Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pí posl. Hodinová-Spurná.

Posl. Hodinová-Spurná: Především považujeme za svou povinnost prohlásiti také s tohoto místa nejrozhořčenější protest dělnictva proti návrhu vrch. říšského návladního na vynesení rozsudku smrti nad soudr. Torglerem. Považujeme tento návrh za provokaci mezinárodního proletariátu. Každý ví, že se komunisté zakládáním požárů nezabývají, že skutečnými žháři byli Goering a Göbbels. Nedáme si tuto hroznou provokaci líbiti. Vyzýváme čsl. proletariát k hromadným protestům. Pranýřujeme, že československá vláda zakazuje všechny projevy dělníků a pokrokové inteligence o požáru říšského sněmu, čímž se zřejmě solidarisuje s Hitlerem, Göringem a Göbbelsem.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám pí posl. Hodinovou-Spurnou, aby mluvila k věci.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Pranýřujeme, že ministerstvo zahraničních věcí dosud neodpovědělo na náš přípis ve věci čsl. příslušníka dělníka Maxe Bartela, nevinně odsouzeného k smrti v Saské Kamenici. Upozorňujeme na nebezpečí smrti, hrozící představiteli německého revolučního proletariátu soudr. Thälmannovi. Žádáme okamžité propuštění na svobodu soudr. Torglera, Dimitrova, Popova, Taněva, Thälmanna, Bartela a ostatních proletářů uvězněných v Německu. Protestujeme ostře proti dennímu odsuzování dělníků k smrti. Včera znovu bylo 10 dělníků v Mohuči n. Rýnem odsouzeno k smrti.

Dělníci vstupte do demonstračních stávek proti chystanému rozsudku nad Torglerem, za osvobození všech obětí hitlerovského teroru. Vyjděte do ulic a demonstrujte.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám paní posl. Hodinovou-Spurnou po druhé, aby mluvila k věci.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): Demonstrujte po vzoru londýnských proletářů před německými vyslanectvími a konsuláty. Uvědomte si, že jen vůle mezinárodního proletariátu může učiniti přítrž běsnění fašismu nejen v Německu, nýbrž také v Československu.

Již loni bylo slibováno, že bytové zákony budou rozřešeny definitivně. Bylo slibováno nájemníkům a zvláště nezaměstnaným, že konečně již bude vyřešena ožehavá otázka bydlení chudých a pracujících. Ministerstvo soc. péče spolu s ostatními činiteli sice vypracovalo návrh zákona bytové péče, ale ten doposud leží v šuplíku. Kdykoli zde bylo jednáno - a bylo to již po několikrát - o otázkách bytové péče, o otázkách ochrany nájemníků, vždycky zákonem, který byl přijat, byla otázka bytové péče zhoršena. My dnes jdeme do páté zimy hospodářské krise. Jeden milion dělníků byl zbaven práce, ale nejen práce, neboť zbavením práce bylo vzato dělníkům nejen živobytí, nýbrž i možnost bydlení. Dnes vidíme, že bydlištěm právě těchto nezaměstnaných j sou nádraží, kanály, stohy, cihelny nejen kolem Velké Prahy, nýbrž i ve venkovských místech. Dnes dělníci, kteří teprve před krátkým časem byli zbaveni práce, bydlí ve stozích, které jsou dnes útočištěm nezaměstnaných.

Kultura jednotlivých národů prý se měří nejenom podle toho, jak žijí, nýbrž také prý podle toho, jak bydlí. Myslím, že měří-li se kultura československého národa podle toho, jak bydlí právě největší vrstva tohoto národa, jak bydlí pracující, je ta kultura československého národa asi na nejnižším stupni. Chci zde ukázati na to, že právě ti dělníci, kteří j sou zbaveni možnosti práce, ve velmi krátkém čase j sou nejenom odkázáni k smrti hladem, nýbrž j sou také prostě vyhozeni přímo na dlažbu i po stránce bydlení. Nedávno byli v Hronově nalezeni ve stohu žena a muž bez vědomí. Zjistilo se, že tento dělník se svojí ženou byli před 3 nedělemi propuštěni z práce, při čemž také, poněvadž nemohli platiti byt, byli vyhozeni z bytu.

