Při projednávání bytových zákonů soustřeďujeme vždy největší zájem na otázku, jak daleko bude odbourána ochrana, a téměř žádnou pozornost nevěnujeme problému po mém názoru daleko důležitějšímu, jak uspořádati záležitost stavebníků, kteří stavěli podle zákona o stavebním ruchu. Nesmíme si zastírati skutečnost, že mnohá stavební družstva prožívají veliké finanční nesnáze a že mnohá z nich jsou vážně ohrožena. Také obcím vznikají značné finanční těžkosti. Jsou to zejména družstva, která stavěla podle zákonů z r. 1925 až 1931 na pouhou státní záruku.

Vysoké ceny stavebních hmot a pozemků zavinily přímo nemožně vysoké činže v těchto budovách a důsledek je stěhování členů, kteří nemohou tak vysoké nájemné platiti. Deflační politika přinesla snížení platů veřejných zaměstnanců a pronikavé snížení platů soukromých zaměstnanců a dělníků. Vláda ústy svého předsedy se zavázala energicky působiti ke snižování cen životních potřeb, jako důsledek politiky deflační. Stát vyhradil si právo uplatniti regres a hodlá tohoto práva užíti tak, že uloží stavebníku, aby na sebe vzal celý stavební náklad, vyjma náklad mrtvý, to jest rozdíl mezi skutečným stavebním nákladem a stavebním nákladem dnešním. Mrtvý náklad zaplatil by stát a stavebník by zaplatil část státem zaručené zápůjčky buď hotově, nebo by převzal na sebe její úrokování 6 % s 1 % úmorem.

Podle toho považuje ministerstvo soc. péče a ministerstvo financí poměry za stabilisované a nepočítají s možností podstatnějšího výkyvu cenového při stavbách. Nemohu při nejlepší vůli považovati tento názor za správný. Jsem přesvědčen, že dnešní cena stavebních hmot a nákladů je ještě příliš vysoká a že by mohla býti energickým zásahem státu podle kartelového zákona podstatně snížena. Cena nejdůležitějších stavebních hmot jako cement, cihly, železo a také cena stavebních pozemků je prostě neudržitelná a neodpovídá dnešním poměrům. Jsem přesvědčen, že stanovení t. zv. mrtvého nákladu za těchto poměrů by nebylo přesné a dopadlo by ke zřejmé škodě stavebníka.

Jednou z nejdůležitějších a také nejdražších životních potřeb je bydlení. Je tedy nutno, aby také po této stránce bylo učiněno vše, co za daných poměrů učiniti možno, aby činže byly sníženy. Činže v novostavbách je v největší míře závislá na míře úrokové. Podstatnějším snížením hypotekárních úroků a snížením anuit docílili bychom citelného snížení činží, což v dnešních těžkých hospodářských poměrech považuji za nevyhnutelné. Je nebezpečí, že družstevníci, kteří stavěli a musili skládati t. zv. vklady, někdy mnohatisícové, které potřebovalo družstvo jako zákonem stanovené vlastní prostředky, těchto těžce nastřádaných nebo vypůjčených peněz pozbudou. Také státní pokladna je ohrožena tím, že stát bude musit plniti platební povinnosti, které na sebe převzal zárukou za druhou hypoteku. Mám za to, že neodkladné řešení tohoto problému je nejvýš žádoucí. Stavebníky, kteří stavěli podle zákonů z r. 1919 až 1924, zajímá ovšem nejvíce, jak bude řešena otázka regresu. Také v této otázce mělo by býti řečeno konečné slovo, aby stavebníci nebyli neustále rozrušováni poplašnými zprávami. Podle mých informací zabývá se řešením této otázky meziministerská komise, která má vypracovati návrh, který má býti potom předmětem jednání mezi politickými stranami. Upozorňuji již nyní na nebezpečí, které je ukryto v návrhu, jak ho tlumočili loni zástupcové ministerstva financí. Postihové právo státu mělo býti již dávno uplatněno. Je mnoho těch, kteří touto cestou na úkor veřejných prostředků se obohatili. Na tyto lidi se mělo již před lety bezohledně dokročit. Regres nemůže však býti uplatňován bez ohledu na sociální postavení stavebníků domků rodinných a na finanční situaci družstev. Již dnes je mnoho jednotlivců i družstev, kteří nemohou platiti předepsané anuity. Lineární uplatnění regresu bez ohledu na tyto případy mělo by za následek úplné ožebračení těch, kdož v dobách nejhorších v dobré víře poslechli volání státu a pomáhali odstraňovati bytovou krisi. Prosím, aby ti, kdož byli pověřeni připravením návrhu na uplatnění regresu, uvážili bedlivě dnešní situaci a aby svůj návrh upravili tak, aby nám umožnili jeho brzké uskutečnění.

