Volá se pryč s racionalisací, zkraťte dobu pracovní. Je to omyl. Já se odvažuji tvrditi, že je to omyl, jestliže lidstvo dosud si neopatřilo v dostatečném množství toho, čeho potřebuje k dosažení slušné životní míry. Není důvodu brániti se racionalisaci. Je zbytečné zkracovati dobu pracovní, ale co musíme řešiti, jestliže svět překotně vyřešil racionalisaci, ať se vrátí k novému řešení, ať vyřeší výrobu s nejmenší ztrátou nejen energie hmoty, nýbrž i s menší ztrátou energie ducha i života a pak nebude racionalisace prostředkem k bídě a strádání, nýbrž prostředkem k blahobytu všeobecnému. (Potlesk.)

Je zajímavé, že tak málo je porozumění pro řešení tohoto problému u národohospodářů s erudicí vysokoškolskou. Cožpak věda ustrnuje, cožpak není u nás věda ustavičně živá? Cožpak jsme se spokojili kdysi tím, co řekl Ptolomaeus? Nepostavil se proti němu Galieo Galilei a nepostavil se proti tomuto Einstein se svým názorem na dění všemíru? A u nás, dámy a pánové, vidíme, že výsledky vědy, techniky vedou k nesmírnému pokroku civilisace, ale kultura srdce, ducha ustrnula. A v tom, dámy a pánové, je ta kletba: člověk ztratil cíl svého snažení. Cílem snažení člověkova je objeviti smysl života, ale nemůže býti smyslem života bída a strádání.

Je to ku podivu, jak jsem byl dobrým prorokem již před 10 lety, když se v Praze konal první mezinárodní kongres o vědeckém řízení práce. Když jsem poznal z referátů, zejména z referátů zahraničních, že se vědecké řízení práce a racionalisace řeší pouze s hlediska výroby, položil jsem si za thema svého referátu: Racionalisace a otázka člověka v ní. A řekl jsem hned na počátku svého referátu, že předvídám, že věda a technika ztroskotají ve vědeckém řízení práce, jestliže se racionalisace nerozřeší s hlediska na člověka, a mám za to, dámy a pánové, že dění světové dává mi za pravdu. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Nemám nikdy tolik úcty k zákonu, který je výronem vůle, k zákonu, který vyjde ze stěn zákonodárných sborů, jako k zákonu, který je silnější než má vůle, k zákonu, který se projevuje v dění vesmíru. A to, vážené shromáždění, je jediná správná cesta ke kontrole všeho, co člověk podniká. Jestliže člověk přijde do rozporu s těmito zákony, které nejsou závislé na vůli člověka, může s klidným svědomím říci: Bloudím, hledej cesty jiné! Jestliže my nepůjdeme těmito cestami rozumu, jsem přesvědčen, že následky krise ještě velmi dlouho poneseme. Nám překáží k lepší úpravě poměrů všeobecných, politických a hospodářských rozhodně dosavadní systém hospodářský. Já se ovšem s této tribuny nemohu odvažovat, abych zde provedl o tom důkaz, ačkoliv myslím, že dnes je doba, kdy je daleko důležitější mluvit o těchto maximách všeho dění nežli o číslicích státního rozpočtu, poněvadž náš hlas by měl také býti slyšen mimo tento stát. My sami o sobě nejsme s to, abychom si pomohli sami, my musíme v souhře jednotlivých států hledati nápravu, nikoliv ve státě jednom. (Výborně!)

O našem hospodářském systému se velmi krásně vyjádřil rádce presidenta Roosevelta, generál Johnson, když řekl, že náš hospodářský systém je zákonem džunglí, ano, zákonem džunglí, kde rozhoduje právo silnějšího. Ale, vážené shromáždění, o co se opírá toto právo silnějšího? Zase o výron vůle. Člověk se učinil silnějším, že ve formě zákona vnutil slabšímu svou vůli. Kdybychom šli do biologického zákona o právu silnějšího, nevím, jestli by kapitalistický systém hospodářský byl ještě pro posílení zákona: silnější má právo před slabším.