V Praze, ale také v ostatních městech Československé republiky, jako v Brně, v Holešově bydlí po 12 roků dělníci v t. zv. nouzových koloniích. Kolem Velké Prahy jako růženec vinou se tyto nouzové kolonie. Již před 12 lety se představitelé obce pražské kasali, že není možné, aby dělníci bydlili v dřevěných boudách, a že tito dělníci musí býti nastěhováni do řádných bytů. Dnes po 15 letech trvání Československé republiky, kdy tito dělníci bydlí 12 roků ve špatných, nezdravých boudách, se obec nestará, aby se tito dělníci mohli nastěhovati do řádných bytů, kterých je ve Velké Praze zrovna tak jako v ostatních městech i vesnicích Československé republiky dostatek. Poněvadž tito dělníci si nemohou zaplatiti vysoký nájem, musí bydliti dále v těch to děrách. Dnes musí bydliti nejen ve špatných bytech, nýbrž jsou vystavováni možnosti keťasení se všech stran proto, poněvadž si nemohou pomoci a z těchto kolonií se odstěhovati.

Chci ukázati na příklad, jak se všech stran jsou vyždímáváni tito dělníci, kteří si nemohou zaplatiti řádný byt. Uvedu příklad z kolonie na Červené skále. Bohatý majitel pronajal chudým kolonistům pozemky, aby si na nich vystavěli domky, a to s podmínkou, že v těchto koloniích mohou bydliti po 20 let. Dnes bohatý majitel těchto pozemků, Stome, se nepotřebuje již obírati chudými nájemníky a proto předal správu těchto pozemků bohatému advokátu. Tento advokát, přesto že nájemníci řádně platí čtvrtletně činži majiteli pozemků, posílá nájemníkům každého čtvrt roku výpovědi a dá si zaplatiti při smírném řešení od každého nájemníka 40 až 50 Kč honorář; a za 1/4 roku dostanou titíž nájemníci výpověď znovu, aby se komedie opakovala znova, aby nájemníci musili zaplatiti ze strachu před vystěhováním nový honorář p. advokátovi a aby mohli dále v těchto špatných děrách bydliti.

Jak hrozně vypadá život těchto proletářů právě v koloniích, chci ukázati na obrázku z jedné této kolonie. Bylo vyšetřováno právě v kolonii jinonické 31 rodin. Z těchto 31 rodin je 69 dospělých a 98 dětí. 75 rodin, obývajících tuto kolonii, je nezaměstnaných, 13% je bez jakéhokoliv příjmu, 42% má příjem do 50 Kč, 25% má příjem do 100 Kč a jen 20% z těchto dělníků má příjem přes 100 Kč. 93% obyvatelů této kolonie obývá jen jednu místnost, ve které se vaří, která slouží za ložnici, za dětský pokoj (Hlasy: Za prádelnu!), ano za prádelnu a také za sušárnu prádla, poněvadž půdy tam nejsou a všechno musí se dělati v jedné místnosti. 100% těchto dělníků svítí petrolejem, ačkoliv ve Velké Praze je k disposici elektrický proud. Jen 10% z těchto obyvatelů má dostatečnou denní stravu a 61% má úplně nedostatečnou stravu, to znamená, že prostě nejenom dospělí, nýbrž i děti většinou nejí, jestliže si nevyžebrají něco k jídlu. 81% obyvatel má dluhy.

Takový je obrázek života těch, kteří po stránce bydlení jsou na tom velmi špatně. Pan zpravodaj zde řekl, že otázka bytová je pro nás otázkou bolavou, poněvadž se zde srážejí dva zájmy. Ano, v této otázce bydlení se srážejí dva zájmy, tak jako ve všech otázkách, které dnes hýbou kapitalistickým světem. Zde se srážejí dva zájmy, zájmy pracujících a zájmy bohatých majitelů domů a s nimi celé kapitalistické třídy. Pan zpravodaj zde řekl, že až doposud řešením otázky ochrany nájemníků vždycky jsme řešili jen požadavky bohatých domácích pánů. Je to pravda, poněvadž všecky zákony a provisoria, která zde v otázce bytové byla dělána, byla jen ku prospěchu domácích pánů. Požadavky domácích pánů jsou chráněny zákonem, zákonem kapitalistického státu, poněvadž tento stát jako stát kapitalistický bude řešiti vždycky všecky otázky ku prospěchu buržoasie, ku prospěchu kapitalistů. 234.000 bytů, chráněných zákonem o ochraně nájemníků, je o 1 místnosti. To znamená, že i definitivní vyřešení otázky nájemníků podle kapitalistického způsobu bude znamenati zbavení ochrany, i podle vašeho výpočtu, 234.000 těch, kteří si nemohou řádný byt zaplatiti, bude znamenati zbavení jich práv a ponechání zlovůli domácích pánů, kteří už za léta trvání Československé republiky si nahromadili velký kapitál.

