§ 171 mluví o tom, co se rozumí bezpečnostním opatřením: "a) spolehlivé ohrazení veškerých povrchových vstupů do dolu proti spadnutí lidí a zvířat do nich; b) dostatečné zajištění drobivých a zabořením hrozících důlních děl všeho druhu; c) přiměřené bednění lezních šachet přes 18 metrů hlubokých, řádné zajištění lezních zařízení (žebříků, schodů, stupňů) a denní prohlídka a zajištění lezních a těžních strojů; d) odstranění náčiní, jehož užívání ohrožuje podstatně bezpečnost dělníků; e) zvláštní pozornost na vznětlivé horniny a okamžité použití protipožárních a hasicích zařízení; f) péče o správné větrání; g) používání osvědčených, řádně zabezpečených větérek v dolech s třaskavými plyny atd.". Prosím, všecka tato ustanovení horního zákona existují už 80 roků. To není žádná nová věc, a je potřebí se tázati, jak to, že ti pánové, kteří dneska z této tribuny tady najednou doporučují to doplnění, házejí veřejnosti písek do očí, když k těm všem odstavcům §u 171 horního zákona přijde ještě tento doplněk "spolehlivě zabezpečiti první pomoc při podnikových úrazech a nehodách", že tím bude vražednost kapitalismu odstraněna?

Dosavadní ustanovení horního zákona nestačila, nestačila proto, protože se nedodržovala, a nikdo nedbal, aby se dodržovala. Nedbala o to vláda, nedbali o to ti, kteří se tu dnes rozhořčují, protože v zájmu kapitalismu nedodržování těchto ustanovení bylo výhodné.

V dalším horním doplňku se mluví, že je potřeba rozšířiti práva závodních rad, a to: "k odůvodněné žádosti závodní rady provede báňský úřad bez odkladu prohlídku dolu". To je doplněk k §u 221. § 221 horního zákona zase nařizuje, co musejí báňské úřady dělat. Jsou povinny: "a) prohlédnouti svými zástupci občas všechny horní závody svého okresu a dáti si podati zprávu o tom, co zjistili; b) nahlédnouti svými zástupci do provozních Plánů a map a podle toho dáti opraviti důlní mapy (§ 185), o nichž jest kromě případu § 185, odst. 5 zachovávati úřední tajemství; c) vydávati veškerá nařízení, jichž je potřebí, aby bylo zjištěno zachovávání předpisů horního zákona; d) konati místní šetření, nastanou-li nebezpečné události, které se rozšiřují a tím ohrožují hory vůbec, nebo pro něž byly od jednotlivých účastníků požádány o pomoc, a vydati tu potřebné příkazy, nedostačí-li opatření, učiněná závodní správou".

Tedy 80 let mají tuto věc, tuto kontrolu báňské úřady prováděti a mají dbáti, aby dělníci byli zabezpečeni. Zákon na to mají, nepotřebují žádného nového vydání zákona, a najednou se říká: Nemohlo se to dělat, protože tam schází ještě tenhle kousíček.