Lituji velice, že se socialisté nemohli vykázati úspěšnějšími výsledky, ač bylo zjevno, že prožíváme dobu, v níž nejenom systém liberalistický, nýbrž ani kapitalistický neobstojí bez radikálních změn. Nemyslím pouze na republiku Československou, nýbrž mám na mysli politické strany socialistické všech států. Ideje nezklamaly, byť i to bylo na posledním sjezdu předsednictva republikánské strany tak houževnatě tvrzeno. (Tak jest!) Nezklamaly ideje, nanejvýše můžeme snad říci: zklamali lidé. Ideje naopak ožily. Podívejme se na Švýcarsko, zemi, kde bylo nejméně důvodů - poněvadž hospodářské poměry tam byly utěšené - pro převahu socialistického smýšlení. A dnes vidíme, že i to Švýcarsko dalo přednost idei socialistické, poněvadž v ní poznává správnou ideu, vedoucí z tohoto labyrintu hospodářského dění. (Potlesk.)

Váženě shromáždění! Vždyť je to samozřejmá věc: dnes nemůžeme posuzovati hospodářské dění s hledisek minulosti, dnes nemůžeme vycházeti z ducha odkojeného římským právem. Jaká byla průmyslová výroba v době římské? Vždyť nebylo, abych tak řekl, ani výroby živnostenské, všecka výroba byla uměním. Nynější doba vykazuje tak nesmírné pokroky, že z toho musíme vyvodit důsledky, nechceme-li setrvati v bídě a strádání. Rád bych věděl, jak se mohla otrokyně chtíti šatit v krásné roucho, když sama kněžna Penelopa si je musila utkat. My však dnes, kdy skutečně nejsme na rozpacích, máme-li opatřiti lidstvu, čeho potřebuje k životní míře, neplodíme dobro, nýbrž zlo, bídu a strádání. Ovšem že pak nám nezbývá nic jiného než se přizpůsobiti. My sami o sobě musíme zůstati schopni soutěže a nemůžeme se tedy odvažovati mimořádných úprav, byť bychom byli i přesvědčeni o správnosti důvodů pro nové úpravy, a musíme vyčkati, až se umoudří také ostatní svět.

Je zvláštní, že tak brzo mohla býti opuštěna veliká idea demokracie a národní snášelivosti, jež byly plodem světové války. Usuzuji z toho, že málo se posud děje v jednotlivých státech a národech k opravdu vědeckému prozkoumání maxim naší národohospodářské vědy. Není myslitelné ulpívati na určitých doktrinách, poněvadž pro nás musí zůstati trvale v platnosti to řecké "panta rei" - všechno plyne, na žádné vědě se nesmíme zastaviti. Bohužel, že socialismus nešel kupředu, že vědecké badání o socialismu uztrnulo; proto se dnes nemůžeme vykázati oněmi úspěchy, jakými bychom se byli bývali mohli vykázati tehdy, kdybychom bývali měli více silných a také mravně čistých jedinců.

Přirozeným důsledkem těchto poměrů jsou radikální škrty v našem státním rozpočtu. Nehodlám se zabývati čísly našeho státního rozpočtu, poněvadž tradice našeho parlamentu mně ani nedává naději, že bych mohl na té souhře čísel něčeho změniti. Proto se držím více projevu rázu všeobecného, ideového. Naplňuje mne velkou obavou, že byly provedeny škrty, které nám ztíží nejen investice státní, nýbrž i podporu investic svazků územní samosprávy. V této těžké době je nevyhnutelné, aby investice jakéhokoliv rázu byly distribuovány po celé Československé republice. Nelze vystačiti pouze s investicemi státními, tyto státní investice musejí býti doplněny investicemi svazků územní samosprávy. Jen tento způsob je nám zárukou, že se v republice Československé ta pomoc rozvrství do všech vrstev a stavů.