Za 15 let trvání československého státu jsme dospěli i v otázce ochrany nájemníků tak daleko, že dělníci, kteří dřeli do úmoru, jsou zbavováni možnosti bydlení proto, že jejich výdělky nestačí již dnes ani na nejnutnější živobytí. Vidíme u dělníků, kteří jsou dnes ještě zaměstnáni, že chtějí-li si udržeti střechu nad hlavou, nejen většina jejich příjmů musí býti věnována na činži, nýbrž dělníci za strachu před vyhozením z bytu, když přinášejí v sobotu domů tu 50 Kč nebo 100 Kč, jsou udržováni při životě jenom kávou a velmi lacinou potravou, jenom proto, aby si mohli udržeti aspoň nedostatečný byt. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pro tyto dělníky, zrovna tak jako pro nezaměstnané dělníky, je dnes otázka bydlení už opravdu přímo luxusem. Činže jsou vysoké přesto že zde pánové tvrdili, že již šly činže dolů a že bude nutno ještě jíti dále v otázce snížení cen životních potřeb a že bude potřebí, aby vláda udělala zásah také do snížení činží.

Mluví-li se o tom, že vláda bude dělati zásah do činží, je to stejná komedie, jako je komedií zlevňovací akce životních potřeb. Zlevňovací akce životních potřeb je sice z úst vlády a vládních stran slyšena každého dne, ale vidíme, jaké výsledky přináší tato zlevňovací akce pracujícímu lidu. Na jedné straně zlevňovací akce slouží tomu, aby dělníkům mohly býti snižovány mzdy, aby fabrikantům bylo ulehčováno stlačováním mezd dělníkům ještě na menší úroveň, než mají dosud; nejlépe to vidíme na snižování cen uhlí. Jakého humbuku bylo naděláno se snižováním cen uhlí! Velké úvodníky, ohromné nápisy v novinách, všude se psalo o snížení cen uhlí. Ovšem jen tak dlouho, dokud nebyly sníženy mzdy horníků. Jakmile tyto mzdy byly sníženy, viděli jsme, jak ohromný podfuk se stal se snížením cen uhlí, jak snížení bylo skutečně provedeno. Ceny byly sníženy, ale u toho druhu uhlí, které se v domácnosti naprosto nemůže potřebovati, u mouru a velkých kusů uhlí. To znamená, že horníkům byl zase kus chleba od úst urván, ale snížení cen pro pracující lid nebylo provedeno, jen uhlobaronům bylo pomoženo nahnati si do kapes další statisíce, vymačkané na těch nejubožejších, na dělnících. Nezaměstnaní a chudí nájemníci nemohou očekávati, že vláda, která je vládou kapitalistickou, otázku bydlení bude řešiti v jejich prospěch. Jen důsledným bojem proti domovnímu kapitálu a celému kapitalistickému systému mohou si vybojovati řádnou ochranu bydlení. Sociální revoluce, která smete všechny vykořisťovatele a vyssavače pracujících, vyřeší také definitivně otázku bydlení všech těch, kteří za dnešního režimu nejen hladovějí, nýbrž ani nebydlí. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický: Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. Krosnář.