A konečně se hauzíruje s tím, že budou na uhlobarony, kteří nebudou dodržovati zákon a zákonné předpisy, stanoveny tresty od 5.000 Kč do 250.000 Kč a případně že může se sáhnouti i k odnětí horního oprávnění, k provedení sekvestrace dolů. To je doplněk k §u 240 horního zákona. A co říká § 240 horního zákona? "Majitelům hor, kteří nevyhoví předpisům §u 171 o bezpečnostních opatřeních při provozu hor, uloží báňský úřad pokutu od 20 do 200 Kč, při opakování případu však až do 400 Kč a při nebezpečích většího rozsahu, povstalých z trvalého nebo značného zanedbávání předpisů těch, nalezne podle okolností na odnětí horního oprávnění, a to i tehdy, když majitele ty nestíhá osobní zavinění, spadající pod působnost obecných zákonů trestných". Tedy § 240 horního zákona tady výslovně praví, že horní úřady a vláda mají právo odníti majiteli horních mír důlní oprávnění, když nezachovává bezpečnostní předpisy. 80 roků to právo mají a, prosím, co se stalo po katastrofě na Kohinooru a po řadě jiných katastrof? Patrně pánové z vlády a nadřízených úřadů nevěděli, že toto právo jim zákon propůjčuje: a jestliže o tom právu věděli, jak je možno, že po řadě katastrof, po řadě zjištěných nedodržování bezpečnostních opatření se strany zaměstnavatelů, se strany uhlobaronů se k tomu paragrafu 240 horního zákona nesáhlo? A teď se hledá vinník na důlní katastrofě na Nelsonu. A tu je potřebí říci, že bezprostředním vinníkem je samozřejmě kapitalistická společnost, jsou ti, kteří v zájmu kapitalistické společnosti tam horníky k takové nebezpečné práci bez dodržování bezpečnostních předpisů nutili. Ale vinníkem a spoluvinníkem na neštěstí na Nelsonu je také vláda, jsou vládní úřady a vládní strany, které každou chvíli přicházejí s řadou rozhodných opatření proti jednotlivým pracujícím vrstvám obyvatelstva. Když jde o odbourání mezd a platů státním zaměstnancům, když jde o vzetí podpory v nezaměstnání nezaměstnaným, když jde o zatížení pracujících vrstev, konsumentů novými daněmi, je vláda a celá vládní většina a všecky vládní strany i strany socialistické okamžitě pohotově. Všecky ty věci se sfouknou hned a na miliony pracujícího lidu se to navalí. Ale tam, kde jde o zakročení proti Petschkům a Guttmannům, proti velkému kapitálu vůbec, tam rozhodnost vlády, vládních i socialistických stran úplně selhává. Tam, i když příslušné zákony existují, se nic nedělá. Byla by tu otázka: proč se neuplatňují zákony proti kapitalistům, ale proč se s největší příkrostí využije zákona vždycky proti pracujícím a dělníkům? Je to proto, že kapitalistický stát a každá kapitalistická vláda, i když v ní sedí socialisté, chrání soukromokapitalistické zájmy. Zde bychom mohli ilustrovati ty věci na řadě zákonů. Vezměte zákon o závodních radách. Nebudu se o něm šířit. Soudr. K. Procházka bude míti příležitost prakticky zde uvést, jak se dnes provádí zákon o závodních radách a jak jsou členové závodních rad chráněni, když hájí zájmy horníků a zájmy bezpečnosti provozu. Mohl bych poukázati na zákon o teroru, ke kterému bude míti zase příležitost soudr. Kliment z Mor. Ostravy uvésti příklady, jak se provádí na Mor. Ostravě zaměstnavatelský teror a jak celá vláda a všecky vládní úřady k tomu prostě mlčí. A to není jenom v hornictví. Kdybychom šli dnes od odboru k odboru, všude najdeme případy bezuzdného zaměstnavatelského teroru, který se provádí proti dělníkům. Dnes zaměstnavatelé využívajíce hospodářské krise suspendují kolektivní smlouvy, odbourávají všecky kolektivní smlouvy bez výpovědi, donucují terorem dělníky podpisovati reversy, že se výhod, které jim jsou v kolektivních smlouvách zaručeny, vzdávají. Paragrafy, zákon, úřady, vláda, všechno zamhuřuje před tímto stavem oči a proto, kdyby skutečně byl tady vážný úmysl zabezpečiti pokud možno ochranu dělnického zdraví a dělnických životů při nebezpečné důlní práci, musila by navrhovaná oprava zákona a jeho doplněk vypadati úplně jinak, než vypadají všechny navrhované opravy.

