Daně obchodové a daň obratová má býti taková, aby výrobci nezdražovala přespřílišně jeho výrobek a aby konsumentovi nezdražovala to, co od výrobce kupuje. Ptám se, zdali postupujeme při dani obratové podle těchto zásad? Myslím, že celý vývoj obratové daně u nás svědčí o tom, že základní snahou státní finanční správy, ať už vědomou či nevědomou, bylo, zdražovati výrobky pro konsumenta i pro výrobce. Mohu ostatně uvésti faktický doklad u malého člověka.

Na mém volebním okrese je nepatrný městys, který má asi 1100 obyvatel. Počet obyvatel klesá, poněvadž počet živností ubývá, ale předpis obratové daně pro malého živnostníka, jehož poměry do detailů znám a po 11 roků sleduji, rok od roku stoupá, a je zajímavo, že na r. 1931 dosáhl nejvyšší cifry z celých minulých 11 roků. R. 1932 mu bylo předepsáno na dani obratové 315 Kč, a z toho již je viděti, že je to malý živnostník, r. 1928 - já přeskakuji některá leta - 720 Kč, r. 1930 741 Kč, r. 1931 762 Kč. A při tom je nad veškeru pochybnost zjištěno, že objem obchodování tohoto nepatrného živnostníka se v tom roce zmenšil na polovinu.

Daň obratová je přímo kouzelnou daní. Všichni se pamatujeme, že když byla po prvé zavedena, bylo její zavedení odůvodňováno tím, že jde o nutné a přechodné, 2leté opatření státní finanční správy. Já řeknu otevřeně, že tehdejší vláda oklamala nejen lid, nýbrž i svou vlastní většinu, poněvadž jí tvrdila, že jde o opatření přechodné a toliko na 2 roky, ale věděla velice dobře, že na ty 2 roky to platit nebude, nýbrž že to bude automaticky prodlouženo; vládní většina si nebyla vědoma tohoto oklamání a prostě to odhlasovala, a od té doby stojíme každoročně před debatou o obratové dani.

Po léta jsem se jako člen rozpočtového výboru zabýval obratovou daní a musím jasně prohlásiti, že třeba býv. ministr prof. dr Engliš nemůže býti nazván zrovna zvláštním přítelem živnostensko-obchodnického stavu, a sám referent kol. Bergmann se o tom ve svém dnešním referátu zmínil, když mluvil o obratové dani u koncentrovaných závodů, přesto musím otevřeně doznati, že to byl ministr prof. dr Engliš, který správně charakterisoval povahu obratové daně, poukázal zejména na nemožnost, aby tato daň trvale činila součástku státních příjmů, a to tak velkou součástku, že by na ní byla vykonstruována podstatná část státního rozpočtu.

Nesmíme zapomínati na to, že r. 1932 činil výnos obratové daně 1/5 řádných příjmů státních, r. 1933 již 25% a na r. 1934 má podle státního rozpočtu činit výnos obratové daně plných 34% očekávaných řádných státních příjmů. Co to znamená? To znamená trvalé zvyšování daní, trvalé znemožňování hospodářského života, trvalé zabíjení veškeré podnikavosti a také trvalé zatížení konsumenta, který dnes nemá ve velkém počtu případů potřebných peněz na úhradu nejnutnějších životních potřeb, a to všechno, vážení pánové, se děje se souhlasem stran, které vždy mají plná ústa lásky pro vrstvy konsumentské a zejména pro dělnictvo a úřednictvo. Již tato věc by je měla vésti k tomu, aby uvažovaly o povaze obratové daně a hledaly cesty, jak ji odstraniti, když již dříve neměly tolik odvahy, aby řekly ministru financí: vy jste od nás chtěl přechodné opatření z nouze, to jsme vám dali, ale dále vám ho nepovolíme; jste ministrem financí proto, abyste státní finance uvedl do takového pořádku, aby státu a jeho aparátu dostalo se, co jeho jest, ale aby to bylo zároveň výsledkem hospodářského snažení národa, a nikoli přetěžováním všech těch, kdož podnikají, pracují a za to nic jiného od státu nemají, nežli možnost, aby platili.