Posl. Krosnář: Paní a pánové! Naše stanovisko k prodloužení zákona o ochraně nájemníků postavila zde soudr. Hodinová. Jasně vidíme, na koho se toto prodloužení vztahuje, že j e jen nepatrný počet těch, kteří využívají tohoto zákona. Ve Velké Praze je 16.000 prázdných bytů, ne proto, že by zde nebylo těch, kdož nemají střechu nad hlavou, ale proto, že nájemné v těchto bytech je nedostupné, a proto nezaměstnaný dělník nemá, kde by svou hlavu ukryl. Jsou celá sta nezaměstnaných dělníků v Československé republice, na které prodloužení tohoto zákona se nevztahuje. Páni přicházejí s prodloužením trvání tohoto zákona do února, aby měli čas k tomu, aby ještě ty nepatrné zbytky, které zde jsou, mohli odbourati úplně. Náš návrh k tomuto zákonu je, aby nezaměstnaný po celou dobu nezaměstnání nemusil platiti nájemné a vedle toho aby po celou dobu, co je bez práce, nemohl býti vystěhován z bytu do mrazivých ulic.

Situace nezaměstnaných dělníků je jistě hrozná. Ten, kdo má dnes byt, těžko shání nájemné a ještě daleko hůře žije ten, kdo musí spáti ve stozích, cihelnách a v jeskyních. Spousta nezaměstnaných proletářů chodí celé noci ulicemi velkých měst, poněvadž nádraží jsou zavřena a ohřívárny ve Velké Praze nejsou v noci otevřeny; a tak tito lidé nemají ve Velké Praze při 20 až 30° pod nulou, kde by hlavu ukryli. Je otázka, co se dělá pro nezaměstnané dělníky právě v této době. Loňského roku před vánočními svátky bylo daleko více práce nežli letos a obce mohly dělati ještě některé nouzové práce, také okresy, země a stát. Tyto práce jsou skončeny, práce není a mimořádné rozpočty všech těch institucí, které jsem jmenoval, zejí prázdnotou a pro příští rok práce nebude žádná. Vedle toho dával se těmto lidem chléb, dávaly se nezaměstnaným brambory, dostávali uhlí a daleko více mléka než dostávají teď. A j aká je letos situace nezaměstnaných dělníků? Byly sníženy podpory podle zákona o gentském systému, přišly nové směrnice na ty, kteří požívají dobrodiní ministerstva soc. péče a berou poukázky ze státní stravovací akce. Těmito směrnicemi byly vyřazeny celé desítky a statisíce nezaměstnaných dělníků. Nové směrnice říkají, že dělník se musí hlásiti až teprve za 20 dní a pak dostává tyto poukázky. Ale v praksi to znamená, že poukázky dostane nezaměstnaný až za dva měsíce. Takový stav je ve Velké Praze. Jak to vypadá pak na venkově?

Jsou též vyřazeni všichni nezaměstnaní dělníci, kteří dělají sezonní práce. V Československu není žádné sezonní práce, která by trvala 3 měsíce, a i kdyby dělník pracoval 3/4 roku na sezonních pracích, nemá nároku na tuto podporu, protože nepracoval plně tři měsíce na jednom místě.

Vyřazováni jsou též všichni, kteří mají i 30 až 40 Kč měsíční pense, ať již invalidní, úrazové atd. Ve velkých městech jsou vyřazováni i domovníci, kteří mají snad jenom ten byt za mnoho práce zdarma. Vedle toho jsou vyřazováni všichni, jejichž manželky posluhují a berou 15 až 20 Kč týdně. A stávají se případy, obzvláště poslední dobu, že jsou vyřazováni i ti, kde v rodině pracuje učedník a má 20 nebo 30 Kč týdně. Rodina je pak zbavována poukázek ze státní stravovací akce. Takový stav je na venkově i v městech. Na venkově jsou vyřazováni z podpor podle nových směrnic také všichni, kteří mají střechu nad hlavou. Nekouká se na to, zdali má na domku tíživý dluh, jestli ho moří daně, dluhy, úmor atd. Říká se:"Máš střechu nad hlavou!" Pánové si asi myslí, že nezaměstnaný dělník může jíti a ukousnouti si z této střechy a najísti se jí.

A my vidíme, že tyto věci jsou poslední dobou více a více stupňovány, a právě k tomu, aby toto vyřazování bylo ještě větší, byly jmenovány nové sociální komise ve všech obcích. Proč k tomu došlo? Bylo to proto, aby byli vyřazeni členové komunistické strany v komisích sociálních, aby tak zbyli opravdu jen ti věrní, sloužící dnešnímu kapitalismu, [ ].