Proč všechna ta zdánlivá práva, která se zde dělníkům propůjčují, proč všechna ta ochrana nemá žádného významu? Proto, že žádným tímto zákonem se nepropůjčuje dělníkům ani domnělé právo a nedává do rukou moc, aby si dodržování těchto zákonů vynutili. (Výborně!) Proto doplněk a změna, kterou navrhuje komunistický klub k předložené změně horního zákona, nese se v tom směru, aby skutečně důlní a horní inspekce byla zabezpečena tak, aby dávala horníkům do rukou právo provésti všechny věci potřebné k zabezpečení jejich zdraví a životů. Ale všichni, kdo se zde dnes rozplývají lítostí nad 142 mrtvolami na Nelsonu a nad osudem ubohých vdov a sirotků, budou hlasovati v této sněmovně proti komunistickému návrhu, který jediné by mohl zabezpečiti zdraví a bezpečnost hornických životů. Budou proti němu hlasovati i socialistické strany, jediné proto, že už dnes nehájí ve vládě zájmy dělníků, nýbrž zájmy kapitalistů. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Přecházím nyní k otázce zaopatření pozůstalých. Na této otázce se zase nejlépe odhaluje pravé ledví dnešní vlády a vládnoucí společnosti. Z otázky zabezpečení pozůstalých po zavražděných na dole Nelson nečiní se otázka povinnosti kapitalistické společnosti, nýbrž otázka dobročinnosti a almužnictví. Když jde o útok na kapsy chudáka, je vláda i se sedmi socialistickými ministry hned pohotově, jak jsem již poukázal, aby kapsu tohoto chudáka zatížila; když však jde o to, donutiti kapitalisty, uhlobarony, Petschka a celou jeho společnost ke konání povinnosti vůči pozůstalým, pak zase rázná opatření vlády a celé vládní koalice úplně selhávají. Vláda má přece dnes po ruce zmocňovací zákon. Upozorňuji, že na podkladě tohoto zákona dovedla dnešní vláda se 7 socialistickými ministry snížiti podpory nezaměstnaným, jediným škrtem pera dovedl ministr soc. péče, soc. demokrat dr Czech, připraviti o podpory v nezaměstnanosti tisíce tesařských dělníků a tisíce dělníků t. zv. křesť.-sociálních odborových organisací, jedině proto, že representant těchto organisací, p. posl. Čuřík, nepatří k vládní většině, nýbrž k oposici. To všecko se dovedlo, jediným škrtem pera připraviti desetitisíce chudých nezaměstnaných lidí o podporu v nezaměstnání, ale tato vláda, tentýž ministr soc. péče, nedovedl zajistiti řádný důchod rodinám pozůstalým po hornících, kteří zahynuli na Nelsonu, a vtěliti jej pod sirotčí jistotu na stamilionový majetek Petschkovy kapitalistické společnosti. Zde se zase jen vyzývá ke sbírkám, k dobročinnosti a almužnictví. Chudáci mají pomáhati chudákům, aby kapitalisté nemusili klopiti.

Nyní několik slov o požadavku zestátnění dolů. Tento požadavek není ničím jiným než zase podvodem a švindlem, kterým mají býti klamány masy horníků a dělnictva. Strana soc. demokratická prohlašuje požadavek zestátnění dolů za něco, čím by se mohlo horníkům pomoci, čím by se mohla jejich situace a existence zlepšiti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Podám několik ilustrací, jak vypadá existence horníků na dolech již zestátněných. Požadavek zestátnění dolů nemá pro dělníky žádnou cenu, je-li toto zestátnění prováděno v kapitalistickém státě. Soukromokapitalistický vykořisťovatel je tu pouze nahrazován vykořisťovatelským státem a že stát své zaměstnance a horníky na státních dolech zaměstnané vykořisťuje, o tom uvedu tyto doklady:

Podle výkazu činil čistý zisk státních dolů severočeských r. 1932 15,552.000 Kč. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) V tomtéž roce zaměstnávaly 2.419 horníků. Každý horník zaměstnaný na státním dole musil tedy ve prospěch kapitalistického státu vydřít ročně 6.500 Kč čistého zisku. V Mor. Ostravě na státních dolech, kde bylo zaměstnáno 1.025 horníků, byl r. 1932 vykázán čistý zisk 6,319.000 Kč, to znamená, že každý horník na těchto dolech zaměstnaný musil ve prospěch vykořisťovatelského státu vydělati 6.100 Kč. Úhrnem tedy 3.444 havířů, zaměstnaných na státních dolech severočeských a stát. dolech ostravských, vydělalo ročně čistého zisku 21,871.000 Kč. To už musí býti pořádný zaměstnavatelský vydřiduch, který vydře za rok na 3.444 dělnících 22 mil. čistého zisku. (Posl. Dubický: A kde jsou ty pasivní státní doly?) Státní uhelné doly nejsou vůbec pasivní. Příbramské doly jsou pasivní a mohly by se říkati celé litanie o tom, proč jsou pasivní - já se zde tím však nemohu zdržovati - ale žádný státní uhelný důl není pasivní, na všech se vydělávají těžké miliony. Na těch 22 mil. Kč lpí krev a mozoly horníků, předčasně ustarané tváře hornických žen, hladové, horečnaté oči hornických dětí.