Nejvíce mne zabolelo, když jsem zkoumal číslice našeho státního rozpočtu, že se vláda nezastavila ani před rozpočtem ministerstva školství a nár. osvěty. Je mně líto, že byla postižena velmi citelnými škrty i lidovýchova. Souhlasím úplně s projevem a vývody - proto není třeba, abych se o této věci šířil - které zde učinil ve prospěch lidovýchovy kol. posl. V. Beneš. Lidovýchova nám musí usměrniti ducha našeho národa ve smyslu demokracie. V republice, v demokratickém zřízení nerodí se děti s korunou na hlavě. Je důležité, abychom lidovýchovou docílili co největších úspěchů, poněvadž jenom principy demokracie mohou nám býti zárukou rozkvětu naší republiky.

Rád vzpomínám, jak pojímá demokracii náš velký president. Nikdy nemohu zapomenouti na jeho krásný projev, který měl na Hradě k našim dětem, když je oslovil: "Děti, možná, že mezi vámi stojí příští president." Každá matka má právo říci nad kolébkou svého dítěte: Může z tebe býti jednou president. A my, majíce před sebou možnost, že každý člověk má podle svých schopností otevřenou cestu až k místu nejvyššímu, škrtáme rozpočet lidovýchovy. Víme, že to není přáním našeho ministra školství a že mu to nepůsobí žádnou radost. Vždyť známe jeho projevy v kulturním výboru, víme, jak houževnatě bojuje za svůj resort a jak krásné myšlenky přináší v úpravě všeho školství. Bohužel, snad spěch byl důvodem, že se škrtalo lineárně a ne s dostatečným rozmyslem, zejména pod tlakem úsporné komise. Vidíme škrty v osvětě, v písemnictví, v podpoře divadel, památek, vidíme škrty i v kultu, zejména v kultu, na kterém bychom měli přece míti určitý zájem se zřetelem na to, že plní velké poslání v národě československém.

Mám svoje mínění o věcech náboženských. Pro mne jsou to věci, které jsou záležitostí svědomí každého člověka, a nikterak se jich nechci dotýkati. Ale škola není zde pro to, aby učila náboženství vyznávat, nýbrž proto, aby učila náboženství poznávat. Ale ne náboženství jedno, nýbrž náboženství všecka. A pak jsou zde náboženské obce, aby učily náboženství vyznávati u těch, kteří se pro ně rozhodli. Ale přes to mám velký zájem na rozpočtu náboženských obcí, poněvadž plní mnohdy veliké úkoly. Na př. mne zarmoutilo, že byl značně škrtnut rozpočet naší církve československé, a to zejména proto, poněvadž tato církev vzala sobě za úkol plniti také akci zachovávání starých památek. Podívejte se, pánové, na staré stavby. Musíte míti úctu k tomu, co dovede člověk vytvořiti, abyste to dovedli také zachovati. Právě proto si její tendence zasloužila podpory.

Ale, vážení pánové, úsporná komise a přirozeně také v důsledku toho i vláda se nezastavila před rozpočty našich vysokých škol a před tím, jak řešiti problém vysokých škol. Mám dojem, že se nešlo dosti prozíravou cestou. Úspory na vysokých školách mohly býti docíleny, kdyby se byl býval sledoval úzkostlivě náklad spojený s provozem vysokých škol. Nám nejsou závadou vysoké školy. Nám je závadou neekonomický provoz vysokých škol. Je omyl sahati na existenci vysokých škol. Svědčí to o tom, že se nechápe jejich význam. Vysoké školy nejsou zde pro to, abychom vychovávali na nich pouze odborníky, dobré lékaře, dobré právníky, dobré inženýry. Z vysokých škol musí především odcházeti lidé s kritickým myšlením. Nesmí se zastaviti nikdo před žádným problémem a člověk kriticky myslící musí míti odvahu vysloviti každou pravdu exaktní vědy, jestliže ji prokáže. To jsou cesty revoluce, to je cesta revoluce nekrvavé. Takováto revoluce způsobí převrat, ale ne převrat dočasný, nýbrž převrat trvalý.

