 12 robotníkov len 2 kropili ten prach banský, ktorý zapríčinil tú katastrofu. Na tom sa šetrilo, ale na tantiemách se nešetrilo.

V soc.-politickom výbore padly poznámky, že bude treba rozmýšľať, uvažovať i o poštátnení súkromných baní. Myslíme, že nateraz vôbec štát nie je v takom finančnom stave, že by o tom vážne mohlo byť debatované, ale stačí, ako to aj p. minister verejných prác sľúbil a ako to aj predloha sľubuje, keď sa zavedie prísna, nestranná kontrola, ktorá bude skutočne aj prevádzaná so strany banských úradov, a keď prípadne štát si do správy takých podnikov dosadí svojho člena dozorčieho.

My ako kresťanská strana sme za súkromné vlastníctvo, ale tiež prizvukujeme: nech tí, ktorí sú súkromnými vlastníkmi nejakých hodnôt - tak ako to kol. Čuřík v soc.-politickom výbore tiež prizvukoval sú si vedomí velkého napomenutia pápeža Ľva XIII, ktoré napomenutie povedal v svojej encyklike "Rerum novarum", že súkromní vlastníci nech sú si vedomí, že sú len dočasnými správcami svojho imania, a to imanie nech tak spravujú, aby bolo aj na prospech chudobnejšich vrstiev a nie len v prospech ich samých.

Tiež by som ešte poznamenal k novele tohoto banského zákona, že síce obsahuje mnohé sľubované opatrenia, zvýšený a prísnejší dozor, ale máme obavy v tom ohľade, či tento zákon bude aj vskutku prevádzaný s takou horlivosťou a prísnosťou, ako sa teraz, včera a predvčerom a minulý týždeň v soc. politickom výbore hovorilo a sľubovalo. Prepáčte, prosím, my máme v tomto ohľade smutné skúsenosti, a síce menovite s osadníckym zákonom. Tento zákon, ako sa ráčite pamätať, bol, tuším, r. 1925 vynesený, ale poneváč ministerstvo zemedelstva ako príslušné ministerstvo nevydalo prevádzajúce nariadenie, tak tí chudáci, naši slovenskí osadníci aj naďalej sú na tom tak, ako boli pred vynesením tohoto zákona. A čo viac ešte, aby to bolo čím grotesknejšie, najdú sa takí páni z vládnych kruhov a ich sekretariátov, ktorí teraz, ako sa to stalo v banskobystrickom kraji, s tým agitujú, že vraj ľudáci sú na vine, že ste vy slovenskí osadníci tak biedni, lebo tí vraj zapríčinili, že nebol tento osadnícky zákon prevádzaný. Teraz, keď sa nemôžeme brániť, keď nemôžeme shromaždenia konať, keď nemôžeme otvorenejšie písať, teraz vy "hrdinsky" na nás spútaných idete a chcete na nás svaľovať vinu. To nie je rytierske, kolegiálne, pánovia vládni! Tak sa spolupráca nemôže pestovať, či už v ohľade regionálnom, či v ohľade národohospodárskeho politizovania a pod. Tak sa nečudujte, keď nás takto napadáte a zosmiešňujete, že s vami nemôžeme zasedať a radiť sa, čo robiť na ochranu kraja, mest, okresov atď. Takéto prípady sú pre nás mementom, či sa tie nebudú i s inými zákonnými opatreniami opakovať, a práve preto, že máme smutné skúsenosti s praksou vládnych kruhov a vládnych pánov kolegov, tento zákon schvaľujeme, ale aby sme vám nedali znať, že dôverujeme vašemu vedeniu štátu, hlasovania za túto predlohu sa zdržíme. (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Lanc. Dávám mu slovo.

Posl. Lanc: Slavná sněmovno! Poslední události v našem uhelném průmyslu znovu dokázaly, jak nutným je zostření trestních opatření a svědomitější dozor báňských dozorčích orgánů v uhelných dolech.