To je čistý zisk dolů jen při dobývání uhlí. Vedle toho je prodejní zisk Ústřední prodejní kanceláře státních dolů, který vykazuj e za r. 1932 vedle těchto 22 mil. Kč čistého zisku ještě 33,800.000 Kč čistého prodejního zisku. To je výdělek Ústřední státní kanceláře prodejní na prodeji uhlí ze státních dolů, na prodeji báňských a hutních produktů. (Výkřiky posl. Jurana.)

Na severočeských a moravsko-ostravských dolech podle rozpočtu na r. 1934 má býti vyzískáno 24,080.000 Kč čistého zisku. A jak má býti tohoto zisku docíleno? Tím, že podle rozpočtu se na státních dolech v Mostě počítá se 30% a na státních dolech v Mor. Ostravě se 24 1/2 % klesnutím hornických mezd r. 1934.

Při těchto ohromných výdělcích je zajímavo podívati se, co se věnuje na zabezpečení t. zv. důlní inspekce pomocí závodních rad. Náklad na závodní rady v těchto státních dolech, které vydělaly 22 mil. Kč na hornících za rok, byl na r. 1933 stanoven ve výši 99.700 Kč a na r. 1934 je preliminován ve výši 53.100 Kč. Prosím, 22 mil. Kč se vydělá na 3.400 havířích a na zabezpečení důlní inspekce se dává 53.000 Kč za rok. To dává stát, státní podnikatel. A v rozpočtu ministerstva veřejných prací na celou t. zv. důlní inspekci v rozpočtu se praví "na šetření pro zamezení výbuchů v dolech a jiných nebezpečenství hornického provozu" - bylo dáno r. 1931 tedy pro celou republiku, pro všecky doly, soukromé i státní, pro všecky revíry 200.000 Kč, r. 1933 jenom 40.000 Kč a na r. 1934 je stanoveno 20.000 Kč. Prosím, tento rozpočet sdělávali titíž pánové, kteří se zde dnes rozčilují a hledají vinníky katastrofy na dole Nelson. Zásluhu o snížení těchto položek věnovaných na zabezpečení života a zdraví horníků má celá vláda a mají především také socialistické strany, má t. zv. Úsporná parlamentní sedma, v čele s panem Remešem, poslancem to soc.-demokratické strany za Plzeňsko. Když se tento pán tak vychloubá s tou svou úsporností, měl by jíti před dělníky a odpovídati se, jak je to možné, že přehlédne těch 22 mil. Kč čistého zisku, že tyto neodbourává, nezlepšuje poměry dělníků, ale že se mu 100.000 Kč a 40.000 Kč na zabezpečení života a zdraví horníků zdá moc, takže tyto položky zrestringuje až na 20.000 Kč. Takové je pozadí těchto věcí. (Výkřiky posl. Štětky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Zápotocký (pokračuje): Chci poukázat ještě teď na spojitost všech těch věcí s otázkou snížení cen uhlí a zabezpečování t. zv. kolektivních hornických smluv. Je zase zajímavá. Když se dnes pánové rozčilují při katastrofě na Nelsonu nad hospodářstvím na dolech, nad způsobem toho kapitalistického hospodářství, tedy se nesmí zapomínat, že zákon o t. zv. snížení cen uhlí, který byl pomocí zmocňovacího zákona letos vydán, tuto vydřidušskou kapitalistickou politiku uhlobaronů přímo sankcionoval. A bylo by potřebí klásti otázku, co získala veřejnost z toho t. zv. zákona o snížení cen uhlí. Bylo by potřebí jíti do dělnických domácností a postaviti otázku, jak blahodárné účinky toho zákona pocítily dělnické domácnosti a vůbec konsumenti. Fakt je, že nikdo o tom snížení cen uhlí nic neví. To se rozplynulo v niveč. A proto je vážné domnění, že ten zákon nebyl vydáván proto, aby lidé dostali lacinější uhlí, nýbrž proto, aby kapitalisté, uhlobaroni, mohli více vykořisťovati horníky. A proto v tom zákonu se praví, že všecka ujednání o pracovních poměrech, která jsou platná, musí býti dodržována a musí zůstati beze změny, a kdo by proti tomuto jednal, tedy kdo by usiloval o změnu, podléhá trestním opatřením. Co se tu sankcionovalo? Sankcionoval se pražský pakt, který uzavřely socialistické vládní strany a jejich odborové organisace právě s těmi uhlobarony tam na severu, s p. ředitelem Löckerem. To byla otázka jednání odborových reformistických organisací s p. ředitelem Löckerem jako zástupcem uhlobaronů za zády dělníků. Vždyť přece je známo, jak soc.-demokratický posl. Pohl byl častým hostem u p. ředitele Löckera a jak p. ředitel Löcker navštěvoval často soc.-demokratického posl. p. Pohla, když sjednávali pakt o propouštění horníků a o poškození hornických existencí. A to se vtělilo do zákona, totiž pražský pakt, právo na propouštění horníků, které je odborovými reformistickými organisacemi uhlobaronům na severu a jinde dáno, na základě čehož omezována ochranná mužstva na dolech, propouštěna ochranná mužstva, a to vše vláda vzala pod svoji ochranu. Kdyby se však chtěli horníci proti tomu bouřit a žádali zlepšení jejich za zády sjednaného paktu, pak se dopouštějí trestních činů, a bude proti nim podle zákona zakročeno. Takové je pozadí těchto věcí.