Na bytovém trhu panuje nyní úplný chaos. Zákonem na ochranu nájemníků a zákony o stavebním ruchu, které skýtaly postupně nižší a nižší státní podporu, zavedeny byly jak v domech starých, tak i v novostavbách různé činže, i někdy několikanásobné. I zde bude nutno přikročiti k úpravě. Celkové poměry bytové jsou velmi neutěšené a je litovati, že nedošlo k dohodě a k plánovitému, dlouhodobému a účelnému jejich řešení.

Přesto jménem soc.-politického výboru, který pojednal o vládní předloze na prodloužení bytových zákonů a uznal, že za daných okolností nebylo jiného řešení, doporučuji slavné posl. sněmovně, aby schválila osnovu zákona tak, jak se na něm usnesl výbor soc.-politický. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - panu posl. Chalupovi.

Zpravodaj posl. Chalupa: Slavná sněmovno! Základ pro prodloužení zákonů týkajících se bytové péče přirozeně spočívá v zákonu posledním č. 54 z 30. března letošního roku, který však je ve velmi úzké spojitosti s řadou zákonů jiných, především se zákonem č. 164 z r. 1930 a také se zákony čís. 45 z r. 1930, č. 166 z r. 1930 a dokonce se zákonem č. 44 z r. 1928.

Z toho důvodu je nutno také posuzovati prodloužení, a to proto, že tato materie v zákonech uložená dotýká se různých způsobů výhod, a ty mohou býti prodlužovány také v docela různých termínech. Proto vidíme, že některá ustanovení sice jsou prodloužena do 28. února r. 1934 - to jsou ustanovení, která se netýkají daní - ale jiná ustanovení jsou prodloužena do konce r. 1933, tam, kde se jedná o určité úlevy při vyměřování a placení daně činžovní, poněvadž základ této daně se snižuje a daň činžovní se vyměřuje z výnosu nájemného roku předcházejícího v roce následujícím. Tedy zde termín k prodloužení do konce roku 1933 jest odůvodněn. Ale bylo nutno některá ustanovení prodloužiti ještě také do konce r. 1934 a tu běží především o dávky autonomní, přirážky autonomní, z toho jednoduchého důvodu, že tyto přirážky jsou sice vyměřovány v roce běžném, ale na podkladě předpisů z roku minulého.

K jednotlivým druhům prodloužení je třeba podotknouti toto: Především ke čl. II §u 2 zákona z 27. října r. 1932, č. 164. Jde zde o podporu těm, kteří podle posledního zákona postavili anebo počali stavěti do 31. prosince r. 1933. Nyní tento termín se prodlužuje do konce února 1934. Dále jedná se o řadu prodloužení výhod v §§ 31 až 51 zákona č. 45 z r. 1930. Jsou to především výhody plynoucí ze státní záruky a dále také ze státního příspěvku.

V témže zákoně v §u 3, odst. 2 je pamatováno na další prodloužení výhody, která doposud platila do 31. prosince r. 1933, nyní se prodlužuje do 28. února 1934, která spočívá v osvobození poplatku převodního z prvního převodu nově postaveného domu buď z podnikatele anebo družstva na nového majetníka.