Dne 3. ledna 1934 došlo na dole Nelson III v Hrdlovce u Oseku ke strašlivému výbuchu uhelného prachu, jemuž padlo za oběť 142 lidských životů. Rozsahem a počtem obětí bylo to největší důlní neštěstí, které se na území Československé republiky od vzniku dolování přihodilo. Po zahynulých při této důlní katastrofě zůstalo 200 nezaopatřených sirotků a 125 vdov. Toto velké neštěstí a katastrofa sama je důsledkem úsporného a racionalisačního systému, který se na všech dolech v Československé republice správami dolů překotně zavádí. Hornopolicejní předpisy a bezpečnostní opatření v dolech nejsou správami dolů dodržovány a dozor se strany báňských úřadů je naprosto nedostatečný. V dnešní době nezaměstnanosti, kdy těžaři zavádějí do dolů nové technické vymoženosti a dělníky propouštějí, obávají se horníci upozorniti dozorčí úřady na závady a nedodržování hornopolicejních předpisů, poněvadž mají trpké zkušenosti a obávají se, že by při nejbližší příležitosti byli propuštěni. Upozorní-li horník při prohlídce dolu inspekci provádějícího úředníka na některé závady, oznámí inspekční úředník správě dotčeného dolu, že ten nebo onen horník upozornil na tu či onu závadu, a nařídí její odstranění. Důsledky takovéhoto upozornění neprojeví se sice hned, ale při nejbližší příležitosti je dotčený horník na listině propuštěných. Je pochopitelné, že za takovýchto poměrů a okolností se neodváží žádný horník správu dolu nebo inspekční orgány na nějaké závady upozorniti. Tím se také stalo, že nebezpečnému nepříteli dělnictva - uhelnému prachu nebyla věnována taková pozornost a péče, jak to bezpečnost lidských životů na dole Nelson III vyžadovala. Je všeobecně známo, že uhlí z dolu Nelson III vytváří mnoho nebezpečného jemného uhelného prachu. Přesto však užívá se na dole Nelson III v místě velikého stoupání pro dopravu uhlí t. zv. luten. Je to plechové potrubí o značném průměru, kterým se dopravuje uhlí do vozíků. Z důvodů úsporných používají se také na jmenovaném dole t. zv. setřásací žlaby neboli třasadla, jimiž vyrubané uhlí se dopravuje z pracovišť do vozíků. Při dopravě uhlí se vyvinuje na dole Nelson III mnoho nebezpečného uhelného prachu, který se při provozu tak rozvíří, že pro prach nevidí jeden horník druhého. Zkušení horníci z dolu Nelson III mi na místě katastrofy vyprávěli, že kolem těchto luten a setřásacích žlabů bylo až 50 cm uhelného prachu, který se pouze odhrnoval lopatou, když v něm kolečka třasadel vázla.

Zpráva p. ministra veřejných prací inž. Dostálka o katastrofě na dole Nelson III v Hrdlovce u Oseka dokazuje, že správa jmenovaného dolu nedbala hornopolicejních předpisů, poněvadž již 11. a 15. ledna 1932 bylo při prohlídce dolu úředníkem báňského inspekčního oddělení ministerstva veř. prací zjištěno, že u pomocné jámy a u staré šachty byl nezkropený uhelný prach. Dále bylo zjištěno, že na dole nebyla úřední pravidla pro požární hlídku. Při inspekci ve dnech 9. a 16. března 1932 bylo znovu pouze zjištěno, že u pomocné jámy a staré šachty je nezkropený uhelný prach. Při inspekci ve dnech 13. a 19. dubna 1933 bylo již po třetí pouze zjištěno, že poblíže náraziště je v chodbě na spodku poněkud více uhelného prachu. Úřední zpráva tím dokazuje, že inspekčními orgány bylo třikráte za sebou zjištěno, že na dole Nelson III se hornopolicejní předpisy nedodržují a odpovědný závodní nebyl za toto nedbání bezpečnostních předpisů a opatření potrestán. (Výkřiky posl. K. Procházky.) Zjištěné a neodstraněné závady jsou velmi těžkým obviněním závodní správy a celé Mostecké uhelné společnosti, ale také revírního báňského úřadu v Mostě, který nekonal svou povinnost. (Tak jest!) Výbuchu uhelného prachu na dole Nelson III mohlo býti zabráněno, kdyby správa dolu dbala bezpečnostních opaření a shledané závady, pokud se týkaly uhelného prachu, pořádně odstranila. To se však nestalo.