Vzpomínám si velmi dobře, jaká byla r. 1927 argumentace pro zavedení berní reformy. Před r. 1927 se přece trvale mluvilo o tom, že jsme přetěžováni daněmi, a sám ministr dr Engliš zdůraznil všem pánům v rozpočtovém výboru v tehdejším svém generálním výkladu, že rozpočet 9 nebo 10 miliard, který jsme tehdy měli, je nad poplatní možnosti našich výrobních kruhů. Mluvil o tom, že bychom snesli rozpočet v částce 6 až 7 miliard Kč. Tedy základním argumentem pro daňovou reformu bylo přespřílišné zdanění, přílišný podíl státu na výtěžku práce jeho obyvatelstva, a dnes vidíme, že stát v době krise, kdy lidé nevydělávají, se dožaduje ještě většího podílu na výtěžku práce svých lidí, že neváhá, aby zdražoval, co je nejnutnější pro lidský život, t. j. i potraviny.

Mohlo by se ovšem říci, že horlím proti obratové dani, že konstatuji, jaký význam má pro sestavu státních příjmů, ale že neříkám nic o tom, co podniknouti, aby mohla býti tato daň odstraněna. Jsem si přece velmi dobře vědom, že když stát má z něčeho 2 miliardy příjmu, nemůže si rázem ty 2 miliardy opatřiti někde jinde; ale stát musí míti vůli a snahu, aby odstranil břemeno, které je s hlediska daňového něčím nepřirozeným. Proč nepřirozeným? Poněvadž nespravedlivě postihuje jednak lidi, kteří se snaží skutečně pracovat, a jednak lidi, kteří jsou sociálně nevýhodněji postaveni. Tehdejší zákonodárce vůbec neuvažoval o tom, že ten, kdo se snaží o rozšíření svého obchodu tím, že jde s cenou dolů a dosahuje větší tržby, je za to trestán, poněvadž musí platiti více obratové daně, třeba při tom nedosahuje takového výtěžku, jakého by docílil, kdyby při malém obratu udržoval ceny na patřičné výši.

Tato daň postihuje také toho, kdo má více dětí, ale malý příjem, neboť poněvadž má více dětí, potřebuje více na potraviny, výstroj atd.

Tedy je to neodůvodněné s hlediska hospodářského, ale je to také naprosto nesociální, zejména ve státě, který klade na sociální politiku takový důraz, jako právě my.

Vážení pánové! Mohlo by se tedy říci, že neuvádím nic, co by mohlo vésti k odstranění této daně. Tato moje úvaha předem naznačuje, že by bylo zapotřebí, aby finanční správa uvažovala o postupném snížení této daně, jak to strana, jejímž jménem mám čest mluvit, vždy a všude důsledně požadovala, když šlo o prodloužení zákona o dani obratové nebo o její zvýšení.

Odvolávám se na ministerský slib, který byl dán rozpočtovému výboru, a nemýlím-li se, i posl. sněmovně, že jakmile výnos obratové daně dostoupí 2 miliard Kč, státní finanční správa začne pomýšlet na snížení této daně. Po dlouhou řadu roků překročuje výnos této daně 2 miliardy Kč, ale místo aby státní finanční správa uvažovala o jejím snížení a o hledání jiných, spravedlivějších pramenů příjmů, přišla loňského roku s návrhem na zvýšení obratové daně o 50% a učinila ještě něco horšího. Původně osvobodila obraty do 150.000 Kč od této přirážky, ale pak toto ustanovení zase zrušila zákonem, tuším, č. 199 z r. 1932. Co to znamená? Že zrušením této výhody právě na bedra tisíců a tisíců nejmenších živnostníků a obchodníků uvalila toto zvýšené břemeno, čili jednala zase hospodářsky bez dostatečné úvahy a také nesociálně. Zejména nesociálně proto, poněvadž nedovedla do dnešního dne najíti spolehlivých a dostatečných prostředků, kterými by byly velké závody, o nichž mluvil kol. Bergmann, závody koncentrované, obratovou daní spravedlivé a podle skutečných svých obratů postiženy.