Nemohu se přirozeně tím thematem zabývati široce, rád bych je byl rozvinul, abych ukázal, co zůstalo a zůstane z revoluce ruské, pokud je založena na revoluci duchovní. Ale to, co je založeno na revoluci násilné, proti biologickým zákonům člověka, to pomine, poněvadž pominouti musí. (Potlesk. - (Posl. Kopecký: Pomine vaše demokracie!) Znám vaše názory, názory vědecky pracujících lidí, Ermanského z Moskvy lépe než vy, poněvadž jinak byste nemohli jíti touto cestou bludu a násilí. Dejte se do služeb vědy, poznání, pravdy a pak uvidíte, že za vámi bude vždycky státi většina. (Potlesk.) To je duch národa československého. Národ československý dovedl vždy trpěti pro poznání pravdy, byť i neměl z ní hmotného prospěchu. Tak mluví naše historie. A řekl to veliký anglický lord Grey o národu československém, když vypukla válka. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Vyslovuji naději, že vláda za účasti úsporné komise nebude řešiti žádnou záležitost vysokých škol pomocí zákona zmocňovacího. Mám za to, že by to byl poklesek proti ústavnímu právu se zřetelem na to, že máme t. zv. zákon Marešův, že každá změna ve vysokém školství je možná jedině cestou zákona. A jestliže to zákonem si vyhradil zákonodárný sbor, jsme prosti obav, že by se mohlo něco státi cestou administrativní.

Přiznávám, že je nutno hledati úspory i ve vysokém školství reformou studia, ale pak, dámy a pánové, reforma studia nemůže se podnikati také bez určitých důsledků pro život. Mohu se zde vysloviti o markantním příkladu, který nám způsobuje nesmírné obtíže a nesmírné škody hospodářské. Chtějíce uspořiti v provozu vysokých škol technických, sloučili jsme dvě vysoké školy v jednu, a to vysokou školu stavebního inženýrství a vysokou školu kulturního inženýrství a vytvořili jsme vysokou školu stavitelství inženýrského se dvěma směry, pro obchod, dopravu a průmysl, konstruktivní směr, a pro potřebu zemědělce kulturní techniku a vodní hospodářství. Tyto dva směry byly uskutečněny r. 1920. Dnes uplynulo 13 let a my máme 1 1/2 tisíce absolventů, inženýrů akademických, kteří nejsou s to, aby dosáhli civilního inženýrství, a to proto, poněvadž ministerské nařízení rakouské z r. 1913 čís. 72 zná pouze stavební inženýry a kulturní inženýry a říká, že jestliže by vývoj škol vysokých upravoval studium v novém směru, musí býti toto nařízení doplňováno ve smyslu reformy studia, a my nejsme s to dokázati, aby ministerstvo obchodu, ministerstvo veř. prací a ministerstvo školství a nár. osvěty za účasti ministerstva vnitra tuto otázku vyřešilo, a to proto, že ministerstvo obchodu sleduje nesprávnou tendenci, aby při řešení otázky civilních techniků řešila se současně otázka stavebních živností, založených na zákoně z r. 1893. A z toho se nyní vyvinula snaha, aby se důsledky provedly nesprávně vůči těm, kteří absolvovali tyto směry; totiž tomu směru konstruktivnímu chce se nyní jako provisorium nabídnouti autorisace stavebně-inženýrská a směru vodohospodářskému autorisace kulturně technická, která bývala však velmi úzkého rozsahu. Čili na jedné straně by se poskytla výhoda a na druhé straně by se způsobila křivda.

My máme jiné cesty, aby člověk i bez vysoko-školského vzdělání dosáhl nejvyššího stupně, t. j. cesta demokracie. My jsme se postarali v ministerstvu školství a nár. osvěty o to, že každému je přístup na vysokou školu umožněn. (Posl. Štourac: Kdo má peníze!) Nemusí míti peněz. Podívejte se, jakou cestou šel doktor práv Ministr, který jako horník vystudoval současně střední školu a vystudoval fakultu právnickou. (Hlasy: Kdy to bylo?) V této době.