Také zákon č. 166/1930 je do jisté míry tangován ve svém prodloužení ve čl. I §u 5, lit. a). Jde tu o určitou úlevu, která je poskytnuta majitelům domů, u nichž nájemné bylo zvýšeno a z tohoto zvýšení nemá býti zvýšená daň činžovní ukládána. Také ustanovení čl. I § 6 téhož zákona prodlužuje výhody, které byly poskytnuty v tom směru, že nelze obecních přirážek, autonomních přirážek k dani činžovní uložiti výše než 200%.

Zbývá ještě několik slov k zákonu č. 54/1933, kde prodlužuje se čl. I § 1, jímž se přejímá nadále účinnost zákona č. 44/1928 ve znění zákonů č. 30/1930, 166/1930, dále č. 164/1932 až do 28. února 1934. - Také čl. II tohoto zákona o odkladu exekučního vyklizení bytů zůstává nadále v platnosti do 28. února příštího roku. Podobně čl. III o mimořádných opatřeních bytové péče a také v čl. IV § 1 je zachována výhoda, aby pro podporu stavebního ruchu mohly býti vyvlastňovány pozemky.

Prodloužení a doplnění zákonů, týkajících se bytové péče, jež je nutným výrazem rozsáhlosti látky, neustále měněné po 10 let v některém roce třeba dvakráte - vyžaduje pečlivého definitivního řešení, především dlouhodobého, a ovšem také řádného času k projednání tak obtížné materie. Toho času tentokráte nebylo. Musím ovšem říci, že výtky, které jsou přednášeny, že vláda uchyluje se soustavně jen k provisoriím, nejsou tak zcela oprávněné. Vláda r. 1932 předložila důkladně vypracovaný návrh zákona o bytové péči v tisku 1805, ale žel dosud není projednán a tak dochází k novému provisoriu zcela krátkodobému, v němž snad, můžeme doufat, se nalezne tolik možností, aby ustanovení zákona o bytové péči byla upravena aspoň na delší dobu, nebudou-li moci býti upravena definitivně.

Rozpočtový výbor mohl se zabývati ovšem jen tím, co tanguje rozpočet, a tu uznal za nutné, aby byla prodloužena ustanovení ve prospěch stavebního ruchu, jako je poskytnutí státní záruky, aby i nadále byly poskytnuty příspěvky na anuity, úlevy daňové, dávkové a přirážkové, při čemž ovšem bylo nutno pro tyto úlevy daňové, jak jsem si již dovolil uvésti, voliti termíny různé, do konce r. 1933 a 1934.

Z důvodů, které jsem si dovolil uvésti a jež byly uznány rozpočtovým výborem, dovoluji si slavné sněmovně jménem rozpočtového výboru prodloužení zákona o bytové péči doporučovati ke schválení. (Souhlas.) i

Místopředseda Špatný (zvoní): K tomuto odstavci pořadu jsou přihlášeni řečníci, zahajuji proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není, navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" posl. Zajiček, Hodinová-Spurná, Krosnář; na straně "pro" posl. Nájemník.

Uděluji slovo prvému řečníkovi "proti", jímž je p. posl. Zajiček.

Posl. Zajiček (německy): Slavná sněmovno! Jednou až dvakrát za rok a tak také dnes máme čest vyslechnouti koktání z rozpaků zpravodajů o bytovém zákoně. Zpravodajové buď říkají, že nynější zákon bude určitě posledním provisoriem, nebo to udělají tak, jako to udělal kol. Langr dne 28. března t. r., který tenkráte prohlásil, že očekává, že se zástupci většinových stran ihned po hlasování sejdou a budou se raditi o definitivním bytovém zákoně. Páni měli plných devět měsíců času, aby připravili tento definitivní bytový zákon. Osm měsíců nevzpoměli, že tento zákon končí dnem 31. prosince, nepomyslili na mnoho slibů, které učinili nájemníkům i pronajimatelům. Páni se sešli teprve v poslední chvíli, ve výboru několik dní debatovali a házeli po sobě všemi možnými hrubostmi, ale na konec se shodli opět v požadavku, aby nynější zákon byl prodloužen o další 2 měsíce.