Mohlo by to, slavná sněmovno, zníti demagogicky, co řeknu, ale, když to obrátíme na cifry, je to pravda. Všeobecně se očekává, že se situace zlepší, jak to páni řečníci, zejména z vládních kruhů, naznačovali, a kdo čte odborné revue, do nichž píší přece vynikající hlavy hospodářského života, sezná, že ve světovém hospodářství, jak se tam naznačuje, jsou sledy, které by daly souditi, že se blížíme k nějakému obratu a že se hospodářský život oživí.

Říkám tolik. Stačilo by úplně na rok 1934 nahraditi výnos obratové daně tím, co by navrátily banky a jiné podobné instituce z titulu těch částek, které jim byly v průběhu posledních 10 let ze státní pokladny vyplaceny buď přímo na sanaci anebo tam uloženy jako sanační fond. Kdo sleduje toto hospodářství, velmi dobře ví, že tyto částky daleko převyšují roční výnos obratové daně. A zdali pak jste si uvědomili, vážení pánové, jeden fakt, že tyto podniky za posledních 10 let nezaplatily vlastně ani haléře na zvláštní dani výdělkové, poněvadž to, co se z peněz poplatnictva přijalo na sanační účely, daleko převyšuje tu částku, kterou činí za jednotlivá léta součet výnosu zvláštní daně výdělkově. A to ještě ve výnosu této daně je zvláštní daň výdělková velkých továrních podniků atd.

Vážení pánové! Řekl jsem, že hlavním základem pro odbourání daně je zvýšení intensity hospodářského života. Prohlašuji zcela otevřeně, zejména se zřetelem na to, co včera zde mluvil pan prof. dr Brdlík, že my po celá dlouhá léta neučinili jsme nic pro oživení hospodářského života, zejména pro podporu toho faktora, který je základem vzrůstu bohatství každého národa, který je základem pro tvoření kapitálu v každém národě, že jsme neučinili nic na podporu obchodu. Naopak, všechna možná opatření jsme činili, abychom obchod znemožňovali.

Včera zde mluvil pan prof. dr Brdlík o vyrovnání průmyslu se zemědělstvím. Musím říci otevřeně, že přes vysokou a vědeckou úroveň vykazovala řeč pana prof. dr Brdlík a jednu velikou a významnou mezeru. Pan prof. dr Brdlík mluvil ustavičně jenom o zemědělství a jenom o průmyslu, jako by v této republice žádných jiných stavů nebylo, jako by zde nebyl stav živnostenský, řemeslnický a obchodnický. O dělnictvu snad mluvil v souvislosti s průmyslem. (Výkřiky posl. inž. Nečase.) A plaidoval pro to, aby se průmysl vyrovnal se zemědělstvím.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již minula.

Posl. Pekárek (pokračuje): Hned budu hotov. Musím dokončit svoje vývody. Konstatuji, že vyrovnání průmyslu a zemědělství je možné toliko, bude-li změněna základní linie naší politiky, zejména zahraniční obchodní politiky, ustoupíme-li od přímo hermetické uzávěry hranic, ustoupíme-li ode všech opatření, která znemožňují, aby náš průmysl dostal své výrobky za hranice. Když toto nevykonáme, znamená vyrovnání průmyslu a zemědělství vydání celého domácího trhu na pospas konkurenci průmyslové. Tato zaplaví celý domácí trh a vytlačí z trhu toho činitele, který po staletí tento trh obstarával, vytlačí živnostníka, řemeslníka a vytlačí obchodníka. A kladu otázku, zdali ten průmysl, když prodává přímo na konsumenta, jak se pan prof. dr Brdlík toho také dovolával, prodává za nižší ceny, než jsou ceny, za které může tentýž výrobek nakoupiti konsument u obchodníka nebo řemeslníka? Ani o haléř nejsou nižší. To znamená, že politika, která se pěstuje, směřuje jenom k blahu a k prospěchu silných jedinců, anebo v širším slova smyslu k prospěchu omezeného počtu složek našeho národa, ale je zkázonosnou pro většinu našeho národa.