A pak následoval další útok. Ve stech obcích byli zbavováni svých funkcí starostové, kteří byli zvoleni velkou důvěrou občanstva, komunističtí starostové, právě proto, že stáli na straně nezaměstnaných dělníků, na straně drobného pracujícího lidu na vesnicích. Tito starostové přesto, že mají velkou většinu občanstva za sebou, že mají důvěru, jsou zbavováni svých funkcí. A pánové přicházejí dále. Přicházejí a připravují útok na vůdkyni proletariátu, na komunistickou stranu, připravují se, aby ji rozpustili. Ale mohu říci pánům, že budou s tímto vedle, a to proto, poněvadž nikdo nemůže zakázati a rozpustiti komunistickou stranu. Pánové dokázali, že zastavili náš tisk, [ ]. Za každý náš úředně zastavený časopis vychází jich tisíce. A tak pracující třída odpoví na každý útok, který buržoasie proti ní připravuje.

Nezaměstnaní jasně vidí, že poměry se nezlepší, že není možno, aby se zlepšily do té doby, dokud bude existovati kapitalistický systém. Oni vědí, že kapitalismus může léčiti krisi jen sliby. A těch se nikdo nenají. 15 let slibujete, ale nezaměstnaní vědí, že to jsou jen sliby. V každém novém roce slibuje se, co bude z jara práce. I loňského roku se to říkalo, ale sýčkům sklaplo. Pak přišla slavná půjčka práce a říkalo se, že roztočí kolečka závodů a co bude práce. Vidíme však, že ze závodů stávají se hřbitovy, že kolečka závodů se neroztočila, naopak že ještě závody se zavírají. Jsou dnes celé vesnice, kde jen nepatrné procento dělníků je zaměstnáno, a ještě těm dělníkům, kteří zaměstnáni jsou, je snižována mzda a nevědí, zdali zítra nebudou vyhozeni do mrazu mezi armádu nezaměstnaných.

Jaké máte léčení? Poslední dobou se rozmáhá strašně z podvýživy tuberkulosa a různé nemoci. Páni se snaží, aby prý léčili nezaměstnané. Dává se určité procento peněz komitétům a léčebné péči atd. Říkáme otevřeně, dejte nezaměstnaným najíst, a to bude lék. Nezaměstnaní chtějí chleba a práci, to bude jejich nejlepším lékem, a ne léčení aspirinem nebo nějakým kořením.

Jsou místa, kde se dává nezaměstnaným trochu práce. Právě v poslední rozpočtové debatě hlavního města Prahy jasně tam předseda finanční komise řekl:"Dáváme 25 mil. Kč na práci proto, poněvadž potřebujeme v hlavním městě klid a pořádek." To je to! Dává se všude tam, kde bojí se boje nezaměstnaných dělníků, kde dělníci bojem si vynutili, aby byli podporováni. Vidíme však, co na druhé straně ti páni v hlavním městě dělají. Zde panuje robota a ještě něco horšího, poněvadž plantážník nebo otrokář svým otrokům dával najíst, ale zde i za velkého mrazu dělník je nucen, aby za 50 Kč týdně pracoval. Vidíme tu zajímavý zjev. Rok od roku, co přibývá nezaměstnaných, klesají jejich mzdy. Nejdříve bylo ve Velké Praze vypláceno na nouzových pracích 28 Kč denně, pak to kleslo na 22 Kč a loňského roku představitel fašismu na radnici, pan dr Zenkl, přišel s nucenou robotou. A tito roboti jsou nuceni pracovat i v mrazu, dávat práci opravdu hodnotnou, a letos nad nimi stojí drábové a donucují je, aby dělali co nejvíce. Práce jsou jim vyměřovány. Ve skále musí dělník nakopat, naložit a odvézt 20 kár denně. Jsou používáni na štětování silnic, kde obvyklá mzda se platí 5˙40 Kč až 5˙70 Kč. Práce je hodně žádáno, ale plat žádný. Existují černé listiny, pokuty, z dělníků, kteří se ozvou, jsou dělány trestní kolonie a jsou dáváni na periferii města v malých celcích, aby nemohli bouřiti ty druhé. Je zajímavé, že zde ministerstvo soc. péče nezakročí, že tito dělníci nejsou ani nemocensky, ani úrazově, ani sociálně pojištěni, třebas se o nich říká, že dělají práci hodnotnou. Říká se, že tito dělníci jsou pojištěni, ale jestliže 4 neděle nepřijde někdo z nich do práce, nedává se mu ani ta podpora. A když se na těchto pracích zmrzačí, máme několik dokladů, že dělník, kterému byla zlámána na této práci noha, takže je do smrti mrzákem, dostal od Pražské pojišťovny, kde tito dělníci jsou pojištěni, 150 Kč odbytného jednou pro vždy.