Nové provisorium - prokázali jsme to již častěji než jednou - jest velkou škodou pro nájemníky a majetníky domů, ale snad největší škodou pro stavební živnost a především pro stavební dělníky.

Naše stanovisko k ochraně nájemníků bylo vždy naprosto jasné. Řekli jsme si, že nájemné v nových domech má býti sníženo, ale ve starých domech opět zvýšeno. Jestliže se tu a tam žádalo, aby nájemné v nových domech nařídila vláda, byli jsme vždy proti tomu, poněvadž jsme si řekli, že takovýmto určením nájemného musilo by býti zabito stavění. Vždy jsme prohlašovali, že jest jen jedna možnost, jak dospěti k spořádanému bytovému hospodářství, a to skutečným podporováním stavění. V posledních letech, zvláště v nových domech nájmy silně klesly, mnoho bytů se uprázdnilo a dnes se častokráte stává, že majetník domu jest rád, zůstanou-li mu jeho nájemníci věrní. Jest jisto, že dnes mnoho majetníků domů musí dělati nájemníkům velmi mnoho ústupků. Vždy jsme hájili zásadu, že ochrana nájemníků může a má se týkati jen sociálně slabých lidí. Nechápeme chování socialistických stran, které tam, kde vládnou v obcích, smýšlejí docela jinak než zde v parlamentě. Vždyť přece víme, že města Praha a Brno mají a pronajímají tisíce bytů. Otažte se jednou nájemníků v takovýchto bytech nebo nájemců živnostenských provozoven, jaké nájemné musí platiti tito lidé v obou těchto městech. Tu uslyšíte neobyčejně vysoká čísla; při tom si hrají titéž páni ve sněmovně na vášnivé zástupce nájemníků. Všichni se pamatujete, že bylo třeba dlouholetých bojů, aby se dosáhlo, aby na př. z ochrany nájemníků byly vyloučeny akciové společnosti a bary, a dnes ještě jest takový stav, že na příklad nájemník, neženatý, s ročním příjmem 49.000 Kč stále ještě podléhá ochraně nájemníků. Máme nejen chudé nájemníky, nýbrž máme také chudé majetníky domů. Uvedu vám toho příklad: Nedávno dostali jsme dopis za západních Čech, a to od majetníka domu, který bydlí se svou ženou a vnukem v obytné kuchyni. V bytě bydlí zaměstnanec s pevným platem 1500 Kč měsíčně, který platí z třípokojového bytu měsíčně 55 Kč. Dcera tohoto majetníka domu ráda by se nastěhovala do otcova domu, nemůže však pro ochranu nájemníků. Bydlí se svým mužem, který má měsíčně 400 Kč, v bytě, za který musí platiti 180 Kč měsíčně nájmu. Táži se: kdo jest zde chudší: majetník domu, který bydlí v kuchyni, nebo nájemník, který platí z 3 pokojového bytu 55 Kč měsíčně? Pro nás jest samozřejmou věcí, že chudí nájemníci s četnými dětmi, že zvláště nezaměstnaní nájemníci nejen nyní, nýbrž i napříště mají býti chráněni. Ale nejsme takoví, abychom říkali, že vždy musí býti chráněn jen nájemník. Jak jsem již dříve uvedl, jest také dosti chudých majetníků domů.