Pan prof. dr Brdlík se dovolával nutné důvěry. Nejsme těmi činiteli, kteří by chtěli buditi nedůvěru. Ale konstatuji: řekl-li pan prof. dr Brdlík, že důvěra nemůže býti nadiktována zákonem, prohlašuji, že důvěra, byla-li zde, může býti zákonem zvrácena. A mezi takovými zákony, které jsou s to zvrátiti důvěru občanstva ve skutečnou a produktivní péči státní finanční správy, je zákon, o kterém dneska jednáme. Z těchto důvodů budeme hlasovati proti tomuto zákonu. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Slavíček.

Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Projednáváme předlohu zákona, který je velmi nesympatický všem hospodářským kruhům našeho státu. Nejen strany, které jsou v oposici, kritisují zákon, nýbrž zákon kritisují a dovolávají se nápravy a změny i ti, kdož jsou v koalici, ba dokonce sám pan referent upozorňoval na některé vady, kterých bychom se měli vyvarovati. Pro krátkost času nebudu moci dlouho mluviti. (Posl. Jiráček: Ono by vám to také nešlo od srdce!) Řeknu jen tolik, že oposiční řečník projevil názor, že se stát bez této daně neobejde. Když i oposiční řečník toto říká, rozumí se, že budeme museti proto, že se stát bez této daně neobejde, hlasovati pro tento zákon.

Na adresu kolegů ze živnostenské strany říkám tolik. Vzdyť vy jste také hlasovali jednou pro prodloužení tohoto zákona, když jste byli v koalici. Je hezká věc tentokráte mluviti o zásadě, ale musíme rozpoznávati postavení strany. Buď je v oposici a dělá oposiční politiku, ne pro věc, ale protože je oposiční stranou, anebo je ve vládě a pak schvaluje i to, co je nepříjemné. Ale počítejme s tím, že opravdu do dohledné doby není možno zrušiti u nás obratovou daň. Konečně vedlejší státy si obratovou daní vypomáhají také.

Ale o něčem jiném bych chtěl mluviti. U obratové daně a jejího vymáhání děje se těm, kdož daň vybírají a kdož daň platí, dvojí křivda. Jedna křivda v tom, že se X lidí ze řad živnostenských a obchodnických považuje za defraudanty daně obratové (Posl. Jiráček: To řekl dr Patejdl!), že ji vyberou, zneužijí a státní pokladně neodvedou, a pak druhá křivda, že se daň obratová předpisuje poplatníkům na nesprávných, ano, mnohdy falešných předpokladech. A těmito dvěma věcmi bych se chtěl zabývati.

Defrauduje někdo daň obratovou nebo ji nedefrauduje? Pokud se týká živnostníků a obchodníků středních a malých, vezměte laskavě na vědomí, že ji ti lidé nejen nemohou defraudovati, oni ji prostě ani nedostanou. Jestliže si někdo myslí, že každý živnostník a obchodník si daň obratovou může připočísti ke svému dílu a zboží, pak je na ohromném omylu. Kdyby zde nebylo konkurence, kdyby zde nebylo velkého kapitálu, kdyby zde nebylo výhod, o kterých jsem mluvil včera, kdyby zde nebylo těch tisíců filiálek, které jsou ve styku se svými mateřskými závody od daně obratové osvobozeny, pak snad bychom mohli nařknouti živnostníky a obchodníky, že daň obratovou vyberou, ale neodvedou, že jsou defraudanty. Ale jak k tomu přijde masa živnostníků i těch nejmenších a středních, aby oni z každého kousku zboží, které koupí a prodají, platili daň obratovou, když ji milionářské firmy s tisíci filiálkami a event. s cizím kapitálem neplatí. Jak mohou ti druzí konkurovati tomu velkému kapitálu, když tento má ohromné výhody? (Posl. Jiráček: Ať se s nimi zatočí!) Já jsem včera, pane kolego, volal po tom, aby filiálky byly vůbec zrušeny. (Posl. Jiráček: To není nic platné volati, tu je nutný skutek! Máte 7 ministrů ve vládě!) Byli jste tam také a budete v koalici zas a budu to adresovati na vás, abyste si to pamatovali, že v koalici zase budete. Jestliže tedy... (Posl. Mlčoch: Hrajete tedy komedii a nic jiného!) Pane kolego, já mám přesvědčení, jsem poslancem 25 let a komedii jsem nikdy nehrál. (Výkřiky posl. Jiráčka.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Volám pana posl. Jiráčka k pořádku. (Výkřiky posl. Mlčocha.)