Takováto péče provádí se v hlavním městě, "aby byl zachován klid a pořádek". Koncentrační tábory po vzoru hitlerovském jsou zde. A jaká situace je potom v těch malých vískách, dědinách, po celém Československu a Podkarpatsku? Tam je ještě daleko hůře, tam není prováděna ani tato robota, která je zde. Pánové, je potřeba říci, že vy neznáte hlad, že vy neznáte bídu nezaměstnaných dělníků.

Poslední dobou hodně se mluví o nezaměstnaných a pan ministr soc. péče v rozpočtové debatě měl o ně velikou starost. Je to proto, poněvadž se bojíte boje nezaměstnaných dělníků. Pan ministr soc. péče říká: "Nezaměstnanost je ústředním problémem státu" a má radost nad tím, že nepřibývá prý tolik nezaměstnaných, že prý jich za listopad přibylo pouze 14%. My však vidíme, že přesto je 700.000 úředně zaregistrovaných nezaměstnaných koncem listopadu. Ale tato statistika není správná, my víme, že celé desetitisíce dělníků jsou vyřazováni z podpor. Pan ministr říká, že nepřibývá tolik nezaměstnaných, prý v důsledku toho, jak blahodárná byla půjčka práce. Já bych chtěl, aby mně někdo z těch pánů vysvětlil, jaká byla práce z půjčky práce. My vidíme, že je daleko více nezaměstnaných než dříve, že se neroztočila ta kolečka závodů. Ovšem ono se vždycky, když je nejhůře, říká: Bude lépe, každý musí přinésti nějakou oběť. Avšak, pánové, v tom je rozdíl, jakou oběť přinášejí pracující, jakou oběť přinášejí nezaměstnaní dělníci - a jakou oběť přináší p. Preiss, Petschek a druzí skuteční vůdcové, jakou oběť přinášejí veliké akciové společnosti a podniky. Ti vykořistí dělníka, mají veliké milionové fondy, ale pak ho vykopnou za vrata závodu ven do mrazu.

A bude lépe, se říká. Ale pan ministr veř. prací na druhé straně říká, že se snižuje rozpočet na veřejné práce a že to postihne nejméně 50.000 rodin. Nových 50.000 dělníků, jejich dětí, rodin atd. bude příštím rokem bez práce. To znamená, že bankrot váš se prohlubuje neustále více a více. A jediná záchrana, kterou vidí p. ministr soc. péče, je 40hodinová doba pracovní. Ale my vidíme jasně, co to přinese. Na jedné straně přinese to snížení mezd, na druhé straně přinese to zdražení životních potřeb a daleko větší nezaměstnanost, nežli byla léta minulá. Další pomocí, kterou p. ministr soc. péče doporučuje, je osidlování venkova. Napřed však říká, že si neslibuje od toho moc. On ví velice dobře, že to nedá chleba. Vždyť vidíme, že dnes venku jsou tisíce proletářů, kteří nemají chleba. Ale v tom je něco jiného. Pánové chtějí dosíci, aby proletáři z měst šli na venkov, aby tak byl roztrhán veliký celek nezaměstnaných dělníků, a když někdo v Československé republice hladoví, aby hladověl na vesnici, aby tolik dělníků nebylo ve městech, kteří by se mohli vzchopiti k boji a odporu, čili aby byl zachován klid a pořádek. Na druhé straně vidíme, že čím je méně chleba a méně práce, tím více je četníků a policajtů.