Pan ministr veř. prací inž. Dostálek ve své zprávě také uvedl, že větrací jáma Nelson VII v Oseku, která je 150 metrů hluboká, je rozdělena na jedno oddělení těžní s jednou klecí a na oddělení lezné, které je opatřeno železnými žebříky a odpočivadly. Je sice pravda, že jáma Nelson VII je opatřena jednou těžní klecí a železnými žebříky, ale k tomu musím dodati, že v době katastrofy ležela tato klec na dvoře. (Slyšte!) Na místě katastrofy jsem zjistil, že ve středu dne 3. ledna o 6. hod. večer přijel na jámu Nelson VII osecký sanitní sbor s dr Veisem a četnickou hlídkou. Touto větrací jamou Nelson VII se zachránili 4 horníci: Sýkora, Balíček, Vosáhlo a Perner, ale mohl se zachránit ještě větší počet dělníků. Horník Sobotka z Hrdlovky přivedl četnického praporčíka Nového k otvoru jámy dolu Nelson VII, odkud volali do jámy. Na jejich volání se ozvaly hlasy. Jmenovaní také slyšeli, že ještě někdo leze po žebříku vzhůru. Někteří dělníci u jámy shromáždění sdělovali později četnickému praporčíku Novému, že lezoucí horník pravděpodobně se žebříku spadl, poněvadž prý slyšeli nárazy dopadajícího těla na železné žebříky. Strojník Kohout, který na Jámě Nelson VII vykonává z úsporných důvodů současně také službu nočního hlídače, běžel požádat závodního Beissera o povolení k zavěšení klece. Souhlas k zavěšení klece od závodního sice obdržel, když však byla těžná klec po velké námaze přítomných horníků v rekordním čase 1 hodiny zavěšena, bylo již pozdě. Z větrací jámy dolu Nelson VII vyvalil se smrtící kouř a osud všech horníků byl zpečetěn. Kdyby byla bývala klec na větrací jámě Nelson VII zavěšena a v době katastrofy k jízdě způsobilá, mohlo se několik dalších horníků z hořícího dolu zachrániti.

Již r. 1927 při projednávání vládního návrhu zákona o zařízení a působnosti báňských úřadů předložila strana nár.-socialistická návrh na zavedení dělnických inspektorů z řad zkušených horníků, nezávislých na správách dolů a placených státem. Bohužel, tento návrh nebyl r. 1927 občanskou koalicí přijat.

19. ledna 1928 dožadoval jsem se s tohoto místa, aby výsledky inspekčních šetření v dolech byly zveřejňovány, a doporučoval jsem tento postup: Uveřejňování zpráv z oboru báňské inspekce mohlo by se prováděti obdobným způsobem jako to provádějí živnostenské inspektoráty, které každoročně ve zvláštním spise podávají přehlednou zprávu o své činnosti a závadách, které při inspekci podniku shledaly. Jsem přesvědčen, že zveřejňováním shledaných závad předešlo by se mnohým smrtelným úrazům a katastrofám v báňském průmyslu. Mám po ruce řadu dokladů, kterými bych mohl prokázati, že se hornopolicejní předpisy nedodržují a horní zákony obcházejí. Uvedl jsem tenkráte konkretní případ. Na dole "Marianna" ve Skyřicích, který patří České obchodní společnosti, zahynuli 15. října 1927 při explosi 2 horníci. V tomto případě jako v řadě jiných se projevila trestuhodná šetrnost kapitálu největší měrou, jelikož na tomto dole pracovali horníci bez odborného dozoru.