Když se tu mluvilo o tom, že katastrofy na Nelsonu nemá býti politicky zneužíváno, pak je nutno poukázati, jak katastrofy na Nelsonu zneužívá se u nás v určité části vládních stran k rozdmýchávání nacionálních sporů a nacionálních vášní. Když přinášely noviny zprávy, kolik horníků na Nelsonu zůstalo, kolik je jich mrtvých, kolik zabitých, tak část nacionalistického českého tisku vypichovala, kolik mezi nimi je Němců a kolik Čechů, a vydupávala tento závěr, jako by těch německých horníků, kteří se tam zabili, nebylo potřebí litovati a že je potřebí především litovati české horníky, kteří byli tam zabiti.

Na konec se přichází také i v tomto návrhu na změnu horního zákona s tím, jestli se má zabrániti opakování nebezpečí a katastrof, že nejlepším prostředkem proti těmto katastrofám je zavedení české státní řeči na šachtách a dolech. (Výkřiky komunistických poslanců.) To je nejlacinější, to nic nestojí, na to nemusí přispívati ani Petschek, ani vláda, ani kapitalisté; to slouží jen k zastírání pravého stavu věcí, to slouží k tomu, aby pozornost horníků a dělníků byla odváděna jiným směrem, byla odváděna od pravých a skutečných viníků na cestu zcela jinou. Faktem je, že dnes vražedná racionalisace, vražedný způsob dolování a nešetření zdraví a bezpečnosti lidských životů provádějí jak čeští, tak němečtí kapitalisté, čeští i němečtí uhlobaroni. Faktem je, že čeští uhlobaroni si nezadají nikterak ve vykořisťovacích metodách s německými uhlobarony, že se shodnou vždycky české kapitalistické společnosti i české nacionalistické kapitalistické strany s německými nacionalistickými stranami tam, kde jde o vzájemné a společné vykořisťování dělnické práce, kde jde o to, aby dělnická třída ve prospěch krachující kapitalistické společnosti byla novými dávkami, novým zbídačováním a útoky zatížena. Ale čeští a němečtí horníci mají býti pomocí těchto zákonů a novinářských štvanic vzájemně rozeštváváni, aby se nedohodli na vzájemném a společném boji proti svým společným vykořisťovatelům.

Ještě několik slov o soudním vyšetřování důlní katastrofy a o zákroku proti úředníkům a ředitelům Mostecké společnosti. Se soudním vyšetřováním a vzetím do vazby pana ředitele Löckera a několika dalších úředníků se dnes dělá velká voda a veliká reklama. Je potřebí vyčkati, jak tento vládní režim proti vinníkům opravdu zakročí, a je potřebí vyčkati, kolik roků bude pan ředitel Löcker a ti druzí za vraždu 142 horníků v českých kriminálech seděti (Posl. Štětka: Co se stane Petschkovi?), co se stane Petschkovi a těm druhým.