Dále má pan ministr soc. péče starost o děti nezaměstnaných dělníků. Dnes tisíce proletářských dětí chodí bez snídaně do školy. V této době, kdy ve velkých městech září vánoční stromky, bere se nezaměstnanému dělníku světlo, nezaplatí-li poplatek za jednu žárovku. Ale stromky září a mají zastříti bídu a hlad nezaměstnaných dělníků v hlavních městech. Vánoční stromky budou v ulicích zářiti a budou k nim voděny děti proletářů hladové, bosé a nahé, aby se podívaly na vánoční stromek. Stal se mi takový případ, že v rozpočtové debatě v rozpočtovém výboru, když jsem o těchto věcech mluvil, napadla mne předsedkyně péče o mládež z Velké Prahy a řekla:"Vy komunisté byste to udělali ještě hůře! V Sovětském svazu jste dětem vzali i stromečky i vánoce." Ano, vzali jim stromečky, ale dali jim najísti a dali jejich otcům práci, kdežto u nás září stromečky, děti hladoví, jsou bosé a nahé voděny podívati se na ty cetky a na tu lžihumanitu, která se zde provádí.

Na druhé straně však jasně vidíme, jak vypadá péče o nezaměstnaný dorost. Vyvařování provádí se ve velikých městech v míře nedostatečné, je podáváno jenom jediné jídlo. Toto jídlo je jedinou stravou, které se dítěti za celý den dostane. Na vesnicích se po této stránce neprovádí vůbec nic. Pan ministr říká, že prý je asi 300.000 dětí nezaměstnaných rodičů, které prý strádají. My však víme, že jest jich daleko více. Ale hned dále se přiznává a říká, že pouze 60.000 z těchto dětí dostává mléko od státu. Kde jsou ty druhé děti, kde jsou celé statisíce dětí, které nedostávají nic? Tyto děti nemohou choditi do školy, poněvadž nemají pořádnou obuv a pořádné šaty. Ale i zde dalo by se pomoci jediné tím způsobem, který vy nedokážete, to je dáti práci otci, který by se pak o svou rodinu postaral. Velká starost je o proletářský dorost, o proletářskou mládež, neboť prý z toho velkého počtu nezaměstnaných je nejméně 25% mladých nezaměstnaných dělníků. Vidíme, jak je postaráno právě o tento dorost, [ ]. Tito mladí dělníci nedostávají žádné podpory, nedostávají ani žebračenky, neboť se řekne, když dostane otec práci a vydělává, že není potřebí, aby byl jeho syn podporován. Tisíce mladých hochů a děvčat, kteří vyjdou školu, nemohou nalézti místa, a když je dostanou, stává se, že jsou přijati jako učedníci bezplatně, aby mohli býti vykořisťováni a vyhozeni na mráz, jakmile jich nebude potřebí, a posilovati tak tisícovou a statisícovou armádu nezaměstnaných dělníků.