K otázce podporování staveb vždy jsme prohlašovali, že stavby velmi ulehčily státní záruky, stavební příspěvek a osvobození od daní. Tážeme-li se, zda podporování staveb má býti v příštích letech podstatně omezeno, odpovídáme na tuto otázku: nikoliv! Na skutečnou stavební činnost lze pomysliti jen tehdy, bude-li postaráno o zlevnění cen stavenišť. A tu třeba lichváře hledati nejen u soukromníků, nýbrž především také u obcí. (Posl. Krumpe [německy]: A u státu!) Máme klasický příklad toho zde v Praze, kde město dostalo od strahovského kláštera obrovské pozemky za maličkost a prodalo je dále s ohromným ziskem. Jest jisto, že na př. klesly ceny stavebního dříví a v posledních letech také cementu. Neklesly ceny uhlí a neklesly výdaje za dopravu. Jest samozřejmé, že na čilejší stavební činnost lze mysliti jen tehdy, poskytnou-li se stavebníku levné peníze. Víme velmi dobře, že nemůžeme vytýkati vládě, jestliže neposkytla těchto peněz, ale musíme jí vytknouti, že klidně přihlíží, jak se jisté hyeny dělí o kořist a berou lidem poslední, co ještě mají. Zvláště v týdenících můžete čísti nabídky:"Kdo potřebuje peněz ke konvertování drahých hypotek, kdo potřebuje půjčky, financování, peníze na stavbu a koupi, obrátí se s důvěrou na....." (Posl. Krumpe [německy]: Úroková míra!) nebo na jiná stavební družstva, o nichž budu ještě mluviti. Ubožáci navštíví inserenta. Nejdříve musí zaplatiti 50 Kč zápisného. Pak dostanou adresu nějaké banky, pokud možno zahraniční, které opět zaplatí poplatek za zprostředkování; ale peníze tito uchazeči neuhlídají vůbec. Bylo by povinností vlády, aby velmi energicky zakročila proti takovýmto lidem.

Jsme si vědomi, že úkolem státní správy nemůže býti, aby v nejbližších letech vší silou podporovala stavbu činžovních domů, velkých vil a vlastních domů, nýbrž stavební ruch musí jíti jinou cestou. Jdeme-li starými čtvrtěmi našich měst, spatříme staré domy, které prostě nelze opraviti, poněvadž majetník domu nemá peněz a nemůže si ani peněz vypůjčiti. Po celá léta jsme žádali, aby stát poskytl zde majetníkům domů levné úvěry na opravu, ale aby jim také poskytl daňové úlevy. Peníze, kterých by se na to použilo, nebyly by vyhozené, byly by neobyčejně plodně uloženy, byla by to nejlepší produktivní péče o nezaměstnané, jakou lze si vůbec představiti.

Před několika dny ministr dr Czech v rozpočtovém výboru v senátu mluvil také o vnitřní kolonisaci. Prohlásil, za se k této otázce staví kladně, ale varoval také před přílišnými nadějemi a byl toho mínění, že především ze dvou důvodů nemůže tato akce nabýti rozsáhlého významu: předně není nutných peněz a za druhé nutné půdy. V této věci nesouhlasím s panem ministrem. Říká-li nám, že máme příliš málo půdy, není to správné. Stát má u nás sta dvorů; tažme se jen, jak jsou na tom tyto dvory finančně! Téměř všechny mají schodek; a v týchž místech, kde jest dvůr, máme velké množství nezaměstnaných, jimž stát musí platiti podporu. Říkáme, že se část těchto státních statků má propachtovati lidem, kteří poněkud rozumějí zemědělství a mělo by se jim říci:"V několika letech mohli byste to, co jste si pronajali, převzíti do vlastnictví.˝ Tak by se pomohlo všem, státu, poněvadž schodek je menší, finanční správě, poněvadž by se nevyplácely podpory nezaměstnaným. Máme tedy půdy dosti a tvrdí-li se, že máme příliš málo peněz, k tomuto účelu nebylo by třeba tolik peněz. Ale, i kdyby tomu tak bylo: ve státě, který vydává na vojsko přes 20 %, musí se přece také najíti peníze na podporu této tak neobyčejně důležité akce.