Volám p. posl. Mlčocha k pořádku.

Posl. Slavíček (pokračuje): Pane kol. Mlčochu, pane bývalý ministře, já mám od vás dopisy, ve kterých jste mně děkoval za živnostenskou politiku. (Výkřiky posl. Mlčocha a Jiráčka. Místopředseda Špatný zvoní.) Odpusťte, takoví vážní lidé mají zde mluviti o komedii?

Tedy kdyby velcí podnikatelé s počtem filiálek nevydělávali nic jiného než (Posl. Mlčoch: Dělají oposiční řeči a hlasují pro to, proti čemu mluví. - Místopředseda Špatný zvoní.) tu obratovou daň, kterou neplatí, tak mají výdělek při svém obratu dosti veliký a mohou utlačovati malé a střední podnikatele. To je to nešťastné u nás při dani obratové.

Při dani obratové pak se děje druhá křivda v tom, že se poplatníku nevěří. Jestli někdy poplatník přizná do posledního krejcaru svůj příjem tak, jak to ustanovuje berní reforma, o níž byla řeč, když nic jiného mylně informovaný úředník anebo ukládací komise nenajde, tak mu řeknou: Příteli nebo pane, vy jste přiznal, že jste vydělal 20 tisíc po příp. 25.000 Kč ve své živnosti za rok. S jakými pak procenty obchodujete a s jakými procenty provozujete svoji živnost? 25.000 Kč má výdělek, základ to ke zdanění všeobecnou daní výdělkovou, daní důchodovou atd., ale nyní nikoho nenapadne, aby pátral, jak a kterak to vydělal. Ptá se ho na př., abych uvedl jasný příklad: "S jakými procenty obchodujete? Vy musíte jistě obchodovati s 20 až 30%." Zakřiknutý poplatník bojí se přiznati, že obchoduje s 20 až 30%, a řekne: To ne, jsem rád, když vydělám na zboží 10%. Tak dobře, řekne úředník, přiznáváte 25.000 čistého zisku ke zdanění všeobecnou daní výdělkovou, je to tedy 10% zisku z tržby a 10krát 25.000 je 250.000. Včera jsem říkal ve své řeči: To není báchorka, to není komedie, to je sdělení jednoho z nejlepších a nejvyšších finančních úředníků našeho státu, že úředníci jsou přetěžováni, že mají místo 2500 4500 až 5000 kont a zdaňují poplatníky tak, že to jde úplně mechanicky jako v nejdokonalejší strojovně; prostě se odhadne, ať je to pravda nebo ne, a už je to zde. A teď následky. Žijeme v začarovaném kruhu. Vždyť to není pravda, že máme tolik nedoplatků daňových, jak je vykazujeme čísly. Kdybychom měli správně vyříditi rekursy, kdybychom měli správně odčítati stejně musíme stamiliony odpisovati z nedobytných daní - tak by se nám možná scvrkla cifra daňových nedoplatků o 50% a možná že ještě o více. (Posl. Ostrý: To jsi řekl dobře!)