Naléhavá potřeba zostření trestních opatření a důsledného provádění hornopolicejních předpisů projevila se již při důlní katastrofě 15. března 1932 na dole Kohinoor v Lomu u Mostu a při provokativním postupu Severočeské uhelné společnosti v Mostě, která v době všeobecného vzrušení nad touto tragickou katastrofou na dole Kohinoor ohlásila zastavení provozu na dole Humboldt II v Dol. Jiřetíně a dala výpověď všem zaměstnancům.

Katastrofa na dole Kohinoor v Lomu u Mostu vyžádala si 9 lidských životů a byla zaviněna trestuhodnou nedbalostí Lomské uhelné společnosti. Nelze přehlížeti, vážené dámy a pánové, že v den katastrofy nebyli na ranní a odpolední směně ani strážci ohňů. Tuto strážní službu měli vykonávati za strážce ohňů dozorci vedle svých povinností. Nelze také přehlížeti, že vtažná větrací jáma číslo 5, která se nalézala ve středu dolových měr dolu Kohinoor, kterou se mohli někteří nešťastníci zachrániti, neměla lezného zařízení. Lomská uhelná společnost, která vyhazuje statisíce ročně za různé patenty, ušetřila sice na strážcích ohňů a na lezném zařízení několik tisícovek ročně, ale zavinila tím ztrátu devíti lidských životů a poškodila národní majetek, který jí byl za nepatrný poplatek propůjčen. Úředně bylo tenkráte zjištěno, že v době katastrofy, 15. března 1932 nebyli na dole Kohinoor hlídači ohňů a vtažná jáma čís. 5, kterou byly přiváděny do dolu čerstvé větry, nebyla podle hornopolicejních předpisů opatřena lezným zařízením. Úředním šetřením bylo prokázáno, že Lomská uhelná společnost zavinila trestuhodnou nedbalostí ztrátu 9 lidských životů, ale do dnešního dne nebyla Lomská uhelná společnost za toto lajdácké nedbání hornopolicejních předpisů potrestána. (Výkřiky.)

Jsem přesvědčen, kdyby se byla katastrofa na dole Kohinoor svědomitě vyšetřovala a Lomská uhelná společnost pro nedbání hornopolicejních předpisů pro výstrahu druhým uhelným společnostem potrestala, že by se bylo bývalo dbalo více bezpečnostních opatření a nemusilo snad na dole Nelson III v Hrdlovce u Oseka dojíti ke strašlivému neštěstí. Plným právem se ptám, proč nebyla Lomská uhelná společnost pro nedbání hornopolicejních předpisů potrestána? (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Severočeské uhelné společnosti bylo báňským revírním úřadem dne 25. března 1932, tedy v době hornické stávky v hnědouhelném revíru severočeském, s poukazem na § 221 c) a d) obecného horního zákona nařízeno, aby veškerá opatření učiněná v důsledku zamýšleného zastavení dolu Humboldt II nebyla prováděna, zejména aby výpověď daná dělnictvu byla neprodleně odvolána a vyčkáno výsledku příslušného úředního šetření a rozhodnutí báňského revírního úřadu. Tomuto nařízení báňského revírního úřadu v Mostě Severočeská uhelná společnost nevyhověla a ve své troufalosti šla tak daleko, že proti nařízení báňského úřadu v Mostě podala odvolání. Ani Severočeská uhelná společnost v Mostě nebyla za tento provokační postup vůči dozorčím úřadům potrestána.