K otázce regresu vždy jsme tvrdili, že povinností státu by bylo, aby konečně jednou použil svého regresního práva, ale nikoliv tam, kde j de o domy malých lidí, skutečných družstev, nýbrž tam, kde na státní útraty byly postaveny paláce a činžovní domy, v nichž nájem není ani o haléř levnější než jinde. Musíme uvážiti, že stát rok co rok vydává na tyto domy téměř 200 milionů Kč a že by se tu mohla ušetřiti aspoň část, kdyby se regresního práva částečně použilo. V posledních letech octla se stavební družstva v těžké finanční tísni, poněvadž nájemníci nemohou již platiti dosavadního nájemného, a také, poněvadž mnoho nájemníků se z těchto domů vystěhovalo. Chce-li se těmto družstvům pomoci tím, že se jim na př. poskytnou poplatkové úlevy a jiné věci, musím k tomu říci, že to není vůbec žádná pomoc. Některá stavební družstva lze sanovati jen tím, převezme-li stát část úrokové služby nebo poskytne příspěvky, ovšem jen takovým družstvům, která j sou obecně prospěšná. Bohužel mezi těmito družstvy j sou také družstva, která si tohoto jména určitě nezaslouží.

Dne 29. ledna 1931 interpeloval jsme pana ministra sociální péče stran stavebních spořitelen a upozornil jsem, že toto hnutí nabylo v Německu, Anglii a Rakousku velikého rozsahu. Dále jsem prosil, aby pan ministr dobré stavební spořitelny podporoval, ale aby také zavedl nad všemi stavebními spořitelnami stálý dozor. Brzy poté podal kol. Krumpe podobnou interpelaci panu ministrovi vnitra. Odpověď, která na to došla, byla takového rázu, že se řeklo: "Máte pravdu, připravíme takový zákon." Takový zákon byl také připraven, ale dnes jest situace taková, že žádné ministerstvo nechce tento zákon v parlamentě podati a že se jednotlivá ministerstva hádají, kdo by vůbec měl zákon podati. Touto nedbalostí vlády jest stále více chudých lidí co nejhanebněji podváděno některými stavebními spořitelnami. Několik z těchto stavebních spořitelen musilo se již vyrovnati, tak před několika měsíci "Baustein" v Brně. V Německu a Rakousku byl v pravý čas vydán zákon o stavebních spořitelnách a tím jistě zabráněno mnoha zlu. Před devíti měsíci vyslovila sněmovna jednomyslné přání, aby jí vláda předložila do konce dubna zákon o stavebních spořitelnách. Dnes ještě čekáme, aby si vláda vůbec povšimla tohoto jednomyslného přání sněmovny. Za svou osobu nebudu již nikomu připomínati, aby zákon předložil, naší povinností jest jen veřejně konstatovati, že nedbalostí vlády tisíce lidí bylo poškozeno. Otažte se jednou soudců a státních zástupců, co tomu všemu říkají. Ti lidé zuří a každý říká: "My bychom rádi zavřeli některé lidi, ale nemůžeme nic dělat, poněvadž nemáme k tomu opory v zákoně." Musíme zde konstatovati, že vláda musí míti plnou odpovědnost za vše, co se děje venku.

My jako oposiční strana vždy jsme se snažili spolupracovati o bytovém zákonu. Ani důvody, které označil zpravodaj za správné, nenašly milosti u většiny. Většinové strany nechtějí býti rušeny ve svém spánku a letargii. Měly dosti času na zvýšení daní a ve jménu demokracie i na rozpuštění stran. K definitivnímu bytovému zákonu neměli páni času pro spoustu času. Nebo se nedostává pánům potřebné civilní odvahy. My, křesťanští sociálové, nemáme chuti dělati stafáž při této nedůstojné komedii a nezúčastníme se tedy hlasování. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Nájemník. Dávám mu slovo.