Daň obratová nedráždí živnostníky a obchodníky, my víme, že ji platiti musíme a že se jí nezbavíme, ale způsob vymáhání a ukládání, nedůvěra k poplatníku se strany finanční správy poplatníky dráždí. Ale jděme trochu od této věci samotné, která nás těžce tísní a zblízka na nás doléhá. Nevím, je-li v Evropě ještě některý jiný stát mimo našeho, kde by byla tak strašlivá obapolně založená nedůvěra a morálka berní a finanční, jako jest u nás. Úřednictvo nevěří poplatníku, poplatníci nevěří úředníkům a teď se meleme v nedůvěře a podezřívání všichni, poplatník i úředník.

Proč volá tedy živnostnictvo a obchodnictvo po paušalování daně obratové? Vždyť to je to nejjednodušší východisko, stát o nic nepřijde, zbaví se tisíců zbytečných předpisů, exekucí, vymáhání, dražeb a živnostnictvo a obchodnictvo bude míti pokoj. Kdyby byla daň paušalována, pak také zachytíme ty velké podniky s těmi filiálkami, poněvadž se daň obratová bude platiti v ceně zboží, v ceně prvovýroby. Točíme se a kroutíme ve věci tak jako v začarovaném kruhu. (Posl. Najman: Ale budete pro zákon hlasovat!) Ovšem, že musím hlasovat a budu hlasovat.

Bylo stále mluveno o tom, že je v zájmu státu, paušalovat daň obratovou. U řady zboží a produktů je daň obratová paušalována a tam je pokoj a klid. Ale prosím, dámy a pánové, zase bych musil opakovat včerejší slova, že v živnostenské a obchodní politice potřebujeme radikálního zásahu, po příp. revolučního zásahu. Proč? Prosím, jak dlouho jednáme o paušalování daně u textilu? Kdo brzdí ten textil, tedy tu obratovou daň zde? My ne. (Posl. Jiráček: Pan posl. dr Hodáč!) My to nebrzdíme, my se toho domáháme stále. Ale abstrahujme od p. posl. dr Hodáče a řekněme toto: Kdybychom chtěli zavést a zavedli paušalovanou daň obratovou u prvovýroby, bude se brániti každý, kdo má nějaký majetek, hmotu, zboží, poněvadž by byl prvý zdaněn. Proto se brání. To je také u daně obratové při textilu.

Upozorňuji ještě dále: Tato nemožná morálka daňová je pro budoucnost u nás neudržitelná a musí vzíti jednou konec. My jsme chtěli odstraniti nedůvěru finančních úřadů k poplatníkům tím, že by finanční správa vydala vzorné knihy co nejjednodušší, že by poplatníka přinutila zapisovat příjmy a vydání, třeba pod přísahou a pod nejtěžšími trestními sankcemi, ale pak by ty poznámky a knihy byly pravoplatným průkazním materiálem při zdanění, event. při vyřizování daňových rekursů. A co nám bylo na to odpověděno? Už jsme jednou takové zkoušky se vzornými knihami udělali u zemědělců a prý se to nepodařilo. Jestli se něco nepodařilo u jednoho, neznamená to, že se to nesmí zdařit u druhého. Já jsem nejen na 100%, ale na 150% vládním poslancem, ale když vidím tyto těžkosti a nemožnou morálku daňovou, s těžkým srdcem budu hlasovat pro prodloužení toho zákona, poněvadž jsem si vědom a jsem o tom přesvědčen, že je to věc, která nejenom zatěžuje, ale bouří poplatníky proti státu, a to proto, poněvadž je nesprávná a nemožná.