V řeči pánů zpravodajů bylo již naznačeno, proč se tyto věci musily udělati. Byly udělány, aby bylo poněkud uklidněno rozhořčení, které bylo na severu; v zájmu zachování klidu a pořádku bylo potřebí několik pánů na nějaký čas zajistiti a vzbuditi zdání, že se chce opravdu něco dělati. Ale celá dělnická veřejnost může býti ubezpečena, že za tohoto vládního režimu nebude pan ředitel Löcker seděti ani tolik měsíců anebo tolik neděl v kriminále, jako sedí ti dělníci, kteří bojovali proti kapitalistům, kteří bojovali proti kapitalistickému vykořisťování a kteří se při tom boji proti kapitalistickému vykořisťováni dostali do konfliktu s dnešními t. zv. zákony tohoto kapitalistického státu.

Přicházím k závěru a myslím, že je potřebí dělníky, horníky i celou dělnickou veřejnost upozorniti, že v kapitalistickém státě sociální ochranu a bezpečnost dělnické existence nelze vůbec zajistiti žádným zákonem. Existence kapitalismu a zajištění jeho zisků je odvislé od vykořisťování dělnické práce, a pro kapitalistický zisk i zájem obětuje kapitalistický stát dělnické existence a v případě potřeby obětuje i lidské životy. V kapitalistickém státě ochrana dělnictva spočívá jen v jeho bojovné síle. Jen tenkrát dělá tato společnost dělníkům ústupky, když má z dělníků strach. Toto poučení musí si vzíti všichni dělníci i z katastrofy na Nelsonu. Správná dělnická politika je jen ta politika, která všech zločinů kapitalistů i zločinů katastrofy na Nelsonu používá k zesílení bojeschopnosti dělnictva, k rozvinutí jeho bojovné fronty proti kapitalistům. Tuto správnou politiku dělá dnes v Československé republice tak jako ve všech druhých státech jediné komunistická strana, revoluční organisace, revoluční rudé odbory. A proto je potřebí, aby nad hrobem padlých dělníci a dělnická třída nezahalovali se ve společný národní smutek, aby se nesmiřovali s tím celým táborem, který je na důlní katastrofě na Nelsonu spoluvinen, nýbrž aby nad hrobem těchto svých padlých kamarádů přísahali pomstu, pomstu celému kapitalistickému režimu. Je potřebí, aby podobné zločiny nebyly možny, je potřebí, aby horníci a s nimi celá dělnická třída rozvinuli boj proti fašistické diktatuře kapitalistů i jejich spojenců, aby rozvířili a rozvinuli vítězný boj o moc, poněvadž jen dělnická vláda, jen proletářská diktatura může zajistiti pracujícím masám svobodu a uchrániti celé lidstvo proti kapitalistickým zločinům. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo přihlášenému řečníku na straně "pro" p. posl. A. Köhlerovi.