Do rozpočtu vysokých škol bylo, vážené dámy a pánové, zasáhnuto tak tvrdě, že mám obavu, že na vysokém učení technickém nebudou se přednášeti vědy, které dnes, abych tak řekl, hýbou světem. Dnes je největší pozornost obrácena k vysokofrekventním proudům, předmětu, který není žádný profesor povinen přednášeti, poněvadž to není předmět ke druhé státní zkoušce, a závisí jen na dobré vůli profesora, jestli tento předmět přednáší. Máme však výnosy, že se výkony tyto honorovati nebudou. A tak se nám může státi, že to, co vlastně je nejposlednějším poznatkem, naši vysokoškolští studenti, nebude-li dobré vůle profesorů, vůbec ani neuslyší. Nebo podívejte se, vážené shromáždění, na letectví, na potřeby našeho letectví a podívejte se, jakým způsobem jest opatřeno na vysokých školách seznamování vysokoškolských posluchačů s vědou a technikou letectví.

Lituji, že uplynul čas mně vyměřený; byl bych měl na srdci ještě velmi mnoho všeobecných věcí, zejména bych byl býval rád zde ukázal na to, že náprava v hospodářském dění je možna jedině tehdy, jestliže technik bude větší měrou spoluúčasten v řízení hospodářského dění. Z toho vyplývá potřeba reformy nejenom našich vysokých škol technických, ale také našich universit. Byl bych šťasten, kdybych viděl, že se bude uskutečňovati veliká myšlenka Komenského Pansofie, veliká myšlenka našeho býv. stát. tajemníka Drtiny, který usiloval o novou organisaci vysokých škol na demokratičtějších principech, aby vysoké školy splynuly v jeden organický celek, poněvadž dnes nevystačíme pouze s formálním právním vzděláním, dnes musí každý, kdo je vzdělán ať právně, ať hospodářsky, míti také smysl pro pokroky vědy technické a její aplikace.

Rád bych byl mluvil o tom, proč tento zákonodárný sbor má takové těžkosti a nesnáze, když má rozhodovati o věcech ryze technických. My jsme měli rozpaky v technicko-dopravním výboru, když jsme měli rozhodnouti o úpravě Vltavy nad Prahou a když jsme měli rozhodnouti na jakém systému má býti otázka nádrží a tratí v okolí Velké Prahy vyřešena. Nám, vážené shromáždění, schází jeden veliký doplněk. Nestačí nám pouze nejvyšší soud a nejvyšší správní soud, nám schází také nejvyšší technický soud. (Výborně!) Nestačí pouze dobrozdání znalce, je také nutno, aby znalec měl charakter soudce. A pak, dámy a pánově, uvidíme, že rozhodne se daleko šťastněji, poněvadž zde bude porozumění i věcné i právní pro každou spornou věc.

Lituji, že se málo pamatuje na spolupráci odborníků s našimi výbory tohoto zákonodárného sboru. Bývalo to krásné, velmi krásné, když jsme mohli ke svému jednání přibrati vědecky pracující lidi, kteří nám slovem živým vyvraceli a doplňovali event. naše mínění o věcech, které potřebovaly úpravy zákonné. Přál bych si také, kdybychom byli bývali mohli v rozpočtu pamatovati na intensivnější spolupráci civilních techniků s naší státní administrativou. Spatřuji v tom inkompatibilitu, určitou neslučitelnost, že administrativa, zejména v technicky sporných problémech, sama sebe činí soudcem bez účasti civilně technického elementu.

Jestliže, dámy a pánové, jsme postaveni před nutnost přijmouti tento deflační státní rozpočet, pak vynaložme všechno svoje úsilí na to, aby tyto zmenšené položky státního rozpočtu byly ekonomicky využity k účelům, k nimž jsou přikázány.

Nemusíme se bát o budoucnost našeho státu, bylo by omylem oddávati se skleslosti mysli. Republika Československá přejala bohaté země historické, Čechy a Moravu. Z těchto zemí žila Vídeň, alpské země. Přejali jsme do tohoto státu bohaté Slovensko, ze kterého žila Budapešť, Uhry. Jestliže tyto perly jsou v jednom svazku republiky Československé, máme v tom záruku, že budeme-li hospodařit tak, jak toho žádá zájem státu a veškerého obyvatelstva, nejen některých skupin jeho, tak jsme jisti, že budeme státi po skončené světové krisi před slibnou budoucností republiky Československé. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále slovo má pan posl. K. Procházka.

Posl. K. Procházka: Při projednávání rozpočtu na r. 1934 chci se přidržeti jedné kapitoly, a to ministerstva veřej. prací. Co nám ukazuje rozpočet na r. 1934 právě v této kapitole? Že stát jako zaměstnavatel je jedním ze špatných zaměstnavatelů, že stát jako zaměstnavatel je jeden z prvních, který útočí na mzdu dělníků a na mzdu pracujících, rozebereme-li rozpočet, vidíme, že právě při státních lesích a statcích počítá se všeobecně na r. 1934 na výplatu mezd zaměstnaného dělnictva se snížením o 18 %. V druhých státních podnicích, a sice v báňských podnicích, je to ještě horší. Státní podniky v Mostě, hnědouhelná pánev, které vykazují podle statistik a schválených ziskových bilancí 110% čistého zisku, počítají na r. 1934 na výplatu dělnictva se snížením o 30 %. Na kamenouhelné výrobě v Orlové, kde také vykazuje se čistý zisk, počítá se na r. 1934 se snížením výplaty na mzdách o 24˙5 %. Báňské a hutní ředitelství v Příbramě, kde v poslední době byly sníženy mzdy dělníků, počítá se znovu v rozpočtu na r. 1934 s výplatou na mzdy méně o 9˙9 %. Státní podniky v Rožnavě počítají se snížením mezd o 29˙6. Státní podniky v Podbrezové počítají se snížením mzdy o 24 % a tak mohl bych poukázati na celou spoustu státních podniků, kde v rozpočtu na r. 1934 se počítá s tím, že o několik procent bude menší výplata na mzdách. Co nám ukazuje tento rozpočet? Ukazuje, že právě stát jest jeden z těch, kteří ukazují zaměstnavatelům, jakým způsobem mají se snižovati mzdy dělnictva.

Dále bych se chtěl zmíniti o otázce snížení cen uhlí. V poslední době bylo oznámeno celé široké veřejnosti, že musí dojíti k snížení cen uhlí. Dnes fakticky celá široká veřejnost je zainteresována na tom, aby ceny uhlí šly dolů, poněvadž dnes u všech nakupujících je to jedna z největších položek domácnosti, ať je to u státních zaměstnanců, živnostníků, drobných držitelů půdy, u kteréhokoliv druhu dělnictva. A co vidíme právě při projednávání tohoto rozpočtu? Co říkal premier vlády v rozpočtovém výboru při otázce snížení cen uhlí? Říká, pánové: otázka snížení cen uhlí souvisí také s otázkou mezd dělníků a proto nelze tak rychle mluviti o snížení cen uhlí. A my říkáme úplně jasně a otevřeně: Ceny uhlí mohou jíti dolů, avšak ne na úkor dělníků, horníků, poněvadž mzdy horníků příliš málo zatěžují vytěžený 1 q uhlí. Já chci poukázati na malý obrázek z jednoho z největších revírů, jako jest severočeský, kde měli v r. 1921 výkon na jednu hlavu a směnu 14˙26 q. Mzda zatěžovala 1 q 4˙16 hal. V r. 1933 máme výkony v tomto revíru 21˙63 q na jednu hlavu a směnu a mzda na 1 q činí 1˙93 Kč. Kdyby mělo býti pravdou, že ceny uhlí mohou býti sníženy jen tím, kdyby došlo k snížení mezd horníků, tak řekněme úplně otevřeně, že kdyby horníci dělali zadarmo, nesníží se ceny uhlí ani o 2 Kč. Když se podíváme, jak vypadá dnes otázka mezd, vidíme, že proti r. 1921 klesly mzdy v severočeském revíru o 53 % poměrně k výkonu. Prodejní cena severočeského uhlí jest 23 Kč. Z toho zatížení mzdou jest 1˙93 Kč a pánové dovolují si tvrditi, že při otázce snížení ceny uhlí muselo by dojíti k snížení mezd horníků. My říkáme jasně a otevřeně, ceny mohou jíti dolů, a to velmi pronikavě, ovsem musí se hledati úhrada v těch 21 Kč u společností, které vydělávají ohromné milionové zisky, a ne ve mzdách horníků, kteří příliš malým procentem zatěžují vytěžený 1 q uhlí. Jestliže vsak dnes se mluví při této situaci, že nelze tak rychle snižovati ceny uhlí, tedy vidíme, že jde pánům o jinou věc, že páni by chtěli dostat celou širokou veřejnost proti horníkům, že by chtěli prokázati, že horníci jsou toho vinni, že ceny uhlí nemohou býti sníženy. Ale my zde říkáme otevřeně: ne horníci, nýbrž uhlobaroni a všichni, kteří jim pomáhají, jsou vinni, že nemohou býti ceny uhlí sníženy.

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že doba pro jeho proslov určená již uplynula, a žádám, aby skončil.

Posl. K. Procházka (pokračuje): Hned skončím. Není možno mně poukázat na všechny otázky, které vyplývají z činnosti ministerstva vnitra, bylo by zde ještě nutno mluviti o postupu bánských úřadů, o otázce, jak ministerstvo vnitra dohlédá v otázkách sociálního pojištění, a právě také problém snížení cen uhlí má souvislost s otázkou zhoršování a odbourávání hornického pojištění, poněvadž právě v této době, v tomto měsíci, pánové chtějí přijíti s odbouráním hornického pojištění a proto už dnes říkají, že nelze snižovat ceny uhlí, poněvadž je vysoké soc. pojištění, poněvadž zaměstnavatelé mají veliké zatížení, aby tím snáze a rychleji mohli odbourat hornické pojištění.

Bylo by zde nutno ještě poukázat na to, jak je možno, že p. ministr spravedlnosti Meissner diví se tomu, že právě teď v poslední době dochází ke snížení mezd v ostravském revíru. Bylo by nutno poukázati na to, že posl. Hatina mluvil zde právě při rozpočtové debatě o tom, že nemohou dosíci toho, aby v severních Čechách nebyli propouštěni horníci. Chtěl bych říci jednu věc: ti páni měli by se zeptati svých klubovních pp. kolegů, kteří právě pomáhají snižovat zaměstnavatelům mzdy.

Pan ministr Meissner měl by se zeptat svého klubovního kolegy Brožíka, kdo to byl, jenž pomáhal zaměstnavatelům snížiti právě v této době, kdy dochází k tak pronikavému snížení mezd v ostravském revíru, hornické mzdy. Pan Hatina měl by se zeptat svého klubovního kolegy Lance, kdo to byl, kdo pomáhal zaměstnavatelům v severních Čechách vyhazovati dělníky ze závodů. A právě v této době, kdy jedná se tam o prodloužení paktu na delší dobu, v zákulisí chtějí páni sjednat, aby pakt pražský byl prodloužen do konce června 1934. Dojde-li k tomuto prodloužení, znamená to vyházení přes 2 tisíce horníků severo-českých na ulici. A páni se tomu diví. Oni jsou to, kteří pomáhají, oni jsou to, kteří útočí na dělníky, oni jsou snižovateli mezd, oni jsou to, kteří berou tisk a sociální vymoženosti dělníkům, oni vedou, oni útočí, poněvadž ani v jednom případě nesnažili se informovat dělníky a mobilisovat dělníky, ale vždy v zákulisí, za zády dělníků a horníků snažili se udělati kolektivní smlouvy a prodloužení paktu a ujednání v neprospěch horníků a za zády horníků. A dnes, jestliže páni přicházejí mezi dělnictvo a říkají: Byrokracie je všeho vinna, páni, jaká byrokracie? Byrokracie dělá jenom to, co vy nařizujete a jen co vy odhlasujete, a zde nedá se mluvit o otázce byrokracie, nýbrž zde je nutno říci úplně jasně a otevřeně, že jste to, pánové, vy, kteří snižujete mzdy dělníků, kteří zotročujete celou pracující třídu...