A teď několik slov reagování na řeč kol. Pekárka a jaksi doplňkem k tomu, co jsem řekl včera a dnes. Pravda je jedna: střední stav u nás chudne, opravdu chudne. Ale nechudne jen tím způsobem a proto, jak to vykládal p. kol. Pekárek. Fakt je, že ani řemeslník, ani obchodník nemůže pustit půl krámu, platiti jen půl činže, nemůže snížiti režii, nemůže vyhoditi stroje, on musí chod udržovat stále, režii má stále stejně vysokou, ale nemá zakázek, nemá kupců, nemá na čem vydělat. Z čeho žije ten člověk, i když takové nespravedlivé daně namnoze na něj doléhají? Opravdu ze své vlastní hospodářské síly. Máme v republice asi 1.500 živnostenských družstev a z toho asi 450 živnostenských záložen. Vkladateli z veliké části jsou živnostníci. Jděte a kontrolujte tyto naše peněžní ústavy. Živnostník, kde jaký krejcar měl, pomalu jej vytahuje a stravuje. Chudne střední stav, i když nepřichází o základní jmění, tedy pomalu v době hospodářské krise spotřebovává provozovací kapitál. Až přijde zlepšení hospodářské, dočkáme-li se toho, já bych si toho velmi přál, - uvidíte, že dojde na má slova. Pak budeme míti sice práci a obchody, ale nebudeme míti prostředků, poněvadž provozovací prostředky středních vrstev pomalu mizejí, stravují se. (Výborně!) Volal-li jsem včera po základní změně politiky středostavovské, že to je zájmem národa, nemohu nic jiného, než to opakovati. (Výborně! - Potlesk!)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bródy.

Posl. Bródy (rusky): Slavná sněmovno! Předložený návrh na prodloužení zákona č. 56 z loňského roku o prodloužení zvýšené daně z obratu a přepychové na rok 1934 jest malým zrcadlem celého našeho státního hospodaření, které, jak vidíme, rok od roku se buduje na prozatímní části příjmů státního rozpočtu, jakou jest i daň z obratu.

Daň z obratu jest prozatímní a přece se s ní již pětkrát naše sněmovna zabývala. O ní platí zákony č. 268 z r. 1923, č. 246 z r. 1926, č. 188 z r. 1930, č. 56 z r. 1932 a č. 190 z r. 1932, a nyní se jí sněmovna zabývá po šesté. Tuto daň z obratu považuji za nejnespravedlivější, jelikož se vybírá od obchodníků a řemeslníků bez ohledu na to, mají-li z obratu nějaký zisk.

Díky naší deflační politice víme, že ceny zboží rok od roku klesají, a chce-li obchodník udržeti svůj krám, svůj obchod, musí prodávati zboží bez ohledu na klesání cen, takže musí prodávati zboží i pod cenou. Při tom musí platiti z obratu ještě i daň z obratu. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Přiznávám, že se za nynějších těžkých poměrů pan ministr financí musí velice namáhati, aby opatřil potřeby státního rozpočtu, ale nepovažuji za účelné, aby se právě nyní vymáhala od našich obchodníků a řemeslníků zvýšená daň z obratu. Vždyť je všem známo, že jejich nouze den ze dne vzrůstá a dnes jsme již tak daleko, že skoro na každý den připadá vyhlášení konkursu nebo úpadku toho neb onoho obchodníka nebo průmyslníka.

Jistě k tomu přispěla i daň z obratu, ale hlavní příčinu úpadku našeho průmyslu a obchodu vidím v deflační politice vlády, a za druhé v přerušení obchodních styků se sousedními státy, Rakouskem a Maďarskem.

Včera v rozpravě pan posl. dr Brdlík tvrdil, že musíme za každou cenu udržeti hodnotu našich peněz, neboť jen takto můžeme donutiti jednotlivce, obce, okresy a země k plánovitému hospodářství.

Já, slavná sněmovno, jsem jiného mínění. Jsem přesvědčen, že hlavně deflační politika jest příčinou, že širší vrstvy republiky zchudly. Podřízení státního hospodářství velkému kapitálu ohrožuje existenci republiky, neboť velký kapitál konec konců může pohltiti i sám stát.

Pokud jde o hospodaření jednotlivců, o tom by se dalo mnoho mluviti. Každý ví, že dnes zvláště na Podkarpatské Rusi sotva se najde člověk, který by nebyl až po krk zadlužen, zvláště zemědělec. Jak se má těmto lidem pomoci, o tom jsem již jednou mluvil a nechci opakovati své návrhy. Nyní bych se rád jen zabýval hospodařením obcí, okresů a zemí.