Posl. A. Köhler (německy): Slavná sněmovno! Velectění pánové! Podnět k projednávanému zákonu zavdala katastrofa, dosud nebývalá v dějinách tohoto státu, důlní katastrofa na dolu Nelson III u Oseku. Krajina, kde došlo k tomuto strašlivému neštěstí, jest moje užší vlast a proto jest více než pochopitelné, že jsem hledal příležitost, abych sám k tomu promluvil. Uvítali jsme, že vláda ihned zasáhla, aby napříště zabránila katastrofám a neštěstím, jaké se ještě v tomto rozsahu, jako na dolu Nelson III, nikdy nepřihodily. Jest nesmírně žalostné, že musíme při tomto neštěstí želeti života 142 dělníků, že musíme želeti 120 vdov a 194 sirotků. Ba, musíme říci, že neštěstí bylo by mohlo býti ještě větší, kdyby k němu bylo došlo při ranní směně, kdy bylo v dolu asi o 100 dělníků více. Byla-li nyní učiněna opatření, především, že bylo učiněno vše, aby byli zjištěni vinníci, nemůžeme zde předbíhati, poněvadž vinník není dosud zjištěn, poněvadž nevíme, má-li se hledati mezi těžaři nebo úředníky, či zda velkou vinu nemají také ti, kdo nesplnili zcela svou povinnost jako báňský úřad, jako úřad dohlédací. (Výkřiky posl. Babela.) Věříme, že to bude zjištěno zřízenou komisí, která bude pracovati za všech okolností důkladně, takže se příště na každý způsob dá zabrániti takovýmto pohromám. Domníváme se, že úkolem této komise bylo by především, aby hleděla, jak také prohlásil ministr Dostálek, aby se především prováděly správně inspekce, aby za žádných okolností nemohlo dojíti k věcem, které jsou příčinou takovýchto pohrom. Třeba litovati, že právě ti, kteří by nám mohli říci, co bylo příčinou katastrofy, nejsou již mezi živými a bude proto těžké tyto věci zjistiti. Ale víme, že právě důl.... (Posl. Russ [německy]: Ale vždyť se přihlásil jeden člověk, který řekl, že hrozí třaskavé plyny, a jeho hlášení nebylo dbáno!)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. A. Köhler (pokračuje): Ještě o tom promluvím. Právě nad touto věcí měli bychom se zamysliti a zmiňuji se o tom, poněvadž vyšetřování jsou dosud v proudu a ministr Dostálek právem žádal, aby mu byly předloženy všechny inspekční zprávy a zároveň prohlásil, že dá přísně prozkoumati, zda věci jsou v pořádku. Víme o dopisu mosteckého báňského revírního úřadu z konce minulého roku - s datem 16. prosince 1933 - který byl zaslán z příkazu báňského hejtmanství v Praze městu Teplice-Šanov a v němž se výslovně praví, že dotčený revír dolu Nelson III jest neobyčejně nebezpečný, že část ho již hoří, že v jiné části vzniká pravidelně oheň a že pravděpodobně dojde k zavření celého revíru. Z toho vysvítá, že se báňský revírní úřad v Mostu důkladně zabýval právě dolem Nelson III a že na každý způsob bylo učiněno vše, aby se zabránilo katastrofě, k jaké bohužel došlo. (Výkřiky posl. Babela.) Věc není dosud skončena a já mohu opět jen prohlásiti, že třeba vyčkati, aby vinníci byli také spravedlivě potrestáni. Tvrdí-li se také, že horní zákon z r. 1854 jest příliš zastaralý, takže nemůže poskytnouti dostatečnou oporu, aby bylo skutečně možno učiniti všechna bezpečnostní opatření, přece se domníváme, že zákon obsahuje stále dosti předpisů, aby se v tomto případě mohlo skutečně zakročiti. Tvrdí-li se, že tento zákon potřebuje opravy, že by měl býti nahrazen novým horním zákonem, pak musíme prohlásiti, že jest to již dávno připraveno, ale že takovýto zákon nelze bohužel usnésti přes noc. Upozornil bych, že zákon, podle něhož se nyní nalézá právem, byl připravován od r. 1812 do r. 1854, a to nejvýznačnějšími báňskými právníky tehdejší doby, a že také v jiných státech zpracování takových zákonů vyžádalo si mnoho let. Připomínám vzor starého rakouského báňského zákona, francouzský zákon, o němž bylo pracováno od r. 1791 do r. 1810 a o němž pracoval osobně také Napoleon I, čímž se snad práce poněkud urychlila. V Prusku postupovali ovšem poněkud rychleji, pruský zákon vznikl v letech 1862 až 1865, snad jen proto tak rychle, poněvadž význačný pruský báňský právník Brassert vypracoval zákon osobně a sám. Víme však, že by se jen ve všech případech mělo přísně a důsledně užívati platných báňsko-policejních předpisů našeho nynějšího báňského zákona, aby se zabránilo takovým věcem, jaké se staly dnes. Musíme však také prohlásiti, že v báňském zákoně upravujícím věc všeobecně, nemůže býti obsaženo vše, co rozhoduje ihned prakticky každý případ. Neboť všeobecný zákon není kompendium, které by jednalo o každém konkretním případě zvláště; za to bylo vydáno velké množství rozhodnutí a nařízení, aby se skutečně došlo k nutným, jasným výkladům.