Tento provokační postup Severočeské společnosti vedl klub poslanců čsl. strany nár. socialistické k předložení návrhu zákona o mimořádném opatření proti bezdůvodnému poškozování horníků dosazením vnuceného správce a postupným znárodněním dolů a koksoven. Tento návrh zákona byl vládě iniciativou ku předložení návrhu na změnu a doplnění některých ustanovení obecného horního zákona z r. 1854, pokud se týká zvýšení pokut a dosazení vnuceného správce. Vládní návrh o zvýšení trestu a dosazení vnuceného správce byl schválen senátem 14. června 1932 a ze všeobecně známých důvodů, které nemusím zde uváděti, nebyl dosud v posl. sněmovně projednán. Je nutno vysloviti politování nad tím, že teprve po strašlivé katastrofě na dole Nelson III, která si vyžádala 142 lidských životů, dochází k projednání tohoto usnesení senátu v ústavně-právním a soc.-politickém výboru a k jeho projednání také v posl. sněmovně.

Pro ilustraci poměrů na dolech uvedu dva konkretní případy, které mně byly tento týden věrohodnými osobami oznámeny. U Lomské uhelné společnosti, která soustavně poškozuje horníky omezováním pracovních směn a propouštěním, pracují některá pracovní družstva v dnešní nezaměstnanosti horníků až 18 hodin denně. Splavník Václav Süsmilch sjel v sobotu dne 23. prosince 1933 ve 12 hod. v poledne s celým družstvem do jámy a teprve v neděli dne 24. prosince 1933 v 6 hod. ráno z jámy s družstvem vyjel.

V protokolu závodní rady dolu Kohinoor v Lomu se mimo jiné v odst. c) doslovně uvádí: "Závodní rada upozorňuje správu závodu na stále se množící stížnosti dělníků, že je dozorci donucují pracovati přes čas a že za tuto přesčasovou práci nejsou horníci honorováni. Dozorci donucují dělníky vyhrožováním, že budou dáni na povrchovou práci nebo přemístěni do nižší mzdové stupnice. Závodní rada dále upozorňuje správu závodu, že podobné jednání s dělníky jest trestné podle zákona o útisku." K tomu není třeba žádných poznámek.

Tak jako důlní neštěstí na dole Kohinoor v Lomu, tak také strašlivá katastrofa na dole Nelson III v Hrdlovce u Oseka byla zaviněna trestuhodnou nedbalostí správy dolu. Zpráva p. ministra veř. prací inž. Dostálka potvrzuje, že správa dolu Nelson III byla třikráte za sebou dozorčími orgány upozorněna, že v jámě není uhelný prach zkropen a že poblíže náraziště je v chodbě na spodku poněkud více uhelného prachu. Zjištěné a neodstraněné závady jsou velmi těžkým obviněním těch, kteří odpovídají za bezpečnost horníků.

Z celkového přehledu, vážené dámy a pánové, vidíme, že sebe lepší zákonná ustanovení pro zmírnění risika hornické práce v dolech nemají praktického významu do té doby, dokud nejsou tato zákonná ustanovení důsledně a svědomitě dozorčími orgány prováděna. (Výborně!) Odčiniti ztrátu lidských životů na dole Kohinoor v Lomu a na dole Nelson III v Hrdlovce u Oseka není sice v lidské moci, ale v zájmu bezpečnosti horníků musí býti učiněno vše, aby risiko hornické práce bylo zostřením trestních opatření a důsledným prováděním hornopolicejních předpisů zmenšeno.

V důsledku toho žádáme důrazně:

1. aby Lomská a Mostecká společnost byla pro nedbání bezpečnostních opatření a zavinění katastrofy potrestána podle §u 240 obec. horního zákona odnětím horního oprávnění. Na doly budiž dosazen odborný vnucený správce do té doby, než tyto doly budou státem převzaty;

2. Mostecké uhelné společnosti budiž uložena povinnost, aby veškeré pozůstalé po obětech důlní katastrofy hmotně zabezpečila;

3. překotně prováděné racionalisaci v uhelném průmyslu budiž čeleno zkrácením pracovní doby v uhelných dolech na šest hodin denně a v druhých průmyslových odvětvích na sedm hodin denně, jak se dožaduje poslanecký klub čsl. strany nár. socialistické návrhem zákona předloženým dne 3. června 1931;

4. pro zvýšení bezpečnosti v uhelných dolech dožadujeme se zavedení dělnických inspektorů z řad zkušených horníků jako pomocných orgánů báňských revírních úřadů, nezávislých na správách dolů a státem placených;

5. z důvodů bezpečnostních žádáme, aby naběradla, t. zv. "kachní zobáky", přepravní pasy a třasadla, která při provozu vytvářejí jemný uhelný prach a způsobují takový hluk, že horník nemůže sluchem postřehnouti hrozící nebezpečí, jehož varovná znamení jsou však při ruční práci zpozorovatelna, byla z provozu hlubinného vyřazena a jejich používání zakázáno. Tento zákaz je umožněn odstavcem a) §u 170 a odstavcem d) §u 171 obec. horního zákona.

Vyřazením naznačených strojů z hlubinného provozu a zkrácením pracovní doby v hornictví vzejdou tyto výhody:

Zastaví se další propouštění dělníků při dobývání uhlí z důvodu racionalisace, částečně pak budou horníci do práce znovu přijímáni ku provádění prací nyní strojně konaných, jako na př. pro dopravu uhlí vozíky místo třasadel.

Zmenší se nezaměstnanost v hornictví a tím se sníží také podpory v nezaměstnanosti, zvýší se kupní síla dělnictva jako celku a tím se zvýší také příjem obchodníků a živnostníků. Zvýší se také nepřímo příjem státu na daních, zlepší se také zdravotní stav hornictva a odstraní se příčina podvýživy a rozrušenosti v hornických rodinách.

Tímto opatřením zlepší se i morálka lidu, naděje v obrat k lepší budoucnosti, a vznikne zase důvěra v nestranné a zákonu odpovídající rozhodování úřadů.

S povděkem kvituji prohlášení pana předsedy posl. sněmovny dr Staňka, že posl. sněmovna bude ve svých zákonech pamatovati na zvýšení bezpečnosti horníků, a prohlašuji, že pro vládní osnovu zákona budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo si vyžádal podle §u 46 jedn. řádu pan ministr veř. prací inž. Dostálek. Dávám mu je.

Ministr inž. Dostálek: Slavná sněmovno! Budiž mi dovoleno, abych u příležitosti projednávání novely zákona, týkajícího se některých ustanovení horního zákona z r. 1854, doplnil některými daty svoji zprávu přednesenou ve společné schůzi soc.-politického a technicko-dopravního výboru posl. sněmovny dne 10. ledna. Je jistě přáním nás všech, aby byly zjištěny příčiny této katastrofy, aby mohla býti učiněna taková opatření, která by v budoucnu podobná neštěstí, pokud to technicky je vůbec možné, znemožnila a zajistila horníkům nejvyšší možnou bezpečnost.

V hnědouhelném revíru severozápadních Čech zaznamenali jsme za posledních 40 let tato důlní neštěstí: Dne 24. ledna 1893 na jámě "Pokrok" v Nové Vsi u Duchcova došlo k výbuchu třaskavých plynů, při němž bylo 18 osob zabito a 6 těžce raněno. Dne 10. listopadu 1894 udál se výbuch na dole "Pluto" v Hor. Litvínově, který si vyžádal 19 lidských obětí. Dne 19. září 1900 zahynulo výbuchem na dole "Frisch Glück" u Duchcova 55 horníků. Za necelé dva měsíce na to dne 13. listopadu 1900 vybuchl na dole "Pluto" třaskavý plyn, při čemž zahynulo 18 horníků a 4 byli těžce raněni. Dne 14. června 1902 byl postižen důl "Jupiter" v Komořanech vodní záplavou, při které zahynuli 43 horníci. Další vážnou katastrofou byl požár na dole "Kohinoor" v Lomu dne 15. března 1932, při němž zahynulo 8 dělníků.