Právě v této době, kdy je nejvíce bídy, kdy je mráz a zima, leží tisíce tun životních potřeb ve skladištích. Vidíme, že se nejen v Americe ničí potraviny, nýbrž v poslední době také u nás. Nezaměstnaný nemá, čím by zatopil, ale velké haldy uhlí se rozsypávají a hasí; nezaměstnaní jsou rozmnožováni vysazenými horníky a horníci jsou vysazováni proto, aby se nesnížily zisky Petschků, Weinmannů a celé té hordy. Vidíme, že nezaměstnaní dělníci jsou bosí a nazí i se svými rodinami, zatím co jsou zde ohromné sklady plné obuvi a šatstva, a sám Baťa má na skladě několik milionů obuvi. Zatím co tisíce a statisíce proletářů živoří a nemají ani nejnutnější kus chleba pro sebe a své rodiny, je 30.000 vagonů obilí ve skladištích, o kterém pánové marně zkoumají, kam by je dali a jak by je spotřebovali. Dostali jsme zprávu, že ve všech hospodářských družstvech se toto obilí kazí, zatím co na druhé straně tisíce dětí hladoví. Dostali jsme zprávu z Plzně, Děčína, Peček, Vlašimě a od jiných družstev, že toto obilí je kaženo mourem a zkrmováno dobytkem, ale na nezaměstnané dělníky není brán žádný zřetel. K těmto přebytkům přispěl intervenční fond, ale není zde peněz, aby mohli býti nakrmeni nezaměstnaní dělníci. Intervenční fond na výkup obilí nepomohl drobnému malorolníku na vesnici, poněvadž ten musel prodati po žních obilí za 50 až 60 Kč za 1 q, ale pomohl statkářům a družstvům, které teď vykupují obilí a dodávají je za 92 Kč, aby je kazily mourem a dávaly dobytku. Pro nezaměstnané není, ale obilí se prodává na druhé straně za 60 Kč, to jest s 32 Kč prodělku, pro dobytek, aby agrárníci měli ještě více. Mluví se, že tímto způsobem má býti zkaženo 5000 vagonů žita. Na druhé straně, aby prý se také něco udělalo pro nezaměstnané, říká se, že prý se koupí 400 vagonů obilí, které bude dáno nezaměstnaným na chleba. Víme, že tato věc pobuřuje. Postaráme se, aby na to dali odpověď pracující. Půjdeme mezi nezaměstnané a postavíme otázku, [ ]. Ven s těmi zásobami, které hnijí, které jsou zkrmovány dobytkem, obléknouti a nasytiti nezaměstnané dělníky! A jsem přesvědčen, že by to byl daleko větší úspěch nežli půjčka práce, kdyby se vyprázdnila skladiště, kdyby se vyprázdnily haldy uhlí, kdyby mohli sfárati horníci, kdyby mohli textiláci do závodů! Pak by se roztočila kolečka, ale dnešní kapitalistický systém není s to, aby to udělal. Nezaměstnaní lidé bez boje nic nedostanou. Oni nepůjdou žebrat nebo krást, nepolezou na vagony uhlí, ale půjdou hromadně a budou žádati, aby tyto zásoby dostali. Nezaměstnaná jasně vidí, že bez obrany, bez boje nedosáhnou ničeho. Staví svoje akční výbory, jdou do ulic a demonstrují. Měli jsme již několik případů v celoříšském měřítku a měli jsme i odpověď pražské buržoasii v neděli 18. t. m. Nic nezalekne nezaměstnané, nic nezalekne pracující. Oni vědí, že zde není jen boj o žebračenky, že zde není boj jenom o ten kus chleba a o práci, nýbrž že je zde doba, kdy bude potřebí, aby se bojovalo za moc do rukou pracujícího lidu. Nezaměstnaní půjdou se svou bídou ven do ulic, [ ], půjdou tam, kde jsou shromážděny zásoby životních potřeb, a budou žádati, aby tyto byly rozděleny nezaměstnaným dělníkům. Oni vědí, že zde nastává otázka boje, a jsou přesvědčeni, že proletář nemá, co by ztratil, než okovy, ale bojem že může získati celý svět. (Výborně! - Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného doplňovacího návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Doplňovací návrh posl. Hodinové-Spurné a soudr.:

§ 2 doplňuje se odstavcem:

"(3) Nezaměstnaní dělníci a nižší zaměstnanci jsou po dobu nezaměstnanosti osvobozeni od placení nájemného."

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru soc.-politického, p. posl. Langrovi.

Zpravodaj posl Langr: Slavná sněmovno! Paní posl. Hodinová-Spurná a soudr. podali právě přečtený návrh doplňovací. Otázka nezaměstnaných dělníků a placení nájemného jimi je ovšem problém, který nemůžeme vyřešiti tímto jednoduchým návrhem, který podali zmínění pp. kolegové. Proto navrhuji, aby tento doplňovací návrh přijat nebyl. (Souhlas. - Výkřiky posl. Hodinové-Spurné.)

Místopředseda Roudnický: Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového, p. posl. Chalupovi.

Zpravodaj posl. Chalupa: Připojuji se k vývodům p. kol. Langra, poněvadž o úhradu požadavků zde žádným způsobem není postaráno. Již dnes některé obce a družstva velice těžce plní povinnost, aby nechávaly nezaměstnané bydleti zadarmo. Tato věc je velkého dosahu a bylo by nutno nalézti k tomu příslušné prostředky. Návrh úhradou se však nezabývá a proto znovu prohlašuji, že se připojuji k návrhu kol. Langra. (Souhlas.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Hlasování o tomto odstavci odložím rovněž na dobu pozdější a přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Přistoupíme tedy k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: