Pomyslete sami právě na svou největší dobu, na dobu vašich parlamentních bojů ve Vídni, na dobu, kdy jste ze svých přivrženců udělali politický národ. Vzpomeňte si, že v boji o demokracii, v bojích o parlamentní uplatnění jako oposičníci jste se stali velikými. A když si my Němci vyhrazujeme toto právo, ohrazujeme se proti tomu, aby se nám podkládaly věci, které naprosto nejsou správné. Opakuji zde slova, která kdysi vyslovil posl. Kramář na poradě, na které jsem byl i já přítomen za Svaz zemědělců, k němuž jsem tehdy patřil. Šlo tehdy o správní reformu a o jisté věci, které jsme chtěli změniti. Bránil jsem se tehdy, aby okr. hejtman nepřijímal agendu, kterou až do té doby vykonával starosta okresního výboru a prohlásil jsem, že přece není možné, abychom připustili v zákoně takovou změnu, která jest zhoršením dosavadního stavu. Tehdy pravil posl. Kramář ke svým českým kolegům: "Pánové! Vzpomeňte si, že i my nebyli bychom se mohli nikdy vrátiti z Vídně, když jsme se něčeho vzdali, mohli jsme se vraceti jen s úspěchy." Kde tedy jsou úspěchy? Po celá léta se ustupovalo od jedné čáry ke druhé. Naše obecní samospráva vůbec neexistuje, starosta musí býti potvrzován. Pánové, potvrzoval se vám také někdy starosta či nikoliv? Volili jste ho a když jste ho starostou zvolili, pak jím byl. Vy jste si v Čechách volili svého okresního starostu v okresním zastupitelstvu, a kteří byli zvoleni, zůstali jimi na základě mínění lidu a hlasu lidu. To se u nás změnilo, samospráva ve správě jest rozbita. Táži se vás: "Proč?" Řeknete: "Poněvadž se u nás příliš mnoho šilhalo přes hranice." Nezapomínejte, že jest přirozeně, že hnutí, které na hranicích zachvacuje obyvatelstvo, které jest s námi stejného jazyka a stejné národnosti, musí i zde míti jisté vlivy. Připomínám si, že rozliční páni kolegové sami řekli, že při návštěvách venku v říši a při vysílání úředníků jejich strany do Německa mohli zjistiti, že se tito lidé vraceli s jistými dojmy, které naprosto nebyly veskrze zamítavé. Tedy i u vás vzbuzuje vývoj za hranicemi jisté dojmy. Můžete se diviti, že se ovšem i u nás uplatnily jisté dojmy? Prosím, nikdo, kdo jest politicky moudrý a má politický rozum, nemůže vám odpírati právo, aby si stát nehájil svou samostatnost a nechránil svých hranic, aby o to neusiloval. V tom vám nemůže nikdo překážeti a ani žádný rozumný člověk nemůže vám odpírati právo na to. Ale rozhodně nemůžete proti mínění a přesvědčení lidu, proti proudům stále bojovati bodly, pendrekem, Pankrácem a vězením. Musíte tyto lidi vnitřně získati. Můžete lidi vychovávati jen láskou ke státu, chcete-li to udělati. Jest to boj o duši sudetsko-německého lidu, který se zde musí vybojovati; a vyhrajete-li v tomto boji, my ustoupíme. Ale my budeme o to bojovati, dokud budeme moci. Přirozeně budeme našemu lidu nabízeti, co mu nabídnouti můžeme: přesvědčení, že jsou zde ve státě, kde se s nimi zachází prozatím nikoliv jako s řádnými dětmi, nýbrž jako s pastorky, budeme bojovati o nejvyšší zásady lidstva, o svobodu a rovnost, budeme musiti usilovati o svobodný život i po národnostní stránce a pro zrovnoprávnění s vámi. Neboť neseme-li stejná břemena, chceme míti i stejná práva. Stát bude musiti rozřešiti tuto otázku, totiž jak se staví ke svým německým státním občanům; budeme-li my němečtí občané viděti vaši loyálnost k nám, buďte přesvědčeni, že i my budeme loyální k vám. Nejdříve musíte rozřešiti tuto otázku a pak můžeme přikročiti k tomu, abychom vybudovali a pozvedli hospodářství: a dokud se to nestane, bude naše hospodářství dále klesati.

Prozatím nevidíme u vás ochoty vážně se zabývati touto otázkou. Jste úplně spokojeni s tím, že se říká, že jste demokrati, vy si to sami potvrzujete, vy jste tak chytří, že činíte svá opatření tak, že jest cizina přesvědčena, že jste skutečně demokrati. To vám stačí a ostatně ponecháváte starý šlendrián. Stále více se vzdalujete od své velké minulosti, na kterou byste mohli býti pyšni, vzdalujete se od demokracie, kterou jste pomáhali v Evropě vybojovati. Vzdalujete se od parlamentarismu, který jste částečně také vybudovali a dnes jej také pomáháte ničiti. Dokud to budete dělati a tím podkopávati základy i hospodářského života, jest přirozené, že nemohu hlasovati pro státní rozpočet. Neboť první, co musí udělati oposičník, jest, že při této příležitosti jasně a zřetelně prohlásí, že jest pro něj nebo proti němu. Pravil-li pan ministr Beneš, že člověk nesmí přicházeti s podmínkami atd., že musí býti teplý nebo studený, prohlašuji, že se zřetelem na poměry nemohu se postaviti k rozpočtu s vnitřním zápalem a musím jej odmítnouti. Jsem přesvědčen, že nastane doba, kdy budete litovati zmeškaných příležitostí, které se vám dnes naskytují. Nyní máte čas, abyste v těžké nouzi dali našemu lidu to, čeho potřebuje. Dejte mu důvěru k vám, aby vám mohl důvěrou odpověděti. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Brodecký. Dávám mu slovo.

Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Krise na železnicích, která se zrcadlí v předloženém rozpočtu, není ničím jiným než odleskem oné velké světové krise hospodářské. My, socialisté, jsme přesvědčeni, že dnes nejde o hospodářskou krisi periodickou, jaké provázely hospodářský vývoj v posledních letech čas od času, nýbrž že jde o krisi celé organisace dnešního hospodářského dění. Na základě dnešní organisace výroby a neorganisované spotřeby dospěli jsme na konec možností podle dosud platných řádů výroby a spotřeby dále pokračovati. To je evidentní a je přiznáno i největšími národohospodáři. Trvalé východisko z dnešních poměrů, záchranu před úplným zhroucením se celé hospodářské organisace v celém světě vidíme jenom v nové organisaci celého hospodářského života. Řádný hospodářský plán, zkrácení pracovní doby, odpovídající nabízejícím se pracovním silám, uvrženým jinak do trvalé nezaměstnanosti technologickým pokrokem, odstranění bezpracného zisku, to jsou zásady, přes které jediné může svět dojíti k novému zdárnému vývoji a k lepší budoucnosti. Ovšem tyto otázky záchrany celého světa nebudeme a nemůžeme luštiti při projednávání našeho rozpočtu. Proto v omezeném okruhu našich možností se chci pokusiti vyjádřiti se o tom, jakým způsobem bychom měli nebo neměli jednati, abychom naše železnice přenesli přes tu dobu, nežli se uplatní poznání o nutnosti reorganisace celého hospodářského života na základech zpředu uvedených.

Problém řešení krise železnic je možno luštiti jenom a výlučně dvěma směry. První z těchto směrů je zvýšiti příjmy železnic na výši vydání, a druhý směr je zmenšiti vydání na výši příjmů. Prvá otázka může býti řešena teprve, až bude, nebo jak dalece bude vyřešena celá světová krise hospodářská. Dokud nebudou roztočena kola továren, nebudou také roztočena kola železnic. Proto otázkou, již nám určují luštiti dnešní tísnivé poměry, zůstává tedy snížení vlastních výdajů na ČSD, zlevnění režie výkonu ČSD. K tomu vede cesta vědeckého zjišťování faktů, stanovení pracovních a výdajových jednotek. Bylo zjištěno, že po této stránce přičiňují se železnice dnes velmi intensivně. Snad mohlo býti uděláno dříve víc, ale rozhodně musí býti odmítnuta výtka, že dnešní správa železniční nedělala v tomto směru, co se jenom dělat dalo. Nesmí býti přehlíženo, že se tu jedná o problém, jehož řešení může se díti pro nesčetný počet překážek jenom povlovně.

Reorganisace, jak je prováděna dnes správou železniční, je vedena směrem k redukci nákladů aparátu železničního, rušení, slučování různých služeben, jako administrativních jednotek při snižování počtu potřebných zaměstnanců. Cílem této práce je snížení provozních výdajů dosažením podstatných úspor. Mnozí z členů této slavné sněmovny měli příležitost již velmi často slyšeti z úst jednak p. ministra, jednak jeho zástupců ve správním sboru, železniční radě atd., s jakým výsledkem se snahy o úspory v železničním podniku až dosud setkaly.

V prvé hlavě se jedná o úspory zmenšením počtu železničních služeben. To se provádí, není ovšem ukončeno, naopak bude se v něm pokračovati. Je vypracován snad už také plán na zmenšení ústředních úřadů, ředitelstev, ministerstva, zjednodušení agendy přenesením na nižší místa atd. Dnes nejeví se ovšem ještě výsledek tak, jak by si snad mnozí z nás přáli. Také finančně není tento výsledek dosud tak znatelný, poněvadž tyto věci potřebují určitého času, nežli se zapracují a než úspory, jichž má býti docíleno, opravdu se ukáží. Ale již dnes jsou tyto úspory pozoruhodné. Sdělím je ještě v číslicích.

Zrušením jednoho ředitelství provedeno bylo zatím zmenšení služby ústřední. Službě exekutivní jest ulehčováno zrušením nebo přeměnou služeben, snížením počtu zaměstnanců a úsporami na výdajích. Ve službě stavební a udržovací zrušeno bylo 6 odborů pro udržování drah, 2 správy provozu a jedna tolik kritisovaná stavební správa. Ve službě vozební byla jedna výtopna přeměněna na výtopnu pobočnou a 6 výtopen pobočných na vozební stanice. To jsou značné úspory, které se během doby objeví také v číslech. Ve službě dílenské upravuje se služba a práce v dílnách a zmenšuje se počet organisačních jednotek. Ve službě zásobárenské byly některé zásobárny sloučeny, jiné přeměněny na jednotky nižšího řádu. Ve službě dopravní zrušen dispaching - ovšem po dobu poklesu dopravy - a tak se pro zatím dociluje těmito opatřeními reorganisačními úspora v obnosu 30 mil. Kč,

Ve druhé hlavě snahy po těchto úsporách jeví se zmenšením počtu zaměstnanců. Počet zaměstnanců byl proti srpnu r. 1929 do srpna r. 1933 snížen ze stavu 186.000 o 47.000, čili o 25˙2%. Redukování personálu šlo tak daleko, že dnes už ani nebude možno uplatňovati druhou pomůcku úspor, to znamená vysazování z práce, poněvadž máme služebny už tak vyprázdněné, zvláště v exekutivní službě, že nemůžeme s místa. Za r. 1933 bylo 12.000 definitivních zaměstnanců pensionováno, čímž uspořilo se 48 mil. Kč. Tato úspora je menší proto, poněvadž přecházejí tito zaměstnanci do pense a může se jako úspora počítati pouze rozdíl mezi pensí a tím, co pobírali v aktivním stavu. S přesunutím zaměstnanců do jiných resortů bylo započato po zákoně, který dovoluje, aby byl přesunován personál z resortů, kde je přebytek, do resortů, kde je nedostatek.

Tak docílena byla další úspora 22 mil. Kč. Úhrnem tedy bylo v těchto 3 položkách uspořeno 100 mil. Kč. Ovšem, nutno připomenouti, že toto přesunování a zmenšování personálu do jiných resortů se nezdálo dosti stejnoměrně. Máme až dosud v celkové akci pensionováno pouze 11 právníků, 60 inženýrů, a přes 600 středoškoláků mimo ostatní zaměstnance. To znamená, že bychom měli velice dobře se podívati na to, není-li možno, ba není-li nutno ze stavu právníků, kde jsou většinou lidé mladí - i vyšší místa jsou dnes obsazena poměrně lidmi mladými, o jichž pensionování se dnes nemůže ani mluviti - učiniti větší přesuny do jiných resortů, kde právníků je nedostatek.

Pokračuje se dále ve skládání služeben i u centrál, pokračuje se v motorisaci, která má sloužiti reformě osobní dopravy, pokračuje se ve vhodnějším uspořádání provozu dílen, dělá se, co se dělat může.

Tolikrát jsme žádali a budeme i nadále žádati, aby se při posuzování těchto věcí nezapomínalo na jedno, že mezi vysloveným požadavkem té které úspory a možností provedení požadované úspory na železnicích - a my na to při jdeme proč - je veliký rozdíl. Leží tu v cestě řada překážek, které není možno dobře překonati. Vy sami, vážení členové této sněmovny, víte, že tam, kde má býti rušena služebna jako přebytečná, tam, kde má býti třeba jenom zmenšena služebna, složením se služebnou jinou, povstanou ihned velké protesty obcí a jiných korporací, atd. Zkrátka shledáváme se s překážkami, jichž u reorganisace svého podniku soukromý podnikatel vůbec nemá, s nimiž ale v železnicích, jako činiteli politicky a administrativně státním, nutno počítati. Pracuje-li soukromý podnikatel s drahým materiálem, vyhledává materiál levnější. Tato možnost je železnicím vůbec vzata, nákup materiálu nemůže se díti podle nejnižšího podání, nýbrž musí se díti se zřetelem k celému hospodářství. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Nákup musí se díti v souladu s celou administrativou a politikou státní. Nechci se tím blíže zabývat. Bylo o tom velice často mluveno. Poukazuji pouze na zprávy, dle nichž, kdyby železnice mohly nakoupit uhlí, jaké by potřebovaly nejen pro svou výhřevnost, ale, jak se říká lidově, pro sanování strojů, uspořilo by se při dnešní potřebě jenom na uhlí 50 mil. Kč ročně. Č. S. D. nemohou vsak koupiti pro železnice uhlí z Ostravy, aniž by byla zastavena řada dolů třeba s méněcenným uhlím v hnědouhelném revíru. Soukromý podnikatel se čerta bude starat o to, co z důsledku jeho levnějšího nákupu vyplyne pro celkovou situaci v národním hospodářství mimo okruh jeho nejosobnějších zájmů. Železnice musí však k tomu přihlížeti. Chtěl bych upozorniti ty, kdo volají po novém a novém přitužování úspor, hlavně na personálu atd., že zapomínají na to, jak právě v dnešní době, právě v této krisi, kdy dráhy mají největší obtíže, vzrostla jejich povinnost pokud se týká vojenské pohotovosti do netušené míry. Zůstalo bez povšimnutí, že Hitler pro svoji demonstraci pohotovosti mobilisace vypravil do Norimberka za jeden den 400 mimořádných vlaků. Pohlížíte-li na naše železnice a na to, co může přijíti - nedej osud, aby přišlo nejlépe by byl mír zajištěn dobrou přípravou pro všechny případy, to jsme slyšeli tolikrát, ba přehánělo se i v tomto směru, takže byla tato zásada často i potírána. Ale jak tu po této stránce stojíme dnes my v těžké světové situaci uprostřed Evropy? U nás strojový a vozový park jest pro každé větší napětí sil úplně nedostatečný. Stav personálu je zredukován tak, že ztěžka stačíme zmoci i tu pokleslou dopravu, která dnes ještě běží. Prosím, má tyto tíživé veliké starosti, kdy jde o všechno a ne o maličkost nějakou, soukromý podnikatel? Kdy jde o stát, o republiku, o všechno? Jak může potom soukromý podnikatel bez ohledu na tyto úkoly železnic své názory o tom, jak by se věc měla organisovat bez těchto předpokladů, promítat do organisace železnic nebo do názoru o tom, jak mají býti železnice organisovány, aby nebyly pasivními ve smyslu podnikatelském? Jak vidno, je nutno v tomto směru jednati velmi opatrně. Je nutno jednou pro vždy a důkladně nechat se prodchnout přesvědčením, že pro naše ČSD není dosud směrodatná v žádném případě na prvním místě výnosnost podniku, nýbrž že stojí zde vpředu především úkoly daleko vyšší. Nesmíme dále zapomínat, že mobilisace vojenská se úplně rovná mobilisaci hospodářské. Kdyby dnes či zítra měly se objevit známky aspoň jakéhos-takéhos zlepšení v krisi, jsme takto dostatečně připraveni na mobilisaci na železnicích. Mohli bychom zdolati úkoly, které se v tomto konkurenčním zápase - který bude zápasem na život a na smrt - zvláště v prvých chvílích na nás budou a musí požadovati? Až dosud spoléhali jsme v každém případě, a to je nutno zvláště podškrtnouti, na vysokou morálku našich zaměstnanců, naši železničáři jsou přesvědčeni o tom, že musí býti železnice organisovány, jsou stejně tak přesvědčeni o tom, že musí zároveň býti provedena opatření, která se velmi těžce dotýkají jich životních zájmů, ale která musí býti dělána. Nesmí však býti zapomínáno, že tato důvěra ve spravedlivé řešení těžké krise Č. S. D. se strany železniční a státní správy, morálka zaměstnanců, láska k práci, pevná vůle podniku, od něhož jsou závislí, pomoci přes nejhorší dobu, jsou velmi citlivé. A kdyby proti této výchově k vysoké morálce železničního personálu měly se uplatniti činy, které ukazují na to, že se vlastně nejedná o reorganisaci podniku pro stát a jeho úkoly, nýbrž že jde o takovou reorganisaci, která by bez ohledů na oběti zaměstnanci přinesené měla těm neb oněm vrstvám přinésti nějaký bezpracný mimořádný prospěch, jest konec důvěry a morálky a tím také i konec oné dosti těžce udržované pohotovosti našich železnic. Je proto potřebí, aby železniční správa ukázala, že tam, kde je možné proti ukládaným obětem personálu uleviti, že tam také vyhoví. Jde na př. o otázku dáti do dílen práci a tím o přípravu pro nepředvídané případy, jde o otázku zkrácení pracovní doby. Mluvil jsem o tom v soc. politickém výboru. Přes to, že je nám známa situace železnic, že zhruba víme, co můžeme a co nemůžeme čekat, přesto trváme na tom, že v tomto případě železniční správa by mohla jíti příkladem napřed a snížiti pracovní dobu zatím aspoň v dílnách železničních a v jiných režijních objektech na 5 dnů v týdnu. Jest také povinností železnic jako podniku státního ukázat, jak by se aspoň z části dala řešiti nezaměstnanost. Také je to diktováno stoupáním morbidity, stoupáním nemocenskosti v železničních dílnách. Co jest platno pracovati v železničních dílnách 8 hodin, pro definitivní na celé šichty, když máme tolik procent personálu stále doma nemocného? Úkolovým systémem na vědeckém i nevědeckém podkladě vypracovaným byla výkonnost v dílnách vyhnána do nejzazších možností. Při tom se snižuje životní úroveň zaměstnanců stálými srážkami, a výsledek? Ani nemůže býti jiný než silné stoupání nemocenských dnů. Provisorní smluvní dělník dře, až padne a pak jej podnik prostě vyhodí, nestará se o něj dále. Definitivní zaměstnanec hlásí se nemocným a podnik musí mu vypláceti dále plat, zatěžuje mimo to nemocenskou pokladnu a nepracuje. Proč za takto vydané peníze nemáme udržeti v práci zdravého člověka tím, že se zkrátí pracovní doba? Je tu i jiná otázka. Železniční zaměstnanci nesmějí býti stále považováni ve vedlejších příjmech za jiného činitele než ostatní státní zaměstnanci. Jde tu o úkol, diety, byty, stejnokroje; nežádáme nic než stejné jednání se železničáři, jako se jedná s jinými státními zaměstnanci. (Tak jest!) Příčí se rozumu a příčí se citu spravedlnosti, když při každé příležitosti vedle toho, co je žádáno na obětech od státních zaměstnanců, u železničářů se přistupuje pravidelně vždy ještě k dalšímu snížení životní úrovně.

V těžké době je nutno dělati úspory, ale nesmějí tyto úspory vésti až k poklesu důvěry personálu. O nutnosti toho, aby přinášeli oběti finanční a zvyšovali při tom ještě pracovní výkon, přesvědčíte zaměstnance, ale o současné nutnosti zhoršování právně-služebního poměru výkladem zákonů a předpisů za každou cenu v neprospěch malých zaměstnanců, nositelů a obětavých pracovníků pro reorganisaci ČSD nepřesvědčíte nikoho. Nemám času, abych konkretně vykládal, jenom heslovitě naznačuji: Dnes máme ještě u ČSD 8.000 úředníků III. a IV. služeb. třídy našeho bývalého statutu III, bez systemisovaných míst. Ten, kdo byl přeřaděn v VII. plat. stupnici, zůstane tam, i kdyby dělal funkci nevím jakou, zrovna tak v VI. stupnici. Máme u nás 8.000 úředníků proti výslovnému znění zákona zaměstnáváno bez systemisace míst. (Posl. Malý: A na místech velmi odpovědných!) Na místech z nejodpovědnějších! Tato otázka musí býti řešena. (Posl. Babel: Dali jste k tomu sami souhlas!) Pravděpodobně jste se tenkrát ještě nenarodil, když se dělala patnáctka, že nevíte, jak to přišlo. (Posl. Babel: Já jsem to cítil sám!) Na hloupou otázku i chytrý vtip je hloupým vtipem.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Brodecký (pokračuje): Máme od r. 1926 ustanovení §u 25 zákona č. 103 o jmenování nižších kategorií zřízeneckých. Od r. 1926 uplynulo téměř 7 1/2 roku a my ještě nemáme prováděcí nařízení o tom, jak tito zřízenci mají býti jmenováni. Máme zaměstnance 15, 17, 18 roků ve stavu pomocných zaměstnanců. (Posl. Malý: To je vědecké dílo Fischera, Horáka a Hola!) Ano, máme dílenské, jezdící 5, 6 roků jako strojvůdci, a nesmějí býti jmenování strojvůdci. Vykládá se, že budou muset býti jmenováni čekateli, že budou musit prodělávat celou čekatelskou dobu znova, ačkoliv již jezdí jako strojvůdci přes 5 let, a to vše přes zákonné ustanovení, že v určitých případech může býti od čekatelské doby upuštěno. Máme kategorii staničních manipulantů, staničních mistrů, telegrafistů presenčníků. To jsou všechno otázky dosud nevyřešené.

K §u 143 zákona z r. 1926 nemáme dosud prováděcí nařízení. Naopak uplatňuje se názor, že služba, ztrávená ve funkci smluvního zaměstnance, nemůže býti počítána ani za ony dva roky předcházející jako podmínka pro jmenování čekatelem. (Hlasy: To je služba u žida, ne u železnic!) Nikde to není, než u železnic. Tázal jsem se v jiných resortech, na př. u pošty, která je nám nejblíže. Tam neexistuje pomocný zaměstnanec s 15, 18 lety, poněvadž po 5 letech čekacích je bezevšeho jmenován. U nás dosud nemáme jmenovací nařízení provedeno. Máme otázku pomocných zaměstnanců. V témže platovém zákoně v §u 210, odst. 3, se říká: Po 12 letech služby pomocného zaměstnance je postaven týž na roveň pragmatikálnímu zaměstnanci, vyjímaje plat. (Posl. Malý: Bez ohledu na systemisovaná místa!) Bez ohledu na systemisovaná místa. Z toho plyne pro člověka logicky myslícího tento výklad: Když je zaměstnanec postaven na roveň pragmatikálnímu zřízenci a dostává plat pomocného zaměstnance, patří mu všechny ostatní náležitosti jako pragmatikálnímu. Do stanov pensijního fondu však naši úředníci - kteří si dovolují ve své zaujatosti i rozhodnutí Nejvyššího soudu velmi nepěkně kritisovati - přes jasné znění zákona vložili ustanovení, že pomocný zaměstnanec nabývá nároku na pensi, byl-li státní železniční správou ze služby vypověděn a dovršil-li přede dnem zániku služebního poměru 10 skutečných nebo započtených členských roků a 60. rok věku.

Invalidní pojištění a zajištěný služební poměr pro pomocného zaměstnance, který nedosáhl 60 roků věku, se tu vůbec ruší. Když dospívá 12 neb více let a je i jmenován pomocným zaměstnancem, jest povolán k lékaři, který jej prohlásí pro železniční službu - on pracuje na trati, krumpluje, podbíjí - neschopným, avšak pro jinou práci schopným. On je sice členem pensijního fondu 12 nebo 15 roků, ale poněvadž není 60 let stár, je vyhozen z práce bez nároku na pensi. (Výkřiky posl. Malého.) A přes to, že soud rozhodl již teď ve dvou instancích v takovém případě, že tomuto člověku náleží veškeré podmínky pragmatikálního zaměstnance, odpírá se mu právo na pensi a odpírá se mu také další zaměstnání. Takovým způsobem se ovšem velmi těžko fedruje láska k podniku, ku práci a přinášení obětí.

Dále: Úspory musí býti. Ale: Máme řadu zaměstnanců, kteří nedosáhli nároku na pensi a dostali za dlouhá léta služby pouze pensi z milosti. Co řeknete takové úspoře jako výchovnému prostředku k loyalitě, když má zřízenec 300 Kč, nebo vdova po takovém zřízenci 200, 150 Kč měsíčně pense z milosti a ještě se jim tato pense snižuje na 100 Kč měsíčně i méně. Může to působiti povznášejícím dojmem na celé okolí? Řada našich lidí - není jich mnoho - dostala připočítáno 2, 3 až 5 let, protože se stali předčasně invalidními, neschopnými k práci; jde tu o 2˙4% až nejvýše o 12%, aby mohli býti živi, když se stali na železnici předčasně invalidními. Tyto přípočty jsou dnes rovněž z úsporných důvodů šmahem škrtány. Bude zde docíleno takové úspory, která by vyvážila onen pokles morálky, jenž musí mezi personálem z takového jednání vzniknouti? (Výkřiky posl. Babela.) Vyžadujeme-li na personálu oběti, nesmějí býti zbytečné a nespravedlivé, abychom personál udrželi v přesvědčení, že to, co se děje, se díti musí, a abychom personál zbytečně nedráždili.

Na druhé straně je třeba, aby správa prováděla reorganisaci důsledně, a jsem přesvědčen, že tím způsobem přejdeme nejhorší doby a dostaneme se k lepším časům. Ovšem je důležité, aby nám do hlavních a nutných základů zdárného provedení díla reorganisace nezasahovali z venku činitelé, kteří přinášejí do podniku místo reorganisace chaos. (Výkřiky posl. Malého.) Máme dnes asi půl druhého sta návrhů na reorganisaci. Ti lidé to možná myslí dobře, ale znáte ty vynálezce - ovšem až na malé čestné výjimky - kteří jsou přesvědčeni, že jsou spasiteli, a při tom jsou kdekomu pro smích, poněvadž celé jejich dílo nemůže býti bráno vážně.

Ovšem postaví-li se do řad těchto lidí také člověk, který býval vysokým železničním úředníkem a ministrem, který měl příležitost ukázati, co umí, kterému bylo předem řečeno, jaké chyby jsou v jeho reorganisačním plánu, a který slíbil, že je napraví, bude-li ministrem... (Posl. Babel: Byl to váš fachman!) Těm věcem nerozumíte, tak se raději neblamujte.

Když tento člověk jenom z uražené ješitnosti podlamuje důvěru k podniku nejen v řadách veřejnosti, nýbrž i u zaměstnanců, na jejichž klidu spočívá výkon železniční v dnešní těžké době, je to dlužno odsouditi. A to tím více, když se takové akci na zmatek, rozvrat a chaos na železnicích postaví v čelo vysocí ministerští úředníci, dosud aktivně sloužící. V čelo těch, kdož nám brání udržeti důvěru a vychovati dorost schopný, odolný a obětavý k úkolům, které přijdou, postavili se otevřeně dva lidé. Jeden je vysokým úředníkem železničním a druhý byl vysokým úředníkem železničním. Je to dr Všetečka a dr Havelka. Ti přišli také se svým plánem na záchranu Č. S. D.

Pan dr Všetečka ve svém spisku o svých plánech ("Reorganisace čsl. státních drah a samosprávný systém") uvádí aspoň, že ideový základ a konstrukce provedení systému u celého podnikání čsl. státních drah je dílem rady Nejvyššího správního soudu docenta dr Jiřího Havelky, toho Havelky, jemuž velmi mnoho roků sloužil nejenom bývalý pan presidiální šéf, ale jehož názorům sloužili také páni ministři; který byl svého času v Č. S. D. po léta rozhodujícím činitelem a který již dávno mohl uplatniti svoje rozumy, kdyby je byl býval tehdy měl, kdyby byl tehdy, jak dokáži, nebyl úplně v protikladu k tomu, co dnes vykládá. (Výkřiky.)

Oba pánové budují na zainteresování zaměstnanců na podniku výplatou zisků z úspor na práci dosažených. A jak vypadá celá věc? V celé konstrukci samosprávného systému je viděti jedinou snahu, vůli k dosažení jediného cíle, t. j. radikálního snížení vlastního vydání železnic, i na účet pozdějšího rozvratu na ČSD, zisk zaměstnanců z úspor, mravní a sociální podstata tohoto systému, jeho etický význam a všecky pány uváděné příkrasy tohoto vlastního cíle - snížení vlastních nákladů za každou cenu - jak poznáme, v praktickém provádění velmi brzo muselo by odpadnouti. Systém sám pak důsledně prováděný musí nakonec znamenati další, ještě větší zhoršení situace podniku.

Dříve než uvedu důvody tohoto odsuzujícího posudku, chci z vlastního díla p. dr Všetečky uvésti několik vět. První z nich odpovídá na otázku, v čem je především nutno hledati nevýnosnost železnic. Je to velmi pregnantně řečeno, i když je to opakováním toho, co jsme desítky let už za starého Rakouska při každé příležitosti opakovali my: "Vyžaduje tudíž organisace především přesného vyčtení úkolů a cílů, kterýžto požadavek musíme klásti i na státní dráhy." A pak se tu praví: "Tu je zcela přirozeno, že politické vedení státu, ovládajíc železnice, použilo jich také k uplatňování svých politických zásad a cílů, takže jsme dospěli k těm železnicím, jak je vidíme dnes. Jsou nikoli hospodářským podnikem, třebas je tak nazval dosud ne zcela provedený zákon podnikový, nýbrž instrumentem administrativním a politickým. Jejich původní úkol levně a bezpečné dopravy byl rozšířen o řadu úkolů dalších, onomu naprosto protichůdných, které nejsou nikde vytyčeny, o nichž nemluví ani zákony, ani rozpočet, ani předpisy, ale jež v praxi používají přednostního práva a uplatňují se namnoze v prvé řadě..." A teď dochází p. dr Všetečka k tvrzením, jež jsou v úplném rozporu s celým jeho dílem: "Tím vzniká pro státní dráhy zatížení, jež ani za dnešní situace, ani v budoucnosti prostě nemohou unésti. Se stanoviska organisačního pak zjišťujeme tu základní vadu, jejíž odstranění jeví se naprostou nutností. Náprava jest možná. Spatřuji ji v jasném vytyčení a skutečném uplatnění hospodářské povahy železnic a v přesném vyměření jejich úkolů veřejných, čehož by se dosáhlo provedením autonomie podniku st. drah, který by sice zůstal v majetku státním, ale jehož provoz byl by svěřen samostatnému právnickému subjektu, nezávislému a zajištěnému proti všem politickým a jiným neoprávněným vlivům."

A konečně: "Jedním z prostředků, jak tohoto účelu dosáhnouti, bude samosprávný systém, o němž se ještě zmíním ve svých vývodech dalších."

Jak vidět, přichází zde pan dr Všetečka k závěru - až ovšem na spasitelnost jeho samosprávného systému - k němuž jsme my už dávno, před 30 a 35 lety poukazovali, žádajíce, aby není-li možnosti či vůle úplného hospodářského osamostatnění železnic, alespoň veřejné služby národohospodářské a politické, nejsouce drahám placeny, byly rozpočtově vykazovány a bilancovány. Ale právě tito pánové stáli proti nám, ukazujíce na naprostou nemožnost splnění našeho požadavku. Dnes ovšem starou pravdu naši opakují, aby na ní mohli vybudovati úplně protikladný systém, který ve vlastní věci nezjedná ani nejmenší nápravy. Jestliže bylo ale naše volání v této věci kdy důležité v Rakousku, je tím důležitější, jak jsem ukázal na příp. mobilisaci atd., dnes u nás v Československu, ve střední Evropě, kde obklíčeni jsme kolem dokola nepřáteli, nemyslím jenom vojenskými, politickými, nýbrž i hospodářskými. Ale když vytyčíme přesně veřejné úkoly drah, jichž je mnoho a jež jsou velmi nákladné, kdo dnes bude hraditi železnicím náklad na tyto úkoly? Bez uhrazení těchto úkolů nedojdeme však přece k rentabilitě ČSD., ať děláme úspory, jaké chceme. V době konjunktury to bylo asi 1.600 mil. Kč, dnes je to snad 1.200 mil. Kč, které se včetně daní státu musí věnovati veřejným potřebám. Kdo nám je zaplatí? A když nám je nikdo nezaplatí, jak je můžeme uspořiti v podniku? Malý číselný příklad uvedu dále.