Slavná sněmovno! Víte, že obecní hospodaření za dřívější maďarské vlády upravoval u nás bývalý maďarský zákon, čl. XXII z r. 1886. Tento zákon ustanovuje, že se každá obec musila starati o úhradu svých potřeb. Za tímto účelem každá obec ukládala obecní přirážky a vybírala je. A kdo byla tato obec? Obecní zastupitelstvo skládalo se z 50% z virilistů, obyvatelů obce platících největší daně, a 50 % celého zastupitelstva volilo se hlasováním.

Tento zákon byl změněn zákonem č. 75 z r. 1919, který ustanovuje, že obecní zastupitelstvo má se skládati z volených členů, následkem čehož se do obecní správy dostaly živly většinou neplatící obecních přirážek, hlavně úředníci, lidé nevázaní hmotnými povinnostmi, kteří potom uvrhli obec do fantastických výdajů, na jejichž úhradu se musily obecní přirážky rok co rok zvyšovati, takže vláda konečně získala přesvědčení, že nutno něco udělati, aby byli zachráněni ti občané, kteří obec udržují. Tak zákonem č. 329 z r. 1921 a zákonem č. 143 z r. 1922 vláda již považuje za účelné omeziti obecní přirážky, a zákonem č. 77 z r. 1927 ustanovuje již maximální výši obecních přirážek.

Tím se však zároveň omezila i působnost obecního zastupitelstva. Věci a obecnímu hospodářství to nepomohlo. Neboť podíváme-li se na rozpočet té či oné obce, vidíme, že v 90% neslouží zájmům obce. 50% jeho potřeb vyžaduje plat obecních úředníků a zbývající část jeho potřeb béře se také na úhradu rozličných notářských poplatků.

Tato část obecního hospodářství nejvíce zatěžuje obecní rozpočet. Zákon č. 211 z r. 1920 přesně a určitě ustanovoval, že notářské doplatky nemohou převyšovati výši notářských doplatků posledního rozpočtu za maďarské vlády, toto ustanovení zákona se však u nás na Podkarpatské Rusi ani v jediné obci nedodržuje. Uvážíme-li mimo to ještě, že práci obecního zastupitelstva zákon č. 76 z r. 1927 přiděluje starostovi a notáře ustanovuje jako státního úředníka, jako dozorce nad tímto hospodářstvím, a uvážíme-li opět i ustanovení zákona č. 77 z r. 1927, že všechna práce spojená s vybíráním daní přísluší obci, obecní správě a že k vykonávání této práce obecní úřad může přijmouti pomocné síly na účet obce, tedy plat těchto výpomocných sil pohlcuje celý příjem obce.

Při tom, jak vám, pánové, známo, zákonem č. 77 z r. 1927 bylo vybírání obecních přirážek zároveň odňato obci a odevzdáno bernímu úřadu jako příslušnému, takže každá obec se svým hospodářstvím byla odkázána jen na dobrou vůli berního úřadu. Pokud berní úřad tyto přirážky vybéře, potud může obec existovati. Ani jedna obec se nemůže držeti svého rozpočtu, svého plánovitého hospodářství proto, že nemá na to peněz. Od berního úřadu, který vybírá tyto peníze, sotva lze něco vymoci a když notář něco od berního úřadu vymůže, všeho toho využije na úhradu svých doplatků a na plat výpomocných sil.

Tak pro obec v rozpočtu skoro nic nezbývá, ani na školství, ani na zdravotnictví, ani na hasičství a vůbec na obecní věci není peněz.

Na Podkarpatské Rusi na př. PRE, elektrárenské sdružení, zavedlo svou síť skoro v každé obci, ale sotva se najdou 2 nebo 3 obce, kde je elektřina zavedena. Lid tak zchudl, že není s to, aby platil elektrické osvětlení a stejně ani obce nejsou s to, aby zaplatily elektrárenskému sdružení nejmenší částku na osvětlení.