Posl. Nájemník: Vážená sněmovno! Situace, v níž se ocitá bytový zákon, je ukázkou, jak to vypadá, když se něco řeší tak, že to není důkladně promyšleno, jak taková vážná otázka, jako je otázka bytová, zaslouží. Prodlužují se dosavadní bytové zákony o krátkou lhůtu dvou měsíců. Poněvadž se prodlužují beze změny a nestíhá tedy nájemnictvo, ať chráněné ať nechráněné, nic horšího, nemohu za této situace nic jiného učiniti než prohlásiti, že pro zákon budu hlasovati.

Považuji jen za svou povinnost upozorniti na některé požadavky nájemnictva všeho jak chráněného, tak i nechráněného. Že je třeba již konečného řešení, uznávají všechny vrstvy národa bez rozdílu. Je však třeba řešení rozumného, opatrného, aby celkovému stavu dnešnímu a dnešním poměrům ještě ublíženo nebylo. To uznávají všichni nájemníci, resp. jejich organisace, které žádaly již před řadou let, aby byl vypracován promyšlený plán bytový, který by otázku tuto řešil, jak si toho zasluhuje, poněvadž je to jedna z nejdůležitějších otázek našeho státu a poněvadž její rozumné řešení může našemu státu přinésti ozdravění všech poměrů. Bohužel, hlas jejich slyšen nebyl. Když byl předložen nový bytový zákon, kterým otázka bytová v naší republice měla býti upravena, nedošlo projednávání tohoto zákona dále než přes první tři kapitoly, takže definitivní bytový zákon schválen nebyl.

Pro staré nájemníky je třeba, aby nový bytový zákon, o nějž neustále žádají, byl řešen tím způsobem, aby odbourávání ochrany se dálo způsobem postupným, který odpovídá poměrům v té které době. Pro úpravu poměrů bytových jsou rozhodující nynější poměry a ne požadavky určité kategorie, která se domáhá zrušení ochrany v době, kdy na to není vůbec ani pomyšlení, která se domáhá zvýšení činže v době, kdy výdělkové poměry, nezaměstnanost a vůbec katastrofální zoufalé poměry nynější nedovolují řešení tohoto požadavku majitelů domů.

Při posledním jednání v bytové komisi mluvilo se o tom, že by měly býti uvolněny třípokojové byty. A tu si dovoluji upozorniti, jak jsem to již učinil, když se jednalo o uvolnění čtyřpokojových bytů, že situace u třípokojových bytů je mnohem horší, než byla u bytů čtyřpokojových. V třípokojových bytech bydlí lidé, kteří jsou finančně a sociálně slabí a absolutně by nesnesli, kdyby měli býti z bytů vyhozeni na dlažbu, poněvadž by při svých výdělkových poměrech nenašli bytu, který by odpovídal jejich požadavkům, a i to poslední, co mají, tu trochu toho nábytku, by ztratili, poněvadž by ho musili rozprodati za dnešních poměrů lacino, čili přišli by na žebrotu. Je nutno, aby otázka třípokojových bytů byla řešena vážně a se zřetelem na dnešní poměry.

Rovněž není snad správné, aby se řešila otázka zrušení ochrany resp. zvyšování činže podle důchodu, poněvadž dnes jest jisto, za ten, kdo měl velký důchod minulého roku, nemá letošního roku třeba důchod žádný anebo velmi malý. Tedy i v tomto směru musí se zda díti řešení velmi opatrně a nutno přihlížeti k poměrům, jaké budou v té které době, a ne řešiti tu otázku dopředu, bez ohledu, jakým způsobem a koho to postihne.