Přes to se pomýšlí - nikoliv teprve od důlní pohromy na dolu Nelson III, nýbrž již po léta - na novelisaci tohoto horního zákona. Upozorňuji zde, že v dubnu 1931 rozeslalo ministerstvo veřejných prací dotazníky různým hospodářským korporacím tohoto státu a opatřilo si zprávy o chystaném novelování zákona. Také my němečtí zemědělci v tomto státě měli jsme tenkráte příležitost zaujmouti stanovisko k tomuto dotazníku ministerstva veřejných prací prostřednictvím německého odboru zemědělské rady. Referát o tom podával jsem tenkráte já sám, jsem tedy dokonale zpraven o předběžné práci, která v tomto oboru byla vykonána. Touto otázkou zabývalo se již také staré Rakousko. Jest celá spousta protokolů komisí, jakým způsobem by se tato novelisace měla provésti. Materiál jest tedy po ruce a domnívám se, že referent našeho ministerstva veřejných prací, který dosud shromažďoval tyto věci, cítí potřebu dáti tomuto materiálu novou formu, aby konečně došlo k zamýšlené novelisaci horního zákona.

Jest jasné, že touto novelisací budou jistě vyplněny některé mezery zákona. Promluvím o tom ještě zvlášť, až objasním stanovisko, s něhož posuzují věc zemědělci. Upozornil bych zde jen, že především nezbytně potřebuje revise horní právo o náhradě škody, poněvadž zákon o této otázce téměř vůbec nemluví, dále že jest také úplně zastaralé zřízení výhradního kutiště a že tedy také v tomto oboru jest samozřejmě nutná novelisace. Tyto nedostatky jsou ovšem lidsky pochopitelné, poněvadž v době, kdy byl tento zákon vypracován, byly přece docela jiné horní poměry než dnes. Když v polovici minulého století osecký klášter jako majitel dolu hrdě se dovolával toho, že v uplynulém roce bylo možno vytěžiti z dolů s ruční těžbou 30 až 40 tisíc kbelíků uhlí, bylo to podle tehdejších pojmů již obrovské množství. Víme, že toto číslo bylo dnes ovšem překonáno miliony tun a že právě pro tento ohromně rychlý vzestup dolování hnědého uhlí máme před sebou docela jiné poměry, než se tenkráte mohlo předvídati.

Druhý důkaz: Starý báňský rada Reuss z Bíliny vypravoval v polovici minulého století v knize o městu Bílině, že v blízkosti Bíliny bylo spáleno uhlí, které bylo těženo ze země rumpály a že toto drobné uhlí a popel byly rozprodány na hnojivo. Dolovalo-li se tehdy, aby se opatřilo hnojivo, jest samo sebou pochopitelné, že dolování nebylo provozováno v takovém rozsahu jako dnes a nevyžadovalo ani podobných bezpečnostních opatření.

Jest jasné, že s tím velmi úzce souvisí dozor nad doly. Neboť, jestliže jsme ještě před 20 a 30 lety měli v našich krajinách doly s ruční těžbou - připomínám podnik, který provozovali blízko Ústí nad Labem dva bratří a který padl za obět podobné katastrofě jako nyní Nelson III, výbuchu, jímž se uhelný důl zřítil a zchudlí podnikatelé probíjeli se pak již jen nuzně - pak jest jasné, že při takovéto podzemní rozloze dolů měl se také dozor prováděti docela jinak než při dnešních poměrech, jež sotva lze srovnávati s tehdejšími. Ale jest také jasné, že tento dozor musí býti prováděn energicky za všech okolností, poněvadž důl, který vybuchl, není, bohužel, jediný, který skrývá takovéto nebezpečí, nýbrž poněvadž v mosteckém revíru jest ještě velké množství takovýchto dolů, které trpí týmiž nebo podobnými poměry jako tento důl, a poněvadž také tam hrozí nebezpečí výbuchu. Zmiňuji se jen o dolech Dobbelhoff II a III v blízkosti Teplic Šanova, kde rovněž hrozí takovéto nebezpečí uhelného prachu. Jest jasné, že v této krajině máme také jiné doly, kde hrozí nebezpečí, kde musí býti bezpečnostní opatření prováděna neobyčejně přísně. Při této příležitosti musíme zde vznésti požadavek, že třeba častěji žádati inspekční zprávy, že musí býti přesně zkoumány a že nám zde ve sněmovně musí ministerstvo veř. prací občas podávati o tom zprávu, poněvadž se nechceme dožíti dalších katastrof, jako byla poslední, jelikož podle lidského uvážení možno jim zabrániti.