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím pana řečníka, aby skončil, jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Procházka (pokračuje): V tomto státě nebude do té doby klidu, dokud bude kapitalistický režim. Až se dostane dělnická třída k moci, tehdy bude dělnické třídě dobře. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále p. posl. Sedláček.

Posl. Sedláček: Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se ke slovu ve sněmovně proto, abych se ujal těch sociálně nejslabších vrstev výrobních i dělnických v našem státě, o kterých je s tohoto místa velmi málo mluveno. Bohužel i ty strany, které si vzaly za svůj životní úkol přímo se ujímat vrstev sociálně nejslabších, zrovna jako by o nich nevěděly, jako by poměry těchto vrstev v našem státě neznaly. Z toho důvodu jsem se přihlásil k debatě a chci rozebrat úplně prakticky některé otázky, které skutečně těžko doléhají na tyto vrstvy.

Jde mi především o výrobní vrstvy řemeslnicko-živnostenské a současně i o dělnictvo, které je u těchto výrobců zaměstnáno a je na nich závislé. Vypadá to v našem státě tak, jakoby opravdu tito sociálně nejslabší měli zahynouti. R. 1920 jsme dělali zadávací řád vzíti za své. R. 1920 jsme dělali zadávací řád pro různé státní úřady a podniky. Byl jsem účasten těchto prací při sdělávání tohoto zadávacího řádu v živnostenském výboru. Usnesli jsme se, jakým způsobem se budou zadávati různé dodávky živnostenským a dělnickým družstvům, jakým procentem budou participovati na těchto dodávkách. Ačkoliv v zadávacím řádu z r. 1920 není přímo v žádném paragrafu řečeno, jak se tyto práce pro sociálně slabé budou zadávat, bylo v resoluci přesně, jasně nastíněno, kolika procenty musí býti pamatováno na tyto sociálně nejslabší vrstvy při zadávání různých prací. A velectění, ačkoliv v 2. odstavci tohoto zadávacího zákona je, že tento zadávací řád se nevztahuje na dodávky maloživnostenské a dělnické, přece jsme za celých 13 roků nedostali prováděcí nařízení k tomuto zadávacímu řádu, jakým způsobem se těmto nejslabším vrstvám v našem státě budou různé práce zadávati. A prakse se za těch 13 roků prováděla takovým způsobem, že když dnes mluvíme o tom, že se tyto vrstvy sociálně slabé také ještě podporují státními zadávkami, velectění, musíme přiznat, že je to už jen almužna, že to již není důstojná práce řemeslnická nebo důstojná práce dělnická.

Ministerstvo národní obrany svěřilo určité práce k zadávání cestou distribuční ministerstvu obchodu, na tyto určité práce se určily také pevné mzdy, které byly dělány v ministerstvu soc. péče za účasti ministerstva nár. obrany, různých organisací zaměstnaneckých a zaměstnavatelských, a za tyto pevné mzdy měly býti tyto práce pevně zadávány.

Několikrát se už tento ceník opravoval a před 14 dny svolalo ministerstvo soc. péče anketu, kde se zase mělo jednati o snížení mezd za různé práce, zadávané vojenskou správou.

Velevážení, r. 1926 bylo kalkulováno, že na těchto pracích musí vydělati dělník, ne zaměstnavatel, 25 Kč denně při 8hodinné době pracovní, že tedy se 1 50 Kč týdně by mohl jakž takž existovati se svou rodinou. Před 14 dny určily se při nových dohadovačkách nové odměny za práce za souhlasu ministerstva soc. péče jako ochranitele sociálně nejslabších vrstev a mzdy se snížily o celých 30 %. Vyhláška ještě není vydána, jedná se o tom v meziministerské poradě, ale ministerstvo národní obrany trvá na tom, že se tyto mzdy musí stlačiti o 30%, tedy s 25 Kč na 17 Kč, když odpočítáme závazné příspěvky sociálního pojištění.