Nejdůležitější ovsem při řešení bytové péče je otázka novonájemnická. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) A řekněme si upřímně, že této otázce nevěnuje se vůbec žádná pozornost. Otázka novonájemnická je dnes problémem, který sněmovna je povinna řešiti a bude musiti řešiti, poněvadž není možno přihlížeti k tomu, jak nestydatým, lichvářským způsobem se využívalo bytové tísně k tomu, aby lidé platili činže, které se v bytech uvolněných a v bytech pod ochranou platí. Když r. 1928 byl uvolněn zákon v tom směru, že uvolněné byty ve starých domech zůstávají bez ochrany, očekával parlament podle důvodové zprávy a podle všech zpráv, které v časopisech všech politických stran byly uveřejněny, že majitelé domů budou míti porozumění pro poměry v našem stá tě a že budou požadovati činže, které odpovídají valutárnímu ocenění jejich majetku. Ovsem, jak známo, majitelé domů se nespokojili s valutárním oceněním činže, nýbrž požadovali činže 10, 15 až 20kráte vyšší. Proto se dospělo v otázce bytové tak daleko, že dnes v nových domech a hlavně v uvolněných bytech ve starých domech nemohou nájemníci ani činži platiti, 3 až 4 rodiny se krčí dohromady v některém bytě, krátce a moudře ten, kdo by rád měl lepší byt, nemůže ho vzíti, poněvadž nemá peněz. Když se vyskytují v Praze nebo v některých větších městech uvolněné byty, nevyskytují se proto, že by nebyli lidé, kteří by ty byty nechtěli, nýbrž proto, že jsou tu lidé, kteří byty najmouti chtějí, ale nemohou, poněvadž na ně nevydělají, čili výdělkové poměry u nás nejsou takové, aby se požadavkům majitelů domů mohlo vyhověti.

Otázka novonájemnická stává se naléhavým a ožehavým problémem pro celý náš stát a proto je nutno ji řešiti co nejpečlivěji s ohledem na dnešní poměry. Nájemnické organisace, pokud se týče budoucnosti nájemnické, domáhají se proto, aby byl upraven občanský zákon, čili aby v občanském zákonníku byl učiněn doplněk v tom směru, že je nutno každého nájemníka bez rozdílu v budoucnosti chrániti proti bezdůvodné výpovědi a nemírnému požadování činže. Je to požadavek spravedlivý, proti němuž nemůže namítati nikdo nic, ani majitelé domů, poněvadž brániti nájemníka proti tomu, co je nespravedlivé, je požadavek plně oprávněný.

Stavební ruch je ovšem kapitola sama pro sebe. Ovšem, že za situace, když se prodlužují platné zákony sice na krátko, ale přece jen se prodlužují, v době zimní, kdy na př. započetí práce na novostavbě domu je spojeno se všemožnými obtížemi, prodlužuje-li se právo na státní příspěvek a státní garancii o 2 měsíce, je to věc vítaná.

Co se týče celkového řešení, nájemníci se domáhají, aby byly zákony bytové vyřešeny trvale, aby zneklidňování nájemníků krátkými lhůtami zmizelo a nastala zákonná úprava taková, která by zaručovala spravedlivé řešení. Domáháme se, aby byl předložen definitivní zákon. Je klam, když někdo tvrdí, že nájemníci trvají na tom, aby zůstala ochrana. Není to pravda, poněvadž každý rozumný člověk musí uznat, že se domáháme, aby se přihlíželo k poměrům a podle nich se upravovalo.

Pokud se týče různých výhod pro stavební družstva, velmi těžce neseme, že otázka dávky z přírůstku, která byla posledním zákonem vypuštěna, se neocitá v novém návrhu, a dožadujeme se, aby při dalším řešení dávka z přírůstku byla do návrhu pojata a posl. sněmovnou schválena.

Potěšilo mne ve zprávě p. zpravodaje posl. Langra, že uváděl na pravou míru, co se tvrdí, že chráněných bytů je poměrně malý počet, ale nechráněných velký. Číslice, kterou on uváděl, je jistě jasnou ukázkou, že není pravda, že by chráněných nájemníků bylo málo a že tato otázka nevyžaduje pečlivého řešení, poněvadž jde o velký počet obyvatelstva. Je správné, když se parlamentu pravda řekne, a kvituji s díkem, že oba páni zpravodajové konstatovali fakta, která dokazují správnost mých slov.

Jménem svým i svých kolegů prohlašuji, že budeme hlasovati pro předlohu.