Poslední katastrofou v tomto revíru, která svým rozsahem a počtem obětí převyšuje daleko všechny uvedené katastrofy, byl výbuch na dole Nelson III v Oseku, který se udál dne 3. ledna letošního roku ve 3/4 na 5 odpol. V této době pracovalo v dole 136 dělníků a 9 dozorců. Výbuch, k němuž došlo, projevil se nejprudčeji v těžné jámě Nelson III, jež byla i s šachetní budovou přímo zničena, takže se stala naprosto nesjízdnou. Mimo to byla výbuchem demolována třidička, nalézající se vedle šachetní budovy a poškozena byla i t. zv. "vodní jáma", která sloužila k jízdě mužstva a čerpání vody z dolu a která je as 50 m vzdálena od jámy těžné. Při výbuchu vypověděly také službu ventilátory na větrných jamách. Již kolem páté hodiny dostavil se na místo neštěstí zástupce báňského revírního úřadu v Mostě inž. dr Vitouš, aby řídil ochranné práce. Z Prahy byl tam ihned vyslán přednosta báňského odboru ministerstva veř. prací inž. Durych a vrchní rada inž. dr Černý. V krátké době podařilo se uvésti v chod poškozené ventilátory, aby jednotlivá důlní pole mohla býti větrána. Dále byl učiněn pokus, aby záchranné mužstvo mohlo vniknouti do dolu, a to jednak vodní jámou Nelson III, jednak do prostoru mezi jamami VIII a IX. S počátku zdála se situace pro záchranu mužstva dosti příznivou, poněvadž větrnými jámami nevystupovalo značnější množství kouřových plynů. K naději na příznivý výsledek záchranných prací opravňovala také okolnost, že větrnou jamou čís. VII vyfárali 4 dělníci, kteří se tak zachránili. Záchranné mužstvo, které vniklo větrnou jamou čís. VIII do dolu, nalezlo 3 mrtvé na nárazišti a jednoho mrtvého v chodbě. Avšak situace pro záchranně práce se za noci zhoršila, neboť když jsem se s panem ministrem vnitra hned po katastrofě v noci na místo neštěstí dostavil, zjistili jsme, že z jam, které měly sloužiti za základnu pro zachraňovací práce, vystupují kouřové plyny v tak velkém množství, že další podnikání záchranného mužstva bylo znemožněno. Netajil jsem se panu ministru vnitra, že po mém soudu je vše ztraceno, a to tím spíše, ježto kouřové plyny obsahovaly značně množství kysličníku uhelnatého. Bohužel, můj názor byl v příštích dnech v celém rozsahu potvrzen. Mezitím byla vodní jáma Nelson III učiněna sjízdnou až na nejnižší její díl, vysoký 7 m. Poněvadž z této jámy vycházejí chodby ve dvou patrech nad sebou, podařilo se záchrannému mužstvu vniknouti do chodeb patra vyššího, kde byli nalezeni další tři mrtví, a ve strojovně pro lanovou dráhu rozbité tělo jednoho horníka. Dne 4. ledna odpoledne byl v malé vzdálenosti od vodní jámy III zpozorován oheň, který zabránil dalšímu postupu záchranného mužstva, což mělo za následek, že těžná i vodní jáma Nelson III musea býti uzavřena, aby se zabránilo přístupu čerstvého vzduchu a tím i dalšímu šíření ohně. V pokusech o záchranu mužstva bylo pokračováno celý den i následující noc, avšak veškeré pokusy vniknouti opět do dolu ukázaly se marnými, neboť dne 5. ledna v 10 hod. dopol. bylo slyšeti na jámě Nelson III výbuchy spojené se silnými otřesy a vodní jamou vystupovaly páry smíšené s kouřem. Proto muselo býti nařízeno, aby veškeré mužstvo, které pracovalo na uzavíracích pracích, vyfáralo z dolu, načež bylo přikročeno k uzavření obou hlavních jam Nelson III na povrchu a musely býti přikryty i ostatní jámy až na dvě, kde byly uzávěry zřízeny v chodbách. Toto nařízení bylo velmi včasné, neboť mohlo dojíti k další katastrofě, která by si byla vyžádala dalších 36 lidských životů.

Krátce před uzavřením zmíněných jam počala větrná jáma VII nassávati vzduch s povrchu do dolu, takže někteří techničtí úředníci závodní správy chtěli sfárati. Vyšetřující komise však nedala k tomuto nebezpečnému pokusu souhlasu a toto její stanovisko bylo potvrzeno výbuchem, který krátce po poledni dne 5. ledna nastal, po němž proud vzduchu a plynů touto jamou vystupoval zase na povrch. Jelikož nastaly ještě jiné výbuchy, byly do večera uzavřeny všechny jámy až na jámu VI, s jejímž uzavřením bylo vyčkáno, až nastane v dole depresse, což se dostavilo dne 6. ledna ráno, načež bylo provedeno uzavření i této jámy. Dne 6. ledna večer byly tudíž všechny jámy uzavřeny a od veškerých dalších pokusů na záchranu mužstva muselo býti, bohužel, upuštěno.

Ihned po své první návštěvě na místě katastrofy nařídil jsem sestavení zvláštní vyšetřující komise, do níž byli povoláni za ministerstvo veř. prací vrch. odb. rada inž. dr Schoppek a vrch. odb. rada inž. dr Černý, za pražské báňské hejtmanství inž. Koutský. Jako horničtí znalci z revíru byli jmenováni vrch. inspektor inž. Hruška od České obchodní společnosti a vrch. inspektor inž. Würdig od Lomských uhelných dolů a jako znalci mimo revír profesor inž. dr Parma, rektor vysoké školy báňské v Příbrami, a vládní rada inž. Heveroch z Ústřední správy státních báňských a hutnických závodů. Poněvadž podle horního zákona provádí šetření revírní báňský úřad, stal se předsedou této komise báňský rada inž. dr Volejník, kterého jsem ustanovil na místo vlád. rady Jůzla, pensionovaného proto, že se nedostavil na místo neštěstí. Z usnesení min. rady byl do komise povolán zástupce živnostenské inspekce min. rada inž. Pokorný a zároveň bylo učiněno opatření, aby i zástupcům z řad horníků byla poskytnuta možnost zúčastniti se šetření a vysloviti se o příčinách katastrofy. Dále byl přibrán k vyšetření příslušný státní zástupce a vrchní báňský rada inž. Jenko z ministerské báňské inspekce. Též jsem vyslal na místo katastrofy býv. báňského hejtmana v Brně inž. Schirmera, který po dlouhá léta řídil pokusné práce v oboru třaskavých větrů a nebezpečí výbuchu uhelného prachu, a povolal jsem ještě profesora vysoké školy báňské v Příbrami dr Berana, který se též zabývá otázkami výbuchů třaskavých plynů a uhelného prachu. Jelikož báňského rady dr Volejníka je nutně potřebí k vedení báňského revírního úřadu v Mostě, zprostil jsem ho vedení vyšetřující komise a svěřil jsem funkci předsedy komise vrch. báňskému radovi a přednostovi revírního báňského úřadu v Mor. Ostravě dr Barvíkovi. Konečně jsem sjednal, aby Mostecká společnost odvolala závodního dolu Nelson inž. Beissera, čemuž tato vyhověla a ustanovila na jeho místo inž. Bartoše, závodního sousedního dolu Alexandr, a povolala ještě k dozoru býv. závodního dolu Nelson vrch. inspektora inž. Vokáče. Dále jsem sjednal se zástupci společnosti, aby veškeré mužstvo, které katastrofou bylo z práce vyřazeno, bylo zaměstnáno na ostatních dolech společnosti a aby společnost přispěla ze svých finančních prostředků ke zmírnění bídy pozůstalých vdov a sirotků, čemuž vyhověla věnováním 1 milionu korun, které dala k disposici předsednictvu ministerské rady.